Mě třeba teď zas překvapilo, (už jsem na to asi zapomněla) že v jedné z knih, teď nevím jestli je to Angelika a její láska nebo Nový svět, bylo, že Joffrey při milování s jinýma ženama příliš nemyslel na jejich, ale spíš na svůj požitek
a teda nevim, jestli to tam není v kontextu s odaliskama
ale stejně mě to zas překvapilo, takový mistr v umění milovat... jo v knížkách jsou pasáže, které fakt překvapí, ale přitom dokreslí postavu, protože prostě nikdo není černobílý.
nebo mi dneska přišel strašně roztomilý tento úryvek:
"Je to tak překvapivé, že jsem vás našel úplně jinou, než jsem si vás představoval... Ó moje podivná ženo, nejkrásnější, nezapomenutelná, stala jste se opravdu mou v ten rozkvetlý den v toulouské katedrále?"
Viděla jak se mu skloněná tvář mění, jak mu z ní mizí napětí, jak se jeho citlivá i tvrdá ústa chvějí v nekonečně smutném úsměvu.
"Velice špatně jsem si vás hlídal, můj ubohý poklade... tolikrát ztracený, vzácný poklade..."
----------------------------------
rychlá a poetická sonda do nitra muže a ještě že to je schopen takhle nahlas říct, krása, jak po obsahové stránce tak po stylistické achh