Okcitánčina - Jazyk Trubadúrov

V obdobi Krala Slnko, sa v Toulouse a vobec v Languedocu rozpravalo prevazne Okcitanstinou,
ktorej melodickost Joffrey tak vychvaloval. (Dodnes nou hovori 1/4 obyvatelstva Francuzka).

Zaujimave je aj ze nazov uzemia Occitania, ma korene v starorimskom Aquitania.
Nazov jazyka pochadza zo slova OC, ktore znamena v Okcitancine Ano.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------

Bol to jazyk Trubadurov, a preto Joffrey prvu pesnicku ktoru spieval Angelike v letohradku pri
riecke Garone spieval v tomto jazyku. Vtedy este tomu sladkemu nareciu nerozumela, takze
jej tu piesen (ktoru sam zlozil!!!) hned aj prelozil.

"Madame," řekl vtom hudebník, "odpusťte mi mou odvahu, ale rád bych vám přeložil do
francouzštiny refrén, k němuž mě inspiruje barva vašich očí."

"Zelené oči mají barvu oceánu
velké vlny mě zalévají
a utonulý v lásce
bloudím v hluboké vodě
jejího srdce."

Angelika zavřela oči. Ještě víc než vášnivá slova ji tón toho hlasu naplňoval touhou, jakou v
životě nepocítila.

"Když otevře své zelené oči *
mihotají se v nich hvězdy
jako zjara
v hloubce tichého jezera."

* (nespravny preklad v ceskom vydani som z "zavřete" opravila na spravne "otevře" )

No nebol Joffrey okrem spevaka aj skvely basnik? ;-) Proste pan dokonaly

Mmm to si nepamatuju, že by tu píseň složil přímo pan dokonalý... (asi si budu muset koupit ještě jednu celou sérii knih, která by byla na koleji, je tak otravný když si takovýhle detaily nemůže člověk dohledat, grrr) no v tom případě další zlatý bludišťák poputuje k panu de Peyrac

V Okcitancine su 4 hlavne dialekty: Gaskonsky, Severo & StredoOkcitansky a....

Provensalsky..ktory urcite poznala aj pani AG, ved sa predsa narodila v Touloune ;-)

prehlad tuto:

dauphine píše:

Mmm to si nepamatuju, že by tu píseň složil přímo pan dokonalý... (asi si budu muset koupit ještě jednu celou sérii knih, která by byla na koleji, je tak otravný když si takovýhle detaily nemůže člověk dohledat, grrr) no v tom případě další zlatý bludišťák poputuje k panu de Peyrac

Vychadzam z toho co vravi:

"rád bych vám přeložil do
francouzštiny refrén, k němuž mě inspiruje barva vašich očí"

Pamätam si ze podla pani AG Joffrey skladal pesnicky aj melodie pre Cantora,
ked uz nemohol sam spievat a kedysi predsa pomahal damam versovat
v Palaci Veseleho Poznania ;-)

Jojo přesně takhle je to v knize, já jsem z toho pochopila, že zpíval nějakou ze středověku, a protože Angelika v té době ještě neuměla okcitánsky, tak jí to sám přeložil, ale jistě by náš pan dokonalý dokázal "z fleku" složit trudadúrskou okcitánskou písničku, o tom nepochybuji PS. chtěla bych se jednou dočkat pasáže, kde veršuje sonety s dámami

dauphine píše:

PS. chtěla bych se jednou dočkat pasáže, kde veršuje sonety s dámami

No co takto napisat ju????

Umna neskorsie v skole laske bude tak ci tak versovat
a skladat basnicky a pesnicky odusu ;-)

no minimálně se o to pokusim - nechat Joffreye skládat básně/písně za výsledek ale neručím...

dauphine píše:

ale jistě by náš pan dokonalý dokázal "z fleku" složit trudadúrskou okcitánskou písničku, o tom nepochybuji

No nemusel ju zlozit z fleku, ved uz boli dlhsiu dobu spolu. len cakal na vhodnu prilezitost kym jej ju zaspieva. ;-)

PS:
Vsetci umelci maju najväcsiu inpiraciu ked su zamilovany, niektori vtedy chrilia jednu basnicku/pesnicku za druhou.

No jestli jí složil on, tak jí samozřejmně mohl mít už připravenou, jen jsem chtěla říct, že by to určitě zvládl i z fleku, prostě si na hostině v Toulouse usmyslel že ukradne své novomanželce polibek, nasedl na koně, hodil na sebe nějaký ty hadříky, vzal kytaru a už si to jel prostě pan dokonalý no

Haha proto už se nějakou chvíi zaobírám myšlenkou, že bych se potřebovala zamilovat, aby mi šlo lépe psát fikce o Angelice

Dauphine, len aby to nebolo tak že potom si už na fikcie o Angelike ani nespomenieš

Katra píše:

Dauphine, len aby to nebolo tak že potom si už na fikcie o Angelike ani nespomenieš

No ved Dauphine planuje v lete ist do Francuzka, tak tam mozno stretne svojho Joffreya,
ktory bude vediet perfektne okcitansky a pomoze jej versovat!
(Dnes este stale kazdy stvrty obyvatel Francuzka ovlada tento jazyk) ;-)

To budu potom fikcie, ty brdo!

Haha vy mi teda dáváte No zatím je ten Languedoc na mrtvém bodě, tak uvidím jestli se rozhoupeme... ale asi bych měla když říkáte že by tam mohl být okcitánsky mluvící Joffrey no kdyžtak se budu muset poohlédnout po nějakém okcitánském vídeňákovi až bude sraz...

Srdce ve mně sténá
Ode dne, kdy jste prvně, paní má, / na sebe pohlédnout mi dopřála,
/ mé srdce kromě vás nic nevnímá, / vtělujíc ve vás přání troufalá, /
neboť váš prostý pohled, úsměv sladký / daly mé duši touhy peruti /
a slastné sebezapomenutí...

aaah... ♥

Toto si mohol Joffrey povedat ked prvy krat uvidel Angeliku ;-)

Ukazka prekladu z Okcitanstiny
z knihy Srdce ve mně sténá: výbor z milostné poezie trobadorů

Inak celkom dobry link o Okcitanskej poezii v Cestine:

http://prilehavy.sweb.cz/pri_ukazky.htm

A nieco pre Jeanne:

Chvála buď té, jež v mládí mém

naučila mě kouskům všem,
jimiž jsem těšil mnoho žen.
V hře na polštářích mistrem jsem
už napořád
a s kterýmkoli sousedem
se změřím rád...
“
— Vilém IX. (Kéž každý ví)[

Tento nas Vilém IX. Vilém IX. Akvitánský zvaný Trubadúr mi niektorymi vecami podozrivo pripomina "pana dokonaleho" Joffreya de Peyrac:

"Hrabě z Peitieus byl jeden z nejurozenějších mužů na světě a z největších svůdců žen; byl dobrý rytíř ve zbrani i štědrý v dvornosti a uměl dobře skládat písně a zpívat."

Samozřejmě že jakmile mě na tenhle výbor upozornil můj profesor středověké literatury okamžitě jsem si pro něj zaběhla do knihovny , tu první báseň napsal Guillem de Cabestanh a pokračuje:

Ode dne, kdy jse prvně, paní má.
na sebe pohlédnout mi dopřála,
mé srdce kromě vás nic nevnímá,
vtělujíc ve vás přání troufalá;
neboť váš prostý pohled, úsměv sladký
daly mé duši touhy peruti
a slastné sebezapomenutí.

Spanilá krása, řeč, jež dojímá,
milostný půvab, dvornost nemalá -
to vše mi, paní, vniklo očima
v rozum, jejž jste mi navždy odňala.
Nechte si jej, dost dala jste zaň zpátky,
zvětšivši moji ctnost; kdož prodchnuti
jsou láskou, volí jeho zřeknutí.

Má láska k vám mi právo odnímá
milovat jiné; pro ně zůstala
jen dvorná zdvořilost mi nepřímá,
jež ušetři mi muka zoufalá.
Jen vzpomenu si na vás, pryč jsou zmatky:
ostatní paní se mi znechutí
a vás jen opět vzývám v pohnutí.

Kéž slib, jenž vyřčen rtoma vašima
byl v den, kdy jste mi sbohem dávala,
v němž lék mé srdce na své rány má,
kéž byste naň vždy pamatovala!
Má radost, běda, zhasla za čas krátký.
Stále však čekám na rozhodnutí,
jež zas by přineslo jí vzplanutí.

Dokud to občas aspoň zadýmá
v popelu nadějí, pak bezmála
si útrap svých má duše nevšímá;
i kdybyste mi kdy však spílala,
nehlesnu; vímť, jak rmutné berou splátky,
než dojdou cíle, za svou službu ti,
kdož smrtelně jsou láskou uštknuti.

Ach, kéž den, dražší nad všechny mi svátky,
už příjde, kdy mi na vás vynutí
přátelství aspoň zpěv můj labutí!

( http://en.wikipedia.org/wiki/Guillem_de_Cabestany )

Jeanne, aby ta tvá škola lásky nakonec neměla týdny tři měla bys nám udělat pořádný den s trubadúrskou poezií!

Ještě úryvek od téhož autora, příjde mi, že jeho básně jsou nejkrásnější:

...
Od dob, co Adam utrhl plod,
v strast uvrhnuv tak lidský rod,
nedal Bůh duši tolik krás
a tělu tolikerý svod;
je třpytivější nad topas
a spanilá, mně mře však hlas,
neboť jsem, žel jí lhostejný.

Co budu žíti, nezhasne
láska k mé paní překrásné,
nic v mlhu nerozptýlí ji,
výbuchy její občasné
vždy celého mě zalijí,
že víc než květy lilií
jsem láskou pokryt, potřisněn.

Miluji tak, že mnohé již
míň lásky sklálo; smrti blíž
též cítím se, když všechen cit
v ní vyvolává odpor spíš.
...

No tohle Joffreye vystihuje přesně! Achh

PS. tak co budem si na srazu recitovat?? rozkvetlé zahrady Belvederu a trubadúrská poezie... mmm

Aaaah...naozaj si dobre vybrala Dauphine!

mně mře však hlas,
neboť jsem, žel jí lhostejný

......Ta basnicka je ako stvorena aby ju Joffrey
napisal (a mozno aj zhudobnil) v case ked sa nanho ledva pozrela aaach... ♥

a toto tu , ako jej bol verny ked nanu takmer rok cakal:

Má láska k vám mi právo odnímá
milovat jiné; pro ně zůstala
jen dvorná zdvořilost mi nepřímá,
jež ušetři mi muka zoufalá.
Jen vzpomenu si na vás, pryč jsou zmatky:
ostatní paní se mi znechutí
a vás jen opět vzývám v pohnutí.

nadhera! ♥

PS: Belvedere & Okcitanska Trubadurska poezia = Super spojenie

Mě teda při čtení napadlo, že by si tohle mohl říkat sám pro sebe Joffrey ve Středomoří, když od ní byl odloučen a když se dozvěděl že má jiného... už vidim jak si ten ďábel Rescator básní sám pro sebe

Kéž slib, jenž vyřčen rtoma vašima
byl v den, kdy jste mi sbohem dávala,
v němž lék mé srdce na své rány má,
kéž byste naň vždy pamatovala!
Má radost, běda, zhasla za čas krátký.
Stále však čekám na rozhodnutí,
jež zas by přineslo jí vzplanutí.

Tak to bude tvoje fikce stát ještě víc za to než obvykle, Jeanne ale já vám sem všechny básničky dát nemůžu, co bychom pak dělaly na srazu a co bych strkala do Škol lásky v Království Francie

Tahle je ale tak příjemně veselá, že by se určitě do Školy lásky hodila

Guiraut de Calanson

Své paní, kterou víc než celý svět
miluji srdcem svým i věděním,
chci v této písni, pokud vím a smím,
o moci třetí Lásky povědět,
o té, jež přemáhá svou milou lstí
šlechtice vzácné urozenosti
a podle vlastní zvůle soudívá
tak, že se všemu právu posmívá.

Oknem ji vůbec nelze uvidět,
rychlostí triumfuje nade vším,
zná bodnout šípem, i tím nejtenčím,
i skrze pancíř líbezně a hned;
nejprve z luku lehce vypustí
své zlaté šípy, s touže přesností
ty olověné, takže tětiva
zpěvavě bzučí, jak se zachvívá.

Korunou ze zlata má proč se skvět:
ač nevidí, svým vzácným uměním
zraní kam chce a koho chce a s kým;
náramně strachu budí její let,
že ji však plodí Půvab s Radostí,
i křivda od ní zdá se milostí -
z bujnosti žije, bije, dobývá,
na bohatství a rod se nedívá.

Bran v jejím paláci je celkem pět,
druhá je klíčem ke všem ostatním,
žádná však není klíčem návratným,
a šťasten, kdo je tam a nesmí zpět;
chámy a tupce nikdy nevpustí
přes čtyři stupně mírné příkrosti,
pro ty jsou místa méně vábivá
v podhradí, jež půl světa pokrývá.

Na schodišti, kam chodí posedět,
je hráčský stůl, a o tom stole vím,
že kteroukolli hru si vyvolím,
najdu k ní figurek hned tolik set,
všechny jsou křišťál velké křehkosti,
a ten, kdo zvykl ve hře hrubosti,
věz, že daň za hrubost je strašlivá:
kdo zlomí kostku, všeho pozbývá.

Kam sahá souš i moře, žár i led,
dává si sloužit každým stvořením,
u jednech slávou, jinde soužením,
přináší jedněm pád a druhým vzlet
a ze slibů se často vyprostí;
je nahá, takže kromě cudnosti
jen stuha s nápisem ji zakrývá;
a její rod jen ohněm ožívá.

Druhá je Láska něžné vděčnosti,
a první Láska je tak žárlivá,
že někdy samých nebes dobývá.

Jdi do Montpellieru, písni cti,
za panem Vilémem veď cesta tvá,
v nemž Moc a Čest a Výsost přebývá.

dauphine píše:

Jdi do Montpellieru, písni cti,
za panem Vilémem veď cesta tvá,
v nemž Moc a Čest a Výsost přebývá.

No nevravela som ze treba ist do Montpellieru ??

Ved Poitou aj patrilo kedysi davno k Aquitanii. (na mape staroruzova) Eleonora Aquitanska sa tam narodila, a napriklad za
jej vlady patrilo cele Poitou k Aquitanii. Zaujimava mapa, kde je aj vidno aky velky kus patril
Toulouskym Grofom (bledomodra farba).

http://de.wikipedia.org/wiki/Eleonore_v ... 154-DE.svg

A co nam o tom hovori pan dokonaly v rozhovore z Carmencitou?

Takže sis ji vybral za milenku? Nepochybuju o tom, že ve tvých rukách se z ní stane
obdivuhodná žačka. Jak ses ale mohl zamilovat do dívky ze severu?"
"Není ze severu, je z Poitou. Znám to tam, je to mírná země, kdysi patřila k Akvitánskému
království. Sedláci tam mluví jižním nářečím, a Angelika má pleť jako zdejší dívky."

Uryvok basne z knihy okcitanskej poezie:

Zničilas vše, mé srdce znič,

✿•*¨`*•. (¯`v´¯) (¯`v´¯) .•*¨`*•✿
Tak tedy konec, cit je pryč,
zničilas vše, mé srdce znič,
ačkoli tolik vytrpělo,
nemá sil, to ví s lítostí,
aby tu bránu otevřelo,
jež otvírá Soud milosti.
✿•*¨`*•. (¯`v´¯) (¯`v´¯) .•*¨`*•✿

Tak. Pro posílení pracovní morálky dneska další trubadúrská básnička. Trochu z jiného soudku, přesto doufám, že vás pobaví, je přece třeba, seznámit se se všemi tvářemi trubadúrské poezie, že ano

Guilhem de Peitieu

Napíšu vers, neboť jsem spal

Napíšu vers, neboť jsem spal,
procházel se a vyhříval.
Já zvůle plné paní znal
i jejich cit,
jež umí lásku rytíře
v žal obrátit.

Pro dámu není velký hřích
mít zálibu v tných rytířích,
však je-li to fráter či mnich,
pak bloudí, žel:
tu by pak měli upálit
až na uhel.

V Alvernhe, od Lemozí dál
v poutnické kápi jsem se bral:
potkal jsem paní de Bernart
a de Guari.
Jménem svatého Launarta
mě pozdraví.

Jedna v své latině mi dí:
"Bůh, pane, nad vámi ať bdí!
Pěkný vzrůst váš šat prozradí,
jak zdá se mi,
leč známe mnoho hlupáků
zde na zemi."

Slyšte, co odvětil jsem pak:
neřekl jsem ni tak ni tak,
neděl jsem ni ryba ni rak,
jen toto zde:
"Blablabla, blabla, blablabla,
ble, blebleble."

"Sestro," dí Agnes k Ermessen,
"našly jsme, co tak dlouho chcem!"
"Náš dům mu bude útulkem,
vždyť němý je
a záměr náš se těžko jím
ven dostane."

V plášť jedné jsem se uschoval,
ta odvedla mě v teplý sál,
kde, vězte, milý oheň plál,
praskal a pěl.
U velkých polen ohřát se
moh jsem, jak chtěl.

Kapouny mi pak daly jíst
a, vězte, nejen dva, však víc
a nebylo tam služebnic,
leč jen my tři.
A dobré víno, bílý chléb
a koření.

"Je-li to, sestro, mazanost,
staví-li se nám němým host,
dojděme rychle pro náš skvost,
pro kocoura,
ten naučí ho mluvit hned,
když zapírá."

Obludu Agnes přinesla,
co velká byla, zježená.
Vida ji, jak je strašlivá,
bál jsem se dost.
Málo jen, abych nepozbyl
svou zmužilost.

Když dojedli jsme, dopili,
svlékl jsem se jim po vůli.
To mrzké zvíře daly mi
pak na záda:
od žeber k patám jedna z nich
jím tahala.

Náhle za ocas zatáhla
a zrůda drápy zaťala;
více než sto jsem onehdá
měl zranění;
však nehnul bych se, byť by mě
i zabily.

"Sestro," dí Agnes k Ermessen,
"je němý, mást se nemůžem."
"Připravme se teď na koupel
a požitek."
Týden mi bylo dáno tam
mít příbytek.

Tam svedl jsem je ojebat
sto osmdesát osm krát,
že málem krunýř a svůj šat
jsem rozedřel,
a to mlčím o chorobě,
již jsem pak měl.

Monete, hned se budeš brát
ráno s mým versem na ten hrad,
kde dlí teď paní de Bernart
a de Guari:
a řekneš jim, ať kocoura
hned zabijí!

(Monet je jméno žakéře.)

dauphine píše:

Tak. Pro posílení pracovní morálky dneska další trubadúrská básnička. Trochu z jiného soudku, přesto doufám, že vás pobaví, je přece třeba, seznámit se se všemi tvářemi trubadúrské poezie, že ano

Guilhem de Peitieu

Napíšu vers, neboť jsem spal




Slyšte, co odvětil jsem pak:
neřekl jsem ni tak ni tak,
neděl jsem ni ryba ni rak,
jen toto zde:
"Blablabla, blabla, blablabla,
ble, blebleble."

Tam svedl jsem je ojebat
sto osmdesát osm krát,
že málem krunýř a svůj šat
jsem rozedřel,
a to mlčím o chorobě,
již jsem pak měl.

Ha ha ha
to bol nejaky zufaly trubadur...ale to stym 88 krat to by nebolo pre Lazuna, Jeanne ?

Jeanne, dost dobrý argument opravdu ne všichni trubadúři skládali pouze romantické básně o dámě svého srdce, mnozí skládali i oplzlé písničky pro pány atd. atd. Ale neřekla bych že lze pana dokonalého posuzovat podle nějakého trubadúra, přece nemusel být vůbec nijak jinak vyjimečný, krom toho že uměl svižně a vtipně psát.
Joffrey byl hlavně originální, měl výstřední, sofistikované, bláznivé nápady, potřeboval se odlišit od ostatních. Zas k tomu sedí ten arcibiskupův argument - existují-li dvě řešení, vy si vždy vymyslíte nějaké třetí. Neřekla bych že by se Joffreyův duch spokojil s obyčejnou mužskou fantazií, prostě by to bylo pod jeho inteligenci.

PS. dnešní výběr je zde na přání Moirry , ale je fakt zajímavé přečíst si trochu odlišnou trubadúrskou báseň, ne? Musíme ty trubadúry trochu odškatulkovat...

No hadaj Jeanne kde som vyhrabala dnesny prispevok:

Blazniva basnicka o trubaduroch od Peira d´Alvergne:

Vezmu svou písní na paškál

trobadory všech not a škál,

ty, jimž je zpěvem každý tlach.

A budou muset o dům dál,

tady jim každý skřehotal

vlez do zelí a hrá až strach.

(...)

A Peire Bremon cti se vzdal,

co hrabě z Toulouse mu dal,

to neodmít a po všem sáh.

Byl dvorný, kdo ho oškubal,

jen chybil, že mu neuťal,

to, co má mužský v kalhotách

jeanne píše:

moirra píše:

(...)
A Peire Bremon cti se vzdal,
co hrabě z Toulouse mu dal,
to neodmít a po všem sáh.
Byl dvorný, kdo ho oškubal,
jen chybil, že mu neuťal,
to, co má mužský v kalhotách

No teda! Úplně vidím před očima to tvé nadšení, když jsi tohle našla. Taky jsem včera udělala maličký objev v tomto duchu, ale nejdřív ho zakomponuju do fikce... ale ani není tak zajímavý, jako ten tvůj

No ved to som nasla pre teba ked som sa hrabala online v archive Masarykovej univerzity!!!!
Teda vy tam mate veci!

Ani Dante sa nezbavil Toulouskeho Arcibiskupa

Dante na koniec svojej Bozskej Komedie do Paradisa umiestnil trubadúra Folquetta de Marseille, ktorý zo zármutku nad smrťou svojej milovanej vstúpil do kláštora a stal sa biskupom v Toulouse, kde horlivo stíhal albigénskych kacírov.
Co mu vsak zasa nebranilo ozenit sa a splodit dve deti.

Je mu pripisované autorstvo celkom 27 skladieb, ktoré tvoria prevažne milostné kancóny a sirventes.

Nuz verse ma celkom dobre, snad sa mi podari nieco prebasnit....

http://www.rialto.unina.it/autori/FqMar ... oti%29.htm

Pre tych co maju zaujem si precitat vynikajuci clanok o Trubaduroch , Okcianii aj o inom:

Stredoveki trubaduri a minnezingeri.

http://www.keka.estranky.cz/clanky/folk ... k-comments

Objevila jsem útlou knížku o okcitánské milostné poezii 16. a 17. století. Jmenuje se Zničilas všechno, mé srdce znič. Obsahuje krátké životopisy autorů a ukázky jejich tvorby. Začnu číst, co vznikalo v době, kdy se odehrává děj Angeliky a ve stoletím předchozím.

Ano, ano, taky jí mám v knihovničce, ještě jsem jí teda nepřečetla, jsem zvadavá, co na ní řekneš.

Dauphiné, já jsem si tuto a ještě jiné knížky francouzské poezie vybrala jako trochu studijní materiál pro pokračování mé fikce. Chci tam také psát o poezii, ale ne jenom o té původní trubadůrské.
Báseň Zničilas všechno, mé srdce znič mi ůplně zapadá do situace, kdy se Joffrey dozví, že Angelika setkala s pirátem Zlatá brada a podezírá ji z nevěry. To by si mohl říkat v duchu. Já na to chci napsat takobou malinkou fikci.

moirra píše:

Ani Dante sa nezbavil Toulouskeho Arcibiskupa

Dante na koniec svojej Bozskej Komedie do Paradisa umiestnil trubadúra Folquetta de Marseille, ktorý zo zármutku nad smrťou svojej milovanej vstúpil do kláštora a stal sa biskupom v Toulouse, kde horlivo stíhal albigénskych kacírov.
Co mu vsak zasa nebranilo ozenit sa a splodit dve deti.

Je mu pripisované autorstvo celkom 27 skladieb, ktoré tvoria prevažne milostné kancóny a sirventes.

Nuz verse ma celkom dobre, snad sa mi podari nieco prebasnit....

http://www.rialto.unina.it/autori/FqMar ... oti%29.htm

Skús, pekne prosím, niečo prebásniť. A vlastne postačili by mi aj doslovné preklady tých básní. Problém mám, že tomu vôbec nerozumiem a translátor toto tiež nezvláda, asi je to písané značne zastaralým jazykom, či čo.

Peter píše:

moirra píše:

Ani Dante sa nezbavil Toulouskeho Arcibiskupa
trubadúra Folquetta de Marseille
stal sa biskupom v Toulouse, kde horlivo stíhal albigénskych kacírov.

Nuz verse ma celkom dobre, snad sa mi podari nieco prebasnit....

Skús, pekne prosím, niečo prebásniť. A vlastne postačili by mi aj doslovné preklady tých básní. Problém mám, že tomu vôbec nerozumiem a translátor toto tiež nezvláda, asi je to písané značne zastaralým jazykom, či čo.

Nuz jasne ze to google translate nezvlada, lebo nepozna Okcitánčinu, hoci tym jazykom dodnes
rozprava polovica juzneho Francuzka.

Momentalne nemam na to cas, ale ked si trochu pogooglujes najdes basne trubadúra Folquetta de Marseille to istotne aj vo Francuztine,
a tu uz Google translate pozna. ;-)

moirra, pozeral som, nenašiel som. Skús pozrieť sama - nájsť niečo v zrozumiteľnom jazyku. Alebo nám to rovno sama prelož do slovenčiny (nemusí byť prebásnené, stačí preklad), to by bolo najideálnejšie...

Peter píše:

moirra, pozeral som, nenašiel som. Skús pozrieť sama - nájsť niečo v zrozumiteľnom jazyku. Alebo nám to rovno sama prelož do slovenčiny (nemusí byť prebásnené, stačí preklad), to by bolo najideálnejšie...

určite to jódneho dna budem prebásňovať, keď už tak už) ale momentálne mám iné na práci.

Myslím ze na teraz budeš mat romantického čítania aj aj...v čitateľských
snoch...a použili sme v nich aj dosť original okcitánskej poézie preloženej do slovenčiny a češtiny

Ale aby som ta neobrala o nič nech sa paci, budem ti sem postupne pridávať okcitansku poéziu v Slovenčine a Češtine.

Když do těch tvých hledí mé oči
Pierre Paul XVI. storocie
L'Automnada
(kráceno)

Když do těch tvých hledí mé oči,
ó Kláro, Marselha jsi zář!
Ke tvým se mé obdivem točí
a úžas mi hned halí tvář.

Ten úžas pak ctnost přitahuje,
ctnost lásku, jež v ní spočívá,
vzorem pak láska pro touhu je,
v touze zas služba přebývá.

Ta služba mě k naději vede,
z naděje však zděšení mám,
děs přivolá zoufalství bledé,
pro zoufalství pak umírám.

Umřelý ač, s ledovou skrání,
ožiji zas, bych odhalil
sám v očích tvých chuť k uzoufání,
jež káže bych ti sluhou byl.

A takhle se v podivném kole
hned rodí, mřou hned vášně mé,
nahoře jsem, potom zas dole,
jak Ixión já trpím zde.

Je to fajné, lenže ja by som chcel akurát nejaké básničky do Folquetta de Marseille (a ani nemusia byť prebásnené, len nech im rozumiem).

Peter, co takhle sehnat si výbor trubadúrské poezie "Vzdálený slavíkův zpěv" a nalistovat si tam příslušného autora a jeho básně...

Peter píše:

Je to fajné, lenže ja by som chcel akurát nejaké básničky do Folquetta de Marseille (a ani nemusia byť prebásnené, len nech im rozumiem).

Drahüšik, preklady zo stredovekej okcitánčiny sú záležitosťou ktorá trvá hodiny. Pretože aj keď čiastočne rozumiem, musím si pomôcť všelijakými okľukami cez provensalčinu, taliančinu, latinu, katalánčinu, španielčinu a francúzštinu.

Ako vlastne vieš že chceš čítať práve jeho básničky ? Možno sa ti vôbec nebudú páčit.

dauphine píše:

Peter, co takhle sehnat si výbor trubadúrské poezie "Vzdálený slavíkův zpěv" a nalistovat si tam příslušného autora a jeho básně...

No v tej knihe je iba jedna schopná báseň od Folquetta de Marseille. ta druha je moc bláznivo pobožná. To asi už písal keď mu preskakovalo. Veď aj vtedajší Toulousky gróf vravel ze bol z neho keď sa stal Toulouskym arcibiskupom skôr dokonalý Antikrist ako dobrý kresťan.

dauphine píše:

Peter, co takhle sehnat si výbor trubadúrské poezie "Vzdálený slavíkův zpěv" a nalistovat si tam příslušného autora a jeho básně...

Vďaka, na tú knižku sa asi mrknem.

moirra píše:

Drahüšik, preklady zo stredovekej okcitánčiny sú záležitosťou ktorá trvá hodiny.

Tak si, prosím, tých pár malých sladkých hodiniek nájdi. Však si vraj vo Viedni a Viedeň je známa, že je to také kľudné až nudné mesto kde sa nikdy nič nedeje; tak čo tam aj tak iného počas tých dlhých nudných večerov chceš robiť? Viedeň je na písanie básničiek ideálna.

moirra píše:

Ako vlastne vieš že chceš čítať práve jeho básničky ? Možno sa ti vôbec nebudú páčit.

No uvidíme, ale keď ho ospevuje i sám veľký božský Dante, tak to určite bude už nejaká vyššia kvalita, to asi nebude len tak hocaký ľudový trubadúrik.

Peter, je i další výbor knížka Přátelé, přiléhavý složím vers. Ovšem verše od Folquetta de Marseille tam zrovna nejsou. Ale jsou tam ukázky básníků píšících v okcitánštině a dokonce i dvou básnířek - žen trubadůrek.
A ukázky autorů z 16. a 17. století obsahuje knížka Zničilas všechno, mé srdce znič. Ti na tuto tradici navazovali.

Peter píše:

moirra píše:

Drahüšik, preklady zo stredovekej okcitánčiny sú záležitosťou ktorá trvá hodiny.

Tak si, prosím, tých pár malých sladkých hodiniek nájdi. Však si vraj vo Viedni a Viedeň je známa, že je to také kľudné až nudné mesto kde sa nikdy nič nedeje; tak čo tam aj tak iného počas tých dlhých nudných večerov chceš robiť? Viedeň je na písanie básničiek ideálna.

moirra píše:

Ako vlastne vieš že chceš čítať práve jeho básničky ? Možno sa ti vôbec nebudú páčit.

No uvidíme, ale keď ho ospevuje i sám veľký božský Dante, tak to určite bude už nejaká vyššia kvalita, to asi nebude len tak hocaký ľudový trubadúrik.

Peter, stavim sa ze na Slovensku musi byt este väcsia nuda, a ked uz toho Folqueta silou mocou ches
tak ti doporucujem okcitansko-francuzky slovnik
a po preklade do francuztiny francuzko-slovensky

Inak, treba si trochu zagooglovat,

Dante sa inspiroval basnami dlhociznej rady okcitanskych trubadurov.

mimi píše:

Peter, je i další výbor knížka Přátelé, přiléhavý složím vers. Ovšem verše od Folquetta de Marseille tam zrovna nejsou. Ale jsou tam ukázky básníků píšících v okcitánštině a dokonce i dvou básnířek - žen trubadůrek.
A ukázky autorů z 16. a 17. století obsahuje knížka Zničilas všechno, mé srdce znič. Ti na tuto tradici navazovali.

Ach, áno, ďakujem. O knihe - Přátelé, přiléhavý složím verš - už nejakú dobu aj viem. Asi si niekedy poobzerám antikvariáty a pokúsim sa tie knižky čo najlacnejšie získať.

moirra píše:

Peter, stavim sa ze na Slovensku musi byt este väcsia nuda

Tak na Slovensku práve dali vlaky študentom a dôchodcom zadarmo; čo im prajem, len mi je tak trošičku ľúto, že i ja nepatrím do niektorej z týchto skupiniek. Dostať to i ja, by som sa hodne povozil. No a čo nové vo Viedni? Ako obyčajne, asi nič; však? Raz za rok je tam ten slávny viedenský ples, potom ešte Práter má to svoje obrovské koleso, čo sa furt točí; však? Takže čo iné vo Viedni, než písať básne? Prátrovské koleso ťa asi večne baviť nebude a k plesu ešte ďaleko... No uznaj, no nie?

moirra píše:

a ked uz toho Folqueta silou mocou ches tak ti doporucujem okcitansko-francuzky slovnik a po preklade do francuztiny francuzko-slovensky

Mno, hej, lenže keď páni moji, báseň býva síce krásna, ale dosť krehká a komplikovaná vec, pri ktorej si často nie je celkom istý správnym pochopením ani ten, pre koho je ten jazyk rodný. Pretiahnuť to cez rad slovníkov, sa obávam, že takto sa všeličo skomolí, nejedno slovíčko stratí ten pôvodný zmysel. Francúzština má tiež viacvýznamové slová, no a teraz si vyberaj, ktorý význam šupnúť do slovenčiny, keď ani len netušíš aký mohol byť význam pred pretiahnutím do Francúzštiny a či sa to tam vôbec pretiahlo správne. Bol by som ti veru povďačný, keby si pre začiatok skúsila spraviť do slovenčiny aspoň jednu báseň; čo pozerám, nie sú tie básničky dlhé.

Koho by zaujímali Okcitanske krstné mena, prosim prehlad podla abecedy, aj z francúzskym equivalentom:

FRENCH / OCCITAN NAMES FROM THE XIII CENTURY

http://www.s-gabriel.org/names/ramon/oc ... citan.html

PETER:

Rozhodla som sa ti vysvetlit preco su Folquesove basnicky posledne, ktore by
som chela prekladat, a preco ich Joffrey de Peyrac, i ked ich povazoval za pekne, (Folquet ich skladal predtym ako
ho pochytila tuzba po moci a stal sa Toulouskym biskupom) nikdy nespieval:

Pohlédla na oba muže, jejichž pohledy se střetly. Manžel si všiml, jak je zděšená. Usmál se
na ni úsměvem, který mu sice podivně zkřivil tvář, ale v němž zasvitly bělostné zuby.
"Odpustte, madame, že se takhle dohadujeme před vámi. Arcibiskup a já jsme důvěrní
nepřátelé."
"Žádný člověk není můj nepřítel," vykřikl rozzlobeně arcibiskup. "Kam se poděla láska k
bližnímu, která musí obývat srdce každého služebníka božího? Pokud vy mě nenávidíte, já k vám
nenávist necítím. Ale cítím ve vaší přítomnosti strach pastýře o ovečku, která bloudí, a pokud
nebudete naslouchat mým slovům, budu umět oddělit zrno od plev."
"Proboha!" vykřikl hrabě a neradostně se zasmál. "A máme tu dědice Foulquese de Neuilly,
biskupa a pravé ruky strašného Simona de Montfort, který vystavěl hořící hranice Albigenských a
proměnil nádhernou akvitánskou kulturu v popel. Ještě po čtyřech staletích oplakává Languedoc
svou zničenou nádheru a chvěje se při vyprávění o těch hrůzách. Já, potomek nejstaršího
toulouského rodu, jemuž v žilách koluje ligurská a vizigótská krev, já se chvěju při setkání s vašima
modrýma seveřanskýma očima. Čtu v nich dědictví Foulquesovo, dědictví těch nejstrašnějších
barbarů, kteří k nám zatáhli sektářství a nesnášenlivost."
"Moje rodina je jedna z nejstarších v Languedoku," zvolal arcibiskup a povstal. V tu chvíli
začal mluvit silnějším jižanským přízvukem a Angelika mu skoro nerozuměla. "Vy sám dobře víte,
vy drzý tvore, že mi dědictvím patří polovina Toulouse. Už po staletí jsou toulouská léna naše."
"Jen čtyři století, necelá čtyři století, pane," křičel Joffrey de Peyrac a také povstal. "Vy jste
přijel na vozech Simona de Montfort s potupnými křižáckými výpravami! Vy jste uchvatitel!
Člověk ze severu! Seveřané, co děláte u mého stolu!"
Vyděšená Angelika se začala obávat, že se poperou, ale po posledních slovech toulouského
hraběte se ozval hromový smích spolustolovníků. Arcibiskupův úsměv poněkud ztratil na vřelosti.
Ale když se vysoká postava Joffreye de Peyrac na znamení omluvy před knězem sklonila, v dobré
vůli mu nabídl arcibiskupský prsten k polibku.

Preco Angelika rozumela Okcitanstine:

ked som zverejnila poviedku kde angelika uz hovorila okcitansky tak bola debata o tom ci Angelika hovorila a ci nehovorila tym narecim, pretoze v quebecu vraj NEROZUMELA...ked sa stretli juzania a ona pocuvala..comu ja neverim pretoze v kanone je napisane, vravi to Joffrey, ze sedliaci v Poitou (patilo kedysi k Akvitanskemu kralovstvu) hovorili juznym narecim podobnym tomu akym sa rozprava v Toulouse a my vieme, ze Angelika sa odmalicka pohybovala medzi sedliakmi

Angelika ROZUMELA jednoznacne to narecie v ktotom jej Joffrey zvykol spievat a ktoreho jemnost tak vychvaloval.

Ja som vedela ze som si to nevycucala z prsta ale mam to z kanonu....(pred katedralou notre Dame) Zpíval v languedockém nářečí béarnský refrén, který Angelika znala. Jediná mu rozuměla.


„Na kolenou a se svěšenou hlavou prosím tě o milost, matko bolestná, kvetoucí květe, z níž Ježíš se
zrodil, ochraňuj město Toulouse. Ó sladký květe, jediná spáso naše, květe nejsladší, co překrásně
voní, ochraňuj Toulouse navždy, prosím tě..."


Neslýchaná zpupnost odsouzence. Nikdy ještě u Notre-Dame nedošlo k takovému skandálu. Zpívat!... On se opovážil zpívat! A kdyby to byla aspoň nábožná píseň! Ale on zpíval v cizím jazyce, v ďábelské řeči.


Notre Dame v 17 Storoci:



A este k tej piesni. Tu je original Bearnsky refren a francuzky preklad:

Okcitansky:
Les génois flexez am lo cap encli
A vos reclam la regina plazent
Flor de las flors, non Jhésus prés nayssença
Vulhatz guarda la dental de Tholoroza...


Francuzky:
...Les genoux fléchis et la tête inclinée,
A vous je me recommande, reine plainte.
Fleur des fleurs où Jésus prit naissance,
Veuillez garder la cité de Toulouse...

Très douce fleur où nous nous réfugions...
Très douce fleur où tout bien fleurit...
Garde Toulouse toujours bien fleurie...

A na dôvažok ešte slovenský preklad:

Kľačiac a so sklonenou hlavou,
Prosím ťa o milosť kráľovná najvyššia.
Kvetina nádherná, z nej Ježiš zrodil sa,
ochraňuj mesto Toulouse ...

Ó sladká kvetina, spása naša jediná
Kvet najnežnejší tam, kde všetko dobré prekvitá
O mocnú ochranu Toulouse dnes prosím ťa.

Okcitánčina - sladký Jazyk Trubadúrov

Tak teda dámy a páni som zvedavá či potešíte Joffreya
a budete vedieť vysloviť správne aspoň jedno slovo:

L'OCCITANE - Okcitansky

Ako sa to darilo domácim, prisťahovalcom aj turistom z celého sveta sa
môžete pozrieť tuto:
Na konci prichádza samozrejme rozuzlenie, ale skúste si najskôr tipnúť...
Tak schválne, ako by ste to vyslovili vy????

PS: Pani AG je samozrejme tiež originál Okcitánka, veď pochádza z Provence - Z Toulounu

https://www.youtube.com/watch?v=Hycp1BH6BGA

A pre tých ktorí chcú vedieť ako ten jazyk zneje pre naše uši, ukážka z filmu:

https://www.youtube.com/watch?v=OdroBng6Vvc

moirra píše:

A pre tých ktorí chcú vedieť ako ten jazyk zneje pre naše uši, ukážka z filmu:

https://www.youtube.com/watch?v=OdroBng6Vvc

Zvukovo mi to dosť často pripomínalo nemčinu.

Našla jsem článek o české ženě, která mluví okcitánštinou. Studovala v Tolouse. https://www.idnes.cz/jihlava/zpravy/alz ... zpravy_evs
Netušila jsem, že u nás někdo mluví okcitánštinou.

Zaujímvý článoček. No musím povedať že presne takto to mám nastavené aj ja:

Co by poradila těm, kterým jazyky dvakrát dobře studovat nejdou? Nebiflovat jen slovíčka nebo gramatiku, ale vžít se prostřednictvím jazyka do dané kultury. „Pak je užitečné umět do toho jazyka přepnout i mozkem – když mluvím španělsky, myslím ve španělštině. I když to má i své stinné stránky. Když se třeba v noci vzbudím, nevím přesně, kdo jsem, v jakém prostředí jsem a který jazyk mám použít,“ směje se.


ja som vždy hovorila že ráno keď otvorím oči sa musím najskôr pozrieť kde som, s kým som aby som vedela akým jazykom mám začať rozprávať