Ale jo, já věřím, že Vy to dokážete! ... zpracovat Berneho ve škole lásky tak, aby si krásné Abigail víc vážil .. alespoň v soukromí, když už mu to víra nedovolí na veřejnosti
A protože je to zdravý a dobře živený chlap, tak infarkt určitě nedostane, neboj Katro
... jen trochu ze začátku zbrunátní, no. S tím se musí počítat
A když už jsme u víry a u tématů, o čem se bavit "za dlouhých zimních večerů", tak tu mám dva podněty - jeden pro Moiřinu fikci a druhý pro Dauphininu fikci.
Moirro, Tvoje poslední kapitola "Rescator, tajomný pirát" je moc hezká a zabývá se vzpomínkami na putování ve Středomoří. Já teď zrovna přelítla díl
Nezkrotná A. a uvědomila jsem si jednu věc - nikdy nikde nebylo mezi A. a J. v budoucnu vzpomenuto, že by si vzájemně sdělili nebo alespoň ve svých myšlenkách vzpomněli na událost, kdy Rescator osvobozuje "svoje" maury z galéry
Následník v momentě, kdy se A. nachází na druhé galéře
Král Ludvík po boku vévody de Vivonne. Joffrey tam předvádí svoje "kejklířské umění" a Angelika si přeje, aby byla jeho loď potopena, protože jí zabil dítě.
Na ukázku malý úryvek z knihy:
... Angelika si s obavami pomyslela, že připomíná Mefistofela. Vyzařovala z něho podivná uhrančivost.
Stál stejně nehybně a pozoroval bez dojetí, jak se potápí galéra, na které stálo dítě, vztahovalo paže a volalo svého otce?
"Tak na co čekáte, potopte ho!" vykřikla nervózně.
Moc by mě zajímalo, jak bys tohle téma rozvinula ve své fikci Ty. Bylo to vlastně jejich úplně první setkání - ještě před Kandií.
Rozhovor by asi začala sama Angelika, protože Joffrey o tom neměl ani potuchy. A bylo by určitě dost zajímavý, jak by na to reagovali, především, pokud by se J. zeptal, jak se A. vůbec na té galéře ocitla ... přiznala by A., že svedla admirála?
Á-né-bó ... Dauphine by nám mohla prozradit, co si v takové chvíli opravdu ten Rescator, stojící na palubě své krásné nové lodi a pozorující pomalé potápění galéry, vlastně myslí .... teda, až bude psát ten krásný dlouhý román "Strasti a slasti pana dokonalého"
*****
Dauphine, Tvoje zahájení dílu "Království Francie" je úžasné
Absolutně jsem neměla slov, když jsem to četla poprvé.
Ale protože (nejen) 17. století bylo obdobím krutých náboženských sporů, tak mi padla do oka jedna věc - nejsem si jistá, že by Angelika byla tak lehkomyslná a bez potíží by přivezla na přísně katolickou francouzskou půdu protestantské (nepokřtěné) dítě. Chudák malý Charles-Henri. Zrovna v době, kdy Ludvík XIV. na popud své nové přítelkyně markýzy de Maintenon vydal rozkaz, který zní dle historického faktu asi takto:
V královském prohlášení ze 17. června 1681 nařídil, že děti protestantů starší sedmi let nesmějí opustit království a že se od tohoto věku mohou svobodně obrátit na pravou víru, a to bez souhlasu rodičů.
Tak mě totiž napadlo, jak bys to řešila
Jestli nějakou "pěknou" hádkou mezi Manigaultovými a Angelikou před odjezdem z Gouldsbora, že ho A. nechá pokřtít a oni s tím nebudou souhlasit, nebo něčím podobným či úplně jiným. V knize je to téma nakopnutý minimálně 2x, jen není dotažené do konce, protože řešit to během pobytu v Americe nebylo nutné. Ale před příjezdem do Francie to asi nutné bude, pokud si Charlese-Henriho vezme Angelika s sebou.
*****
Já vím, jsem hrozná, ale ušetřím vám dotazy a předem sděluji - ne, nebudu psát vlastní fikce, nejde to. Byla by to katastrofa. Já se totiž nedokážu stejně jako VY držet povahových rysů, které vtiskla našim hrdinům AG. Já bych jim dala punc své vlastní povahy, takže ve finále by byl z pana dokonalého pan nedokonalý (šetrně řečeno) a z citlivé Angeliky mrcha