Posílám předčasný vánoční dárek. Třeba se bude líbit.

Ohh Terezo, moc pěkné vyprávění! Stejně jako Jeanne musím ocenit těch několik dějových linií, to je opravdu neotřelé a krásné zpracování, super! A líbí se mi zajímavá vzpomínka na mladého Joffreye v Orientu, i když já osobně si představuju že se těmhle dovednostem naučil od vyzrálé ženy, ale to by pak tak pěkně nezapadalo do děje.

jeanne píše:

Nádhera, Terezo, jen doufám, že tím nechceš říct, že to je do Vánoc všechno.
Pokud se na konci pařížské série taky třeba dostanu k setkání s Molinesem, bude jen o málo odlišnější, protože si ho všichni představujeme asi tak, jak jsi nám ho popsala... a ten styl vyprávění: v místě Angeliky, v místě Joffreye a vzpomínky na rok 1655 včetně tehdejšího zasnění se v rámci šachové partie. Moc podařené vyprávěcí schéma! Nehledě k tomu, jak moc máme všichni rádi to poodhalování časů pana dokonalého z doby před Angelikou a je jasné, že ty typické orientální dary v podobě žen občas musel dostávat.

Tento příběh samozřejmě dokončím.

Terezo, opět nádhera Opravdu. Zase jsi nezklamala (jak bys taky mohla s takovým talentem)
Kromě (mého oblíbeného) nahlédnutí do duší a hlav zúčastněných postav jsi mě tentokrát ještě navíc nadchla tím, že jsi použila fakt netradiční zasazení děje do časového posunu - od současnosti přes minulost až do velmi vzdálené minulosti. Strašně se mi líbí, jak píšeš, a jsem opravdu hodně zvědavá, jaké „setkání“ jsi jim připravila

jeanne píše:

Nehledě k tomu, jak moc máme všichni rádi to poodhalování časů pana dokonalého z doby před Angelikou

Naprosto souhlasím

Já jen čekám, kdy nám Tereza odtajní, jak je to s její skutečnou spisovatelskou identitou, protože tomu, že kromě maturitní slohovky nikdy nic nenapsala, se dá věřit čím dál tím méně! (A jestli je to řece jen pravda, tak díky bohu Angelice, že nám odhalila takový talent!) Retrospektivní vyprávěcí linie, odvážná dějová vsuvka a jako vždy perfektní gradace, která mě vždycky zanechá bez dechu.
Terezo, každý Tvůj kousek je skvost!

Mimochodem, nemám pocit, že by p.D. někdy v kánonu hrál šachy... já jsem ve své fikci použila větu, že "jako dobrý šachista zvažoval všechny své možnosti a jejich důsledky" a zde šachová partie s Molinesem... ale jak je možné, že v knize nikdy šachy nehrál?!

dasha píše:

Já jen čekám, kdy nám Tereza odtajní, jak je to s její skutečnou spisovatelskou identitou, protože tomu, že kromě maturitní slohovky nikdy nic nenapsala, se dá věřit čím dál tím méně! (A jestli je to řece jen pravda, tak díky bohu Angelice, že nám odhalila takový talent!) Retrospektivní vyprávěcí linie, odvážná dějová vsuvka a jako vždy perfektní gradace, která mě vždycky zanechá bez dechu.
Terezo, každý Tvůj kousek je skvost!

más pravdu, Dasha, ani ja tomu neverím. krasna poviedka.

ada1987 píše:

dasha píše:

Já jen čekám, kdy nám Tereza odtajní, jak je to s její skutečnou spisovatelskou identitou, protože tomu, že kromě maturitní slohovky nikdy nic nenapsala, se dá věřit čím dál tím méně! (A jestli je to řece jen pravda, tak díky bohu Angelice, že nám odhalila takový talent!) Retrospektivní vyprávěcí linie, odvážná dějová vsuvka a jako vždy perfektní gradace, která mě vždycky zanechá bez dechu.
Terezo, každý Tvůj kousek je skvost!

más pravdu, Dasha, ani ja tomu neverím. krasna poviedka.

Přiznávám i bez mučení v Bastile, že vše, co jsem o své spisovatelské kariéře uvedla, je pravda. Ale ráda čtu a momentálně se mi tvoří knižní fronta.

Tereza velmi pekna poviedka zo "skakacim" dejom

Paci sa mi ako prakticky si vyuzila Riquetovo a Joffreyovo vodne inzinierstvo.

Za altánem se třpytila průzračná voda opraveného bazénu. Musela se pousmát, když si vzpomněla na debaty manžela a Pierra-Paula Riqueta . Ti muži sice snili o propojení Garonny se Středozemním mořem, ale před půl rokem začali s přestavbou něčeho hmatatelnějšího - starého bazénu v zahradě.

Ked sa Angelika vrati z noveho sveta do Francie, Canal du Midi uz bude fungovat, takze by sa do Toulouse popripade aj mohli doplavit. Avsak jeho priatel Riquet (zaujimave ze jeho meno pani AG v knihach nespomina i ked ho tak perfektne opisala ze sa nedal nespoznat) uz zit nebude.

Toto sa ti podarilo: ha ha
Tolik šíleností kvůli jediné ženě! Šmíroval za dveřmi, chodil po špičkách bos vlastním letohrádkem, prohlížel se každou chvíli v zrcadle, žárlil – sice už podstatně méně, polibek od vlastní manželky si musel ukrást, slova útěchy hledal u přítelkyně kurtizány... ten výčet trapností byl nekonečný. V Paříži si o něm dokonce začali šeptat, že se nakazil „nepříjemnou delikátní chorobou“, protože odmítal všechny své bývalé i potencionální budoucí milenky. V porovnání s Angelikou mu najednou ty ženy připadaly tak nějak...vulgární. Opravdu se asi zbláznil.


A ten napad s tou Núbí !

I ked bola velmi mladucka nepochybujem ze bola dokonala ucitelka

Uz sa tesim na pokracko !

Pekne pokracko Tereza!

I ked v kanone Molines tvrdi ze Joffrey sa chel ajtak prizenit do dobrej slachtickej rodiny (De Sance bol starobyly rod)
i tak sa mi tvoja verzia velmi pozdava.

Toto je velmi vydarene. Nadhera!

Byl přesvědčený, že se ten mazaný muž na hru na šachovnici i mimo ni pečlivě připravil. A byl si jistý, že si následující otázku přichystal jako trumfové eso.
Správce zdánlivě ledabyle táhl dámou a jen tak mimochodem řekl: „Jste vyjímečný muž. Komu předáte své dědictví? Nemyslím majetek. Copak Vás neláká představa syna, se kterým byste prováděl pokusy v laboratoři nebo pozoroval noční oblohu? Syn, kterému bude v žilách kolovat Vaše bouřlivá krev?“
Podíval se na svého protihráče tenkrát opravdu výhružně. Ten téměř nedýchal. Určitě se obával, že zašel příliš daleko.

Vzdy som sa hrala z myslienkou ze ci nahodou Joffrey nevidel Angelikyn obraz pred svadbou, ale potom som to zavrhla
pretoze som sa nazdala ze ten moment prekvapenia by nebol az taky dokonaly, ako ked ju prvy krat uvidel v Toulouse.
Avsak na druhej strane je cudne ze by nebol chel celych tych par rokov, co bola svadba dojednana, vidiet ziadny jej portret.

A tuto Molines poriadne Joffreyovi schladil hlavu:

„Ve vší úctě, pane hrabě, to není o Vás, ale o ní. ha ha

V kazdom pripade velmi dufam ze toto nieje koniec ale ze bude pokracko ;-)

Teda Terezo, to jsou ale věci
Nikdy mě nenapadlo, že přesvědčování p.D, aby se oženil, by mohl být takový náročný boj
Nádherné pokračování, výstižné a opět perfektně sladěné se všemi událostmi, o který jsme se tu mohli dočíst
Velmi dobrý nápad s tím obrázkem. Ono totiž vidět nakreslenou "mladou slečnu" a pak vidět Angeliku "naživo" v tom nejsvůdnějším věku, to určitě byl rozdíl, který musel vzít panu D doslova dech Takže mně se tahle varianta, že ji vlastně "viděl" ještě dřív, než se s ní oženil, moc líbí
Skvěle jsi vystihla celý vztah Molinese, který vůči A. choval - ta věta, kterou již zmiňovala Moirra, je prostě dokonalá a všeříkající Nehledě na to, že jeho osobnost ji opravdu provázela celým jejím životem - vždy stál na pozadí všech jejích životních křižovatek
Myšlenky, kterými pan D. zvažuje pro a proti (teda, momentálně spíš proti), jsou naprosto geniálně napsané /tleskající smajlík/

Moirra píše:

V kazdom pripade velmi dufam ze toto nieje koniec ale ze bude pokracko

Malé pokračování ještě bude, slíbila jsem jim úplně na začátku jednu noc.

Tereza píše:

Malé pokračování ještě bude, slíbila jsem jim úplně na začátku jednu noc.

komu preboha chces dat spolocnu noc? Molinesovi a Joffreyovi?

První věta fikce:
Přisnila jsem tomu muži a té ženě jiné setkání po jeho návratu z Paříže. Jen jednu noc.

Aaaach teda Joffrey a Angelika budu mat spolocnu noc po jeho navrate z Pariza! aach!

Jednu spoločnú noc a potom dlho dlho nič ?

Terezo, velmi pěkné pokračování. Moc mě těší, že jsi ve své fikci použila postavu paní Marie Anne de Chaulme. Přesně jsi dokázala vyjádřit to, co já chtěla sdělit. Žena, která není milenkou a přesto vznikne jemné pouto.
A taky otázka následníka bohatého velmože. Ten Molines používá zbraně tvrdého kalibru a umí zasáhnout cíl. Portrét krásné neznáme, komu odkážete majetek, syn, kterého zasvětíte do tajemství vědy. Zasluhuje tleskající smajlík.

Souhlasím s Mimi, nádhera! Mimochodem, její postava zamilované mladé manželky byla také trefa do černého, setkání s Peyrakem a celý rozhovor byl naprosto skvělý, často na něj myslím .

Takový klíčový moment jako rozhovor Molinese s Peyrakem - jak jsem bez něj mohla tolik let žít?!

Citovat:

Udělal tentýž pohyb. Seděli proti sobě, ve stejné póze, obličeje blízko u sebe. Byli jako dva soupeři, kteří měří své síly. „Řekněte mi Molinesi, proč se mě tak usilovně snažíte oženit?“
„Ve vší úctě, pane hrabě , to není o Vás, ale o ní. Za pár let ji otec provdá za nějakého bezvýznamného šlechtice, burana, který zničí její nádhernou nezkrotnou duši. To jí nemůžu udělat. Nikdy bych si to neodpustil.“

Molines je jedna z mých oblíbených postav, a přitom má v kánonu tak málo prostoru - nejraději ho mám samozřejmě v Quebeku ale důležitou roli má i v Buřičce, kdy domlouvá Angelice poté, co se vrátila ze Středomoří. A vidíte - zatímco Peyraka zlomil, Angeliku nikoli!
Je to velmi nesnadná partie, ale dokázala jsi to napsat uvěřitelně a napínavě, přestože známe pointu.

Díky za komentáře. Nevím, jestli překvapím, ale musím se držet motta. Co je psáno, to je dáno.

och, Tereza, nádherné,
geniálny pán Molines, v podstate to bola najdôležitejšia osoba v celom románe, keďže ako svadobný dohadzovač spojil osudy Joffrreya a Angeliky... a spôsobil celý príbeh

presne si vystihla jeho hugenotskú povahu, prešibaný, trochu úlisný a presným zámerom, človek ktorý vie, čo chce a ako to dosiahnuť...

Udělal tentýž pohyb. Seděli proti sobě, ve stejné póze, obličeje blízko u sebe. Byli jako dva soupeři, kteří měří své síly. „Řekněte mi Molinesi, proč se mě tak usilovně snažíte oženit?“
„Ve vší úctě, pane hrabě , to není o Vás, ale o ní. Za pár let ji otec provdá za nějakého bezvýznamného šlechtice, burana, který zničí její nádhernou nezkrotnou duši. To jí nemůžu udělat. Nikdy bych si to neodpustil.“

errnie píše:

v podstate to bola najdôležitejšia osoba v celom románe, keďže ako svadobný dohadzovač spojil osudy

A Rochat ještě
----------------------

Terezo, velice vydařená fikce! Já jsem začala číst, a pořád jsem si říkala, kde je ten nabroušený, dvorský dialog dvou stejně silných osobností, kde se budou třískat argumenty jako kordy, protože tak jsem si to mylně vždycky předstvovala. A nakonec padla poslední Molinesova poznámka:

Citovat:

„Váš měšec tedy bude lehčí a rodinu barona budete muset opravdu ožebračit. Protože já baronovi navzdory našemu přátelství prozradím, jak velkou cenu má pro Vás ten kousek země a doporučím mu, ať trvá na svém požadavku.“

a já si to konečně uvědomila! Molines přece nebyl žádná sofistikovaná preciózka, libující si v neotřelých větných spojeních, byl to obchodník, pragmatik, kalkulátor a hugenot! Jak jsem si vůbec mohla představovat, že by mezi nimi byl nějaký vysoce sofistikovaný, květnatý rozhovor?! Prostě zjistila jsem, žes to napsala naprosto brilantně a uvěřitelně, že tam určitě musely padat tyhlety skyté argumenty, zdánlivě jen tak jakoby mimochodem, které mají ovšem naprosto přesný zničující obsah! Otevřelas mi oči a opět máme další kousek skládačky vyplněný, díky!

Oh kym ma boleli zuby dievcence sa tu nazbieralo peken vela pokraciek!
Aaaach! to bude nadherny vecer!

Tereza, nadhera! aach!

Samozrejme ze Joffrey ktory bol vzdy tak trochu trubadurom snival o skutocnej laske...
ved kto o nej nesniva?
ci v kanone nevravi Angelike ze to na nu cakal cely zivot?

Ach nadhera, toto volam typicka Joffreyovska polemika:
najskor sniva aby to v zapäti celkom zavrhol .....

Sebe neoklamal. Když dopis pečetil, v hloubi duše věděl, že ho přemohla obyčejná lidská touha po obyčejném štěstí.
Vykročil vpřed. Snění je jen pro hlupáky.

Ty nas teraz poriadne napinas:
Po malých schůdcích vkročila do chladivé vody.
V tu chvíli kočár hraběte de Peyrac zastavil u Paláce trubadúrské poezie.

Uz sa neviem dockat pokracka....milujem varianty ako to mohlo byt inac, ak by to nebolo ako v kanone

ááách Tereza, áááááách ♥ ♥ ♥ ♥ ♥ ♥ ♥

to je .... úžasné,
Sebe neoklamal. Když dopis pečetil, v hloubi duše věděl, že ho přemohla obyčejná lidská touha po obyčejném štěstí.

áno každý KAŽDÝ túži po obyčajnom ľudskom šťastí, po láske...

krásne, normálne som prestala dýchať....

Terezo, moc krásné pokračování. Už se těším, jak dopadne Joffreův návrat domů.

Opět mysteriózní kousek! Líbí se mi, jak dokážeš využít kánon, naše fikce i film. To je pro fanoušky ta pravá lahůdka...

Molines jemně nastražil smyčku, která se sama zatáhla... .. dalo by se říct, že je to takový "all-in-one balíček":

Citovat:

Ale vždy chtěl víc i od žen. Chtěl Núbí. Chtěl Ninon. Chtěl Marii Anne a ženu z hostince. Milenku. Přítelkyni. Družku. Matku jeho dětí. A Molines, aniž to tušil, mu nabídl všechny jeho představy v jediné krásné dívce.

A jako všichni, jsem zvědavá, jak Peyrak s tím balíčkem naloží...

Myslím, že J. de P. v mé fikci neuvažoval o tom, že by jel okukovat nevěstu . V mém příběhu je to muž, který se prostě rozhodl a všechno vsadil na jednu kartu. Na jednu šanci, která se možná už nebude opakovat. A intuice je něco, na co by si klidně mohl vsadit. Sama mu budu držet palce.

jeanne píše:

Myslíš, že i na chvíli uvažoval o tom, že by se měl na tu potenciální snoubenku zajet podívat a pak to zavrhnul s tím, že by se k takové praktice zhýralců, co si nechávají v klášterech dozrávat schovanky, nikdy nesnížil?

No ved Angelika sa stazovala ze ju Molines nechal pozorovat "ako melon dozrievajuci pod skleneneym zvonom"

"Děkuji nebesům, že jste se vrátila taková, jakou jste slibovala být v době, kdy vám tu říkali
malá víla z blat. Skutečně jsem hraběti de Peyrac slíbil krásnou a inteligentní ženu."
"Příliš jste riskoval. Mohla jsem zošklivět a zhloupnout, a to by velice poškodilo vaši
pověst."
"Nikdy se do ničeho nepouštím na základě domněnek. Přátelé, které mám v Poitiers, mi o
vás několikrát podali zprávu a já sám jsem vás zahlédl vloni při procesí."
"Takže vy jste mě dal hlídat," vykřikla zuřivě Angelika, "jako meloun, který zraje pod
skleněným příklopem."

moirra píše:

jeanne píše:

Myslíš, že i na chvíli uvažoval o tom, že by se měl na tu potenciální snoubenku zajet podívat a pak to zavrhnul s tím, že by se k takové praktice zhýralců, co si nechávají v klášterech dozrávat schovanky, nikdy nesnížil?

No ved Angelika sa stazovala ze ju Molines nechal pozorovat "ako melon dozrievajuci pod skleneneym zvonom"

Tie reporty museli byť maxi zaujímavé ... rada by som si ich prečítala

Terezo, opět nádherná fikce, ten Joffrey byl skvělý!! Jen se musím přiznat, že v druhé části jsem se už začínala trochu ztrácet, kdy a kde to Angelika vlastně je...

Katra píše:

Tie reporty museli byť maxi zaujímavé ... rada by som si ich prečítala

Takze sa ti na vyrobu ponuka vlastna seria fikcii z nazvom: Molinesove reporty

Terezo, strašně moc krásné pokračování Máš to skvěle zmáknuté, vím, že se opakuju, ale opravdu moc krásně píšeš. Strašně hezky se to čte a já se vždy nechám vtáhnout do děje Řekla bych, že (alespoň pro mě) je zase jedna "záhada" odhalena Nejdřív jsme se dozvěděli, odkud se vzala růže, teď už víme, proč že se to vlastně náš drahý hrabě oženil
Jsem opravdu napnutá, jak tahle noc skončí

dauphine píše:

Terezo, opět nádherná fikce, ten Joffrey byl skvělý!! Jen se musím přiznat, že v druhé části jsem se už začínala trochu ztrácet, kdy a kde to Angelika vlastně je...

Ale ved to je jasne, Angelika sa kupe v bazene po Joffreyovom kanonickom navrate z Pariza....
a aj velmi dufam ze tato verzia sa od kanona uplne odkloni a Joffrey do toho bazena za nou vleze

Aj ja veľmi veľmi veľmi dúfam, že Joffrey za ňou do toho bazéna vlezie. Len aby sa A. z toho šoku neutopila

Katra píše:

Aj ja veľmi veľmi veľmi dúfam, že Joffrey za ňou do toho bazéna vlezie. Len aby sa A. z toho šoku neutopila

Ale neboj! Joffrey vie istotne dobre plavat, a keby nieco da jej dychanie z ust do ust.

moirra píše:

Katra píše:

Tie reporty museli byť maxi zaujímavé ... rada by som si ich prečítala

Takze sa ti na vyrobu ponuka vlastna seria fikcii z nazvom: Molinesove reporty

No to veru áno ... ponúka Strašne rada by som zo seba dostala nejakú tú fikciu ... ale je to beznádejné ... nič .... vôbec nič nemôžem zo seba dostať

moirra píše:

Katra píše:

Aj ja veľmi veľmi veľmi dúfam, že Joffrey za ňou do toho bazéna vlezie. Len aby sa A. z toho šoku neutopila

Ale neboj! Joffrey vie istotne dobre plavat, a keby nieco da jej dychanie z ust do ust.

Joffrey vlezie za ňou do toho bazéna preto aby bolo potrebné dýchanie z úst úst ... Ktovie či vtedy také dačo už poznali

Já si představuji, že až se po návratu Joffrey dozví, že se jeho žena koupe ve studené vodě, tak bude mít strach o její zdraví. Půjde k bazénku, ona z něho právě vystupuje, on ji zahalí do pláště a bude jí zahřívat a zahřívat......

Ale tak otužování je dobré pro zdraví

Posílám závěr fikce. Každá noc jednou skončí. Doufám, že jsem některé příliš nezklamala.

Nezklamala?! Terezo, tohle byla od tebe nejnádhernější fikce!! Celou dobu tu ochkám, málem mi tečou slzy, je to dojemné, romantické a přitom reálné a opravdové. Jsem unešená!!

PS. snad bych touhle fikcí nahradila i tu kánonovou verzi, i když by mi pak bylo líto toho nádherného momentu, kdy se objevil (předzvěst Rescatora že ) v obleku s ohnivými mašlemi, zametl zem péry na klobouku a Angelika podle jeho úsměvu poznala, že si zapsal bod. Co teď?

Hahaha, musím se tu usmívat, protože tohle je první komentář, který nám Jeanne celý vysrdíčkovala a to už něco znamená! Samozřejmě, pan dokonalý si zapsal u svých fanoušků další milion plusových bodíků stejně jako Tereza.

Aaach Tereza nádhera!

Oblékla si novou košilku, sladila s ní župan. Pročesala si vlasy. Na střevíčky si ani nevzpomněla. (typická Angelika )
Vzala podnos, dvě skleničky, chlazené šampaňské, přidala mísu s ovocem. Zamířila zpět.

Jak ji viděl přicházet, myšlenky se mu od ní poprvé za celý večer odpoutaly a vrátily se k jeho osudové šachové partii. Vyslal tichý vzkaz do Monteloup: „Díky příteli, jsem Ti navždy dlužníkem…“
Najednou celý překvapený znovu uslyšel Molinesova slova: “ Víte, co vidím já? Vidím přicházet Angeliku…“

och ten diabolsky trubadúr!

Tereza píše:

Posílám závěr fikce. Každá noc jednou skončí. Doufám, že jsem některé příliš nezklamala.

Ach, Terezo, myslím, že tak nádherný, úchvatný, za srdce beroucí závěr povídky snad nikdy nikoho zklamat nemůže
Tvé vyprávění je tak dokonalý, že jsem skoro až přestala dýchat. Napsala jsi to úplně přesně tak, jak se od Tebe dalo očekávat. Ty tak trefně dokážeš vystihnout svým popisem jejich myšlenek a dialogů jejich kánonové charaktery, až je to k neuvěření. Prostě "Pan D. a Nezkušená Víla"

Úžasný

Je to nádherné! Jsem okouzlena.

Och Tereza, to je nádhera. Tak romantické,nabité erotikou, láskou....skoro som prestala dýchať, ty píšeš tak nádherne. Pár výstižnými slovami dokážeš vystihnúť situáciu. Ich myšlienky,pocity. Ďakujem za krásne čítanie, tá romantika sa dostáva až do špiku kostí.
Prosím len pokračuj v písaní.takýchto príbehov nikdy nie je dosť.

ach Tereza, slintám, až mi skratuje počítač! dokonalé!

Díky za komentáře. Myslela jsem, že když pana D. nenamočím do bazénu, bude někdo zklamaný. Od začátku jsem měla v úmyslu ho zase trochu trápit. Jsem moc ráda, že se Vám ten závěr líbil.

Terezo, připojuji se k ostatním. Krásné romantické vyprávění. A ten závěr, který otevírá dveře ke snění nebo sáhnutí po kánonu.

och Tereza, to bolo tak krásne, ja som si to vytlačila a vložila do kánonu, jednoducho mi to tam pasuje....

Terezo, Mysllíš, že sňatkem s Joffreyem chtěl Molines Angeliku ochránit ? Zní to věrohodné, ale co přimělo Molinese, aby se o Angeliku.tolik staral ? Děkuji za další doplnění bílého místa v příběhu.

Sob píše: *

22 kvě 2021, 23:37

Terezo, Mysllíš, že sňatkem s Joffreyem chtěl Molines Angeliku ochránit ? Zní to věrohodné, ale co přimělo Molinese, aby se o Angeliku.tolik staral ? Děkuji za další doplnění bílého místa v příběhu.

Molines byl pro mě symbolem ryzího obchodníka, přemýšlejícího nad rámec horizontu. Angelika byla už jako malé děvče jiná, výrazná, možná, že spojit extravagantního obchodního partnera Peyraca s dívkou tak, aby prosperovaly rodiny a panství, které v podstatě Molines spravoval, byla pro něho do očí bijící kombinace. Molinese jsem vnímala jako velkého nenápadného hráče, který uměl věci popostrčit. Vždyť třeba jeho apel v Plessis na Angeliku, aby se odevzdala králi a zachránila celý kraj, málem vyšel a už by asi dál nebylo o čem psát.

Ve fikci byla šachová partie nejen o tom, jak dobře provdat Angeliku, kterou měl ten protestant opravdu očividně rád, ale i jak přitlačit Peyraca tam, kde chtěl. A snažila jsem se, aby se mu to podařilo.

Tereza píše: *

23 kvě 2021, 15:17

Molines byl pro mě symbolem ryzího obchodníka, přemýšlejícího nad rámec horizontu. Angelika byla už jako malé děvče jiná, výrazná, možná, že spojit extravagantního obchodního partnera Peyraca s dívkou tak, aby prosperovaly rodiny a panství, které v podstatě Molines spravoval, byla pro něho do očí bijící kombinace. Molinese jsem vnímala jako velkého nenápadného hráče, který uměl věci popostrčit. (...)
Ve fikci byla šachová partie nejen o tom, jak dobře provdat Angeliku, kterou měl ten protestant opravdu očividně rád, ale i jak přitlačit Peyraca tam, kde chtěl. A snažila jsem se, aby se mu to podařilo.

Dívala som sa len tak čo si vtedy napísala o Salsigne a tak ma to zasa chytilo že mám silný pocit že si tú fikci vytlačím a po dlhom čase prečítam dnes večer znova.

Ten úryvok som neodolala nepridať sem do vlákna o Peyacovom vzťahu k zlatu:

viewtopic.php?f=1&t=909&p=28847#p28847