A konečně se dostávám k aktuálnímu tématu –
Svět Angelikoložek ve světě krále Slunce ... a Pana Dokonalého
Jeanne, opravdu nádherná, úchvatná a především naprosto geniální fikce
Tohle prostě nemá chybu! Ten nápad, že by se před panem hrabětem ocitly dámy z jiného století posedlé jeho vznosným obydlím, jeho tváří, jizvami, vlasy, svaly a zadkem, to prostě jen tak nikdo nevymyslí!
A ještě to perfektně zkomponuješ se vzpomínkami na pobyt v Paříži – teda, přesněji řečeno s jeho následky. Příjezd slečny de Caumont na vánoční svátky do Toulouse je velmi milé a příjemné překvapení, které vlastně ani příliš nepřekvapí
.. prostě se to dalo čekat. Kdo jiný by měl vlastně asi tak přijet? No přece Angelikoložky!!
Bravo!
Dauphine, tak ty jsi mě svým Silvestrem doslova dorazila
Řvala jsem smíchy od začátku do konce.
A ta nádherná kresba na závěr, ach
No, a všemu tomu dodaly korunu vaše komentáře a nové scénáře – chybějící WiFi ve Francii 17. století, konfrontace toulouského hraběte s novodobým Alexandrem, přímluva za muže posedlého pouze jedním trubadúrským básníkem, připomínka, že je zde riziko, že by si Joffrey vypůjčil náš stroj času a zdrhnul s ním do období renesance (a my ho už nikdy nespatřily)
... a v neposlední řadě „záchrana černovlasé outfitoložky“ panem Dokonalým
Ha ha ha , to jsou teda vyhlídky na budoucnost ... už abychom sestrojily ten stroj času
kym spieval pravdepodobne som vytiahla z vrecka lupu a dokladne som si poprezerala tri hlboke jazvy, spokojne kyvajuc hlavou kym Peyrac z mefistovskym vyrazom na tvari vytiahol dohora jedno obocie
Teda Moirro, styď se
Jak to, že nevíš, že bys panu hraběti při zpěvu žádné jizvy zkoumat nemohla?!
Dámy, copak jste zapomněly, že
Zlatý hlas království zpíval svému publiku (obzvláště dámskému)
VÝHRADNĚ V MASCE
Cit. – ze Školy lásky (pozn: byl jediný, kdo měl celou dobu v popisovaný první den školy na tváři masku):
Odsunul křeslo, zkřížil nohy na stole, uchopil kytaru a začal zpívat. Obličej pod maskou obrátil k měsíci.
Cit. – z královy svatby:
Malý houslista Giovani se protlačil řadou dvořanů a podal hraběti de Peyrac kytaru a sametovou masku.
„Proč se maskujete?“ zeptal se král.
„Hlas lásky nemá tvář,“ odpověděl hrabě, „když se krásné dámy zasní, nesmí je rušit nic ošklivého.“