Monsieur - Kráľov brat

V roku 1660 zomiera Gaston d´Orléans v Blois (otec vznešenej slečny)
a tak kráľov brat Filip konečne zdedí titul Monsieur.
Filip I. Orleánsky, kráľov brat bol homosexuál.



Pripomeňme si že ako mladučká Angelika naňho takmer začala žiarliť:

„Tak vy říkáte, že ten zženštilý mladík je králův bratr?“ podivila se Angelika. „S hrabětem de Guiche se k sobě chovají natolik zvláštně, že by člověk řekl, že jsou do sebe zamilovaní. Ach, Joffreyi, myslíte si opravdu, že… že…“
„Tomu se říká láska po italsku,“ řekl hrabě a rozesmál se. (...)
Angelika zvedla obočí.
„Princ řekl, že máte něžné ruce. Dost by mě zajímalo, odkud to ví.“
„To je jednoduché. Ten mladíček je tak vysazený na muže, že mě třeba mohl požádat, abych mu narovnal límec nebo manžety. Využívá každé příležitosti, aby někoho donutil dotknout se ho…“
„Mluvil o vás takovým způsobem, že jsem skoro začala žárlit.“
„Ach, miláčku, jestli se necháte takhle ovlivňovat, brzy se utopíte v nejrůznějších intrikách. Dvůr je obrovská lepkavá pavučina. Pokud se nedokážete dívat na věci s nadhledem, uvíznete v ní.“

Kráľov brat je veľmi rozporuplná postava. Neviem či by som mu tu tak rýchlo otvorila rubriku,
keby som pri mojich rešeršiach nenarazila na zaujímavé objavy.

Monsieur a jeho kumpáni založili akýsi klub nepriateľov žien, ktorý mal aj plaketu, na ktorej bol znázornený
muž šlapúci po žene.

Ale ten zlatý klinec ešte len prichádza: Vedeli ste že aféra s predavačom oblátok sa skutočne stala?
A vraj to kráľa vtedy aj skutočne rozzúrilo, lebo z toho bola veľká aféra. Avšak všetko sa odohralo takmer o dvadsať rokov neskôr, ako nám to opísala pani AG.
Zatiaľ sa mi ešte nepodarilo zistiť viac podrobností, iba toľko že ten chlapec nechcel byť milencom kráľovho brata.

Tak teda, v nemeckej Wikipedii je o tom krátka zmienka:

http://de.wikipedia.org/wiki/Philippe_I ... l%C3%A9ans

Som ju hneď preložila:

Primi Visconti píše v svojich pamätiach o vytvorení gay bratstva, ktoré bolo založené v roku 1680. V ňom jeho členovia parodovali pravidlá kláštorov Saint-Michel a Saint Lazare. Medzi zakladajúcimi členmi boli gróf de Guiche a jeho bratia Gramont, Tilladet, Manicamp, Biran a Tallard. Poznávacím znamením tejto skupiny bola plastika, ktorá predstavuje muža, zašliapavá ženu svojimi nohami do prachu. Smutnou iróniou je, že členom bol tiež gróf z Vermandois, legitímny syn kráľa Slnka, ktorého mal z La Valliere. Až po niekoľkých škandáloch, vrátane vraždy predavača oplátok, ktorý nebol ochotný slúžiť týmto chlípníkom ako hračka, Ľudovít XIV konečne zakročil a uložil tvrdé sankcie na všetkých členov tohto bratstva.

No budem to musieť v pamätiach ktoré písal Primi Visconti vyhľadať.

Kráľov syn Louis, Count of Vermandois

Objevila jsem knihu od autora Christian Bouyer: Ludvík XIV.a královská rodina, kde jsem se o těchto událostech také dočetla. Dále se zde uvádí, že králův bratr byl dobrý voják, to jsem nevěděla.
Knihu jsem přidala mezi ty, které se vztahují k době Ludvíka XIV.

Díky Mimi. A je tam aj niečo o tej vražde predavača oplátok ?

Ano je. Ale jen to, že prodavač nechtěl být královu bratrovi a jeho "přátelům po vůli." Zítra najdu přesné znění v knize a ocituji.

Uvádím, co píše autor o nešťastném prodavači oplatek a o vzniku homosexuálního bratrstva.

Christian Bouyer: Ludvík XIV. a královská rodina - str. 199
Druhá aféra se odvíjí v letech 1681 až 1682. V prvním období je král zdrcen tragédií, k níž došlo ve vykřičeném domě v ulici Ours v Paříži, kde byl mladý prodavač oplatek čtyřmi zcela opilými šlechtici vykastrován údery meče. Jeho hněv ještě stoupne, když se dovídá o vzniku skutečného homosexuálního bratrstva s vlastními pravidly, rituály a praktikami. Mezi prvními adepty jsou mnozí z Monsieurových přátel, kteří shánějí novice mezi zlatou mládeží. Aféra propukne plnou silou, když se Ludvík XIV. doví, že jeho nemanželský syn, kterého měl s La Vallierovou, malý hrabě z Vermandois, jemuž je teprve čtrnáct, byl do této sekty přijat. Navíc její členové lákali mezi sebe i dauphina.
Vermandois všechno přizná. Je v králově přítomnosti seřezán a musí mu jít z očí.

Ďalšie informácie o afére s predavačom oblátok poskytol vo svojej knihe Max Gallo.

Je tú menší výcuc z "výpiskov z četby" ktoré mi poskytla Fantina, páči sa mi ako Colbert zmlátil svojho nehodného syna lopatou:

Král se strašně rozzlobil, když se dozvěděl, že se jeho nemanželský syn kterého mal z Louise de La Vallière, comte de Vermandois, rytíř Colbert, a dva další mladíci, vévoda de la Ferté a markýz de Biran, v jednom vykřičeném domě v ulici aux Ours pokusili znásilnit chudého, ale krásného mladíka, který prodával oplatky, a když se ten mladík odmítl podřídit tomu, co mu nařizovali, mečem ho vykleštili a nechali ho tam celého zakrváceného!
Zavolal k sobě Louvoise a pověřil ho, aby jeho jménem vyřídil námitky proti takovému jednání. Skutečnost, že urození mladíci, zhýralí a opilí, opustili muže, kterého zranili poté, co si ho chtěli vzít jako dívku, je naprosto nepřijatelná.
Ludvík váhal. Ti mladíci si zaslouží zemřít. Poté však vyslyšel snažné prosby otců.
Rozhodl se: ať rytíře Colberta, markýze de Biran a vévodu de La Ferté vyženou od dvora.
O několik dní později se dozvěděl, že Colbert svého syna ztloukl lopatou!
Tak vida, kdo za něco stojí!

Ale zlo bylo mnohem hlouběji zakořeněné, než si představoval.
Znechuceně četl Louvoisovy zprávy.
„Mladíci popouštějí uzdu své prostopášnosti a provádějí strašlivé věci. Dvůr se stal malou
Sodomou!“
Utvořili si mezi sebou bratrstvo stoupenců italské neřesti.
Na hrudi pod kabátcem nosili kříž, na němž byl znázorněn muž, který šlape po ženě, jako svatý Michal šlapal po ďáblovi.

V pařížských vykřičených domech pořádají zpustlé hry, kde znásilňují dívky a nutí je, aby byly svolné všem druhům násilí a perverze!

Výpisky zrejme pochádzaju z disertačnej práce ktorú objavila Penelope a zdrojom je zrejme kniha ktorú napísal Max Gallo. Ja tu knihu niekde mám a teda už viem kde som na to narazila vo Francúštine.

A už konečne viem kde to ešte bolo v Nemčine: V knihe Korešpondencia Liselotte von der Pfalz, vojvodkyne z Orleansu, druhej manželky Monsieura !!!
Táto vždy vypisovala domov do Nemecka o udalostiach pri francúzskom dvore, ale ani z tejto knihy nevyplýva kto bol pôvodným historickým zdrojom. Kto o tomto príbehu v rozličných podobách písal boli medzi iným už spomínaný Talian Primi Visconti a potom ešte Bussy Rabutin a samozrejme Liselotta.

PS: V skutočnosti mladého predavača oblátok, ktorý nechcel byť povolný, vykastrovali a potom zabili.

Pani AG aby sme sa celkom nezhrozili nechala v knihe vykastrovať krčmára Bojoursa a Linota zabiť. A Borderie podľa mňa vo filme tú chlípnu spoločnosť vykreslil dobre.

No už som konečne vyhrabala knihy aj moje uložené materialy čo mám o Afére s predavačom oblátok.

Takže pekne poporiadku:

Max Gallo to spomína v prvom diely dvojdielneho historického románu Louis XIV na strane 401 v prvom diely ale inde som to našla aj obšírnejšie.



Ale keďže Gallo v obidvoch knihách vôbec neudáva zdroje - iba vydáva pod hlavičkou Académie Francaise - tak síce vieme že pánom z akadémie je zdroj známy, ale nám to je, Polačkovsky vyjadrené, prd platné.

Našla som aj zmienku v inej podobe online by google books v knihe Dictionnaire Louis XIV.

https://livre.fnac.com/a8732741/Lucien- ... -Louis-XIV

A kedysi dávno som to objavila v sérii kroník z názvom "Chroniques de l'Oeil-de-boeuf aux temps de Louis XIV: scènes--portraits--anecdotes" "Vyber z kroniky v době Ludvíka XIV: scény - portréty - anekdoty, Knihy 1-4"

Vsetky knihy som si na google books stiahla zdarma - pretože pochádzajú z roku 1845. Popravde pojednavaju o obdobi troch kralov-Ludovitov: Louis XIV Louis XV a Louis XVI + +

Druhý diel začína v roku 1692 a prvý v ktorom je opísaná príhoda predavaca oplátok v roku 1659.
Treti diel v roku 1672 a štvrtý 1758, a vraj je kníh šesť či až 7. Takže som z toho zatiaľ trochu popletená.



Budem z tých textov z rozličných zdrojov musieť poskladať nejakú kompiláciu.

Koho by zaujímalo kde Monsieur a jeho kumpáni boli v bordeli tak prosím tuto spomínana Rue aux Ours,
ktorá existovala už v XIII storočí a existuje dodnes.

https://fr.wikipedia.org/wiki/Rue_aux_Ours_(Paris)

Sofinava1 píše: *

22 dub 2020, 18:11

Líbí se mi jak vykreslili králova bratra, v Angelice to byl skřet, tahle podoba i víc koresponduje se skutečnou podobou...jestli malíř nevylepšoval ...a prý i s jeho skutečnou povahou...údajně byl odvážný, jeho vojáci ho ctili. Nevím, jestli je to pravda, někde jsem to četla.

Nuž najlepším zdrojom k opisu Monsieura, kráľovho brata je premňa Liselotte von der Pfalz, druhá maželka Monsieura od roku 1671, ktorá za svojho života napísala vyše 60 tisíc listov, ktoré posielala domov do nemeckého Pfalzu. Táto dáma bola čosi ako nemecká Polačka u dvora kráľa slnka , čo sa týkalo toho že si nebrala servítku pred ústa pri opise pomerov a osôb u Francúzkseho dvora. Mám výber jej listov. Netuším či vyšlo niečo aj v Češtine či Slovenčine. Nájdem state kde opisovala Monsieura po jej príchode k dvoru, a pridám to na fórum. Na moje počudovanie sa ale ona narozdiel od prvej manželky, Henrietty Anglickej, oveľa lepšie z Monsierom zaranžovala a celkom dobre si spolu vychádzali. To že Monsieur v boji nebol žiadna bábovka, ale naopak, je historický fakt. Aj to že jeho otec Ľudovít XIII. bol tiež homosexuál.

Hľa preklad z nemčiny:

Už ich prvé stretnutie bolo divadlom: bola to síce princezná, ale vyzerala skôr ako dobre vychované, obyčajné dievča, ktoré sa radšej bavilo mužskými zábavkami. Ako dieťa vždy radšej liezla na stromy a behala so psom. A jej oblečenie pre ňu nikdy nebolo dôležité.
A u Monsieura to bolo presne naopak.

Keď Pfaltzká princezná dorazila do Francie, zbadala ako z koča vystupuje, malý chlapík, s neslýchane obrovskými, vysokými podpätkami na topánkach, celý načančaný hodvábnými stuhami, vyzdobený drahými kameňmi,, navoňaný od vrchu až po spodok, nalíčený - no, tak to vtedy jednoducho o Francúzskeho dvora bolo.
Potom sa však pozrie na Liselotte zhora nadol, až sa táto začervená, a potom zo zhrozeným výrazom v tvári povie svojim priateľom, ktorí ho ako vždy obklopovali, niečo ako: "Preboha, s touto mám ísť do postele?"

Opis Monsiera od Liselotty z Pfalzu:

"Monsieur nevyzeral zanedbane, ale bol veľmi nízky, jeho vlasy, obočie a dokonca aj viečka, boli čierne ako smola, mal veľké hnedé oči, veľmi dlhú a dosť úzku tvár, veľký nos, veľmi malé ústa a škaredé zuby. Mal viac ženské ako mužské maniere, nemiloval ani kone, ani poľovačky, nič iné, len sa hrať, udržiavať svoje cercle, dobre jesť, tancovať a byť upravený a čistý, slovom, všetko, čo milujú dámy. ... Kráľ miloval galantnosť s dámami. Ja neverím, že môj pán manžel bol čo len raz v živote zamilovaný."

- Liselotte Falcká: V liste Karolíne Waleskej z 9. januára 1716 o jej manželovi Filipovi, zvanom Monsieur.

Kde to len bolo, v akej knihe, že keď plodil potomstvo, čo považoval sa svoju povinnosť, si omotával pohlavný úd pátričkami?

Určite v dákej o Liselotte.

Inak na tých obrazoch boli určite všetci poriadne vylepšení. To je ako v dnešnom čase z retušovanými fotkami prominentov.
myslím že ten portrét celkom hore v tomto vlákne oveľa lepšie vystihuje jeho popis od Liselotty.

Narazila jsem na zajímavý článek o Filipovi, jsou v něm krásné portréty i dalších rodinných příslušníků:

https://www.memento-historia.cz/clanek/ ... ale-slunce

Dnes jsem četla tento článek o druhé manželce králova bratra
https://www.denik.cz/ze_sveta/liselotte ... ribeh.html

Skvelé objavy dámy

myslím si že Liselote si zaslúži skôr či neskôr vlastné vlákno

Napísala približne 60 000 listov s ktorých sa zachovala asi desatina.
Poskytujú pohľad na život na francúzskom dvore a na súkolie moci, dokonca oveľa obšírnejší ako listy pani de Sevigne, lebo Liselotta bola priamo v centre diania, vždy blízko kráľa:

"Veľký kráľovský lesk a povesť mi pripomínajú všetky tie stroje za kulisami v opere:
Ak všetko vidíte z diaľky, niet ničoho väčšieho a krajšieho, ale ak sa dostanete do zákulisia a pozorne sa pozriete na všetky kordely a drevá, ktoré stroje poháňajú, často nie je nič hrubšie ani škaredšie."

(Citát je z podcastu v nemeckom rádiu , ktorý vysielali nedávno na počesť tristoročnice jej smrti.)

Liselotte a kráľ v strede obrazu, v roku 1714 - na väčšie rozlíšenie rozkliknite link:

(sama seba sa zlomyselne pýtam ako by všetci vyzerali bez parochní )

https://upload.wikimedia.org/wikipedia/ ... is_XIV.jpg

moirra píše: *

09 pro 2022, 23:37

Liselotte a kráľ v strede obrazu, v roku 1714 - na väčšie rozlíšenie rozkliknite link:

(sama seba sa zlomyselne pýtam ako by všetci vyzerali bez parochní )

No to by vypadali blbě

No krasavice to doopravdy nebyla. Napadlo mě jedno přísloví
Krása je pomíjivý ale blbost věcná.

moirra píše: *

09 pro 2022, 23:37

(sama seba sa zlomyselne pýtam ako by všetci vyzerali bez parochní )

No Ľudovít ako plešivý starček by nebol asi ani spolovice taký vznešený, to teda nie!

Keď už som sa hrabala v časovej osi 3 dielu pripomeňme si aj prvú Monsierovu manželku, Henrietu Anglickú, ktorá v 3 diely prosí Angeliku aby jej požičala peniaze, pretože ju kráľ prosil aby šla do Anglicka vyjednávať zo svojim bratom anglickým kráľom Karlom II.

Usadily se na jedné z půlkruhových mramorových laviček. Princezna se od té doby, co k ní Angelika v Louvru chodila hrát karty, příliš nezměnila. (v 1 diely) ..... Dokonce i Angelika do jisté míry obdivovala princezninu inteligenci, pokládala ji však za příliš odlišnou. Člověk se po jejím boku cítil neohrabaný. Půvabná Madame kolem sebe vytvořila jakési fluidum, za nímž zůstávala opuštěná ve své samotě. Zcela přesně si to neuvědomovala, ale trpěla tím. Z jejích modrých zorniček vyzařovala jistá plachost.
„Madame,“ pokračovala po chvíli ticha, „obracím se na vás, protože máte pověst bohaté, velkorysé a diskrétní ženy. Mohla byste mi půjčit čtyři tisíce pistolí?“
Angelika se musela velice ovládat, aby sebou necukla.
„Potřebuji tu sumu na přípravu cesty do Anglie,“ pokračovala princezna Henrietta. „Jsem totiž až po uši zadlužená, už jsem zastavila část svých šperků a je zbytečné, abych si šla stěžovat králi. A přesto jedu do Anglie kvůli němu. Poslání, jež mi svěřil, je nanejvýš důležité. Musím zabránit svému bratru Karlovi, aby se připojil k lize uzavřené mezi Holanďany, Španěly a Němci.Musím zářit, oslňovat, vzbudit všemožně lásku k Francii, a to nebude příliš snadné, když se tam objevím s prázdnou kapsou. Jen řeči nestačí. Vy mi rozumíte, drahoušku. Vy víte, co to znamená, přijet někam jako vyslanec.

1 jún 1670: V tento deň v roku 1670 bola podpísaná tajná zmluva z Doveru

V roku 1649 bol kráľ Karol I. popravený a monarchia bola zrušená. Po 12 rokoch exilu bol kráľ Karol II. korunovaný za kráľa. Podobne ako jeho otec sa Karol II. oženil s katolíčkou: Katarínou Portugalskou. Sestra Karola II. princezná Henrieta sa vydala za brata francúzskeho kráľa Ľudovíta XIV. a získala tak veľkú diplomatickú autoritu medzi oboma národmi.
V roku 1670 sa vydala Henrieta do Anglicka na tajnú diplomatickú misiu.
Pod vedením princeznej Henriety začali kráľ Karol II. a Ľudovít XIV. rokovať o otázkach náboženstva, španielskeho nástupníctva a holandského panovníka Viliama Oranžského.



Rytina: Návšteva Anglicka a stretnutie s kráľom KARLOM II v Doveri

Tak teda Henrietta anglická sa vydáva na cestu, stretne sa s bratom-kráľom v DOVERI v roku 1670, vráti sa domov do Francie a onedlho na to, 30 júna 1670, zomiera. Angelika je v ten deň prítomná v Saint-Cloud.

Keď sme boli na fontánach v Saint Cloud tento rok nemali sme bohužiaľ čas ísť aj do múzea Monsiuera kráľovho brata, kde okrem iného visí aj obraz tej scény, opísanej aj v knihe Angelika a kráľ. (v časoch kedy pani AG písala knihu to múzeum neexistovalo, kráľovské zámky v St.Germain, Fontainebleau, Vincennes aj Versaillles boli zdevastované a Saint Cloud ešte viac)

To že sa napokon pri smrteľnej posteli Henriety Anglickej zhromaždili ako pani AG píše manželka a tri milenky, dve bývalé a jedna budúca je tragikomédia

čo sa týka toho že bola otrávená, pripomínam že Florimond bol o tom hlboko presvedčený a Angelika sa za to naňho hnevala:

historici dodnes diskutujú o tom či bola Henrieta otrávená alebo nie - a mnoho sa prikláňa k verzii že bola, pretože vraj existovali aj priznania - a kráľ podľa toho aj jednal - ibaže sa snažil ututlať podozrenie na svojho brata - ktorý mu odprisahala že on sám v tom prsty nemal

ja myslím že pani AG túto tému spracovala veľmi dobre - a mala to očividne už v tom čase skvele zrešeršované

Jsem šťastná, že jste přišla, paní du Plessis. Nezapomněla jsem na službu, kterou jste mi prokázala, ani na dluh, který u vás mám. Přivezla jsem vám z Anglie…“
Pokynula lehce panu de Montaigu, anglickému vyslanci, který přistoupil blíž. Princezna s ním chvíli mluvila anglicky a Angelika pochopila, že ho pověřuje, aby jí po princeznině smrti vrátil dluh tří tisíc pistolí.
Angličan byl zdrcen. Věděl, jak zoufalý bude jeho pán, Karel II., až se dozví o smrti své sestry, své malé Ninetky, kterou vždycky tak něžně miloval. Zřejmě se ptal umírající, jestli někoho nepodezírá ze zločinného úmyslu, neboť nachytila slovo jed, které zní v obou jazycích podobně.
Otec Feuillet zasáhl:
„Madame, neobviňujte nikoho, nabídněte svou smrt Bohu jako oběť.“
Princezna slabě přikývla a chvíli tiše ležela, oči zavřené; Angelika se chtěla vzdálit, ale ledová ruka Henrietty Anglické ji ještě držela a neznatelně tiskla, takže se neopovážila vymanit.
Madame znovu otevřela oči. Její kdysi zářivé modré duhovky byly jako vybledlé, dívaly se však soustředěně a napjatě pozorovaly skloněnou Angeliku.
„Přišel král,“ řekla princezna, „s královnou, paní de Soissons, slečnou de La Valličre a paní de Montespan…“
„Ano.“
Madame se odmlčela, ale nespouštěla z Angeliky oči. Angeliku najednou napadlo, že Madame kdysi milovala krále. Ten flirt zašel tak daleko, že oba spiklenci, aby odvrátili podezření královny matky, která tehdy ještě žila, nastrčili jednu z dvorních dam Madame. A ta dvorní dáma nebyl nikdo jiný než Louisa de La Valliére. Pokračování známe. Hrdá princezna, sesazená z trůnu skromnou dvorní dámou, byla příliš pyšná, takže plakala jen potají, a to v náručí své nejlepší přítelkyně, paní de Montespan… která pak sama zaujala místo na výsluní. Před chvílí viděla princezna u svého lůžka krále, jeho ženu a tři milenky; dvě bývalé a jednu novou, a myslí jí letmo proběhl vlastní ambiciózní milostný sen, za nímž se marně hnala a který ponižujícím způsobem ztroskotal.
„Ano,“ opakovala Angelika jemně.
Smutně se na ni usmála. Madame neměla samé dobré vlastnosti. Ale její nedostatky jí neubíraly na velkorysosti, byla vždycky jemná, vlídná a inteligentní. Příliš inteligentní. Umírala obklopená nepřáteli nebo lhostejnými lidmi.