Můj příběh bude asi podobný všem ostatním. Myslím, že první bylo okouzlení filmem. Michele Mercierová je krásná žena a mně se už tak nějak navždycky vryla do paměti jako Angelika. Navíc ten krásný melodický altový hlas... Tam to asi začalo, i když už nevím přesně. Maminka kupovala knihy, které tehdy vycházely, a já si je půjčovala a začala číst. Určitě už jsem byla na víceletém gymnáziu, protože jsem je půjčovala spolužačce, která díky horečnému čtení po nocích začala ve škole propadat a její maminka mi to nemohla odpustit .
Mně samotnou čtení přineslo nejen jednu z mých literárních lásek, ale i poměrně dobrou znalost reálií Ludvíkovy Francie, kterou jsem v dějepise mohla zúročit. Ještě i při čtení "amerických dílů" jsem ve škole excelovala, když jsem znala Irokéze . Ale tehdy mne tahle část příběhu už tolik nezajímala a nebavila, a tak jsem Angeliku před Quebecem opustila na hodně dlouho dobu. Ani si nevybavuji, že by mi knihy tehdy přišly vysoce erotické, některé filmové momenty na mne tehdy asi působily více (jak je uvedeno v sekci u filmů, náznak někdy udělal více než dnešní zobrazování "všeho"). Včera jsem se bavila s kamarádkou, která říkala, že Angeliku nikdy neviděla, že jí to rodiče zakazovali. Popisovala jsem jí scénu, kde Angeliku prodávají na trhu s otroky a ona si zakryje ňadra, aby jí pak drželi za ruce a nechali jí pokořenou okukovat kupci. A kamarádka si ihned vzpomněla, že tuhle scénu jako malá viděla taky a že na ni také velmi silně zapůsobila .
Angelika se pro mne stala hrdinkou, která je až neuvěřitelná tím, čím vším si prošla, a přesto zůstala nezlomená, stále krásná, hrdá a silná. Pojmenovala jsem podle ní svoji barbínku a maminka mi pro "Kena" ušila košili s fiží a černé kalhoty. Jedinou vadou bylo to, že Joffrey nebyl originál od Mattela, takže mu občas odpadly nohy . V K-martu v centru Liberce jsem si pak koupila panenku Honorinu a panáčka Florimonda, jen Cantora jsem nesehnala, protože blond vyráběli jen panenky . A pak jsem si dokoupila "sultána" a "mladou Angeliku" (ta občas hrála i služebnou). Máma mi na "Angeliku" ušila neskutečné množství nádherných rób (až se pochlapím, a pokud máte zájem, vyfotím ). V pokoji měli Joffrey s Angelikou vlastní bydlení, postupně dostali kovanou postel, toaletní stolek apod. Při sledování filmů jsem si pak kreslila do skicáku jednotlivé šaty a pak si před spaním promítala scény z filmů a knih a viděla se na dvoře Ludvíka XIV. (pozor: ovšem nikdy jako Angelika samotná, moje pubertální fantazie tehdy vykreslila vlastní alter ego ).
Nepamatuji si, kdy jsem pak filmy viděla naposledy (možná jsem je pak už tak nesledovala), ale knihy jsem rozhodně od té doby znovu do ruky nevzala. Ani nevím, co bylo teď tím impulzem - někde jsem zjistila, že byl natočený remake a ze zvědavosti si ho stáhla. Přiznám se, že děj se mi líbil o dost víc díky větší podobnosti s knihou, přesto jsem si však vybavovala jisté nesrovnalosti (například vyloženě kladné zobrazení Filipa). Takže jsem se začala shánět po knihách, které máma při odchodu do důchodu nemilosrdně přestěhovala na půdu. Půjčila jsem si klíč, prohrabala odporně zaprášené krabice a všechny díly, co jsme měli doma, postupně vytáhla na světlo boží, očistila a včlenila do naší knihovny (a to je co říct, protože manžel knihovnu, kterou máme přes celou stěnu, zanesl právnickou literaturou a nejrůznějšími slovníky, takže knihy z ní spíše stěhuji pryč, než abych police plnila). A pak jsem začala číst a zatím nepřestala .
Při vyhledávání informací o remaku jsem narazila i na tyto stránky, které musím obdivovat pro jejich propracovanost. Kdyby v mých 13 letech internet nabízel tyto možnosti, možná bych byla mnohem větší zarytou "angelikofilkou". Ale přesto ve mně tato hrdinka zanechala hodně hluboký dojem, který se nyní opětovným čtením vrací. Tehdy jsem měla jen jednu kamarádku, se kterou jsem o tom všem mohla mluvit, tady je "spřízněných duší" víc, takže jsem ráda, že jsem sem zabrousila a děkuji za tu možnost.