Narazila jsem náhodou na knihu "Královna temnot" od Françoise Hamelové, která by měla pojednávat o Sousedčině dceři. Kniha údajně vychází ze studia historických pramenů. V knihovně už jsem si ji objednala - schválně, jestli v ní bude něco více o zatčení Monvoisinové starší, které prováděl policista Desgrez
.
Francoise Hamel: Královna temnot. Voisinová, vražedkyně z Velkého století. DOMINO: Ostrava, 2004
Obálka českého vydání i název knihy zavánějí něčím značně kýčovitým, leč obsah je vskutku historickým románem, navíc - pokud mohu soudit ze své chabé znalosti reálií a osobností - velmi propracovaným. Autorka pěkně ilustruje pozadí Velké travičské aféry, a ačkoli nejde o nějakou historickou studii, zákulisí je zde představeno prostřednictvím Voisinové a její rodiny velmi pěkně.
Co mi vadilo nejvíc, je to, že hlavní hrdinkou knihy (byť nikterak glorifikovanou či oslavovanou) je zrovna Montvoisinová - žena pochybných mravů a způsobů, která se neštítila těch nejhnusnějších praktik. Proč sakra nikdo nemůže napsat knihu o hrdinných policistech (tím myslím samozřejmě
), kteří zločineckou síť rozkryli?? Zajímavý je ovšem autorčin záměr líčit vše z pohledu Marie Markéty, dcery čarodějnice. Leč zcela nevím, kam tento záměr směřoval - jestli měl dívku rehabilitovat nebo naopak ukázat, že ten kdo vidí a mlčí, je také vinen, a nebo jestli mělo jít jen o pouhé vyprávění bez jakéhokoli hodnocení. Protože ze všech tří variant to na mne působilo právě takto - prosté vyprávění, bez emocí, bez vyvozovaných závěrů... Marie Markéta vypráví po mnoha letech věznění přes dveře a přes zeď svým věznitelům svůj příběh, o němž čtenář netuší, jak nakonec skončí - zemřela nakonec věkem, vlastní rukou, rukou spoluvězeňkyň, z nichž mnohé byly de facto nevinné a provinily se jen příbuzenstvím se "třemi královnami"? Za nejsilnější tak kupodivu nepovažuji příběh o Voisinové jako takový, ale právě pasáže z vězení, do něhož přišla jako mladá dívka, která - kdyby se narodila někomu jinému - by měla celý život před sebou, ale takto jej strávila ve tmě vězeňské kobky, zapomenutá okolním světem.
Kniha obsahuje mnoho narážek nejen na poměry u dvora a mezi bohatými (kdo chtěl koho otrávit a proč), ale i na různé dobové reálie či místa v Paříži. Na začátku příběhu Voisinová s rodinou bydlí na "Pont Marie", který je zde překládán jako Mariův most. Říkala jsem si s despektem, jakou to práci překladatel odvedl (neboť jsem se domnívala, že Pont Marie je mostem Mariiným), ale nedalo mi to, ověřila jsem si fakta a zjistila, že tento most byl pojmenován dle svého stavitele jménem Christophe Marie. Takže skutečně most Mariův!
Poměrně negativně je zde vykreslena madame de Montespan a její služba DesOilletová, nechybí ani Soissonka a další figury. Zmiňované obrácené mše a nákupy jedů se ovšem odehrávaly již v novém bydlišti Sousedky - v ulici Beauregards (Krásná vyhlídka) ve Ville Neuve. Zde asi působil jako dveřník trpaslík Barcarole
.
Samotná Voisinka je v knize popisovaná jako velmi nepříjemná osoba - neustále opilá, nadávající manželovi i dceři, sebestředná, posedlá tím, aby ji lidé obdivovali. Její hašteřivě vykreslená povaha velmi pěkně ladí s popisem jejího konce (který je znám i odjinud) - kdy jí při mučení dávali pít vína, kolik žádala, takže na popravu jela solidně nalitá, plivala na přítomné dámy, které se přišly podívat, odmítla opustit popravčí káru a na hranici ji museli vytáhnout násilím, aby pak všem přítomným nadávala a kopala do otepí slámy.
Zajímavé je, že vyšetřování travičské aféry je už zde (v souladu s pracemi erudovaných historiků) zmiňováno jako mocenský boj Colberta a Louvoise. Ostatně Voisinovou mladší uklidili do citadely Belle-Île-en-Mer právě proto, že toho hodně věděla a bohužel mluvila v době, kdy už se na aféru, a účast madame de Montespan v ní, chtělo zapomenout. Voisinka starší (která žádná jména neřekla) údajně nebyla mučena naplno právě proto, aby moc nemluvila.
I když jsem v průběhu čtení hledala dopředu nějakou zmínku o Desgrezovi (který Voisinovou zatýkal), zatčení nijak podrobněji popsáno nebylo. Klesla jsem na duchu, ale pak jsem narazila na dvě Desgrez
zmínky a hned mi bylo veseleji
.
Pro připomenutí informace o zatčení Voisinové, jak jej v díle AG uvedla vévodkyně de Madribourg:
Když projížděla Paříží, chtěla se poradit se slavnou čarodějkou Mauvoisinovou, zvanou Sousedka. Zašla za ní, ale před jejím domem narazila na skupinku knězi, patřících k řádu založenému panem Vincentem de Paul na ochranu chudiny. To ji natolik vyděsilo, že rychle odešla. O dva dny později se v Paříži rozkřiklo, že čarodějnici zatkli. Ambroisine se ještě teď zachvěla hrůzou. A zatykač vydal znovu ten strašlivý policista Francois Desgrez. Kvůli tomu člověku vypadal její odjezd do Le Havru jako útěk. Stejně jako poprvé, když mu jen taktak unikla právě ve chvíli, kdy zatýkal její nejlepší přítelkyni markýzu de Brinvilliers. Tentokrát policista zasáhl přímo srdce spolku travičů. Novinky se šíří rychle a pan a paní de Gorrestat se ještě nestačili nalodit, když se doslechli, že Sousedka je obviněna z toho, že chtěla otrávit krále. Athénais de Montespan rychle zmizela ode dvora. Při výslechu na mučidlech udá i mé jméno.
(…)
Přesto se Ambroisine ulevilo, když mohla vyplout na moře a ukrýt se v Novém světě, kde bude daleko bezpečnější. Jako by se všechno opakovalo: znovu v poslední chvíli uprchlá před nosem Desgrezovi a jeho nadřízenému, veliteli královské policie panu de La Reynie, těm odporným královským psiskům.
(A. a S. Golonovi: Angelika, Cesta k vítězství. Praha: Český spisovatel, 1996, s. 271)
Encyklopedické informace o dceři Voisinové, s uvedením dalších zdrojů, zde:
https://en.wikipedia.org/wiki/Marguerite_Monvoisin