Naša hrdinka Angelika je mimoriadne pekná, nadpriemerne inteligentná,
nezvyčajne odvážna a na veľké počudovanie aj dobrá - a keďže sa tieto stránky nie tak často stretávajú v jednej osobe, otváram rubriku v ktorej si môžeme priblížiť nie až tak dokonalé stránky.
Ešte že ich má, lebo práve tým sa pre nás stáva viac reálnou a ľudskou.

Ako to Joffrey trefne nazval že Angelika je "všetky ženy v jednej"

takže to musí logicky znamenať že okrem okrem predností musí mať aj ženské neresti ....

Jej prvou neresťou bolo že bola príliš zmyselná - stvorená pre lásku - ako vravel Gróf Toulosky, jej manžel.

Ale práve teraz tu chcem rozoberať inú jej neresť: Načúvanie za dverami .... Nuž z vlastnej skúsenosti môžem povedať že
keď človek niekedy aj nechtiac za dverami načúva, všeličo sa dozvie .... aj veci čo by radšej nechcel vedieť

Takže poďme to zosumarizovať, Ku všetkému ma naštartovala Terezina fikcia:

http://angelique.cz/cz_phpBB3/viewtopic ... 8&start=45

Tereza píše:

Děkuji Moirro za komentář.

moirra píše:

Ach krásne pokračovanie, ktoré samozrejme hneď aj pokladá otázku, či Joffrey vedel alebo nevedel že Angelika ako mladá nevesta viackrát načúvala za dvermi.

Tak to je otázka.... Ještě na ni dojde.

Také si pamatuju, že Angelika poslouchala za dveřmi i mimo palác v Toulouse. Myslím, že to bylo na královské svatbě, když arcibiskup vysvětloval u prostřeného stolu Ludvíkovi, jak to bylo a je mezi manželi Peyracovými.

Ano, ano! A ja som si teraz spomenula ešte na dva krát kedy naslúchala za dvermi ako dieťa:

U Molinesa a samozrejme keď špehovala Princa de Conde zo skrinkou z jedom - to už máme dohromady šesť krát
čo si pamätáme iba takto z brucha, ale možno nájdeme ešte viacej, takže som k tomu otvorila vlastnú rubriku kde tie jej načúvania môžeme ukladať, aspoň budme zasa mať z čoho zahraničným fanúšičkám urobiť quiz


LINK ku komentárom k fikcii:

http://angelique.cz/cz_phpBB3/viewtopic ... 242#p21242

A tuto prvé spomínané načúvanie u Molinesa:

V tu chvíli zpozoroval správce Angeličin nosík: opírala se o veřeje, poslouchala je a ani se
nepokoušela to skrývat. Baron se otočil, také ji uviděl a zdvihl obočí.
"Pojďsem, Angeliko," řekl suše. "Vidím, že si začínáš zvykat poslouchat za dveřmi.
Objevuješ se vždycky v nejnevhodnějších chvílích a nikdo tě neslyší přicházet. To nesvědčí o
dobrém vychování."
Molines na ni upřel pronikavý pohled, ale nevypadal tak rozzlobeně jako baron.
"Podle sedláků je to víla," blížil se k ní se slabým úsměvem.



Ach a spomenula som si na načúvanie číslo 7 - keď počula doma na zámku v Monteloupe rozhovor
medzi mladým teenagerom Phillipom a jeho sluhom:

Angelika, která nebyla s to cokoliv pozřít, vyklouzla z místnosti. (...)
Najednou se v ohybu chodby přikrčila. Bratranec Filip prošel kolem ní a ani si jí nevšiml.
Slyšela, jak vyšel do patra a zavolal sluhy, kteří při svitu několika svíček připravovali pokoje svých
pánů. Mladíkova fistulka byla plná vzteku. (...)
Ohřáli jste mi aspoň vodu na koupel?"
Muž zabručel něco, co Angelika neslyšela; Filip rezignovaně odpověděl:
"Nevadí. Umyju se ve škopku. Naštěstí otec říkal, že na Plessis jsou dvě vyhřívané umývárny. Už abych tam byl. Mám pocit, že mě zápach rodu de Sancé nepřestane pronásledovat."
To mu nedaruju, pomyslela si Angelika, to mi zaplatí.

K tomu je rozkošná ilustrácia z novej mangy:

http://angelique.cz/cz_phpBB3/viewtopic ... 7&start=30

A tuto, na zámku du Plessis pre zmenu načúvala cez okno a tak odhalila aféru z jedom:

Obešla zámek a ocitla se u zdi, kterou tak často přelézala, aby se mohla obdivovat pokladům
toho nádherného pokoje. Bylo tu pusto, dvojice, které neutíkaly před večerním soumrakem, teď na podzim dost
chladným, dávaly přednost trávníkům před zámkem.
Jako obvykle si zula boty a i přes své dlouhé šaty se šikovně vyšplhala na římsu v prvním patře. Byla už úplná tma.
Vtiskla se do stínu malé věžičky zdobící pravé křídlo zámku, takže kdyby šel někdo kolem, neviděl by ji.
Okno bylo otevřené. Angelika nakoukla dovnitř. (...) Když Angelika pohlédla k posteli s nebesy, měla najednou dojem,
že obraz s bohem a bohyní oživl.

Královské slavnosti:

Z těch španělských paláců s jejich tajnými chodbami a falešnými dveřmi se člověk rozhodně jen tak nevymotá.
A skutečně jen několik málo kroků vedle sebe objevila mezi tapetami mezeru. Vyběhl odtud pes, který si v tlamě nesl kuřecí kost.
Angelika nahlédla dovnitř a uviděla u stolu královskou rodinu ve společnosti kardinála, arcibiskupa z Bayonne a z Toulouse, maršála de Gramont a pana de Lionne. Lokajové obsluhující krále vcházeli do pokoje a vycházeli jinými dveřmi.
...."Na mou věru, ozval se najednou, „nejzvláštnější, co jsem dneska ráno viděl, byl ten podivný černozlatý pár z Toulouse. To je ale žena, přátelé! Nádhera! Říkali mi to, ale nechtěl jsem tomu věřit. A vypadá, že je do něj upřímně zamilovaná. Ten kulhavec mě skutečně mate.“
„Ten mate všechny, kdo se s ním setkají,“ prohlásil toulouský arcibiskup kysele. „Já ho znám už několik let a neopovažuju se tvrdit, že mu rozumím. Je v něm cosi ďábelského.“
Už zase žvaní, řekla si malomyslně Angelika.
Po králových slovech se jí zatetelilo srdce, ale arcibiskupova poznámka v ní znovu vyvolala neklid. Kněz zbraně nesložil.
Kterýsi šlechtic z královy družiny s úsměškem poznamenal: „Být zamilovaná do vlastního manžela! To je ale směšné. Ta mladá osoba by měla žít chvíli u dvora. My bychom ji toho hloupého předsudku brzy zbavili.“
„Vidím, pane, že máte dojem, že dvůr je místo, kde kvete jenom cizoložství,“ protestovala přísně Anna Rakouská. „A přitom je správné a naprosto přirozené, že se manželé upřímně milují. Na tom není nic špatného.“
„Ale je to tak výjimečné,“ vzdychla paní de Motteville.
„Ono je výjimečné i to, že se lidé z lásky berou,“ podotkl král hořce.
Rozhostilo se poněkud rozpačité ticho. Královna matka si vyměnila s kardinálem lítostivý pohled. Monsignore de Fontenac zvedl ruku, jako by chtěl někomu požehnat.
„Sire, nebuďte smutný. Jsou-li cesty osudu nevyzpytatelné, platí to právě tak o cestách malého boha Erota. Když už jste se zmínil o té dvojici, která vás zřejmě zaujala, můžu vás ujistit, že ten šlechtic a jeho žena se před svým svatebním dnem, kdy jsem jim v toulouské katedrále požehnal, v životě neviděli. A přece po několika letech svazku, posvěceného narozením syna, je jejich vzájemná láska zjevná naprosto každému, kdo se s nimi setká.“
Anna Rakouská na něj vděčně pohlédla a monsignore se pyšně nafoukl.
Je to pokrytec, anebo to myslel upřímně? uvažovala v duchu Angelika.

mimi píše:

Podle mě se Angelika prozradila nevědomky sama, když přišla za Joffreyem do pokoje se zlatým klíčem. Mluvila o duchovi G. Galileho. Na tohle téma se bavil J. s italským vědcem. Joffreyovi to určitě došlo, že je A. poslouchala. Ale její návštěva v něm vyvolala jiné touhy.
Tak si to asi uvědomil až později.

Dobrý postreh Mimi !

Mňa by však zaujímalo či Joffrey vedel aj o tom že načúvala za dvermi keď sa odohrala táto scéna z Carmencitou
a vedierkom (kýblikom) s vodou: (vedierko - malý kbelík)

Byl to hlas Joffreye de Peyrac.
Angelika se tiše přiblížila a nahlédla škvírou do místnosti.
Její manžel seděl v křesle. Viděla jen ruku, položenou na opěradle a držící jednu z těch hnědých hůlčiček, kterým říkal doutník. Před ním klečela v kaluži vody na dlaždicích krásná žena; Angelika ji neznala. Na sobě měla přepychové černé šaty, ale očividně celé promáčené. Prázdný bronzový pohár*, ležící vedle ní, jasně dosvědčoval, k čemu posloužila voda, určená k
chlazení láhve s jemným vínem.
Žena s dlouhými černými vlasy, přilepenými na spánky, si s úděsem prohlížela promočené krajky na zápěstí:
"Se mnou!" vykřikla přidušeně, "se mnou jste si dovolil takhle jednat?"
"Musel jsem, má krásko," odpověděl Joffrey káravě. "Nemohl jsem dopustit, abyste přede mnou ztratila hrdost. To byste mi nikdy neodpustila. Tak vstávejte, Carmenchito.

* chyba v preklade, má to byť nádoba na chlazení vína, a nie pohár - do toho by sa fľaša nezmestila
po francúzky v oroginále "un baquet de bronze" = bronzové vedro

Angelika odišla na letohrádok kde jej potom ako trubadúr v prestrojení spieval.

Vedel či nevedel Joffrey o tom že Angelika načúvala za dvermi?

ja sa prikláňam k verzii, že Joffrey de Peyrac , ktorý nikdy nič neprenechával náhode
(mohol napríklad zavrieť dvere, alebo to prikázať sluhovi, z ktorých bolo istotne vždy dostatok nablízku)
to dobre vedel

Je vůbec možné považovat poslouchání za dveřmi za méně dokonalou stránku povahy, zvláště když se pokaždé k takové prekérní situaci připletla jaksi nechtě a náhodou?

Ta scénka s Carmencitou se odehrála během polední siesty, kdy bylo horko a tak si myslím, že si prostě Joffreye bývalá milenka v paláci "našla," vletěla jako fúrie dovnitř a nezavřela dveře. V tomto případě si myslím, že nevěděl, že ho poslouchá.

Postřeh Mimi z pokoje se zlatým klíčem je výborný a sedí k tomu, jak byl pan hrabě překvapený. Tato kombinace mě nenapadla.

Ale vzpomněla jsem si i na toto :
Stoupala nahoru.
Po krásných, honosných schodištích postříbřených měsíčním světlem, které sem padalo ze všech stran okny, balkony, galeriemi s dokonalými oblouky.
Tři, čtyři patra.
A nahoře, jak očekávala, byly dveře tajemného pokoje otevřeny dokořán.


A tady Angelika taky bojovala :
Měla hroznou chuť rozběhnout se do zámeckého křídla, odkud se ozvala ta hromová rána. Joffrey vypadal nadmíru znepokojeně. Jsou tam nějací zranění? Ale nehýbala se. Z toho, jak tajuplně si hrabě počínal při svých vědeckých pokusech, správně usoudila, že je to jediná oblast, kde nesnese zvědavost laiků. ........Jdu se tam podívat, rozhodla se. Ať ho třeba rozzlobím.

Čo mi na Angelike vadilo, bola jej naivita a prílišná dôverčivosť. Napr. voči Diablici. Pri takých indíciách by väčšina ľudí už konala, ale ona nie. Stále sa tvárila, že nič nevidí. Možno to bol len zámer autorky zvyšovať napätie a vytvoriť priestor na drámu.

A tiež to, že veľa vecí zamlčovala Joffreyovi. Z hľadiska prístupu k mužom a ich odlišnostiam je to síce správne (ak ich príliš nezaťažujeme ), ale keďže oni mali takí blízky vzťah zdalo sa mi v niektorých prípadoch neuveriteľné, že mu o mnohých obavách vôbec nepovedala, kým nebolo skutočne veľmi zle.

Musím souhlasit s Mairou. Kdyby se pro mne Angelika chovala věrohodněji, byl by díl o Ďáblici velmi slušným thrillerem, přišlo mi ale, že neustále ignorovala svoji intuici, nejrůznější náznaky (do nebe volající bylo už jen opomenutí toho, že ztroskotaná loď se jmenovala JEDNOROŽEC - to by došlo i nejnatvrdlejšímu jezuitovi), postavy si mezi sebou nic neříkaly a na konci prvního svazku Angelika odplula do Port Roayalu jen proto, že jí Abroisine řekla, že tam bude Joffrey. Jako kdyby se vůbec nepoučila z předchozího dílu, že co si neřeknou osobně, to je nějaká past a léčka .

Mám rozečtený druhý díl Angeliky v Quebecku a musím říct, že na mne moc sympaticky nepůsobí to, jak si užívá obdiv nejrůznějších ctitelů, kteří jsou do ní více či méně zamilovaní, a se kterými se klidně líbá. Asi se to tenkrát bralo jinak, jako nějaký galantní flirt, který nic neznamená, ale dnes bych na podobné chování nahlížela mnohem přísněji. A to i s ohledem na to, že to v nebohých ctitelích jen vyvolává další touhu po krásné a dokonalé Angelice, přestože ona s nimi nic mít nechce, protože je spokojená s manželem... tohle chování a zahrávání si mi nepřijde úplně fér.

Ale třeba se to v knize ještě nějak vyvrbí .

Tak teď jsem u toho, jak se vyspala s de Bardagnem, aby se následně dozvěděla, že manžel jí též nebyl věrný. Je tam přímo řečeno, že jí na králově vyslanci nezáleží, takže se to vlastně nepočítá, ale "jak jí to mohl Joffrey udělat?" No nevím, nevím, taková trochu dvojí morálka . Věřím, že si to ti dva ještě vysvětlí a i když nejsem zastáncem volného vztahu, kde by si manželé zanášeli, když "jim na milenci / milence nezáleží" (takže se to vlastně nepočítá), je zajímavé, že si Angelika ihned udělala názor, aniž by zjišťovala manželovy pohnutky, přičemž s těmi svými byla hned hotová .

Možná na to jen moc koukám z pohledu dnešní doby, o Quebecku bylo mnohokrát psáno, že tam kdekdo s kdekým, a francouzská manželská morálka té doby byla zřejmě odlišná od dnešního konceptu absolutní věrnosti, kde se i polibek ctitele počítá za zradu .

Ano, viděno s odstupem je to donebevolající
Na druhou stranu si myslím, že to naprosto dokonale vystihuje ženskou logiku! A bez ohledu na to, z jakých pohnutek se oddala svému ctiteli (a ještě z toho nakonec udělá charitu, toliko malý spoilerek ), byla Joffreyova nevěra pro ni šok - a představte si sebe v její situaci - necítily byste se zrazené bez ohledu na to, co se právě událo??

Zrazená bych se cítila určitě... ale vzhledem k tomu, že by trvalo nějakou dobu, než bych se s manželem znovushledala, asi by se mi to pak rozleželo, když mám sama máslo na hlavě, a říkala bych si, že to pro něj třeba taky nic neznamenalo... Neznala okolnosti, ale ihned si jako typická žena něco domyslela a vyvodila z toho závěry . Těžko říct... Každopádně mi to přišlo poněkud přehnané (topila se v slzách asi po tři kapitoly) - i v porovnání s tím, co jí říkaly ostatní dámy, že truchlí kvůli něčemu takovému v situaci, kdy některé rodiny byly vyvražděny Irokézy či přišly o veškerý majetek, ... Ale ono to tak bývá, že člověk je často zahleděný sám do sebe a okolo nekouká .

Částečně musím souhlasit s tím, co Angelice vmetl Loménie-Chambord:

"To je ono," vykřikl náhle Loménie. "To je taky součást vašeho kouzla. Ta vaše krutá lhostejnost. Jak zapomínáte na všechny, jimž vzpomínku na vás vrazíte jako dýku do srdce a oni si ji už nedokážou z něho vyrvat. A vy na ně klidně zapomenete, sama jste se přiznala. Kromě jednoho jediného!"

Uznávám i Angeličiny argumenty, kterými se následně brání, ale v určitých částech jejího života mi přijde, že se vůbec neohlížela na to, co se děje s muži, které potřebovala, přežila, využila, opustila, zapomněla na ně...

Penelopo, taky čtu Angeliku v Quebecku. Já myslím, že vycítila, že se jí Joffrey začíná vzdalovat. Bydleli každý zvlášť, měli své soukromí. Navzájem se navštěvovali. Joffrey se scházel s krajany, mluvili spolu v rodném jazyce. Ženy mu nadbíhaly. Ona si začala připadat jako cizinka, která nepatří do jeho světa. Tak trochu čekala, kdy jí bude nevěrný. Bardagne se pořád kolem ní točil a tak se to prostě stalo. Mě on byl dost protivný. Viděl, že je vdaná, znal ji krátce a choval se jako by na ní měl právo. Byl to snílek, který se nehodlal smířit s tím, že není žena, kterou si vysnil. To čekal, že opustí Joffreye, děti a odjede s ním na jeho zámek?
Sabine nezapřela, že je příbuzná Carmencity. Jako dvacetiletá se upnula v představách k muži, který snad ani nevěděl, že existuje. Celých dalších dvacet let si kazí život a pak Angelice vyčte, že jí přebrala muže. Sabine se navzdory věku a skutečnosti, že má syna pomalu na ženění, chová jako puberťačka. Ona je podle mě podobná Bardagnovi. Oba nakonec dosáhnou alespoň jednou svého.

Súhlasím Mimi ,aj mne bol Bardagne odjakživa vrcholne nesympatický - možno preto že v mladosti som sama stretla takýchto neústupných pytačov, ktorí si namýšľali že im patrím, hoci sme spolu nikdy nič nemali.

Ale čo sa týka Angeliky, tak to bola absolútne výnimočná situácia,
ktorá jej konanie tak trochu ospravedlňuje.
ja osobne si myslím že z textu vyplýva že Angelika Bardagneho odmenila pretože dobre vedela že bez neho
by už nebola pri živote a nikdy by už neuvidela Joffreya a svoje deti ....

Čo sa mne nepáči na Angelike že sa nepodelila z Joffreyom o také dôležité informácie ako sú napríklad tie,
že jej viackrát ukladali o život. Ano, vieme že Angelika bola v tomto veľmi introvertovaná, preto aj z minulosti Joffreovi porozprávala iba útržky, ale cez to všetko:

Z osobnej skúsenosti, ale aj z pozorovania iných vzťahov, ktoré sú dlhodobo šťastné viem, že partneri ktorí si
skutočne rozumejú a sú spriaznené duše, spolu zdieľajú takmer všetko.
Pani AG žila sama v takomto vzťahu, pokiaľ máme veriť tomu čo sme si o ňom mohli prečítať.
Alebo že by sem-tam bola aj ona mala nejakú tú temnú, tajnostkársku stránku???

Toto neustále zamlčovanie dôležitých udalostí a informácií ma na Angelike nekonečne rozčuľuje.
(I keď niekedy to robí aj Joffrey, hlavne jeho druhé alter-ego Rescator )
Podľa mňa mal Joffrey totálnu pravdu keď z neho v Katarunku padlo jeho zvyčajné sebaovládanie a na Angeliku doslova nahučal (vtedy keď mu zamlčala že má v rukách živého Uttakeho. )

moirra píše:

Čo sa mne nepáči na Angelike že sa nepodelila z Joffreyom o také dôležité informácie ako sú napríklad tie,
že jej viackrát ukladali o život. Ano, vieme že Angelika bola v tomto veľmi introvertovaná, preto aj z minulosti Joffreovi porozprávala iba útržky, ale cez to všetko:

To je pravda, chvílemi mi to přišlo až nelogické... Třeba u posledních dílů, kdy se Angelika dozvídá, že Ďáblice vlastně možná stále žije, její intuice na ni křičí, aby si dávala pozor, po zádech jí stéká ledový pot, ale Joffreyovi nic neřekne, protože se ráno vyspí, venku svítí slunce a ona má pocit, že ty pochyby byly vlastně plané...

PenelopaW píše:

Zrazená bych se cítila určitě... ale vzhledem k tomu, že by trvalo nějakou dobu, než bych se s manželem znovushledala, asi by se mi to pak rozleželo, když mám sama máslo na hlavě, a říkala bych si, že to pro něj třeba taky nic neznamenalo... Neznala okolnosti, ale ihned si jako typická žena něco domyslela a vyvodila z toho závěry . Těžko říct... Každopádně mi to přišlo poněkud přehnané (topila se v slzách asi po tři kapitoly) - i v porovnání s tím, co jí říkaly ostatní dámy, že truchlí kvůli něčemu takovému v situaci, kdy některé rodiny byly vyvražděny Irokézy či přišly o veškerý majetek, ... Ale ono to tak bývá, že člověk je často zahleděný sám do sebe a okolo nekouká .

Mňa to tak trochu potešilo, že trpí ako normálna žena Veď máloktorá by sa s tým len tak rýchlo vysporiadala, aj keď má maslo na hlave. Mne to práveže prišlo dosť reálne a páčilo sa mi to, že AG to vykreslila tak, ako je to najviac pravdepodobné. Ak teda žena muža miluje....

moirra píše:

Čo sa mne nepáči na Angelike že sa nepodelila z Joffreyom o také dôležité informácie ako sú napríklad tie,
že jej viackrát ukladali o život. Ano, vieme že Angelika bola v tomto veľmi introvertovaná, preto aj z minulosti Joffreovi porozprávala iba útržky, ale cez to všetko:

Z osobnej skúsenosti, ale aj z pozorovania iných vzťahov, ktoré sú dlhodobo šťastné viem, že partneri ktorí si
skutočne rozumejú a sú spriaznené duše, spolu zdieľajú takmer všetko.
Pani AG žila sama v takomto vzťahu, pokiaľ máme veriť tomu čo sme si o ňom mohli prečítať.
Alebo že by sem-tam bola aj ona mala nejakú tú temnú, tajnostkársku stránku???

Toto neustále zamlčovanie dôležitých udalostí a informácií ma na Angelike nekonečne rozčuľuje.

Detto aj ja... Vysvetľujem si to tak, že to pramenilo z doby, v ktorej Angelika žila. Také tesné vzťahy neboli bežné, ženy sa nemiešali do mužských záležitostí, a tak v rámci zvykov a aj vzhľadom na Angelikinu samostatnosť to vyústilo až do takýchto rozmerov. Aj keď aj mne sa zdá, že v niektorých prípadoch až absurdných....

Čo sa mi na Angelike tiež nepáčilo, že sa tak málo zaujímala o Charlesa-Henriho. Keď teraz čítam práve 5.diel, je mi toho drobčeka veľmi ľúto...

moirra píše:

suhana@azet.sk píše:

No ja sa Cantorovi nečudujem ,že považoval svoju matku za šlapku lebo vo svojej podstate bola eskortná spoločníčka s licenciou .

neviem prečo, ale akosi sa mi zdá že si čítala celkom iné knihy ako my

Svého času jsem si pod vlivem filmů taky říkala, že Angelika je tak trochu coura, že jen se o ní otře mužský, už přivírá oči a padá naznak... Když jsem před rokem ale knihy znovu přečetla, musela jsem se jí několikrát hodně omluvit. Jistě, měla pěknou řádku milenců, ale:

- do náruče některých byla dohnána vlivem okolností (např. Nicolas) - buďme rády, že jsme se nikdy neocitly v dějinné době, která by nás nutila využít svého ženství k tomu, abychom za účelem přežití získaly ochranu pro sebe a svoje děti, jídlo, přístřeší nad hlavou...

- a jiní se jí neptali, jestli chce nebo jestli se jí to líbí, a vzali si ji proti její vůli (Vardes, Montadour + kupa dalších vojáků) - kdo zažil láskyplný sex plný vzájemné úcty, pro toho musí být představa znásilnění o to horší

- to, že s ostatními spala dobrovolně z ní ještě nedělá couru - proč by si ženská nemohla vybírat, s kým půjde do postele? Vždyť i dneska je to o vzájemné přitažlivosti . A i dneska je to o tom, že chlap, který má úspěchy, je kanec, kdežto ženská, která má četnější minulost, je považovaná za couru...

Řekla bych, že kdyby byla eskort, tak za to účtuje podstatně víc peněz, a naprosto chladnokrevně by skočila i na krále, přestože jí upálil manžela, jen proto, aby měla postavení, prestiž a bohatství... a my víme, že to neudělala .

PenelopaW píše:

moirra píše:

suhana@azet.sk píše:

No ja sa Cantorovi nečudujem ,že považoval svoju matku za šlapku lebo vo svojej podstate bola eskortná spoločníčka s licenciou .

neviem prečo, ale akosi sa mi zdá že si čítala celkom iné knihy ako my

Svého času jsem si pod vlivem filmů taky říkala, že Angelika je tak trochu coura, že jen se o ní otře mužský, už přivírá oči a padá naznak... Když jsem před rokem ale knihy znovu přečetla, musela jsem se jí několikrát hodně omluvit. Jistě, měla pěknou řádku milenců, ale:

- do náruče některých byla dohnána vlivem okolností (např. Nicolas) - buďme rády, že jsme se nikdy neocitly v dějinné době, která by nás nutila využít svého ženství k tomu, abychom za účelem přežití získaly ochranu pro sebe a svoje děti, jídlo, přístřeší nad hlavou...

- a jiní se jí neptali, jestli chce nebo jestli se jí to líbí, a vzali si ji proti její vůli (Vardes, Montadour + kupa dalších vojáků) - kdo zažil láskyplný sex plný vzájemné úcty, pro toho musí být představa znásilnění o to horší

- to, že s ostatními spala dobrovolně z ní ještě nedělá couru - proč by si ženská nemohla vybírat, s kým půjde do postele? Vždyť i dneska je to o vzájemné přitažlivosti . A i dneska je to o tom, že chlap, který má úspěchy, je kanec, kdežto ženská, která má četnější minulost, je považovaná za couru...

Řekla bych, že kdyby byla eskort, tak za to účtuje podstatně víc peněz, a naprosto chladnokrevně by skočila i na krále, přestože jí upálil manžela, jen proto, aby měla postavení, prestiž a bohatství... a my víme, že to neudělala .

Připojuji se k vyjádření Moirry a Penelopy.
Posuzovat Angeliku jen podle filmů nejde. Tam je všechno zjednodušené a zrychlené. Prostě ve filmu se děj musí vejít do určitého času. V knihách je mnohem více prostoru pro vyjádření myšlenek, citů apod.
Knihy se odehrávají v 17. století a to byla doba hodně bouřlivá a krutá. A právě ženy a děti byly ty nejvíce postihované a vystavené násilí. Možnost bránit se byla minimální.
Zařadit Angeliku mezi placené společnice je opravdu mimo a podle mě i nespravedlivé. Žena její krásy měla určitě mnoho možností využít své přednosti a zajistit si pohodlný život pro sebe a děti. Kdyby to dělala, tak se nemusela honit v hospodě U Kokrháče a později podnikat. Vzhledem k tomu co prožila, by jí to ani nikdo nemohl mít za zlé. Měla děti a musela je živit sama. To nebylo nikdy lehké, pokud nebyl člověk zajištěn majetkem.
Později tuto možnost nevyužila ani u dvora, který k tomu přímo vybízel.

zaujímavé je, že sa v tomto vlákne hovorí o tom, či bola Angelika "coura". Podľa mňa je to do neba volajúca hlúposť! Koľko mužov mala, kým sa vydala za Filipa, teda za obdobie cca 5 rokov od manželovho "upálenia"? Skutočne došlo k styku s piatimi mužmi, z toho s troma to bolo len raz (a ani jedenkrát to nebolo z jej vôle alebo túžby, a navyše jeden bol jej právoplatný manžel), štvrtému "platila" za ochranu seba a detí (čiže tiež sa do toho dvakrát nehrnula) a v podstate z príťažlivosti mala styky len s Ufúľaným básnikom, aj to len na krátku dobu. Po svadbe s Filipom? Koľkokrát s ním vlastne spala a koľkokrát z toho aj niečo mala? Potom dve noci s Rákoczim. Epizódka s Vivonnem, potom samá surovosť s d´Escrainvillom. Pár týždňov s Colinom a potom zasa znásilnenie a celibát, tentokrát dobrovoľný. Si presne pamätám, ako sa Angelika zamýšľa nad svojím ľúbostným životom v 8. časti (v "Pokušení) a pýta sa, že prečo ju vlastne Joffrey súdi tak tvrdo, veď žila ako mníška a za 15 rokov odlúčenia sa milovala menej ako cnostná meštiačka so svojím manželom vo vlastnej posteli za tri mesiace, alebo ona sama so Joffreym za ešte kratší čas. Tú predstavu Angeliky ako "děvky" museli vyvolať filmy, v ktorých prešiel čas rýchlejšie a dvojnásobne ho skrátili oproti knihe, takže sa zdalo, že každú chvíľu má iného chlapa (hoci vo filme ten počet tiež zredukovali).

Precious píše: *

30 říj 2022, 15:01

Si presne pamätám, ako sa Angelika zamýšľa nad svojím ľúbostným životom v 8. časti (v "Pokušení) a pýta sa, že prečo ju vlastne Joffrey súdi tak tvrdo, veď žila ako mníška a za 15 rokov odlúčenia sa milovala menej ako cnostná meštiačka so svojím manželom vo vlastnej posteli za tri mesiace, alebo ona sama so Joffreym za ešte kratší čas. Tú predstavu Angeliky ako "děvky" museli vyvolať filmy, v ktorých prešiel čas rýchlejšie a dvojnásobne ho skrátili oproti knihe, takže sa zdalo, že každú chvíľu má iného chlapa (hoci vo filme ten počet tiež zredukovali).

Presne tak. Odpoveď na to prečo bola Angelika často považovaná prinajmenšom za prelietavú ženu bez zábran sa, ako si správne zhrnula skrýva v rýchlom slede filmov, ale bohužiaľ nielen tam. Keď sa pozrieme na niektoré plagáty a obaly, a tiež rôzne texty na reklamu kníh a filmov - tieto sú tiež veľmi často zavádzajúce.
(viď vlákna obaly kníh a filmové plagáty) na plagátoch pravidelne polonahá



veľa ľudí je prekvapených keď im poviem že Angelika NIKDY nebola milenkou kráľa - bohužiaľ reklamy na knihu aj filmy Angelika a král evokuju predstavu že bola jeho milenkou

často ju označujú za "favoritku kráľa" ako napríklad v predhovore anglického vydania kde je dokonca kniha Angelika a Kráľ označená ako "Angelikina cesta do kráľovej postele" viacej tuto, v poslednom príspevku som dala príklad z anglickej knihy ale hore vyššie v tom vlákne je tiež zábavné Typické Americké zhrnutie prvého dielu Angeliky.:

https://angelique.cz/phpBB321/viewtopic ... 216#p31216