Posílá pokračování vypůjčeného čokoládového příběhu.
Sice jsem myslela, že stihnu večer na terase uzavřít , ale člověk míní...
Snad přijde někomu v tomto větrném podvečeru alespoň krátké pokračování vhod.

Vo Viedni je síce bezvetrie, ale aj tak fikcia dobre zapadla do mojej čitateľskej nedele.

Kouassiba sa v mojich očiach vyznamenal:

...aby byl tác s paštikami naservírován právě před Bernarda...

Ani milý Andijos sa nezaprel: Kytky, které nevoní a které se určitě nedají jíst - tak tomu říkám pohroma.

Zvádzanie neskúseného dievčaťa je veľmi pekne a romaticky opísané

ani sa nečudujem Marinovému výroku "Já jim dal naději na lásku, ať ji tedy zničí někdo jiný.“

Vydarené pokračovanie. Už sa teším na ďalšie.

Děkuji Moirro za komentář.

moirra píše:

Kytky, které nevoní a které se určitě nedají jíst - tak tomu říkám pohroma.

Pro a mám slabost, snažím se je vždy nějak připomenout. A to nemá lehké, musí se hlídat, aby neplácl něco jadrnějšího, když s nimi zůstala mladá slečna Peyracová.

Po dlouhé době zapříčiněné objektivními okolnostmi jsem učesala rozepsané pokračování a uzavřela jsem část s čokoládovým "vypůjčeným" příběhem.
Přeji hezký večer.

Tereza píše:

Po dlouhé době zapříčiněné objektivními okolnostmi jsem učesala rozepsané pokračování a uzavřela jsem část s čokoládovým "vypůjčeným" příběhem.
Přeji hezký večer.

Super! Po dlhom upratovacom dni vrátane umývania okien a pranai záclon mi fikcia na spíjemnenie večera prichádzaako na zavolanie idem čítať!

Ach krásne pokračovanie, ktoré samozrejme hneď aj pokladá otázku, či Joffrey vedel alebo nevedel že Angelika ako mladá nevesta viackrát načúvala za dvermi.

Joffrey de Peyrac Sophii pozorně sledoval. Po tváři mu přelétl lehký úsměv. „Doufal jsem, že se Lauru pokusí někdo zachránit. Čekal jsem takové gesto spíše od synů a myslím, že jste je právě zahanbila. Máte můj obdiv a rovněž oceňuji, že jste se rozhodla neušetřit Lauru trápení, které k lásce patří, a necháte ji vyslechnout si ten nepříjemný rozhovor. Mám totiž slabost pro dívky, které občas naslouchají za dveřmi.“
S dvornou úklonou jí pokynul: „Ten příběh je Váš.“

ja si načúvanie za dvermi spomínam dva krát: Keď sa Carmencita dožadovala svojich práv a Joffrey ju schladil vedierkom z vodou a potom ešte z integrale kde načúvala ako s Joffrey o nej baví zo svojim priateľom vedcom.

ja sa prikláňam k teórii že Joffrey to vedel - aspoň teda vtedy keď mu Carmencita spravila scénu -
a preto si celkom zámerne rýpol do Angeliky

Bernard je skvelý . a tiež obidvaja starší Peyracovi synovia

Hlavne Florimond je rozkošný:

Můžete být naprosto klidný. Vaše dcera bude se mnou v bezpečí. Ani na okamžik ji nespustím z očí.“ Na důkaz váhy svého návrhu pevným hlasem dodal : „Na mé slovo se můžete spolehnout . Jsem Peyrac.“

Děkuji Moirro za komentář.

moirra píše:

Ach krásne pokračovanie, ktoré samozrejme hneď aj pokladá otázku, či Joffrey vedel alebo nevedel že Angelika ako mladá nevesta viackrát načúvala za dvermi.

Tak to je otázka.... Ještě na ni dojde.

Také si pamatuju, že Angelika poslouchala za dveřmi i mimo palác v Toulouse. Myslím, že to bylo na královské svatbě, když arcibiskup vysvětloval u prostřeného stolu Ludvíkovi, jak to bylo a je mezi manželi Peyracovými.

Tereza píše:

Děkuji Moirro za komentář.

moirra píše:

Ach krásne pokračovanie, ktoré samozrejme hneď aj pokladá otázku, či Joffrey vedel alebo nevedel že Angelika ako mladá nevesta viackrát načúvala za dvermi.

Tak to je otázka.... Ještě na ni dojde.

Také si pamatuju, že Angelika poslouchala za dveřmi i mimo palác v Toulouse. Myslím, že to bylo na královské svatbě, když arcibiskup vysvětloval u prostřeného stolu Ludvíkovi, jak to bylo a je mezi manželi Peyracovými.

Ano, ano! A ja som si teraz spomenula ešte na dva krát kedy naslúchala za dvermi ako dieťa:

U Molinesa a samozrejme keď špehovala Princa de Conde zo skrinkou z jedom - to už máme dohromady šesť krát
čo si pamätáme iba takto z brucha, ale možno nájdeme ešte viacej, takže som k tomu otvorila vlastnú rubriku kde tie jej načúvania môžeme ukladať, aspoň budme zasa mať z čoho zahraničným fanúšičkám urobiť quiz

http://angelique.cz/cz_phpBB3/viewtopic ... 247#p21247

Podle mě se Angelika prozradila nevědomky sama, když přišla za Joffreyem do pokoje se zlatým klíčem. Mluvila o duchovi G. Galileho. Na tohle téma se bavil J. s italským vědcem. Joffreyovi to určitě došlo, že je A. poslouchala. Ale její návštěva v něm vyvolala jiné touhy.
Tak si to asi uvědomil až později.

No mňa by zaujímalo či Joffrey vedel aj to že načúvala za dvermi keď sa odohrala scéna z Carmencitou, a Angelika odišla na letohrádok kde jej potom ako trubadúr v prestrojení spieval.

pokračovanie diskusie tuto:

http://angelique.cz/cz_phpBB3/viewtopic ... 251#p21251

Terezo, znovu jsem si v klidu přečetla tvoje vyprávění. Moc dobře se hodí ke krásnému májovēmu dni nebo i večeru. Různé variace osudů hrdinů se mi líbily a byly zajímavé.
A těším se na vysvětlení tajemství, proč si vzal J.na svatbu hůl.

mimi píše:

Terezo, znovu jsem si v klidu přečetla tvoje vyprávění. Moc dobře se hodí ke krásnému májovēmu dni nebo i večeru. Různé variace osudů hrdinů se mi líbily a byly zajímavé.
A těším se na vysvětlení tajemství, proč si vzal J.na svatbu hůl.

Děkuji Mimi.
Volbu holi ve svatební den uvedu v příštím pokračování. Je pravda, že jsem to v začátku fikce při psaní jen tak plácla a netušila jsem, že by to mohlo rozpoutat nějaké diskuse a přiznávám, že vymyslet nějaký smysluplný příběh, který by zapadl do toho, co bylo už někde napsáno, bylo pro mě docela obtížné.

jeanne píše:

Taky jsem si teď užila tuhle konverzační jednohubku, kdy všichni v pohodové atmosféře vyprávějí a analyzují jeden příběh... Naneštěstí se mi do snad všech v téhle ficki použitých jmen hostujících postav mimo rodinu de Peyrac pletly konkrétní tváře, co pod nimi znám, ale i tak to bylo pořád moc milé.

Děkuji za komentář, Jeanne.
Zkusila jsem tentokrát něco nového, protože najít nějakou mezeru v příběhu A + J už je docela obtížné.
Netušila jsem ovšem, že napsat "konverzační jednohubku" mezi 12 lidmi je tak těžké - tedy pro amatéra, jako jsem já. Pokusila jsem se inspirovat mnoha "akcemi", kterých jsem se účastnila. Někdo má hlavní slovo, jiný spíš poslouchá, někdo je tím "šaškem", občas to mezi některou dvojicí zajiskří , atd....

Malá rekapitulace postav - navazovala jsem na fikci Henrietta:
5x Peyracové
1x Bernard
1x Cerbalaud
a 1x jeho milenka Paulette(švadlena) - se kterou mu to asi od fikce Henrietta vydrželo (po infarktu potřebuje baron péči )
1x Robert - přítel Joffreye z mládí z Fikce Henrietta
a 1x jeho dcera Sophie(nová postava)
1x Marie - toulouská přítelkyně Angeliky
a 1x její syn Martin - lékař (obě nové postavy)

Martina jsem jako postavu potřebovala, abych mohla nějak "důvěryhodně" pracovat s mrtvolami

mimi píše:

A těším se na vysvětlení tajemství, proč si vzal J.na svatbu hůl.

Tereza píše:

Je pravda, že jsem to v začátku fikce při psaní jen tak plácla a netušila jsem, že by to mohlo rozpoutat nějaké diskuse a přiznávám, že vymyslet nějaký smysluplný příběh, který by zapadl do toho, co bylo už někde napsáno, bylo pro mě docela obtížné.

tak na toto rozuzlenie sa veľmi teším myslím že keď si bravúrne zvládla odôvodniť ružu pri Angelikinej posteli

ráno po nevydarenej svadobnej noci v letohrádku máme sa na čo tešiť aj tentokrát

Posílám mou teorii záhady ebenové hole.
Snad mohu popřát veselé čtení.

och, Tereza, jedným slovom, nádhera, dvoma, dokonalé ....
tak toto som si vychutnala od začiatku až do konca, úžasná myšlienka, podarilo sa ti to vysvetliť a bolo to dojemné, ako veľmi si vážil de Peyrac svoju matku


toto bolo za 100 bodov ak nie viac,

Joffrey vysvětloval : „Děti mám moc rád. Ale pokud bych se stal dědečkem, pak bych měl za milenku babičku. A to by byla pro mou pověst smrtící rána.“

starnú naši hrdinovia, starnú a my s nimi....

a však nám ešte prezradíš, čo bolo a ako to pokračovalo, keď gróf osamel na terase?????

Děkuji Errnie za Tvůj komentář.
Jsem vážně ráda, že se Ti toto vysvětlení zdálo alespoň trochu věrohodné.
Robert mi hodně pomohl k takové uvolněné atmosféře - vždyť i muži mají své dny.
Proč zůstal hrabě sám na terase - to samozřejmě příště prozradím. Něco jsem na něho ještě vyšťourala - a podnět vzešel od Moirry .

Tereza píše:

Posílám mou teorii záhady ebenové hole.
Snad mohu popřát veselé čtení.

Aááááááááááááááá! V mojom trápení so zubami som úplne prehliadla nové pokračko !!!

Tak toto mám teraz ako bonbónik .... a určite nevydržím si to odložiť až do večera

konečne prichádza vysvetlenie záhady ebenové hole

Terezo, také mě dojalo vyprávění o vztahu Joffreye k matce.
Vysvětlení, proč si vzal hůl se mi také líbilo.
Úvahy pana hraběte o vnoučatech mě pobavily.
Jsem zvědavá, na pokračování.

Děkuji Mimi.
Doufám, že pana de P. ještě i tochu potrápím - to mě totiž docela baví.
A také doufám, že se brzy něco dočtu o Tvé slečně Čokoládě , která mi vlastně vystavila tento příběh.

Terezo, těším mě inspirace mojí fikcí. Promýšlím pokračování. musím si trochu ještě něco přečíst o historii v druhé polovině 17. století.

Jeanne, snad nějaká vypravění na léto napíšu.
Já bych si hrozně ráda přečetla pokračování od Dashi o paní Rescátorové ve Středomoří. Na léto by se hodilo.

jeanne píše:

mimi píše:

Terezo, těším mě inspirace mojí fikcí. Promýšlím pokračování. musím si trochu ještě něco přečíst o historii v druhé polovině 17. století.

a mě baví, jak se s těi nostalgickými sentimentálními tématy doplňujete, takže jen tak dál... provázané příběhy, ať máme o prázdninách co číst na plážích a u bazénů

Děkuji za povzbuzení, Jeanne. Prázdniny, voda a čtení k sobě samozřejmě patří, ale s psaním to nic moc nejde dohromady.....

Stihla som prečítať pred dovolenkou ale už nestihla napísať komentár .. takže teraz:

No ty si ho chudáka poriadne zmasakrovala Tereza!

. Vypadal jsem hrozně – bez opory stále ani krok, nateklý nos, na levé tváři jizvy a pod pravým okem podlitina hrající všemi barvami. A aby toho nebylo málo, nechala mi matka ušít nové šaty. Rudé!



A jeho matka musela mať tiež provokačný gén - červený oblek!!!! Akokeby jej syn už beztak nebol dosť nápadný !

Dobré vysvetlenie palice avšak celkom si nespomínam ,,, mal ju v knihe aj v kostole?

iba mi chýba Joffreyovo priznanie že si to chcel poriadne vychutnať aký bude pre Angeliku hrôzostrašný ...
snáď v pokračovaní ???

moirra píše:

A jeho matka musela mať tiež provokačný gén - červený oblek!!!! Akokeby jej syn už beztak nebol dosť nápadný !

Dobré vysvetlenie palice avšak celkom si nespomínam ,,, mal ju v knihe aj v kostole?

iba mi chýba Joffreyovo priznanie že si to chcel poriadne vychutnať aký bude pre Angeliku hrôzostrašný ...
snáď v pokračovaní ???

Díky Moirro za komentář.
Genetika je nepopiratelná , po někom tu rebelii v krvi mít musel.

Kvůli té holi jsem si přečetla celý úvod Toulouské svatby znovu. Slovo hůl tam padlo jen 1x.
Zde hlavní body :
Povozu zahradila cestu skupinka lidí a jezdců.... „Mám dojem, že vám přijel naproti manžel.“
Dav se rozestupoval. Objevila se vysoká postava v rudém sametu, opírající se o ebenovou hůl.

Po bohoslužbě kráčela Angelika podle šlechtického zvyku sama chrámovou lodí. Pán kulhal před ní.
Z katedrály se novomanželé vraceli do paláce na dvou nádherně vyzdobených koních.

A hned jsem měla spoustu otázek.
Pár desítek minut před obřadem určitě nešel pěšky ani on, ani další významní hosté (a dámy asi už vůbec ne). Kočárem asi nejel, kočár není totéž co jezdec. Přijel tedy asi na koni a měl v ruce hůl? Je to možné? Nebo mu ji podal třeba Kouassi-Ba, když seskočil z koně? Napadlo mě dokonce, jestli to není malá nesrovnalost v knize. Pak jsem to zavrhla, protože paní A.G. musela mít určitě klíčovou scénu prvního setkání hlavních hrdinů perfektně promyšlenou. Možná tedy, že si ji vzal skutečně jako módní doplněk, takovou třešničku na dortu v den, na který se chystalo několik měsíců celé okolí. Prostě ať to divadlo stojí za to.
Bez ohledu na to, co si myslím, mně se do fikce z roku 1686 moc hodila návštěva přítele, kterého 30 let neviděl a to je pro každého chtě nechtě kus nostalgie , připomenutí jeho matky Henrietty a pak už byl jen kousek k paní Peyracové. A moc se mi líbila ta jednoduchá, ale všeříkající věta z knihy : Dav se rozestupoval.

Jestli měl hůl v kostele, tomu jsem vyhnula. Ta slova "staré hraběnky" Peyracové o tom, že se bude dívat od bran nebeských, až povede ženu k oltáři...bude mít hůl....lidé se budou rozestupovat ... byly adresované obecně na den, kdy se bude ženit, ne na kontrétní cestu napříč katedrálou. Ale představa, jak brnká na nervy arcibiskupovi, šmáruje si mezi lavicemi, opírá se o hůl a kroutí při tom zadkem je docela hezká.

Přiznání toho, že chtěl děsit Angeliku, se nikde určitě neobjeví. Bylo by to v rozporu s tím, co jsem napsala ve Čtyřech ženách. Odkud se vůbec vzala tato myšlenka, že ji chtěl vyděsit?

Promluvil na ni; cosi odpověděla. Ohlušovalo ji bubnování a pronikavé troubení trumpet. Když znovu usedla do kočáru, hrabě jí položil na klín obrovskou kytici růží a několik kytiček fialek.
"Květiny jsou největší krása," řekl jakýsi hlas. "Ty vládnou v Toulouse."
Angelika si uvědomila, že už to není markýz de Andijos ale, ten druhý. Aby nemusela
pohlédnout na odporný obličej, sklonila se ke kytici.


Po svém boku viděla znetvořený profil muže, kterého nazývali jejím manželem a kterého
oslavovali.Na dlažbě zacinkaly zlaté peníze. Pážata je házela do davu a lidé se o ně v prachu prali.


Pak jsem usedl vedle vás do kočáru a vy jste mě v tom svém zděšení ani neviděla, neviděla jste květiny, které jsem vám přinesl. A tehdy jsem si přísahal, že vás dobudu… a že vás budu věčně milovat.“ och.....

ja si osobne myslím, že po ňu prišiel na koni, potom si k nej prisadol do koča ( v ktorom ona pricestovala z Poitou) a v ňom aj odprevadil do mesta, zo svadby už išli na koňoch ako právoplatní manželia a hlavne aby ich videl dav a mohli to sláviť

a zrejme mu tu palicu podal niekto zo sluhov, ak skočil z koňa aby mal možno rovnováhu, možno aby ukázal svoju dôležitosť...

moirra píše:

iba mi chýba Joffreyovo priznanie že si to chcel poriadne vychutnať aký bude pre Angeliku hrôzostrašný ...
snáď v pokračovaní ???

Že si byl vědomý toho, že ji vyděsil, je jasné. Ale že by si to chtěl vychutnat?

Pre mňa sa tuto Joffrey jednoznačne priznáva :

veime čo asi znamená to slovo "možná" u diabolského Peyraca:

Muž, jenž nebyl zvyklý prozrazovat svá tajemství, s Angelikou mluvil o tom, jak ji poprvé spatřil, když vystoupila z kočáru a stála na slunci v prachu cesty, mezi tanečníky, ohlušená vrzáním hudebních nástrojů a cinkotem tamburin.
„Tak jste se přede mnou zjevila před branami Toulouse, v hlomozu tance a hudby… Tušil jsem, že vás mnou děsili… A možná jsem se bavil předem…

ono to jeho rozprávanie potom síce romanticky pokračuje - ako sa do nej na prvý pohľad zamiloval ... aaaach!
(takže ani diabolský Peyrac nieje odolný voči šípom amorovým )

ale tuto sa v podstate priznal že zrejme sa chystal poriadne vychutnať ako sa ho bude báť:

Tušil jsem, že vás mnou děsili… A možná jsem se bavil předem…

ja ho podozrievam že tú palicu naozaj na tých pár krokov od koňa po kočiar vtedy nepotreboval .... veď ju už nikdy potom nepotreboval ..
takže si ju vzal zlomyseľne naschvál hneď na privítanie aby umocnil už beztak skvelý "prvý dojem"

diabolské a typické Peyracovské - veď napríklad po príhode s maskovaným trubadúrom v letohrádku,
ktorý ju navádzal podviesť s ním jeho samého Angelike vraví, že jemu sa často posmievali - tak sa aj on niekedy s úľubou posmieva iným

Polačku veru Peyrac nepresvedčí že sa "možná předem bavil"
tá je skalopevne presvedčená že sa celkom určite už dopredu skvele bavil
ako jeho nevesta bude zírať keď ho uvidí ....

Už jsem to dohledala. Ta druhá věta ho sice zachránila :

… A možná jsem se bavil předem… Jenže pak se stalo něco, co jsem nečekal...

Slovo možná také chápu jako absolutní něžné doznání se špetkou pozdní lítosti, ale i tak mu za tu první větu něco ve fikci ještě naložím.

Tereza píše:

Slovo možná také chápu jako absolutní něžné doznání se špetkou pozdní lítosti, ale i tak mu za tu první větu něco ve fikci ještě naložím.

YES YES YES !!!! len mu nalož Tereza!

ani on Angeliku veru nikdy nešetril ... ani vtedy a ani po 15 tich rokoch!

moirra píše:

diabolské a typické Peyracovské - veď napríklad po príhode s maskovaným trubadúrom v letohrádku,
ktorý ju navádzal podviesť s ním jeho samého Angelike vraví, že jemu sa často posmievali - tak sa aj on niekedy s úľubou posmieva iným

presne moirra,

"Já nesmírně rád hraju komedie. Víte, drahoušku, já jsem neměl zrovna příjemný život, lidé si ze mě tak často tropili žerty, když jsem šel kolem, že mě teď hrozně těší, když se mohu vysmát já jim."

takže isto iste to mal dopredu naplánované, premyslené ako zapôsobiť na svoju mladú ženu, akurátik sa prerátal, že nerátal s tým, ako sa do nej zamiluje... ha...

takže sa teším, čo nám vymyslí Tereza a hlavne, ako mu bude zas odpustené.. Angelikou samozrejme, z veľkej lásky...

Tereza píše:

moirra píše:

A jeho matka musela mať tiež provokačný gén - červený oblek!!!! Akokeby jej syn už beztak nebol dosť nápadný !

Díky Moirro za komentář.
Genetika je nepopiratelná , po někom tu rebelii v krvi mít musel.

No keď si človek prečíta históriu Grófov Toulouských tiež vie odkiaľ vietor veje ...

Ale keď sme už u tej genetiky .... vysoký bol Joffrey vraj po anglických predkoch z matkinej strany .....

errnie píše:

takže isto iste to mal dopredu naplánované, premyslené ako zapôsobiť na svoju mladú ženu, akurátik sa prerátal, že nerátal s tým, ako sa do nej zamiluje... ha...

takže sa teším, čo nám vymyslí Tereza a hlavne, ako mu bude zas odpustené.. Angelikou samozrejme, z veľkej lásky...

presne tak veľký matematik Peyrac sa čo sa týka Angeliky poriadne prerátal
ešte aj bozk si musel ísť ukradnúť v prestrojení tá scéna je proste geniálna aach!

Konečně jsem našla čas k dopsání další část fikce.
Snad jsem někoho, kdo má malou zrzavou slečnu rád, moc nenaštvala.

Och Tereza, nádhera !

I keď ja mám trochu iné teorie o príchode Joffrey nasp§ť do francie, stavbe Toulouskeho paláca aj návrate Angeliky
do kráľovstva francúzskeho, fikciu som si užila do posledného písmenka.

verím že to tak bolo:

ovšem vidina návratu Angeliky du Plessis-Bellière představovala opravdovou senzaci. Jeho kousky z mládí dnešní Pařížany nijak nezajímaly, ale tvář krásné markýzy měli všichni stále v živé paměti. Za jeho zády nebo i na doslech se rozebírala všemožná témata : Je stále tak okouzlující, jak se povídá? Co se stane, až se opět pokloní před králem a zvedne k němu ty své oči? Vzpomínáte na Philippa a jak se z vlka stal beránkem? Pamatujete na to pozdvižení, když utekla za tím prvním? A co je pravdy na těch řečech o ní a vzpouře v Poitou?

a tiež verím že neustále nazývanie Angeliky "Markíza du Plessis-Beliere" spôsobilo Joffreovi napriek jeho povestnému sebeovládaniu každý raz bodnutie pri srdci ...

veď ako sme sa dozvedeli v 6 diely učený Gróf netušil že z lásky sa ohlúpne a srdce logickým argumentom nerozumie

Navenek zachovával ledový klid, ale hlavou mu v takových chvílích prolétla pokaždé stejná myšlenka : „ Ještě že to s tím chlapem vyřídil někdo přede mnou. Musel bych ho jinak zabít sám.“

jediné s čím sa v tejto verzii nedokážem celkom inedtifikovať je že by Joffrey kvôli Plessis a Filipovi až tak "Katarínoval" ....

čo sa týka Honorine, ja osobne som presvedčená že o Charlesovi-Henrim MUSELA NEVYHNUTNE VEDIET NAJNESKORŠIE už od čias Quebecu ....

no veď ma poznáš - ja som maniak ktorý sa pokúša striktne držať kanónu aj histórie ....

prečo? asi o tom napíšem mini fikciu

Děkuji Moirro za komentář.

moirra píše:

I keď ja mám trochu iné teorie o príchode Joffrey nasp§ť do francie, stavbe Toulouskeho paláca aj návrate Angeliky

Já se tomuto tématu snažím vždycky nějak vyhnout. Vycházím jen z toho, že než odjel hrabě s Frontenacem, žádal ženu, aby přežila jen ještě jednu zimu. Ale kdo ví, co paní Anne na závěr zamýšlela (jestli návrat ano nebo ne), v Americe to už také začínalo v té době bublat, pokud se tedy nějak Angelika vrátila, muselo by to být asi něco dramatického na pozadí nějaké historické souvislosti.

Moc se těším na tvou verzi návratu Angeliky do Francie. Já jsem se už pokoušela si nějak doplnit historii osadnictví v Americe v17.století, ale v češtině toho moc není. Ach jo, ty jazyky

moirra píše:

jediné s čím sa v tejto verzii nedokážem celkom inedtifikovať je že by Joffrey kvôli Plessis a Filipovi až tak "Katarínoval" ....

Jestli máš tím na mysli finanční dohled , tak já jsem měla s kasou hraběte vždycky malý problém. Rescator sice nebyl žádný chudák, ale jeho zdroje při odplutí ze Středomoří vyschly a nemyslím, že by je prohledávání vraků nahradilo a těžba zlata ve Wappasu byla spíš "zábava" než zdroj příjmů. Uživit lidi, lodě, to něco stojí. Myslím, že se po návratu měl co otáčet a první roky byly náročné.
Navrátit majetek je jedna věc, ale obnovit a udržovat ho je druhá věc. Většina starých obchodních aktivit a kontaktů byla fuč, byl mimo Francii 20 let. A o nějakém odškodnění za justiční omyl asi také nemůže být řeč.
S Plessis jsem také byla na vážkách. Kdybych byla Angelika, zabezpečená hraběnka, tak bych se Plessis zbavila. Do místa, kde mi zabili dítě, znásilnili, vyvraždili další blízké osoby, bych už asi nevkročila. V této Fikci to ví i Florimond (a nejen on) a proto chce ohledně prodeje nechat hlavní slovo na matce. Za nevyjasněných okolností, zda nechat nebo prodat, jsem tedy udělala z pana Peyraca škrťu. Oprava baráku je přece bezedná studna.

moirra píše:

čo sa týka Honorine, ja osobne som presvedčená že o Charlesovi-Henrim MUSELA NEVYHNUTNE VEDIET NAJNESKORŠIE už od čias Quebecu ....

no veď ma poznáš - ja som maniak ktorý sa pokúša striktne držať kanónu aj histórie ....

prečo? asi o tom napíšem mini fikciu

Myslela jsem i na obraz co přivezl do Quebecu Molines a na kterém byl Charles-Henri. Já jsem ho Angelice strčila hluboko na dno nějakého šuplíku. Nechtěla bych mít mrtvé dítě denně na očích a ani bych ho netoužila vystavovat v toulouseském zámku na zdi hraběti pod nosem. Byla to příliš osobní a bolestná záležitost. Mně samotné hodně vadilo, jak se i manželé Peyracovi stavěli v knize k událostem z minulosti rezervovaně, tak jsem se v Gaskoňské sázce pokusila to mlčení mezi nimi trochu rozbít. A když jsem si k tomu přidala konflikt mezi Cantorem a Angelikou ve Wapassu, kdy se teprve tam Cantor dozvěděl o tom, že je Honorine dítě znásilnění(nevím, zda kdyby nebylo té hádky, že by o původu dcery Angelika před syny, i když už dospělými, chtěla vůbec sama mluvit), připsala jsem podobnou situaci i Honorine.

Mimochodem jsem se kvůli fikci pokusila spočítat, kolik času mohl pan Peyrac strávit se svou nevlastní dcerou od chvíle, kdy ji vzal na palubu Gouldsbora až do roku 1685. A k žádnému převratnému číslu jsem nedospěla

Skvělé další pokračování. Už tuším, že mi Honorine zase poleze na nervy, podobně jako v předposlední knize... Sice vím, že žárlení starších dětí na mladší sourozence je normální, ale při čtení knih jsem se nemohla nikdy ubránit pocitu, že Honorine povolovali uzdu v jejím chování až příliš. Z Angeličiny strany jsem to často vnímala jako pocit viny za to, jak se Honoriny pokusila zbavit a jak dlouho jí trvalo, než se ji naučila milovat. Z toho důvodu si dovedu představit, jak Honorine v této fikci beze všeho nakráčí k Angelice a odváží se jí říct do tváře, že je děvka. Což je hodně velká síla, ale tak nějak podobně to vnímám.

Co se týče Joffreyova majetku... já měla při čtení knih vždycky dojem, že Joffrey měl obchodní kontakty takřka po celé Evropě, nejen po Středomoří. Takže i když mu opuštění oblasti mohlo značně zkrouhnout rozpočet, úplně ho nezruinovalo. Dívala jsem se na to tak proto, že dokázal všelico opatřit například pro Angeliku... šaty, různé šperky, a hlavně ty její dvě pistole, které pro ni nechal vyrobit, a jejich různé součástky vyrobili zbrojníci v různých královstvích. Nakonec měl Joffrey ve Středomoří špehy, tak by mě nepřekvapilo, kdyby se mu později značné množství jeho majetku podařilo zpátky potají získat...

Clara píše:

Už tuším, že mi Honorine zase poleze na nervy, podobně jako v předposlední knize... ..... Z toho důvodu si dovedu představit, jak Honorine v této fikci beze všeho nakráčí k Angelice a odváží se jí říct do tváře, že je děvka. Což je hodně velká síla, ale tak nějak podobně to vnímám.

Co se týče Joffreyova majetku... já měla při čtení knih vždycky dojem, že Joffrey měl obchodní kontakty takřka po celé Evropě, nejen po Středomoří. Takže i když mu opuštění oblasti mohlo značně zkrouhnout rozpočet, úplně ho nezruinovalo.

Děkuji Claro za komentář.
Na Honorine se dívám trochu jinak, je to na delší rozpravu a asi do jiné části fóra. Takový drsoň k Angelice asi nebudu.

S pohledem na majetek pana p. s Tebou souhlasím, mám na paměti parádní postřehy ze sekce "Rieka Seina história, lodná doprava a prístavy", , kde jsou citovány úryvky, které dovolují nahlédnout pod jeho dlouhé obchodní prsty. Ovšem jak často mohl všechny ty tahy na tu dálku oprašovat, hlídat, udržovat? A také si myslím, že musel ze začátku více času politikařit a díky tomu všemu byli on i starší hoši po návratu v jednom kole. A ještě si "nadělal" šest dětí, tak se má co otáčet.( Aby mu třeba ještě nebyla dobrá Angeličina čokoládovna a pracovní místo pikolíka, aby je uživil ) Vztah v nerovnici "příjmy větší výdajů " kontroloval možná mnohem více než před 20 lety.Vycházím z předpokladu, že toulouské panství nebylo v nejlepším stavu, ale mám v nose, že Moirra našla nějaký způsob, jak se tam nastěhoval do hotového a v plné parádě .

Tuto fikci jsem pojmenovala "Výročí" a ten den právě půlnocí po vyprávění na terase nastal. Už se tedy řítím ke konci fikce .Snad nebudeš zklamaná, pokud odpovědi na některé otázky nechám otevřené. To dává prostor, aby se k nim třeba někdo někdy vrátil. Tak to u mě začalo tou otázkou "Kde se tam ta růže sakra vzala?" a jak jsem se do toho zamotala . Pokud tedy nedám Angelice takové bobule, jak jsi naznačila, můžeš to udělat Ty. Moc ráda bych si tu Tvou představu přečetla - a určitě nebudu v tomto přání sama.

Terezo, to bylo moc pěkné a zajímavé pokračování.

Claro, také si vybavuji, jak Honorina žárlila na dvojčata a vyčítala Angelice, že se ještě ujala Charlese-Henriho.
Na mě její přání odjet do školy v Montrealu dělalo dojem, že se doma necítila šťastná. Matčin těžký porod, pak péče o maličká a slabá dvojčátka, to už se prostě kolem ní všichni netočili.
K Joffreyovým finančním zdrojům by mě zajímalo, jestli obnovil těžbu v dolech na svém vráceném panství? Možná se toho ujal Florimon. Škoda, že už paní Golon nedopsala poslední díl. Já si myslím, že ano. Ale to je moje představa.

Terezo, téma majetku po zemřelém Filipovi, názor Joffreye na obnovu zámku, to se přiznám, že mě nenapadlo.

Zkrátka čtení knih je pro každou z nás inspirací pro různé představy a nové otázky.
Těším se a jsem zvědavá, jak příběh dopadne.

Děkuji Mimi za komentář.

I já si myslím, že v šedesáti začínal pomalu předávat rodinný podnik synům. Tehdy to byl už nějaký věk, ale pan hrabě je v kondici. Rvalo mi to ruku, když jsem mu přiznala potíže se zrakem .

Nějak mě v knize také zarazilo, že se malé dítě rozhodlo samo odejít na výchovu jinam. Byla jsem z toho celá rozpačitá.

Tereza píše:

Děkuji Mimi za komentář.

I já si myslím, že v šedesáti začínal pomalu předávat rodinný podnik synům. Tehdy to byl už nějaký věk, ale pan hrabě je v kondici. Rvalo mi to ruku, když jsem mu přiznala potíže se zrakem
Nějak mě v knize také zarazilo, že se malé dítě rozhodlo samo odejít na výchovu jinam. Byla jsem z toho celá rozpačitá.

No, pan hrabě je v dobré kondici. Líbila se mi věta o milování a odmítání, že stárne. Prostě sebevědomí mu nechybí a život si pořád užívá plnými doušky.



Odejít do klášterní školy kvůli vzdělání v té době to ale asi v bohatých rodinách nebylo tak neobvyklé. Joffrey Angelice vysvětloval, že on také toužil poznávat a vzdělávat se a opustil matku. Byl ovšem už starší. Honorina asi měla v genech touhu po dobrodružství.

Tereza píše:

Myslela jsem i na obraz co přivezl do Quebecu Molines a na kterém byl Charles-Henri. Já jsem ho Angelice strčila hluboko na dno nějakého šuplíku. Nechtěla bych mít mrtvé dítě denně na očích a ani bych ho netoužila vystavovat v toulouseském zámku na zdi hraběti pod nosem. Byla to příliš osobní a bolestná záležitost.

No presne na to som myslela aj ja .... ale Molines ten obraz oprel o stenu a Honorine bola celý čas s nimi.
A rozprávali sa o Plessis aj o všetkom čo sa kedysi stalo. A samé dobre viem aké skvelé mala Honorine uši
keď ju niečo zaujalo.
(a tie z nás čo majú deti vieme ako do seba deti v tomto veku všetko čo počujú a vidia nasávajú,
hoci dospelí sa často domnievajú že o ničom nevedia)

Keď doplávali do Goldsbora, Angelika rozprávala Florimondovi že zabili jeho malého bratčeka a Abého tiež.
Honorina okolo nich behala a hádzala jej do sukne mušle. Pýtam sa koľko z toho už rozumela vtedy.
Honorine bola chytré a odvážne dieťa.

Ja si spomínam že v jej veku som sa vždy bavila na tom ako si tí hlúpi dospelí môžu myslieť že nič z toho čo
predomnou rozprávajú nerozumiem či nepochopím.

A verte mi ani pri mojich štyroch či piatich rokoch ma nepresvedčili že keď dedo v noci klope na stenu zo susednej izby,
že mu babka nesie iba pohár vody a on ho potom najmenej pol hodinu pije.
Dobre som vedela čo sa ide robiť, lebo ma už v škôlke,
a v nestráženom momente aj v televízii, poučili

Preto som ja osobne presvedčená že toto sú veci ktoré Honorine už vie, najneskoršie od Quebecu.

------------------------------------------

A na tomto mieste som si hneď aj spomenula ako Joffrey chápe a utešuje Florimonda,
keď vidí ako mal svojho nevlastného brata veľmi rád a že mu je ľúto že ho nevedel zachrániť:

Joffrey de Peyrac si myslel, že usnul. Ale mladík najednou pokračoval:
„Tvrdíš, že mám srdce ještě nedotčené, necitelné, ale to se pleteš, tati.“
„Opravdu? Jsi zamilovaný?“
„Ne v tom slova smyslu, jak si představuješ. Ale mám v srdci ránu z lásky, která mě neustále
trápí a občas cítím strašnou nenávist. Ano. Nenávidím muže, kteří zabili mého bratra Charlese-
Henriho. Toho jsem měl rád…“
Opřel se o loket a oči mu plály, jak se skláněl nad ohněm.
Mýlil jsem se, napadlo hraběte. Není lhostejný.
Florimond začal vysvětlovat.
„Byl to můj nevlastní bratr, matka ho měla s maršálem du Plessis-Belličre.“
„Já vím.“
„Bylo to obdivuhodné dítě a já jsem ho měl strašně rád. Jsem si jist, že ho Montadour
vlastnoručně zabil, aby se pomstil matce, že ho odmítla.
Občas zazlívám matce, že mi
zabránila vzít s sebou bratříčka. Byl bych ho zachránil. Je ovšem pravda, že byl ještě malý. Dokázal
bych ho před vším uchránit? Když na to znovu pomyslím, vždycky si uvědomím, že jsem byl ještě
dítě… V tu chvíli jsem to nevěděl, ale byl jsem jen dítě s holýma rukama, přestože jsem měl meč. A
matka byla ještě bezbrannější. Neměl jsem ji čím chránit, zbavit ji těch zbabělých otrapů. Mohl
jsem jen odjet pro tebe. Teď jsem tě našel a spolu jsme silní, ty, její muž, a já, její syn. Jenže je příliš
pozdě, oni mezitím dokončili své zbabělé dílo. Nikdo nemůže vzkřísit malého Charlese-Henriho.“
„Ale ano, jednoho dne kvůli tobě znovu ožije…“
„Co tím chceš říct?“
„V den, kdy se i tobě narodí syn.“
Florimond se udiveně zadíval na otce a pak vzdychl.
„Máš pravdu. Díky, žes mi to řekl, tati.“



aaach!

Tereza píše:

Moc se těším na tvou verzi návratu Angeliky do Francie. Já jsem se už pokoušela si nějak doplnit historii osadnictví v Americe v17.století, ale v češtině toho moc není. Ach jo, ty jazyky

No na osadníctvo v Amerike a politickú situáciu zbieram materialy, a ako ma poznáš, vždy potom niečo pridám do histórie
tu na fóre.

Nepísala som tu azda ešte nič o šialencovi Cadilacovi, (áno po ňom sa volá ten známy automobil)
čo sa zjavil v Goldsbore v roku 1683 ???

https://en.wikipedia.org/wiki/Antoine_d ... e_Cadillac

PS. už som začala:

http://angelique.cz/cz_phpBB3/viewtopic ... 606#p21606

Clara píše:

Co se týče Joffreyova majetku... já měla při čtení knih vždycky dojem, že Joffrey měl obchodní kontakty takřka po celé Evropě, nejen po Středomoří. Takže i když mu opuštění oblasti mohlo značně zkrouhnout rozpočet, úplně ho nezruinovalo. Dívala jsem se na to tak proto, že dokázal všelico opatřit například pro Angeliku... šaty, různé šperky, a hlavně ty její dvě pistole, které pro ni nechal vyrobit, a jejich různé součástky vyrobili zbrojníci v různých královstvích. Nakonec měl Joffrey ve Středomoří špehy, tak by mě nepřekvapilo, kdyby se mu později značné množství jeho majetku podařilo zpátky potají získat...

Ja som si vaic ako istá že bývalý pirát Rescator sa svojho majetku v Európe nevzdal.
Veď to by sa rýchlo rozšírilo po celom Stredomorí že Rescátor rozdáva svoje poklady.
Síce si ich na loď všetky vziať nemohol, ale ja som si takmer istá že veľkú časť svojich pokladov
má pekne niekde zahrabané v suchu - i keď si nebol istý či sa ešte niekedy do Európy vráti.
A nejaké to zlato si celkom iste uložil do bánk, ktoré v tom času už fičali skoro ako tie dnešné,
samozrejme bez bankomatov, kreditiek a internetu.

Či nevraví Florimondovi keď ho posiela namiesto seba do Francúzska nasledovné:

Nasadnete na najbližšiu loď, len čo na nej vztýčia plachty. Poradcom vám bude pán de Saint-Castine,
ktorý tiež odchádza do Francúzska, aby získal dedičský majetok v Béarne. Spýtajte sa svojho brata Cantora, či
nechce ísť s vami. Aspoň na jeden rok. Budete si pomáhať. Vyberte si priateľov, ktorých máte radi, aby vás bolo v dome dosť. Vo Francúzsku mám medzi obchodníkmi niekoľko verných a spoľahlivých priateľov, ktorí sa vám po príchode postarajú o koče, kone, služobníctvo i peniaze. Čaká vás príjemný život, pane.

Tereza píše:

Jestli máš tím na mysli finanční dohled , tak já jsem měla s kasou hraběte vždycky malý problém. Rescator sice nebyl žádný chudák, ale jeho zdroje při odplutí ze Středomoří vyschly a nemyslím, že by je prohledávání vraků nahradilo a těžba zlata ve Wappasu byla spíš "zábava" než zdroj příjmů. Uživit lidi, lodě, to něco stojí. Myslím, že se po návratu měl co otáčet a první roky byly náročné.
Navrátit majetek je jedna věc, ale obnovit a udržovat ho je druhá věc. Většina starých obchodních aktivit a kontaktů byla fuč, byl mimo Francii 20 let. A o nějakém odškodnění za justiční omyl asi také nemůže být řeč.
S Plessis jsem také byla na vážkách. Kdybych byla Angelika, zabezpečená hraběnka, tak bych se Plessis zbavila. Do místa, kde mi zabili dítě, znásilnili, vyvraždili další blízké osoby, bych už asi nevkročila. V této Fikci to ví i Florimond (a nejen on) a proto chce ohledně prodeje nechat hlavní slovo na matce. Za nevyjasněných okolností, zda nechat nebo prodat, jsem tedy udělala z pana Peyraca škrťu. Oprava baráku je přece bezedná studna.

No Molines predsa vraví že Kráľ Plessis nevracia Angelike samej ale ako dedičstvo jednému z jej detí. To bola jeho podmienka.
Kráľové dary sa neodmietajú , to by mohlo byť brané ako urážka, hlavne keď Angelike samej Kráľ Plessis nevrátil, nemôže sa ho jednoducho "zbaviť".

A tiež vraví že dal Plessis znovu vystavať. Ja už som si dala dohromady súvislosti - ktoré som dala do state MOLINES

http://angelique.cz/cz_phpBB3/viewtopic ... 609#p21609


Takže keď je Plessis znovu vystavané - netreba extra veľa opráv - a ko som už povedala - Angelike nepatrí.
To bola kráľová podmienka.

Tereza myslím že tak trochu podceňuješ veľkomožného pána Rescátora :

O tomto: Většina starých obchodních aktivit a kontaktů byla fuč, byl mimo Francii 20 let.
nemôže byť ani reč.

Odkiaľ by mal všetky tie veci na zákazku, všetký tie dary a darčeky, šaty na mieru pre seba a pre svoju ženu, porcelánové servisy, pištole podľa vlastných nákresov, vzácne Relikvie pre Quebecku katedrálu .... Rescator veru cez svojich ľudí ďalej udržiaval čulý obchodný ruch zo svojimi bývalými obchodnými partnermi v Európe ... tak to vyplýva aj z kníh.

V niektorej knihe sa spomína že Ericson doviezol nejaké veci na Gouldsboro dokonca z Rouenu - a ja som špekulovala či z Gouldsboro mohol doplávať až tam.

Gróf mal kedysi čulé obchody z anglickými ostrovami - ktoré hrali úlohu v premene zlata a striebra na nepekné čierne hrudy
už v časoch Toulouských. Ako Rescátor vyrábal podobné divy pre svojich dobrodincov krvilačneho Muleja a veľkého sultána vtedajšej Osmanskej ríše. Tak trochu som už niečo z mojej teórie načrtla v mojom Kráľovstve francúzskom - kde sa asi podeli Rescatorové poklady.
----------------------


PS. "Katarínovaním" som nemala na mysli finančné problémy - ale to že akoby úplne stratil duševnú rovnováhu, chladnú hlavu a vyrovnanosť ktoré vždy boli jeho hlavnou silnou stránkou +

veď či sa Angelika nesťažovala že v smrteľnej búrke sa iba smeje na súde sa smial a pred katedrálou Notre Dame spieval?

moirra píše:

.... ale Molines ten obraz oprel o stenu a Honorine bola celý čas s nimi.
A rozprávali sa o Plessis aj o všetkom čo sa kedysi stalo. A samé dobre viem aké skvelé mala Honorine uši
keď ju niečo zaujalo.
(a tie z nás čo majú deti vieme ako do seba deti v tomto veku všetko čo počujú a vidia nasávajú,
hoci dospelí sa často domnievajú že o ničom nevedia)

Keď doplávali do Goldsbora, Angelika rozprávala Florimondovi že zabili jeho malého bratčeka a Abého tiež.
Honorina okolo nich behala a hádzala jej do sukne mušle. Pýtam sa koľko z toho už rozumela vtedy.
Honorine bola chytré a odvážne dieťa.

Ja si spomínam že v jej veku som sa vždy bavila na tom ako si tí hlúpi dospelí môžu myslieť že nič z toho čo
predomnou rozprávajú nerozumiem či nepochopím.

Preto som ja osobne presvedčená že toto sú veci ktoré Honorine už vie, najneskoršie od Quebecu.

A tady je krásně vidět, jak každý z nás vnímá na základě osobních zkušeností (...ty tvé s dědou a babičkou ) příběh pod jiným pohledem.
Hodně jsem před napsáním toho rozhovoru mezi Honorine a otcem přemýšlela, jestli jí Charlese-Henriho takto zatlouct. Já si naopak stále myslím, že se o něm na americké půdě nedozvěděla. Že si některé události z velmi ranného dětství pamatujeme, o tom nepochybuju, ale obsah rozhovorů v složitějších souvislostech dle mého názoru ne. Na pláži byla čtyřletá. Možná, či spíš určitě si na nějaký takový den ani nepamatuje. (I když já se jí na to ve fikci zeptám )
V Quebecu byla šestiletá. Hrála si u krbu a že jedním uchem poslouchala a vnímala po svém naturelu, je jasné :
– To nie je možné! – znova skríkla Angelika. – Kráľ to nemôže urobiť!… To nemôže starému otcovi spraviť.
Molines sa usmial nad typicky ženskou úvahou.
– Áno! – pridala sa malá Honorine. – Ak to starému otcovi spraví, zabijem ho…
Myslím tedy , že obsah rozhovoru- pro ni spíš většinou nudného- si šestiletá holčička v tu chvíli třídila zcela po svém a v paměti ho udržela možná tak do druhého dne. Kdyby byla starší, tak to už by bylo jiné ...

A pak byl ještě krásný moment na Hromnice v Quebecu, kdy si Angelika s dětmi povídala o dětství Florimonda a Cantora. Ale skončili jen u čokoládovny a ve Versailles.

Že se u Peyraců o minulosti moc nemluvilo,se mi nabízelo i při tom dalším rozhovoru mezi Angelikou a Cantorem o jejím znásilnění.
A i ta Florimondova poznámka v tom rozhovoru v bílé pustině s otcem vypadala, že si často na toto ožehavé téma nepokecali:
Nenávidím muže, kteří zabili mého bratra Charlese-
Henriho. Toho jsem měl rád…“
Florimond začal vysvětlovat.
„Byl to můj nevlastní bratr, matka ho měla s maršálem du Plessis-Belličre.“
„Já vím.“

Spíš jsem tedy přemýšlela, co se stane, kdy a jak se to dozví, až se vrátí rodina domů.
I přes nepříjemná slova, která jsem jí vložila do úst a která představují spíš selhání dospělých než její, mám to děvče strašně ráda. Rve se o od narození o své místo na světě jako lvice. A to, že se snad jako jediný člověk na světě dokázala dostat do Rescatorova trezoru, ukrást mu drahokam a on si s ní absolutně nebyl schopen sám poradit, to u mě patří mezi top 10.

Otázka Plessis mi v hlavě ležela už strašně dlouho - Molines byl jako správce majetku na Plessis od roku 1678 přece v Americe. Kdo a jak ho pak spravoval, komu nakonec připadl, jestli se tam někdy Angelika vypravila, jak se vlastně oficiálně postavit k manželství s Filipem atd.....

Pokud se někdy někdo vypravíte teleportem k Rescatorovi či zralému panu hraběti ( malá poznámka - zase u nás po květu mrzlo a zase nemáme trnky a dokonce ani jabka ) neříkejte mu, že jeho majetkové poměry stále nevidím v tak růžových barvách.
Ne že bych o něm tak silně pochybovala, ale řídit firmu na dálku bez mobilního telefonu vzhledem k množství proměnných (úmrtí obchodních parterů,malé či větší podvody, šup sem šup tam malá do kapsy,ztroskotání lodí,protestanti na odpis, krach na burze,atd.... )vnímám objektivně jako záležitost s možností občasných ztrát. A kdyby se to nějakým nedopatřením dozvěděl a já bych se tam třeba za ním někdy kvůli něčemu vydala,pak by mě za to určitě definitivně zavřel někam do podpalubí nebo do nejhroznější díry v paláci a nechal by mě místo Abduláha či Kouassi-Ba čistit boty. A to fakt nesnáším.

po finančnej stránke bol isto Joffrey zabezpečený, pokiaľ bol v Stredomorí a užíval výhody postavenia Rescatora, po príchode do Ameriky
v 6. dieli
Vzal s sebou posádku maltských a řeckých potápěčů. Dal jim dokonalou výstroj a začal křižovat Karibským mořem; hledal poklady na potopených španělských galeonách, které v těchto končinách poslali na dno piráti a bukanýři. Povalovaly se tu už víc než sto let. Díky tomuto podnikání, o němž málokdo věděl a nikdo jiný ho nebyl schopen, brzy zbohatl. Domluvil se s velkými piráty na Želvím ostrově, pak se Španěly a Angličany, například s kapitánem Phippsem. Neútočil na ně, naopak jim věnoval některé krásné věci vylovené z mořského dna. Nechávali ho na pokoji. Co podnikal teď? Vyhledával pod řasami a chaluhami umělecká díla Inků a Aztéků, což uspokojovalo i jeho smysl pro krásu, i talent badatele.Pomalu se mu podařilo utlumit žal, který ho zasáhl až do hloubi duše: Angelika je mrtvá, už ji nikdy neuvidí.

a ach Tereza, krásne napísané, isto verím, že si ešte neskončila s písaním fikcie, páči sa mi ako kombinuješ minulosť s prítomnosťou a hlavne ako to pekne všetko zapadá dokopy, to ako to u nich vyzerá u rodinného krbu po rokoch, keď im dospievajú deti...

moirra píše:

Och Tereza, nádhera !

I keď ja mám trochu iné teorie o príchode Joffrey naspäť do francie, stavbe Toulouskeho paláca aj návrate Angeliky
do kráľovstva francúzskeho, fikciu som si užila do posledného písmenka.

prečo? asi o tom napíšem mini fikciu

a myslím si to čo moirra,

moirra píše:

I keď ja mám trochu iné teorie o príchode Joffrey nasp§ť do francie, stavbe Toulouskeho paláca aj návrate Angeliky
do kráľovstva francúzskeho,

ja sa na fikciu zatiaľ nechystám, nestíham, pripravujem nové šaty ale v mojich predstavách to mám už ucelené ako sa znova stretnú

Tereza píše:

Spíš jsem tedy přemýšlela, co se stane, kdy a jak se to dozví, až se vrátí rodina domů.
I přes nepříjemná slova, která jsem jí vložila do úst a která představují spíš selhání dospělých než její, mám to děvče strašně ráda. Rve se o od narození o své místo na světě jako lvice. A to, že se snad jako jediný člověk na světě dokázala dostat do Rescatorova trezoru, ukrást mu drahokam a on si s ní absolutně nebyl schopen sám poradit, to u mě patří mezi top 10.

ja si myslím, že mnohí tvrdí chlapi v prítomnosti malých detí zneistejú a stávajú sa mäkkými, a niektoré dievčatá to majú proste v krvi a očiach, také tie iskričky, isto Honorine podedila jemnú koketnosť po Angelike a tým, že bola maličká, drobná a predsa kdesi v nej driemala autorita, tam sa proste veľkomožný Rescator nechytal..

Děkuji Errnie za komentář.

errnie píše:

isto verím, že si ešte neskončila s písaním fikcie...

Neskončila jsem, jen teď absolutně nic nestíhám....


a myslím si to čo moirra,

moirra píše:

I keď ja mám trochu iné teorie o príchode Joffrey nasp§ť do francie, stavbe Toulouskeho paláca aj návrate Angeliky
do kráľovstva francúzskeho,

ja sa na fikciu zatiaľ nechystám, nestíham, pripravujem nové šaty ale v mojich predstavách to mám už ucelené


Vrátila jsem je do Toulouse, vložila jsem do té fikce své pocity z celé série. Dobrodružství si užili na několik životů, mají malé děti, Angelika žije jako tulačka. Cítila jsem se v posledních dílech za ně unavená a dovedu si představit , že by pan Peyrac mohl udělat něco tak obyčejného jako napnout plachty a osobně si vyzvednout ženu a děti a vrátit se domů. Prostě konec zvonec trajdání, žádné intriky, žádné boje, už toho všeho stačilo, je čas si užívat. Starostí s šesti dětmi budou mít stejně až nad hlavu.
Což ve mně vyvolává otázku, kde se oni cítí doma.
Ovšem bez ohledu na mé přání se také (a za mě bohužel) domnívám, že měla paní AG opravdu v úmyslu nechat je v Americe. Ke všem indiciím, které na to ukazují z rozhovorů v Quebecu a které se tady před pár dny rozebíraly v jiném vláknu připomínám i známý úryvek z Královských slavností :
„Co je vám, drahoušku?“ zeptal se Joffrey de Peyrac.
„Chci ještě naposled vidět Toulouse,“ odpověděla Angelika.
Pozorovala růžové město se štíh¬lými věžemi kostelů a paláců, rozložené na březích řeky.
Najednou se jí srdce sevřelo strachem.
„Sbohem, Toulouse,“ zašeptala. „Sbohem, Paláci trubadúrské poezie.“
Znělo to jako předtucha, že město už nikdy neuvidí.

A těším se na ty šaty.....

Konečně jsem měla čas dopsat předposlední část fikce. A jak jsem slíbila, nastínila jsem mou verzi vztahu Honorine - Joffrey.
Snad přijde po dlouhé době takové čtení vhod.

Ach Honorine, môj milacik! snad ma táto kapitola trochu "nakopne" k pokracovaniu Mademoiselle de Peyrac.

Terezo, tak to bylo moc pěkné a zajímavé vyprávění věnované hlavně Honorině.
Už se těším na rozuzlení a doufám, že to bude brzy.