Zbierka Joffreyových zlomyselností

Maira píše:

- tiež niektoré výrazy, ktoré popisujú jeho správanie – ako napr. „uchechtol sa, či uškeril“. To mi k nemu nepasuje. On je veľkodušný, má za sebou viac ako polovicu života, je to vedec a vlastne veľmi vzdelaný a pritom aj sebavedomý. Desgreza si váži. Takže to by som nahradila také tie vyjadrenia a výrazy;

Ja som si Joffreya kedysi tiež idealizovala - ale medzi časom, po opätovnom čítaní som zistila že niekedy dokáže byť veru poriadne zlomyselný ....

Asi by to chcelo zbierku Joffreových zlomyselností zo všetkých dielov

Otváram teda extra rubriku

Moja úplne prvá Joffreyová zlomyseľnosť - teda číslo jedna:

"Nechci vás znásilňovat, vy ubohá malá panno. To nemám ve zvyku. Oni vás tedy
nedotčenou obětovali tomu hroznému kulhavci z Languedoku? To je ale příšerné!"
Uklonil se a ona začala nenávidět jeho výsměšný úsměv.
"Víte, měl jsem v životě mnoho žen, bílých, černých, žlutých i rudých, ale nikdy jsem
žádnou nenutil násilím nebo ji nekupoval. Přišly samy. I vy jednoho dne, jednoho večera přijdete."


Poriadne zlomyselné - takto sa rozprávať s mladou vystrašenou nevestou, ktorá je ešte panna ....

Ešte že Tereza napravila Joffreyovi reputáciu a ukázala nám vo svojej krásnej fikcii
"Jeho svadobná noc" ako ho to neskoršie trápilo

Moja obľúbená zlomyseľnosť číslo dva:

„Francouzka z Kandie,“ vykřikl.
Chraptivý drsný hlas, poněkud skřípavý, zapůsobil na Angeličiny nervy jako kdysi. Vzbudil
v ní mučivý, bolestný neklid. Bylo to nesnesitelné, a přesto toužila zaslechnout jej znovu.
Klidně na ni pohlížel. Jeho zuby tvořily bílou linku v černých vousech.
Ten smích ji vyváděl z míry daleko víc než výčitky. „Čemu se smějete?“ zeptala se
třesoucím se hlasem. „Kladu si otázku, jak to, že se z nejkrásnější zajatkyně ve Středozemním moři,
za niž jsem zaplatil celé jmění, stala dnes žena, za niž bych nedal ani stovku!“
Nemohl být pohrdavější a drzejší.


Inak moja obľúbená scéna s typickým sarkasticky drásajúcim Rescatorom

Z cesty do Nového světa, kdy Angelice pod nosem flirtoval a Abigail :
Obrátil se. Vracel se k ženám a znovu ty hospodyně uctivě pozdravil, jako by to byly dvorní dámy. Pérem na klobouku skoro zametat podlahu. Obrátil se k Abigail, ale bylo to příliš daleko, než aby Angelika zaslechla, co si říkají, slova unášel vítr.
Pohledem fascinoval mladou dívku tak, Že zrudla, nebyla zvyklá na mužskou pozornost.
Jestli se jí dotkne, začnu ječet, pomyslela si Angelika.
Rescator uchopil Abigail pod paží a Angelika se roztřásla, jako by cítila dotek jeho prstů na vlastním tele.
Vedl Abigail na příď a ukazoval jí cosi v dálce, neurčitou bílou stenu, která pohlcovala sluneční paprsky. Znovu ledovce. Dneska bylo tak krásné, že na ne úplné zapomněla.
Pak se klidně opřel a s úsměvem na rtech, pod maskou přímo okouzlujících, pozorně naslouchal slovům své společnice.
Angelika si uměla představit, jak Abigail, zprvu zděšená zájmem tak znepokojujícího muže, pomalu nabývá jistoty a podléhá kouzlu jeho osobnosti. Jeho chápavost ji uklidňuje, láká a povzbuzuje, aby předvedla, co je v ní nejlepšího. Její půvabný obličej ožívá a září inteligencí, potlačenou přísnou výchovou. Vyslovuje podivuhodné, přesné postřehy a vidí, jak se mu v očích rozsvěcuje upřímný obdiv.
Z toho jediného rozhovoru si uchová dojem, že chvíli žila v úplné jiném světě než její společníci.
Ten svůdník nachází neomylně cestu k ženským srdcím.
Jen k mému ne, zuřila Angelika. Můžu jen říct, že si vůbec nedal práci, aby se mi zalíbil,
Jako dokáže okouzlovat, dokáže i zraňovat.


Když jsem to kdysi četla poprvé, řekla jsem si : "Hajzl jeden..."

Podle mě byla úplně největší Joffreyova zlomyslnost to, že po celou dobu plavby do Ameriky Angelice neřekl, že Florimond a Cantor jsou živí a zdraví u něho v Novém světě. A ještě se jí zeptal: "Co jste udělala s mými syny?"

mimi píše:

Podle mě byla úplně největší Joffreyova zlomyslnost to, že po celou dobu plavby do Ameriky Angelice neřekl, že Florimond a Cantor jsou živí a zdraví u něho v Novém světě. A ještě se jí zeptal: "Co jste udělala s mými syny?"

To teda hej! Za to si zaslúžil viac ako polyček!

Tereza píše:

Obrátil se. Vracel se k ženám a znovu ty hospodyně uctivě pozdravil, jako by to byly dvorní dámy. Pérem na klobouku skoro zametat podlahu.

Ten svůdník nachází neomylně cestu k ženským srdcím.
Jen k mému ne, zuřila Angelika. Můžu jen říct, že si vůbec nedal práci, aby se mi zalíbil,
Jako dokáže okouzlovat, dokáže i zraňovat.

Páčilo sa mi ako tu Angelika rozkošne žiarli a zúri

Joffreya ospravedlňuje jedine zbierka toho čo mu povyvádzala Angelika ....
Ako sám skonštatoval: "Nikto nikdy tak nezosmiešnil Rescatora"
a stavím sa že cteného vychýreného milovníka Peyraca tiež nie

Avšak to s tým zamlčaním synov, to neskutočne prehnal ....

mimi píše:

Podle mě byla úplně největší Joffreyova zlomyslnost to, že po celou dobu plavby do Ameriky Angelice neřekl, že Florimond a Cantor jsou živí a zdraví u něho v Novém světě. A ještě se jí zeptal: "Co jste udělala s mými syny?"

Já bych tohle osobně nenazvala "zlomyslností". To co udělal, bylo o mnoho horší. Škoda, že mu tehdy Angelika nevrazila radši pěstí, než aby mu dala jen "pouhou" facku. A taky mu to až trochu moc rychle odpustila, podle mě.

Ale jako další zlomyslnost, mě napadlo jeho chování vůči Bernovi, právě v tomhle díle. Jak ho provokoval při tom rozhovoru v cele na lodi. Nebo den poté, co Berna Angelika kousla, když se na ni vrhl. I když v tomhle případě mu to Berne vrátil i s úroky, když mu prozradil o Angeličině minulosti jako Buřičky z Poitou.

Nuž, zlomyseľný bol, hlavne čo sa týka synov. Ale v posledných dieloch akoby "dozrel" a uvedomil si, aká mu je Angelika vzácna a vlastne dobrí a čestní ľudia vôbec. Myslím, že to súvisí aj s postupom času, ako dozrievala a starla aj AG - keď ľudia s vekom si uvedomujú viac, čo je skutočne podstatné a dôležité. Preto mi návrat Joffreya k "malichernostiam a zlomyseľnostiam" v "poslednej" časti nesedí... Toto obdobie už má totiž za sebou. Tak isto ako aj Angelika nakoniec

Maira píše:

Nuž, zlomyseľný bol, hlavne čo sa týka synov. Ale v posledných dieloch akoby "dozrel" a uvedomil si, aká mu je Angelika vzácna a vlastne dobrí a čestní ľudia vôbec. Myslím, že to súvisí aj s postupom času, ako dozrievala a starla aj AG - keď ľudia s vekom si uvedomujú viac, čo je skutočne podstatné a dôležité. Preto mi návrat Joffreya k "malichernostiam a zlomyseľnostiam" v "poslednej" časti nesedí... Toto obdobie už má totiž za sebou. Tak isto ako aj Angelika nakoniec

Mám občas (vlastně často) opačnou zkušenost - když muži státnou, mají větší sklony zejména k malichernostem, ale zkušené a rozumné ženy si toho už v podstatě ani nevšímají. Možná pan hrabě nebyl výjimkou, jen se nám z románu prostě z těch posledních dílů často někam vypařil, takže nebyl přistižen . Je ale pravda, že pokud jde o život - a to bylo v Americe permanentně, není na nic takového čas.

Třeba měla paní A.G. nějakou jeho zlomyslnost pro čtenáře připravenou v rukávu v případě návratu do Francie. Tam by to byl totiž pěkný nápor na jeho nervovou soustavu, jak se bude dozvídat, jak jeho žena "řádila" v Paříži a ve Versailles.

A souhlasím s Clarou. To se syny nebyla zlomyslnost, ale naprostý vrchol absence citů k vlastní ženě. A napadají mě i jiná slova pro tak neomluvitelné chování. A všechna jsou sprostá .

veď irónia a výsmech to bol celý život Desgrezov a Joffreyov štýl - vždy sa obaja vyžívali v sarkazme:
+ - takže nevidím dôvod prečo by si mali v staršom veku brať servítku pred ústa
nemyslím že sa takáto základná charakterová vlastnosť dá až tak radikálne zmeniť ....

ostáva iba dúfať že Joffrey sa už raz a navždy zbavil šialenej záľuby neustále provokovať -
táto charakterová črta bola preňho typická od začiatku až do konca,
a ak pozorne čítame posledné diely - v Novom Svete sa jej veru ešte nezbavil

napríklad: či sa naschvál prvý deň v Quebecu neobliekol ako strašidelný "čierny muž" a zámerne tým provokoval ?
a to napriek tomu že už sa o nich dvoch tradovali všelijaké neslávne povedačky a temné predpovede ...

Tohle také považuji za zlomyslnost. Takhle se předváděl před Angelikou, která ho sotva před pár hodinami odmítla. Když jsem to četla, zdálo se mi, že je to opravdu schválnost a lekce mladé ženě, jak to v paláci Trubadúrské poezie chodí a jak jsou z něho všechny dámy paf:

Angelika sledovala pohledem siluetu hraběte de Peyrac, který držel kolem pasu paní de Lanzac a vedl ji k osvětlenému prostoru, kde se měly servírovat sorbety a ovoce. Viděla ho zezadu a v tom světle a hluku, jímž pronikala melodická hudba malého orchestru skrytého v loubí, chůze šlechtice napůl skloněného ke společnici působila velice podivně. Vypadalo to, jako by tančili. V každém případě se oba smáli a zdálo se, že si velice dobře rozumějí. Angelika co chvíli zahlédla profil té hezké ženy, která se zářivým úsměvem okouzleně vzhlížela k muži, jenž ji vedl. Cítila se jako divák na představení, kterému vůbec nerozumí. Malý panoš s kulatým černým obličejíkem korunovaným turbanem přistoupil ke dvojici. V rukou držel polštářek, na němž stála klenotnice.
Andijos si všiml Angeličina zájmu a zadržel ji, aby jí umožnil lépe sledovat, co se bude dít.
Joffrey de Peyrac se zastavil, otevřel klenotnici a vytáhl jakýsi šperk. Uchopil ruku paní de Lanzac, galantně jí políbil špičky prstů a navlékl jí prsten. Giralda vypadala, že má blízko k mdlobám, pak se ale vzpamatovala a její nadšené výkřiky se mísily s hlasy nejbližších pánů a dam, vyjadřujících radost a nadšení.

Tereza píše:

Tohle také považuji za zlomyslnost. Takhle se předváděl před Angelikou, která ho sotva před pár hodinami odmítla. Když jsem to četla, zdálo se mi, že je to opravdu schválnost a lekce mladé ženě, jak to v paláci Trubadúrské poezie chodí a jak jsou z něho všechny dámy paf:
[/i]

ano toto je jedna z vecí ktorá pribudla v Integrále ale nebola v žiadnom starom vydaní - ani v Talianskom či chorvátskom

nehovoriac o tom že, ak si správne spomínam, si tú dámu udobroval drahokamami lebo si ju predtým pohneval ....

niekdy sa pýtam či toto naozaj dopisovala pani AG alebo niekto iný

ŽE BY PODOBNOSŤ ČISTE NÁHODNÁ ????

Joffrey-Rescator a výsluch Berneho:

Cestující se vraceli i s panem Bernem. Podpírali ho dva námořníci a dovedli ho až na lůžko.
Vypadal zesláblý, ale ne poražený. Spíš povzbuzený. Jeho oči metaly blesky.
„Ten muž je ztělesněný ďábel,“ oznámil okolostojícím, sotva námořníci odešli. „Choval se
ke mně strašně… mučil mě…“
„Mučil? Raněného? To je ale zbabělec.“
Rozlehly se pobouřené výkřiky.
„To mluvíte o Rescatorovi?“ zeptala se paní Manigaultová.
„A o kom asi?“ odsekl Berne vztekle. „V životě jsem neviděl nikoho tak odporného. Stál
jsem tam s pouty na rukou i na nohou a on mě přišel pokoušet, otáčet na rožni…“
„Opravdu vás mučil?“ zeptala se Angelika s očima rozšířenýma hrůzou.
Pomyšlení na to, že se z Joffreye stal člověk schopný jakékoliv krutosti, ji přivádělo k
zoufalství.
„Skutečně vás mučil?“
„Chci říct morálně. Ach, nestůjte tam a nedívejte se na mě takhle!“



Bardagne o Desgrezovi :

Bylo jasné,že vás nechal úmyslné uprchnout. Ani to moc neskrýval. Vysmál se mi do očí, když jsem narazil na jeho slabost pro vás.
Věděl, že jsem příliš zkompromitovaný, abych to proti němu mohl použít.
Řekl jsem mu: Dobrá, budu mlčet, ale musíte mě dostat z toho maléru.
To bylo strašné setkání. Stála jste mezi námi jako přízrak, příčina naší zbabělosti,
zrady našeho poslání a splnění našich povinností.
Pokoušel jsem se mu vysvětlit, jakou jste nade mnou získala moc a jak mě vášeň k vám natolik oslepila, že jsem nezpozoroval, co se ve městě děje

Smál se a řekl mi: Myslíte, že jste první muž, kterého pobláznila a přivedla na šibenici?
Nikdy nezapomenu na ponižující atmosféru těch rozhovorů, na utrpení, které jsem prožil
v té temné malé kanceláři Paláce spravedlnosti v La Rochelleproti tomu
vysmívajícímu se katovi, jenž rně mučil už tím, jak vyslovoval to vaše prokleté jméno.