Baroni
|
Offline |
|
Registrován: 17 srp 2010, 14:19
Kontaktovat uživatele: SZ
|
| |
|
|
Ako Joffrey myslel na Angeliku a aký mal k nej vzťah v 14.časti:
"Věděl, že myslí na Honorinu a že jen jeho mužná paže, objímající ji kolem ramen, jí může v tom trápení trochu ulevit. Oba mlčky kráčeli po horní palubě a zakotvená loď je jemně kolébala. Letní opar, sice vlahý, ale stejně hustý jako zimní mlha, je skrýval před světem a tlumil i zvuky ze břehu.
Joffrey de Peyrac si říkal, že Angeličino chování může někdy lidi zaskočit. Jemu se to líbilo. Byla prostě taková.
Král na ni čeká. Sní o ní ve svém versailleském paláci. Uprostřed poct a nádhery velkolepého dvora je tajnou, ale jednou z nejdůležitějších starostí tohoto nejmocnějšího panovníka na světě, dosáhnout svou bezmeznou trpělivostí a nezměrnou velkorysostí toho, aby se Angelika de Peyrac jednoho dne uráčila opustit temné a ledové americké končiny a objevila se u jeho dvora. A tady, u řeky Saguenay, se v divokém vnitrozemí skrývá irokézský náčelník Uttaké, pomalovaný válečnými barvami a s vysoko vyčesaným ohonem vlasů, Uttaké, nejzarytější nepřítel Nové Francie, jenž kráčí vstříc Joffreyi de Peyrac, aby věnoval většinu času určeného rozhovoru o válečném tažení vyprávění o ní, které říká Kawa, Jasná hvězda. Jeho spolubojovníci dosvědčí, že tahle žena ho ošetřovala a vyléčila ze zranění v Katarunku poté, co ho zachránila před skalpovacím nožem Abenakise Piksareta, jeho úhlavního nepřítele.
Daleko důležitější než všechny mírové smlouvy s guvernérem Frontenakem se v dýmu z ohňů a kalumetů, kolujících od úst k
ústům, zdál být hrdinský epos o legendární Angelice, té nádherné aokouzlující ženě, která teď právě smutně kráčí po jeho boku.
A Joffrey věděl, že mezi těmito dvěma krajními případy: francouzským králem v daleké Evropě a indiánským náčelníkem, jenž přísahal, že vyhubí všechny kanadské Francouze, existuje ještě mnoho nejrůznějších mužů vládců i chudáků, mudrců i bláznů, fatalistů či zoufalců , kteří jí zkřížili cestu a už navěky si ponesou vzpomínku na ni jako zářivé světélko na temné cestě životem. Okouzlila je svou krásou, dojala svým hlasem, potěšila svou přítomností natolik, že na ni už nikdy nezapomenou.
A všichni ti oddaní obdivovatelé by byli zřejmě velice překvapeni, kdyby věděli, jakou moc má nad tímhle údajně nepřístupným, tvrdým a zapomnětlivým srdcem malá sedmiletá dívenka s měděnými vlásky pod zelenou čepičkou, kterou nechala tam daleko tančit se stejně starými holčičkami.
Joffrey ji chápal, nesmál se jí. A tak vedle sebe kráčeli a dovolili si zabývat se vlastními duševními strastmi, na což jim v jejich dobrodružném, nebezpečném životě, plném odpovědnosti za budoucnost mnoha jiných, obvykle nezbýval čas. Jak je jim spolu dobře, říkal si. A připomínal si svou výpravu k Saguenay: celou tu dobu na ni s úzkostí myslel. Udiveně si kladl otázku, jak si mohl před několika lety při jejich příjezdu do Nového světa myslet, že ji nechá celou zimu v Gouldsboru a sám se se svými muži vydá do vnitrozemí? Dnes si to vůbec nedokázal představit. Jen s ní se život rozzáří. Objal ji pevněji. "
Muž, ktorý takto myslí o svojej žene nemôže ísť k Desgrezovi a ponižovať sa tým, že sa bude vypytovať na jej dávnu minulosť, aj keby bola hocijako zaujímavá. Môže sa to dozvedieť náhodou, aby si ešte viac uvedomil, aký bol k nej nespravodlivý a aby sa utvrdil, že už nikdy viac nedopustí, aby boli oddelení. Okrem toho, on na jej bývalých milencov v tom období už nežiarlil.
Je mi to ľúto, ale to, aby Joffrey sa pri Desghrezovi správal malicherne, tomu som ja neuverila a neuverím... Áno, páčilo sa mi to, že sa to dozvedel, ale nie vypytovaním sa.
A čo sa týka provokovania, to áno, to on bude stále provokovať, ale nebol a ani nebude pri tom malicherný. Myslela som veľakrát, aké ťažké bolo v tej dobe byť vzdelaným, vizionárom. On si robil srandy z hlupákov, z malomeštiakov, ako to hovoril, ale nie samoúčelne, resp. stále za tým bol istý cieľ, čo tým chcel dosiahnuť. Veď aj Becherovi všetko vysvetľoval trpezlivo, neurážal ho, napriek tomu, že to bol zjavný hlupák a ešte aj Joffreya nenávidel.
S Bernom "bojoval" lebo si nebol istý ešte Angelikou a ani ju vtedy poriadne nepoznal. Čo mne sa nepáčilo na Joffreyovom správaní okrem zatajenia synov je to, aký bol krutý, keď sa dozvedel, že mu bola "neverná" so Zlatou bradou. To, že ju udrel. Ale viem si predstaviť, že by sa to mohlo stať, lebo v podstate je každý muž ješitný, keď sa príde na niečo také. Akýkoľvek vedec by to bol....
PS: sorry za tak dlhý príspevok, ale snažila som sa vysvetliť svoj dôvod nesúhlasu....
|
|