Pokud admini uznají, že si soudní písař pan Clopot nezaslouží vlastní téma, s klidem v duši jej přesuňte k Desgrezovi , k němuž svým způsobem patří .
V knize se sice objevil jen okrajově, kde by však bez něj Desgrez při přípravě podkladů pro proces a psaní obhajovací řeči byl! A ať proces dopadl jak dopadl, zasáhl pan Clopot i do osudů ústřední dvojice. Tudíž čest jeho jménu! A pro radost pár snímků z filmu Manželé z roku II, jak mohl takový Clopot vypadat .
Ten den se Angelika vydala do malé jezuitské hovorny podruhé. Čekala, že se tam setká s bratrem, který jí poslal vzkaz, a s advokátem Desgrezem, jehož už velmi dlouho neviděla. Ale spatřila tam pouze drobného staršího mužíčka v černém, který měl na hlavě jednu z těch „písařských“ paruk z koňských žíní, na níž trůnila černá kožená čepička.
Vstal a neohrabaně, starosvětsky ji pozdravil a představil se jako soudní písař, kterého mistr Desgrez vybral pro případ pana de Peyrac.
„Zabývám se tím zatím tři dny, ale už jsem dlouze mluvil s pány Desgrezem a Fallotem, kteří mě s případem obeznámili a pověřili mě, abych zajistil obvyklý postup při zahájení procesu.“
Angelika si ulehčeně oddychla.
„Je to tady! Konečně,“ vykřikla.
Mužíček pobouřeně pohlédl na klientku, která zcela jasně netuší, co se u soudu sluší a patří.
„Pokud mě pan Desgrez poctil takovou důvěrou a požádal mě, abych mu pomohl, je to proto, že si ten mladý muž, přestože je nepochybně nesmírně inteligentní, uvědomil, že potřebuje někoho, kdo se opravdu vyzná v přesném postupu soudního jednání. A ten muž jsem já!“
Angelika viděla, jak mužík zavřel oči, polkl slinu a pak začal pozorovat prach, vířící v paprscích světla. Mírně ji to vyvedlo z míry.
„Ale vždyť jste mi naznačil, že proces už začal?“
„Jen pomalu, krásná dámo! Řekl jsem pouze, že jsem začal pracovat na tom, aby řečený proces mohl začít a že... Může to trvat i dvacet let.“
Přerušil ho příchod advokáta a jezuity.
„Copak je tohleto za ptáčka?“ zašeptala Angelika Desgrezovi.
„Nebojte se, není nebezpečný. Je to takový brouček, který se živí spisy, ale ve svém oboru je to malý bůh.“
„Mluví, jako by chtěl nechat manžela hnít ve vězení dvacet let.“
„Pane Clopote, vy všechno vykládáte strašně složitě, madame jste úplně rozčilil,“ řekl advokát.
Mužíček se ještě víc přikrčil a vtiskl se do kouta, takže jeho podobnost se švábem vynikla daleko víc.
Angelika málem vybuchla smíchy.
„Vy s tím svým bůžkem přes papíry zacházíte pěkně tvrdě!“
„Jedině v tom nad ním mám převahu. Ve skutečnosti je stokrát bohatší než já. Teď si ale sedněme a promluvme si o situaci.“