Pridávam dalsiu poviedku. Snad sa bude páčiť. Pekné čítanie.

Mne osobne sa paci. Rozkosna kratka fikcia na zasnivanie. Aaach! Samozrejme ze Honorine bude
hladat muza ktory by sa aspon trosku vyrovnal jej zboznovanemu ockovi.

Skoda ze uz je von z toho rozkosneho nevinneho veku, okolo 4-5 rokov, v ktorom by zrejme, ako ju pozname, mamicke bez okolkov oznamila ze ona, Angelika, uz mala ocka dost dlho, a ked trosku povyrastie, tak si ho vezme za muza ona.

PS. Ja som mala k Honorine podobny vztah ako Angelika. Ked sa v kanone objavila, povazovala som ju za ostaru a za prekazku, najradsej by som bola byvala, podobne ako Angelika, keby vobec neexistovala, ale medzi casom si ma celkom omotala okolo prstu, a je z nej moj milacik. Co to dieta vytrpelo, a stejne si zachovalo svoju zivotaschopnost a hrdost, je hodne obdivu..a...a lasky ♥

Ado, povídka se mi moc líbila. Honorinu mám moc ráda od začátku a vývoj vztahu mezi ní a Angelikou byl opravdu dramatický a zajímavý. Ovlivnilo to samozřejmě to, co předcházela jejímu narození. Také to, že se její matkou stala až ve zralém věku a předtím měla vždycky syny.

jeanne píše:

Bude pokračko?
Věřím, že v tom je promyšlená koncepce nějakého směřování a závěru, protože mě tento úvodní vstup vzhledem k věku a letopočtu mate. Chtělo by to do budoucna zabrousit buď do vlastních vzpomínek na období staršího školního věku nebo pro ty, komu se nechce vzpomínat, tak aspoň do základů vývojové psychologie, protože v tomto období už rodiče a vychovatelé přestávají být těmi nenahraditelnými hrdiny a jedinec se chce podobat svým vrstevníkům, od rodičů se naopak chce odlišovat, přibývají konflikty, které jsou nutné pro utvoření autonomní osobnosti... A nepochybujeme, že pěkně nekonvenční osobností jednou Honorina bude. Plus víme, jak těžké to mají děti takovýchto populárních rodičů, se kterými je každý srovnává. Musejí ve snaze o nalezení vlastní cesty mnohokrát zakopnout a buď se jim to podaří a uspějí v něčem vlastním a nakonec najdou i porozumění s rodiči nebo naopak končí špatně, protože se nesmíří s tím, že jsou pořád jen v jejich stínu.

neboj, jeanne, pokracko rozhodne bude. bude to hlavne o vztahu H. a J. preto som zvolila ten nazov.

Ado, pěkně načrtnutá povídka Těším, co se bude s Honorinou dít dál a jak se projeví její velký temperament ve Francii...

po 3 rokoch tu máme pokráčko. prosím, nebite ma, mam meniny. Budte ku mne dobré.

Ahoj Ado, prajem pekné meniny a jsem ráda, že sis k nám po letech opět našla cestu. Pokračko jsem si samozřejmě užila a stále doufám, že nám dopíšeš naší milovanou Katarínu.

dauphine píše:

Ahoj Ado, prajem pekné meniny a jsem ráda, že sis k nám po letech opět našla cestu. Pokračko jsem si samozřejmě užila a stále doufám, že nám dopíšeš naší milovanou Katarínu.

dakujem, ale ohladom Kataríny ta asi sklamem. Uz býva u Mimi-ma tam trvale bydlisko. Uz sa jej nechcelo stale na mna vycakavat, kym sa mi uraci vratit z Nemecka.

Ado, zdravím. Také přeji pěkné jmeniny.
Pokračko se mi líbilo a doufám, že brzy bude další.

Připojuji se k prosbě na dopsání osudů Kataríny.

mimi píše:

Ado, zdravím. Také přeji pěkné jmeniny.
Pokračko se mi líbilo a doufám, že brzy bude další.

Připojuji se k prosbě na dopsání osudů Kataríny.

ale Mimi, Katarína je predsa u teba! Poprechadzaj sa po dome, urcite ju tam niekde najdes. Na vychadzku uz nesla, je neskoro, a laboratorium zrejme nemas. Urcite bude niekde "zasita" s knihou.

Předně se přidávám ke gratulantům. Vše nej!!!
Jsem moc ráda, že jsi se ozvala . Musela jsem si fikci celou (teda ten kousek) připomenout. Ti dva si koledují o průšvih, kdo ví, s čím dcera ještě vyrukuje.

A toto je otázka do pranice :
Dokonca ani pirát Rescator sa Vám nemôže rovnať."
Joffrey iba mávol rukou.
"Ani mi toho chvastúňa nespomínajte. Ešte si začnem myslieť, že ste ho mala radšej než mňa."

Já bych ji v tvé fikci Angelice docela vážně položila - ať se předvede, kdy ji to k němu nejvíc táhlo!

P.S. I já mám směrem k Tobě přání. Nelobuji za Katarínu, ta je teď opravdu v dobrých rukou, ale za jinou Tvou rozepsanou fikci - "Povinnosti manželky." Moc se mi líbila.

Terezo, těší mě tvé hodnocení, že Katarína je teď v dobrých rukou.
Připojuji se k tvému přání moci si přečíst další vyprávění fikce Povinnosti manželky.
Ado, skončilo to zrovna v tom nejnapínavějším.

Sice mi některé Honorininy projevy zavánějí Elektřiným komplexem, jinak je to ale výborný nápad a doufám, že ho Ado rozvedeš a budeme se moci těšit na pokračování. Osobně bych si ráda přečetla Honorinina dobrodružství na lodi i cestě kolem světa, a samozřejmě setkání s jejím panem dokonalým .

penelopa-to neviem! moja hlava si robi, čo chce . Momentalne by sa mala Honorina platonicky zalubit do tajomneho muza, takze je mozne, ze na samotnu plavbu-na Ang. velku radost-mozno ani nepride. uvidim, co muza prinesie.

PenelopaW píše:

Osobně bych si ráda přečetla Honorinina dobrodružství na lodi i cestě kolem světa, a samozřejmě setkání s jejím panem dokonalým .

pridávam sa k Penelope a teším sa na pokračko ....

PS: hoci je u Mimi skutočne v dobrých rukách, ajtak by som si rada prečítala aj tvoju verziu
ďalších Katarininých dobrodružstiev ...

PS: Valčík by si ajtak nezatancoval lebo na ten si ešte jedno storočie musel počkať

jeanne píše:

PenelopaW píše:

Sice mi některé Honorininy projevy zavánějí Elektřiným komplexem, jinak je to ale výborný nápad a doufám, že ho Ado rozvedeš a budeme se moci těšit na pokračování. Osobně bych si ráda přečetla Honorinina dobrodružství na lodi i cestě kolem světa, a samozřejmě setkání s jejím panem dokonalým .

Ano, srdce nás všech pedagogicky orientovaných čtenářek jsou nadšená nad nadhozeným tématem extrémního uchopení adoptivní výchovy (vida, i pan dokonalý se někdy utne), která vede k extrémním reakcím u dítěte (nejdřív jsem myslela, že jsou Honorině vzhledem k myšlenkovým pochodům a reakcím 3 roky, než mi došla ta celá geniální myšlenka ztvárnění Elektřina komplexu. Pánové Jung, Freud a spol., by si to snad ani neužili víc.). S napětím se těším na pokračko.

Při čtení jakýchkoliv fikcíI, kde vystupovala Honorine, mi někde vzadu v hlavě vždycky blikalo červené světýlko. Toto téma jsem uchopila do pokračování "Výročí", mám ho napsané už 2 měsíce, ale bohužel nebyl z mnoha důvodů čas učesat závěr. Sedla jsem si v klidu k počítači teprve teprve teď po svátcích. Brzy ho vypustím ven.

Tereza píše:

Při čtení jakýchkoliv fikcíI, kde vystupovala Honorine, mi někde vzadu v hlavě vždycky blikalo červené světýlko. Toto téma jsem uchopila do pokračování "Výročí", mám ho napsané už 2 měsíce, ale bohužel nebyl z mnoha důvodů čas učesat závěr. Sedla jsem si v klidu k počítači teprve teprve teď po svátcích. Brzy ho vypustím ven.

och už sa nemôžem dočkať! a inak nič iného "v šuplíku" nesušíš? najaké iné pokračko?

konecne nieco ine, nez Katarina!! Honorine a jej rodicia pekne citanie

V tom istom case sa v jednej z komnat ležala krasna mladá dievčina. Vlastne este iba dieta, ale jej črty uz nadobudali kontury dospelej zeny. Vlasy farby ohna, zelene oči ziariace sta smaragdy, ruzovkasta plet a krasne tvarovane pery davali tusit, ze z nej vyrastie krasavica.

Krásný popis!

Lenze dievcina vôbec nemyslela na svoju krasu. V duchu si predstavila samu seba ako neohrozenu velitelku jednej z ockovych lodí. Oblecena v tmavych nohavicia, stihle nohy v zamatovych čižmach, biela bavlnena košela, maršalsky klobuk, spod ktoreho vialy rysave kučery. Stredozemnym morom sa este neplavila lod s krajsou kapitankou.

Haha, tohle by byla opravdová slečna Rescatorová .

Ovšem za mne dva momenty, s nimiž nesouhlasím

„Myslite si, ze by mi Honorine bola schopna ublizit?“
Jej manzel prikyvol.
„Ale ved je to moja dcera!“

to mi už přijde trochu přehnané...

„Cantor… Cantor povedal, ze nie som Vasa. Vraj som iba obycajny pankhart!“ rozplakala sa.

Pokud jí to Cantor řekl v době, kdy se fikce odehrává, tedy kdy už je Honorina velká slečna, tak se mi to nepozdává. On ji sice jako dítě nesnášel, ale z poslední knihy to na mne působí tak, že si k ní nakonec našel cestu a miloval ji - viz jak ji zachránil před Ďáblicí a dovedl do Wapassu. V tomhle ohledu se mi líbí, jak jejich "starší" vztah popsala Tereza.

penelopaW-ano, podla knihy by sa vztahy medzi C. a H. mali zlepsovat, ale v mojej poviedke tomu bude naopak. bude to este viac vyostrene. ale mozno ich okolnosti donutia zlepsit svoje spravanie.
v pokracovani sa dozviete, preco sa C. takto sprava a co na to Honorine.
p.s. adminky, nemate v spajlikoch nejak cervenovlasu slecnu? ked ste mohli "vyrobit" K. , preco nie aj H.

Ado, hezká povídka.
Také se mi líbil popis Honoriny v dívčích letech. Jak říká Penelopa, vyrůstá z ní slečna Rescátorová.
Samozřejmě jsem zvědavá, jak si to vyříká pan Dokonalý s Cantorem a na vývoj vztahů mezi všemi členy hraběcí rodiny. F. a C. Jsou už velcí, ale jaký má vztah Honorina k dvojčatům. To by možná stálo za popis v příštích vyprávěních.
Ale nebudu Ti do toho kecat.
Nechám se překvapit, jestli se uskuteční slibovaná výprava na moře. Těším se na další vyprávění.

PenelopaW píše:

V tom istom case sa v jednej z komnat ležala krasna mladá dievčina. Vlastne este iba dieta, ale jej črty uz nadobudali kontury dospelej zeny. Vlasy farby ohna, zelene oči ziariace sta smaragdy, ruzovkasta plet a krasne tvarovane pery davali tusit, ze z nej vyrastie krasavica.

Krásný popis!

Lenze dievcina vôbec nemyslela na svoju krasu. V duchu si predstavila samu seba ako neohrozenu velitelku jednej z ockovych lodí. Oblecena v tmavych nohavicia, stihle nohy v zamatovych čižmach, biela bavlnena košela, maršalsky klobuk, spod ktoreho vialy rysave kučery. Stredozemnym morom sa este neplavila lod s krajsou kapitankou.

Haha, tohle by byla opravdová slečna Rescatorová .

Ovšem za mne dva momenty, s nimiž nesouhlasím

„Myslite si, ze by mi Honorine bola schopna ublizit?“
Jej manzel prikyvol.
„Ale ved je to moja dcera!“

to mi už přijde trochu přehnané...

„Cantor… Cantor povedal, ze nie som Vasa. Vraj som iba obycajny pankhart!“ rozplakala sa.

Pokud jí to Cantor řekl v době, kdy se fikce odehrává, tedy kdy už je Honorina velká slečna, tak se mi to nepozdává. On ji sice jako dítě nesnášel, ale z poslední knihy to na mne působí tak, že si k ní nakonec našel cestu a miloval ji - viz jak ji zachránil před Ďáblicí a dovedl do Wapassu. V tomhle ohledu se mi líbí, jak jejich "starší" vztah popsala Tereza.

Citujem Penelopu pretože máme takmer identický názor - a ako správna Polačka , čo na srdci to na jazyku,
to poviem po lopate:

Poďme teda najskôr k tomu dobrému. Píšeš pekne a prvé dva citáty, tu musím absolutne súhlasiť s Penelopou.
A áno aj Rescator si už pri plavbe z La Rochelle do nového sveta všimol že sa podobá na matku a má jej ústa. Skvelý opis ...
Knižná Honorine (ktorá veru nemala oči zelené po matke ale čierne a tak trochu šikmé, ale nesmierne bystré oči)

Opis honorininho oblečenai ako kapitánky je dokonalý

A teraz poďme k tomu menej peknému:
po lopate: posledné dva body aj mne idú absolutne proti srsti.
Honorine mala veľmi blízky vzťah k svojej matke a nikdy neprejavovala žiadne znaky ťažkej patologickej psychózy, ako je to u detí ktoré su schopné ublížiť svojim rodičom.
A aj s Cantorom to mala doriešené. Cantor dozrel a v kanóne ho veľmi mrzelo ako sa k Honorine choval.
A napokon bol to on kto jej zachránil život a doviedol ju naspäť k matke. Keby ju nemal rád neurobil byto. Veď to bola skvelá príležitosť sa jej raz a navždy zbaviť.

moirra-bohuzial musim ta sklamat, ale vztah s Cantorom sa len tak lahko neurovna

jeanne-Honorine ako votrelec? to by mna nenapadlo.

ada1987 píše:

moirra-bohuzial musim ta sklamat, ale vztah s Cantorom sa len tak lahko neurovna

Jsem zvědavá, jak se toho zhostíš, protože v tomto souhlasím s Moirrou... V knize Cantor proti Honorině hodně brojil, ale nakonec "dozrál" a vytvořil si k ní velmi pevné pouto. Tyhle pasáže v posledním díle považuji za jedny z nejdojemnějších. Proto mne tak zarazilo to, že by se po letech, kdy by si k Honorině ještě víc cestu našel, o ní vyjadřoval jako o pa*chantovi...

Jeanne: Díky za nový náhled na věc .

Ještě mne napadlo, že kdyby Cantorovy a Honorininy spory probíhaly na úrovni běžné sourozenecké rivality a škádlení, nemuselo by být špatné poslat je na to moře společně. Honorina by klidně mohla - stejně jako ostatní svéhlavé Peyrakovic děti - prchnout na vlastní pěst. Cantor by se to dozvěděl a - coby její ochránce - by se vydal sestře dělat garde. Jejich slovní přestřelky při řízení lodi by nemusely být vůbec marné .

damy, dakujem za komentare. ale uz ste si za tie roky, co som medzi vami, mohli vsimnut, ze sa nedrzim vyhradne deju knih. C. a H. sa nespriatelili, a C. ziarli na svoju "malu" sestru, kedze sa mu rodicia ako "dospelemu" venuju menej. A H. toho patricne vyuziva.
Ku korigacií vztahu prijde, ale az neskôr. nebudte tak netrpezlive, damy!

Přečetla jsem si Ado Tvou další část a také komentáře pod ní.
Vzpomínám si, že jsem v pubertě viděla na mamce kde co a na otce jsem hleděla jak na svatý obrázek. Dnes se za takové myšlenky stydím, ale asi jsem nebyla první ani poslední adolescentka, která hleděla kriticky na matku.
Vlastní děti nás občas nepříjemně zaskočí a říkat, že "tohle by mé dítě nikdy neudělalo" se vymstilo nejedněm rodičům. A s těmi nevlastními je to ještě složitější.
Počkám si tedy na pokračování, čeho všeho se dočkají u Peyraců.
A ještě maličkost - slovo bastard v souvislosti s mou oblíbenou literární a filmovou postavou doslova zbožňuju.

Honorine je Joffreyova milovaná princezna. To je bez debaty. Myslím, že ve věku 11 let už dobře ví, že o lásku svého otce nikdy nepřijde a nemusí o ni s nikým bojovat. Joffrey dělal vše, aby malé Honorině vynahradil chybějící otcovskou lásku.
Cantor už také sestru přijal a nemá důvod, aby jí ubližoval.. Navíc se určitě nechtěl dostat do konfliktu s otcem.
Ado, Díky za tvůj pohled na postavy