Scéna ktorá by mohla byť z humorného pokračovania Borderiových filmov Angelika:

Kráľovstvo francúzske:



Za stolom Rescator v slávnej maske z Cordoby a obsluhuje ho Desgrez z obväzom na hlave.
Vľavo stojí Reynie. To čo sa tam udialo a dialógy prenechávam vašej fantázii, dámy.

No tak to je jasné! Peyrac zjistil, že mu Desgrez spal se ženou (a to dokonce 2x!), a tak ho inzultoval. Bohužel se tak stalo den před jednáním s panem de La Reynie, který chtěl nějaké informace po Cantorovi, takže Desgrez přišel zafačovaný a s výrazem hanby, u něj tolik nezvyklým, a pan hrabě, který dorazil coby Cantorovo garde, se za svůj prohřešek tak styděl, že ruměnec raději ukryl pod maskou .

ha ha ha ja som vedela že ty nesklameš!

moirra píše:

ha ha ha ja som vedela že ty nesklameš!

Penelopo, tleskám.
Roschefort s obvazem na hlavě na té fotce opravdu vypadá, jako když si to s ním Joffrey ručně vyřídil.

Mohlo by to být i pokračování Tří návštěv od Moirry.
Výše jmenovaní pánové se sešli, aby definitivně skartovali poslední stopy po markýze andělů. Potom šli své dílo zapít a nad džbánky se vsadili, kdo víc vydrží. Takové měření sil nebylo pro hraběre a policajta nic nového, Reynie byl nováčkem. Předmět sázky - poslední bude dělat sluhu, druhý majordoma a vítěz si bude 24 hodin vychutnávat jejich služby.
Možná by sázka neměla vítěze a skončila by remírou hraběte a Desgreze jako mnoho jiných večerů před tím , ale tentokrát měla šokujícího poraženého.
Byl jím Desgrez, který dokonce nestačil ani tempu svého nadřízeného.
Později se vymlouval na tajemnou dámu, která ho prý noc předtím připravila o všechny síly. Vinu za prohru sváděl na další a nečekanou návštěvu roztomile žvatlající, pohledné a zcela nenasytné cizinky, před kterou se v posteli předváděl, co mu síly stačily a která ho navíc přinutila ke kolečku po známých hospodách, ochutnávala tam kde co, psala si recepty jídel, nevěděla, kde se má jít vymočit a která ho před svým zmizením těsně před svítáním dorazila další drzou výzvou k postelovým hrátkám.
Desgrez sice sklidil soucitné uznání přátel, ale to ho od výkonu čtyřiadvacetihodinové služby nezachránilo.
Sázka je sázka.

Terezo, dostalo se Ti vzácného prvenství. Poprvé mi došla slova, a to se mi často nestává.Takže jen:

Tereza píše:

Mohlo by to být i pokračování Tří návštěv od Moirry.
Sázka je sázka.

ha ha Tereza!

ja som úplne zabudla že ty miluješ stávky

Tereza píše:

Mohlo by to být i pokračování Tří návštěv od Moirry.
Výše jmenovaní pánové se sešli, aby definitivně skartovali poslední stopy po markýze andělů. Potom šli své dílo zapít a nad džbánky se vsadili, kdo víc vydrží. Takové měření sil nebylo pro hraběre a policajta nic nového, Reynie byl nováčkem. Předmět sázky - poslední bude dělat sluhu, druhý majordoma a vítěz si bude 24 hodin vychutnávat jejich služby.
Možná by sázka neměla vítěze a skončila by remírou hraběte a Desgreze jako mnoho jiných večerů před tím , ale tentokrát měla šokujícího poraženého.
Byl jím Desgrez, který dokonce nestačil ani tempu svého nadřízeného.
Později se vymlouval na tajemnou dámu, která ho prý noc předtím připravila o všechny síly. Vinu za prohru sváděl na další a nečekanou návštěvu roztomile žvatlající, pohledné a zcela nenasytné cizinky, před kterou se v posteli předváděl, co mu síly stačily a která ho navíc přinutila ke kolečku po známých hospodách, ochutnávala tam kde co, psala si recepty jídel, nevěděla, kde se má jít vymočit a která ho před svým zmizením těsně před svítáním dorazila další drzou výzvou k postelovým hrátkám.
Desgrez sice sklidil soucitné uznání přátel, ale to ho od výkonu čtyřiadvacetihodinové služby nezachránilo.
Sázka je sázka.

Tak už jsem se vzpamatovala a mohu glosovat:
- Pokud bychom navazovali na Tři návštěvy, prohrál by Desgrez sázku s Joffreyem a musel vyklopit, co cítil k jeho ženě. Ledaže by tato nová sázka anulovala tu trvající.
- Pan de La Reynie hrubě porušil etiketu, když se coby majordomus nevybavil bílým ubrouskem na předloktí. Omluvit jej může pouze to, že Audigerova kniha ještě nevyšla.
- V této době byl již Desgrez ženat. Na hlavě tedy nemusí nutně mít mokrý hadr, ale fáč zakrývající manželčinu odpověď na jeho noční návštěvnici a společné toulky po pařížských lokálech. Nechci si představovat, co schytala nenasytná cizinka a jestli jí to všechno za ty modřiny od paní Desgrezové stálo.
- Ovšem oceňuji, že Desgrez měl se svým nadřízeným i neformální styky a utužovali tak v rámci alkoholických teambuildingů svoji plodnou spolupráci.

Ha ha ha Holky vy válite ....
ale Penelopa neviem o ktorej "prvej stávke" to hovoríš ....

a pre veľký úspech ešte jedna nová momentka:

z ľava doprava:
tak schválne dámy co asi delají Desgrez, Polačka, Flipot a Lidožrout v lese ?
a čo to má Desgrez v ústach?

moirra píše:

ale Penelopa neviem o ktorej "prvej stávke" to hovoríš ....

Že bych to špatně přiřkla Tobě? Kde jsem četla o tom, že pokud Joffrey Desgreze "přepije", ten se mu bude muset přiznat???

moirra píše:

a pre veľký úspech ešte jedna nová momentka:
tak schválne dámy co asi delají Desgrez, Polačka, Flipot a Lidožrout v lese ?

Tohle foto by mohlo být z doby, kdy Desgrez zaujal funkci v Chateletu. Společně se svým kolegou Lidožroutem se rozhodli infiltrovat Dvůr zázraků, aby jeho protagonisty mohli snáze stíhat. Lidožrout fungoval jako "volavka" a coby "kořen" se nechal klofnout Polačkou, která ho zavedla do Bouloňského lesíka, kde měli dojít k milostnému aktu. Desgrez už nějakou dobu inkognito pracoval coby lupič kabátů pařížských měšťanů a zaučoval se spolu s kapsářem-začátečníkem Flipotem. Jejich úkolem bylo okrádat Polaččiny kunčofty v okamžiku, kdy odloží šatstvo a budou plně zaujati vnady markýzy Poláků. Ovšem nepočítali s tím, že do lesíka se odebral i král s Luisou de la Valliere a začal se jí zde dvořit. Desgreze i Flipota to vylákalo z úkrytu, kde čekali, až si Lidožrout užije, a společně sledovali milostné hry panovníka. Flipot se mračí, neboť mu přijde, že panovník není žádný extra hřebec a že takový Fešák by to zvládnul líp. Lidožrout je per plex z odhalené Vallierové a Polačka si říká, že kdyby tam s Ludvíkem byla ona, zvládla by toho víc a bez upejpání. (ty pistole, co má za pasem, si půjčila od Lidožrouta v rámci předehry, kdy spolu žertovali v mechu a kapradí) Desgrezův unylý výraz pramení z únavy, neboť krádežím kabátů se věnoval převážně po nocích, kdy nabízel s lucernou doprovod mešťanům, kteří šli z hospůdky či divadla domů. Přes den se nedospal, protože musel Lidožroutovi podávat hlášení.

moirra píše:

a čo to má Desgrez v ústach?

Tak to by mne taky zajímalo . Z fotky toho mnoho poznat není, budu si muset vzít lupu...
Vypadá to na nějaké korále - že by je šlohnul z krčku nějaké slečínky, jejíhož kavalíra obral o svrchník?

Zábavné zhrnutie - pobavilo ma že aj Polačka bavkala Lidožrouta.
Zdá sa že o toho pána bol dosť veľký záujem. Bodaj by nie, keď bol nekomplikovaný a štedrý.

Mám iba malú pripomienočku vyplývajúcu z historických reálii

PenelopaW píše:

Desgrezův unylý výraz pramení z únavy, neboť krádežím kabátů se věnoval převážně po nocích, kdy nabízel s lucernou doprovod mešťanům, kteří šli z hospůdky či divadla domů. Přes den se nedospal, protože musel Lidožroutovi podávat hlášení.

Ne-ne V skutočnosti Desgrez NIKDY NEmusel Lidožroutovi podávat hlášení.
Nebolo to jeho oddelenie -štruktúry v Chatelete sme už preberali - Lidožrout bol iba čosi ako
veliteľ (riaditeľ) väznice. Desgrez spadal pod Aubraya, ktorý bol vrchný parížsky sudca a riaditeľ parížskej polície
v jednej osobe kým sa na scéne nezjavil Reynie. teda úplne iné oddelenie, hoci tiež sídlilo v Chatelete.

Chybička se i mně vloudila. Ale nahraď na konci Lidožrouta panem d'Aubray a je to cajk .

Penelopo, ty válíš!
Obzlášť výraz Flipota je výluvný a naprosto trefný, Polačka zase vypadá, že brzy ukáže Louise, jak se to dělá! Lidožrout, ten se tváří, jako by byl v kině, což mohu jako odbornice na tuto postavu hodnotit vzhledem k nastíněné situaci jako velmi reálné
Jedinou záhadou tedy zůstává Dezgrez, snad se dočkáme brzkého vysvětlení!

dasha píše:

Lidožrout, ten se tváří, jako by byl v kině, což mohu jako odbornice na tuto postavu hodnotit vzhledem k nastíněné situaci jako velmi reálné

PenelopaW píše:

moirra píše:

moirra píše:

a čo to má Desgrez v ústach?

Tak to by mne taky zajímalo . Z fotky toho mnoho poznat není, budu si muset vzít lupu...
Vypadá to na nějaké korále - že by je šlohnul z krčku nějaké slečínky, jejíhož kavalíra obral o svrchník?

Vzala jsem si lupu a myslím, že nežužlá v puse vůbec nic. Zdá se mi, že je pře ním nějaká větvička z nějakého listnáče.
A ta c.Cardinale je nádherná.

a čo to má Desgrez v ústach?

Tereza píše:

PenelopaW píše:

Tak to by mne taky zajímalo . Z fotky toho mnoho poznat není, budu si muset vzít lupu...
Vypadá to na nějaké korále - že by je šlohnul z krčku nějaké slečínky, jejíhož kavalíra obral o svrchník?

Vzala jsem si lupu a myslím, že nežužlá v puse vůbec nic. Zdá se mi, že je pře ním nějaká větvička z nějakého listnáče.
A ta c.Cardinale je nádherná.

no ja viem za akého je to filmu už ho mám stiahnutý a hodlám si pozrieť každý milimeter
... a tuším tam Desgrez hrá aj na klavír

Tereza píše:

A ta c.Cardinale je nádherná.

konečne schopná Polačka

moirra píše:

no ja viem za akého je to filmu už ho mám stiahnutý a hodlám si pozrieť každý milimeter

Tohle je přece filmová klasika - Cartouche.
C.C. se právě v těchto šatech šatech vrhne před svou lásku a zachrání mu (Belmondovi) život. A náš "Desgrez" v tom filmu krade jako straka .

Tereza píše:

A náš "Desgrez" v tom filmu krade jako straka .

to je skvelé - páči sa mi myšlienka od Penelopy že sa Desgrez takto inkognito zaúčal
u dvora zázrakov

náhodou sa mi pozdáva ignorovať pôvodný obsah filmu a spraviť si s toho vlastný Angelikologický príbeh ...
z úryvkov z filmu a z fotiek z filmu z vlastnými textami ...

moirra píše:

Tereza píše:

A náš "Desgrez" v tom filmu krade jako straka .

to je skvelé - páči sa mi myšlienka od Penelopy že sa Desgrez takto inkognito zaúčal
u dvora zázrakov

Tak si představ ty dialogy v Nesleské věži:

Rošťák: "Já se bojim jen toho jedinýho... Muže se psem... ale dlouho jsem ho tady neviděl. Asi se dal přeložit jinam."
Barcarole: "A ten jeho protivnej boxer!"
Desgrez: "Ehm.. doga."
Rošťák a Barcarole: "Cože?"
Desgrez: "Doga je to. Žádnej boxer. Papírová. Z Alsaska. Byla pěkně drahá. A co teprve ten náročnej výcvik..."

Připojuji se k Polaččině hře:

Co může mnich Bécher říkat Polačce? A co u jejich rozhovoru dělá pan Bourjus, který si odskočil do Chateletu plnit hlídkovou povinnost, která byla uložena všem pařížským cechům?

Btw - neměli bychom ty fikční filmové scény přesunout spíše pod sekci Zábavy?

Mnich Bécher se možná rozhodl zapůsobit na zbloudilé duše. Úkol je to obtížný. Vydal se proto přímo/ do pařížského podsvětí. Začal raději u žen. Ty se mu zdají spíše méně zatvrzelé a přístupnější. Polačku se snaží přesvědčit, že začít nový a spořádanější život není nikdy pozdě.

mimi píše:

Mnich Bécher se možná rozhodl zapůsobit na zbloudilé duše. Úkol je to obtížný. Vydal se proto přímo/ do pařížského podsvětí. Začal raději u žen. Ty se mu zdají spíše méně zatvrzelé a přístupnější. Polačku se snaží přesvědčit, že začít nový a spořádanější život není nikdy pozdě.

A že by mu pan Bourjus dělal garde / ochranku, aby nedošel úhony?

PenelopaW píše:

Připojuji se k Polaččině hře:

Co může mnich Bécher říkat Polačce? A co u jejich rozhovoru dělá pan Bourjus, který si odskočil do Chateletu plnit hlídkovou povinnost, která byla uložena všem pařížským cechům?

Velitel stráží v Chateletu si odplivl na zem. Tenhle ten chlap, jakýsi Jakub Bourjus, byl vážně k ničemu -venku nepoužitelný, uvnitř jakbysmet. „Doufám, že alespoň dokáže odvést tu poběhlici dolů k mnichovi,“ blesklo mu hlavou . Ta drzá ženská mu pila krev. Hubu ještě nezavřela, ječí, až se třese celá kancelář a zapřísahá se, že ty korále, co má na krku, vážně neukradla. Však on jí ten sluha Boží a jeho nový skřipec odnaučí lhát.

Jakub Bourjus scházel ze schodů, držel Polačku za paži a postrkoval ji před sebou. Po celou dobu jí hleděl přes rameno a nemohl odtrhnout oči od těch korálů a té nádhery kolem nich. Tak krásná ňadra ještě nikdy neviděl.
Byl jimi tak zaujatý, že ani nezaregistroval, kdy ta tmavovláska přestala nadávat. Najednou se k němu obrátila a tiše se zeptala :„Chceš si sáhnout?“
Zůstal jako opařený. Takovou nabídku ještě nikdy nedostal. Rozhlédl se opatrně kolem sebe a ještě opatrněji přikývl. Polačka rychle povolila živůtek , vzala ho za ruku a zanořila ji do výstřihu. Vedla ji zleva doprava, tam a zase zpět a mile se usmála , když sebral odvahu a sám polaskal její bradavky.
„Další!“ ozval se hrubý hlas kdesi na konci tmavé a páchnoucí chodby. Jakub Bourjus s sebou strachy trhl a vyškubl se z Polaččiny dlaně. Ta se upravila, zamžikala očima, pohladila ho po tváři, stoupla si na špičky a políbila ho. „Když mi pomůžeš, tak…“ zašeptala svůdně.
Ztuhl nejdřív v kalhotách a pak i po celém těle. Tmavovláska na to nedbala, zula boty a zavelela : „ Schovej je dozadu pod kabátec!“
Bourjus byl zvyklý celý život poslouchat a na takový příkaz reagoval automaticky a bezmyšlenkovitě. Střevíce zmizely.

Za pá okamžiků už Bécher držel v ruce kapitánovo hlášení a výsměšným hlasem četl : „Ale, ale, copak, copak…korále?“
Jakub Bourjus zavřel oči. „Nedívej se na ta prsa, nedívej se tam , nebo se prozradíš!“ omílal si v duchu stále dokola.
Polačka sklopila cudně oči. „To je omyl, pane. Korále jsou jediná památka po nebožce mé matce, nic víc nemám. Ani střevíce. Chodím bosa, prsty mi omrzly. Kdybych byla zlodějka, neukradla bych si spíš boty? Podívejte!“ dodala zoufalým hlasem a nadzvedla sukni.
Jakub Bourjus si opakoval : „Zavřené, zavřené, zavřené….“
Jakmile Bécher pohlédl dolů, povytáhla Polačka sukni ještě víc a pak ještě o kousek, zvedla nohu , vystrčila modrý palec, který si před pár dny při hádce s Rošťákem skopla o futra a fňukla : „Au, au!“
Bécher zalapal po dechu z té boží krásy. Polkl na sucho tak hlasitě , že to i Bourjus jasně slyšel. Hostinský se při představě nádherného lýtka celý zpotil. „Nechat zavřené! Vydrž, vydrž! “ šeptal si v duchu a tomu pokušení statečně odolával.
Polačka stojící na jedné noze úmyslně zabalancovala.
Bécher přiskočil , uchopil ji za ruku a druhou rukou ji pro jistotu ještě podepřel v pase.
„Ubohé dítě! Okamžitě sjednám nápravu!“ vykřikl. Sedl za stůl a naškrabal pár řádků pro velitele. Zašátral pod sutanu a vložil Polačce do dlaně pár stříbrných, které ráno vybral z kostelní kasičky. „Na nové střevíce,“ řekl a neskrýval dojetí.
„Děkuji Bože, že jsi mi v této hříšné době seslal anděla, “ zašeptal, když odcházela.

Za nejbližším rohem blafla tmavovláska po svém průvodci : „Naval boty! A už mi na ty kozy tak nečum, nebo Tě venku Rošťák stříská!“ Pohodila hlavou, mrkla na vyděšeného muže po svém boku a jen tak, jako by nic, sladce dodala : „ Neboj, večer si zase sáhneš, cukroušku.“

Terezo, vynikající mikrofikční scénka! Tak tenhle film bych ráda skoukla . Zajímalo by mne pokračování, jestli nakonec pan Bourjus chudák dostal nebo nedostal nakládačku od rošťáka. A co na to všechno paní Bourjousová - vtipné by bylo, kdyby ty korále šlohla Polačka z krku právě jí .

Nejvíce se mi líbilo toto:

Tereza píše:

Jakmile Bécher pohlédl dolů, povytáhla Polačka sukni ještě víc a pak ještě o kousek, zvedla nohu , vystrčila modrý palec, který si před pár dny při hádce s Rošťákem skopla o futra a fňukla : „Au, au!“
Zašátral pod sutanu a vložil Polačce do dlaně pár stříbrných, které ráno vybral z kostelní kasičky. „Na nové střevíce,“ řekl a neskrýval dojetí.

Jen bych čekala, že na konci Polačka dodá, že večer si chudák pan Bourjus sice sáhne, ale tentokrát to bude za peníze .

PenelopaW píše:

Jen bych čekala, že na konci Polačka dodá, že večer si chudák pan Bourjus sice sáhne, ale tentokrát to bude za peníze .

Ráda jsem se podělila o myšlenku. Byl to jen pokus o skeč, takže pokračování nechystám.
Ale pan hostinský dostal odměnu určitě zadarmo. Polačka má charakter.
Myslím, že korále jeho ženě šlohnout nemohla, byl v té době spíš už asi vdovcem. A taky by možná chudobnou měšťačku asi ani neokradla. Věřím, že i v tomto měla ta naše fikční Polačka "zlodějskou čest."

Tereza píše:

Myslím, že korále jeho ženě šlohnout nemohla, byl v té době spíš už asi vdovcem.

Záleží na tom, do kdy scénku zasadíš dějově. Paní Bourjusová zemřela v tu noc, kdy Angelika opustila Temple i s dětmi, které předala Hortenzii (viz kapitola Noční Paříž ve 4. díle Integrale). Bécher ten večer popíjel v hospůdce a Angelika jej pozorovala oknem, než ji vyrušil Barcarole...

Ulice de la Vallée-de Misère je ulice hospod. V téhle pozdní hodině se všude ještě svítí a uvnitř každé hospody se otáčejí rožně plné drůbeže, na nichž prská omastek.
Pouze ta posední, U Odvážného kohouta, je temná a prázdná. Její majitelka, paní Bourgusová, dnes večer umřela na neštovice a pan Bourgus ji oplakává u jejího lůžka ve velkém pokoji v prvním patře. Jeho synovec David Chaillou, vyplašený mladík, který právě přijel z Toulouse, ho pozoruje z druhé strany stolu, kde na kousku dřeva ležícím v talířku plném svěcené vody stojí dvě svíce.
Pojďme dál, tam, kde je teplo a veselo.
Hospody a podobné podniky jsou voňavé a hřejivé hvězdy noční Paříže. Jedlová šiška v ulici U Jednorožce, Lví jáma v ulici Holičů, U Rošťáka v ulici Bons Enfants a U Bohatého sedláka v ulici Ničemů. Tři hole, Černý lanýž a mnoho dalších, a taky Zelená mříž v Hyacintové ulici, kde se scházejí členové náboženských řádů, kapucíni, celestýni a jakobíni a kam právě vešel mnich Bécher se šíleným pohledem, aby se pokusil při pití zapomenout na plameny hranice.

Takže chudák pan Bourjus si šel odkroutit směnu do Chateletu, aby doma našel manželku na smrtelném loži, a úplně tak tíhou smutku a svědomí zapomněl na to, že ho svůdná pařížská nevěstka slíbila odměnit . Mnich Bécher po šichtě zamířil do hospody a i on sám se tak nevědomky přiblížil svému konci...

Ale aby ten úžasný skeč nekončil smutně, tak rozvíjím úvahy dál: Poté, co se Angelika "nasáčkovala" ke Kokrháči a pozvedla podnik výše, než kdy býval za dob panování paní Bourjusové, rozhodla se i Polačka navštívit starou přítelkyni a zadarmo a kvalitně si "nacpat nácka". Leč namísto Markýzy andělů narazila u sporáku na pana Bourjuse, který už dávno odložil vdovecký šat a pod osobním kouzlem své obchodní společnice celý rozkvetl. Ihned poznal nešťastnici "bez bot" a nadšeně ji uvítal. Radoval se, že přišla splnit svůj nyvě zašeptaný příslib v přítmí ponurého Chateletu. A i když Polačka nakonec Angeliku nepotkala (což potvrzuje i kánon, neboť o jejich setkání nemluví), stejně se velmi dobře a ZADARMO najedla. A je možné, že (u)spokojený hostinský nakonec ještě zašátral ve truhle po nebožce a našel tam nějaké pěkné botičky .

PenelopaW píše:

Tereza píše:

Myslím, že korále jeho ženě šlohnout nemohla, byl v té době spíš už asi vdovcem.

Záleží na tom, do kdy scénku zasadíš dějově. Paní Bourjusová zemřela v tu noc, kdy Angelika opustila Temple i s dětmi, které předala Hortenzii (viz kapitola Noční Paříž ve 4. díle Integrale).
........A je možné, že (u)spokojený hostinský nakonec ještě zašátral ve truhle po nebožce a našel tam nějaké pěkné botičky .

Na to, že paní Bourjusová umřela ve výše uvedený den, jsem zapomněla. Takže k inkriminovanému zatčení došlo ještě za života paní hostinské, což značí, že byl Bourjus záletník, i když poněkud nešikovný.
A vzhledem k tomu, že šla Polačka do jeho hospody splatit dluh ještě týž večer jak slíbila a tato hospoda zůstala stát na svém místě, je možné,že si tam občas zaskočila a vybrala si odměnu v naturáliích.

Tohle je Polaččin úlovek a já jsem velmi zvědavá, co k němu vymyslíte . Mám svoji osobní hypotézu (resp. dvě, z nichž jedna se mi zdá pravděpodobnější), ale nechci nikoho ovlivňovat.

Tudíž: Nač se Desgrez dívá, že mu to na tváři vykouzlilo takový úsměv? A proč je ukryt za zídkou mezi keříky?

Tleskám Tereze za její mikrofikci a Penelopě za rešerše a podnětné připomínky!!!
Terezo - kdybys mi řekla, že je to vyřazená scéna z původní Integrale, tak bych neměla jediný důvod ti to nevěřit. Prostředí, motivace postav, paráda. A ten skvělý původní obrázek - to už je jen třešnička na dortu!

Děkuji za pochvalu Dasho,, úplně se stydím. Bylo to jen takové blesknutí v hlavě, napsala jsem to za 20 minut. Asi i díky tomu, že je ten film je skvělý a CC má takové zbraně, že žádný muž nemá šanci odolat.

A možná že by si Noční Paříž zasloužila znovu připomenutí (děkuji za to Penelopě), myslím, že spousta lidí, kteří tady zabrousí, nemá o existenci této části ani ponětí. A přitom je tak krásně a jinak než zbytek románu napsaná.

Terezo, tak to bylo moc krásně napsané. Tleskám.

Tereza píše:

A možná že by si Noční Paříž zasloužila znovu připomenutí (děkuji za to Penelopě), myslím, že spousta lidí, kteří tady zabrousí, nemá o existenci této části ani ponětí. A přitom je tak krásně a jinak než zbytek románu napsaná.

Souhlasím. Tahle kapitolka byla sice útlá, ale obrazově neobyčejně bohatá a rozmanitá, řadím ji k nejlepším "přidaným" částem. Scénka s Ludvíkem a Lauzunem je jak inspirovaná zdejšími fikcemi. Ale není to jen o ní, ten průlet městem je tak fantasticky napsaný, že jsem Paříž nejen viděla, ale i cítila a téměř hmatala.

A teď šupky k tomu "Desgrezovi", dámy. Terezo, trochu na Tebe spoléhám. U chateletské scénky jsem se úžasně nasmála a dala si ji několikrát. Doufám, že budou vnuknutí i u téhle fotky, ať se trochu desgrezovsky nastimuluju před spaním .

P.S.: Konečně jsem si po letech odkládání našla záminku skouknout Cartouche. Jistě, je to místy naivní a snad úsměvné, ale Rochefort ve vedlejší roli byl k sežrání. A je to barevně i kostýmově moc hezká podívná.

Penelopo, neměla by ses toho ujmout sama. Jako odbornice na Desgreze.
Mě napadlo, že by to mohl být Desgrez, který pronásledoval travičku Brinvillersovou a nyní ji konečně dostihl. Ukryla se v klášteře v Lüttichu a on pozoruje přes klášterní zeď v zahradě. Pak rozehraje svou svůdnickou hru.
Popsat, jak náš pan detektiv použil svého šarmu, to bych si představila po přečtení Tvého vypravování.

mimi píše:

Penelopo, neměla by ses toho ujmout sama. Jako odbornice na Desgreze.

Ale samozvaná, a to nevím, zda se počítá .
A pokud bych měla být sebekritická, řekla bych, že spíše je Desgrez odbornicí na Penelopu, než Penelopa na Desgreze .

mimi píše:

Mě napadlo, že by to mohl být Desgrez, který pronásledoval travičku Brinvillersovou a nyní ji konečně dostihl. Ukryla se v klášteře v Lüttichu a on pozoruje přes klášterní zeď v zahradě. Pak rozehraje svou svůdnickou hru.

Mimi, čteš mi myšlenky! Když jsem se ten snímek snažila napasovat na nějakou situaci, také mne napadl Desgrez v Liege. Jakožto správný policista po příjezdu musel jít obhlédnout terén, takže se na vlastní pěst vydal potloukat kolem kláštera. Při pohledu za zeď byl nadšen, neboť jeho kořist byla vskutku na místě. A markýza, která využila, že se prochází sama, si zrovna začala upravovat podvazek, takže nevědomky vystavila na odiv své proslulé půvaby. Nikým nesledován (kromě nás, fanatický Angelikoložek) si i cynický Desgrez dovolil probublat své aktuální pocity ven a nechat je zrcadlit ve své tváři.

... jen ten jeho výraz není moc triumfální, ale spíše takový nadšeně přitroublý. Tudíž ho právě v tomto momentě mohlo napadnout, že by mohl spojit užitečné s příjemným, a v průběhu zatýkání si s Brinvillierkou coby falešný abbé trošku zašpásovat.

To je teorie č. 1 .

mimi píše:

Popsat, jak náš pan detektiv použil svého šarmu, to bych si představila po přečtení Tvého vypravování.

Mimochodem: Takový hodně chudý nástřel fikce o zatčení markýzy mám rozepsaný v počítači, a co vím, hodlá ji sepsat i Moirra .

Penelopo, mě Desgrezův výraz nepřipadá přitroublý. Spíše si ten lišák říká: Tak konečně jsem tě našel krasavice, teď už mi neutečeš."
Maličko mi připomíná mlsného kocoura ve spíži.
Já chci tuhle epizodu také trochu zakomponovat do pokračování vyprávění o Desgrezově manželství. Musím to dopracovat, dávám si to jako úkol k Valentinu. Doufám, že s tím pohnu.

dasha píše:

Tleskám Tereze za její mikrofikci a Penelopě za rešerše a podnětné připomínky!!!
Terezo - kdybys mi řekla, že je to vyřazená scéna z původní Integrale, tak bych neměla jediný důvod ti to nevěřit. Prostředí, motivace postav, paráda.

Tereza k tomuto sa môžem iba pridať. Skutočne paráda pre potešenie Polačkynho srdiečka.
a ako vystihnuté z kanónu ...

V nádhernej Claudii Cardinale, ktorá ma vo filme Cartouche dokonalý šílený trpitivý vkus na outfity aj interiery
- sa našla úplne dokonalá Polačka.

PenelopaW píše:

mimi píše:

Popsat, jak náš pan detektiv použil svého šarmu, to bych si představila po přečtení Tvého vypravování.

Mimochodem: Takový hodně chudý nástřel fikce o zatčení markýzy mám rozepsaný v počítači, a co vím, hodlá ji sepsat i Moirra .

no ale po nájdení tohoto obrázku kde Desgrez citujem:

PenelopaW píše:

... jen ten jeho výraz není moc triumfální, ale spíše takový nadšeně přitroublý. Tudíž ho právě v tomto momentě mohlo napadnout, že by mohl spojit užitečné s příjemným, a v průběhu zatýkání si s Brinvillierkou coby falešný abbé trošku zašpásovat.

už bude takmer nemožné napísať serióznu fikciu

PenelopaW píše:

Tohle je Polaččin úlovek a já jsem velmi zvědavá, co k němu vymyslíte . Mám svoji osobní hypotézu (resp. dvě, z nichž jedna se mi zdá pravděpodobnější), ale nechci nikoho ovlivňovat.

Tudíž: Nač se Desgrez dívá, že mu to na tváři vykouzlilo takový úsměv? A proč je ukryt za zídkou mezi keříky?

No napokon samotná Polačka inšpirovaná Terezou neodolala a pridáva svoju mini-fikci:


Desgrez v Lutychu

- Je to ona! Je to ona ! zajasal Desgrez v duchu a takmer od radosti zletel dolu z múrika na ktorom visel už hodnú chvíľu.
Pôvodne sa tam vyšplhal v nádeji že zahliadne tvár tej podozrivej dámy. Avšak nechtiac sa jeho zraku dostalo oveľa viacej zadosťučinenia ako pôvodne dúfal.
Bolo teplé Aprílové poludnie, jarné slnko pražilo a Markíza de Brinvilliers, ktorá patrila podobne ako Ninon de Lenclos k tým čo milovali vodu, stála pri studni obnažená do pol pása a umývala sa.
- Desgrezovi myklo kútikmi úst a postupne sa mu na tvári zjavil široký, tak trochu prihlúply úsmev mužského „ktorému sa takmer celá krv z mozgu zliala kamsi inam“ ako z obľubou vravievala Polačka.
- Zdá sa že táto misia nebude taká nudná ako sa pôvodne zdalo. Blyslo mu hlavou.
Cítiac sa vo svojom azyle bezpečne si ctená dáma práve vyhrnula sukne vystavujúc na obdiv svoje pekne formované nôžky.
- Až po stehná, až po stehná!
Zajasal Desgrez keď sa sukne pridŕžané pôvabnými prstíkmi znovu pohli smerom nahor. Medzičasom mu už samozrejme celkom vyfučalo z hlavy že je ženatý. A napokon čo by neurobil pre úspech misie, takej dôležitej samotnému kráľovi. Nebolo by to predsa prvý krát čo sa obetuje pre dobrú vec.
- Spojme teda príjemné z užitočným. Deklaroval sám sebe a pomädlil si ruky.
V hlave sa mu práve zrodil geniálny nápad. Všetko čo bude potrebovať je mníšska sutana.

Desgrez připomíná mlsného kocoura a mě napadla dětská říkanka:
"Myšičko, myš, pojď ke mně blíž."

moirra píše:

V nádhernej Claudii Cardinale, ktorá ma vo filme Cartouche dokonalý šílený trpitivý vkus na outfity aj interiery
- sa našla úplne dokonalá Polačka.

moirra píše:

To je ale vtipálek, opakovala si Angelika, když se přes svou čtvrť vracela do Údolí chudoby přes ulici Francs-Bourgeois. Dělal si s ní legraci. Divila se, že jí ho doporučila Polačka, která byla vždycky soudná a zdravě uvažovala. Prošla nejdřív ulici Francs-Bourgeois, pak vstoupila k Rudé masce zadními dveřmi, které nechala vybudovat.
(Světla a stíny Paříže, kapitola 22)
A v tomto úryvku je dokonca kompliment Polačke a jej zdravých úsudkom.

Úryvek si přesně nevybavuji, čeho se týkal, ale v tomto kontextu byl se mohl týkat pana Bourjuse . A i kdyby byla řeč o jeho kuchyni, tak by to krásně sedělo k Terezině mikrofikci, neb dle kánonu se jeho vaření zkazilo po smrti manželky, kdy přestal na řemeslo dbát.

moirra píše:

no ale po nájdení tohoto obrázku kde Desgrez už bude takmer nemožné napísať serióznu fikciu

Však můžeme mít i fun version onoho zatčení . Tvá drobná scénka s polonahou nymfou alias Brinvilliers je skvělá .

moirra píše:

- Až po stehná, až po stehná!
Zajasal Desgrez keď sa sukne pridŕžané pôvabnými prstíkmi znovu pohli smerom nahor.

Teď už ani nemá cenu rozepisovat se s teorií č. 2, protože tohle nepřebiju .

mimi píše:

Já chci tuhle epizodu také trochu zakomponovat do pokračování vyprávění o Desgrezově manželství. Musím to dopracovat, dávám si to jako úkol k Valentinu. Doufám, že s tím pohnu.

Proč je Valentýn až skoro za měsíc?!?
(Tak mne napadlo, že by tajemnou Marie-Claire našel právě v Lutychu? A opravdu spojil příjemné s užitečným a kromě markýzy Brinvilliers si domů přivezl i nevěstu? )

Polačko, hoď nám sem pro velký úspěch další obrázky!

A znovu navrhuji, zda tyto příspěvky nepřesunout do samostatného tématu v sekci Zábava, protože filmů o Angelice se to úplně netýká .

... ale je to sranda .

PenelopaW píše:

A znovu navrhuji, zda tyto příspěvky nepřesunout do samostatného tématu v sekci Zábava, protože filmů o Angelice se to úplně netýká .

... ale je to sranda .

bohužial v tejto sekcii može presúvať iba Dasha- už som písala Jeanne aby ma pridala ako moderátora ale
tá ma momentálne zrejme iné hobbies ako sa zaoberať týmto

PenelopaW píše:

Však můžeme mít i fun version onoho zatčení . Tvá drobná scénka s polonahou nymfou alias Brinvilliers je skvělá .

moirra píše:

- Až po stehná, až po stehná!
Zajasal Desgrez keď sa sukne pridŕžané pôvabnými prstíkmi znovu pohli smerom nahor.

Teď už ani nemá cenu rozepisovat se s teorií č. 2, protože tohle nepřebiju .

ne, ne! ja som sa tešila na ďalšie verzie o tom čo Desgrez pohľadáva na múriku a čo spôsobilo ten
priblblý úsmev an jeho tvári ....

Dobrá tedy... leč i teorie č. 2 souvisí s ženskou nahotou! Protože upřímně - co jiného vykouzlí na tváři muže výraz "vidím hezkou dívku", než právě to, že vidí hezkou dívku?? Nakonec jsem trošku pozměnila své úvahy (protože ty vedly k tomu, že Desgrez buďto pozoroval svoji ženu, a nebo NAHOU PENELOPU ) a po vzoru Terezy a Moirry se rozhodla trochu zaplnit díry v kánonu:


François Desgrez padal únavou, i když by to nikdy nepřiznal. Akce na Saint-Germainském jarmarku trvala od dopoledních hodin pozdě do noci. Pan d’Aubray mu dal svoji důvěru, uvěřil jeho varováním o tom, že v podsvětí to vře, a pověřil jej velením v terénu. Takže Desgrez osobně dohlížel na hašení požárů, potlačování lokálních rvaček, svolával šlechtice s meči, přerozděloval síly pařížské policie, a dohlížel na to, že se bitka nerozšířila dál než za hranice čtvrti. Znavenou paží si otřel zpocené čelo a poklepal po plecích Sorbonne, která mu věrně stála po boku a svým renomé nejednou přispěla k zjednání pořádku. Začalo svítat a nastal kratičký okamžik na přelomu noci a dne, který byl jasným znamením, že ten únavný říjnový den již skončil a Paříž se probouzí do nového začátku. Počestní měšťané vedle svých rozespalých manželek šeptem diskutují o včerejší krvavé bitvě mezi zločineckými bandami podsvětí, a ti šťastnější si gratulují k tomu, že nebyli netrpěliví vidět nejnovější zboží a svoji návštěvu tržiště odložili na později, takže se masakru vyhnuli.

Když se podzimní slunce vyhouplo nad obzor, kráčel již Desgrez v čele kordonu policistů a vedl dvacet nejproslulejších banditů na Vrch vzdechů, aby dohlížel nad jejich popravou. Přestože se mu nohy podlamovaly vyčerpáním, rozhodl se před návratem domů trochu provětrat hlavu, a když bylo po všem, udělil potřebné rozkazy, a spolu se Sorbonne se vydal na kratičkou procházku. Město kolem něj ožívalo, jako kdyby ta tíživá noc, během níž se odehrálo tolik drobných dramat, byla jen zlým snem. Obchodník s kořalkou obcházel ulice a lákal zákazníky na svoje zboží, pár opilců se k ránu vracelo domů, hostinští sjednávali nákup nových potravin, trhovci vykládali svoje zboží. Desgrez si dopřál kalíšek na zahřátí, vnímal ty důvěrně známé zvuky a pokračoval bez rozmyslu v chůzi. Nohy ho dovedly k Seině. Opřel se o zídku na nábřeží, s potěšením vychutnával zlatavé paprsky stále ještě vlahého slunce, a požitkářsky jim nastavil tvář. Sorbonne se mu položila u kotníků, aby si i ona si dopřála chvilku zaslouženého odpočinku. Desgrez svým trénovaným uchem v křiku racků zaslechl lidské hlasy a otevřel oči, aby vzápětí nevěřícně zamrkal, zaostřil a podíval se pořádně směrem k říční hladině. Ne, nezdálo se mu to! V tuhle ranní hodinu a ve vodě, která musela být pořádně studená, se skutečně koupala žena! A protože byl na nábřeží, které bylo výš než hladina Seiny, měl velmi dobrý výhled mezi plátno, napjaté na kůlech na člunech, které sloužilo Pařížanům jako provizorní lázně.



Instinktivně se přikrčil, takže nad zídku vykukoval jen ovál jeho obličeje a klobouk, a jako kdyby se vrátil do nezbedných studentských let, sledoval to úchvatné divadlo. Na dálku nemohl sice rozeznat její obličej, a zaznamenal jen krátké blonďaté vlasy, ale i tak nebyl zklamaný. Pokud totiž mohl soudit, ta dáma se koupala nahá! A kdyby se jen koupala, rozhodla se využít samoty a zaplavat si! „Ach, kéž by plavala znak!“ zatoužil Desgrez romanticky a vzápětí zvedl oči v němém poděkování k nebesům, protože jeho přání bylo vyslyšeno. Nabídl se mu tak pohled nejen na nádherné bílé paže a ladnou linii šíje, ale i na skvostně tvarovaná a vysoko položená ňadra. A když se ta vodní nymfa rozhodla ponořit, zahlédl nad vodní hladinou nejen mrsknutí štíhlých nožek, ale i rozkošně kulatý zadeček. Na chvíli zalitoval, že se nikdy neoženil.

Když se dívka rozhodla osušit a obléknout, vzpamatoval se, písknul na psa a vydal se domů. Nechtěl si ten kouzelný okamžik pokazit tím, že by se s ní na nábřeží potkal. S pocitem, že byl za svoji celonoční dřinu spravedlivě odměněn, se s neznatelným úsměvem a písničkou na rtech vydal k domovu.

Penelopo, nápad, že by kromě zatýkání travičky, našel i nevěstu, to je pro mě romantičku lákavé.
Jenomže v té době už byl ženatý několik let.Pak by mu to z hlavy nevyyfučalo, při sledování mytí krásné vražedkyně. Nemusel by řešit, že povinnost ve službě je nad manželskou věrnost.

mimi píše:

Nemusel by řešit, že povinnost ve službě je nad manželskou věrnost.

Vždyť i je jenom muž. Vzpomeňme na jeho vyznání lásky Angelice v La Rochelle - to už byl ženatý!

PenelopaW píše:

mimi píše:

Nemusel by řešit, že povinnost ve službě je nad manželskou věrnost.

Vždyť i je jenom muž. Vzpomeňme na jeho vyznání lásky Angelice v La Rochelle - to už byl ženatý!

To, že byl už ženatý skutečný Desgrez víme. Ale z knih to nevyplynulo, nebo jsem v tom množství textu něco přehlédla?

mimi píše:

PenelopaW píše:

mimi píše:

Nemusel by řešit, že povinnost ve službě je nad manželskou věrnost.

Vždyť i je jenom muž. Vzpomeňme na jeho vyznání lásky Angelice v La Rochelle - to už byl ženatý!

To, že byl už ženatý skutečný Desgrez víme. Ale z knih to nevyplynulo, nebo jsem v tom množství textu něco přehlédla?

V knihách o tom není ani ťuk, naopak mi přijde, že je zdůrazňování jeho staromládenectví. Ale když jsme zrovna nad tímhle s Moirrou debatovaly, dobrala jsem se k tomu, že proč by se měl Desgrez "Markýze andělů" svěřovat s něčím tak nepodstatným, jako že se oženil?

To je pravda. A v la Rochelle měli oba jiné starosti, než se svěřovat. Dost by mě zajímalo, jak dlouho Desgrez vlastně věděl, kdo je vzbouřenkyně z Poitou a o tom, že pak žila jako služka v domě pana Berna.