Pretože francúzsku architektúru 17 storočia považujem za veľmi peknú a zaujímavú
a dnes som zrovna narazila na niečo špeciálne
otváram rubriku

Vývesné štíty, brány a iné detaily na domoch 17 Storočia

Začínam vývesnými štítmi z rozličných epoch medzi ktorým sa nachádza jeden veľmi zaujímavý v La Rochelle
- hádajte dámy ktorý:

http://shooting92.over-blog.com/2015/07 ... leurs.html

Tie Parížske z rozličných epoch:

http://shooting92.over-blog.com/2015/06 ... d-hui.html

Tuto vývesný štít zo 17 storočia z Novej Francie v dnešnej Kanade. Môžeme ho dodnes obdivovať v
kanadskom múzeu, v ktorom sa niektoré veci dajú prehliadnuť aj virtuálne.

https://www.museedelhistoire.ca/musee-v ... issements/

Aký mala asi vývesný štít Polačka?

Pod právomoc polície a Chateletu spadalo v tomto čase takmer všetko.

Kontrolovali sa vysunuté striešky na domoch, markízy, ozdoby fasád domov a v neposlednom rade vývesné štíty,
či zodpovedajú hromade nariadení vydaným Colbertom a samozrejme aj či sú podľa svojej kategórie správne zaradené a zdanené.
Na tejto stránke sa okrem iného dočítame že vývesné štíty, ktoré po skončení Frondy zažili svoj comeback a nevídaný rozmach
boli v tom čase také dôležité že obchodníci boli za krásny vývesný štít ochotný zaplatiť čokoľvek.

http://parismyope.blogspot.co.at/2013/0 ... ptees.html

Ktovie ako by sa páčilo toto Kouassi-Bovi
Musée Carnavalet, Paris:
"A la tête noire" Enseigne sculptée d'un marchand de vin du faubourg St-Antoine

U ČIERNEJ HLAVY

Vývesný štít predavača vína z predmesia St.Anoine (predmesite v ktorom sa človek v 17 storočí ocitol
keď človek vyšiel mestskou bránou rovnakého názvu priamo pri Bastile von z mesta. Desgrez tam bol s Angelikou
v krčme aj u lazebníka alias felčiara)



Prečo podozrievam pani AG že to veľmi dobre vedela keď písala toto:


Druhou věc, kterou hodlala udělat, byla změna vývěsního štítu hostince U kokrháče, z něhož se stal u příležitosti jejího úspěchu hostinec U rudé masky. Mladá žena kula velké plány, protožekromě železného kovaného štítu, vystrčeného do ulice a představujícího karnevalovou masku, chtěla mít malovanou tabuli, kterou vyvěsí nad vchodem.

Když se jednou vracela z trhu, zarazila se před vývěsním štítem obchodníka se zbraněmi. Na štítě byl namalovaný starý voják s bílými vousy, jak pije víno z helmy a jeho kopí, opřené vedle něj,se ocelově leskne.
„To je přece starý Vilém,“ vykřikla.
Spěchala do krámku a majitel jí řekl, že to umělecké dílo nade dveřmi pochází z ruky umělce jménem Gontran Sancé, který bydlí na předměstí Saint-Marcel.
Angelika s tlukoucím srdcem běžela na uvedenou adresu. Ve třetím poschodí skromného domku jí přišla otevřít mladá usměvavá a růžolící ženuška.V ateliéru objevila Angelika Gontrana před stojanem ......

Ako príklad vývesný štít k trom obchodníkom:




Angelika obdivovala krásnou vývěsní tabuli nade dveřmi, kterou jí namaloval bratr Gontran.
Obraz představoval ženu v károvaném černobílém plášti. Pod rudou maskou jí zářily zelené oči. V
pozadí se rýsovalo Údolí chudoby s typickými špičatými siluetami starých domků, tyčícími se k
hvězdnému nebi, a červená světla hospůdek.

Vývesný štít predavača vína a koralky zo XVII storočia aj s presnou adresou:

Enseigne de marchand de vin du XVIIe siècle au n° 122 de la rue Mouffetard à Paris.

LA BONNE SOURCE je v preklade DOBRY ZDROJ



Zdroj:

https://fr.wikipedia.org/wiki/N%C3%A9gociant_en_vin

Dnešná ulica rue Mouffetard bola v 17 storočí Rue Saint-Marcel alias rue Saint-Marceau ....

čiže niekde tam býval Angelikyn brat Gontran. A možno si tam aj kupoval víno.

pripomínam:

Spěchala do krámku a majitel jí řekl, že to umělecké dílo nade dveřmi pochází z ruky
umělce jménem Gontran Sancé, který bydlí na předměstí Saint-Marcel.
Angelika s tlukoucím srdcem běžela na uvedenou adresu.

Vývesný štít môžeme obdivovať dodnes, takže máme novú stanicu po stopách Angeliky:

https://fr.wikipedia.org/wiki/Rue_Mouff ... 22_rwk.jpg

Nezapomínej na hospodu U Tří holí .

moirra píše:

Obrázok z filmu kde si dal Borderie záležať a spravil dokonca aj vývesný štít hospody u troch palíc:

A ještě dva úryvky...

(Od Tří palic) Vyšli společně, následováni psem, který slyšel na jméno Sorbonna. Uprostřed ulice tekl potok špinavé vody. Pršelo. Vzduch byl vlhký. Vlahý vítr skřípal plechovými vývěsními štíty nad krámky.

moirra píše:

Desgrez tam bol s Angelikou v krčme aj u lazebníka alias felčiara.

V ulici Saint-Nicolas se Desgrez zastavil před obrovským vývěsním štítem, na němž bylo na nebesky modrém pozadí měděné umyvadlo. Z oken v prvním patře se bohatě pářilo. Angelika pochopila, že je u lazebníka, a už předem pocítila blaho při představě vany s teplou vodou.

...Jiří Žák ve svých knihách o Paříži zmiňuje, že díky četným vývěsním štítům byly domy nebezpečné pro chodce i povozy a výrazně zužovaly ulice. Byla proto vydána nařízení, která štíty omezovala a určovala šířku ulic. Zítra dohledám příslušný úryvek .

PenelopaW píše:

Nezapomínej na hospodu U Tří holí .

Akoby som mohla!

Hospodu U Tří holí som nestihla pridať lebo si ma bleskurýchle predbehla.
Ako vo všetkom čo sa len trochu týka Desgreza.

Inak to čo je zobrazené na tom štíte niesu palice ale po Slovensky tĺčiky - neviem ako voláte v češtine tĺčiky na mäso,
ale očividne to bol ten pôvodný názov vo Francúžtine, inak by to Borderie nenechal takto stvárniť.

PenelopaW píše:

....Jiří Žák ve svých knihách o Paříži zmiňuje, že díky četným vývěsním štítům byly domy nebezpečné pro chodce i povozy a výrazně zužovaly ulice. Byla proto vydána nařízení, která štíty omezovala a určovala šířku ulic. Zítra dohledám příslušný úryvek .

No v tom horeuvedenom linku je to tiež rozobrané podrobnejšie ako som stručne uviedla. Je tam aj spomínaný Reynie.
inak veľmi rada si prečítam čo o tom píše Jiří Žák

http://parismyope.blogspot.co.at/2013/0 ... ptees.html

Staré brány a portály na domoch:


Tu si môžete pozrieť skutočne krásne detaily:

http://shooting92.over-blog.com/2016/08 ... leurs.html

Ako prídavok menšia zbierka klopadiel:

http://shooting92.over-blog.com/2016/08 ... leurs.html

Vchod Lauzunovho paláca:

https://upload.wikimedia.org/wikipedia/ ... te_rwk.jpg



A nedalo mi nepridať:

Takú studňu ako opisovala pani AG v kanóne ešte stále možeme obdivovať napríklad na nádvorí
musée de Cluny à Paris

https://upload.wikimedia.org/wikipedia/ ... _12064.jpg

Toto je opět zajímavé téma. Našla jsem takovou drobnou zajímavost :

Předchůdci hostinských vývěsních štítů byly svazky ratolestí nebo snopky slámy vyvěšené nad vchodem na znamení, že tady "pod viechou" se čepuje osvěžující mok. Tento zvyk se dodnes dochoval v mnoha oblastech Evropy v době vinobraní.

Vnější označení hostinců se vyvíjelo v souvislosti se všeobecným zvykem označovat domy domovním znamením. Ve třináctém století byla tato orientační pomůcka v evropských městech již celkem běžná a přetrvala až hluboko do novověku. Teprve koncem osmnáctého století začala domovní znamení v jejich funkci nahrazovat čísla.

A také mě zaujala ta ukázka z knihy a zmínka o štítu, na kterém byla Angelika vyobrazená v károvaném černobílém plášti. Asi jsem ovlivněna filmy, kde jsou pláště různé, tedy spíš jednobarevné. Ale károvaný černobílý plášť si představuji spíš na šaškovi, ne na krásné ženě.

A malá vsuvka pro Moirru - spisovný výraz palička na maso se u nás(odkud je to na Slovensko co by kamenem dohodil) neřekne jinak než tlúček na maso

Tereza píše:

A také mě zaujala ta ukázka z knihy a zmínka o štítu, na kterém byla Angelika vyobrazená v károvaném černobílém plášti. Asi jsem ovlivněna filmy, kde jsou pláště různé, tedy spíš jednobarevné. Ale károvaný černobílý plášť si představuji spíš na šaškovi, ne na krásné ženě.

Tereza, záleží na tom čo si človek pod šachovnicovým vzorom predstavuje.

Toto by bola kráľovná z Alica v krajine zázrakov



Toto sa v stredoveku ale aj neskoršie tiež považovalo za šachovnicový vzor:



Ďalšie:

https://www.hood.de/img1/full/3249/32492379.jpg

https://www.hood.de/img1/full/4765/47651710.jpg

https://www.kostuemtruhe.de/media/image ... 00x600.jpg

Na takomto plášti pre Angeliku si to dokážem predstaviť :

moirra píše:

PenelopaW píše:

....Jiří Žák ve svých knihách o Paříži zmiňuje, že díky četným vývěsním štítům byly domy nebezpečné pro chodce i povozy a výrazně zužovaly ulice. Byla proto vydána nařízení, která štíty omezovala a určovala šířku ulic. Zítra dohledám příslušný úryvek .

inak veľmi rada si prečítam čo o tom píše Jiří Žák

Nemohu to dohledat... Buď jsem měla vlčí mlhu nebo to zaměnila s touhle informací:

Jak napsal historik Albert Fierro, "během celého raného středověku byla Paříž bezvýznamnou aglomerací, v níž postupně zanikly všechny výdobytky antiky." K renesanci města došlo až ve dvanáctém století. Z té doby také máme první popisy ulic. Díky básníku Guillotovi a jeho Veršovanému vyprávění o ulicích víme, že v roce 1300 jich v Paříži existovalo kolem tří set. Nebyly to ovšem ulice v dnešním slova smyslu. Často šlo jen o volné prostory mezi domy. Například na ostrově Cité, kde byl střed města, tvořily ulice pouze pětinu zastavěného prostoru. Podobně tomu bylo kolem náměstí Greve, kde stály domy tak těsně vedle sebe, že se mezi nimi sotva dalo projít. (...) Teprve v roce 1222 vydal král Filip II. August nařízení, že ulice musí být široké nejméně osmnáct stop, tedy necelých šest metrů, aby se v nich mohl vyhnout dva povozy. K neprůjezdnosti ulic ovšem přispívali i jejich obyvatelé, kteří ze strachu, aby jim projíždějící vozy nepoškodily fasády domů, stavěli podél ulic kamenné patníky. K plynulému provozu nepřispívaly ani domy, jejichž první patro bylo vysunuté do ulice a podepřené dřevěnými nebo kamennými pilíři.

Ale našla jsem nakonec i zmínku o vývěsním štítu:

Zatímco dnes je ulice Ferronnerie, Železářská nebo Železná, jak bychom řekli česky, nenápadná ulička, jejíž charakter i dispozici výrazně změnila stavba moderního centra Les Halles, patřila ve středověku spolu s ulicemi Saint-Honoré, des Lombards a de la Verrerie k hlavní ose probíhající městem od západu k východu (bezprostředně sousedila se hřbitovem Neviňátek). Byla velmi frenventovaná, ačkoli patřila vůbec k nejužším uličkám v okolí. Její šířka nepřekračovala čtyři metry a navíc ji výrazně zužovalo zboží rozložené podél hřbitovní zdi. (...) Před domem, na němž visel vývěsní štít s vyobrazeným srdcem a korunou - mimochodem stával přibližně v místech, kde se dnes nachází dům číslo jedenáct - se 14. května 1610 krčil jakýsi muž. Byl to obr s rozcuchanou hřívou vlasů a rezavými vousy. Jmenoval se Jean-Francois Ravaillac (...).

Jiří Žák: Kdyby nám Paříž vyprávěla, s. 13 a 30-31