Parížsky Dvor Zázrakov

Počiatky takzvaného Dvora zázrakov siahajú pravdepodobne do začiatkov stredoveku ak máme veriť historikom ako Sauval alebo Marcel Le Clere, autorom ako Boileau, Victor Hugo a Robert Jean Boulan.

Milovníkov starého Paríža bude možno zajímať, že tieto budovy s pasážami boli postavené v tesnej blízkosti takzvaného Grande Cour des Miracles, Velkého dvora zázrakov, ako bol ironicky nazývaný komplex dvorov a polo rozpadnutých budov, priliehajúcich ku kláštoru Filles-Dieu, kde žila mezi 16. a 18. storočím ta najhoršia parížska spodina - zlodeji, prostitútky a žobráci. Podobných dvorov bolo vtedy v Paříži celkom dvanásť a ich názov vznikol údajne z toho, že žobráci, ktorí na ulici predvádzali tie najhoršie postihnutia, aby vyvolali súcit, sa po návrate do svojho obydlia akoby zázrakom znovu uzdravili, chýbajúce údy im dorástli, vredy a rany sa zahojily a tí, čo údajne nemohli chodiť, sa postavili na nohy. Prostredie Dvora zázrakov vraj bolo dokonale organizované, jeho obyvatelia hovorili svojim vlastným nárečím - žargónom, prichádzalo tu k strašným zločinom a pohybovať sa nepovolaným v končinách kde bol Cour des Miracles bolo tak životu nebezpečné, že sa tam bála chodiť dokonca aj polícia, rovnako ako i vojsko. Verný popis Dvora zázrakov nájdeme okrem Angeliky od pani Golonovej samozrejme aj v Zvonárovi od Matky Božej v Paříži od Viktora Huga a aj v iných knihách od horeuvedených autorov.

Bol to vraj práve Veľký dvor Zázrakov ktorý v roku 1668 Rozprášila kráľovská polícia.


"Čistenie" Veľkého Dvora zázrakov (celle du Fiel d'Alby, dnešný druhý Parížsky obvod) prebehlo na jar 1668. Po zlyhaní troch komisárov tam boli zaslaní, La Reynie napochodoval sám a dal vybúrať šesť otvorov v múroch kráľa Karola V a pripravil svoje (skromné) sily na útok. Potom postupoval aj on sám a na námestí oznámil s megafónom v ruke, že kráľ nariadil evakuáciu celej tejto štvrte a že tí ktorí sa vzdajú dobrovoľne budú ušetrení. Avšak posledných dvanásť bude obesených alebo zaslaných na galeje. Toto vyhlásenie vraj spôsobilo medzi žobrákmi paniku a všetci utekali čo im nohy stačili, pretože nikto nechcel byť posledný.

Zdroj, okrem iného: https://cs.wikipedia.org/wiki/Passage_du_Caire

https://fr.wikipedia.org/wiki/Cour_des_Miracles

http://pariz-pro-pokrocile.blog.cz/1211 ... rska-pasaz

Toľko na úvod.

Cour des Miracles na ilustrácii autora Gustava Doré z knihy Zvonár z Chrámu Matky Božej v Paríži od Viktora Huga.

A ešte pridávam nášho starého známeho, Drevený zadok.

Trpaslík zmizel. Angelika šla dál. Nohy se jí bořily do bláta a šaty zvlhly. Ale necítila chlad.
U ústí stoky přilákalo její pozornost lehké zahvízdnutí. Z otvoru se vynořil trpaslík Barcarol.
„Odpusť, že jsem tě na chvíli připravil o doprovod, markýzo, ale musel jsem zajít pro přítele
Janina Dřevěnej zadek.“
Za ním se ze stoky vynořila další malá zavalitá silueta. Nebyl to trpaslík, ale beznohý mrzák,
mužský trup sedící na obrovské dřevěné míse. Šlachovitými pažemi se opíral o dřevěné hole, jejichž
pomocí se posunoval po dláždění.


Angelika, Cesta do Versailles I.

Tu je Drevená Riť na obrázku zo slepým Rogerom
L'Aveugle Roger et Janin Cul-De-Bois

Super! vzhledem k tomu, ze o Dvore zazraku nevim nic nez co napsala AG, rada si prectu jakekoliv dalsi informace.

Takze Drevenej zadek fakt existoval??

dauphine píše:

Takze Drevenej zadek fakt existoval??

Nielen on ale cela plejáda opisovaných osôb z dvora zázrakov.

Inak pani Golonová vo svojom rozhovore uviedla že vtedy keď z manželom rešeršovali našli okrem iného skvelú
starú autentickú knihu o vtedajšom dvore zázrakov. Takže to vysvetluje, prečo sa aj na jej knižnom dvore zázrakov
objavili skutočné postavy, ako napríklad drevený zadok.

Obrázok: Tallebot - Hrbáč - známa a slávna postava z dvora zázrakov 17 storočia.



A Veľký Kázar - Grand Coesre - spomínaný v knihe Angelika cesta do Versailles:



A kráľ žobrákov so zakrpatenými nožičkami na vozíku ako ho opísala pani Golonová:

ROI DES POLISSONSde la cour des miracles en son carrosse

Keďže dvorov zázrakov bolo v Paríží viacej, pozrime sa kde mal náš veľký Kázar brloh:

Kdesi směrem k předměstí SaintDenis, na území samotného Velkého Korzára, stál prostorný pobořený barák, o němž i ti nejotrlejší mluvili jen přidušeně.

Čiže býval pri štvrti Saint Denis.

Tuto dobový obrázok - tam asi končil svet bohatých a začínal svet chudoby ....

Brána bola postavená v roku 1672, keď sa zbúrali staré hradby - lebo vraj Paríž už hradby nepotrebovala,
lebo sa stala najbezpečnejsím mestom v Európe. bránu reštaurovali a môžete ju obdivovať dodnes.



Info z Wikipédie:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Porte_Saint-Denis

Úžasné moira

"Vyčištění" Dvora zázraků:

Když se ohlédla na palác Velkého Korzára, který vzpínal své hroutící se věže a propadlé oblouky do načervenalé podvečerní oblohy, vyvstala jí před očima vidina jiného soumraku: ten nastane, až se sem přižene pan de La Reynie na koni, obklopený svými ozbrojenci. Celá zem, celé tohle podivné město starých kočárů, baráků, opuštěných klášterů, toto dlouho zakázané město na předměstí Saint-Denis bude poseto mrtvolami banditů, skosených v posledním náporu konečné zuřivé bitvy. Před brlohem Velkého Korzára si jezdec přiloží k ústům trumpetu, rozvine pergamen a bude vyvolávat:
„Poslechněte, vy všichni bandité, kteří se skrýváte. Král vyhlásil milost pro ty, kdo se dobrovolně vzdají. Ale posledních dvanáct, jež chytíme, bude oběšeno.“
Strašný obchod. Nikdo nebude chtít být mezi posledními dvanácti. Jako mrak kobylek se rozutečou, budou se ztrácet ve tmě: dav zbabělců a falešných drábů, surovců, nuzáků, mizerů a dezertérů, bývalých vojáků, studentských zběhů a mrzáků, žebráků, vagabundů, zdánlivých epileptiků a jiných simulantů bude utíkat, propadat se do prvních nočních stínů.
Až na dně té díry najdou Dřevěnej zadek, lidský trup bez nohou, osamělý a hulákající, a dráb mu jedinou ranou kordu protne hrdlo.
Tak jednoho krvavého večera roku 1680 skončí pařížský Dvůr zázraků, skončí dlouhý, staletí trvající boj mezi králem podsvětí a králem Francie.

(A. a S. Golonovi: Angelika a král 2, Praha: Československý spisovatel, 1992, s. 217-218)

Viem kam cieliš, penelopa. ale to už sme tu prebrali ako feedback k mojej fikcii tri návštevy:

moirra píše:

fantina píše:

píšeš, že rozprášení Dvora Zázraků bylo v roce 1668, ale podle AG v kánonu k tomu došlo v roce 1680. Je to napsáno v pasáži téměř na konci knihy A. a král, ale najdeš to jen ve francouzštině, češtině a slovenštině. V němčině a angličtině byl tento odstavec vynechán.

Tak nevím, jak to tedy bylo

Rozprášenie dvora zázrakov je iná vec, tým som si viac ako istá. V nespočte francúzkych zdrojov uvádzaný ako rok 1668, (našla som aj viaceré knihy o parížskej polícii toho času) čo mne aj dáva logiku, veď vtedy
už kráľ považoval Paríž za také bezpečné mesto že dal zbúrať mestké hradby, a už sa nemuselo chodiť do vnútra cez mestské brány, ak by Dvor zázrakov ešte existoval, veru by to tak nebolo bývalo.
Mestské hradby boli zbúrané relatívne skoro po rozprášení dvora zázrakov, v roku 1670.

Dokonca aj v špeciálnej brožúre Múzea parížskej Polície ktoré vlastní Francúzky štát (mám ju stiahnutú) je presne uvedené že 1668 nabehol La Reynie zo svojimi policajnými jednotkami a po tom čo vyhnali žobrákov zrovnali celú štvrť zo zemou. Predpokladám že Francúzka vláda to bude mať poriadne zrešeršované.


Ja keď rešeršujem, sa väčšinou nespolieham iba na jeden zdroj.

Keď si dáš do google "cour miracles 1668" vysype ti to nespočet francúzskych zdrojov kde konkrétne spomínajú tento dátum a tiež ho spomínajú vždy aj v životopise pána La Reynie.


PS: Kde je to v Angelike kde pani AG vraví že rozprášili dvor zázrakov v roku 1680?

a potom ešte jedna odpoveď:

fantina píše:

moirra píše:

PS: Kde je to v Angelike kde pani AG vraví že rozprášili dvor zázrakov v roku 1680?

Dala jsem to do POROVNÁNÍ PŘEKLADŮ.

Ta mapa prostě nemá chybu

Zdroj: http://angelique.cz/phpBB321/viewtopic. ... 1&start=60

POROVNANIE TEXTOV:

http://angelique.cz/phpBB321/viewtopic. ... 680#p18501

moirra píše:

Viem kam cieliš, penelopa.

Vidíš, a tam já vůbec nemířila! Toho rozdílu v datech jsem si všimla až teď, citát jsem vložila pro demonstraci toho, jak "rozprášení" probíhalo .

myslím že som po dlhom hľadaní konečne objavila knihu ktorú pani AG spomínala že ju s manželom našli vo Versaillskej knižnici a že ich inšpirovala k opisu parížskeho dvora zázrakov

pekne vo farbe:

Skutočne zaujímavý obraz z názvom podchod Dvora zázrakov:



Dvorov zázrakov v§čších aj menších bolo v Paríži asi tucet.

ten najväčší dvor zázrakov ktorý opísal Victor Hugo bol na takzvanom "Fief d'Alby"

https://fr.wikipedia.org/wiki/Rue_des_Forges

ten čo opísala pani AG bol na predmestí ST.Denis - tam si Angelika išla podľa kanónu po Florimonda.

Honza Hnůj obchodoval s dětmi. Kdesi směrem k předměstí SaintDenis, na území
samotného Velkého Korzára, stál prostorný pobořený barák, o němž i ti nejotrlejší mluvili jen
přidušeně. (...) Angelika už jednou ve dne s Rošťákem v téhle čtvrti na předměstí SaintDenis byla.
Dokonce jí ukázal i brloh Velkého Korzára. Byl to podivný dům o několika patrech, zřejmě bývalý
klášter, protože tu ještě zbyly zvonice a rozvaliny klášterních chodeb mezi hromadami hlíny,
starými prkny, kameny a podstavci, kterými zdi podepřeli, aby nespadly docela. Sesutá a hroutící se
stavba se zejícími dírami po lomených obloucích a oknech, se zbytky ozdob a věžiček, podpíraná ze
všech stran – to byl palác krále podsvětí.


Ale hovorila aj o iných:

Před „trůnem“ proudilo defilé falešných i pravých mrzáků; těch, kteří se dobrovolně zmrzačili,
aby vyvolali soucit, i těch, kteřímohou večer poslat obvazy a berle k čertu.
Proto se jejich brlohu říkalo Dvůr zázraků.
Prašivci a neduživci, bídníci, ubožáci a podvodníci z Tulácké ulice, z předměstí SaintDenis,
SaintMartin a Saint-Marcel, z ulice Jussienne a Panny Marie Egyptské, stejně jako kejklíři, kteří
dvacetkrát denně padají do bezvědomí na rozích ulic, protože si podvázali provázkem žíly, aby
zastavili puls, házejí jeden po druhém poplatek otřesnému idolu, jehož autoritu uznávají.


Starý dvor zázrakov na dnešnej ulici rue Réaumur :



https://www.pariszigzag.fr/histoire-ins ... es-a-paris

http://www.bfmtv.com/culture/la-cour-de ... 37612.html

Mapka s dvormi zázrakov v Paríži:

Vyšla nová rozkošná knižočka o dvore zázrakov:

La cour des miracles, Tome 1

https://www.bedetheque.com/BD-Cour-des- ... 19280.html

veľký nadhľad na obrázky:

https://www.bdgest.com/preview-2352-BD- ... gueux.html

všimnite si dátum ktorým začína kniha (nadhľad prvá stránka)

14 februára 1667 - v tom roku sa stal Reynie policajným prezidentom aby onedlho na to dvor zázrakov rozprášil



Myslím že tá naľavo od Veľkého kázara s červenými vlasami nemože byť Rosine ale bude to Polačka

všimnite si zdochnutého psa napichnutého na pike či (ukradnutej) halapartni

pripomínam citát z kanónu:

Vtom se rozlehl jakýsi křik a dav ustupoval před podivným průvodem.
V čele kráčelo jakési dlouhé a hubené individuum, bosýma nohama se bořilo do rozbředlého
sněhu. Na ramena mu padaly husté bílé vlasy, ale obličej měl bezvousý. Vypadal spíš jako nějaká
stařena; i když měl dlouhé kalhoty a roztrhané sako, vlastně ani jako muž nepůsobil. S vystouplými
lícními kostmi a temnýma propadlýma očima působil stejně bezpohlavně jako kostry kolem a do
tohoto pochmurného prostředí dokonale zapadal. Nesl dlouhou halapartnu, na jejímž konci se
houpalo nabodnuté tělo mrtvého psa.

Ako vieme dvor zázrakov mával svoje "semináre, školenia a schôdze" často aj na Cintoríne Neviniatok

tam sa s dvorom zázrakov po prvý krát zoznámila aj Angelika keď ju tam doviedol Barcarolle


Odporný zápach téhle městské čtvrti začínal být pronikavější: zkažené maso a sýry, plesnivá zelenina ve stokách a nad tím vším zápach hniloby. Byla to čtvrť kolem Tržnice, korunovaná strašným požíračem lidských těl: hřbitovem Neviňátek.
Angelika tu v životě nebyla, i když toto hrůzostrašné prostředí bylo jedním z
nejpopulárnějších míst v Paříži. Mohli jste tu potkat ty nejurozenější dámy, nakupující knihy vmístních „knihkupectvích“ nebo prádlo v boudách rozložených vedle kostnice.
Ve dne tady člověk naprosto běžně zahlédl elegantní pány s jejich milenkami, kráčející od podloubí k podloubí a koncem hole přezíravě odstrkující umrlčí lebky a rozházené kosti, zatímco kolem procházely za doprovodu modliteb pohřební průvody.
V noci sloužilo toto privilegované místo, kde se podle tradice nesmělo zatýkat, jako útulek podvodníku a zlodějů. Nejrůznější zhýralci si sem mezi děvky chodili vybírat společnice pro svéhrátky.
Když skupinka dorazila k hřbitovní zdi, pobořené tak, že se na mnoha místech dalo snadno prolézt dovnitř, vycházel právě hlavními vraty vyvolávač mrtvol v černé sutaně zdobené lebkami, zkříženými hnáty a stříbrnými slzami.

Digitálna rekonštrukcia ako to tam kedysi vyzeralo:



Samozrejme tu máme ďalšiu kreslenú knihu:

Le cimetière des Innocents



https://www.bdgest.com/preview-2343-BD- ... morts.html

Ukážka ako vystrihnutá s kanónu:



https://www.bdgest.com/prepages/Planches/2343_P2.jpg

Spomínate si ako kedysi Nicolas poslal Egypťana Rodogoneho na dno hrobu?

Egypťan pustil dýku. A to už ho Rošťák držel kolem pasu. Oba bandité se chytili do křížku, až jim kosti praštěly, pak padli do bláta. To byl signál k šílené bitce. Členové šesti či sedmi konkurenčních band v Paříži se na sebe vrhli. Ti, kdo měli meče nebo dýky, bodali zcela náhodně kolem sebe, takže vytryskla krev. Ostatní sbírali po Rošťákově vzoru lebky mrtvol a házeli jimi jako koulemi. (...) Měsíc pomalu zapadal. Rodogone a Rošťák se rvali jako vzteklí psi. Mlátili se hlava nehlava. Byli stejně silní.Najednou se rozlehl zděšený výkřik. Rodogone jako zázrakem zmizel. Diváků, naprostých bezvěrců, se zmocnila panika a děs zezázraku. Ale už zaslechli Rodogonovo volání. Rošťák ho mocnou ranou pěstí poslal na dno jednoho obrovského společného hrobu. Mezi mrtvolami přišel Rodogone k sobě a žadonil, aby ho vytáhli. Diváci se rozřehtali hurónským smíchem, který nakazil i ostatní. Řemeslníci a obchodníci z okolí, kteří po smrtelném výkřiku zaslechli hlasitý chechtot, si stírali studený pot z čela a ženy v oknech se křižovaly.

Toto je skvelá ilustrácia:

https://www.bdgest.com/prepages/Planches/2343_P6.jpg

celý link:

https://www.bdgest.com/preview-2343-BD- ... morts.html

moirra píše:

Digitálna rekonštrukcia ako to tam kedysi vyzeralo:

Zkusím ještě najít popis z knihy od Hammelové, ta se tomu taky docela dobře věnovala - Voisinka si na hřbitově dávala rande s katem Guillaumem, milovníkem umění, který zde obdivoval fresku Dance macabre... A potom si spolu na nějakém hrobě užívali...

Když skupinka dorazila k hřbitovní zdi, pobořené tak, že se na mnoha místech dalo snadno prolézt dovnitř, vycházel právě hlavními vraty vyvolávač mrtvol v černé sutaně zdobené lebkami, zkříženými hnáty a stříbrnými slzami.

Možná vypadám jako nevzdělanec, ale kdo byl a co měl "na práci" vyvolávač mrtvol?

Tu je rozkošná hracia karta:

Anacréon, Roi des Gueux



Kráľ Louis XIV a kráľ podsvetia ako dvaja vládcovia



stanovanie na dvore zázrakov

Tereza píše:

Když skupinka dorazila k hřbitovní zdi, pobořené tak, že se na mnoha místech dalo snadno prolézt dovnitř, vycházel právě hlavními vraty vyvolávač mrtvol v černé sutaně zdobené lebkami, zkříženými hnáty a stříbrnými slzami.

Možná vypadám jako nevzdělanec, ale kdo byl a co měl "na práci" vyvolávač mrtvol?

Z rôznych textov, nie len z tých od pani Golonovej som to ja pochopila tak
že taký vyvolávač mŕtvol sa tak volal preto,
lebo v podstate slúžil mŕtvole, i keď ho samozrejme platili pozostalí. Išlo o to aby ctená mŕtvola, hlavne pokiaľ nemala dosť
príbuzných, známych, priateľov i nepriateľov ochotných prísť na pohreb, mala napriek tomu bohatý a hojný pohrebný sprievod.
Preto sa najímali osoby do sprievodu a to hlavne plačky.
Aká úloha mu potom pripadala v tom sprievode - to ešte musíme zistiť. Možno išiel na čele sprievodu a nahlas "vyvolával"
meno mŕtvoly.

moirra píše:

Tereza píše:

Když skupinka dorazila k hřbitovní zdi, pobořené tak, že se na mnoha místech dalo snadno prolézt dovnitř, vycházel právě hlavními vraty vyvolávač mrtvol v černé sutaně zdobené lebkami, zkříženými hnáty a stříbrnými slzami.

Možná vypadám jako nevzdělanec, ale kdo byl a co měl "na práci" vyvolávač mrtvol?

Z rôznych textov, nie len z tých od pani Golonovej som to ja pochopila tak
že taký vyvolávač mŕtvol sa tak volal preto,
lebo v podstate slúžil mŕtvole, i keď ho samozrejme platili pozostalí. Išlo o to aby ctená mŕtvola, hlavne pokiaľ nemala dosť
príbuzných, známych, priateľov i nepriateľov ochotných prísť na pohreb, mala napriek tomu bohatý a hojný pohrebný sprievod.
Preto sa najímali osoby do sprievodu a to hlavne plačky.
Aká úloha mu potom pripadala v tom sprievode - to ešte musíme zistiť. Možno išiel na čele sprievodu a nahlas "vyvolával"
meno mŕtvoly.

Kdyžtak ten příspěvek pak vymažte . Jak je ten vyvolávač v originále? Třeba k tomu půjde něco najít, i ve formě nějakého encyklopedického hesla?

A k najímání plaček je přece zmínka v kánonu, tuším, že hned u prvního vstupu Angeliky na Dvůr zázraků; poznačila jsem si to někde v souvislosti s finančními údaji, neb je řečena i cena za takovou "práci".

PenelopaW píše:

1. Kdyžtak ten příspěvek pak vymažte . Jak je ten vyvolávač v originále? Třeba k tomu půjde něco najít, i ve formě nějakého encyklopedického hesla?

2. A k najímání plaček je přece zmínka v kánonu, tuším, že hned u prvního vstupu Angeliky na Dvůr zázraků; poznačila jsem si to někde v souvislosti s finančními údaji, neb je řečena i cena za takovou "práci".

1. Pán Clopot predsa Francúzke Angeliky pdf už na vyhladávanie má, alebo?

2. Napísala som "okrem kanónu" :
Zitat: Z rôznych textov, nie len z tých od pani Golonovej som to ja pochopila tak

No keď už sme pritom dáme sme úryvok aby aj ostatní vedeli o čom sa hovorí:

Když skupinka dorazila k hřbitovní zdi, pobořené tak, že se na mnoha místech dalo snadno prolézt dovnitř, vycházel právě hlavními vraty vyvolávač mrtvol v černé sutaně zdobené lebkami, zkříženými hnáty a stříbrnými slzami. Když je zahlédl, řekl nevzrušeně: „Upozorňuju vás, že v Železné ulici leží nebožtík a zítra se najímají plačky do průvodu. Každý dostane deset sous a černou sukni nebo plášť.“
„My přijdem, my přijdem,“ vykřiklo několik bezzubých stařen.
Málem by se rozběhly do Železné ulice hned, ale ostatní je zadrželi.

moirra píše:

Aká úloha mu potom pripadala v tom sprievode - to ešte musíme zistiť. Možno išiel na čele sprievodu a nahlas "vyvolával"
meno mŕtvoly.

Tja presná odpoveď je takmer vždy v kánone

Vyvolávač mrtvol se se svým zvonkem pohnul dál. Na křižovatce se zastavil, zvedl obličej k měsíci a truchlivě zanotoval:
„Vy, co spíte, probuďte se,za mrtvé teď modlete se!“

Dokonalý opis oblečenia v knihe nám hovorí že aj toto mala pani AG dokonale zrešeršované.

Když skupinka dorazila k hřbitovní zdi, pobořené tak, že se na mnoha místech dalo snadno prolézt dovnitř, vycházel právě hlavními vraty vyvolávač mrtvol v černé sutaně zdobené lebkami, zkříženými hnáty a stříbrnými slzami.

TU HO MATE VYVOLÁVAČA MŔTVOL:



FOTO: Image from page 190 of "Essai historique, philosophique et pittoresque sur les danses des morts suivi d'une lettre de M. C. Leber et d'une note de M. Depping sur le méme sujet" (1852)

A ešte zhrnutie z rozličných zdrojov v skratke:

Le clocheteur des trépassés – Vyvolávač mŕtvych

V doslovnom preklade, pretože cloche je zvonec – zvonár mŕtvol či skôr vyzvánač mŕtvych
Je to súčasť folklórneho kultu mŕtvych: Vyzvánač mŕtvych, muž zodpovedný za ktorý prechádzal ulicami, povešaný zvončekmi, žiadal od ľudí, aby vykonali modlitby pre pokoj duše mŕtveho.

Čo presne „vyzvánač mŕtvych“ robí? Aká je jeho úloha?

Prechádza cez úzke a tmavé ulice mesta a nesie lucernu a zvon, aby pripomenul mŕtvych modlitbám živých a povedal im, aby premýšľali o smrti a spáse ich duší.
Vyvolávač mŕtvych z Corbie, Louis Vaquette v roku 1632 nosil na svojich šatách, ako tomu bolo aj na iných miestach, popri veľkom embléme jeho kancelárie, typický vzor na ktorom boli slzy a lebky medzi dvoma kríženými kosťami. Pri svojich pochôdzkach opakoval neustále dokola slová všetkým tak dobre známe: "Prebuďte sa ľudia, ktorí spíte. Modlite sa za mŕtvych. Premýšľajte o smrti, premýšľajte o smrti! " Pohrebné sprievody toho času mávali taktiež zvončeky.

ZDROJE:

https://www.geneanaute.com/index.php/48 ... -trepasses

http://genealogiejumel.free.fr/index.ph ... nt-pierre/

(La Dépêche de Toulouse )

Poznámka na okraj:

No to boli ľudia tých časov istotne nadšení keď im raz pod oknami vrieskali banditi a ich obeti, inokedy zasa nočný strážnik (zabudla som ako sa tá funkcia presne volá, ten čo vrieska, podobne ako v zvoníkovi od matky božej: Odbila dvanásta hodina) a inokedy zasa vyvolávač mrtvol. Ani sa nečudujem že často dostali chuť vyliať im nočníky na hlavu.
(Aj to je v kánone )

moirra píše:

Poznámka na okraj:

No to boli ľudia tých časov istotne nadšení keď im raz pod oknami vrieskali banditi a ich obeti, inokedy zasa nočný strážnik (zabudla som ako sa tá funkcia presne volá, ten čo vrieska, podobne ako v zvoníkovi od matky božej: Odbila dvanásta hodina) a inokedy zasa vyvolávač mrtvol. Ani sa nečudujem že často dostali chuť vyliať im nočníky na hlavu.
(Aj to je v kánone )

Tuto sa činila Angelika:

Barbe sepjala ruce a odpověděla:
„Věřím vám, madame.“
V tu chvíli prošel ulicí vyvolavač mrtvých:
„Vy, co spíte, probuďte se, za mrtvé teď modlete se!“
Angelika zuřivě přiskočila k oknu a vylila mu na hlavu kbelík vody.


A tuto boli Angelika a Barcarole v ohrození:

„Padáme, kamarádko,“ pokračoval a přidal do kroku, „nebo nám ty dobrý měšťánkové, kterejm kazíme klidnej spánek,
vylejou na hlavu nočník.“
Než to stačil doříct, rozletělo se okno a Angelika musela uskočit stranou, aby se vyhnula ohlášené sprše.

Děvčata, jste úžasné. Děkuji za info. Ještě tak vědět, která instituce(státní, soukromá, církevní) tuto "bohulibou" činnost vyvolávače mrtvol platila. Kdo ví, kolik asi takové otravné zaměstnání vynášelo? ( pochopitelně neberte ten dotaz vážně)

Ale ještě mě zarazila v těch předešlých úryvcích jedna věc:

všimnite si zdochnutého psa napichnutého na pike či (ukradnutej) halapartni
pripomínam citát z kanónu:
Vtom se rozlehl jakýsi křik a dav ustupoval před podivným průvodem.
V čele kráčelo jakési dlouhé a hubené individuum, bosýma nohama se bořilo do rozbředlého
sněhu. Na ramena mu padaly husté bílé vlasy, ale obličej měl bezvousý. Vypadal spíš jako nějaká
stařena; i když měl dlouhé kalhoty a roztrhané sako, vlastně ani jako muž nepůsobil. S vystouplými
lícními kostmi a temnýma propadlýma očima působil stejně bezpohlavně jako kostry kolem a do
tohoto pochmurného prostředí dokonale zapadal. Nesl dlouhou halapartnu, na jejímž konci se
houpalo nabodnuté tělo mrtvého psa.

Ten zdechlý pes jistě něco symbolizoval. Snažila jsem se v češtině něco vyhledat, leč marně.

Tereza píše:

Děvčata, jste úžasné. Děkuji za info. Ještě tak vědět, která instituce(státní, soukromá, církevní) tuto "bohulibou" činnost vyvolávače mrtvol platila. Kdo ví, kolik asi takové otravné zaměstnání vynášelo? ( pochopitelně neberte ten dotaz vážně).

Haha,jako kdybys už dávno nevěděla, že Moirra i Penelopa berou podobné dotazy jako výzvu .
Úvahou jsem došla k tomu, že dotčená funkce by mohla být funkcí obecní. Někdo musel vyvolávači dávat echo, když došlo k úmrtí - nejrychlejším informačním kanálem je samozřejmě rodina. Tzn.vyvolávače vyhledali v jeho bydlišti či místě působení, oznámili nebožtíka v domě, uvedli informace o pohřbu apod.a zaplatili za jeho služby. Pokud byl o oznamování zemřelých velký zájem - a vezměme v potaz, že jsme v období baroka, které se zbožností vyznačuje + není na škodu, když se nám za klid duše mrtvého pomodlí víc lidí, než jen blízká rodina - tak si mohl přijít na pěkné peníze a musel z nich odvádět nějakou daň; težko šlo tedy o funkci soukromou. S ohledem na organizaci pohřbů mohl ještě spadat pod církev? Spíš se mi nechce věřit, že by v přelidněné Paříži vykonával tuhle pozici jen jeden člověk...

moirra píše:

inokedy zasa nočný strážnik (zabudla som ako sa tá funkcia presne volá, ten čo vrieska, podobne ako v zvoníkovi od matky božej: Odbila dvanásta hodina)

V češtině je slovo "ponocný".

Tereza píše:

Děvčata, jste úžasné. Děkuji za info. Ještě tak vědět, která instituce(státní, soukromá, církevní) tuto "bohulibou" činnost vyvolávače mrtvol platila. Kdo ví, kolik asi takové otravné zaměstnání vynášelo? ( pochopitelně neberte ten dotaz vážně).

V těch odkazech od Moirry je to uvedené, ale moje jazykové znalosti nejsou tak na výši, abych to přeložila správně. Nicméně jsem pochopila, že šlo o funkci obecní a že dotyčný (který mohl být profesně např. řemeslník či cokoli jiného) byl za výkon funkce osvobozen od daní a některých poplatků, protože ji zřejmě vykonával vedle svého civilního povolání. Z těch záznamů, jestli jim rozumím dobře, mi vyplývá, že do funkce ho jmenoval starosta / rychtář nebo nějaký vysoký správní úředník - v textu je zmínka o generálním baillim (tzn. provinční soudci).

Z tohohle jsem pochopila, že se nakonec vyvolávači nějak profesně sdružovali do vlastních cechů??
http://histoire-caychac.e-monsite.com/a ... -1755.html

Zde je uvedeno, že se všichni sdružovali na pohřbech králů:
https://fr.wiktionary.org/wiki/clocheteur

...Když to googluji, tak mi vylézají hlavně stránky nejrůznějších měst, což by odpovídalo hypotéze, že šlo o funkci obecní. Takže v příslušných městských archivech by snad bylo i možné dohledat, jaký byl výnos z výkonu funkce .

Tereza píše:

Ten zdechlý pes jistě něco symbolizoval. Snažila jsem se v češtině něco vyhledat, leč marně.

Googlila jsem i ve FJ a zatím nic... ale pokud to něco znamenalo, tak to jistě půjde dohledat - když jsem se prokousávala k těm kateřinkám (Desgrezova sestra), taky jsem to dala až na několikátý pokus, kdy se mi povedlo zadat do vyhledávače ten správný řetězec slov...

Il y eut tout à coup des clameurs, et la foule s'écarta devant un étrange cortège. En tête marchait un très long et maigre individu dont les pieds nus trottinaient dans la neige boueuse. Une chevelure
blanche abondante pendait sur ses épaules, mais son visage était glabre. On aurait dit une vieille femme, et peut-être, après tout, n'était-ce pas un homme, en dépit de ses chausses et de sa casaque en loques. Avec ses pommettes saillantes, ses yeux mornes et glauques au fond d'orbites creuses, il était aussi dépourvu de sexe qu'un squelette et très à sa place dans ce décor lugubre. Il portait une longue pique au bout de laquelle pendait, empalé, le corps d'un chien crevé. Près de lui, un petit homme rondouillard et imberbe brandissait un balai. Après ces deux bizarres portedrapeau venait un vielleur qui tournait la manivelle de son instrument.

No možno sa aj o tom psovi dozvieme viacej z tejto knihy:

Histoire secrète et publique de la police ancienne et moderne

https://books.google.at/books?id=NG1AAA ... &q&f=false

Ako vidíte pojednáva podrobne o dvore zázrakov a aj o jeho obyvateľoch a to ešte k tomu v našom období,
teda za vlády kráľa slnko,
začína to na strane 185:



Polícia a dvor zázrakov za čias Kráľa slnko, Spomína sa Egypťan Rodogone ....
Sú tam aj kapitoly o zničení dvora zázrakov
jedna kapirtola sa volá návšteva pána Reynieho na dvore zázrakov
iná zasa poprava kráľa žobrákov
kráľ Egypťanov a Egypťania ....

zaujalo ma aj že sa píše "agentoch a komisároch" pána Reynieho
Reynie vraj pri preberaní funkcie vraj verejne odprisahal že zlikviduje dvor zázrakov.

Takže iba som to tak predbežne prebehla s tou mojou francúžtinou som aspoň zachytila ako-tak obsah čítaného -
a začína to byť zaujímavé:

-----------------------

Reynie napochoduje s armádou na dvor zázrakov a žobráci sa rozprchnu na všetky strany - Reyne sa chystá odísť akože zvíťazil avšak jeden ze jeho poručíkov
(žeby tento však vy viete kto: ) mu vraví:
- Pane, ale kráľovská rodinka je ešte tu!
Takže tento sa otočí na opätku a ide teda navštíviť toho druhého vychýreného kráľa .....
A Reynie má na tvári čiernu masku v podobe vlka!
Onedlho už vchádza do "reprezentačnej kráľovskej siene" kráľa žobrákov ....
----------------------------------

Inak spomína sa tam aj tá socha toho svätého - ochrancu dvora zázrakov - na predmestí St.Denis
krorá je vo fancúžtine v knihách od pani AG spomínaná takto

La statue du Père éternel au coin de la rue de la Pierre-aux-Bœufs, dans le faubourg Saint-Denis

musím to ešte nájsť v češtine

Vďaka Penelope ktorá mi ho našla:
Spletí malých špinavých a páchnoucích uliček vedla cesta do království noci a hrůzy. Socha věčného otce označovala hranici, kterou si žádný policista nebo strážný nedovolil překročit, aniž riskoval smrt. Ani počestní občané sem nechodili. (Světla a stíny Paříže, s. 137)

ale aspoň máme z francúzskej presnú ulicu kde stála
Ako zdroj sa to mimo iného odvoláva na historika menom Henri Sauval (1620 - 1676) ktorý keď si pozrieme obsahy
jeho kníh skutočne opísal Paríž 17 storočia viac ako dôsledne:

https://gallica.bnf.fr/services/engine/ ... 304483m%22

PenelopaW píše:

Ve Světlech a stínech Paříže je to na str. 137. V Cestě do Versailles 1 na s. 144

Na rohu domu slepeného z bláta stála socha boha podsvětí, Věčného otce, ukradená z kostela Saint-Pierre-aux-Boeufs. Klení a oplzlosti byly modlitby, které k němu vznášel jeho lid.
Spletí malých špinavých a páchnoucích uliček vedla cesta do království noci a hrůzy. Socha Věčného otce označovala hranici, kterou si žádný policista nebo strážný nedovolil překročit, aniž riskoval smrt. Ani počestní občané sem nechodili. Co by také dělali v téhle bezejmenné čtvrti, kde tmavé, napůl zborcené domy, smetiště, staré kočáry a povozy, staré mlýny a staré nákladní lodi, které se sem dostaly neznámo jak, sloužily jako obydlí tisícům rodin, také beze jmen a kořenů, jež neměly jiný útulek než podsvětí.
Podle tmy a hlubokého ticha Angelika pochopila, že právě pronikla do království Velkého Korzára. Zpěv z hospod se vzdaloval. Tady už nebyly ani hospody, ani lucerny, ani zpěv.
Nic než čistá bída a odpadky, krysy a toulaví psi…

Zkoušela jsem ho googlit v domnění, že je to nějaký specializovaný světec, a ono ne - je tím myšlen Bůh - Otec, tedy součást trojice Otec - Syn - Duch svatý. Ale o tom, že by byl vyobrazován jako socha tedy slyším prvně, vůbec jsem netušila, že v ikonografii byl Otec také nějak zobrazován, s v ýjimkou vousatého pána na obláčku .

No dobrá úvaha. Pravda je že boh-otec bol na obrazoch zobrazovaný ale akosi si nespomínam na nejakú sochu.

toto sú jediné ktoré som našla:

https://c8.alamy.com/compfr/a7jn3n/pere ... a7jn3n.jpg

https://i.pinimg.com/originals/b2/14/b0 ... 8f206a.jpg

Prvá je z Mexika a druhá Bretónska.

A teraz k tomu kostolu:

Kostel Saint-Pierre-aux-Bœufs se nacházel na ostrově Cité nedaleko katedrály Notre-Dame v prostoru dnešní ulice Rue d'Arcole.
Z kostola Saint-Pierre-aux-Bœufs sa zachoval iba portál ktorý bol prenesený a dnes ho môžeme obdivovať na fasáde
kostola Saint-Séverin. Je jedinou zachovanou časťou zbúraného kostola.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Kostel_Sa ... B%C5%93ufs

Pána beka oni tú sochu večného otca ukradli priamo z mestského ostrova Cité a odvliekli na dvor zázrakov

Ale potom nesedí tá veta z francúzkej knihy že socha večného otca bola na rohu ulice Pierre-aux-Bœufs vo štvrti Saint-Denis
La statue du Père éternel au coin de la rue de la Pierre-aux-Bœufs, dans le faubourg Saint-Denis

ale aj vo Francúzskom integrále je to správne že sochu ukradli z kostola ktorý stál za katedrálou Notre Dame na mestskom ostrove Ille de Cite:

À L’ANGLE D’UNE MAISON de torchis, siégeait la statue du dieu des argotiers : un Père éternel
dérobé à l’église de Saint-Pierre-aux-Boeufs

Socha večného otca na dvore zázrakov:

Spomína sa aj v knihe Angelika v Quebecu -to je vlastne tá veta o ktorej som hovorila hore vyššie:

Angelika sa vrátila k Polak a porozprávala jej o návšteve u biskupa. Mala si vybrať pobožnosť.
— Vyber si Večného otca! — poradila jej.
— Ako matka Maria prevtelenia uršulínok.
— Nie! Ako všetci z parížskeho podsvetia. Zabudla si?... Socha Večného otca na rohu ulice Pierre-aux-Boeufs na predmestí Saint-Denis. Ako sa k nemu modlili! Ha! Ha! Ha! Rúhanie a preklínanie...
Keď sa poriadne zarehotala, prežehnala sa a zvážnela. - ... Tieto veci nie sú na smiech. Nie, koniec! Nech mi Boh odpustí! Minulosť je za nami. Dosť často som sa spovedala. Ja sa teda nechcem škvariť v pekle.

A už zasa raz akoby ten čo Quebec písal zabudol na informáciu čo kedysi správne napísal v ceste do Versailles.
Ten úryvok je nádherný, takže ho sem dávam celý a pridávam ilistráciu:

Na rohu domu slepeného z bláta stála socha boha podsvětí, Věčného otce, ukradená z
kostela SaintPierreauxBoeufs. Klení a oplzlosti byly modlitby, které k němu vznášel jeho lid.
Spletí malých špinavých a páchnoucích uliček vedla cesta do království noci a hrůzy. Socha
Věčného otce označovala hranici, kterou si žádný policista nebo strážný nedovolil překročit, aniž
riskoval smrt. Ani počestní občané sem nechodili. Co by také dělali v téhle bezejmenné čtvrti, kde
tmavé, napůl zborcené domy, smetiště, staré kočáry a povozy, staré mlýny a staré nákladní lodi,
které se sem dostaly neznámo jak, sloužily jako obydlí tisícům rodin, také beze jmen a kořenů, jež
neměly jiný útulek než podsvětí.
Podle tmy a hlubokého ticha Angelika pochopila, že právě pronikla do království Velkého
Korzára. Zpěv z hospod se vzdaloval. Tady už nebyly ani hospody, ani lucerny, ani zpěv.
Nic než čistá bída a odpadky, krysy a toulaví psi…
Angelika už jednou ve dne s Rošťákem v téhle čtvrti na předměstí SaintDenis byla.
Dokonce jí ukázal i brloh Velkého Korzára. Byl to podivný dům o několika patrech, zřejmě bývalý
klášter, protože tu ještě zbyly zvonice a rozvaliny klášterních chodeb mezi hromadami hlíny,
starými prkny, kameny a podstavci, kterými zdi podepřeli, aby nespadly docela. Sesutá a hroutící se
stavba se zejícími dírami po lomených obloucích a oknech, se zbytky ozdob a věžiček, podpíraná ze
všech stran – to byl palác krále podsvětí.
Velký Korzár tu žil se svým dvorem, ženami, pobočníky a se svým šaškem.

Autor: Gustave Dore - illustracia ku Knihe Notre Dame de Paris od Victora Huga

Aby sme si ujasnili kde sa nachádzal ten

HLAVNÝ DVOR ZÁZRAKOV

pozrime sa teda kde sa nachádzal presne a konkrétne práve tento dvor zázrakov!

La Grande cour des Miracles, fief d'Alby, entre la rue du Caire et la rue Réaumur, dans l’actuel 2e arrondissement.

veľký dvor zázrakov sa nachádzal na území zvanom fief d'Alby , medzi ulicou rue Réamur a ulicou rue du Caire.
Toto bolo územie veľkých parížskych tržníc LES HALLES, konkrétne haly medzi le carreau des Halles a ulice rue de la Fromagerie, tam kde sa predávali solené morské ryby.

fief d'Alby

https://fr.wikipedia.org/wiki/Liste_de_fiefs_de_Paris

Tam kde sa nachádzal najväčší parížsky dvor zázrakov, na tomto mieste kedysi okrem iného stáli teraz zrúcaniny starého šlachtického opevneného sídla a kláštor "Couvent des Filles Dieu".

Zrejme to celé bolo obohnané múrmi starého opevnenia Paríža, pretože v textoch v ktorých sa spomína Reyneho zlikvidovanie hlavného dvora zázrakov na jaro roku 1668,
sa vraví že najskôr prebúrali 6 dier do múru čo vlastne boli pozostatky ochranného opevnenia Paríža za kráľa Krala V.
Reynie vyslal troch komisárov, s pár vojakmi ktorý pustili do éteru lstivú fámu o tom že za nimi sa sem ešte valia regimenty vojska, a sám sa tam potom postavil s megafónom v ruke (netušila som že už vtedy existoval) a vyhlásil že tí čo sa vzdajú dobrovoľne budú omilostení a posledných dvanástich budú súdiť (zrejme aj mučiť) a čaká ich smrť obesením.
žobráci sa rozpŕchli a nechali tam opusteného kráľa žobrákov.

Kadiaľ opevnenie vo štvrti St.Denis viedlo vieme celkom presne a tu si môžeme pozrieť aj bývalú vstupnú bránu
do štvrte, Porte St. Denis:

https://en.wikipedia.org/wiki/Wall_of_Charles_V

Kláštor Couvent des Filles Dieu

https://www.histoires-de-paris.fr/filles-dieu/

ďalšie zdroje:

http://renaissance-parisienne.centerblo ... s-miracles

V tomto prehľade opisov starých ulíc Paríža sa píše o Dvore zázrakov aj o soche večného otca ktorá tam stála:

https://books.google.at/books?id=hxMYaU ... utput=text

Tuto preklad úryvku textu z knihy:

práve sme hovorili o zákonoch na dvore zázrakov. Také niečo ako KODEX v skutočnosti na dvore zázrakov existovalo.
Dlhy sa tu splácali s veľkou konsekvenciou. Zvrátený kodex na dvore zázrakov prikazoval podvádzať kradnúť a dával k tomu neobmedzenú licenciu. Nepoznali tu však kresťanské krstenie, sobáše či pohreby. Obyvatelia dvora zázrakov napriek tomu neboli bezbožní neveriaci, čo dokazovali aj svojimi zhromaždeniami na "hlavnom námestí" šestákového kráľovstva kde sa vo výklenku jedného z polozrúcaných domov týčila ukradnutá socha večného otca, ku ktorému sa radi úprimne modlili.

K tomuto skvelému obrázku z extra psom pre Terezu je nahovorený PODCAST po anglicky ktorý nás okrem iného aspoň naučí ako dvor zázrakov správne po francúzsky vysloviť

https://www.panamepodcast.com/home/2017 ... e-miracles



http://bdzoom.com/wp-content/uploads/20 ... s-1600.jpg

Dvor zázrakov k nalezení na modernej mape:

https://static1.squarespace.com/static/ ... rmat=1500w

moirra píše:

Zrejme to celé bolo obohnané múrmi starého opevnenia Paríža, pretože v textoch v ktorých sa spomína Reyneho zlikvidovanie hlavného dvora zázrakov na jaro roku 1668,
sa vraví že najskôr prebúrali 6 dier do múru čo vlastne boli pozostatky ochranného opevnenia Paríža za kráľa Krala V.
Reynie vyslal troch komisárov, s pár vojakmi ktorý pustili do éteru lstivú fámu o tom že za nimi sa sem ešte valia regimenty vojska, a sám sa tam potom postavil s megafónom v ruke (netušila som že už vtedy existoval) a vyhlásil že tí čo sa vzdajú dobrovoľne budú omilostení a posledných dvanástich budú súdiť (zrejme aj mučiť) a čaká ich smrť obesením.
žobráci sa rozpŕchli a nechali tam opusteného kráľa žobrákov.

tak toto bolo teda o chlp a Reynie sa nezdá že sa tak rýchlo zmocnil nového výdobytku techniky:
Hlasnú trúbu vynašiel vraj v roku 1670 angličan Samuel Morland

Bolo to vo viacerých zdrojoch ale možno to je ako s tichou poštou - niekto ten megafón k tomu dopísal.

Ak by to bývalo v roku 1680 tak už tu hlasnú trúbu mať mohol, ale vyčistenie prebehlo v skutočnosti v roku 1668, rok po uvedení Reynieho do funkce. Musel to aj spraviť tak rýchlo, pretože sa pri preberaní funkcie verejne chvastal ako to tam vyčistí.

Aha ale iný zdroj o megafone hovori:
Morland, v diele zverejnenom v roku 1655, píše o jeho experimentovaní s rôznymi trúbami a trubkami a ich akustikou. Jeho najväčší megafón pozostával z viac ako 20 stôp veľkej medenej trubice a mohol údajne preniesť hlas do vzdialenosti jeden a pol míle.

pripomínam opis od pani AG:

PenelopaW píše:

"Vyčištění" Dvora zázraků:

Když se ohlédla na palác Velkého Korzára, který vzpínal své hroutící se věže a propadlé oblouky do načervenalé podvečerní oblohy, vyvstala jí před očima vidina jiného soumraku: ten nastane, až se sem přižene pan de La Reynie na koni, obklopený svými ozbrojenci. Celá zem, celé tohle podivné město starých kočárů, baráků, opuštěných klášterů, toto dlouho zakázané město na předměstí Saint-Denis bude poseto mrtvolami banditů, skosených v posledním náporu konečné zuřivé bitvy. Před brlohem Velkého Korzára si jezdec přiloží k ústům trumpetu, rozvine pergamen a bude vyvolávat:
„Poslechněte, vy všichni bandité, kteří se skrýváte. Král vyhlásil milost pro ty, kdo se dobrovolně vzdají. Ale posledních dvanáct, jež chytíme, bude oběšeno.“
Strašný obchod. Nikdo nebude chtít být mezi posledními dvanácti. Jako mrak kobylek se rozutečou, budou se ztrácet ve tmě: dav zbabělců a falešných drábů, surovců, nuzáků, mizerů a dezertérů, bývalých vojáků, studentských zběhů a mrzáků, žebráků, vagabundů, zdánlivých epileptiků a jiných simulantů bude utíkat, propadat se do prvních nočních stínů.
Až na dně té díry najdou Dřevěnej zadek, lidský trup bez nohou, osamělý a hulákající, a dráb mu jedinou ranou kordu protne hrdlo.
Tak jednoho krvavého večera roku 1680 skončí pařížský Dvůr zázraků, skončí dlouhý, staletí trvající boj mezi králem podsvětí a králem Francie.

(A. a S. Golonovi: Angelika a král 2, Praha: Československý spisovatel, 1992, s. 217-218)

Mne sa zdá že pani AG čerpala z knihy od advokáta Henriho Sauvala

vo svojej knihe ktorú som už spomínala "Histoire et recherches des antiquités de la ville de Paris" tento
na strane 513 opisuje ako sa skladala skúška na zlodeja mešcov.

Histoire et recherches des antiquités de la ville de Paris, Band 1

No to bola hotová majstrovská skúška ako do nejakého skutočného cechu :

Na to, aby sa stal majstrom odrezávania mešcov, okrem iného musel urobiť dve majstrovské diela v prítomnosti bratov z cechu. V deň vykonania prvej skúšky sa pripevní povraz na trámy miestnosti, na ktorom visí figurína, na ktorej visia malé zvončeky a nesie mešec. Ten, kto sa chce stať majstrom, sa musí postaviť svoju pravou nohou do taniera, držať svoju ľavú nohu vo vzduchu a odrezať mešec bez toho, aby sa šliapol na telo a bez toho aby figurína spravila ten najmenší pohyb pričom by zvončeky zazvonili. Ak pochybil čo len v jednej z týchto vecí, ak nevykazoval všetku potrebnú zručnosť, nielenže nedostal výučný list ale ešte ho aj zmlátili. To je to, o čom komediant Hauteroche povedal, že paradoxne bolo potrebné preukázať ukázať cnosť, česť a odvahu aby bol niekto prijatý nečestnými na nečestné remeslo.

Keď sa uchádzač o ušľachtilé povolanie zlodeja mešcov uplatnil vo svojom prvom teste, bolo potrebné ďalšiu skúšku obratnosti oveľa viac nebezpečnejšiu ako bola tá prvá. Jeho spoločníci ho priviedli na verejné miesto, ako je napríklad Kráľovské námestie alebo nejaký kostol. Ak zbadali niekoho oddane sa modliaceho na kolenách pred Pannou Máriou, s mešcom na boku alebo chodca ktorého bolo ľahko okradnúť, nariadili učňovi aby ho okradol v ich prítomnosti a pred očami všetkých. Akonáhle sa to podarilo, začali vykrikovať na okoloidúcich, ukazujúc na neho: "tento tu je zlodej mešcov čo práve ukradol peňaženku! V tomto momente, kedy sa každý zastaví, aby si preveril či ešte má svoj vlastný mešec, a začnú naháňať zlodeja, jeho spoločníci sa k nim pripoja kričia po ňom, nadávajú mu tlčú doňho. Tento to však musí vydržať bez toho aby sa opovážil priznať
že ich pozná.

Avšak hluk a chaos ktorý tým vznikol sa postará o ďalšie prázdne vrecká, odstrihnuté mešce a spoločníkom sa nakoniec podarí bez problémov vytiahnuť svojho nového kamaráta z rúk davu a utiecť, pričom sa každý poriadne nahlas sťažuje, že je tiež okradnutý, bez toho aby sa na konci všetkého dav dozvedel kto je vlastne na vine.
Po tejto skúsenosti sa kandidát zapisuje do spoločnosti a získava oficiálnu licenciu zlodeja mešcov.





https://gavroche60.com/2014/07/24/pour- ... e-bourses/

https://fr.wikipedia.org/wiki/Henri_Sauval

PenelopaW píše:

Zkoušela jsem ho googlit v domnění, že je to nějaký specializovaný světec, a ono ne - je tím myšlen Bůh - Otec, tedy součást trojice Otec - Syn - Duch svatý. Ale o tom, že by byl vyobrazován jako socha tedy slyším prvně, vůbec jsem netušila, že v ikonografii byl Otec také nějak zobrazován, s výjimkou vousatého pána na obláčku .

Někdy, když člověk nehledá, najde:

Pocítila obě jeho ruce na šíji. Hledaly uzávěr náhrdelníku a odhodily ho na stolek. Odepnul jí i perly a trochu ji pocuchal. Vzal ji za zápěstí, jeden po druhém jí stahoval náramky a odhazoval
je na zářivou hromádku ostatních šperků. Ta činnost ho trochu uklidnila; začal se bavit.
„Pro slávu Pánaboha, ochránce žebráků, najednou se cítím jako pařížský zloděj. Panečku, hoši, to je úlovek! Honem s tím pryč!“

(úryvek je z knihy Angelika a král 2, s. 200, scéna, kdy Desgrez sundává Angelice všechny šperky... a potom i šaty )

Ve francouzštině:
Par le Père Éternel protecteur des argotiers, je me sens l'âme d'un truand de Paris. V'là du nanan, les mions. En avant pour la vendange!

moirra píše:

Socha večného otca na dvore zázrakov:

Na rohu domu slepeného z bláta stála socha boha podsvětí, Věčného otce, ukradená z kostela Saint-Pierre-aux-Boeufs. Klení a oplzlosti byly modlitby, které k němu vznášel jeho lid. Spletí malých špinavých a páchnoucích uliček vedla cesta do království noci a hrůzy. Socha Věčného otce označovala hranici, kterou si žádný policista nebo strážný nedovolil překročit, aniž riskoval smrt. Ani počestní občané sem nechodili. Co by také dělali v téhle bezejmenné čtvrti, kde tmavé, napůl zborcené domy, smetiště, staré kočáry a povozy, staré mlýny a staré nákladní lodi, které se sem dostaly neznámo jak, sloužily jako obydlí tisícům rodin, také beze jmen a kořenů, jež neměly jiný útulek než podsvětí.

A o něco dále, když se Angelika s Malbrantem Ranařem vydává pro pomoc k Dřevěnýmu zadku, aby získala dopis Montespanové adresovaný Sousedce:

O něco později Angelika, sedící na koni za Malbrantem Ranařem, dorazila na okraj předměstí Saint-Denis. Flipot za nimi běžel pěšky. Zastavili před pochybnou krčmou U tří brachů.
(…) Nedaleko odtud se tyčil v hromadě odpadků dřevěný, načerveno natřený podstavec, na němž stála socha Věčného otce, patrona podsvětí. Flipot se k němu radostně pomodlil. Cítil se tu jako doma. V zadní části podivného hroutícího se paláce našli Velkého Korzára, vládce žebráků, přezdívaného Dřevěnej zadek.

(Angelika a král 2, s. 213)

Ve francouzštině:
Un peu plus tard, Angélique, montée en croupe derrière Malbrant-Coup-d'épée, parvenait aux abords du faubourg Saint-Denis. Flipot les avait accompagnés à la course. Ils s'arrêtèrent devant le cabaret borgne des « Trois Compagnons ».
(…) C'était non loin de là que se dressait dans sa niche de bois, peinte en rouge, sur un tas d'ordures, la statue du Père Éternel, protecteur des argotiers. Flipot lui fit ses dévotions avec réjouissance. Il se sentait chez lui. Au fond de son invraisemblable palais de torchis et de pierres croulantes on trouva le Grand Coësre, Cul-de-Bois.

Předně mne zaujalo, že ve FJ se hovoří o kabaretu, nikoli o hospodě. A pak: pokud skutečně nějaká taková hospoda / kabaret existovala a není vymyšlená, pak můžeme vytušit, kde přibližně stála ona socha Pánaboha .

PenelopaW píše:

Předně mne zaujalo, že ve FJ se hovoří o kabaretu, nikoli o hospodě. A pak: pokud skutečně nějaká taková hospoda / kabaret existovala a není vymyšlená, pak můžeme vytušit, kde přibližně stála ona socha Pánaboha .

No na prvej strane tohto vlákna som už dávala informáciu že veľký dvor zázrakov a "palác" Veľkého Kázara, kráľa žobrákov stál na dnešnej ulici rue Réaumur (aj s fotografiami) takže vieme aspoň približne kde Socha stála ....

S tým kabaretom to je zaujímavá informácia super postreh - existovali v tom čas už kabarety ako ich poznáme alebo to bol nejaký bordel? to treba vyšetriť

No už to mám: to bola jednoducho krčma

V prvom zmysle tohto slova bol kabaret miestom pitia - krčma alebo hostinec - kde sa dalo aj jesť.
Kabaret v dobe modernej miestom na konzumáciu jedla a pitia pri sledovaní show.

https://fr.wikipedia.org/wiki/Cabaret

vysvetlenie slovného spojenia "cabaret borgne" - nájdeme aj na tejto stránke

http://www.cnrtl.fr/definition/bhvf/cabaret

čo nám samozrejme moc ďalej nepomohlo

farebný obrázok dreveného zadku -

CUL DE BOIS ako je napísané na obrázku je doslova a do písmena drevený zadok

pani AG spomínala že našla malú knížočku o dvore zázrakov

citát z knihy Cesta do Versailles I :


Trpaslík zmizel. Angelika šla dál. Nohy se jí bořily do bláta a šaty zvlhly. Ale necítila chlad.
U ústí stoky přilákalo její pozornost lehké zahvízdnutí. Z otvoru se vynořil trpaslík Barcarol.
„Odpusť, že jsem tě na chvíli připravil o doprovod, markýzo, ale musel jsem zajít pro přítele Janina Dřevěnej zadek.“
Za ním se ze stoky vynořila další malá zavalitá silueta. Nebyl to trpaslík, ale beznohý mrzák, mužský trup sedící na obrovské dřevěné míse. Šlachovitými pažemi se opíral o dřevěné hole, jejichž pomocí se posunoval po dláždění.
Monstrum zvedlo k Angelice zkoumavý pohled. Tvář, podobaná od neštovic, nevěstila nic dobrého. Přes lesklou lebku si pečlivě sčesal řídké vlasy. Na sobě měl jakýsi kabát z modrého sukna, jehož knoflíkové dírky a klopy byly lemované zlatem; kdysi zřejmě patřil nějakému důstojníkovi. Díky dokonale bílé náprsence působil zvláštním dojmem. (...) „Podej mi klobouk,“ nařídil Dřevěnej zadek. Nasadil si širák s pěkným perem. Pak uchopil své hole a vydal se na cestu.


a ešte:

Vtom však autoritativně zasáhl ten podivný Dřevěný zadek. Začal vyrážet tak děsivé skřeky, že všichni ztichli. Z dunivého zvuku hrobového hlasu toho mužského trupu měli všichni strach a většinou ho poslechli.

-------------------------

Jednou večer šla Angelika navštívit Dřevěnej zadek do jeho brlohu pod mostem SaintMichel. Nesla mu jitrnici. Dřevěnej zadek byl jediný, koho si z bandy vážila. Prokazovala mu služby, které přijímal s výrazem ospalého buldoka jako naprostou samozřejmost. Ten večer přivoněl k jitrnici, pohlédl na Angeliku a řekl jí:
„Kam máš namířeno?“
„Do Nesleské věže.“
„Zastav se cestou u hospodskýho Rameze u Pont-Neuf. Je tam Rošťák s partou a Polačkou.“ (...)„Vpadneš do hospody,“ vysvětloval Dřevěnej zadek kazatelsky, „a až uvidíš, co dělá Rošťák s Polačkou, vezmeš první věc, co ti padne pod ruku, kastrol, flašku, a praštíš ho po palici.“
„Koho?“
„No Rošťáka, sakra! Na holku v takovýmhle případě kašleš!“
„Ale mně je úplně jedno, že mě ten mizera podvádí,“ odsekla Angelika povýšeně.
Dřevěnýmu zadku zazářily oči pod ježatým obočím. Pomalu slabikoval:
„Na to nemáš právo… Nebo líp: nemáš na vybranou. Rošťák má mezi našima lidma velkou moc. Vybojoval si tě. Vzal si tě. Nemáš právo jím pohrdat. A taky nemáš právo dopustit, aby on pohrdal tebou. Je to tvůj muž.“
Angelika se zachvěla zlostí, ale i temnou vášní. Hrdlo se jí sevřelo. „Ale já nechci,“ zamumlala přidušeným hlasem.
Beznohý mrzák se hořce rozesmál.
„Já jsem taky nechtěl, aby mi u Nordlingenu dělová koule urvala haksny. Jenže vona se mě neptala. K tomu se nelze vracet. S tím se musíš smířit, a dost… Musíš se naučit i chodit na dřevěný míse…“

Voilá, objavila sa nová kniha o Dvore zázrakov od odborníka na dvor zázrakov:

Le fief d’Alby- La Grande Cour des Miracles
Albyho léno - alias Veľký dvor zázrakov.

Za starého režimu existoval v Paríži tucet "Cours des Miracles" alias Dvorov zázrakov, ktoré riadilo vysoko štruktúrované podsvetie. V roku 1667 dostal Gabriel Nicolas de La Reynie, povýšený na generálporučíka polície, od kráľa úlohu zlikvidovať ich. Keďže nedôveroval vlastným službám, radšej sa spoľahol na cudzinca. Odsúdenca požiadal, aby výmenou za prepustenie vykonal vysoko rizikovú špionážnu misiu.
Preniknutím do podsvetia obývaného banditami a žobrákmi objaví odsúdenec alternatívnu spoločnosť, ktorá je svojou štruktúrou porovnateľná so spoločnosťou čestných ľudí. Získava slobodu pohybu, získava však aj slobodu vlastného uvažovania a konania podľa vlastného svedomia...


O AUTOROVI: Jacques Pipet, držiteľ titulu Master 2 v rešeršovaní (Paris 1 Panthéon Sorbonne), publikoval svoj prvý román zameraný na estetický rozmer kulinárskej revolúcie, ktorá sa začala vo Francúzsku v 17. storočí.
Z Grand Siècle ešte neskončil, po preskúmaní jeho žiarivej časti nás zavedie do jeho najtemnejších zvratov v hutnom a strhujúcom románe.

Obal knihy:


​

Precious píše: *

13 dub 2024, 10:02

Ináč sa mi páči, ako česká prekladateľka nazvala nového Veľkého Kazára: Kulový spodek. V slovenčine sa s tým nepárali a máme Drevenú riť (sorry za vulgárnosť)

kulový spodek nieje vulgárny ak myslíš na karty - ak človek myslí na niečo iné, napríklad na guličky medzi nohami, tak je
Výraz Cul de Bois je doslova a do písmena drevený zadok - pretože sa ľudský trup pohyboval usadený v drevenej mise.

Lenže Cul-de-Bois je jednoducho drevená riť - miernejšie vyjadrené Drevený zadok - keďže sa jedná o historicky známu postavu, máme ho aj na obrázkoch na rytinách. neviem prečo by sa mal odrazu volať inak, len preto že sa z neho stal Velkovezír dvora zázrakov. Vo francúžtine jeho meno zostalo rovnaké. Predtým ho Česká prekladateľka tiež nazývala správne Drevenej zadek. Rytiny aj citáty tuto:

https://angelique.cz/phpBB321/viewtopic ... 550#p18550

https://angelique.cz/phpBB321/viewtopic ... 015#p30015

Okrem toho nezabudnime že máme dva slovenské preklady ... myslím že v starom vydaní bez problému používali slovo kurva. V neskoršom už nie.
V Nemčine ten výraz radšej nechali tak a v Angličtine je to Wood-Bottom

Z Integrale Cesta do Versailles:

Jeho komplicom bol napokon aj nový veľkovezír Cul-de-Bois, do ktorého léna Angelika za bezmesačnej noci priniesla tri truhlice naplnené letákmi s menami posledných piatich vinníkov.

Comme était son complice, enfin, le nouveau Grand Coesre, lui-même, Cul-de-Bois, dans le fief duquel Angélique, par une nuit sans lune, fit transporter trois coffres remplis de pamphlets où étaient dévoilés les noms des cinq derniers coupables.

Zbožňujem tento slovník v ktorom je to vysvetlené že:

1. Cul je vulgarizmus takže to nieje zadok ale pekne po slovensky naozaj riť

2. Francúzi majú výraz pre beznohých mrzákov, ktorý je cul-de-jatte pričom jatte je misa

3. u nás sa používa výraz "tam kde líšky dávajú dobrú noc" a vulgarizmus je to niekde v riti u nich "niekde na riti sveta"
dans le tro du cul du monde v nemčine ten výraz poznáme a používame tiež Am Arsch der Welt

výnikajúci slovník myslím že je tam aj beta verzia slovenčiny a češtiny

https://defr.dict.cc/?s=cul

áno, máš pravdu, pomýlila som sa, v českom preklade knihy je to správne. To vo filme ho volali Kulový spodek, nie? Je to český preklad alebo to aj Francúzi v origináli natočili v menej vulgárnej podobe?

On hlavně ten filmový Kulový spodek, u kterého Angelika ukryje pamflety, byl zdravý chlap, neseděl na "míse". Z toho bych tipovala, že je to úplně jiná postava než knižní předobraz.

takže nás pani AG naučila hneď pár francúzskych slov: BOIS je drevo, pričom ak je niečo robené z dreva je to "de bois" ale aj Les - napríklad Bois de Vincennes
a samozrejme vulgarizmus riť - CUL

Na Francúzskej Wikipedii aj na iných stránkach je vo filme postava Drevená riť - Cul de BOIS

https://fr.wikipedia.org/wiki/Merveille ... C3%A9lique

Angelika mu vo filme vraví: Merci, Cul-de- bois viď príloha - to je screenshot s titulkov pre nepočujúcich

Slovo "cul" znám již ze středoškolských hodin FJ, kde se spolužačce povedl omyl kvůli výslovnosti slovíček, a věta tak získala zcela jiný význam. Chtěla říct větu: "Jedla jsem zmrzlinu a bolelo mě v krku", ale namísto "cou" (vyslovováno jako "ku") řekla "Je mangeais de la glace et j'avais mal à cul" (vyslovováno jako "ky"). Tehdy jsme měli v hodině praktikantky, které to neodhalily, ale naše vyučující se začala uculovat a po hodině nám sdělila, proč. Takže nám zásadním způsobem rozšířila slovní zásobu .