Děkuji za pochvaly
.
Ani jednoho ze tří mužů jsem neuhádla - hrají opravdu vysoký level. Ministra financí Colberta mám díky filmům s MM zafixovaného jako dobráka, ne jako zadavatele nájemné vraždy. Ale koneckonců okolo trůnů francouzských, železných či jiných se dělo vždy tolik šokujících nepředvídatelných událostí, že by mě snaha mocných mužů odstranit nepohodlného svědka asi neměla tolik překvapit.
Nu, nyní už to mohu prozradit... hlavní dějová linie vychází z mých "diváckých představ a fantazií" z doby, kdy mi bylo nějakých 13. Takže inspirace intrikami v Louvru a atentátem na Angeliku je více než zjevná
. Moirra mi pomohla s časovým ukotvením a vymyšlením zápletky, která datumově naprosto sedí - viz její příspěvky v sekci o Fouquetovi. Jelikož někdo musel sehrát zápornou roli, ujal se toho nebohý Colbert, který ovšem podle všeho skutečně byl poměrně chladným člověkem - mme de Sévigné ho titulovala jako "Severáka". Nicméně je otázkou do pranice, zda takový byl od přírody nebo ho k tomu vedla nutnost uspět - to, jak vysoko se díky svým schopnostem vyhoupl, aniž by mu někdo výrazněji umetal cestičku nebo byl ve výhodě slavného rodového jména, svědčí o jeho mimořádných kvalitách. Jistě musel čelit mnohým pomluvám ze strany urozenějších a bohatých, což by zatvrdilo i kdekoho jiného...
Toto se mi mimochodem na Ludvíkovské době líbí - že narušil výsostné postavení šlechty, vyzdvihl i lidi nízkého rodu, ale schopné, jejichž schopnosti uměl ocenit a využít, a současně vytvářel a udílel nové úřady, takže nikdo si nemohl být svými privilegii jist, zda o ně nepřijde, a sakra se musel snažit si je udržet...
Dvakrát jsem postavy v Tvém příběhu neuhádla, snad mi to do třetice vyjde - že by dívku v modrém zachránil
tento muž
?
Jako zachránce také hádám stejného muže.
Hohó, píšu to já, moje obsese je veřejně známá, kdo by ji tak mohl zachránit??
Snažila jsem se zjistit něco o pevnosti na Belle-Isle a Fouquetovi, ale v češtině jsem nic nenašla. Mohla bych požádat opět o drobný komentář pro neznalé?
Největší odbornicí na Fouqueta je zde Moirra, takže věřím, že i ona poskytne nějaký důkladný komentář na toto téma.
Čerpám z Kovaříkovy knihy "Královské vraždění":
Od bratra kardinála de Retz koupil Fouquet roku 1650 titul markýze de Belle-Isle, s nímž souvisel i vznešený titul místokrále Ameriky. Belle-Isle byl (a stále je) ostrov u atlantického pobřeží proti poloostrovu Quiberon, uzavírajícímu Morbihanský záliv s přístavem Vannes, a do jisté míry střežil přístavní město Nantes u ústí Loiry. Na Belle-Isle nechal Fouquet zesílit opevnění, umístil tu dvě stovky děl a dobudoval soukromou oceánskou flotilu, jejíž admirálskou loď pokřtil ve shodě s figurou svého znaku na Grand Écureuil
, Velká Veverka.
Toto počínání samozřejmě budilo podezření, Fronda byla v čerstvé paměti, padaly otázky, kde na to Fouquet vzal...
Článek o ostrovu na anglické wikipedii:
https://en.wikipedia.org/wiki/Belle_Île
Článek o ostrovu v ČJ:
https://cestovani.idnes.cz/ostrov-divok ... tovani_luk
A tak jako toho násilníka i mě zarazily mě ty spodní kalhotky.
https://www.bellinda.cz/poradna/zeny/5- ... te-neznali
Paní AG (myslím, že to bylo někde v "Cestě do Versailles" ) popisovala scénu, kdy Angelice zvedl nějaký chlap sukni - a kalhotky rozhodně neměla...
Jak to bylo v 17. Století s kalhotkami?
Kalhotky vzbuzují vášně téměř v každém
. S netrpělivostí očekávám bouři, která se nyní snese na moji hlavu z Vídně
.
...Ještě o nich bude psáno v 2. kapitole, ale velmi stručně: kalhotky byly jako součást dámského oděvu známy už někde od středověku, ale mainstreamově se moc nerozšířily. Ostatně v době gotiky, kdy se nosily dlouhé úzké sukně, nebylo co skrývat, a později - jak mne neustále přesvědčovala Moirra - nebyly pod všemi těmi barokními sukněmi a spodničkami moc praktické z hlediska vykonávání potřeby. Na venkově se spodní prádlo neřešilo (Vondruška dokonce popisuje jakousi stížnost na nemravný tanec na venkovské zábavě, kdy se k sobě taneční dvojice tisknuly tak, že z toho "několik žen již v šenku obtěžkáno bylo"), ve městech se moc neujalo, protože mělo pověst něčeho hříšného, co ukazovaly nevěstky v Itálii, aby lákaly a dráždily zákazníky. Nicméně kalhotky jsou doloženy u některých ženských církevních řádů, takže můžeme usuzovat, že se s nimi hrdinka seznámila právě v tomto prostředí a coby cudná a zbožná dívka je přijala za své. PJejich přítomnost pod sukněmi modrých šatů lze ovšem vysvětlit i jedním praktickým důvodem, který nechci rozmazávat - hrdinka mohla mít "své dny"
.
Mimochodem: Z období rokoka jsou známa vyobrazení kavalíra zavazujícího dámě střevíček. Nám to připomene tak možná nevinnou scénu z Pyšné princezny, ale tehdy šlo o obrázky se silným erotickým nábojem. Neboť s ohledem na absenci spodního prádla mohl kavalír při podobném úkonu dráždivě zahlédnout skryté půvaby své vyvolené. A žádost o zavázání botky s sebou nezřídka nesla následné pozvání do ložnice
.