Nyní se již dostáváme k tomu, proč se kapitola jmenuje tak, jak se jmenuje. Níže opět odkazy s obrázky neboli oblíbená lekce z historie (povětšinou francouzsky). Česká hesla doporučuji přepnout do francouzské jazykové mutace, je tam toho mnohem víc...
Pont Marie:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Pont_Marie
http://lefildutemps.free.fr/paris/pont_marie.htm
Pont Rouge (později Pont Saint Louis):
https://cs.wikipedia.org/wiki/Pont_Saint-Louis
http://lefildutemps.free.fr/paris/pont_saint_louis.htm
Pont Marie a Pont Rouge v roce 1760:
https://commons.wikimedia.org/wiki/File ... _c1760.jpg
Pont Notre-Dame:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Pont_Notre-Dame
http://lefildutemps.free.fr/paris/pont_notre_dame.htm
U Pont Notre-Dame připomínám témata "Desgrez" a "PAŘÍŽ - Po stopách Angeliky", stejně jako již zmiňované video (zde je i o Pont Marie):
https://www.youtube.com/watch?v=FywaN1wZ_rI
Pro lepší představu doporučuji putovat s hrdiny po Turgotově mapě (
https://en.wikipedia.org/wiki/Turgot_map_of_Paris). Jen zde je již Pont Marie opraven (a bez obnovy stržených domů, proto vypadá tak divně) - stejně jako na vyobrazení z roku 1760.
Co se týče této "podkapitolky", pokorně se přiznávám, že zde došlo k jisté chybě v mém překladu.
Obchodníky s galanterním zbožím nelze chápat v dnešním slova smyslu jako ty, co prodávají nitě, stuhy apod.
Mercier (mimochodem - s ohledem na filmovou Angeliku hezká souhra náhod), neboli obchodník s galanterií, byl
prodejcem módních doplňků. Manžel Voisinové navíc obchodoval s drahými kameny, což bylo to, co jej nakonec zruinovalo - a proto Sousedka následně svými "obchody" živila celou rodinu.
U zmíněné
Marie Markéty jsem vycházela z knihy
Královna Temnot od Hamelové, kde je uváděna jako dcera Voisinové. V jiných zdrojích jsem ovšem našla, že to byla dcera jen Montvoisina, tedy Voisinka ji vyvdala. Kromě ní ovšem měla ještě jiné děti (ovšem ty v Travičské aféře tolik nefigurovaly, takže se o nich příliš nemluví, ale pokud se dobře pamatuji, měla minimálně jednoho staršího syna + tuším dceru). Marie Markéta byla v době návratu krále do Paříže (tedy 1660) stára jeden rok. Později pomáhala matce s živností, fungovala jako médium, asistovala při Černých mších a později, při samotném vyšetřování, svědčila proti matce a byla to právě ona, kdo uvedla, že jednou z klientek byla madame de Montespan. Voisinová sama na mučidlech zarytě mlčela - podle všeho zřejmě doufala, že její mocná klientela jí hranice ušetří.
O dceři Voisinové je velmi zajímavá již zmiňovaná kniha Francoise Hamelové (
http://angelique.cz/cz_phpBB3/viewtopic ... vna+temnot).
https://en.wikipedia.org/wiki/Marguerite_Monvoisin (anglicky)
Rodina podle Hamelové nejprve skutečně bydlela na Pont Marie, a až když byla Marie Markéta starší, přestěhovali se "Voisinovi" do Rue Beauregard ve Villeneuve (
http://www.crommelin.org/history/Biogra ... Voisin.htm).
A na závěr vysvětlení jednoho slova, které možná leckdo přehlédl:
Traktér = živnost ve starších dobách ve Francii a zvláště v Paříži velice rozšířená. Traktéři (
Rôtisseaur) pekli a prodávali maso, popřípadě i s příkrmy, a zákazníci si je odnášeli domů.
Pokud popřemýšlíme nad tím, jak se ještě kolem poloviny 17. století vařilo, pochopíme popularitu této živnosti. Drtivá většina domů nebyla vybavena kuchyní (natož jídelnou), obyvatelé se chodili stravovat do hospod, popř. si domů přinášeli již hotové pokrmy. Viz i to, že neexistovalo nic jako jídelní stůl - pokud se něco takového praktikovalo, tak šlo o dřevěné desky postavené na kozách. Ke změně došlo v druhé polovině století s obratem v celkovém pojetí gastronomie, kdy se začaly pořádat různé domácí oslavy, servírovat pokrmy pro návštěvníky apod. - v této době Audiger vydává svoji příručku
. Následkem se mění i dispozice domů, objevují se kuchyně, jídelny... a řeší se, kam správně postavit sklenku a rozložit příbory.
V souvislosti s traktéry vkládám odkaz na obrázek Nicolase Guérarda s vyobrazením nočního života v Paříži, který je i součástí knihy
Noc, kdy se zrodilo šampaňské:
http://parismuseescollections.paris.fr/ ... -rotisseur
Úryvek ponechávám celý, byť se dotýká i jiných témat, která byla zmiňována jinde, ale považuji to za zajímavé. Viz otázka pouličního osvětlení, které zavedl La Reynie. V důsledku došlo nejen k poklesu kriminality, ale byly dlážděny ulice, mnohem víc se začalo dbát na jejich čistotu a údržbu, a začalo se v nich žít nočním životem (viz jeden z dopisů, které si četly v Angelice dámy v Quebeku, jak se korzuje po ulicích, které svítí jako ve dne).
Jak píše DeJean (s. 187):
Na konci století zachytil rytec Nicolas Guérard poprvé scénu náležející do sféry nazývané od oněch dob nočním životem, kdy městský ruch pokračuje bez přerušení i po západu slunce. Ukázal, jak již funguje pařížské veřejné osvětlení. Na pravé straně vidíme elegantně oblečeného muže, který právě vyzvání na zvon, aby oznámil, že je čas zapálit lampy. Určený lampář se začíná přesně v určenou dobu věnovat svému úkolu. Vkládá zapálenou svíci do lampy, zatímco dítě se nahýbá nad košem, aby připravilo svíci pro další lampu. Muž spouštějící vpravo lampu u zdi domu mezitím čeká, aby ji mohl vrátit na původní místo, jakmile do ní bude vložena zapálená svíčka.
Guérardova rytina současně názorně dokumentuje, jaký dopad mělo zavedení nového systému veřejného osvětlení na Paříž a její obyvatele. Všimněte si samotné ulice: je čistá, bez odpadků, a současně i elegantně vydlážděná dlažebními kostkami. Obchůdek, jejž vidíme na levé straně, jen vzklétá zásluhou možnosti rozšířit napříště otevírací hodiny. Je jasně osvětlen, příjemně upraven a zve k návštěvě - nejlepší důkaz, nakolik kráčí pouliční osvětlení a rozvoj obchodování společně ruku v ruce. Guérard na rytině ukazuje podnik muže označovaného jako traiteur - jednalo se o nový druh profesionálního kuchaře, jehož podnikání se začalo rozvíjet spolu se zavedením pouličního osvětlení. Jeho specialitou bylo opékané maso. Zde připravuje skopovou kýtu, kterou si mohli zákazníci buď odnést a spořádat doma (jak dělají lidé na rytině), anebo sníst rovnou na místě na jednom z talířů zdobících zeď jeho krámu. (...)
Když to tak po sobě čtu, musím dát za pravdu Dashe
Tak nějak tuším, že za touto fikcí bude víc rešerší než v samotném kánonu