Ludvík Bourbon, princ de Condé alias Velký Condé
S ohledem na citování úryvku v kánonu jsme zjistily, že princ de Condé zde nemá své vlastní téma. Tímto tedy napravuji .
Louis Bourbon, kníže de Condé, se narodil 8. září 1621 (+ 11. prosince 1686) a proslul zejména jako významný vojevůdce a voják. Během třicetileté války získal věhlas porážkou španělského vojska u Rocroi (v kánonu je také velmi často zmiňován jako "vítěz od Rocroi a Lens"). Po válce zprvu bojoval proti frondě, ale později se postavil proti mladému králi a spojil se se Španěly. Do smrti svého otce (1646) byl titulován jako vévoda d'Enghien (Duc d'Enghien) a po jeho smrti se stal nejvýznamnějším představitelem větve Bourbon-Condé.
V roce 1640 byl přítomen obležení Arrasu, 1642 obležení Perpignanu, a již roku 1643 byl jmenován hlavním velitelem vojska ve Flandrech. Roku 1644 porazil s Turennem bavorského generála Mercyho u Freiburku v Breisgavě, načež vítězové opanovali Filipsburg, Worms a Mohuč. Roku 1645 zvítězil a Turennovi přišel na pomoc u Allersheima poblíže Nördlink, 1646 dobyl pevnosti Dunkerku, 1647 bojoval v Katalonii a 1648 vítězství dobyl u Lensu v hrabství Artois, kde mnohdy své nepřátele překvapil prudkými útoky.
Královna regentka Anna Rakouská ho povolala proti frondě, ale záhy se jí zprotivil (dle wikipedie a Ottova slovníku naučného lakomstvím a nadutostí ). Mazarin ho dal v lednu 1650 zatknout a uvěznit ve Vincennes, avšak už v únoru následujího roku ho propustil na svobodu. Condé po návratu do Paříže očekával, že se královna matka bude řídit jeho radami, ale protože se toho nedočkal, odešel do svého místodržitelství v Guyenne, kde se spolčil se Španěly. Král Filip IV. ho jmenoval nejvyšším velitelem a Condé bojoval proti Francii až do roku 1659. V Paříži byl odsouzen k trestu smrti a jeho statky byly zabaveny, což se pak stalo jedním z předmětů jednání při uzavírání pyrenejské smlouvy. Velmi podrobně je o tom tuším v Královské svatbě či předchozím svazku Integrale.
"Přesněji řečeno jsme se s ním proto přestali stýkat. Copak vy nevíte, že princ de Condé, jemuž jsem zůstal věrný, se rozešel se dvorem?"
"Jak bych to mohl vědět," vyděsil se Armand de Sancé. "Viděli jsme se před několika měsíci a to neměla regentka věrnějšího sluhu, než byl princ."
"Jistě, jenže od té doby se moc změnilo," vzdychl podrážděně markýz du Plessis. "Nemůžu vám to všechno podrobně vykládat. Jen vám řeknu, že pouze díky princi de Condé se mohla královna, její dva synové a ten rudý ďábel kardinál znovu vrátit do pařížského Louvru. Jenže namísto díků se k tomuto velkému člověku chovají velice nevděčně. Roztržka trvá už několik týdnů. Princi se zdály dost zajímavé některé návrhy Španělska, a tak přijel ke mně, abychom je podrobně prostudovali."
"Návrhy Španělska?" opakoval nevěřícně baron Armand.
"Ano. Mezi námi a na naši šlechtickou čest, představte si, že král Filip IV. šel tak daleko, že nabídl našemu generálovi stejně jako panu de Turenne armádu o deseti tisících mužů."
"K čemu to?"
"No přece abychom porazili regentku a hlavně toho zlodějského kardinála. S pomocí španělských armád, vedených panem de Condé, by princ vstoupil do Paříže a Gastona Orleánského, bratra zesnulého krále Ludvíka XIII., prohlásil za krále. Monarchie bude zachráněna a konečně zbavena toho cizince, který ji připravuje o čest. Copak pro vás můžu při těchhle plánech něco udělat, ptám se vás? Chci-li udržet způsob života, který jsem vám právě popsal, nemohu se obětovat pro ztracenou záležitost. Přestože lid, parlament, dvůr, všichni nenávidí Mazarina, královna se na něj upnula a nikdy ho neopustí. Řeknu vám, že život, který vede už dva roky dvůr, je nepopsatelný. Tak snad žijí jen cikáni: útěky, návraty, hádky, války. Už je toho příliš. Následník trůnu Ludvík XIV. je ztracen. Navíc dcera Gastona Orleánského, slečna de Montpensier - víte, ta vysoká sebevědomá dívka -je zanícená frondistka. Už před rokem stála na straně vzbouřenců. Touží jen po tom, aby se k nim mohla znovu přidat. Moje žena ji zbožňuje a ona jí to oplácí. Jenže tentokrát Alici nedovolím, aby se připojila na jinou stranu než na mou. Ovázat si modrou šerpu kolem boků a připíchnout si obilný klas na klobouk, to není nic vážného, pokud rozkol mezi manžely nezpůsobí další problémy. Protože Alice je prostě v zásadní opozici. Proti podvazkům a pro hedvábné přívěsky, proti patce a pro odhalené čelo. Je to originál. Právě teď je proti Anně Rakouské, regentce, protože poznamenala, že Aliciny ústní pastilky jsou cítit jako projímadlo. Takže Alici nic nepřinutí vrátit se ke dvoru, kde se údajně při těch neustálých královniných modlitbách a darebáctví malých princů jen nudí. Budu tedy následovat svou ženu, když ona nechce následovat mě. Mám slabost pro její špičkování a její způsob milování. Ostatně fronda je příjemná hra..."
"Ale... snad nechcete říct, že pan de Turenne taky...," koktal Armand de Sancé, který ztrácel půdu pod nohama.
"Oh, pan de Turenne! Pan de Turenne! Je to přece člověk jako každý jiný. Nemá rád, když není doceněn. Žádal pro svou rodinu Sedan. Odmítli ho. Urazil se, jako by na něj měl právo. Vypadalo to dokonce, že přistoupil na návrhy španělského krále. Pan de Condé tolik nespěchá. Čeká s rozhodnutím na zprávy své sestry de Longueville, která odjela s princeznou de Condé vzbouřit Normandii. Musím vám prozradit, že jsem pozval vévodkyni de Beaufort, jejíž půvaby mu nejsou lhostejné. Protentokrát prostě náš velký hrdina do války tak nespěchá. Jistě mu odpustíte, až uvidíte jeho bohyni. Ta má, panečku, pleť."
V následujících letech se Velký Condé pokoušel získat polskou korunu, což mu překazila volba a korunovace Jana III. a odpor Ludvíka XIV. Dle kánonu v době míru usiloval o to, stanout opět v čele armády, což se mu nakonec 1668 podařilo a opanoval Franche-Comté. V roce 1672, když propukla válka proti Holandsku, se Condé vyznamenal smělým přechodem přes Rýn, a 1674 dobyl vítězství u Senefu poblíž Monsu. Rok poté byl poslán do Alsaska a přinutil nepřítele k ústupu za Rýn.
Protože však byl již dlouhodobě sužován dnou, uchýlil se nakonec na své panství do Chantilly.
Dle Ottova slovníku naučného nad ním ve vojenských dovednostech a strategii vyniká pouze Napoleon Bonaparte.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Louis,_Grand_Cond%C3%A9
Narození: 8. září 1621, Paříž, Francie
Úmrtí: 11. prosince 1686, Zámek ve Fontainebleau, Fontainebleau, Francie
Manželka: Claire-Clémence de Maillé-Brézé (sňatek: 1641–1686)
Děti: Henri Jules, Prince of Condé, Louis III de Bourbon-Condé, Louis de Bourbon, Duke of Bourbon
Rodiče: Jindřich II. Bourbon-Condé, Šarlota Markéta de Montmorency
Sourozenci: Anne Geneviève, Armand Bourbon-Conti
https://www.britannica.com/biography/Lo ... e-de-Conde
https://www.louvre.fr/en/oeuvre-notices ... -1621-1686