Nedalo mi pokoja sa nepozrieť kade to Joffrey pochodoval po úteku z loďky v ktorej ho
po fingovanej poprave viezli do väzenia.
No zistila som že sa parádne nachodil kým sa dostal naspäť do Paríža.
Tu sú na mape všetky spomínané dediny a miesta z opisu jeho úteku z 6-teho a 4-tého dielu.
Tuto su vybrané texty kde sa spomínajú:
Desgrez pokrčil rameny.
„Žil? Bylo daleko pravděpodobnější, že se utopil u
Gassicourtu. Upálený nebo utopený,
měnilo to snad něco?“
„Ne, ne, to není možné,“ vykřikla a vzrušeně vyskočila.
„Co byste byla udělala, kdybych promluvil?“ naléhal Desgrez
- případ s utopencem v
Gassicourtu
Musíme odjet do
Pontoise a vyslechnout mnichy z kláštera, kde ho viděli.“
„Takže to byl on, viďte, byl to on! Jenže co hledal v Pontoise? Že by se chtěl vrátit do
Paříže? To je ale šílenství!“
„Je to druh šílenství, kterého je muž jako on schopen se dopustit pro ženu, jako jste vy.“
„U městských bran však jeho stopa mizí.“
-----------------------------------------------------------------------
6 diel:
Když na břehu Seiny s překvapením zjistil, že žije a octl se daleko od ječícího davu,
zamyslel se nad dosahem tohoto zázraku.
Co bylo pak? Hrál velice složitou partii, nevzpomínal však na ni úplně ve zlém.
Zatímco mušketýři, kteří ho měli hlídat, usnuli, sklouzl do chladné řeky a doplaval k bárce ukryté v rákosí. Odvázal ji a nechal se unášet proudem. Zřejmě na chvíli omdlel, pak zas nabyl vědomí, svlékl odsouzeneckou košili a oblékl se do venkovských šatů, ležících v loďce.Poté se promrzlými cestami vydal do Paříže, ubohý, hladový, protože se neopovážil zajít do nějakého statku. Na nohou ho držela jediná myšlenka: Žiju a uniknu jim…
Živil se zmrzlými jablky, která našel ve škarpě, a řepou spadlou z vozíku.
kláštor v
Pontoise:
Mniši, které požádal o azyl, se nad ním slitovali, ale umínili si, že ho umístí v sousední leproserii a
jemu dalo dost práce jim uniknout. Znovu se rozkulhal po cestě a krvavými hadry a kapesníkem,
jímž si zakrýval tvář, děsil sedláky, které občas potkával.
V podstatě to však bylo o mnoho lepší.
Objevily se před ním pařížské věže. Joffrey de Peyrac podle předem uváženého plánu město
obešel. Když dorazil až ke kapli ve
Vincennes, zažil poprvé pocit triumfu.
Skromná kaplička, skrytá v lese, unikla pozornosti králových biřiců a nebyla tedy
zapečetěná jako ostatní rozsáhlé jmění, patřící kdysi hraběti z Toulouse. Pohladil její kamenné zdi a
napadlo ho: Ještě jsi pořád moje, posloužíš mi.
Malá svatyně mu opravdu posloužila. To, co mu kdysi tajně postavili bohatě zaplacení
řemeslníci, báječně fungovalo: podzemní chodbou se dostal do Paříže ke studni, jíž vylezl přímo
uprostřed svého opuštěného paláce a dostal se ke skrýši za oltářem, kam si prozíravě už kdysi dávno
ukryl zlatý poklad a šperky.
S vypětím posledních sil vyšel z paláce
Beautreillis dveřmi do zimní zahrady, jejichž zámek
znal – byly otevřené, aby jimi mohl procházet hlídač – a za okamžik už zvonil u dveří kláštera
lazaritů, který stál nedaleko.
„… kolem půlnoci se loďka, která nás s vězněm převážela, zastavila u
Nanterre a přirazila
ke břehu. Všichni jsme si na chvíli odpočinuli. Nechal jsem u vězně stráž. Vězeň od okamžiku, kdy
jsme ho převzali z rukou kata, nejevil známky života. Museli jsme ho nést dlouhým podzemím,
vedoucím ze sklepa Modrého hroznu až k přístavu. Celou dobu, co ležel na dně loďky, téměř
neznatelně dýchal…
Okamžitě ho začali pronásledovat, vzbouřili sedláky a požádali je, aby jim půjčili psy.
Pustili je po břehu. Nakonec usoudili, že poté, co se vězni s nadlidskou námahou podařilo
vyklouznout z lodi, strhl ho proud. A protože byl příliš slabý, aby dokázal plavat, utonul.
Přesto když si jakýsi sedlák přišel později stěžovat, že mu tu noc ukradli loďku uvázanou
opodál, velitel mušketýrů nechtěl novou stopu pominout. Loďku nalezli poblíž
Porcheville.
Prohledali okolí. Vyslechli místní obyvatele, vyptávali se jich, zda neviděli hubeného kulhajícího
tuláka. Několik kladných odpovědí přivedlo mušketýry až k malému klášteru skrytému v topolovém
háji, kde opat vypověděl, že před třemi dny poskytl nocleh jednomu malomocnému tulákovi, jaký
se v kraji čas od času objeví: ubožák plný ran. Tvář bezpochyby příliš odpornou skrýval pod
špinavým hadrem. Byl ten muž vysoký? Kulhal? Ano… snad. Mniši si na něho moc nepamatovali.