Moderátor
|
|
Offline |
|
Registrován: 14 říj 2016, 19:08
Bydliště: Liberec
Kontaktovat uživatele: SZ
|
| |
|
|
https://commons.wikimedia.org/wiki/File ... uselang=fr
Poslední odkaz je naprosto perfektní záležitost!!!! Lze nazvětšovat + jsou tam popisky jednotlivých částí průvodu, takže rýpalové mohou porovnávat s Integrale.
Hm... tak po zkopírování odkazu odsud do prohlížeče se mi nic nenačítá - doporučuji tedy název obrazu zadat do google.
"1660 entry of Marie Thérèse of Austria (new wife of Louis XIV of France) into Paris.jpg"
Tady funkční obrázek na jiných stránkách, ale nejde tak hezky zvětšovat: https://www.alamy.com/19-1660-entry-of- ... 88203.html
PRŮVOD:
jednotlivé "složky" průvodu:
- členové žebravých řádů - františkáni, johanité, augustiniáni a karmelitáni
- duchovenstvo s kříži a korouhvemi
- městská garda
- guvernér (pan de Burnonville) a jeho stráže
- starší cechu kupeckého, radní, konšelé, dozorční úředníci čtvrtí, mistři cechu soukenického, pekařského a vinařského
- cech obchodníků
- policisté, strážci věznic, důstojníci a soudní vykonavatelé
- nejvyšší soudní úředníci, úředníci z daňových úřadů a výběrčí
- královna matka a princezna Henrietta Anglická
- Mazarinův "konvoj" čítající 72 mul ve 24 řadách, podkoního jeho eminence, pážata, koně, 11 kočárů se šestispřežím a kočár samotného kardinála
- šlechtici se svým služebnictvem: d'Humieres, Lauzun, Saint-Aignan, de Guiche, Brienne, de Vardes v čele švýcarské gardy
- král
- nejvyšší komoří, nejvyšší král. pobočník, vrchní královský podkoní a velitel stráží
- princ de Condé a králův bratr (v Integrale vynecháni!)
- královna na pozlaceném římském trůnu
Čekání se prodlužovalo. Konečně křik netrpělivého davu prozrazoval, že se průvod blíží.
Ze stínu brány Saint-Antoine se vynořují první skupinky. Sestávají ze čtyř žebravých řádů: františkánů, johanitů, augustiniánů a karmelitánů, kteří nesou kříže; před nimi kráčejí nosiči svíček.
Hnědé, černé a bílé vlněné kutny se vysmívají kráse slunce, které se jim mstí tím, že je pálí do lesknoucích se růžových vyholených lebek.
Následuje duchovenstvo s kříži a korouhvemi, kněží v komžích a čtverhranných čepičkách.
Pak přichází městská garda se zdviženými trubkami a nábožné zpěvy střídají veselé melodie.
Za třemi sty městskými lučištníky kráčí guvernér, pan de Burnonville, a jeho stráže.
Následuje starší cechu kupeckého na koni mezi nádherně vyšňořenou skupinkou sluhů v zelených livrejích, doprovázen radními, konšely, dozorčími úředníky čtvrtí, mistry cechu soukenického, kožešnického, pekařského a vinařského v sametových pláštích nejrůznějších barev.
Dav jásavě vítá šest korouhví, symbolů cechu obchodníků.
O mnoho chladněji reaguje na policisty, strážce věznic, důstojníky a soudní vykonavatele.
Poznává obvyklé mučitele, zachmuřené a zlé, a úplně utichá.
Stejně nepřátelské ticho přivítalo nejvyšší soud, úředníky z daňových úřadů a výběrčí — symboly nenáviděných poplatků.
Nejvyšší soudce a jeho nejbližší kolegové jsou nádherně oblečeni v šarlatových pláštích lemovaných hermelínem, na hlavě mají čepičky z černého sametu premované zlatem.
Byly už skoro dvě odpoledne. Na azurovém nebi se marně pokoušely seskupit malé obláčky, sálající slunce je okamžitě rozehnalo. Dav se potil, stoupala z něj pára, začínal se dostávat do
transu, natahoval krk směrem k předměstí.
Vzrušené hlasy oznamovaly, že pod baldachýnem paláce de Beauvais se objevila královna matka. Doprovázela ji anglická královna vdova a její dcera, princezna Henrietta. To bylo znamení, že se blíží král a královna.
(…) Už z dálky rozeznaly konvoj Jeho Eminence kardinála Mazarina.
Mezi atrakcemi očekávanými v tento pohádkový den měl pověst té nejzajímavější doprovod Jeho Eminence, kardinála Mazarina. S velkým napětím sledovali diváci jeho dvaasedmdesát mul seřazených ve čtyřiadvaceti řadách, s bílými chocholy a zlatými sametovými přikrývkami. Za nimi kráčel podkoní Jeho Eminence se čtyřiadvaceti bohatě oblečenými pážaty, poté klusalo dvanáct nádherných koní pod zlatem a stříbrem vyšívanými rudými přikrývkami, které vedlo za uzdu dvanáct livrejovaných lokajů. A potom takzvaný zlatý hřeb, nádhera všech nádher: jedenáct kočárů se šestispřežím s dalšími skvostnými přikrývkami. Vrcholem byl kočár Jeho Eminence, v němž seděl sám kardinál a který byl skutečně mistrovským dílem pozlacovačů. Na slunci jen jiskřil.
Kočár Jeho Eminence kardinála, muže, který tolik let ovlivňoval osud Francie a celé Evropy, se dal znovu do pohybu, tažený osmi koňmi, mezi všemi kočáry toho dne byl však nejmenší. A… ten kočár… byl prázdný.
Ovace zesílily.
Poslední partie mazaného Itala, kterého tento dav, jenž ho tolik odmítal a nenáviděl, přece jen vzal na milost. Tleskali symbolu toho, co nikdo nemohl popřít: vynikajícímu stratégovi, který s pomocí vestfálského míru vytáhl Evropu z hrůzné třicetileté války a který podepsal pyrenejský mír se Španělskem, odvěkým francouzským nepřítelem. Lid citlivě pochopil, že kardinál odmítl snášet nepohodlí a obtíže přehlídky, a byl mu vděčný za to, že ukázal svou moc, a přitom je ušetřil svého obrazu.
Jistě se objeví – a známky nemoci a bolesti bude skrývat pod nalíčením –, na balkoně paláce de Beauvais.
(…) Před králem kráčeli šlechtici se svým služebnictvem.
Angelika dokázala mnohé jmenovat. Ukazovala svým společnicím markýze d’Humières a vévodu de Lauzun v čele jejich družin. Lauzun bez zábran pokukoval kolem, posílal dámám polibky. Dav mu odpovídal hlasitým obdivným smíchem.
Jak je milují, tyhle mladé šlechtice, tak statečné a skvělé! Teď znovu zapomínají na jejich marnotratnost, povýšenost, rvačky a ostudné pitky v hospodách. Vzpomínají jen na jejich udatné hrdinské činy.
Nahlas pronášejí jejich jména: zlatě oblečený Saint-Aignan s krásnou postavou i tváří; de Guiche s rozzářeným jižanským obličejem na bujném vraníkovi, jehož postroj se blýská drahými kameny; Brienne s třemi krásnými péry na klobouku, která mu padají do obličeje, jako když mává křídly pohádkový bílorůžový pták.
Angelika trochu couvla a stiskla rty, když projížděl markýz de Vardes s drzým obličejem pod světlou parukou v čele stovky Švýcarů v nadýchaných okružích ze 16. století.
Rytmus pochodu narušil ostrý zvuk trumpet.
Blížil se král, vítán nadšeným voláním.
Byl tu... krásný jako jitřní hvězda!
Jak je vysoký a urostlý, ten francouzský král! Konečně opravdový panovník. Ani opovrženíhodný jako Karel IX. nebo Jindřich III., ani příliš prostý jako Jindřich IV., ani příliš přísný jako Ludvík XIII.
Jel na tmavém hnědákovi a pomalu se přibližoval, následován nejvyšším komořím, nejvyšším královským pobočníkem, vrchním královským podkoním a velitelem stráží.
Odmítl baldachýn, který pro něj město dalo vyšít. Chtěl, aby ho lid viděl v jeho stříbrem vyšívaném obleku, zdůrazňujícím jeho urostlou postavu. Tvář mu před sluncem chránil klobouk, jehož střechu zdobenou bílými péry držely diamantové spony. Zamával rukou.
(…) Její pohled odlákal výkřik davu.
„Princ! Ať žije princ!" vyvolávali.
Angelika se otřásla.
Hubený, vychrtlý, s ohnivýma očima a obrovským ptačím nosem se vracel do Paříže princ de Condé. Přijížděl z Flander, kde stál v čele dlouhotrvající vzpoury proti královské autoritě.
Nezajímaly ho předsudky, nelitoval ničeho a pařížský lid ostatně taky ne. Zapomněl na zrádce, oslavoval vítěze z Rocroi a z Lensu.
Králův bratr po jeho boku, zahalený do krajek, vedle něj vypadal ještě víc než jindy jako rozmazlená dívka.
Zdvihl se zesilující pokřik.
Konečně se objevila mladá královna v lehkém kočáře z pozlaceného stříbra, taženém šesti koňmi s drahocennými přikrývkami, na nichž byly vyšité bourbonské lilie posázené drahokamy.
Objevila se mladá královna, sedící na římském trůnu z pozlaceného stříbra, taženém šesti koňmi, s přikrývkami vyšitými zlatými liliovými květy a posázenými drahokamy.
Pomlouvači z Pont-Neuf šířili zprávy, že nová královna šilhá, je ošklivá a hloupá. Všichni se radovali, že panovnice sice není nijak zvlášť krásná, ale má nádhernou perleťovou pleť, velké modré oči, jemné vlasy barvy bledého zlata, což ji činí půvabnou. Obdivovali její držení těla, její královskou vznešenost, vytrvalost, s níž tato křehká žena snášela tíhu svých brokátových šatů zdobených diamanty, perlami a rubíny.
Modře je doplněný text z Integrale, v němž zcela chybí zmínka o princi de Condé a Monsieurovi, stejně jako v Čs. spisovateli není nic o anglické královně a princezně Henriettě.
Co mne zaujalo hodně je rozdílnost verzí týkajících se kardinála Mazarina - v původním vydání je uvedeno, že se průvodu účastnil, v Integrale je napsáno, že jeho kočár byl prázdný!
|
|