Zabývám se už nějaký ten čas středověkem a ten se neobejde bez alchymie. I když se doba krále Slunce od středověkého myšlení notně vzdálila, přesto některé věci přetrvaly. Například Joffreyovo obvinění z čarodějnictví, že se zabýval transmutací kovů, nám určitě připadalo naprosto absurdní až směšné - kdo by tomu přece věřil! A přesto, církev dobře věděla, že to možné je. Nejbližší důkaz se nachází přímo na hradě Karlštejně v kapli Svatého Kříže ve velké věži. Zlato, které bylo použité na výzdobu bylo z části vytvořeno alchymicky - podle poznatků Hany Blochové. Kdyby vás tohle téma zajímalo, tak kniha Magisterium Karlštejna je naditá informacemi. V malé věži, v kostele Panny Marie, je vyobrazený celý alchymický postup, až na poslední scénu, kterou Mocker při přestavbě Karlštejna úplně odstranil - zřejmě dobře věděl, co ničí. Karel IV. zde na jedné scéně předává Kámen mudrců králi kyperskému. Téma alchymie a vůbec mě zajímá i vzhledem ke Zlaté Koruně, což už se nyní snažím konečně sepsat do nějaké té knihy.
Takže ano, obvinění z čarodějnictví bylo možné a nebyl to blud.
Podle mě vedlo k obvinění z čarodějnictví a přímo fyzická likvidace upálením (tedy naprostým zničením osoby hraběte pro veřejnost) kombinace několika faktorů - ohromné bohatství, které mohlo být (podle církve našeptávající králi) vytvořeno pomocí Kamene mudrců - tedy nevyčerpatelného zdroje zlata (to by se arcibiskupovi nebo králi určitě hodně líbilo), titul a rozsáhlé panství, které činilo z Joffreye jednoho z nejmocnějších mužů království + zcela logické a legitimní pokrevenství grálské krve. Stará šlechta mohla ještě na toto pokrevenství odkazovat, u nové nevím, nevím, kolik šlechtických titulů vzniklo nezávisle na pokrevenství. Ve středověku tomu věřili a to bylo to jejich "Z Boží vůle král" - z jaké vůle? Přeci grálské krve, uznávaného pokrevenství po Kristu. Můžeme tomu věřit nebo ne, ale šlechta i církevní hodnostáři byli lidé s tímto pokrevenstvím, ve středověku tomu věřili a takto žili. Jasně, doba baroka se může zdát jako něco jiného, ale základ je položený.
Na Languedoc se chci ještě podívat, na Albigenské a tak je v tom nějaká souvislost s pikharty/adamity u nás (podle Ivo Wiesnera). Souvisí to i s Táborem. Ono to vůbec všechno spolu nějak souvisí .
A trubadúrská poezie Joffreye de Peyrac - opěvování lásky - jenže, pravý význam je úplně jiný, než se to zvrhlo. Teď už nevím, jestli o tom psali v Jitru kouzelníků nebo jiné alchymické knize. Ale opěvuje se zde duše v podobě nedostižné krásky. Pistis Sophie, moudrost. Hledání svatého grálu jako hledání duše. Alchymie je vlastně o tomtéž, jenom jiným způsobem.
Ještě mě napadlo, Joffrey si mohl vzít za manželku jakoukoliv krásku, ale dal přednost Angelice, byť sice ze zchudlého šlechtického rodu, ale zato velice starého! Vzal si jí v zastoupení dřív, než jí uviděl - takže nějaký další pádný důvod, než doly, nebo doporučení, zde musel být.
V každém případě jsem přesvědčená, že Joffrey alchymista byl - a to neznamená nějakého podivného mužíka nad křivulemi. Zahrnuje to vše, čím byl - alchymistou, rytířem, trubadúrem hledajícím svatý grál, potomkem Krista a jak tomu tehdy věřili - i potomkem Máří (podle Hany Blochové se však jednalo o Marii z Betánie. Máří byla mystickou partnerkou.)
Čím víc studuji zcela zdánlivě odlišná témata od knih Angelika, tím víc jsem ohromená dílem Anne Golon. Nevím, jak moc to bylo jejím cílem a vůlí, ale každopádně je v jejím díle tolik linií a proudů, které je možné sledovat!
Už si moc nepamatuji detaily a nestíhám znovu číst, tak mě případně opravte nebo doplňte, jestli jsem někde pomýlená .