Na žádost kolegyně z katedry turbanologie zakládám nové téma .
Chtěla bych se s vámi podělit o tip na jednu naprosto úžasnou knihu: "Bílé zlato" napsal Giles Milton, kniha vypráví o životě Mulaje Ismaila, o zvyklostech na jeho dvoře a hlavně o jeho bílých otrocích, které unášeli piráti ze Salé a také o tom, jak se k tomu stavěly evropské státy. Obálka:
http://www.arara.cz/i/imgs_orig/911/139911.jpg
Co mě zaujalo je fakt, že popisy Mulaje, jeho zvyků a charakteru se vůbec neliší od popisů Anne Golon, bylo to jako kdybych četla Angeliku. Anne Golon je prostě mistr rešerší a z Angeliky by se dalo učit .
Mám tu dva postřehy: první je, že přes svou genialitu si Anne s letopočty hlavu příliš neláme (vy co jste zažraný do časový osy poslouchejte ). Kdysi jsme řešily, že Mulaj Ismail usedl na marocký trůn až v roce 1672 čili až v době kdy už Joffrey i Angelika byli mimo jeho dosah. Anne navíc popisuje, že když se Joffrey vrátil z expedice do středu Afriky byl již Mulaj na trůně.
Tady bych ty letopočty trochu upravila: v roce 1664 se dostal k vládě bratr Mulaje Ismaila - Mulaj ar-Rašíd (Mulaj Arša v knize), wikipedie uvádí rok 1666 můžeme to připsat na vrub několikalétým bratrovražedným bojům o trůn. Tento Mulaj ar-Rašíd učinil svého mladšího bratra guvernérem v Miknásu a místokrálem ve Fásu - čili v té době byl Ismail už natolik mocný aby mohl od Joffreye chtít takovouto službu, ale opravdu ještě nebyl sultánem. Tím se nestal ani po návratu Joffreye z Afriky (což by byl cca rok 1666), ale až toho roku 1672 kdy nešťastnou náhodou zemřel jeho bratr Mulaj ar-Rašíd.
Proč to takto Anne napsala, netuším.
Druhá věc je pak město Fás/Féz. Toto město zažívalo ohromný rozkvět v první polovině 16. století, v druhé polovině 17. století však bylo už strašlivě zpustlé a v troskách. Vědci a teologové, kteří zde dříve žili, v té době již dávno uprchli, takže je docela nepravděpodobné, že by zde žil velký marabut a vědec Abd-el-Mešrat (i když se nám to hodí do děje, když byl Ismail jeho místokrálem). Co jsem tím chtěla říct je věc, že Anne děj zasadila do Fásu možná kvůli tomu, že znala slavnou pověst toho města - středisko učenců atd. a tak mě napadá proč by tkto nepostupovala i s Prahou? Jak to říkala Jeanne na srazu - Anne si vybrala Prahu, protože znala jeho tajemnou minulost, ale nějak si neuvědomila že v druhé polovině 17. století se v Praze mnoho nedělo. To jen takové moje podepření teorie od Jeanne, což ovšem nevylučuje aby si AG vymyslela nějakou ďábelskou fikci kterou by zasadila do Prahy.
V knize jsem dál narazila na několik jmen, které známe z Angeliky - třeba židovský klan Maimaranů také opravdu existoval a byl dost významný, nebo Abd-el-Malek - v knize Ismailův synovec který proti němu povstal, v realitě jeho syn, který bojoval proti svému bratrovi Ahmadu ad-Dahabí který byl Ismailem jmenován jako nástupce.
Skutečná postava je samozřejmě i sultánka Lejla Ajša, která měla ještě třetí jméno Zídána a která sultána opravdu ovládala a byla jedna z mála, která by byla schopná udělat palácový převrat, u sultána zajistila dedické právo svému synovi Zidánovi (Princ Bonbon v knize). Je popisována jako "černá a obludné výšky a objemu" a byla stejně krutá jako Ismail.
Jinak Ismail měl okolo 4000 konkubín s nimiž zplodil asi 1200 dětí, samozřejmě mu nedělalo problém mnoho z nich vlastnoručně zabít pro nějaký drobný přestupek.
Mulaj Ismail byl posedlý budováním největšího paláce na světě, který by se táhl z Miknásu do Marrákiše což je cca 300 km. Později se dokonce srovnával s Ludvíkem XIV. a jeho Versailles (které co do rozlohy překonal), perlička je, že si Ismail dopisoval s francouzským i anglickým králem a oba přesvědčoval aby se staly Maury .
Ke stavbě tak velkého paláce potřeboval mnoho otroků i peněz. Podrobil si nezkrotné piráty ze Salé a podněcoval je k útokům na křesťanské lodě i pobřeží, zrušil v Maroku obchod s otroky a veškerý lup si nechával přivážet do Miknásu, otroci zde žili v příšerných hygienických podmínkách, bez pořádné stravy, byli často biti a mučeni a pracovali denně 15 hodin na stavbě a někdy i v noci. Ismail, navíc získával peníze na stavbu z přemrštěných poplatků na jejich vykoupení jakož i z darů které mu evropské mocnosti posílaly, jen proto, aby byl ochoten se s nimi o propuštění otroků bavit.
Mimochodem se stala i událost popisovaná v Angelice, kdy Mulaj Ismail dal otrokům svou hostinu, když byl znechucen jak se cpou jeho dvořané.
Jinak celou knihou prochází naprosto neuvěřitelný příběh jednoho evropského námořníka Thomase Pellowa, který byl 11 letech (takže ani Cantorův věk, kdy odešel na moře není přehnaný) unesen piráty ze Salé a postupně se dostal až na dvůr Mulaje Ismaila a po více jak dvaceti letech otroctví se mu podařilo uprchnout. Ten příběh je tak neuvěřitelný a napínavý, minimálně tak jako ten Angeličin a navíc se opravdu stal, i když bych se vůbec nedivila, když bych se jednou dozvěděla že Angelika a Joffrey byli také opravdoví, vzhledem k tomu, že opravdového je v knize většina.
PS. když na to tak koukám, tak se víc černochovi podobal Mulaj Arša:
Mulaj Ismail:
i když ono těžko říct, historické obrazy se často zaměňují...