Tak v tom případě pokorně skláním hlavu a předávám slovo.
(Citát opět doplním, až budu u počítače.)
Citát:
Paní Scarronová dřímala na úzké pohovce. Obrátila se a lehce zasténala. Najednou se probudila, protože v temnotě zaslechla zlomyslný smích mrzáka Scarrona. Za jeho života se ho nikdy nebála ani se s ním nenudila.
Od nynějška bude přijímat pomoc pouze v takové míře, jakou si sama určí.
Že přijala od své sestřenky maršálky d´Aumont byteček, jenž jí dala k dispozici v době, kdy žila u uršulinek, to bylo moudré. Naopak jí nechala poslat zpátky povoz se dřevem, který jí ta dobrá osoba nechala složit na dvoře kláštera.
Poprvé ve svém životě měla pocit svobody.
Té svobody, kterou člověku poskytuje jistota bezpečného zítřka.
Teď si dokáže zaplatit nejnutnější osobní potřeby, jejichž nedostatek vždycky svědčí o ponižující chudobě.
Tomu se říká osvobodit se.
Pomalu si tedy mohla začít organizovat život podle svého, takový, o jakém snila. Stýkat se s přáteli, být ceněna pouze pro vlastní schopnosti, nebýt terčem žádného ponižování, falešného soucitu, žárlivosti, jež následuje po neodvratném pádu do bědného postavení.
Nic jí neříkala milostná potěšení, jež neprožila, ač toto podezření v očích světa stále přetrvávalo. Jen díky tomuto světu a svým četným známostem totiž může doufat, že se dostane z bídy. Ví, jak toho dosáhnout. Musí být nanejvýš počestná, trpělivá a tvrdošíjná, nesmí se stát terčem pomluv a klepů – když je člověk chudý, jeho jediným bohatstvím je ctnost –, musí se objevovat tam, kde si na vás mohou vzpomenout a kde máte právo objevit se po boku nejvýše postavených osob. Když je člověk chudý, je neocenitelné i dobré jméno, které jste dostali do vínku. Jenže se bohužel nemohla příliš chlubit svým dědečkem, tím strašným a talentovaným Agrippou d´Aubigné, královským rebelem, jenž konvertoval natolik, že povolal Angličany, aby krále potrestali za zradu reformovaného náboženství svého dětství.
Teď už je ten díl uhodnutelný?