Cesta do Versailles - 6. díl l'Intégrale

vyšla bohužial iba vo Francúžtine, Ruštitine a Japonsky. (kdežto 7. diel už iba v Ruštine)

Tak som sa rozhodla že sa s vami priateľsky podelím o nejaké tie pasáže ktoré z pôvodného vydania nepoznáte.



Zatiaľ predhovor:

1663. Koľko ľudí v Paríži vie, kto je v skutočnosti Madame Morens, krásna majiteľka čokoládovne v Marais, ktorej majetok sa rozrastá priamoúmerne s popularitou tejto zmesi, ktorú dovtedy oceňovala iba kráľovná? Kto vie, že tento povýšenecký poslanec, ktorý dnes navštevuje Ninon de 1'Enclos, bol kedysi známy ako Angélique de Sancé?
Keď si Angelika už raz prisahala, že jej deti už nikdy nebudú trpieť hladom a zimou, už sa nebojí hrať svoj osud dvojnásobne alebo hneď hoci aj trojmo. Jej krása, jej bohatstvo, jej samotná osoba sú prísľubom nebezpečnej hry, v ktorej riskuje všetko, aby raz a navždy vymazala stigmu spojenú s jej minulosťou. Odvážne sa pokúsi ukradnúť hotel du Beautreillis, ktorý pre ňu postavil Joffrey de Peyrac, samotnému princovi Condé.
Jej konečná karta v hre je však najodvážnejšia: Markíz du Plessis-Bellière. Na ceste, ktorá má viesť k dvoru by sa mohol ukázať ako najkrutejší protivník. Najbolestivejšie budú posledné kroky tohto výstupu na vrchol. Ale iba ak fantóm by mohol zastaviť jej cestu do Versailles.

To bych si chtěla moc přečíst. Po prvním dílu je to můj další z oblíbených.

Sofinava1 píše:

To bych si chtěla moc přečíst. Po prvním dílu je to můj další z oblíbených.

no tak jedine po Rusky alebo po Francúzsky (japonsky asi vedieť nebudeš) - ak by si mala záujem dodám linky

ja som sa veľmi musela smiať na jedenj američanke ktorá si v zúfalstve, hoci po francúzsky nevie, objednala posledné diely
angeliky v originálnom jazyku, rozobrala to na listy a skenovala a potom hádzala do google

google jej z toho preložilo taký galimatiáš že ma v zúfalstve oslovila na FB a pýtala sa prečo len tá Angelika opustila Joffreya a prečo ten je teraz zo Sabine mne jej tak bolo ľúto že som strávila pár hodín vysvetlovaním deja (písomne v chate) posledných kníh ktoré v angličtine nevyšli

To je tedy fanoušek. Ještě, že jsi ji zachránila. No já rusky UŽ neumím a francouzky JEŠTĚ ne tak, aby to bylo na čtení.

Cesta do Versailes vyšla iba vo Francúžtine, Ruštine a po Japonsky

https://angelique.cz/angelika-knihy-oba ... vydani.php

Tuto som preložila zaujímavý úsek z Integrale, v ktorom som sa dozvedela novinku, ktorá ma naštartovala k rozsiahlym rešeršiam a v neposlednom rade k šokujúcemu objavu že markýz du Plessis Belliere nebol fikčná postava, ani jeho rodičia.

Bohužiaľ ten skutočný zahynul práve v boji proti Turkom ako som už písala vo vlákne k Filipovi v postavách.

Aby sme vedeli kam ten úsek pôvodne mal patriť, tuto z pôvodného vydania:
Angelika sa díva na Filipa opretého o sochu v záhradách Tuileries kam sa Angelika chodila prechádzať zo svojou priateľkou Philonide de Parajonc

Ten šlechtic patří ke králově suitě, ne?“ zeptala se Angelika, když byly o kousek dál.
„Ano. Válčil s princem v době, kdy byl princ ve Španělsku. Od té doby byl jmenován nejvyšším francouzským lovčím. Je tak krásný a tak miluje válku, že mu král říká Mars. Ale současně se o něm povídají příšerné věci.“

Angelika Cesta do Versailles II - PDF Strana 55

Integrale Cesta do Versailles - Francúzske vydanie - PDF strana 111

A tuto text ktorý nasleduje v Integrale:

- Ten džentlmen patrí k suite kráľa, však? Spýtala sa Angelika, keď boli o niečo ďalej.
- Áno.
- Ako to, že sme ho nikdy nestretli?
- Bojoval za cisára (Rakúskeho) proti Turkom v skupine šesť tisíc mužov, ktorých Jeho veličenstvo francúzsky kráľ vyslalo na podporu boja proti neveriacim, ktorí ohrozovali srdce kresťanstva.
Zdá sa, že v rozhodujúcej bitke pri Saint-Gotharde (Rakúsko) vynikal M. du Plessis-Bellière svojím zanietením a šikovnou stratégiou. Janičiari utiekli a stiahli sa za svoje Maďarsko.
- Filonida! Vedeli ste o tomto krásnom mužovi všetky tieto veci a nepovedali ste mi to?
- V poriadku ! Takto aspoň napravil tú katastrofu v Nicopolise *, povedala slečna de Parajonc a znovu tým podala dôkaz, aká je informovaná. Ale nechápem, prečo som ti mala rozprávať o týchto dávnych bitkách. Po svojom návrate bol M. du Plessis menovaný za Veľkého francúzskeho Louviera. ***

*V Nikópole 25. septembra 1396 porazil osmanský sultán Bajezid I. (Bajazet) križiacku výpravu Žigmunda Luxemburského.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Bitva_u_Nikopole

https://www.youtube.com/watch?v=rkEUOF_F0II
----------------------

Filipová funkcia správcu lovu:

***Grand louvetier de France:

https://angelique.cz/phpBB321/viewtopic ... 467#p28467

Fanart Filip pri soche v záhradách Tuileries:

Znovuotevírám diskuzi k 6. dílu integrale, který u nás nevyšel. Knihu jsem poměrně dost detailně prošla a porovnávala s originálem. Tak jsem si říkala, že bych to tu shrnula společně se svými názory, můžeme to trochu prodiskutovat...

POZOR SPOILERY

- Hned první kapitola je celá nová, shrnuje Angeličin život jako hostinské U Rudé masky. Básník Špína občasně navštěvuje Angeliku, ta mu dávala mu najíst, ráda by ho i lépe ošatila, ale jemu jsou takové věci lhostejné, povídají si a pak básník na čas opět mizí. Desgrez Angelice ráno klepává na dveře, protože chce básníka chytit. Pak jí doprovází do hostince. Dál se tu zmiňuje, jak chce Angelika začít podnikat s čokoládou.
Ta kapitolka je docela hezká, na druhou stranu je za mě hrozně cítit, že byla dopsána později, protože styl vyprávění je jiný, takový "rozevláty" narozdíl od originální knihy, která je vždycky jasná, přehledná a nepřeskakuje.

- Následuje asi jedna stránka, která víc probírá jak moc Angeliku bolely vraždy Linota a pana Bourjouse.
- Na to navazuje lehce rozšířená část o tom, jak chce Angelika se vším zkoncovat a vrhnout se do Seiny. Co mě zaujalo, je, že se chtěla vrhnout do Seiny z důvodu že chtěla vrátit k Joffreyovi a Joffreyův popel měl být rozmeten do Seiny! To mi přijde jako dojemné dovysvětlení... (červeně jsou vyznačené přidané části)

Potácela se po pokoji, padla na kolena vedle postele a zabořila obličej do zmuchlaných prostěradel. — Joffrey, má lásko!...
Příliš dlouho zadržovaný výkřik propukl.
— Joffreyi, má lásko, chtěla bych se k tobě vrátit. Joffreyi, lásko, chci být s opět tebou. Vzpomínám na naši lásku. Spolu jsme se odvážili čehokoliv, protože naše těla se měla ráda. Vzpomínám na tu radost, kterou jsem cítila, jen když jsem věděla, že jsi zpátky... Jen když jsem slyšela tvůj hlas přes hluk ostatních... Nikdy, nikdy nenajdu ztracený ráj, který jsi mi odhalil. Joffreyi!
Joffreyi, co s tebou udělali? Chci se k tobě vrátit. Joffreyi, lásko, vrať se...
Ale on se nevrátí, to věděla. Zašel příliš daleko. Kam by teď mohla jít, aby se k němu připojila? Neměl ani hrob, kde by se mohla pomodlit... Joffreyův popel byl rozptýlen ve větru Seiny.
Vybavila se jí vize Seiny.
Viděla řeku s jejím širokým, živým tokem a stříbrným pláštěm, který si při západu slunce obléká.
Připojit se k němu!
Proč ji to nenapadlo dřív? Angélique vstala.

- Asi nejzajímavější přidanou pasáží je za mě ta, která se odehrává po Angeličině návštěvě řezníka na Place de Gréve. Sedí v zahradě Celestínů a přemýšlí o tom, co jí řezník řekl. Náhle se rozhodne, že musí za katem Aubinem, aby se od něj dozvěděla, jestli to byl tenkrát Joffrey, koho se snažil milosrdně uškrtit než zapálili hranici. Pak jí ale v hlavě "vyskočí" Polaččin hlas, který jí připomíná, že kat jí nikdy nic neřekne a že je nebezpečné se plést do věcí mocných. Celá část s princem de Condé je posunutá v ději dál.
- Pak je tu pár zmínek jak Angelika touží dostat se ke dvoru a jak proniká mezi smetánku ve čtvrti Marais, ale nic zásadního.
- Další dojemná vzpomínka na Joffreye je, když se Angelika odmítne nazvat vdovou, protože by si tím definitivně potvrdila konec jejich lásky.
- A další podobná romantická zmínka je, když v jednom salónu čtou romantickou knihu, což Angeliku zabolí, protože v tom vidí paralelu své dávné lásky. Jde se proto projít do ulic, aby se uklidnila a potká venku Ninon, která jí utěšuje. Mluví spolu o pravé lásce. V podstatě je to ten samý rozhovor, který spolu vedou v originále až v kontextu Angeličiny svatby s Filipem. Ale těch několik krátkých zmínek o Joffreyovi mě udělaly radost (nejen proto, že jsem fanynka), ale protože mi vždycky přišlo, že smutek a bolest z jeho smrti bylo v originále trochu upozaděny, mezi řádky. Takže jsem ráda, že tam takhle občas trochu "vyhřezne". Líbí se mi, že to není formou vzpomínek Angeliky, která se řídí radou Desgreze a snaží se na minulost nemyslet, ale spíš to jsou její bezprostřední reakce na nějaké triggery, které jí potkávají.
- Další rozšířený rozhovor s Ninon je, když zbitá Angelika po svatební noci s Filipem dojede k jejímu paláci. Ninon jí nejprve odmítá přijmout, protože se na ní zlobí, že si vybrala za manžela takového surovce, zvlášť když o Angelice ví, že poznala pravou lásku.
- Trochu zvláštní novou scénou je scéna v hostinci U čtyř králů (kterou máme v 5. díle integrale), kdy po cestě do Versailles Angelika zastaví u hostince, vyskočí z kočáru a běží políbit pana Anselma. Tu jsem úplně nepochopila, přijde mi nesmyslná.
- Poslední přidanou scénou je krátký rozhovor s Francoise Scarronovou ve Versailles, kdy Angelice setře lehce rozmázlou rťenku (jak dala pusu panu Anselmovi), řekne jí, že rťenku nepotřebuje, protože je přirozeně krásná. A posílá jí okouzlit krále.
- Úplně na konci je ještě doplňen Desgrez, je vtipné, že ho dávají do kontextu s Voisinkou.

A protože král vyjádřil své přání, pokusí se vymazat ze svého srdce všechny stopy hořkosti. V hloubi duše Angélique věděla,že oheň lásky, který ji stravoval, strašlivý oheň, který stravovali jeho lásku, nikdy neuhasne.
Vydržel by celý život. La Voisin to říkala. Desgrez také.

Celkově je to podobné všem předchozím dílům integrale. Lehce proházené s přidanými scénami, které jsou některé hezké a některé trochu mimo. A zároveň některé původní odstavce (které jsou ale moc hezké), byly bohužel vyškrtnuty.
Zaujalo mě, jak je proti tomuhle rozdílná Válka v krajkách, která už vůbec není přeházená a těch doplněných částí je tam úplné minimum.

Ty jo upřímně ten tvůj objev s tím popelem zní moc hezky. To je opravdu dojemné a mohu se zeptat v jakým jazyce jsi tuto část četla? Ruština nebo francouzština?

Lole píše: *

09 dub 2024, 19:32

Ty jo upřímně ten tvůj objev s tím popelem zní moc hezky. To je opravdu dojemné a mohu se zeptat v jakým jazyce jsi tuto část četla? Ruština nebo francouzština?

Je to z francouzské integrale (vínová obálka viz výše) a za pomoci Deepl.

No tak ja pridávam časť ktorú som očividne sušila na počítači už pár rokov, a zabudla dokončiť a pridať. Našla som ju v mojej položke Integrale 06 - Cesta do Versailles, kde som porovnávala rôzne jazykové verzie.
Toto je však čiste preklad z Francúzkej Verzie INTEGRALE - LE CHEMIN DE VERSAILLES

V tomto odstavci sa pani AG vyjadrovala veľmi zložite a dosť ťažko sa to prekladalo aby sa nestratil pôvodný význam.
Zdá sa že podobne ako Polačka, aj slečna de Parajonc vyzerala na prvý pohľad hlúpejšie a naivnejšie ako v skutočnosti bola.

Tuto to začína v českej knihe, je tam ešte trochu viacej, nebudem to sem dávať všetko.
Modrým som pridala to z Integrále:

Angelika se usadila na Královském náměstí několik měsíců po otevření kavárny. To už pěkně vydělávala. Tím, že opustila ulici FrancsBourgeois a přestěhovala se do aristokratičtějšího místa, postoupila mladá žena o jednu příčku na společenském žebříčku. Na Královském náměstí se šlechtici bili v soubojích a krasavice tam diskutovaly o filozofii, astronomii a veršování.
Když se Angelice občas podařilo zapomenout na starosti s kakaem, cítila se jako znovuzrozená. Upírala oči plné sympatií k tomuto uzavřenému a velice pařížskému světu. Náměstí, obklopené růžovými domky s vysokými břidlicovými střechami a stínem arkád, které chránily v přízemí krámky s nejrůznějšími cetkami, jí nabízelo útulek, v němž odpočívala po práci.
Tady se žilo diskrétně a draho. Místní skandály připomínaly divadelní představení. Angelika začínala vychutnávat potěšení z konverzace, toho kulturního produktu, který už půl století přetvářel francouzskou společnost. Bohužel se obávala, aby nepropadla; její duch byl tak dlouho vzdálen problémů, jako je složit epigram, madrigal nebo sonet. Protože ji nepokládali za šlechtičnu a nezvali ji tedy, zůstávaly před ní nejlepší salóny uzavřeny. Trpělivě se připravovala na jejich zteč. Oblékala se bohatě, ale nebyla si jistá, jestli podle poslední módy.

Jenže Angelika si dobře uvědomovala, že v očích ostatních je pořád jen zbohatlice. Chtěla se dostat ještě výš a právě salóny v Marais dovolovaly ctižádostivcům, aby se dostali od měšťanů k aristokracii, protože především duchaplnost sbližovala měšťačky se šlechtičnami. Začala si nejprve pomalu získávat přátelství staré slečny, která bydlela v bytě pod ní.
Pamatovala největší rozkvět preciózek a ženských rozbrojů. Znala markýzu de Rambouillet a navštěvovala slečnu de Scudéry. Mluvila zjemnělým a nesrozumitelným žargonem. Philonide de Parajonc tvrdila, že je sedm druhů úctyhodnosti a dělila vzdechy do pěti kategorií. Pohrdala muži a nenáviděla Moliěra. Láska byla v jejích očích „ďábelský řetěz“. Ale vždycky prý takhle nelítostná nebyla. Šuškalo se, že v mládí se příliš nespokojovala s fádním územím Něhy a nepohrdala královstvím Koketérie, a často dosáhla i vrcholu Rozkoše. Sama se s tím svěřovala a zvedala přitom světlé oči k nebi: „Láska mi šíleně zdrtila srdce.“
„Kdyby jen to,“ mumlal Audiger, který nepřátelsky sledoval Angeličiny návštěvy u stárnoucí preciózky. „Stane se z vás přemoudřelec. Jedno naše přísloví říká, že žena je dost chytrá, když rozezná mužovu košili od zástěry.“
Angelika se rozesmála a odzbrojovala ho šelmovským výrazem. Pak vyrážela se slečnou de Parajonc na přednášky do Paláce preciózek, kam ji slečna dala za tři pistole zapsat. Setkával se tu výkvět obyvatel Marais ženy ze střední buržoazie, knězi, mladí vědci, ale i venkované. Heslo Paláce bylo velice lákavé: Za pouhé tři pistole vám během tři měsíců, poskytneme
veškeré rozptýlení, které si vzdělaný duch umí představit .........

--------------------------------------------------------------


Angelika sa rozhodla lepšie pochopiť rôznorodé publikum v salónoch. Bol to ďalší svet, ktorým musela prejsť, aby dosiahla svoj cieľ, stále nejasný, svet v ktorom sa teraz ocitla a v ktorom mohla dať svojich chlapcov pod ochranu mena, ktoré viac zodpovedalo jej vlastnému pôvodu.
Pod vedením Mlle de Parajonc, ktorú si všetci milovníci francúzskeho jazyka veľmi vážili, sa držala tak trochu bokom, za čo bola vďačná, pretože jej očividná krása vzbudzovala vo vedúcich predstaviteľoch týchto vybraných kruhov obavy. Bolo známe, že zápisnice z týchto učených zasadnutí sa často zverejňujú v novinách, ktoré sa dostanú až ku kráľovi, ktorý ich rád čítal. ***
- Ste vdova?" spýtala sa jej Filonida, keď sa stretli po prvý raz.
Jej pero dvihnuté nad knižkou čakalo že ju zapíše medzi mnohé účastníčky takzvaného "Souper de dames" alias dámskej večere.
Angélique odpoveď takmer vykríkla:
- Nie, nie som vdova!
Zdalo sa jej, že kladná odpoveď na túto náhlu otázku ju prinúti prerušiť posledné puto, ktoré ju spájalo so spomienkou na milovanú osobu.
- Nuž tak dobre!" Mlle de Parajoncová súhlasila, prekvapená, ale nie zaskočená. Tak povedzme, že nie ste v pozícii nájsť nejakého manžela, či už živého alebo mŕtveho. Ale na druhej strane máte dve zdravé deti, ku ktorým sa nehanbíte hlásiť.
- Prečo by som sa mala hanbiť?

Nebolo pre ňu ľahké znovu sa presadiť v spoločnosti, ktorá mala svoje rituály a konvencie. Už tak bolo pre ňu ťažké nájsť si svoje miesto v tejto štvrti Marais, kde si veľké mená dvora vybudovali vysnívané paláce, ale kde jej povesť ženy, možno vdovy, spojená s prevádzkovaním obchodného podniku, ju hneď neumiestnila na výslnie medzi tou rozmanitou faunou v salónoch, do ktorých ju uviedla pani de Parajonc. Uvedomovala si, že je ešte oveľa ďalej od toho, aby sa ocitla medzi počestných a uznávaných ľudí, ako samotná Ninon.
- Ste slobodná žena, - poznamenala jej priateľka, - čo však neznamená, že ste automaticky libertínka. Mohla by ste si vziať milenca," navrhla. Aspoň sa o tom porozprávajme, - pokračovala tvárou v tvár nejasnému vzdorovitému pohybu ktorý Angelika urobila...
Ten vážený úradník, s ktorým obchodujete a ktorý vás sleduje na sto spôsobov, by v tomto susedstve istotne našiel rozhrešenie.
- Audiger?
Angelika urobila odmietavé gesto. Nechcela Audigera vo svojom súkromnom živote. A nechcela ani milenca. Jej život bol už aj beztoho dosť komplikovaný.
Mlle de Parajonc cítila, že táto zdržanlivosť nezodpovedá jej "postaveniu", ale v hĺbke duše to schvaľovala.
Angelika sa skutočnosti sa takmer nevedomky vydala na cestu, ktorá v sebe skrývala nebezpečenstvo a únavu z výstupu na vrcholec. Celkom podvedome sa chcela dostať do Versailles, aby sa tam jedného dňa stala jeho súčasťou.
Avšak napriek pokroku ktorý dosiahla tým že navštevovala známe literárne kruhy a stýkala sa zo všetkými v hlavnom meste čo oplývali inteligenciou a dôvtipom, osobami úzko prepojenými s kráľovým okolím, vedela aj to, že mnohé ženy z týchto kruhov sa nevedeli zaobísť bez Paríža a absolvovania hodín lásky a filozofie u Ninon, ktorá sa do Versailles pravdepodobne nikdy nedostane. **

Versailles bolo na ceste stať sa túžbou všetkých, vďaka vášni ktorú kráľ pre toto miesto mal. Podobne ako nové hviezdy, ktoré vedci neustále objavovali, predstavovalo miesto vytúženého šťastia pre tých, ktorí tam jedného dňa budú pozvaní. A tak sa Mlle de Parajonc, so zdvihnutým perom, nevyhnutne pristihla pri tom, ako si povzdychla:
- Ani Mlle de l'Enclos, ani ja nikdy nebudeme pozvané na toto miesto. Ale vy, povedala
Angelike, vy celkom určite!
Napriek tomu, že nemáte žiadne postavenie, ani nič, čo by naznačovalo, že tam máte vyhradené miesto.
A trpko si vzdychla.
- Čo mám ja, čo mi dáva právo ísť do Versailles, a vám nie?" spýtala sa Angélique.
- Pôvod! povedala stará dáma bezradným tónom v hlase.
Ale Angelika sa neodvážila naliehať na starú Preciózku.
Ako sa jej podarilo postrehnúť jej pôvod? Aké príznaky ju prinútili uhádnuť, že za madam Morensovou a jej čokoládou sa skrýva nádhera starobylého a významného rodu?
Slečna de Parajonc už častejšie prekvapila Angeliku jej schopnosťou odhaliť rôzne iba naznačené či nevyslovené veci.
Pôvod! * Kniežacie dvere sa pred ním otvárali a sám kráľ sa niekedy uklonil. Áno, bola z vysokého rodu, jedna z tých, čo mali právo vstúpiť do Versailles.
Ale nebolo to také jednoduché, ako sa to hovorilo. Angelika si o tom vôbec nerobila ilúzie. Do cesty sa jej postavia ďalšie prekážky. V jednej veci si však bola istá. Narodila sa, aby prešla zlatou bránou kráľovského paláca.

-----------------------------------------------------------------

** Kráľ sa ale skutočne vždy vypytoval čo na to či ono povedala Ninon
*** Ešte dobre že neexistovali fotografie.
* To čo kedysi otvorilo dvere stať sa princeznou aj princeznej Diane, hoci nemala ani bohvieaké vzdelanie ani bohvieaké veno

Myslím že sme lepšie poznali slečnu Parajoncovú - ktorá očividne bola oveľa mazanejšia a inteligentnejšia ako by sa na prvý pohľad zdalo. A mala humor. Som sa zasmiala ako zhodnotila situáciu okolo manželov a detí.

Poznámka na okraj: Keďže pani AG sa veľmi často hrá zo slovami, ako aj všetci iný dobrý spisovatelia, nečudujem sa že sa to ťažko prekladá. Už aj v tomto texte bolo hodne viet ktoré by som nepochopila bez aspoň akých takých znalostí Francúžtiny. V tom nepomohol ani Deepl, ktorý inak prekladá dobre.

Obrázok je z Molierovej hry smiešne Preciózky. Hru uviedol v roku 1674 keď už preciozita vychádzala z módy.

ja som sa týmto dielom viac-menej už prehrýzla za pomoci deepl, a tiež sa mi páčilo to, čo opisuje Ms. Rescator - aj ma vytočilo to prehádzanie scén. Zdá sa mi, že jedna mala súvis s Filipom, skúsim to dohľadať.

Keď sa Angelika rozhoduje vrhnúť sa do Seiny, tiež som to pôvodne chápala tak, že len jej to pripadá ako jednoduchý spôsob samovraždy, ktorý ju navyše odnesie ďaleko od "špinavého a páchnuceho" Paríža a možno sa stretne s Joffreym. V tomto vnútornom monológu, ktorý si sem dala, to naozaj dáva iný význam.

Tiež sa mi páčilo, ako sa chcela rozbehnúť za katom, ale spomenula si na Poliačkine slová. Toto mi v pôvodnej verzii chýbalo: očakávala by som, že sa týmto nečakaným odhalením bude viac zaoberať, bola predsa "akčná" a nenechala by to len vyšumieť. V tejto rozšírenej verzii nám AG vysvetlila, prečo Angelika nič nepodnikla. (trochu mi to pripomína Moirrou objavenú scénu z nemeckého prekladu "Angelika sa búri", kedy sa Angelika zamýšľa nad Joffreyho smrťou v Stredomorí, a tu je jasné, ako už naozaj verí, že jej muž zomrel. Pekne to nadväzuje na 6. diel, kde sa nie a nie dovtípiť, že Rescator je Joffrey a vyslovene to vo svojom vnútornom monológu odmieta, keďže je presvedčená, že Peyrac naozaj zomrel.)