Ano, autorkou výroku je Meluzína
.
„Neplač, má malá vílo. Musíš ještě vyrůst. Později tě naučím všechna kouzla, aby se láska nestala tvým nepřítelem.“
Její úsměv najednou zmizel.
„To ovšem neznamená, že ti bude dána.“
Angelice se zdálo, že se na tváři její přítelkyně objevila smutná a přísná maska. Bouřlivé pocity hněvu a zášti, které v sobě už nějaký čas dusila, nahradila nová úzkost.
„Co musím udělat, aby mi byla láska dána?“ zeptala se.
Meluzína se znovu rozveselila a začala se tiše smát.
„Láska je věda,“ zamumlala.
Angelika měla dojem, že její otázky a naivní soudy vzbuzují
Meluzínin soucit.
„Musíš BÝT, EXISTOVAT, to je všechno. Život je taky věda.“
„A já existuju?“ zeptala se ustaraně Angelika.
„Ale ano. Existuješ víc než všichni ti, které v tomhle lese potkávám.“
Angelika poslušně vypila nápoj, který jí čarodějnice připravila.
Přijde zapomnění?
„Poslyš, ještě tě toho musím hodně naučit. Přijď častěji. Máš vynikající paměť. Nebuď líná. Naučíš se všemu, čemu budeš chtít… Pokud budeš chtít.“
Chyták byl nejen v tom, že o "vědě" mluví osoba, kterou bychom si s ní ani náhodou nespojili, ale zejména v tom, že citát je z Intégrale.
Jedná se o rozhovor Meluzíny s Angelikou poté, co se poprvé setkala s Filipem, který v ní zanechal rozporuplné pocity a do něhož se zamilovala.
Takže po odhalení správné odpovědi je v návaznosti na pokládané otázky jasné, že přímo Meluzína s Novým světem nic společného neměla, ale díky jejímu učení tam Angelika mohla přežít a fungovat
.