Marseille 17 storočia:
Z Marseille sa Angelika vydala na svoju odyseu v Stredomorí. A kruh sa uzatvára keď sa do prístavu vracia a zatvárajú ju v pevnosti ADMIRALITY.
Marseille na mape zaciatkom 18 Storočia veľké rozlíšenie:
http://3.bp.blogspot.com/-wMoksCgkRRY/U ... -XVIII.jpg
Pripomínam že po návrate z Marockého zajatia u Muleja - po krátkej plavbe s Ceuty zo zástavkou v Cadize skončila presne na tom istom mieste vo väzení Admirality (do kníh som pridala chýbajúci začiatok prvej kapitoly v českej knihe- teda preloženú úvodnú kapitolu z nemeckej knihy kde sa toho hoden osvetľuje https://angelique.cz/phpBB321/viewtopic.php?f=1&t=939)
Väznica Admirality do ktorej sa hovorí do ktorej na začiatku 5-teho dielu strčili bolo samozrejme v pevnosti admirality na obraze celkom dolu:
Pan de Breteuil, vyslanec francouzského krále, který zatkl Angeliku v Ceutě, ji hned po příjezdu do Marseille nechal zavřít do pevnosti admirality. Dokud však byli v tomto městě, z něhož kdysi markýza du Plessis-Belličre utekla královské policii před nosem, nebyl šlechtic klidný. (...) Došlo jí to druhý den po uvěznění, ve chvíli, kdy se probudila a jasně si uvědomila, že se znovu ocitla v situaci zvířete, chyceného do pasti. Ve vězení admirality žili vězni v hrozných podmínkách. Přestože zamřížovaným okénkem viděla Angelika čtverec modrého nebe, měla pocit, že se dusí. Celou noc bojovala s děsivou představou, že je zaživa zazděná; jakmile zavřela oči, začala ji ta představa pronásledovat, a tak za úsvitu – přestože byla doposud tak odolná – nevydržela a povolily jí nervy. V návalu panického strachu se vrhla proti dveřím; tloukla pěstmi do tvrdého dřeva sice mlčky, ale zato silou zdvojnásobenou pocitem hrůzy. Nebe! Nebe! Čerstvý vzduch. Zazdili ji v téhle hrobce, ji, která žila celé dlouhé dny a noci v obrovském a magickém prostoru pouště. Tahle stísněnost ji přiváděla k šílenství (...)
Jenže nepřijde Osman Ferradži a nedovede ji na plochou střechu, aby se popásla pohledem po klamném prostoru. Tady měla kolem sebe jen cizince s ponurými pohledy a duší plnou podezření. Vévoda de Vivonne, který hodlal napravit své předchozí omyly, vydal v Paříži ohledně ní ty nejpřísnější rozkazy. Marseilleská admiralita slíbila panu de Breteuil plnou podporu. Bylo zbytečné pokoušet se kohokoliv oblomit, ostatně Angelika ani neměla sílu použít svých osvědčených zbraní. Padla na ni strašná únava a chvílemi měla dojem, že nic podobného nikdy nezažila, dokonce ani na horských cestách Rifu.
Plavba z Ceuty do Marseille se zastávkou v Cádizu byla jedno jediné utrpení, během něhož denně ztrácela trochu odvahy. Že by pan de Breteuil tím, kdy ji zatkl jménem krále, zlomil nějaké pero, které ji dosud vždy vzpružilo k novému životu?
Odpotácela se k lůžku. Byl to tvrdý slamník na holé zemi, na to si však Angelika nestěžovala. Spalo se jí na něm lépe než na měkké posteli, a jediné místo, kde by dala odpočinout poraněným údům raději, byla travnatá louka tam někde daleko pod cedry.
Vrátila se očima ke dveřím. Kolik takových už se za ní v životě zavřelo, napadlo ji, a pokaždé pevnějších, pokaždé odolnějších. Zahrává si s ní snad takhle osud proto, aby ji potrestal, že kdysi jako dítě v Monteloupu pobíhala bosá po lesích a loukách a natolik vášnivě se opájela svobodou, že ji vesničané pokládali tak trochu za vílu?
„Námi neprojdeš,“ říkaly dveře. A pokaždé když se jí podařilo utéci, rychle za ní zapadly další, ještě mohutnější. Po dveřích bídy následovaly dveře francouzského krále, pak mříže harému Mulaje Ismaila a dnes znovu francouzský král. Bude on ten nejsilnější?
Vzpomněla si na Fouqueta, na markýze de Vardes, a dokonce i na rošťáka Lauzuna, kteří byli také uvězněni, a to nedaleko odtud, v Pignerolské pevnosti; ti všichni platili léty a léty vězení za neposlušnost daleko menší, než jaké se dopustila ona.
V súvislosti s Marseille ešte o Galérach a o Vivonem:
https://angelique.cz/phpBB321/viewtopic ... 823#p17823
Zaujimavy obraz na ktorom su Colbert a Vivonne pri observovani Kralovskej Galery v roku 1669 :
Jean-Baptiste Colbert (1651-90) Marquis de Seignelay und Louis Victor de Rochechouart (1636-88) Herzog von Vivonne Besuch des Galleons Reale de France im Arsenal von Marseille 1669, um 1669
https://www.meisterdrucke.at/kunstdruck ... -1669.html
V knihe o Stredomorí 17 storočia som nasla úryvky o Vivonnem v Candii ale aj ako nakladal v Messine potraviny na loď. Podobnú scénu si pamätám z knihy Neskrotná Angelika.
Venice, Austria, and the Turks in the Seventeenth Century
Zápisky v knihe sa objavili vďaka osobnému sekretárovi Vivonneho ktorým bol J.-B. Duche de Vancy
https://books.google.at/books?id=XN51y2 ... 69&f=false
Užasné detaily pri obrovskom zväčšení (treba na to kliknut, niekedy aj dva krat):
https://upload.wikimedia.org/wikipedia/ ... -_1666.PNG
Co ma však zaujalo na obraze Marseilles z 15 storočia je polmesiac na kostole - alebo ze by tam vtedy bola mešita? A tiež postava akéhosi rohatého na budove. Pripomínam že pani AG spomína orientálnu štvrť.
Obraz je zo slávnej Nurnbergskej kroniky: https://en.wikipedia.org/wiki/Nuremberg_Chronicle