Paríž v Januári 1661

Časť prvá - Alias keby Louvre rozprávalo.

Pridávam prvá časť moje fikcie týkajúcej sa Januára až Marca 1661 v Paríži inšpirovanej historickými udalosťami tej doby.

Proste pri mojich rešeršiach vždy narazím na nejaké zaujímavé historické fakty ktoré ma potom podobne ako Dumasa inšpirujú aby som ich spracovala vo fikcii.

tak som zvedavá čo v na to.

Druhú časť by som chcela pridať ešte dnes večer, lebo končí 29.januárom - a to je dnes.

PS: Spomíname si aký dôležitý angelikollogocký dátum bol včera

Aby som navodila trochu atmosféry pridávam dole nižšie rytinu Louvre v tej dobe. Šípkou som označila malú galériu v ktorej bol neďaleko od kráľovniných komnát ubytovaný Mazarin.

Kardinál Mazarin sa v prvom diely spomína vyše 50 krát - teda aspoň v nemeckom a francúzskom vydaní prvého dielu - takže k Angelike a kánonu neodmysliteľne patrí. V druhom diely sa spomína tiež.

tak už sa teším na večer!

Včera bylo výročí narození Cantora de Peyrac .

Výročí narození Cantora je spojeno pochopitelně i s výročím "upálení" hraběte de Peyrac, kolem kterého , jak se z fikce zdá, probíhalo více "diplomatických" jednání, než jsem si myslela.
Ono jenom například zorganizovat fingovanou popravu bylo opravdu logisticky docela náročné, takže se asi opravdu vedlo mezi králem a kdo ví kým dalším ještě /těším se na pokračování/ více tajných rozhovorů, o kterých jsem vůbec nepřemýšlela. Bude to tedy velmi zajímavé čtení.
Basil Fouquet je pro mě neznámá postava, dohledala jsem si jeho portrét.
Těším se na večer.

ďakujem že ste si môjho nového fikčného vlákna hneď všimli pilujem na tom prokačovaní ktoré chcem dnes pridať - opravila som aj ten prvý text pridaný text - som to pôvodne omylom skopírovala z nedopilovanej položky

včera mi do toho niečo prišlo - tak teda viacej pridám až dnes keď sa vrátim domov

Aby som trochu navodila atmosféru pridávam dva obrázky Louvre z obdobia okolo orku 1661 - šipkou som označila izby Kardinála v krídle Louvre Nazývanom Malá Galéria ktoré sa kolmo napája na veľkú Galériu - a pred ním vidíme Infantkyne záhrady. kráľovná matka tam dolu mala tradične svoje letné Apartmány aby a mohla potešiť zo záhrad. Zimné mala hore na poschodí. Začná časť zdobenia a plafóny sa zachovala dodnes v pôvodnom stave - takže ich môžete obdivovať ak sa niekedy do Louvre dostanete. Aspoň budete vedieť do ktorého krídla sa máte vybrať najskôr.

K je kráľovná matka v našom čase je to Anna Rakúska , M je Mazarin King je jasný
F- Kvetinovy Pavilon - roz spájajúci Veľkú Galérieu s palácom Tuilleries
x - sú infantkine záhrady
H- Socha dobrého kráľa Henricha IV na moste Notre Dame
ND - špic strechy katedrály Notre Dame

Na druhom obrázku si všimnite tie tunely k Seine - tade sa nosily z prístavu zásoby do Louvre.

Takže: V prvej časti som doplnila chýbajúce, stará Polačka už začína byť očividne senilná , a keďže fikce skladá z kúskov ktoré niekedy píše na kadejaké zdrapy papiera, stane sa že v tom má potom chaos, takže k nej buďte zhovievaví.

Pridala som ešte druhú časť, dosť dlhú. Tá končí 26tym januárom.

Desgrez a pán Clopot tam majú svoje Cameo - a vysvetľuje to aj problémy zo skokom na časovej osi kánone.

Toho 28-meho som nestihla ešte nestihla dopilovať - ale čoskoro.

A nebola by som to ja, keby k tomu neboli ďalšie ilustrácie

Mazarin Kráľ a Colbert - na tej čiernobielej rytine sa zdá ako by tam za závesom mal cameo Fantomas - o ono ešte jeho predchodca (Fantomasov) v tejto fikcii bude hrať dôležitú úlohu

Musím uznat, že to byl ohromně zajímavý úhel pohledu na období okolo popravy - sledovat vysoké aktéry vysoké hry o Peyracův osud.

Vůbec nechápu, jak jsi přišla na nějakého Monsieura de Souvré .

A také Molière v Toulouse - tak to je báječná představa . Jaké kousky asi hrála jeho společnost před Angelikou, Joffreyem a dalšími členy toulouské smetánky?

Královy pohnutky a jeho kroky jsi popsala tak, že jsi mu vlastně vystavila jakousi šlechetnou omluvenku za zničené manželství A + J. V mé mysli hrál král bezohlednější partii, ale tvá fikce nabízí věrohodný pohled. Neznám tak podrobně historii mnoha postav , které v románu vystupují, měla jsem dojem, že král taková rozhodnutí, kdy se najednou někde někdo vynoří ze zapomnění, činil až když byl starší a silnější v kramfecích.

No a znovu jsem si na tvůj popud přečetla životopis d'Artagnana. V době Joffreyova procesu to byl padesátník v nejlepších letech.

Opravdu jsem zvědavá, k jakému datu nás tvá fikce na závěr zavede.

Tereza píše: *

31 led 2023, 19:04

Vůbec nechápu, jak jsi přišla na nějakého Monsieura de Souvré .

A také Molière v Toulouse - tak to je báječná představa . Jaké kousky asi hrála jeho společnost před Angelikou, Joffreyem a dalšími členy toulouské smetánky?

No a znovu jsem si na tvůj popud přečetla životopis d'Artagnana. V době Joffreyova procesu to byl padesátník v nejlepších letech.

Díky za feedback Tereza ♥ som rada že si si dala námahu to prečítať - a hneď mi aj napísala feedback.

- ako som prišla na tieto veci ako napríklad Monsieura de Souvré? nuž som človek učenlivý a preto som sa hrabala, po vzore Dumasa aj pani AG v historických análoch roku 1661 až sa mi z hlavy parilo.
A samozrejme aj v tom čo robil kráľ v Januári 1661
čo robil kardinál Mazarin
a akí dôležití ľudia boli v meste Paríž a tak ´dalej
-------------------------------
a Mollierove kočovanie po Francii? mám stabuľkované tiež ...a to dosť podrobne ... že bol v tom období naozaj v Toulouse sme vedeli už dávno... preto to kedysi Jeanne použila vo svojej Fikcii ... musím to oprášiť a vložiť sem keď mi tie fikce darovala

- že Mazarin a dvor a kráľ boli viackrát v Toulouse je tiež historický fakt o ktorom som tu už písala na fóre

- to čo kde ako robil D´Artagnan ....nuž mám tiež stabuľkované čím všetkým ho kedy kráľ poveril
takže mi prišlo že kráľ by logicky takou ošemetnou úlohou samozrejme poveril samozrejme štandartne zasa jeho... veď na konci toho istého roku zatýka Fouqueta čo už viem detailne ako to prebiehalo

-----------------------------------------------------------------

Královy pohnutky a jeho kroky jsi popsala tak, že jsi mu vlastně vystavila jakousi šlechetnou omluvenku za zničené manželství A + J. V mé mysli hrál král bezohlednější partii, ale tvá fikce nabízí věrohodný pohled.

celkom omluvenka kráľa to podľa mňa nieje - pretože ho ženie aj zvedavosť prečo Fouquet Peyraca chce silou mocou odstrániť a s Colbertom ešte debatuje o tom že ho po výsluchu ešte stále bude môcť odstrániť ak to uváži za vhodné (alebo ešte horšie strčiť do nejakej kobky ako Monte Christa či skutočnú hitorickú postavu Muža zo železnou Maskou)

Joffrey + dobre vedel prečo zdrhol

Neznám tak podrobně historii mnoha postav , které v románu vystupují, měla jsem dojem, že král taková rozhodnutí, kdy se najednou někde někdo vynoří ze zapomnění, činil až když byl starší a silnější v kramfecích.

Dovoľujem si pripomenúť že ten istý mladý kráľ odpustil v roku 1660 Condému že sa ho pokúsil zvrhnúť z trónu, že bojoval proti nemu na strane jeho vtedajšieho najväčšieho nepriateľa Španielska a zdúchol potom do Španielska keď bola Fronda potlačená a prijal ho dokonca naspäť u dvora ..čiže veľkorysé gestá kráľ robil už v tom čase a dávno pred rokom 1661

Condé nebol jediný komu odpustil Frondu, napríklad Vznešená slečna ktorá naňho dokonca strieľala z dela, tej odpustil tiež a pozval ju rovnako ako Condého na kráľovskú svadbu.

Ono ho práve tá skúsenosť že bol roky štvancom psychicky poznačila na celý život. Preto sa v Paríži a Louvre nikdy necítil doma. Louvre navždy opustil v roku 1678 a predtým sa tam zdržiaval dosť málo. Radšej bol vo Vincennes či St.Germain. a samozrejme vo VERSAILLES kam sa definitívne presťahoval v roku 1682.

PS: V telke dávali taký seriál, v ktorom ukazovali kadejaké neuveriteľné príhody a diváci mali potom hádať ktoré s nich sú vymyslené a ktoré sa skutočne stali. Zábavné je, že často práve tie skutočné označili akože to je pekná blbosť, to sa určite nikdy nestalo. Keď sa vo fikci dostanem do menšieho finále, po Mazarinovej smrti, tak potom napíšem zoznam udalostí ktoré sú v tejto fikcii skutočné a mám ich z rôznych dobových kroník.

Moiro, jedním slovem ÚCHVATNÉ. Śkoda, že jste nemohly s AG spolupracovat, vůbec mě nenapadlo napsat vlákno o pozadí milosti pro JP. Už aby bylo pokračování

Moirro, tleskám.
Umíš nádherně propojit skutečné postavy a události s těmi z knih.
Při čtení se mi vybavil film o " veveřičce".

ja som prečítala ešte len prvú časť, ale je to skvelé - ako všetko, čo napíšeš, Moirra!

Trochu ma zarazila Mazarinova krutosť v zmysle "Tak nech ho upália, a čo má byť?". Ja viem o ňom veľmi málo. Vnímam ho na základe toho, čo napísala AG v kánone - chorľavý človek na sklonku života, milujúci nádheru. A priznávam, určite som ovplyvnená Dumasom a Mušketiermi, kde je zloduchom kardinál Richelieu a teda mi z týchto dvoch kardinálov, ktorí tak zasiahli do histórie Francúzska 17. storočia, vychádza ako "lepší" práve Mazarin. Preto ma trochu jeho slová vyviedli z miery. Ale keďže dokázal prežiť - a triumfovať - v týchto turbulentných časoch, musel to byť naozaj šikovný človek - a aj neúprosný. Či už šikovný v tom zápornom zmysle - intrigách, alebo aj v pozitívach - zachrániť Francúzsko pre mladého Ľudovíta.

Poznáte ten pocit, keď sledujete, ako sa niečo zlé ide udiať - a už viete, že to zlé sa naozaj stane, ale stále dúfate, že to dobre dopadne? Tak presne to sa so mnou dialo, keď som čítala úvod tejto fikcie. Vedela som, že Joffrey bude "upálený", že mu nik a nič nepomôže, ale stále som v sebe živila semienko nádeje. A možno som aj mala - veď, pokiaľ tento príbeh dobre chápem - ide tu aj o to, ako sa kráľ rozhodne, že ho nenechá umrieť a daruje mu život. Som zvedavá, že či v jeho rozhodovaní zohrá úlohu aj spomienka na Angeliku v Louvri, ako ho prišla prosiť.

Hor´sa teda na ďalšiu kapitolu...

Zuzanka62 píše: *

01 úno 2023, 23:09

Moiro, jedním slovem ÚCHVATNÉ. Śkoda, že jste nemohly s AG spolupracovat, vůbec mě nenapadlo napsat vlákno o pozadí milosti pro JP. Už aby bylo pokračování

Srdečná vďaka za feedback Zuzanka ♥

No mňa by to nebolo napadlo tiež ale inšpirovalo ma k tomu viacero historických udalostí roku 1661, na ktoré som narazila, a hlavne jedna vyložene mystická, ktorá perfektne zapadá do kánonu.

Ja si iba vždy v duchu hovorím že čo všetko by bola pani AG asi ešte napísala, keby mala pred 70 rokmi také rešeršovacie možnosti ako existujú dnes.
O knihách, v ktorých najlepší historici zrešeršovali podrobne postavy a udalosti tej doby a historických blogoch a poráloch univerzít mohla vtedy v povojnovej Francii akurát tak snívať. Preto, ako sama vravela, skôr ako vôbec začala niečo písať, tomu predchádzali 2 ročné rešerše na kolene, vo dvojici z manželom.

mimi píše: *

02 úno 2023, 07:44

Moirro, tleskám.
Umíš nádherně propojit skutečné postavy a události s těmi z knih.
Při čtení se mi vybavil film o " veveřičce".

ďakujem za feedback Mimi ♥- no ono sa to zatknutie Fouqueta odohralo v ten istý rok - a tak si rešeršami procesu Fouqueta
(ten trval od 1661 do roku 1664, človek presne môže spraviť obraz ako sa odohrával proces s Joffreyom)

mňa ale na túto fikciu naštartovala hlavne jedna udalosť v Louvri toho času a pár zmienok v kánone ktoré popustili uzdu mojej fantázii, hlavne keď som potom okolo toho začala rešeršovať

Precious, ďakujem za feedback ♥

Precious píše: *

02 úno 2023, 19:23

Trochu ma zarazila Mazarinova krutosť v zmysle "Tak nech ho upália, a čo má byť?". Ja viem o ňom veľmi málo. Vnímam ho na základe toho, čo napísala AG v kánone - chorľavý človek na sklonku života, milujúci nádheru. A priznávam, určite som ovplyvnená Dumasom a Mušketiermi, kde je zloduchom kardinál Richelieu a teda mi z týchto dvoch kardinálov, ktorí tak zasiahli do histórie Francúzska 17. storočia, vychádza ako "lepší" práve Mazarin. Preto ma trochu jeho slová vyviedli z miery. Ale keďže dokázal prežiť - a triumfovať - v týchto turbulentných časoch, musel to byť naozaj šikovný človek - a aj neúprosný. Či už šikovný v tom zápornom zmysle - intrigách, alebo aj v pozitívach - zachrániť Francúzsko pre mladého Ľudovíta.

Zarazila ťa, lebo o ňom nič nevieš. Ja už ho mám načítaného poriadne, a dámy to vám hovorím, ja sa nečudujem že ho Pápež nazval Ancikristom. Pani AG ho spomína v kánone nespočetne veľa krát, a tiež ho moc nešetrí. Ael čo som sa ja všetko dozvedela. pánečku, 900 stranová kniha zložená s kompilácií historikov sa číta ako super bestseller, nech idú niekam všetky slabé odvary Netflixu a Hollywoodu. Toto nevymyslíš.
Plus keď sa chcete dozvedieť ako politici hrabú obrovské majetky a ešte sa im podarí prezentovať ako záchrancovia ľudstva - čítajte Mazarina.
každému by sa už musela rozsvietiť žiarovka v hlave keď pokladnica kráľa zíva prázdnotou a Mazarin je najbohatším človekom Európy - proti tomuto človeku bol Richelieu len taký malý Luziferík.
Kým vám o ňom napíšem ve jeho vlákne aj vo fikciách viacej, tak poviem ešte jedno: Keď Mazarin musel utiecť z Francie, Fouquet nielen že sa o všetko staral, financoval odboj proti Fronde ale postaral sa aj o Mazarinové majetky a umelecké diela.
Akej odmeny sa mu dostalo? na smrteľnej posteli Mazarin poradil kráľovi aby sa ho zbavil lebo je príliš mocný.

Ten plán tu bol už v roku 1658 ale vtedy Mazarin ešte Fouqueta nevyhnutne potreboval na pár finančných ťahov na šachovnici....
---------------------------------------

PS: K prvej časti fikce, ktorá bola pôvodne dve časti bohužiaľ, keď chceš byť v obraze musíš to čítať od začiatku lebo autorka zasa všetko pomiešala a dala to do jednoho vlákna

Prolog
Stejně jako Tereza, ani já neměla ponětí o existenci Basila Fouqueta. Kromě toho, že jsem si našla jeho portrét (a vypadá jako pěkný úlisák), jsem si přečetla jeho stručný medailonek na francouzské wikipedii. Oni oba bratři Fouqetovi byli podle všeho pěkní výlupci! Ač byl Basil abbé, nebránilo mu to mít milenky z řad význačných kurtizán, nemluvě o tom, že byl špiclem v Mazarinových službách. Francie té doby je ještě spletitější a zkaženější, než jsem si myslela!

14.1.
Tady si dovoluji nesouhlasit . Je to něco, o čem jsem Moiře psala do e-mailu a ona na to reagovala v tématu u Desgreze: https://angelique.cz/phpBB321/viewtopic ... 781#p31781

Pro úplnost uvádím plnou citaci:
V Tvém textu mne zaujalo hlavně to, jakou oklikou si král nechal pořídit opis spisu. Myslím, že by na to šel příliš složitě a zainteresoval příliš mnoho lidí, osobně myslím, že cesta byla mnohem prostší. Desgrez byl v té době malá ryba, ten o tom ani vědět nemusel, a myslím, že tehdy se vůbec neřešilo, kdo si jaký opis dělá nebo nedělá. Král klidně mohl požádat některého ze soudců / porotců, kteří by pak pověřili písaře opisem, a nebo rovnou si spis vyžádat k sobě, nahlížet do něj sám a nechat udělat opisy někomu důvěryhodnému. Vycházím z toho, že král od začátku byl zainteresován v přípravách procesu, sledoval Fouquetův rukopis, učil se, ale neznamená to, že stál v pozadí a sám aktivně nekonal. Pokud jmenoval porotce, jistě se zajímal i o obvinění, a tedy si mohl někdy hotový spis zapůjčit k sobě a dle libosti si v něm číst. Pokud by angažoval pana Aubraye (a ten další osoby, přestože pro něj třeba důvěryhodné), je to moc složité a už to může zanechat stopy a vyvolat nežádoucí pozornost.

Když jsem teď četla fikci znovu a pozorněji, nesedí mi ani to, že by se Desgrez nezajímal o to, kdo si opis chce udělat, a smířil se s prostým „peníze nesmrdí“. Desgrez, jak jsem ho poznala, by se sakra zajímal, kdo je ten tajemný člověk, obzvlášť pokud by doufal, že bude intervenovat ve prospěch jeho klienta. Spíše by mi sedělo, že o celé akci „opis spisu“ vůbec nevěděl, dozvěděl se o ní až později, po svém nástupu k policii, kdy jak víme, začal v celé věci na vlastní pěsť šťourat ve svém osobním volnu. A co já vím, klidně tohle mohl být ten popud, proč v tom vůbec šťourat začal a nenechal tyhle události spát .

Desgrez, jak víme, navíc neoplýval kdejakým majetkem, takže kdyby měl nějaké peníze navíc, tak bychom to věděli . Měšec by ale mohl být vysvětlením toho, kde vzal peníze pro kata, která dal před Templem Angelice. Tipuji, že po procesu bral rovnou roha a doma se nestavoval, v mé fikci mu koně u svatomartinské brány připravil pan Aubray, kde tedy Desgrez vzal měšec pro Angeliku??!!

16.1.
Líbí se mi, že kardinál měl v sobě dost pokory na to, aby se nesrovnával s Bohem. (Úprava doporučení Ludvíkovi na 9 namísto 10 bodů.) Překvapilo mne ovšem, jak zle na tom již touhle dobou byl. Myslela jsem, že jeho zdravotní stav se rapidně zhoršil až později. Oproti tomu mne potěšily intervence toulouského arcibiskupa, který tu konečně není za komickou figurku, ze které si tropíme žerty, ale za člověk s charakterem, který – ač spolu měli spory – se do poslední chvíle zastává svého protivníka. I kdyby to bylo jen kvůli tomu, že se chce zbavit výčitek svědomí za to, že to celé rozjel, arcibiskup u mne stoupl v ceně.

Už při prvním čtení mi do očí udeřila věta: „Priznám sa že ten proces s Peyracom mi nedá pokoja. Nechcel by som už na začiatku mojej vlády zatažiť dušu zločinom.“
Shodou náhod jsme se pár dní zpátky bavily s mojí mámou, která mluvila o tom, že i když člověk později svoje hříchy „vykoupí“ dobrými skutky, ten jeden špatný skutek se tím neanuluje a pořád zůstává „zapsán“. Třeba vše, co Ludvík později dělal, veškerý velkolepý odkaz, který chtěl světu zanechat, měl zastínit tyhle staré výčitky svědomí?
Je otázkou do pranice, jestli mladý král proces skutečně takhle prožíval. Líbí se mi myšlenka, že ano, ale z kánonu to na mne spíše působí jako od začátku rozhodnutá věc – ostatně v Porcelánovém Trianonu Angelice sám říká, že šlo o odstranění mocného rivala, nikoli konkrétně Peyraka, a že kdyby to byl kdokoli jiný, udělal by to samé. Třeba měl Ludvík od začátku rozmyšleno, dát Peyrakovi jako osobě nakonec milost a upálit ho jen na oko. Vybavuje se mi ta scénka (tuším z dílu Angelika a král), kdy Angelika čeká na přijetí a vidí vycházet šlechtice, který je oficiálně v nemilosti a dav volá po jeho hlavě, ale který zůstává v králových službách.

Mazarinův výrok „Ak už raz nebudem....Nikdy sa s nikým nedeľte o moc! Žiadny minister, žiadny obľúbenec! Iba vy sám!“ se mi vryla do paměti při čtení příslušného dílu a přijde mi naprosto geniální jako odkaz umírajícího muže. AG to vypointovala naprosto dokonale:

Když Ludvík XIV. prolil poslední slzy mladého srdce, přestal se poddávat citu a pustil se do práce.
V předpokoji potkal představeného kněžské rady, který se ho otázal, na koho se teď mají obracet s problémy, které obvykle řešil pan kardinál, a král odpověděl:
"Na mě, pane arcibiskupe."
Žádný ministerský předseda... žádný mocný oblíbenec... Stát jsem já, pánové!
Udivení ministři stáli před tímto mladým mužem, jehož sklon k zábavám je naplňoval úplně jinými nadějemi. (...)
Dvůr se skepticky usmíval. Král si vypracoval rozvrh, hodinu po hodině, kam si zanesl veškeré své podnikání, i plesy a milenky, ale především práci, intenzívní, soustavnou, svědomitou práci. Potřásali hlavou. To nemůže dlouho trvat, tvrdili.
Trvalo to padesát let.

17.1.
Colbert mi ve srovnání s Fouquetem vychází líp i proto, že na rozdíl od Veverky nebyl tolik ovládám vlastními vášněmi a touhou po přepychu, kterými si Fouquet podřízl větev. Podle všeho to byl i solidní pragmatik, takže si jistě velice rychle spočítal, že Ludvík to někam dotáhne a že je dobré hrát v jeho týmu.

19.1.
Jak vidno, Colbert si to opravdu spočítal .
Nevěřím, že by Ludvík měl až takové obavy z toho, že by se zaprodal soudní frašce. O tom, že čarodějnictví v té době bylo ještě pořád v kurzu svědčí i případ nebohého Grandiera – a svědčí o tom i reakce publika na Carmencitino představení. (Zajímavé je, že přitom sama matka představená byla znechucená tím, co se v jejím klášteře děje, a při přelíčení představovala hlas rozumu.)
Králi jistě muselo vrtat hlavou, proč se Fouquet tak moc v procesu angažuje, a jsem ráda, že mu to tady naznačil Colbert, který sám Fouqetovy aktivity pozorně sledoval.

20.1.
Moc hezký nápad, ten kontrast - porovnání divadla skutečného a divadla v soudní síni .

22.1.
Nad tím odložením popravy jsem také přemýšlela. Když si vezmeme, kdy došlo k vynesení rozsudku (po kterém Desgrez prchá z Paříže a Angelika stojí ve sněhu před Templem) a k samotné popravě, je to prodleva docela veliká. Možná k ní vedly praktické důvody typu připravit náměstí, sehnat dost dřeva, prodat dostatečné množství vstupenek, aby si kat přišel na své, určitě svůj vliv sehrálo i to, že i po samotném soudu a před vykonáním rozsudku byli vězni ještě mučeni. Tortura byla v té době v trestním soudnictví naprosto běžná, mučení se bralo jako zostření uloženého trestu. Tuším, že když Angelika navštívila kata a potkala tam abbého Antoina, mistr Aubin se abbému svěřuje o tom, že se vrátil z Joffreyova dalšího mučení. (Kdyžtak mne prosím opravte, nemám teď u sebe knihu.) Proto mne zaujala věta, že Ludvík s ohledem na Joffreyův původ zakázal další mučení. Jak to tedy s tím mučením Peyraka po procesu (a před popravou) vlastně bylo?

23.1.
Souhlasím s Precious, že Mazarin tady působí jako arci padouch.

26.1.
Tak přece jen má pan Colbert svoje ambice!

Když už teď víme, jak to bylo s upálením na náměstí Gréve, osobně doufám, že se ještě dozvíme i to, jak to bylo s utopencem u Gassincourtu. Protože pokud mělo být tohle tělo považováno za Peyrakovo, musel být utopenec aspoň podobně vysoký a obdobné konstituce + ideálně domlácený, aby ho bylo možno zaměnit s mučeným Peyrakem. Ledaže by ve vodě strávil dostatek času, aby ho ožraly ryby.

Jinak v době procesu probíhal nějaký spor s církví, který Raymond odjížděl řešit do Vatikánu, ale zatím jsem o tom nikde nic podrobnějšího nenašla. Kdyby tento spor nebyl a nebylo ho potřeba žehlit, církev by možná zakročila proti upálení - několik Joffreyových přátel z řad církve poslalo protestní dopisy králi. (Podobně jako toulouský biskup.)

Penelopa, moc ďakujem za fachmanský, skutočne obsiahly feedback – takéto feedbacky plné podnetov a otázok sú super inšpirácia na ďalšie písanie
-----------------------------------------------
Když jsem teď četla fikci znovu a pozorněji, nesedí mi ani to, že by se Desgrez nezajímal o to, kdo si opis chce udělat, a smířil se s prostým „peníze nesmrdí“. Desgrez, jak jsem ho poznala, by se sakra zajímal, kdo je ten tajemný člověk, obzvlášť pokud by doufal, že bude intervenovat ve prospěch jeho klienta. Spíše by mi sedělo, že o celé akci „opis spisu“ vůbec nevěděl, dozvěděl se o ní až později, po svém nástupu k policii, kdy jak víme, začal v celé věci na vlastní pěsť šťourat ve svém osobním volnu. A co já vím, klidně tohle mohl být ten popud, proč v tom vůbec šťourat začal a nenechal tyhle události spát

Ty si osoba netrpezlivá, hlavne čo sa týka Desgreza – ja sa k tým menovaným pánom ešte vrátim – a ešte sa pár vecí dozvieme v ďalších častiach.
Osobní voľno- nuž to ano – keby al čas určite by sa nedržal toho sľubu a šiel b skúmať kto che opis spisu, ale pozrime sa na dátum, pochybujem že v tom dátume mal Desgrez voľajaké osobné voľno: Ak teda bolo niekde 14 teho večer zostávalo 5 dní do začiatku procesu – to bol Desgrez určite v strese. Možno rozhodil siete ale už nič vyšetriť nestihol. To by vysvetlilo prečo sa v tom hrabal po návrate.

Desgrez, jak víme, navíc neoplýval kdejakým majetkem, takže kdyby měl nějaké peníze navíc, tak bychom to věděli . Měšec by ale mohl být vysvětlením toho, kde vzal peníze pro kata, která dal před Templem Angelice. Tipuji, že po procesu bral rovnou roha a doma se nestavoval, v mé fikci mu koně u svatomartinské brány připravil pan Aubray, kde tedy Desgrez vzal měšec pro Angeliku??!!

No presne tam som cielila – vysvetlilo by to odkiaľ mal Desgrez chudobný ako kostolná myš ten mešec ktorý dal Angelike. Ja si myslím že taký obnos by nenechával v byte, pod talárom zavesený na opasku bol istotne v bezpečí. Hlavn ke´d s ním bola Sorbonna. Mne príde že už dopredu tak trochu počítal s tým že sa môže stať že bude musieť utiecť. Pokiaľ mu však Aubray pripravil koňa – museli s touto alternatívou počítať obaja. Aubray bol síce iba tým čo by sme dnes nazvali prvostupňový predseda súdu, ale poriadne styky ako dobrá stará šľachta, činná v správe mesta, v Justičnom paláci však celkom iste mal.

Myslela jsem, že jeho zdravotní stav se rapidně zhoršil až později.
Nene Mazarina už z Kráľovskej svadby viezli domov v koči ležiaceho na matracoch.
Preto bol jeho koč prázdny pri vstupe kráľa do mesta – to sú historické fakty.
Inak, málokto zomiera tak že je tri týždne pred smrťou fit ako rybička a zrazu zomrie. Ono je to väčšinou dlhší proces.

Oproti tomu mne potěšily intervence toulouského arcibiskupa, který tu konečně není za komickou figurku, ze které si tropíme žerty, ale za člověk s charakterem, který – ač spolu měli spory – se do poslední chvíle zastává svého protivníka. I kdyby to bylo jen kvůli tomu, že se chce zbavit výčitek svědomí za to, že to celé rozjel, arcibiskup u mne stoupl v ceně.

Nuž Desgrez predsa na súde hovorí že má SPIS v ktorom sa Arcipiskup Toulousky dištancuje od celej tej frašky aj od výplodov Mnícha Bechera. Myslím že Arcibiskup, o ktorom dokonca aj Joffrey vraví že to nieje bezcharakterný človek, že sa snaží a skutočne sa aj angažuje a stará sa o chudobných, ibaže má d´mona moci, a chce SÁM vládnuť nad Toulouse. Niekde sa aj píše že on chcel Joffreyovi iba trochu zraziť hrebienok. Zrejme ani vo sne netušil že sa mu to takto vymkne z rúk. A hlavne: netušil že mu prípad vyrvú z rúk, že sa na to zriadi mimoriadna súdna komora, v ktorej civilný súd bude pojednávať veci ktoré inak spadajú do kompetencie cirkve. (Presne na tomto sa rozčuľoval vtedajší pápež, že si Francúzi s cirkve robia gorotky)

Jinak v době procesu probíhal nějaký spor s církví, který Raymond odjížděl řešit do Vatikánu, ale zatím jsem o tom nikde nic podrobnějšího nenašla. Kdyby tento spor nebyl a nebylo ho potřeba žehlit, církev by možná zakročila proti upálení - několik Joffreyových přátel z řad církve poslalo protestní dopisy králi. (Podobně jako toulouský biskup.)

V pokračovaniach podrobne osvetlím o čo v tých sporoch s Vatikánom išlo.

Mazarinův výrok „Ak už raz nebudem....Nikdy sa s nikým nedeľte o moc! Žiadny minister, žiadny obľúbenec! Iba vy sám!“ se mi vryla do paměti při čtení příslušného dílu a přijde mi naprosto geniální jako odkaz umírajícího muže. AG to vypointovala naprosto dokonale:
Žádný ministerský předseda... žádný mocný oblíbenec... Stát jsem já, pánové!
Udivení ministři stáli před tímto mladým mužem, jehož sklon k zábavám je naplňoval úplně jinými nadějemi..........

Súhlasím – Pani AG to dokonale zhrnula – táto scéna sa však odohráva až po smrti Mazarina
všetci traja, moja maličkosť, Dumas aj pani AG vychádzame v tomto prípade z rovnakých zdrojov- to som si viac ako istá: s pamätí ľudí ktorí boli pri všetkom tom dianí v zákulisí okolo Mazarina a kráľa prítomní – pretože takýchto očitých svedkov veru veľa nebolo

Colbert mi ve srovnání s Fouquetem vychází líp i proto, že na rozdíl od Veverky nebyl tolik ovládám vlastními vášněmi a touhou po přepychu, kterými si Fouquet podřízl větev. Podle všeho to byl i solidní pragmatik, takže si jistě velice rychle spočítal, že Ludvík to někam dotáhne a že je dobré hrát v jeho týmu.

Súhlasím, napriek tomu že neskoršie kradol rovnako dobre ako Mazarin a Fouquet, bol pragmatik a pochopil že navonok musí hrať skromného – a jedno sa mu musí nechať bol nesmierne pracovitý
U mňa zabodoval najviac keď vlastného syna za účasť na afére s oplátkami zmlátil lopatou ha ha
Ako to opisujú doboví svedkovia, to teda vôbec nevyzeralo na chladného severáka bez emócií. Čiže môj psychologický profil Colberta je: Dokonalé sebaovládanie a sebadisciplína. Diagnóza Vorkoholik.

Už při prvním čtení mi do očí udeřila věta: „Priznám sa že ten proces s Peyracom mi nedá pokoja. Nechcel by som už na začiatku mojej vlády zatažiť dušu zločinom.“
Shodou náhod jsme se pár dní zpátky bavily s mojí mámou, která mluvila o tom, že i když člověk později svoje hříchy „vykoupí“ dobrými skutky, ten jeden špatný skutek se tím neanuluje a pořád zůstává „zapsán“

Náhody neexistujú. Ale čo presne tým tvoja máma myslí? Trestný register? Zápis do božej knihy života? Karmický zápis? Akášsku kroniku? Prosím upresniť. Polačka rada filozofuje.

22.1.
Nad tím odložením popravy jsem také přemýšlela. Když si vezmeme, kdy došlo k vynesení rozsudku (po kterém Desgrez prchá z Paříže a Angelika stojí ve sněhu před Templem) a k samotné popravě, je to prodleva docela veliká. Možná k ní vedly praktické důvody typu připravit náměstí, sehnat dost dřeva, prodat dostatečné množství vstupenek, aby si kat přišel na své, určitě svůj vliv sehrálo i to, že i po samotném soudu a před vykonáním rozsudku byli vězni ještě mučeni. Tortura byla v té době v trestním soudnictví naprosto běžná, mučení se bralo jako zostření uloženého trestu. Tuším, že když Angelika navštívila kata a potkala tam abbého Antoina, mistr Aubin se abbému svěřuje o tom, že se vrátil z Joffreyova dalšího mučení. (Kdyžtak mne prosím opravte, nemám teď u sebe knihu.) Proto mne zaujala věta, že Ludvík s ohledem na Joffreyův původ zakázal další mučení. Jak to tedy s tím mučením Peyraka po procesu (a před popravou) vlastně bylo?

To je otázka do pranice ktorú sa budem snažiť odpovedať v ďalších častiach fikcie .. .a nielen na toto aj na mnohé iné veci

Práve preto vám dámy vyzývam aby ste zatiaľ nerešeršovali a nehrabali sa ani v kánone, aby ste sa nepripravili o pár AHA momentov. Sľubujem že pokračovania zverejním už cez tento víkend.

na tomto mieste ďakujem pani AG že do všetkých kníh kánonu všade vložila malé indície, ktoré, keď si ich pozorný čitateľ všimne, tak na nich môže budovať svoje pološialené fikcie napríklad o tom že Angelika pôjde do Ameriky, že porodí 6 detí - tie boli jasné - tie neskoršie sama rozviedla v ďalších knihách
ale je tam aj hromada iných, ktoré ona sama potom už nerozviedla

nakoniec o niektorých týchto indíciách sama hovorí v rôznych interview - napríklad o indícii v poslednom diely ako sa bude ďalej vyvíjať príbeh Joffreya a Angeliky

( ako som si napríklad všimla že v niektorých vydaniach sa Angelika Joffreyovi vrhla po súboji okolo krku, čo dokonala vysvetľuje tú Borderieho scénu vo filme, aj to že Angelika neskoršie v kánone vraví že Joffrey vyhral tú ich stávku)

Tím osobním volnem jsem myslela, že Desgrez po návratu k policie využil možnosti nově získaného postavení, aby se šel trochu pošťourat v zákulisí procesu. Věřím, že v době před procesem, věřil v úspěch obhajoby a ve váhu argumentů, které předloží. Když pak musel narychlo utéct, jistě ho ta porážka musela mrzet (koktejl všech jeho důvodů, osobních i profesních nyní nechme stranou). A byl by hlupák, kdyby neukojil zvědavost i profesní čest, aby do spisu aspoň koutkem oka nenahlédl, když tu možnost měl .

PenelopaW píše:

Tím osobním volnem jsem myslela, že Desgrez po návratu k policie využil možnosti nově získaného postavení, aby se šel trochu pošťourat v zákulisí procesu. Věřím, že v době před procesem, věřil v úspěch obhajoby a ve váhu argumentů, které předloží. Když pak musel narychlo utéct, jistě ho ta porážka musela mrzet (koktejl všech jeho důvodů, osobních i profesních nyní nechme stranou). A byl by hlupák, kdyby neukojil zvědavost i profesní čest, aby do spisu aspoň koutkem oka nenahlédl, když tu možnost měl .

ja som ti hovorila že si netrpezlivá a predbiehaš ...
pána beka by bol promovaný blázon keby takú príležitosť nebol využil -
bohužiaľ všetko to malo jeden zádrhel

možno že trochu svetla do celej záležitosti vnesie pán Clopot, a jeho výlevy v ďalšom pokračovaní fikce on predsa zostal v Paríži ....

Milé dámy, bohužiaľ meškám vo svojich predsavzatiach, ale ono je to tak, keď sa pri dôkladnom rešeršovaní človek neustále do niečoho zaujímavého začíta.

Chcela som sa dostať aspoň po 6 februára, ale zatiaľ som to dopilovala iba po deň Joffreyovej popravy

Som veľmi zvedavá čo na to poviete. Ono je tam totižto hodne kata Aubina

do prílohy pridávam našípkovanú cestu popravčej káry z väznice v justičáku Conciergerie (čo je v preklade vrátny, alebo vrátnica) ku katedrále Notre Dame a potom na Place de Greve podľa opisu z kánonu (ten zodpovedal bežným praktikám, presne takú cestu absolvovala Brinvilliers)
pani AG v knihe spomína dve konkrétne ulice v ktorých bola zácpa keď sa ľudia tlačili na námestie

Saint Landry boal v skutočnosti štvrť na mestkom ostrove kde zvykli bývať úradníci. Tam bývala Hortenzia z manželom notárom Fallotom a aj som tam v tej štvrti ubytovala pána Clopota.

Indície na to ako to asi všetko okolo tej popravy prebiehalo som samozrejme našla v kánone. A potom som popustila uzdu fantázii.

-----------------------------------------
Poznámky pod čiarou:

Inak vraj náhody neexistujú: Akurát vtedy keď som písala o katovi Aubinovi a čítala v knihe o parížskych a francúzskych katoch som zapla telku a dávali toto:

Murdoch Mysteries.S03E11: Hangman (KAT)

Detektiv Murdoch vyšetřuje velmi bizarní případ, kdy se odsouzenému vrahovi nejspíše podaří přežít smrt pod popravčí smyčkou.....

zaujímavé že tam sa zaúča mladý učeň od starého majstra ako sa správne vešajú ľudia - a doktorke vraví že Majster Kat mu povedal že je najtalentovanejší učeň akého kedy mal - hneď sa mi pred očami zjavil mladý Oprátka no ako ten ksicht aj ako ho hrá by na Casting úplne sadol
Ten odsúdený však prežil popravu rukou starého skúseného kata.

je tam dokonca vysvetlená celá veda o tom ako treba obesenca najskôr odvážiť vymerať uzol aby všetko prebehlo ako má

pri tom všetkom som si spomenula že keď som ja robila v Justičnom paláci v Bratislave, tak ešte bol v Československu stále trest smrti (obesením, a to do roku 1990) a všetci čo pracovali na trestnom súde, vrátane mňa, museli mať skúšky pre prípad že by sa takej popravy museli zúčastniť - úplne mi už vyfučalo z hlavy že vtedy v 80 tych rokoch sme v cele smrti, na ktorú sme ešte k tomu mali štýlovo okná z kancelárie , mali tuším dvoch odsúdencov. To už je tak strašne dávno že sa mi to presne nevybavuje ako to dopadlo. Bola som ešte úplne mladé ucho - a myslím že za mojej kariéry tam nikoho neobesili. Ale celkom istá si niesom - lebo viem že v tej "čakacej" cele boli pacienti.

A inak viete o tom že vo Francii sa ešte v 20 storočí konali popravy Gilotínou a posledná VEREJNÁ poprava gilotínou tam bola v roku 1939? Na prvý pohľad ten vrah vyzerá ako celkom normálny dobre vyzerajúci mladý muž:

https://rarehistoricalphotos.com/last-p ... tine-1939/

moirra píše: *

08 úno 2023, 18:39

Som veľmi zvedavá čo na to poviete. Ono je tam totižto hodne kata Aubina

Klidně meškej, jen když to nakonec dopíšeš a zveřejníš . Mně se to čtení moc líbilo, chválím i délku, protože čím víc čtení, tím lépe.

Klidně jsi to ale mohla zveřejňovat po částech, aby čtenáři měli možnost si to vše hezky vychutnat, poválet na jazyku, popřemýšlet a napsat pořádný komentář .

moirra píše: *

08 úno 2023, 18:39

do prílohy pridávam našípkovanú cestu popravčej káry z väznice v justičáku Conciergerie

Škoda, že jste při našem pařížském pobytu z Conciergerie utekly tak rychle. My se Zuzankou to prošly v letu celé a v části, která je zaměřená na Velkou francouzskou revoluci a Marii Antoinettu, je možnost prohlédnout si cely. Byly zde interaktivní obrazovky s obrázky a animacemi toho, kde přesně byly cely mužské a ženské, kudy vedli odsouzence, jaké jednotlivé části Conciergerie měla a k čemu sloužily. (Např. oddělený dvůr pro mužské a samostatný dvůr pro ženské vězně.) Zuzka to tehdy fotila a natáčela, protože tam bylo i hodně údajů ve vztahu k Brinvilliers - určitě by z toho šlo vytahat i nějaké detaily pro milovnice Peyraka a fajnšmejkry (tzn. detaily které člověk nakonec ve finálním textu fikce odbyde jednou holou větou ).

moirra píše: *

08 úno 2023, 18:39

Saint Landry boal v skutočnosti štvrť na mestkom ostrove kde zvykli bývať úradníci. Tam bývala Hortenzia z manželom notárom Fallotom a aj som tam v tej štvrti ubytovala pána Clopota.

Písař Clopot byl i podle Desgreze velice bohatý muž, klidně zde mohl bydlet a odpovídalo by to tomu, že Cité bylo de facto celé obydleno úředníky a soudci .

moirra píše: *

08 úno 2023, 18:39

Detektiv Murdoch vyšetřuje velmi bizarní případ, kdy se odsouzenému vrahovi nejspíše podaří přežít smrt pod popravčí smyčkou.....

hneď sa mi pred očami zjavil mladý Oprátka no ako ten ksicht aj ako ho hrá by na Casting úplne sadol

Kdysi jsem jako dítě četla komiks, kde popravený také přežil popravu, jen fingoval smrt a před samotným pohřbem uprchl a zachránil se. Tenhle konkrétní si dal do krku nějakou kovovou trubičku, aby mu smyčka nestáhla hrdlo a nezadusila ho. (Jak obešel lámání vazu netuším, ale možná ho jen věšeli z malé výšky a spoléhalo se na udušení, což je tedy docela surový způsob popravy.)

Máš někde foto „Oprátky“ ze seriálu?

Doplňuji ještě pro ty, kteří to třeba zapomněli, že pokud se Oprátka skutečně ujal řemesla po mistru Aubinovi, byl by to právě on, kdo popravoval markýzu de Brinvilliers a všechny pozdější účastníky Travičské aféry…


NYNÍ ALE K FIKCI:

26. ledna 1661

Díky za vylíčení setkání Joffreye a Desgreze, moc se mi Tvá verze líbila. Ti dva pavouci byli skvělý nápad!! (Věcná: Nejmenoval by se ten jeden spíše Nicolas? ) Úplně mě svrbí prsty přepsat to i u sebe, aby nám to sedělo .

Pokud by někdo chtěl blíž nahlídnout do katovské živnosti v beletrii, v Červenákově sérii historických detektivech vystupuje i katův syn kaprál Jaroš. Tuším, že ve druhém díle, navštíví tatínka – pražského kata.

Zobrazení Ravaillacova atentátu je součástí expozice v muzeu voskových figurín Grévin v Paříži. Ve výsledku jsme byly trochu zklamané, protože na fotkách to vypadalo líp než v reálu, celá historická sekce byla naplácaná k sobě a osobností, na které jsme se těšily, tam tolik nebylo. Co se Ravaillaca týče, návštěvníci mají možnost vlézt si k Jindřichovi IV. do kočáru a sledovat tak vraždu v přímém přenosu .

Noc z 26. na 27. 1. 1661

Haha, vsuvka s opilcem byla báječná. Vzpomněla jsem si při ní na jeden dětský vtip:

„Tatínku, jak poznám, že jsem opilý?“
- „Vidíš támhle ty dva pány na rohu, synku? Kdybych tvrdil, že jsou čtyři, tak bych byl opilý.“
- „Tatínku, tam je ale jenom jeden…“

27. 1. 1661

Obdivuji Joffreye, že ho neopustil jeho pověstný cynismus a černý smysl pro humor. A kat Aubin na sebe může být náležitě pyšný, protože jen někomu skutečně dobrému a důvěryhodnému mohli právě takový úkol svěřit. Jen skutečný mistr svého oboru mohl zdatně zakamuflovat, že popravuje mrtvolu.

Trochu mne mrzí, že jsi nám nenapsala ještě něco málo k abbé Antoinovi, i když uznávám, že pro tuto fikci to není podstatné. Třeba někdy příště??

28. 1. 1661

Joffreyovy úvahy jsou napsané tak, jako kdybych byla v jeho hlavě. Úplně cítím ten propletenec protichůdných pocitů a melancholicky se usmívám nad jeho úvahou, že se zbaví lidské blbosti a zjistí, zda se Země točí. (Jak musel tenhle vzkaz od zpovědníka Angeliku rozčílit i dojmout!)

Motiv zauzlovaného provazu se objevuje už při popravě Urbana Grandiera (viz Pitaval a případ posedlých loudunských jeptišek). Doporučuji k čtení, byť některé pasáže jsou jen pro silné povahy (např. opisy mučení). Jsem přesvědčená, že právě tento příběh byl jedním z inspiračních zdrojů pro AG, opakuje se zde nejen obdobné schéma, ale i drobné motivy typu růže hozené přes klášterní zeď apod. Teprve při popravě se mnich Bécher projevuje jako totální magor – pokud jsem do této chvíle váhala, tak tady mne přesvědčil, že to neměl v pořádku v hlavě.

Moiro , Díky za vyplnění další mezery v příběhu.

Uz su dalsie casti?! Musim dnes citat!
Este k predchadzajucim veciam: Desgrez bol informovany, ze kral si ziada spis a nechal si tuto vec pre seba, dobre som to pochopila? Hm, to mi trochu nesedi, ale necham sa prekvapit…

Vobec ale vobec som si neuvedomila, ze Joffrey bol “popraveny” az tyzden po vyneseni rozsudku! nikdy som si nespojila datumy, nenapadlo ma to. Takze dakujem za prekvapenie a zaroven aj vysvetlenie.

Kral zakazal vazna mucit? Pamatam si z kanonu, ze Joffreyho aj po odsudeni mucili a vyskusali na nom vsetky mozne sposoby tortury. Takze som zvedava, ako to vlastne cele bolo.

Dakujem za pokracovanie a drzim palce, aby muza stale kopala!

Precious píše: *

09 úno 2023, 19:07

Este k predchadzajucim veciam: Desgrez bol informovany, ze kral si ziada spis a nechal si tuto vec pre seba, dobre som to pochopila? Hm, to mi trochu nesedi, ale necham sa prekvapit…

Vobec ale vobec som si neuvedomila, ze Joffrey bol “popraveny” az tyzden po vyneseni rozsudku! nikdy som si nespojila datumy, nenapadlo ma to. Takze dakujem za prekvapenie a zaroven aj vysvetlenie.

Kral zakazal vazna mucit? Pamatam si z kanonu, ze Joffreyho aj po odsudeni mucili a vyskusali na nom vsetky mozne sposoby tortury. Takze som zvedava, ako to vlastne cele bolo.

k tomu prvému: Desgrez nevedel presne kto si opis spisu žiada - iba že to bola vysokopostavená osoba
vyplýva to už z prvej časti fikcie
a inak Desgrez Angeliku neinforomoval, ako s kánonu vieme, o viacerých dôležitých veciach -
vždy keď to nepovažoval za potrebné -čiže za až také čudné to ja osobne nepovažujem

ano, to že Joffrey bol popravený až týždeň po rozsudku vyplýva z informácie z knihy že Angelika bola v nemocnici 4 dni a keď z nej vyšla boli hromnice - čiže 2hého februára
Cantor sa narodil v deń popravy čiže 28meho januára
proces bol 20 januára a končil skoro ráno 21 januára kedy sa Angelika lúči s Desgrezom pri Templi

https://angelique.cz/historicke-udalost ... slunce.php

kráľ ako vyplýva z pokračovania nezasiahol hneď po rozsudku, lebo očividne pracoval na pláne fingovanej popravy, ale na konci ano - čiže ho aspoň v mojej fikcii nemučili celkom celý ten týždeň

som zvedavá ako sa ti bude páčiť pokračovanie

moirra píše: *

08 úno 2023, 18:39

pri tom všetkom som si spomenula že keď som ja robila v Justičnom paláci v Bratislave, tak ešte bol v Československu stále trest smrti (obesením, a to do roku 1990) a všetci čo pracovali na trestnom súde, vrátane mňa, museli mať skúšky pre prípad že by sa takej popravy museli zúčastniť - úplne mi už vyfučalo z hlavy že vtedy v 80 tych rokoch sme v cele smrti, na ktorú sme ešte k tomu mali štýlovo okná z kancelárie , mali tuším dvoch odsúdencov. To už je tak strašne dávno že sa mi to presne nevybavuje ako to dopadlo. Bola som ešte úplne mladé ucho - a myslím že za mojej kariéry tam nikoho neobesili. Ale celkom istá si niesom - lebo viem že v tej "čakacej" cele boli pacienti.

A inak viete o tom že vo Francii sa ešte v 20 storočí konali popravy Gilotínou a posledná VEREJNÁ poprava gilotínou tam bola v roku 1939? Na prvý pohľad ten vrah vyzerá ako celkom normálny dobre vyzerajúci mladý muž:

https://rarehistoricalphotos.com/last-p ... tine-1939/

ešte nie som taká senilná a veci si očividne dobre pamätám

mala som pravdu že keď som tam nastúpila že sme mali odsúdenca na smrť - ja si namýšľam že dokonca dvaja boli v tej celách smrti a čakali na vykonanie rozsudku - z jednej kancelárie bol na tú celu výhľad, pretože tie cely neboli tam kde vyšetrovačky ale v strede celého komplexu

oni to tam dostavovali lebo kedysi to malo či už náhodou alebo naschvál z leteckého pohľadu podobu hákového krížu - kancelárie súdov sú vpredu kde sú po stranách vidno fontány

https://img.cas.sk/cas/900px/1630979.jp ... c-crop.jpg

https://www.cas.sk/fotogaleria/257991/b ... nov-eur/2/

Posledný rozsudok smrti v bratislavskom Justičnom paláci, v dnešnom sídle Krajského súdu Bratislava a Okresného súdu Bratislava 1 vyniesli v roku 1982.

Čítajte viac: https://bratislava.sme.sk/c/20768942/po ... -1982.html

Ešte poznámka k tomu čo sa hore vyššie pýtala Penelopa,
existovali dva druhy trestu obesením - v jednom išiel kat na to že odsúdenému zlomí väzy - to je presne do detailu vysvetlené a dokonca predvedené v tom diely Mudrocha S03E11 - rôzna dĺžka povrazu podľa váhy odsúdenca a hlboká jama do ktorej sa prepadne,
Ak sa chcete dozvedieť ako dopadol vraj najlepší učeň Oprátka keď musel napokon vykonávať popravu z svojho majstra - epizódu si stiahnite a pozrite

druhý spôsob - je klasické obesenie pri ktorom sa obesenec zadusí - to môže trvať niekoľko minút

K druhému příspěvku této fikce se vrátím až po víkendu, ale mám jeden postřeh k první části. V ní se král ptal sám sebe :


Panovník ho nechal v kľude uvažovať a trpezlivo čakal kým znovu prehovorí. On sám si zatiaľ prezeral dokumenty rozložené na stole. Nevdojak sa mu pred očami zjavili tie prosebné nezabudnuteľné zelené oči. Prečo tú ženu vyhnal?


Já bych si spíš tipla, že moc dobře věděl, proč tu zpupnou ženu zamilovanou do svého manžela vyhnal. A že na ten rozhovor s ní dlouho, nebo spíš nikdy nezapomněl :

Tak tohle je tedy královská spravedlnost," řekla cizím úsečným hlasem. „Jste obklopen napudrovanými vrahy, zločinci s péry na kloboucích, zloději, kteří se snižují k tomu nejodpornějšímu patolízalství. Fouquet, Condé, Conti, Longueville, Beaufort... Muž, kterého miluji,
nikdy nezradil. Překonal nejstrašnější obtíže, dával královské pokladně část bohatství, které získal svou genialitou, za cenu nezměrného úsilí a obrovské práce, nikdy od nikoho nic nechtěl. A to mu nikdy neodpustíte..."
„Skutečně, to mu nikdy neodpustíme," opakoval král jako ozvěna.
Přistoupil k Angelice, uchopil ji tak bolestivě za paži, že bylo zřejmé, jak je pod zdánlivě klidným zevnějškem zlostí bez sebe.....

Moiro, děkuji za pokračování. Jsem rada, že bude pokračování. Nemám co k Tvé fikci dodat, je geniální.
Začala jsem číst třináctý díl. Budeš muset i pokračovat na pokračování celého kánonu. Pro mne máš talent zajímavě popsat manželství i po dvaceti letech. A mne neustále vrtá ta Praha.
Co udělat osnovu pokračování?
Proč přeskakuji od popravy k pokračování, začetla jsem se do jiné tvé fikce “šťastné a nešťastné toulouzské časy.
P.s. Zpět k upálení. Když jsem jako cca 10 léto dítě poprvé viděla Bordierův film, tak jsem si říkala, že to nemůže být on, má na hlavě kuklu!
P.s.s. Ono někoho upálit také není jednoduché. Nejde nám topení a já musím topit v kamenech.
Pa a piš

Zuzanka62 píše: *

12 úno 2023, 18:17

Moiro, děkuji za pokračování. Jsem rada, že bude pokračování. Nemám co k Tvé fikci dodat, je geniální.
Pa a piš

Zuzanka vďaka za feedback. ♥ Píšem až sa mi z hlavy parí. Pilujem na 4 rozličných pokračovaniach štyroch rôznych vlákien, a rozpísaného a nedopilovaného mám toho tony. Ako sa hovorí, ak niekoho kopne múza musí sa snažiť to využiť, inak múza utečie a pôjde inam.

Zuzanka62 píše: *

12 úno 2023, 18:17

Začala jsem číst třináctý díl. Budeš muset i pokračovat na pokračování celého kánonu. Pro mne máš talent zajímavě popsat manželství i po dvaceti letech. A mne neustále vrtá ta Praha.
Co udělat osnovu pokračování?

osnovu nie, to by čitateľky obralo o napätie a momenty prekvapenia pri čítaní - ale pokračovanie fikcie z nového sveta je napísané - iba ho musím dopilovať takže dúfam že Angeliku štýlovo na jaro konečne dostanem z Ameriky

Zuzanka62 píše: *

12 úno 2023, 18:17

P.s. Zpět k upálení. Když jsem jako cca 10 léto dítě poprvé viděla Bordierův film, tak jsem si říkala, že to nemůže být on, má na hlavě kuklu!
P.s.s. Ono někoho upálit také není jednoduché. Nejde nám topení a já musím topit v kamenech.

Ježišmária Zuzanka hádam sa nepokúšaš v tých kamnách niekoho upáliť?

buď rada že niesi odkázaná výhradne iba na ústredné kúrenie a že si v kamnách našla autonómnu alternatívu
v dnešných časoch človek nikdy nevie čo sa kedy zíde

Zuzanka62 píše: *

12 úno 2023, 18:17

Proč přeskakuji od popravy k pokračování, začetla jsem se do jiné tvé fikce “šťastné a nešťastné toulouzské časy.

no tá je bohužial zozačiatku veľmi neohrabaná -myslím teraz štylisticky - lebo to som si pôvodne písala po Barneyho smrti sama pre seba - ale aj tak sa budem tešiť ak by bol nejaký feedback s postrehami k fikcii
feedbacky pomáhajú autorkám lepšie písať

Tereza píše: *

10 úno 2023, 20:28

K druhému příspěvku této fikce se vrátím až po víkendu, ale mám jeden postřeh k první části. V ní se král ptal sám sebe :


Panovník ho nechal v kľude uvažovať a trpezlivo čakal kým znovu prehovorí. On sám si zatiaľ prezeral dokumenty rozložené na stole. Nevdojak sa mu pred očami zjavili tie prosebné nezabudnuteľné zelené oči. Prečo tú ženu vyhnal?


Já bych si spíš tipla, že moc dobře věděl, proč tu zpupnou ženu zamilovanou do svého manžela vyhnal. A že na ten rozhovor s ní dlouho, nebo spíš nikdy nezapomněl :

Tak tohle je tedy královská spravedlnost," řekla cizím úsečným hlasem. „Jste obklopen napudrovanými vrahy, zločinci s péry na kloboucích, zloději, kteří se snižují k tomu nejodpornějšímu patolízalství. Fouquet, Condé, Conti, Longueville, Beaufort... Muž, kterého miluji, nikdy nezradil. Překonal nejstrašnější obtíže, dával královské pokladně část bohatství, které získal svou genialitou, za cenu nezměrného úsilí a obrovské práce, nikdy od nikoho nic nechtěl. A to mu nikdy neodpustíte..."
„Skutečně, to mu nikdy neodpustíme," opakoval král jako ozvěna.
Přistoupil k Angelice, uchopil ji tak bolestivě za paži, že bylo zřejmé, jak je pod zdánlivě klidným zevnějškem zlostí bez sebe.....

Tereza moc ďakujem za feedbacky ♥

No ja som toho názoru, ako to je naznačené aj v tejto fikcii, že kráľ vtedy jednal v afekte, a potom mu všetko to čo tu cituješ a plus ešte iné veci začali vŕtať v hlave...

napokon keby mu to celé nevŕtalo v hlave, zrejme by nebol Joffreya na poslednú chvíľu oslobodil

PS: k tomu že si ten ich vtedajší rozhovor v Louvri dobre zapamätal sa napokon kráľ sám Angelike priznáva na konci tretieho dielu

Odo mňa opäť Sonda do duše vedľajších postáv, teda pisára Clopota a kata Aubina, dopadla na výbornú! Už sa asi opakujem, ale mne sa vždy páči sledovať hlavný dej aj z pohľadu iných ako hlavných hrdinov. Celý tento komplot je skvele popísaný - a hlavne uveriteľne. Trošku ma síce zarazilo, že majster Aubin je už v takom veku, že jeho otec popravoval pred 50 rokmi vraha kráľa Henricha, ale to je len moja predstava, nezaložená na ničom inom, len na mojej fantázii - nemám k Aubinovi naštudované nič, takže pokojne mohol mať tridsať rovnako ako šesťdesiat

Pri opise Ravaillacovej smrti mi skoro prišlo zle. Viem, že kráľovrahov popravovali rozštvrťovaním, ale časť o tom, že bol silný chlap a vydržal celý deň (dokonca unavil koňa!), mi spôsobila na chrbte od hrôzy zimomriavky. Minule, keď som si opakovala "Neskrotnú Angeliku", vo mne podobné pocity vyvolala smrť maltézskeho rytiera, ktorého za prítomnosti Mezza Morteho podobne usmrtili štyri galéry. Fuj, fuj, fuj!

Rada by som si prečítala o tomto komplote aj z pohľadu otca Antona. A pokojne aj o nasledujúcom stretnutí tohto lazaritu a z "mŕtvychvstaného" Joffreyho. Viem, že to sme síce mali na začiatku "Neskrotnej Angeliky" a potom ešte aj z Peyracovho pohľadu v 6. dieli, ale zaujímalo by ma, ako by si to poňala ty, Moirra.

Krivý gróf nemal strach. Sám vedel, čo treba robiť, aby to všetko netrvalo príliš dlho. Čo najviac sa zhlboka nadýchať dymu. Niekto ako on, kto strávil hodiny v laboratóriu, dobre vedel, že horľavé splodiny obsiahnuté v dyme sú pre človeka prudko jedovaté.

tak na toto som vôbec nepomyslela! Ale Joffrey určite áno - mal kopu času a určite uvažoval, ako umrieť čo najskôr a so cťou.

Podľa môjho názoru sa to takto všetko mohlo udiať - zapadá to do kánonu ako - prepáčte za výraz, ale iné ma nenapadá - zadok na šerbeľ. Mám len jednu drobnú poznámku k týmto myšlienkam pána Clopota z 26. januára:
Nemal by aj on sám na nejaký čas odísť z Paríža? Aj samotný Fallot, ktorého po procese vyplatili, dlho nečakal, rýchlo sa zbalil a odviezol seba aj rodinu do bezpečia.
Fallotovci ešte pred popravou z Paríža neodišli, veď Angelika k nim potom odniesla obe deti. Či som to zle pochopila?

Precious píše: *

12 úno 2023, 19:16

Odo mňa opäť Sonda do duše vedľajších postáv, teda pisára Clopota a kata Aubina, dopadla na výbornú! Už sa asi opakujem, ale mne sa vždy páči sledovať hlavný dej aj z pohľadu iných ako hlavných hrdinov. Celý tento komplot je skvele popísaný - a hlavne uveriteľne.

ďakujem ♥

Precious píše: *

12 úno 2023, 19:16

Trošku ma síce zarazilo, že majster Aubin je už v takom veku, že jeho otec popravoval pred 50 rokmi vraha kráľa Henricha, ale to je len moja predstava, nezaložená na ničom inom, len na mojej fantázii - nemám k Aubinovi naštudované nič, takže pokojne mohol mať tridsať rovnako ako šesťdesiat
Pri opise Ravaillacovej smrti mi skoro prišlo zle.

no ten opis je autentický a to som sa čudovala aj ja, ale ako ma poznáš ja vačšinou dôkladne rešeršujem, a že je to tak ako vidíme z dátumov tuto:

https://angelique.cz/phpBB321/viewtopic ... 867#p31867

Ak Joffreya popravovali v roku 1661, tak KAT bol skutočne synom toho kto popravil Ravillaca

pani Golonová akurátik katovi zmenila meno a tiež príbeh (a z ďaleka nemala také rešeršovacie možnosti ako ja, hoci ja som sa kvoli tomu zasa musela aspoň pasívne naučiť po francúzsky) -
Aubin z kánonu nemal syna, ale to bolo v skutočnosti až neskôr v tej rodine kedy musel prebrať synovec

Precious píše: *

12 úno 2023, 19:16

Rada by som si prečítala o tomto komplote aj z pohľadu otca Antona. A pokojne aj o nasledujúcom stretnutí tohto lazaritu a z "mŕtvychvstaného" Joffreyho. Viem, že to sme síce mali na začiatku "Neskrotnej Angeliky" a potom ešte aj z Peyracovho pohľadu v 6. dieli, ale zaujímalo by ma, ako by si to poňala ty, Moirra.

no uvidíme čo sa z ďalšieho pokračovania vykľuje... pracujem na tom

Precious píše: *

12 úno 2023, 19:16

Podľa môjho názoru sa to takto všetko mohlo udiať - zapadá to do kánonu ako - prepáčte za výraz, ale iné ma nenapadá - zadok na šerbeľ. Mám len jednu drobnú poznámku k týmto myšlienkam pána Clopota z 26. januára:
Nemal by aj on sám na nejaký čas odísť z Paríža? Aj samotný Fallot, ktorého po procese vyplatili, dlho nečakal, rýchlo sa zbalil a odviezol seba aj rodinu do bezpečia.
Fallotovci ešte pred popravou z Paríža neodišli, veď Angelika k nim potom odniesla obe deti. Či som to zle pochopila?

Máš pravdu! Ešte že mám lektorky! musím to zmeniť. Buď tú časť s Clopotom presuniem alebo prepíšem to na to že sa Fallot chytá na útek - čo povieš?
To vzniklo tým že predtým som tie dátumy mala inak. A z nemeckej knihy vime že Angelika ešte pár dní či dokonca týždňov po narodení Cantora zostala v Temple. To už presne nemám v hlave. Ale anozaj to tak vychádza lebo potom mali udalosti rýchly spád a tesne na to ako sa ocitla u Nicolasa nasledoval 28 Február a smrť mnícha Bechera.

Konečně jsem se dostala k tomu, abych autorce této super fikce napsala pár svých postřehů.

Musím říct, že mě překvapil pan Clopot a jeho úvahy . Dřív by mě nenapadlo, že by i jemu mohlo jít o život. Jistě byl svědkem kdejakých čachrů, ale Joffreyův proces bylo opravdu velké sousto, s jakým se asi ani tento věhlasný písař nesetkal.

A také mě překvapil kat Aubin. Z fikce na mě sice zdánlivě zapůsobil jako sympatický muž, který zodpovědně vykonává své řemeslo, ale já mám k tomuto vykonavateli "spravedlnosti " ryze negativní vztah. Bez ohledu na to, že se jedná o postavu ze 17.století, za mě vykonává takové řemeslo jen sociopat. Mučit lidi, zbavovat je nejrůznějšími způsoby života - to může dělat jen vyšinutý člověk.
Angelika to vyjádřila za mě :

" Během rozhovoru vyprazdňoval mistr Aubin široké kapsy kabátu. Hodil na stůl několik drobností a holčičky najednou zavýskly obdivem. Odpověděl jim strašlivý výkřik. Angelika s vytřeštěnýma očima zahlédla mezi několika zlaťáky malou tabatěrku vykládanou perlami, do níž si Joffrey občas dával doutníky, které kouřil. Rychlým pohybem, který nedokázala ovládnout, ji sebrala a přitiskla si ji na prsa. Kat jí naprosto klidně rozevřel pěst a vzal si tabatěrku zpátky. „Jen pomalu, děvenko. Všechno, co najdu v kapsách odsouzence, mi po právu patří." „Jste zloděj!" vykřikla zadýchaně. „Odporný krkavec, co okrádá mrtvoly!"


Aubinovo tajné setkání s králem se mi ovšem velmi líbilo - byl to od panovníka perfektní tah, jak dát celé té tajné akci punc absolutní důležitosti.

Mám ale problém přijmout fakt, jak se Joffrey k Aubinovi stavěl. Později na dobu ve vězení nahlíží racionálně, ale když byl v kobce, když ho mučili, je otázkou, jak se na takové přisluhovače vykonstruovaného procesu díval. Já bych takové vypatlané primitivy jen nenáviděla. A že zažíval krušné chvilky, to oklikou prostřednictvím Angeliky zmínil i na lodi :

Vpálili jí do ramene lilii… znám ten katův pelech, chladnou hrůzu těch míst, kde se vyrábí bolest a ponížení… Strach z ohniště, kde rudnou podivné nástroje… Pro ženu je to strašná zkouška… Jak to zvládla? Proč jí to udělali? Takže ji král, její milenec, už nechránil…
Došli až dolů. Tady ve tmě už neslyšeli ani hučení moře, jen vnímali jeho mohutnou sílu za tenkou dřevěnou stěnou. Bylo tu strašně vlhko. Joffrey de Peyrac si vzpomněl na plesnivou klenbu kobek a mučíren Bastily a Châteletu. Hrozná místa, přesto ho však celá léta po zatčení a procesu v Paříži nikdy ve snech neděsila. Vědomí, že se odtud dostal víceméně živý, mu stačilo, aby se z toho vzpamatoval.



A ještě jedn malý postřeh :
U soudu se Joffrey v závěru procesu stěží opíral o berle. Buď ho ještě mučili, což se mi vzhledem k rozkazu krále nezdá pravděpodobné, nebo ho už opouštěly definitivně síly, protože ještě než ho odtáhli do hospody, kde došlo z záměně za mrtvolu, už ho nohy nenesly. Takže měli aktéři záměny opravdu o starost méně :

U vchodu chrámu se objevila strašidelná skupinka a stoupala po schodech. Angelika s vytřeštěnýma očima viděla pouze jasně bílou siluetu. Až pak si najednou všimla, že odsouzenec má jednu ruku ovinutou kolem ramen kata, druhou kolem zpovědníka, a že ho vlastně nesou, protože má bezvládné nohy. Hlava s dlouhými černými vlasy mu padala dopředu.


A také jsme si díky popisu Moirry pořádně prohlédla všechny portály Notre-Dame, jsou opravdu úchvatné.

Přemýšlela jsem i nad postavou d'Artagnana. Paní A.G. do knihy zařadila tolik postav - pokud si pamatuji, Angelika se s tímto zajímavým mužem nikdy nesetkala, i když časově by se potkat u dvora mohli. Ani na žádnou zmínku o tomto známém mušketýrovi si z románu nepamatuji, ale možná se mýlím.



Jsem zvědavá, do kterého dne nás až ve fikci zavedeš. Doufám, že budu u toho, když Ludvík XIV zjistí, že jim Joffrey frnknul....Nechtěla bych být ten, kdo mu to bude říkat....

Moc ďakujem za rozsiahly feedback Tereza. ♥

Takže poďme na to pekne po rade: Majster Aubin - nuž na vykonávanie tohto remesla určite musí byť čudná nátura -avšak keď sa človek pozrie koľko takých katov, ktorý to ani nemajú ako povolanie behá po svete a mučí ľudí či už vo vojnách alebo aj bez nich, tak vôbec nebol nejaké čudné zjavenie, hlavne tie popravy boli často ako jarmočné divadlo, ľudia pri tom pili a jedli a dívali sa ako niekoho mučia - čiže moc lepší ako ten kat asi neboli. Napríklad pri poprave Brinvilliers mala smotánka tie najlepšie miesta v "lóžach" s dobrým výhľadom.
zapichnúť niekoho v súboji bola vtedy tiež bežná podívaná.
Nie že by som kata obhajovala, ale ak by ma odsúdili, či už spravodlivo alebo nespravodlivo, človek si už potom nepomôže, určite by som si želala aby to bol kat ktorý mi zotne hlavu jedných šmahom a nie na tretí pokus. Alebo aj keby ma jedným šmahom zaškrtil skôr ako keby som mala zhorieť zaživa.

-----------------------------------

A aká by to bola Polačka, keby nemala aj k tomuto vlastnú príhodu:

Keď som bola puberťáčka a žila ešte v BA mali sme suseda čo bol správcom veľkého cintorína. A pekne ako katová rodinka, celá rodina pracovala v branži. Manželka v administratíve na správe cintorínov, švagor na inom cintoríne a dcéra sa starala o miestnosti na cintorínoch vrátane márnice. Raz som išla na cintorín a akurát som ju videla pri márnici, tak sme sa zakecali - a ona že akurát upratuje márnicu. A ako sme tak kecali vraví že tam ešte má desiatu, otvorila na márnici dvere a na prázdnom stole medzi mŕtvolami, ktorý inak slúži na uloženie tela, mala položenú desiatu, ktorú si zobrala a kecala so mnou ďalej. Ako ju vyniesla von všimla som si že už to je načaté - z čoho dedukujem že popri upratovaní márnice medzi mŕtvolami veselo ujedala zo svojej desiaty. Tomu sa hovorí pravá profesionálna deformácia - veď na cintorínoch vyrastala odmalička.

Ach a ešte musím spomenúť, že vďaka tej pohrebnej správe sme všetci z okolia mali hromadu opečiatkovaných omluveniek do školy, a prasklo to až keď sa učiteľkám, lebo väčšina z nás chodila do tej istej ZŠ, začalo zdať čudné že nám zomrelo nejak veľa členov rodiny v poslednom čase.

------------------------------------------

Tereza píše: *

14 úno 2023, 20:02

A ještě jedn malý postřeh :
U soudu se Joffrey v závěru procesu stěží opíral o berle. Buď ho ještě mučili, což se mi vzhledem k rozkazu krále nezdá pravděpodobné, nebo ho už opouštěly definitivně síly, protože ještě než ho odtáhli do hospody, kde došlo z záměně za mrtvolu, už ho nohy nenesly. Takže měli aktéři záměny opravdu o starost méně :

Presne tak. Dobrý postreh! A mne to uľahčilo prácu tiež, prinajmenšom pri opisovaní ako prebiehala zámena mŕtvoly.

Tereza píše: *

14 úno 2023, 20:02

Přemýšlela jsem i nad postavou d'Artagnana. Paní A.G. do knihy zařadila tolik postav - pokud si pamatuji, Angelika se s tímto zajímavým mužem nikdy nesetkala, i když časově by se potkat u dvora mohli. Ani na žádnou zmínku o tomto známém mušketýrovi si z románu nepamatuji, ale možná se mýlím.

Pani Golonová ho v knihe spomína viac krát, ale nikdy nie po mene, vždy iba pod "jeden mušketier" asi sa nechcela púšťať do potyčky s Dumasomovou tvorbou - avšak v nemeckej knihe pri zatýkaní Fouqueta jeho meno je -
dosť možné že si to Nemci doplnili z historických faktov sami... čo ma zasa privádza na myšlienku že musím mrknúť do talianskej starej knihy

viac o d'Artagnananovi tuto:

https://angelique.cz/phpBB321/viewtopic.php?f=3&t=785

inak ja som vychádzala z historických faktov a uvažoval koho by kráľ poveril takou ošemetnou záležitosťou - a samozrejme mi vychádzalo že jedine jeho

historický fakt je že:
D´Artagnan byl kapitánem mušketýrů francouzského krále Ludvíka XIV., na základě jeho zásluh během povstání Frondy jej král pověřoval i tajnými úkoly.

Tereza píše: *

14 úno 2023, 20:02

Jsem zvědavá, do kterého dne nás až ve fikci zavedeš. Doufám, že budu u toho, když Ludvík XIV zjistí, že jim Joffrey frnknul....Nechtěla bych být ten, kdo mu to bude říkat....

ani ja veru ale samozrejme že tá scéna v pokračovaní bude

zabudla som napísať, Moirra, že oceňujem všetky informácie o katovskom remesle. O tom, aké mal privilégiá, čo všetko s jeho prácou súviselo, na základe čoho mohol vykonávať ten job... Všetko potom pekne utvára samotný charakter, ktorý opisuješ.

S Terezou súhlasím v tom, že taký kat asi nebol psychicky úplne v poriadku, ale treba sa na to pozerať aj v kontexte doby a profesionálnej deformácie. Ako sa hovorí, "človek si zvykne aj na šibenicu", ak niečo dlhodobo vykonávaš, emočne otupieš. Násilie bolo kedysi denno-denne prítomné, smrť bola tiež úplne bežná záležitosť. Vari Angelika duševne utrpela, keď Joffrey pred jej očami prepichol Germontaza? Zľakla sa, to áno (aj jej prišlo nevoľno?) a potom o pár hodín neskôr to komentovala, ale podľa mňa skôr preto, že Germontaz bol arcibiskupovým synovcom a Angelika sa obávala, aké to bude mať následky na ich rodinu. Žeby jej bolo ľúto zmárneného mladého života, sa povedať nedá, nech už bol Germontaz akýkoľvek Na druhý deň vstala a znova sa vrhla do víru zábaviek usporadúvaných popri Škole lásky. Mňa by asi traumatizoval fakt, že v mojom dome pred pár hodinami násilne zomrel človek a ja tu teraz tancujem. Nuž, sme precitlivelí

Trochu odbočím, ale v súvislosti s násilím a vojnami ma napadá myšlienka, že trochu nechápem, prečo sa Angelika tak veľmi bála Joffreyho krívania. Jazvy by som ešte chápala, ale krívanie ... musela sa stretávať s vojnovými veteránmi, lúpežníkmi, zmrzačenými úbožiakmi, ktorých poznačilo násilie. Jedna krivá noha hore-dolu zas nie je až také hrozné.

Precious píše: *

17 úno 2023, 09:28

S Terezou súhlasím v tom, že taký kat asi nebol psychicky úplne v poriadku, ale treba sa na to pozerať aj v kontexte doby a profesionálnej deformácie. Ako sa hovorí, "človek si zvykne aj na šibenicu", ak niečo dlhodobo vykonávaš, emočne otupieš. Násilie bolo kedysi denno-denne prítomné, smrť bola tiež úplne bežná záležitosť. Vari Angelika duševne utrpela, keď Joffrey pred jej očami prepichol Germontaza? Zľakla sa, to áno (aj jej prišlo nevoľno?) a potom o pár hodín neskôr to komentovala, ale podľa mňa skôr preto, že Germontaz bol arcibiskupovým synovcom a Angelika sa obávala, aké to bude mať následky na ich rodinu. Žeby jej bolo ľúto zmárneného mladého života, sa povedať nedá, nech už bol Germontaz akýkoľvek Na druhý deň vstala a znova sa vrhla do víru zábaviek usporadúvaných popri Škole lásky. Mňa by asi traumatizoval fakt, že v mojom dome pred pár hodinami násilne zomrel človek a ja tu teraz tancujem. Nuž, sme precitlivelí

Veru sme, (aj napríkald neznesiem krváky ani v TV) a hlavne sa kvôli duševného zdravia a ilúzie radšej ani nepozeráme na veci zblízka. Každý žije vo svojej vlastnej bubline, a hlavne ľudia zo západu Európy ktorý nezažili vojnu ani žiadne väčšie katastrofy. Avšak ilúzia že toto robili iba ľudia 17 storočia rýchlo vyprchá ak sa pozrie človek na veci trochu zblízka: Sadizmy a mučenie robili a robia vojská všetkých a všade, a to veselo aj v našom storočí. Niekto by argumentoval že v Európe nie. Ja som kedysi pomáhala utečencom z Bosny - a z toho čo mi rozprávali viem svoje. Ukrajinu tu teraz rozoberať nechcem -ale nezávislí pozorovatelia OSN sa zhodujú že je to podobné ako kedysi v Bosne a zverstvá sa robia na oboch stranách frontu.

K tomu že človek si zvykne na všetko chem iba spomenúť rozprávanie mojej babky ktorá za vojny pracovala v Dubnici v zbrojovke. Vyrábali granáty, pričom sa neraz stalo že pri výrobe niekoho vyhodilo do luftu. Vravela že keď raz jednu jej kolegyňu roztrhalo na cáry, a na plafóne bolo prilepené jej ucho, ale pretože bola vojna, museli jednoducho robiť ďalej.

Kat Aubin bol už synom Kata- čiže od malička videl samý horor a samú krv - takže si zvykol.

Jedna vec sa mi však teraz zjavila v hlave: Napríklad pri procesoch z vojakmi USA ktorí mučili väzňov (al aj iných armád) sa ukázalo že tí čo robia kadejaké zverstvá boli väčšinou nadrogovaní. Ako povedal jeden môj bývalý spolužiak, ktorý bol kedysi dávno za socíku na fronte v Afganistane a vrátil sa psychycky zničený. jeho zhrnutie bolo približne toto: Tam bojovala nafetovaná Ruská armáda proti kompletne nafetovanej USA armáde a do toho nahúlení Afgánci. Sadizmy ktoré videl a opisoval tu radšej rozoberať nebudem.

Kat Aubin v knihe ponúka Angelike pre Jofferya nejaké kvapky na ukľudnenie, že by aj on sám niečo bral?

Precious píše: *

17 úno 2023, 09:28

Trochu odbočím, ale v súvislosti s násilím a vojnami ma napadá myšlienka, že trochu nechápem, prečo sa Angelika tak veľmi bála Joffreyho krívania. Jazvy by som ešte chápala, ale krívanie ... musela sa stretávať s vojnovými veteránmi, lúpežníkmi, zmrzačenými úbožiakmi, ktorých poznačilo násilie. Jedna krivá noha hore-dolu zas nie je až také hrozné.

Ja myslím že to bola tá kombináciavšetkého čo Angeliku desilo a tiež nieje krívanie ako krívanie (neviem prečo veľa folklóru rôznych krajín vraví o krivom diablovi či čertovi)
Kombinácia hodná Mefista: Červený oblek, jazvy na tvári, jeho nezvyčajná výška, klátivé krívanie, (keďže nemohol ohnúť koleno), záplava čiernych vlasov a vyholená tvár čo sa práve nenosilo.... Plus to čo jej o ňom povedali.

Pridala som ďalšie pokračovanie.

Na ilustráciu pohľad na prístav St. Landry z brehu námestia de Greve. Je tam aj loď zo senom.

Co se týče kata Aubina, souhlasím s Precious, že se na to moc díváme optikou dnešní doby. Člověk asi potřeboval nějakou otrlost, aby mohl mučit jiné lidi a sekat jim údy, ale vezměme v potaz, že ve většině případů to byli zločinci, a to dost ostrého rázu. K 17. století navíc mučení patřilo, lidi se na to dívali úplně jinak...

Stejně tak mi ovšem přijde, že i Ludvík je v tomto příběhu líčen pohledem naší doby a mnohem víc romanticky, než jakým dojmem na mne působil z předlohy.

Ako sa môže hrať na spravodlivého kresťana keď z osobnej zášte nechal bez mihnutia oka zaživa upáliť nevinného?

Ten pokyn ale pořád vzešel z Ludvíkova popudu, to on dal rozkaz k zatčení, on sám měl osobní zájem na tom Joffreye odstranit. Scénář svěřil do rukou Fouqetovi, a pak kritizoval jeho metody? To mi přijde jako alibismus a mytí rukou, přestože udělení milosti může působit jako akt ušlechtilosti a lepšího charakteru. Nemluvě o tom, že i upalování bylo v té době ještě relativně běžné a ke zločinu čarodějnictví bylo považováno za adekvátní trest. Není to tak dlouho, co upálili Urbana Grandiera. My ten příběh známe z Pitavala, známe jeho pozadí a přebíráme Pitavalovu interpretaci, že Grandier byl - stejně jako Joffrey - odsouzen neprávem, ale vnímali to tak i prostí lidé v 17. století?

Moc se mi líbil detailnější popis Joffreyova útěku a klidně bych se mnohem hlouběji ponořila do jeho ironických úvah nad vlastní situací a plánování útěku. Zaujala mne jedna věc: Když Angelika v den procesu kráčela k Justičnímu paláci, na Seině plavaly ledové kry (pokud si to pamatuji dobře). Přitom o týden později už byla řeka splavná. Co se stalo se vším tím ledem? Přišla natolik masivní obleva? Nebo loď řídil zkušený lodivod, který to zvládl i mezi zrádným ledem? Voda jako taková navíc musela být neskutečně ledová, divím se, že Joffrey ten svůj pád do vody přežil ve zdraví, zejména s přihlédnutím k tomu, v jakém byl stavu...

- Veličenstvo, ak by sa niekde zjavil, či už živý a či mŕtvy, ešte stále by to len podporilo legendu o jeho nadprirodzených schopnostiach.
Povedal Dartagnan, ako keby mu čítal myšlienky snažiac sa odľahčiť situáciu.
- Ja osobne sa však prikláňam k názoru kapitána Callistera, že sa slabý a vyčerpaný ako bol, jednoducho utopil.

Doufám, že tohle v další části ještě rozvedeš . Přestože se Callistere i d'Artagnan snažili věc zlehčit, víme, že se u Gassincourtu našel utopenec, ale hlavně, že v Paříži po několik dní panovala zvýšená pohotovost, kontrolovaly se všechny městské brány a veškeré ozbrojené složky byly v pohotovosti. Takže král přece jen tak klidný nebyl a obával se Peyrakova návratu do hlavního města .

Kde se abbé Antoine setkal s toulouským arcibiskupem?

Moc ďakujem za rýchly a obsiahly feedback ♥

PenelopaW píše: *

18 úno 2023, 12:08

Stejně tak mi ovšem přijde, že i Ludvík je v tomto příběhu líčen pohledem naší doby a mnohem víc romanticky, než jakým dojmem na mne působil z předlohy.

Ako sa môže hrať na spravodlivého kresťana keď z osobnej zášte nechal bez mihnutia oka zaživa upáliť nevinného?

Ten pokyn ale pořád vzešel z Ludvíkova popudu, to on dal rozkaz k zatčení, on sám měl osobní zájem na tom Joffreye odstranit. Scénář svěřil do rukou Fouqetovi, a pak kritizoval jeho metody? To mi přijde jako alibismus a mytí rukou, přestože udělení milosti může působit jako akt ušlechtilosti a lepšího charakteru.

Nuž keď som to písala som si načítala ako ho vykreslila pani AG, a tam mi príde tiež dosť romantický. Pre mňa však boli dôležitejšie pri vykreslení charakteru kráľa historické podklady v ktorých som práve pre túto fikciu skúmala rôzne prípady v ktorých trestal rozličných šľachticov, od obyčajného pobytu v Bastille cez vyhnanstvo až po dlhé či doživotné väzenie. Konkrétnych historických prípadov z obdobia jeho vlády máme teda neúrekom.
veru kráľ bol alibista, chcel vždy pôsobiť ako spravodlivý, hodne mu na tom záležalo, ale tiež ako mocný a neúprosný, a trestu smrti na šľachticoch sa definiívne vyhýbal, hoci u Fouqueta málo nechýbalo - to je môj psychologický profil Ľudovíta XIV po načítaní hromady kníh. Kráľ slnko sa o svojich dlhodobých väzňov živo zaujímal, a mali dokonca apanáž aby to mali vo väzení pohodlné.
Samozrejme že u historického aj knižného kráľa platí vec na ktorú tu poukazuješ: Videl sám seba oveľa lepším ako v skutočnosti bol.

ja vo fikcii samozrejme nepíšem môj pohľad na vec ale keď píšem o Aubinovi tak jeho a keď o Ľudovítovi tak jeho

PenelopaW píše: *

18 úno 2023, 12:08

Moc se mi líbil detailnější popis Joffreyova útěku a klidně bych se mnohem hlouběji ponořila do jeho ironických úvah nad vlastní situací a plánování útěku. Zaujala mne jedna věc: Když Angelika v den procesu kráčela k Justičnímu paláci, na Seině plavaly ledové kry (pokud si to pamatuji dobře). Přitom o týden později už byla řeka splavná. Co se stalo se vším tím ledem? Přišla natolik masivní obleva? Nebo loď řídil zkušený lodivod, který to zvládl i mezi zrádným ledem? Voda jako taková navíc musela být neskutečně ledová, divím se, že Joffrey ten svůj pád do vody přežil ve zdraví, zejména s přihlédnutím k tomu, v jakém byl stavu...

Keď ledové kry plávali - tak rieka nebola celkom zamrznutá, myslím tak aby sa na nej dalo korčulovať, a za týžďeň mohl byť ešte väčšia obleva. Král v kánone Angelike vraví že pri organizovaní fingovanej popravy sa vyskytli rôzne problémy. Možno aj preto čakali týždeň. Musím pozrieť či nenájdem nejaké stránky o historickom počasí vo Francii. Chudera pani AG ktorá v časoch keď nebol internet písala všetko rukou a musela načítať hromadu kníh - a my ju tu kontrolujeme haha

PenelopaW píše: *

18 úno 2023, 12:08

- Veličenstvo, ak by sa niekde zjavil, či už živý a či mŕtvy, ešte stále by to len podporilo legendu o jeho nadprirodzených schopnostiach.
Povedal D´Artagnan, ako keby mu čítal myšlienky snažiac sa odľahčiť situáciu.
- Ja osobne sa však prikláňam k názoru kapitána Callistera, že sa slabý a vyčerpaný ako bol, jednoducho utopil.

Doufám, že tohle v další části ještě rozvedeš . Přestože se Callistere i d'Artagnan snažili věc zlehčit, víme, že se u Gassincourtu našel utopenec, ale hlavně, že v Paříži po několik dní panovala zvýšená pohotovost, kontrolovaly se všechny městské brány a veškeré ozbrojené složky byly v pohotovosti. Takže král přece jen tak klidný nebyl a obával se Peyrakova návratu do hlavního města .

Samozrejme - veď sme sa vo fikcii dostali iba k 31 januáru

PenelopaW píše: *

18 úno 2023, 12:08

Kde se abbé Antoine setkal s toulouským arcibiskupem?

to sa dozvieme tiež -inšpiráciu som našla ako vždy v kánone

Celá akce okolo výměny odsouzeného hraběte za mrtvolu byla popsaná velmi věrohodně. Potěšilo mě, že muži pověření výměnou byli frajeři mušketýři, jak si je představuji z nejrůznějších filmů z éry té parádní staré klasiky. A děkuji za ilustraci nábřeží, díky níž jsem si tu výměnu vychutnala názorně krok po kroku. Myslím, že v té ledové vodě nebyl opravdu dlouho, což Moirra ve fikci potvrdila a rovněž převléknutí do suchého oblečení bylo zásadní pro přežití. Jen přemýšlím, proč by si nějaký rybář lépe nezabezpečil majetek ?

Ten záhadný modrooký "mnich", co se kál slovy "moje chyba" byl toulouský arcibiskup?

Vrátím se k d'Artagnanovi. Udělala jsem si malý soukromý průzkum ve svém okolí a ptala jsem se, zda byl tento mušketýr skutečná nebo fiktivní postava z románů A. Dumase. A všichni označili druhou možnost. Myslím, že bylo velmi rozumné rozhodnutí paní A.G., že jeho jméno v románu vlastně napřímo nepadlo a že se odstřihla od linie Dumasových románů. Mnozí, zejména nefrancouzští čtenáři, by měli v hlavě pěkný guláš.

Volba pevnosti Château d'If / mimochodem je úžasná, prosím o přiložení fotografie/ mě nejdřív překvapila. Zdálo se mi, že je to vzhledem k stavu vězně od Paříže tak daleko, ale chápu, že to byl ze strany krále jasný úmysl odvézt Peyraca co nejdál. Pevnost je to dokonalá. Jak asi měla vypadat celá cesta s vězněm? Po moři?

Na závěr musím poznamenat, že mě už po předešlé části napadlo , zda právě Joffrey de Peyrac neměl být tím záhadným a legendami opředeným mužem se železnou maskou", odsouzencem, jehož tvář neměl nikdo poznat, záhadným mužem spojeným s intrikami samotného krále a okolo kterého se motali chrabří mušketýři. Mě samotnou tyto myšlenky dokonale pobavily .

P.S. Nyní jsem si přečetla vlákno k Angelice a králi, kde je citován překlad z německého originálu. Takže nejen že o hraběti můžu uvažovat jako o muži se železnou maskou, ale i jako o hraběti Monte Christo? Sakra, to je fakt náročné .

Tereza moc ďakujem za feedback ♥

Tereza píše: *

19 úno 2023, 18:09

Celá akce okolo výměny odsouzeného hraběte za mrtvolu byla popsaná velmi věrohodně. Potěšilo mě, že muži pověření výměnou byli frajeři mušketýři, jak si je představuji z nejrůznějších filmů z éry té parádní staré klasiky. A děkuji za ilustraci nábřeží, díky níž jsem si tu výměnu vychutnala názorně krok po kroku. Myslím, že v té ledové vodě nebyl opravdu dlouho, což Moirra ve fikci potvrdila a rovněž převléknutí do suchého oblečení bylo zásadní pro přežití.

Vrátím se k d'Artagnanovi. Udělala jsem si malý soukromý průzkum ve svém okolí a ptala jsem se, zda byl tento mušketýr skutečná nebo fiktivní postava z románů A. Dumase. A všichni označili druhou možnost. Myslím, že bylo velmi rozumné rozhodnutí paní A.G., že jeho jméno v románu vlastně napřímo nepadlo a že se odstřihla od linie Dumasových románů. Mnozí, zejména nefrancouzští čtenáři, by měli v hlavě pěkný guláš.

Ano, mne záležalo na tom aby bol Joffrey čo najskôr do slova a do písmena "v suchu".

Tvoje okolie hádalo dobre, môj fikčný D´Artagnan, hoci mám načítané 3 knihy o tom skutočnom, je skôr tým Dumasovým.
Inak to že o celú operáciu sa na žiadosť kráľa sa starali mušketieri to je aj v kánone. A je to aj historický dôveryhodné lebo všetky takéto tajné akcie naozaj vždy vykonával kráľová špeciálna mušketierska jednotka. (alebo pre Mazarina jeho mušketieri)

Tereza píše: *

19 úno 2023, 18:09

Jen přemýšlím, proč by si nějaký rybář lépe nezabezpečil majetek ?

Niekedy má človek jednoducho šťastie. Dôvody mohli byť rozličné: Zabulod, alebo že zámok bol drahý, a už mu to pár krát vylomili, alebo že tam boli iba staré siete a bezcenné staré handry, ktoré sa však Joffreyovi zišli.
Mne sa na cestách postávali takéto malé zázraky,možno preto že ja som vždy bola záchrankyňa stratených turistov, či už na Slovesnku v Rakúsku alebo niekde inde sa mne vždy dostala zázračná pomoc, keď sam sa v zahraničí ja ocitla v núdzi.
Proste v živote sa nestávajú iba nešťastné ale aj šťastné náhody. A toto bola jedna z nich.
Inak takéto búdky pri brehu som si všimla na dobových rytinách. (nikto si siete a staré handry nevlečie domov) A z praxe ich poznám z Írska - pretože môj Barney bol nielen muzikant, ale mal aj celú hromadu lodí, na more aj na rieky.

Tereza píše: *

19 úno 2023, 18:09

Ten záhadný modrooký "mnich", co se kál slovy "moje chyba" byl toulouský arcibiskup?

Ano bol. Už som to spomenula že bol na Place de Greve aj v inej fikcii.

Tereza píše: *

19 úno 2023, 18:09

Na závěr musím poznamenat, že mě už po předešlé části napadlo , zda právě Joffrey de Peyrac neměl být tím záhadným a legendami opředeným mužem se železnou maskou", odsouzencem, jehož tvář neměl nikdo poznat, záhadným mužem spojeným s intrikami samotného krále a okolo kterého se motali chrabří mušketýři. Mě samotnou tyto myšlenky dokonale pobavily .

P.S. Nyní jsem si přečetla vlákno k Angelice a králi, kde je citován překlad z německého originálu. Takže nejen že o hraběti můžu uvažovat jako o muži se železnou maskou, ale i jako o hraběti Monte Christo? Sakra, to je fakt náročné .

No aj mňa to dokonale pobavilo. Pripomínam že Joffery si na tvár keď pochodoval Parížom skutočne podľa kánonu nasadil nejakú železnú masku.
Počkaj kým si prečítaš ten zamotaný začiatok zo starej nemeckej knihy Neskrotná Angelika. To ešte teprva budeš pomotaná.
Tam to ale našťastie rozuzlí

Tereza píše: *

19 úno 2023, 18:09

Volba pevnosti Château d'If / mimochodem je úžasná, prosím o přiložení fotografie/ mě nejdřív překvapila. Zdálo se mi, že je to vzhledem k stavu vězně od Paříže tak daleko, ale chápu, že to byl ze strany krále jasný úmysl odvézt Peyraca co nejdál. Pevnost je to dokonalá. Jak asi měla vypadat celá cesta s vězněm? Po moři?

čo sa týka tej cesty aj ja som nad tým uvažovala- jedna možnosť bola z Rouenu po mori.
Dartagnan a jeho muži však svojich väzňov zvykli transportovať kočom.
A inak po mori to bolo vtedy dosť nebezpečné. Lauzuna aj Fouqueta aj muža so železnou maskou transportovali do pevnsoti Pignerol špeciálnym uzavretým kočom. Možno sa mi podarí zistiť ako transportovali do väznice Chateau d´If rytiera de Lorraine, milenca kráľového brata.

moirra píše: *

19 úno 2023, 19:33

Tvoje okolie hádalo dobre, môj fikčný D´Artagnan, hoci mám načítané 3 knihy o tom skutočnom, je skôr tým Dumasovým.
Inak to že o celú operáciu sa na žiadosť kráľa sa starali mušketieri to je aj v kánone. A je to aj historický dôveryhodné lebo všetky takéto tajné akcie naozaj vždy vykonával kráľová špeciálna mušketierska jednotka. (alebo pre Mazarina jeho mušketieri)

Myslela jsem svou anketu tak, jestli byl D´Artagnan skutečná nebo pouze jen vymyšlená románová postava. Nikdo nevěděl, že tento muž skutečně žil.

A ještě poznamenám, že se způsoby zatýkání vlivných a bohatých lidí ani za 400 let vlastně nezměnily. Dříve černý kočár a doprovod mušketýrů, dnes černá luxusní auta s neprůhlednými skly a bodyguardi v černých oblecích.

Tereza píše: *

19 úno 2023, 20:12

Myslela jsem svou anketu tak, jestli byl D´Artagnan skutečná nebo pouze jen vymyšlená románová postava. Nikdo nevěděl, že tento muž skutečně žil.

No tak to sa čudujem že nikto nevedel že skutočne žil. Má sochu v Paríži aj v rodnom meste v Gaskonsku.
Ak budeš mať čas mrkni do tohto vlákna.

https://angelique.cz/phpBB321/viewtopic.php?f=9&t=816

Dala som tam informácie aj k dokumentárnemu filmu o Dartagnanovi - tam vravia že skutočne existovali aj mušketieri s takými gréckymi menami ako Athos Portos Aramis, and čím sa čudovali dokonca aj historici.

Tereza píše: *

19 úno 2023, 20:12

A ještě poznamenám, že se způsoby zatýkání vlivných a bohatých lidí ani za 400 let vlastně nezměnily. Dříve černý kočár a doprovod mušketýrů, dnes černá luxusní auta s neprůhlednými skly a bodyguardi v černých oblecích.

Presne tak a vo väzniciach žijú v luxuse. Ja osobne poznám jedného Rakušana zo šlachtickej rodiny ktorý odpykával trest vo väzení ktoré bolo v jednej Ville mali tam luxisné vybavenie tenisové kurty a pizza servis. A to nieje fikce ale skutočnosť.

Inak mám načítané aj ako to chodilo v Pignerolle - to bolo tiež pomaly ako Holiday Resort.

PS: V tomto vlákne sú super fotky z väznice Chateau dˇIf.

https://walk-and-bike-in-france.com/201 ... 30-photos/

aj tu celkom dolu

https://www.marseilletourisme.fr/en/pla ... hateau-if/

Tereza píše: *

19 úno 2023, 18:09

Celá akce okolo výměny odsouzeného hraběte za mrtvolu byla popsaná velmi věrohodně.

Myslím, že v té ledové vodě nebyl opravdu dlouho, což Moirra ve fikci potvrdila a rovněž převléknutí do suchého oblečení bylo zásadní pro přežití.

Ten záhadný modrooký "mnich", co se kál slovy "moje chyba" byl toulouský arcibiskup?

Tereza, čítaš mi myšlienky, nemám, čo by som k úteku dodala. Ja som si ktovie prečo myslela, že Joffrey do vody vôbec nevošiel - to, že sa dostal do Paríža ako "malomocný tulák" po súši mi vytvorilo predstavu, že jednoducho vykĺzol z loďky a vyšiel rovno na breh. Asi som si nevedela predstaviť, že by sa niekto - a zvlášť doráňaný mučením, so životom na vlásku - hodil do vody koncom januára. Aj keď viem, že na začiatku "Nového sveta", keď v Katarunku dôjde k vraždám Indiánov a de Peyrac sa hodí do studenej vody, pripomína mu to útek po poprave. Tak isto aj tá strata hlasu musela mať súvis s ľadovou vodou. Moirra, dobre si to vysvetlila, verím, že mohol pozbierať všetky svoje sily (zvlášť ľudia sú schopní veľkých vecí, keď ide o život), zaťať zuby a chvíľu plávať a potom sa rýchlo prezliecť do suchého. A možno, napokon naozaj mohol byť odmäk.

Ja som samozrejme modrookého mnícha nespoznala a lámala som si hlavu nad jeho identitou. Ako keby bolo v knihe veľa modrookých mužov!

K polemike okolo kráľa sa vyjadrovať nebudem, priznám sa, že mne nebol v kánone veľmi sympatický. Diskusiu o ňom prenechávam študovanejším a viac veci znalým

Teší ma, že pokračuješ v štýle, kde sa na situáciu pozeráme očami mnohých postáv. Som zvedavá, ako bude pokračovať Joffreyho "krížová cesta" do Paríža a ako zareaguje otec Antoine, keď sa mu pred očami zjaví živý mŕtvy! Nech ti ide písanie od ruky!

DĎakujem za feedback ♥

Precious píše: *

20 úno 2023, 19:56

Tereza píše: *

19 úno 2023, 18:09

Celá akce okolo výměny odsouzeného hraběte za mrtvolu byla popsaná velmi věrohodně.
Myslím, že v té ledové vodě nebyl opravdu dlouho, což Moirra ve fikci potvrdila a rovněž převléknutí do suchého oblečení bylo zásadní pro přežití.

Tereza, čítaš mi myšlienky, nemám, čo by som k úteku dodala. Ja som si ktovie prečo myslela, že Joffrey do vody vôbec nevošiel - to, že sa dostal do Paríža ako "malomocný tulák" po súši mi vytvorilo predstavu, že jednoducho vykĺzol z loďky a vyšiel rovno na breh. Asi som si nevedela predstaviť, že by sa niekto - a zvlášť doráňaný mučením, so životom na vlásku - hodil do vody koncom januára. Aj keď viem, že na začiatku "Nového sveta", keď v Katarunku dôjde k vraždám Indiánov a de Peyrac sa hodí do studenej vody, pripomína mu to útek po poprave. Tak isto aj tá strata hlasu musela mať súvis s ľadovou vodou. Moirra, dobre si to vysvetlila, verím, že mohol pozbierať všetky svoje sily (zvlášť ľudia sú schopní veľkých vecí, keď ide o život), zaťať zuby a chvíľu plávať a potom sa rýchlo prezliecť do suchého. A možno, napokon naozaj mohol byť odmäk.

nemala som to v úmysle ´dalej nejak obšírne rozvádzať ale Joffrey sa rozhodol inak, a začal mi dnes diktovať ako pokračovala jeho odysea

Precious píše: *

20 úno 2023, 19:56

Teší ma, že pokračuješ v štýle, kde sa na situáciu pozeráme očami mnohých postáv. Som zvedavá, ako bude pokračovať Joffreyho "krížová cesta" do Paríža a ako zareaguje otec Antoine, keď sa mu pred očami zjaví živý mŕtvy! Nech ti ide písanie od ruky!

Nuž ono sa to celé už zasa zvrhlo, podobne ako fickia z Milosu. Pôvodne som šla písať fikciu o Mazarinovi a Joffreyových diabolských schopnostiach - ale zrazu sa na mňa akoby vrhli rôzne postavy a začali mi ten príbeh rozprávať z ich pohľadu, každá postava chcela k tomu povedať svoje, nuž tak zapisujem čo mi tu hovoria som si povedala že by to asi bola škoda to nenapísať keď už mi to rozprávajú

Precious píše: *

20 úno 2023, 19:56

Ja som samozrejme modrookého mnícha nespoznala a lámala som si hlavu nad jeho identitou. Ako keby bolo v knihe veľa modrookých mužov!

PS: mea culpa je v preklade MOJA VINA -teda sa Arcibiskup považoval za vinníka nespravodlivého rozsudku - čo práve poukazuje na to že až taký nespravodlivý nebol

Tereza píše: *

14 úno 2023, 20:02

Musím říct, že mě překvapil pan Clopot a jeho úvahy . Dřív by mě nenapadlo, že by i jemu mohlo jít o život. Jistě byl svědkem kdejakých čachrů, ale Joffreyův proces bylo opravdu velké sousto, s jakým se asi ani tento věhlasný písař nesetkal.

Tady je nutno rozlišovat písaře Clopota z kánonu a toho fikčního, kterému jsme daly podstatně větší roli .

PenelopaW píše: *

21 úno 2023, 12:54

Tereza píše: *

14 úno 2023, 20:02

Musím říct, že mě překvapil pan Clopot a jeho úvahy . Dřív by mě nenapadlo, že by i jemu mohlo jít o život. Jistě byl svědkem kdejakých čachrů, ale Joffreyův proces bylo opravdu velké sousto, s jakým se asi ani tento věhlasný písař nesetkal.

Tady je nutno rozlišovat písaře Clopota z kánonu a toho fikčního, kterému jsme daly podstatně větší roli .

Nuž ja by som povedala že sme mu dali väčší priestor ako v kánone - pri procese tú dôležitú úlohu totižto naozaj mal - on zodpovedal za prípravu spisov a skladal na súde na kolenách prísahu - čiže sa za správnosť spisov zaručoval.

Ja som vo svojej fikcii iba rozviedla avšak podľa indícií od Pani AG.

A som samozrejme rada že si jeho postavičku rozviedla aj ty Penelopa.

a ten objav vo filme!

https://angelique.cz/phpBB321/viewtopic ... 779#p31779

Zmenila som text týkajúci sa Falota v druhej časti fikcie, pretože ako bolo správne podotknuté, keď Angelika priniesla 26 či 27 februára deti do domu Hortenzie Falotovci ešte bývali v Pekelnej ulici. 28 šiel Nikolas zaplatiť svoj svadobný dlh a "démoni" uštvali mních Bechera

To že úrad či kanceláriu predal (otázka do pranice či iba jedno a či obidve) a že sa presťahoval do inej štvrte -a že má letné sídlo to mám všetko s kánonu.

To sa však Angelika dozvedela až v lete, keď našla Barbe v hostinci a šla potom po Cantora a Florimonda - inak že dala Hortenzia deti dojke nieje nič čudné - lebo tam dávala aj svoje vlastné ako vyplýva z kánonu

Ja mám pre nich adresu vymyslenú - ubytovala som ich už vo Fikcii kráľovstvo francúzske vo štvrti Marais, aby som mala adresu keď bol Joffrey na návšteve u Hortenzie.

---------------------------------
ABY STE TO V TOM TEXTE NEMUSELI HLADAŤ:

Nemal by aj on sám na nejaký čas odísť z Paríža? Aj samotný Fallot, ktorého po procese vyplatili, dlho nečakal, a začal zháňať kupca na svoj dom v pekelnej ulici aj jeho kanceláriu Len čo sa mu podarí všetko predať chystá zaviezť seba aj rodinu do bezpečia. Má kdesi pri Niorte akúsi malú letnú rezidenciu, ktorú zdedil. Vraj tam strávia leto a potom sa uvidí. Predbežne hľadá niečo menšie v inej Parížskej štvrti, aby sa mal kam vrátiť keď celá tá záležitosť aspoň trochu upadne do zabudnutia.
- Prinútiť švagra obžalovanéh aby sa stal členom poroty, to bolo skutočne až nechutne podlé. Toto celé je už od začiatku dáka veľmi čudná hra. Pravda, ak sa to tak dá nazvať, keď je v hre život človeka.
Rozhutoval malý mužíček, ktorý bol pri príprave spisov v Justičnom paláci už dávno legenda. Spisového materiálu mohlo byť aj za tri mechy, ctený a vážený pán Clopot ho vždy dokázal systematicky roztriediť a dať tomu celému formu hodnú súdneho pojednávania. Nedokázal si ani len predstaviť že by sa živil niečim iným.
----------------------------------------

PS: Srdečná vďaka Precious za gramatickú korektúru textov. ♥

Miriam, prosím,kdy bude pokračování?!
Poslední část jsem nestačila pochválit, jako vždy úžasné.
Ćtu A cesta naděje. Jde to pomalu, začátek hezký ale teď to drhne. Oproti tomu Tvé fikce se čtou jako po másle. Píšeš o jejich životě a vztahu, o všem co se týká AaJ, ostatní jsou, ať reálné či románové postavy, kulisy jejich života. V předposledním díle mám trochu pocit, že je to naopak. Ale nebudu hodnotit před dočtením dílu.

Ďakujem za recenziu Zuzanka ♥

Pokračovanie už je napísané ešte na tom trochu popilujem a potom to zverejním.
Snáď už zajtra.
Snažím sa a osvetliť udalosti zo zákulisia ktoré v kánone neboli ďalej rozvinuté. Myslím že pani AG tam dala hromadu indícií ktorých som sa chytila.
Naštastie sú tie postavy z kánonu zhovorčivé a každá jedna sa mi snaží vyrozprávať ten príbeh zo svojho uhlu pohľadu.

čo sa historických postáv týka, študovala som tak trochu ich charaktery a snažím sa zostať im verná, i keď sa mi niekedy figúrky osamostatnia, čo je fenomén na ktorom sa zabával aj Dumas a keď mu potom jeho hrdinovia vyviedli niečo neplánované, cítil sa ako divák ktorý niečo iba zapisuje.

Takže pridávam prvú časť ďalšej kapitoly. Snáď sa mi dnes podarí dopilovať aj časť druhú.

Inak k novej kapitole a historických udalostiach čo sú tam opísané:

pozerala starý dobrý film o Diane z Poitiers a Kataríne Medici - je tam aj ten čo robil kráľovne Kataríne
tie horoskopy - mne trochu evokuje toho liečiteľa čo v integrále pricestoval do Toulouse

mne sa ten starý film z roku 1956 film moc páčil - ak by niekto chcel môžem hodiť na úschovnu

https://www.youtube.com/watch?v=l6BV464ieqI

a teraz som vďaka Precious, ktorá mi robí fantastickú editorku ♥ , prišla na to že existuje aj tento film :

Diane de Poitiers

https://www.imdb.com/title/tt15413662/

Moirra, opäť Čo si sa musela naštudovať zdrojov k tomu príbehu fantóma a Kataríny de´Medici! Predpokladám, že je to založené na pravdivom príbehu?

A chudák Joffrey, na tej svojej dorantanej krivej nohe, toľko sa vliecť pešo! Je naozaj zázrak, že nedostal zápal či otravu krvi! Všetko bolo proti nemu a on sa nevzdal!

Mazarin je ako vždy egoista, zhŕňajúci oboma rukami k sebe. A aký arogantný!: Kráľovná ho zobudila, aká to opovážlivosť! Ale, veď, ako sa hovorí, na "každú sviňu sa varí voda", príde aj naňho. Som zvedavá, čo si "Červený fantóm" naňho pripravil!

ďakujem za feedback a tiež za editorskú prácu ♥ - jedno koľko krát to prečítam, vždy tam zostanú nejaké chyby, je to ako začarované

nuž v tom čase vraj ten historický Mazarin už bol dosť uhundraný, to je tak trochu asi každý človek keď už je chorý a nevládny, a "jeho" kráľovná začiatkom roka 1661 bola už viac ako pol roka iba kráľovná matka - pretože kráľovnou sa stala Infantka

ano uhádla si, legenda o fantómovi je skutočná, fantóm sa zjavoval od Kataríny Medicejskej rôznym ľuďom, listina je dlhá: pred smrťou dobrého kráľa Henricha IV, potom sa vraj zjavil v Louvri pred vypuknutím Frondy a Napoleónovi vraj dokonca pomáhal pri plánovaní vojenských výprav - zjavil sa vraj aj pred popravou Márie Antoinety a posledný čo sa podľa Francúzskej esoterickej society priznal že ho videl, bol vraj prezident Mitterand.
Avšak vieme my či sa nezjavoval aj potom iným štátnym funkcionárom, ibaže sa k tomu nepriznali aby ich nepovažovali za bláznov?

iná legenda hovorí že toho fantóma vyvolal či vygeneroval nechtiac Ruggieri , kráľovnin astrológ keď jej veštil, pretože obaja neustále obcovali z temnými silami, napokon vraj správne predpovedal aj smrť jej synov.

Málokomu je známe že Ruggieriho astronomickú vežu môžeme dodnes obdivovať, je v centre, v blízkosti tržnice a fontány neviniatok - to je jediné čo zostalo z bývalého paláca Soisson v ktorom bývala kráľovná Katarína skôr ako si dala postaviť Tuilleries.

tuto jeho astronomická veža: https://en.wikipedia.org/wiki/Medici_column



Musím sa priznať že celá táto fikcia by vôbec nebola vznikla keby som nebola narazila na zmienku o červenom fantómovi v súvislosti z Mazarinom začiatkom roku 1661 - to tak zapadá z dátumami okolo Joffreyovej popravy že som jednoducho musela začať fikčné vlákno len sa mi to trošku vymklo z ruky, lebo rôzne postavy k tomu chceli povedať svoje

rozuzlenie okolo fantóma snáď dopilujem už zajtra - ale aj potom fikcia bude pokračovať prinajmenšom do obdobia po Mazarinovej smrti
rešeršovala som okolo fantóma toľko až som s toho sama začala mať fantazmagorické sny

nuž z fantómom nehodno príliš žartovať

ten prvý obrázok je ako pestuje Napoleóna - ako diabolské znovuzrodenie starej dobrej monarchie

a ten druhý je plagát z prednášky o Fantómovi ktorý v pravom hornom rohu sa spomína že ho videla od času Kataríny Medici cez Napoleona až po Mitteranda od 16 storočia až po dnes hromada ľudí