Mám nový, netradiční pohled na knihy Angelika. Ve škole Karlštejnských svobodných umění (u Hanky Blochové) jsme nyní probírali svatý grál a k tomu také i příběh Parsifala a Gawaina. Jak jsem si tak dělala poznámky, tak mi k tomu naskakovali informace k Angelice. Napíšu to jen stručně a opravdu jen náznakem, ale určitě by se to téma dalo uchopit mnohem důkladněji. Pohled na animu a anima je také brán z pohledu Evy Jungové, ale knížku nemám a nečetla jsem, takže je tu jen to, co jsem pochopila a zachytila u psaní přednášky.
Příběh Joffreye je vlastně i příběhem Gawaina, který hledá svou dámu - animu - kterou v tomto případě ztělesňuje Angelika. Tu bychom také mohli považovat za vyjádření Smaragdové dámy - zelené oči, bohyně plodnosti, víla...- tedy Velká bohyně.
Gawain, narozdíl od křesťanského Parsifala, je milovníkem žen a jejich krásy - stejně jako Joffrey. Joffrey je známým trubadúrem. Gawain=Joffrey.
Parsifal dostal od sestry Krále Rybáře plášť, který jej měl ochránit před sebou samým a zjemnit jeho ego, což mu mělo pomoci při propojení se se svou animou - v tomto případě u Joffreye fungovala jeho škraboška.
Parsifal a Gawain - dvě složky uvnitř duše.
Hledání a získání Angeliky dalo Joffreyovi dost zabrat a i poté musel svou animu chránit, aby se s ní mohl spojit.
Angelika, coby bezúhonná a čistá panna, zde sloužila jako kněžka Velké bohyně a Joffrey jako král - spojení, viz Mlhy Avalonu, Beltain. Spojení Artuše a Morgain - rituál plodnosti.
Také si můžeme připomenout první setkání Angeliky a Filipa, kdy Filip v Angelice nerozpoznal Smaragdovou dámu. Z životního příběhu Filipa víme, že měl se svou animou problém a odmítal spojení s ní. - Podle Egypťanů je hříchem to, co jsi měl udělat a neudělal.
Když bychom šli v příběhu dál, tak asi oddělení Joffreye od Angeliky (postavou arcibiskupa a "upálením") vzniklo v důsledku toho, že Joffrey nebyl na to opravdové spojení se svou animou ještě zcela připraven. Ještě neuměl do hloubky pochopit a přijmout Velkou bohyni - a i sám sebe. Asi proto musel uprchnout a léčit se se svými zraněními (po upálení). Osamocený, uvnitřněný, se musí odpojit od světa a jít do sebe - také je to část cesty.
Muži mají trochu problém přijmout, že žena je Evou i Lilith zároveň, má v sobě obě polarity. Teprve poté, když takovou ženu a svou animu přijmou, mohou spolu vytvořit Velké dílo.
Když byl Joffrey ve Středozemí, žádná žena nemohla uspokojit jeho touhu po své Angelice - animě.
No, a z pohledu Angeliky, je to zase cesta hledání grálu ve spojení s jejím animem.
Legenda o sv. grálu - cesta zasvěcování, hluboká symbolika.
A když jsem si uvědomila prvky v Angelice, viděla jsem analogii. Paní Anne nenapsala nikdy nic přímo, je to opravdu jako příběh, ale přitom to působí jako zasvěcenecká cesta, protože se člověka dotýká na jiné úrovni myšlení. Aspoň u mě - pořád jsem to tam cítila, ale neuměla jsem to popsat a uchopit. Bytostně si na to saháte a přitom to nevidíte .
----Berte to, prosím, jako malý příspěvek k Angelice, když to tady tak flákám s účastí . Přesto se i nadále považuji za "angelikoložku"