Přemýšlela jsme jak pojmout tuto téma, ale nějak jsme se chtěla svěřit.
Jsem byla vždy do malička velká čtenářka, milovala jsme fantasy. Vyrostla jsme na Harry Potterovi a ještě jsme prožila tu hezkou část, kdy se mnou tyto knihy dozpívali. Měla jsme ráda historická dramata ale taky muzikály. Jednou v 15 letech mě mamka vzala do Prahy do Divadla Brodway na Angelika. Jako do té doby jsme jen věděla, že se to furt opakuje a že je to francouzský, hlavní hrdinka je přece "děvka." a to bylo víceméně vše. Ted na muzikál koukám jinak, ale tenkrát mě ten příběh dost zaujal a asi možná protože hrdinky nebyl úplně to co jsme si myslela do té doby, ale žena zkoušená svou dobou. Abych si po cestě ke klenotu ke knižní série prošla úplným odpadem, tak mamka měla doma českou knížku Angelika 6x jinak, který obsahově je prostě jen výcuc z knih že? No a když jsme zjistila, že knížek je mnohem více plán byl jasný. A tak jsme se vydala do knihovny. Myslím si, že v těch 15 - 17 let mě to hodně ovlivnilo spíš jako nějakou touhou. Být taky silná a nezávislá na názorech ostatních a zvládnou své zkoušky. Taky je puberťačka, který zažívala první lásky jsem milovala vztah Angelika a Joffrey, tenkrát ani nevím jestli jsem mu úplně rozuměla. Měla jsem vždy ráda části, kdy se Angelika dostává do Severní Ameriky a naprosto si zamilovala představu Kanady. A tak jsme si četla a chodila stále na gympl, stala jsme pseudo- intelektuálkou co ráda, čte povinou četbu, a tak nějak žila si ve své škatulce, ale nějak jsou asi toužila po spontánnosti hlavní hrdinů.
Na vysoké jsem sice na knihy pozapomněla, ale tak se tak nějak celkově odpoutala a začala chodit mezi lidi a možná se víc projevovat? Nevím každopádně to dopadlo to tak že z uťáplé intelektuálky se stala mnou. Kým jsem teď? Mám pocit, že jsem blíže tomu ideálu co jsme chtěla být jsme blíže. Nejsme asi vždy tak hrdá, ale mám pocit, že v sobě nacházím hodně z knižní hrdinky. Sama mám teď dlouhé vlasy do půli pasu. Místo nenápadné černé nosím barevné a květinové oblečení, a tak nějak si tvoří místo pro sebe. A vedle sebe možná i mám něco podobného jako měla Angelika. Nevím jestli jsou stejný, ale jako kytarista z psychadelické kapely a ještě k tomu programátor, který se rád baví tak něco z Jofreye tam má. Není důležitý jak je mu podobný, ale to že mám pocit že něco podobně "osudové jsem sama našla." Když jsem četla knihu po druhé, tak jsem si uvědomila v čem mě vlastně objevila a v čem chci já pokračovat. Pro mě je to boj s pokrytectvím rychlými soudy, možná i nějakým způsobem proti pravidlům a nastavení, kterou jsou z mého pohledu hloupé. A co si budeme povídat trochu toho Bohémství ze školy lásky je taky fajn.. Jednoduše postavy v díle jsou pro mě vnitřně svobodné silné osobnosti, kterými se chci velmi ráda inspirovat.

Milá Lole,

děkuji za to, že jsi se rozhodla svůj příběh a dojmy sdílet. Moc se mi líbí, že se "vymykáš" většině fanynek, které ke knihám přivedly filmy, myslím, že nikdo jiný, kdo by začínal muzikálem, tu ještě nebyl . Druhá věc, která je mi nesmírně sympatická, je, že jsi už při prvním čtení krásně vystihla nosnou myšlenku nezávislosti a silné osobnosti, která knihami prostupuje, ať v postavě Angeliky nebo jejího mužského protějšku. Jak psala Moirra, většina uživatelek fóra preferuje při čtení francouzské díly, přitom s postupujícím věkem musím uznat, že ty americké mají svoji hloubku a mnoho krásných myšlenek, scén i postav. Umět se vypořádat se soudy ostatních, být sám sebou, to je nesmírně důležité, jen tak podle mne člověk může prožít spokojený a plnohodnotný život. Nu a mít doma trubadúra? To je sen téměř každý čtenářky Angeliky (uvádím "téměř", protože já jsem vysazená na někoho jiného než na Joffreye). Opravdu se potvrzuje, že v každém muži musí být něco z Joffreye, abychom ho milovaly .

Ahoj kolegyně, moc jsem ráda, že mezi námi je nová tvář a že i nyní knihy čtou a líbí se.
Vrátím se k své zkušenosti s muzikálovou Angelikou. Byli jsme s manželem náhradníky, lístky jsme dostali od přátel. Mého Peyraca jsem musela přemlouvat a líbit, že když to bude blbý, tak dobrovolně s ním odejdu. Zůstali jsme do konce, už si nepamatuji, kdo hrál Angeliku, ale Peyraca hrál a zpíval Pepa Vojtek. Moc se nám představení líbilo a i moje drahá polovička uznala, že nejen příběh ale i české provedení ho zaujalo a líbilo se. Moc by mě zajímalo, zda se trochu opíralo o francouzské představení.
Nyní dočítám poslední 14 díl. Stále zde nacházím mnoho nového. Pouze mne mrzí, že oba hlavní aktéři zůstanou rozdělení. Já věřím, že se nakonec vrátí do Francie.
A jak píše Penelope, tak v každém je trochu

Lole,
já mám také ráda americké díly.
Angelika a Nový Svět patří k mým top. Ďáblice, to je pro mě taková detektivka. Díly, kde se Angelice narodí dvojčata a další pokračování se mi také líbí.
Je tam hodně nových postav, ale přesto všechno do sebe zapadá. Jen škoda, že stále není vydaný ten poslední díl.

Lole, ďakujeme za nádherný príbeh! Je krásne, že si si z Angeliky vzala práve toto, tú túžbu po slobode, nezávislosti, živote podľa vlastných predstáv. Nechcem moralizovať, ale podľa mňa je človek spokojný naozaj až vtedy, keď mu prestane záležať na názore ostatných a ide si za svojím, resp. kladie na prvé miesto to, čo chce on, a nie to, čo si predstavuje jeho najbližšie okolie a vyžaduje od neho. (samozrejme, musí potom vedieť niesť za svoje činy aj zodpovednosť) Chce to vždy veľkú dávku odvahy (a áno, aj štipku sebectva), preto ti prajem, aby si pokračovala ako naša hrdinka a nedala sa odradiť okolnosťami!

Zdravím,
děkuji vám za milé reakce. No ono to s tím muzikálem je složitější. Já ty filmy znala z televize ale prostě mě jako fanynku Pána Prstenů, Harryho Pottera a další fantasy knížek pro adolescenty nezajímala nějaká "červená knihovna", jak jsme je vnímala, ale střední mě vedle k zájmu o historické romány a klasiku a další věci možná to byli spíš nějakým vývojem než tím že by filmy byli tak zlé. Jsou ted pro mě něco jako příjemný retro podívání asi jako filmy s Luis de Funnes, Taková normální rodinka český seriál a další no.
Jinak jsme ráda, že nejsme jediná kdo má moc rád americké díly, pro mě je hlavní hrdinka do dílu Angelika se bouří v něčem naivní a nevyzrálá a hlavní jí krásou vše spadá do klína, mnohem více se mi líbí pozice v Severní Americe, kde už je to složitější a ještě je její krása vnímána jako něco dábelského. Jinak Angelika a ďábel je taky má oblíbená. Nevím, jakmile je tam Kanada Indiáni a další věci jsme nadšená. Nejvíce se mi líbí pasáž kdy Honorina uteče z kláštera před ďáblicí aby strávila zimu u Indiánu.
Ano jsem ráda že nejsem jediná, komu se vztah dvou líbí a taky Jofrey není jediná mužská figura, kterou mám ráda. Při prvním čtením jsem měla velmi ráda Dégréze. No jo ale oba byli trochu provakoatéři, což můj milý má v sobě také. A taky je vzhledem bohužel nejvíc podobný hlavnímu hrdinovi aniž by to kdy bylo plánované, tak se mi to takhle otisklo. A i to jak se nebojí extravagance. Jo myslím, že mě ten příběh v mnohem inspiroval i když je pravda, že někdy mě napadá, že být více konformní je možná v něčem jednoduší, ale samozřejmě se moje patálie nedají srovnat s tím, co řešili lidi v 17 století.
Já neříkám, že francouzské se mi nelíbili, dříve sem je také četla velmi ráda, když mě prostě baví popis vztahu dvou nezávislých osobností. Jinak jsem ráda, že dost z vás v tom také čte touhu po nezávislosti a otázku svobody na úkor společnosti. Je pravda, že jak se já osobně pohybuje spíše v kruhu alternativních lidí jako jsou umělci, hudebníci a do určité míry i další volnomyšlenkáři tak je pro mě tato část sympatická. Jinak souhlasím najít štěstí musí člověk svojí vlastní cestou a vlastním úsílí.
No nic těší mě a jsem zvědavá na další diskuze