To ne, super integrale je pouze z chybějících textů AG případně opoznámkovaná, pokud najdem chyby v překladech a letopočtech. Ale klidně si jí okopíruj a vlož si do ní cokoliv co ti přijde vhodné.
Rozumím
. Myslela jsem to tak, že některé z (mikro)fikcí jsou tak propracované a promyšlené, že kánon doplňují a mohly by zaplnit slepá místa. Každopádně ale původní Angelika je jen jedna a má jen jednu autorku
.
Konečně jsem se dostala k přečtení a moc děkuji za krásnou fikci. Text byl dlouhý, a tak nevím, zda se mi povede postihnout všechny myšlenky, dojmy, nápady či připomínky, ale zkusím shrnout to zásadní.
1. Říkám si, jestli bys název neměla přejmenovat, když už jsme se ve vyprávění dostaly až do února
.
2. Oprátka na mě z knihy působil spíše jako duchem chudý, ne moc bystrý chlapec. Nelíčila ho tak sama jeho matka? Proto mě trochu překvapilo, že se sám iniciativně (aby se zavděčil mlaďoučké vdově) vypravil k Van Osselovi - věděl by vůbec, že na něj Angelika přes Gontrana má nějakou vazbu?
3. Víme z kánonu něco víc o Gontranově malířské cestě? Měla jsem za to, že ji absolvoval celou, získal zkušenosti, know-how a následně odešel od Van Ossela a založil si vlastní živnost. Co se jeho malířského snu týče, přišel mi knižní Gontran velmi cílevědomý, bral malířskou profesi vážně, nechce se mi věřit, že by Van Osselovou zbouchnul, i kdyby z neopatrnosti
, a že by s ní pak ještě utekl. Zde bych se sama klonila k tomu, že naopak ve službách mistra šel za svým profesním cílem, a teprve poté, co se vrátil z cesty a mohl se živit sám na sebe, se oženil a měl děti. Pokud by Angelika o jeho osudech věděla již v téhle chvíli, celý ten wow efekt s nalezením štítu se starým Vilémem by trochu ztratil punc překvapení.
4. Nevybavuji si to zcela přesně, ale Angeliku přece z Templu "vyhodili", když zjistili, po kom je to vdova?
5. Vincennes - s ohledem na to, že jsi poslala Mazarina na projížďku, zatímco se ke kapličce blíží Joffrey, jsem čekala, že se ti dva náhodně střetnou a kardinál ho pozná. A nebo nepozná a hodí malomocnému almužnu a velkoryse přejde to, že se mu courá po lesíku
.
6. Vysvětlení s kapličkou, včetně popisu, kam vedla chodba, jak se do ní lezlo, kde byly klíče, to vše bylo fakt promyšlené a propracované
.
Ztotožňuju se s myšlenkou, že Joffrey během své cesty do Paříže (a ani později) na Angeliku a děti moc nemyslel, protože by ho to samotného oslabovalo a reálně ani nebyla šance, jak by jim mohl pomoci. Rozhodně to nastavení v hlavě, řešit jeden problém po druhém, tak jak vyvstávají, a nedívat se příliš do budoucnosti, je taky něco, co si myslím, že dělal.
7. Taky se kloním k tomuhle výkladu. Problém je, že když člověk začne psát fikce a chce je napsat poctivě, dříve nebo později začne propočítávat časovou osu. V tomto případě tedy, jak dlouho to Joffreyovi trvalo, než se do Paříže vrátil. A jakmile člověk dojde k nějakému konkrétnímu počtu dní, nutně musí přijít myšlenka, co Joffrey (samozřejmě kromě přesunu) celou tu dobu dělal a na co myslel. Já ho vždy vidím jako totálně fyzicky zdevastovaného (podle popisů v knize se mu noha volně protáčela a visela jen na šlachách), který byl rád za to, že je schopen se alespoň nějak pohybovat. Jen s nejvyšším vypětím vůle se zmobilizoval a za počasí, jaké bylo (dle historické klimatologie vcelku teplo, dle knihy minimálně kolem procesu třeskuté mrazy), byl schopen někam dojít. Nemluvě o tom, že to muselo naprosto brutálně bolet. V Paříži se pak zhroutil a ještě ho kurýroval otec Antoine...
Jak teď píšu o tom počasí, teprve mi došlo tohle:
Vincennes počasie v tento deň vskutku praje. Vonku je takmer bezvetrie, ani lístoček na strome sa nepohne. Aby ne, když to bylo v zimě a stromy byly jistě bez listí
.
Zpět k Joffreyovi: Souhlasím s Ms_Rescator, že na Angeliku a děti moc nemyslel, že většinu jeho bdělých myšlenek opanovala vůle přežít a dostat se do paláce. Pokud na ni myslel, tak třeba v nějakých horečných snech před usnutím. Navíc to nebyla žádná procházka, ale cesta přežití, kdy ho kdykoli kdokoli mohl zastavit, lustrovat nebo dopadnout. (Že v Paříži po jeho útěku byla mobilizace branných sil z kánonu také víme.) Tohle období a tuhle cestu vnímám jako v mlze, kdy nefungoval s úplně čistou hlavou. Což by vysvětlovalo i to, nad čím se opakovaně pozastavuje Zuzka, že se po manželce a dětech nesháněl mnohem dřív. (Na rozdíl od filmu, Joffrey v knize přece ani nevěděl, že byla u procesu, ne?)
Neber to samozřejmě jako kritiku, ono frfňat umí každý, ale napsat příběh, aby měl hlavu a patu a dával smysl, aby byl historicky věrný a dokresloval kánon, už každý neumí. Tohle jsou jen takové glosy k případné diskusi
. Těším se na pokračování.