Konečně jsem se dostala ke čtení této fikce, jejíž přítomnost na fóru již nějakou dobu eviduji, ale nebylo kdy číst. Diskusi jsem nečetla, abych se nedočetla spoilery, a tak zatím hezky postupně:
1. KAPITOLA
Angeličina reakce na zjištění, že manžel na noc někam pokoutně odjíždí, mi přišla trochu přehnaná, v tu chvíli ještě nemohla vědět, že Joffrey prchá na dobu neurčitou, bez rozloučení a uvedení místa pobytu. Naopak se mi ale líbilo, že se jí svěřil, hrozbu nepodceňoval, a že si oba záhy dali dvě a dvě dohromady a uvědomili si, že nebezpečí hrozí jim oběma.
Nevybavuji si teď časovou osu, kterou jsem sestavovala k procesu, ale angažoval se již v tuto chvíli v celé věci Fouquet? Vybavují si, že na počátku stalo arcibiskupovo nařčení, kdy chtěl Peyraka soudit u církevního soudu a ukázat mu, kdo je z nich dvou pánem. Jeho obvinění si pak král / Fouquet vzal jako záminku a dotáhl to mnohem dál, než kam to Fontenac měl v úmyslu.
Oceňuji, že manželé Peyrakovi zvládli vše opustit, luxus, majetky i přátele, a vyrazili nalehko. Pokud Joffrey už v tuto chvíli kalkuloval s tím, že třeba přijde o majetky, byl to odvážný krok. Ale třeba s sebou má v sedlových brašnách kromě svačiny i nějakou hotovost
. S ohledem na jeho obchody s mulami, ve Španělsku bude jistě mít kontakty, které mu pomohou. Což je určitě lepší startovní pozice než měli Hugenoti při svém útěku z La Rochelle, který taky proběhl velice kvapně.
Edit po přečtení komentářů: Tak to já se musím pochlubit, že odkazy na Integrále jsem postřehla, včetně slavnosti božího těla na španělské straně, kam se Angelika s dvořany vypravila. O to víc mi přijde ta první reakce na Joffreyův odjezd přehnaná - v celém tomhle díle spolu manželé tráví jen minimum času a každý má de facto svůj program.
2. KAPITOLA
Říkám si, jestli by takový kousek od Saint Jean de Luz a plánované slávy byli bandité, jestli by se jim vyplatilo čekat na malé ryby - ty velké už byly na svatbě. Jak jsem ho chválila, že vyrazil nalehko, Joffrey udělal chybu, že s sebou nevzal ještě někoho. Nechat Angeliku ujet a bloudit v neznámém městě samotnou mi přišlo hodně nezodpovědné.
Pobavil mě hrdinky apetit navzdory ohrožení a nejistotě, kde je muž a zda se setkají. Vybavila se mi scéna svatby na Plessis, kdy rozzuřený Filip sledoval večeřící manželku
.
Další risk mi přišlo nechat jediné dítě u cizích a trajdat po lese, obzvlášť po předchozí zkušenosti s lupiči. Peyrakova zranění mi přijdou až moc, stačilo nechat mu zlomit pár žeber a vykloubit rameno, ale otevřená zlomenina?? Díkybohu, že Angelika není žádná cimprlína a ovládá díky dětství v Monteloupu s Nicolasem a bratry + se školou čarodějnice Meluzíny zdravovědu. Něco mi ale říká, že do toho Bilbaa jen tak nedojedou...
Musím se podívat do starých přednášek z kodikologie, jak to bylo s vlastnictvím knih. Před vynálezem knihtisku to byla hodně drahá záležitost a mnoha svazkové knihovny utopií. S tištěnými knihami došlo k jejich rozšíření, ale pořád to nebyla úplně masová záležitost.
Edit po přečtení komentářů: Vidím, že ta knihovna zaujala i ostatní
.
3. KAPITOLA
Peyrakovi měli štěstí, že otec Fernando nebyl žádný fanatik, ale duchovní střihu opata Jana. Jaký rozdíl oproti pyšnému Fontenacovi nebo zaslepenému otci d'Orgeval. Moc se mi líbil rozhovor F s JP i citáty z Bible. Z textu je cítit, že si autorka dala velikou práci s reáliemi a nevařila z vody, stejně jako cit překladatelky, která s překladem jistě měla spoustu práce.
Otevřená zlomenina se rázem hodí, kněz - lékař spojí "příjemné s užitečným" a rovnou Joffreyovi spraví nohu. Rozhodně fundovaněji a méně invazivně než "ortoped" mistr Aubin.
Je zajímavé sledovat, jak se mladičká Angelika, kterou život neprofackoval tak důkladně jako její knižní předobraz, dostala tam, co v Novém Světě. Oceňuji, že oproti 2. kapitole zde dostal prostor i její manžel, a že jsme mohli být svědky jejich poznávání a prohlubování vztahu. Tohle mi v kánonu chybí - a o tom, že nejen mně, svědčí i starší fikce od Moirry, Jeanne nebo Terezy. Moirra tuším jako jediná taky využila motiv Angeličiny znalosti bylinek
Kam na tom ostrově schovávali Maura? Pokud se šeptalo o zlatovlasé čarodějnici, jistě by se šuškalo i k tom, že na ostrově s ní žije statný černoch. Zmínka o Carmencitě pobavila. Manžel ji asi po zmizení Peyraka coby soka v lásce propustil z kláštera, kam ji zavřel krátce před královskou svatbou
. Copak jí Angelika asi umíchala?
Edit po přečtení komentářů:
Haha, taky jsem si při čtení vzpomněla na Zeitounovu Angeliku a obarvenou + ostříhanou Noru
.
Když jsem koukala na vzhled ostrůvku, nevím tedy, kde Joffrey Angeliku miloval v trávě... Ta skaliska nevypadají pohodlně... Velikost ostrova a jeho blízkost k jiné pevnině navíc dávají tušit, že by manželé při jejich chvilkách někdo bez problémů mohl sledovat přímo z města
.