Milé dámy, získala som súhlas preložiť fanfiction od autorky menom Vitael - tu je jej profil a fikcie, ktorá napísala https://ficbook.net/authors/1082926. Ide o príbeh typu "odchýlka od kánonu", resp. "čo by bolo, keby..." Fikcia má štyri kapitoly, momentálne pracujem na prvej, ktorú zverejním dúfam do konca budúceho týždňa.

Tu je krátka anotácia a zároveň malá ukážka, originál nájdete na https://ficbook.net/readfic/8707685

Opatrne, aby nezobudil driemajúcu Angeliku, vybral Joffrey z vrecka kabátca malý papierik. Keď ho rozvinul, znova prebehol očami po riadkoch, ktoré mu spočiatku pripadali iba ako ďalší hlúpy vtip toho ľahkomyseľného Gaskonca.
„Gróf, žiadam vás, aby ste čo najskôr opustili Saint-Jean-de-Luz. Táto záležitosť neznesie odklad. Za úsvitu vás zatknú. Obávam sa, že ste sa stali obeťou sprisahania. Čas je najdôležitejší. Váš oddaný priateľ P."

Milá kolegyně, za mne moc prosím. Vrátila jsem se ke starým fikcí. Dnes jsem si přečetla Tvoji markýzu De Plessis-Belliere. Jako vždy chválím, jenom mi chybí pokračování.
Jak jsme hovořily ve Vídni, každá fikce je krásný dárek.

Ukázka vypadá zajímavě. Že by na soud vůbec nedošlo? Nebo bude pronásledování?

Milé dámy, prvá kapitola s názvom „Útek“ je k dispozícii. Len na objasnenie: táto fanfiction dejovo vychádza z Integrale verzie kánonu, konkrétne z knihy „Kráľovské slávnosti“, dokonca obsahuje priamo aj niektoré pasáže z tejto knihy. Tie som prekladala, ale niečo, čo sa objavovalo už aj v originálnej verzii, ktorá vyšla v slovenskom preklade v 70. rokoch minulého storočia, som neprekladala, ale vložila do príbehu priamo zo slovenského textu knihy „Angelika, markíza anjelov“, časť „V chodbách Louvru“.

Budem rada, ak mi zanecháte nejaký feedback. Aj autorka si ho tu rada prečíta.

Jé, tak to vypadá dobře. Mě se v tom líbí, v tom že utíkají spolu. Nikdy mi moc nedávalo vlastně smysl, že jím tam jen tak nechal a myslel že se jí nic nestane. Zpříjemnila si mi den novou kapitolou fikce. Zatím se mi velmi líbí.
Normálně mě inspiruješ k tobě, abych se v rámci učení zkusila domluvit a přeložit nějaké francouzské.

Mám moc ráda tyto odbočky "co by, kdyby". Joffreyova prozíravost by mu mohla zavelet "sbal rodinu a vypadni" , na druhé straně je to nejmocnější muž jihu, který si vybudoval své postavení a bohatství a ve chvíli, kdy založil rodinu a má dědice, se ho nemíní vzdát. Těžká volba pro něho - jak dopadla z pera paní A.G., víme. Jak ale dopadne z pera Vitael, na to jsem velmi zvědavá.

Úplně vidím Angeliku s Joffreyem, jak se snaží splynout při útěku s davem. Od prachu, unavení, málo hovořící. Myslím, že tím, jak Angelika přijala jako lusknutím prstů ztrátu luxusu, tak Joffreye hodně, hodně překvapila.

Zarazily mě dva detaily :

. Dlhý krk, šikmina pleca, malé prsia vykúkajúce spod prikrývky
Angelika měla malá prsa

....Florimond vo svojej kolíske zamrnčal. Muž podišiel k synovi a vzal ho do náručia.
Florimonda si sice hraběcí pár na královskou svatbu vzal, ale že by dítě s nimi spalo v pokoji Předpokládala bych, že i kvůli odpočinku měli s sebou chůvu .


Samozřejmě se ale těším na pokračování. Vykašlat se na celý dvůr, to jsem těm dvěma vždycky přála .

První část vyprávění se mi líbila. Vypadá to zajímavě a je to i napínavé. Joffrey se dozvěděl o hrozbě zatčení a rozhodl se pro útěk.
Angelika se přidala. Popis jejich cesty je vylíčen sugestivně. Jsem moc zvedavá, jak se děj bude vyvíjet dál.
Jak budou reagovat ti, kteří chystali jeho zatčení.

Jéje tak toto je teda prekvapenie fikcií na tému čo by bolo keby bol nikdy nieje dosť.
Srdečná vďaka Precious tebe aj autorke.

Aj ja som sa už pohrávala z myšlienkou čo by sa udialo keby Joffrey včas ušiel, a to napríklad priamo z kráľovskej svadby do Španielska, pretože mal ako sám vravel u všetkých dvorov v Europe svoje príbuzenstvoale nad variantou v ktorej by ušiel rovno aj z Angelikou ma nenapadla.

Tereza píše: *

25 říj 2023, 21:01

Úplně vidím Angeliku s Joffreyem, jak se snaží splynout při útěku s davem. Od prachu, unavení, málo hovořící. Myslím, že tím, jak Angelika přijala jako lusknutím prstů ztrátu luxusu, tak Joffreye hodně, hodně překvapila.

Zarazily mě dva detaily :

. Dlhý krk, šikmina pleca, malé prsia vykúkajúce spod prikrývky
Angelika měla malá prsa

....Florimond vo svojej kolíske zamrnčal. Muž podišiel k synovi a vzal ho do náručia.
Florimonda si sice hraběcí pár na královskou svatbu vzal, ale že by dítě s nimi spalo v pokoji Předpokládala bych, že i kvůli odpočinku měli s sebou chůvu .

Niekde v kánone sa píše že Angelika mala malé a pevné ňadrá.

čo sa Florimonda týka, u Peyracovcov človek nikdy nevie. Angeliak si predsa aj v Beárne rozviazala obväzy ktorými jej stiahli prsia aby jej padlo mlieko, pretože vznešené dámy nekoja a zhrozená babica ju našla ako veselo kojí Florimonda.
To že Florimond spal s nimi mohlo mať aj prozaickejšie dôvody: Napríklad že miestnosť kde spala Margot nebola moc príjemá a vhodná pre malé dieťa, (v kánone sa správne píše že toto malé mestopod návalom svadobných hostí a ich služobníctva praskalo vo švíkoch a ťažko sa zháňalo ubytovanie aj šľachticom) alebo že Margot mala v ten večer voľno alebo ho Angelika jednoducho chcela mať blízko seba.

Mňe zasa udreli do očí iné dva detaily:

celkom dobré zhrnutie Fouquea až na to že Fouquet hral počas Frondy na dve strany. Prekvapilo ma že na Slovenskej wiki je celkom dobré zhrnutie.
https://sk.wikipedia.org/wiki/Nicolas_Fouquet

Angelika bola podľa Kánonu z Joffreyom už predtým v krajine Baskov – pretože ho sprevádzala po cestách po jeho lénach a dokonca tam aj tancovala keď som to dobre pochopila. Spomína sa to v 8 diely. Tam Angelika tancuje s Baskami na
svätojánsku noc.

Jeje čo všetko nám zanietené Angelikoložky vo fikciách nevymyslia
do San Sebastianu na sviatok Božieho tela ... musím si o tom niečo zistiť
a ľadové nápoje skvelo zrešeršované ... ibaže zrejme iba pre tých najbohatších pretože ľad a exotické koreniny mali hodnotu ako soľ nad zlato ...

PS: Moc sa mi páči scéna kde si Joffrey pestuje malého Florimonda a rozmýšľa čo z neho raz bude.

Lole píše: *

24 říj 2023, 19:30

Jé, tak to vypadá dobře. Mě se v tom líbí, v tom že utíkají spolu. Nikdy mi moc nedávalo vlastně smysl, že jím tam jen tak nechal a myslel že se jí nic nestane. Zpříjemnila si mi den novou kapitolou fikce. Zatím se mi velmi líbí.
Normálně mě inspiruješ k tobě, abych se v rámci učení zkusila domluvit a přeložit nějaké francouzské.

Lole, ďakujem za záujem! Podľa mňa keby v kánone Joffrey utiekol a Angeliku nevzal so sebou, by zrejme nechápal celý rozsah sprisahania voči nemu. Možno by si naozaj myslel, že je za tým len kráľ, intrigy či Mazarin, a Fouquet by ho v tej chvíli nenapadol. Aj tu v tomto príbehu mu ho musela pripomenúť Angelika.

Vďaka, že vo mne vidíš inšpiráciu A ak chceš prekladať francúzske fikcie, na čo ešte čakáš? Prosím začni a obohať náš repertoár, ja si niečo také veľmi rada prečítam a verím, že nie som sama!

Tereza píše: *

25 říj 2023, 21:01

....Florimond vo svojej kolíske zamrnčal. Muž podišiel k synovi a vzal ho do náručia.
Florimonda si sice hraběcí pár na královskou svatbu vzal, ale že by dítě s nimi spalo v pokoji Předpokládala bych, že i kvůli odpočinku měli s sebou chůvu .

Tereza, ja si tiež myslím, že Florimond by v kánone nespal v izbe s rodičmi, hoci Moirrine slová majú tiež dačo do seba. Ale môžem predpokladať, že v tomto príbehu je jeho prítomnosť účelová: Angelika sa musela zobudiť, aby si všimla Joffreyho odchod. Takže Florimond musel plakať a najlepšie priamo hneď vedľa nej A samozrejme jeho prítomnosť v izbe mala vplyv aj na grófovo rozhodnutie ujsť.

Tereza píše: *

25 říj 2023, 21:01

. Dlhý krk, šikmina pleca, malé prsia vykúkajúce spod prikrývky
Angelika měla malá prsa

Ó áno! V tejto časti Angelikinho života je to tak. Mám pri sebe „Markízu anjelov“ a viackrát je tam uvedený popis jej hrudníka, dokonca aj pri veľmi podobnej scéne, ako je táto fikčná. Musím si dávať pozor, a tak vyťahujem knihy, ak si niečo potrebujem osviežiť či potvrdiť.

Tereza píše: *

25 říj 2023, 21:01

Myslím, že tím, jak Angelika přijala jako lusknutím prstů ztrátu luxusu, tak Joffreye hodně, hodně překvapila.

Si na správnej stope, tvoja poznámka trafila do čierneho, o tomto sa ešte bude hovoriť

mimi píše: *

26 říj 2023, 18:48

První část vyprávění se mi líbila. Vypadá to zajímavě a je to i napínavé. Joffrey se dozvěděl o hrozbě zatčení a rozhodl se pro útěk.
Angelika se přidala. Popis jejich cesty je vylíčen sugestivně. Jsem moc zvedavá, jak se děj bude vyvíjet dál.
Jak budou reagovat ti, kteří chystali jeho zatčení.

Super, Mimi, som rada, že aj ty čítaš! Dúfam, že sa ti budú páčiť aj ďalšie kapitoly.

moirra píše: *

26 říj 2023, 19:33

Jéje tak toto je teda prekvapenie fikcií na tému čo by bolo keby bol nikdy nieje dosť.
Srdečná vďaka Precious tebe aj autorke.

ďakujeme, dúfam, že sa bude páčiť! Takúto fikciu tu ešte nemáme, tak som si pomyslela, že by bolo zaujímavé ju sem pridať. Dlhujem to okrem iného aj Zuzanke

moirra píše: *

26 říj 2023, 19:33

Jeje čo všetko nám zanietené Angelikoložky vo fikciách nevymyslia
do San Sebastianu na sviatok Božieho tela ... musím si o tom niečo zistiť
a ľadové nápoje skvelo zrešeršované ... ibaže zrejme iba pre tých najbohatších pretože ľad a exotické koreniny mali hodnotu ako soľ nad zlato ...

Toto som si aj ja pomyslela! Ale – a to bez toho, že by som chcela znižovať autorkin talent – musím veci uviesť na pravú mieru: práve tieto časti prvej kapitoly, kde sa opisuje útek zo Saint-Jean-de-Luz a prechod na španielsku časť Bidassoy, sú umne „vytiahnuté“ z kánonu a šikovne zapracované do fikcie. Musela som pri preklade pracovať s knihou „Kráľovské slávnosti“ a až tam som si uvedomila, ako málo tento diel poznám , lebo je tam všetko, o tom tábore kočovníkov, Angelikina účasť na procesii v San Sebastiene (čo som si matne pamätala, lebo Joffrey jej vyčítal, že mu ušla do Španielska ), plávajúci most na Bažanťom ostrove atď. Nuž, mám vážne medzery v čítaní Integrále

Ak by ste si to chceli oživiť rovnako ako ja, o tomto píše AG hlavne v kap. 6 a 9. v tretej časti Integrale - "Kráľovských slávnostiach".

Druhú kapitolu mám viac-menej hotovú, tu je malá ukážka:

Joffrey de Peyrac sa otočil, okamžite zhodnotil situáciu a dal nejaký príkaz Kouassi-Bovi v arabčine. V tom istom momente černoch chytil Angelikinho koňa za opraty a ťahal ho za sebou, pričom k sebe naďalej pritískal Florimonda.
„Rýchlejšie!“ Angelika začula Joffreyho hlas a rinčanie čepelí zúrivo skrížených za jej chrbtom. „Nezastavujte!“
„Pusti ma k nemu! Kouassi-Ba, pusti ma!“ Angelika celou silou búchala päsťou po chrbte Maura, ktorý cválal na rovnakej úrovni ako ona, no on si len vtlačil hlavu medzi plecia a tvrdohlavo ju ťahal so sebou. Keď sa na obzore objavili hradby San Sebastianu, náhle sa zastavil, podal jej Florimonda, ktorý sa už dusil plačom, červený ako rak, a povedal:
„Choď, pani, cválaj tak rýchlo, ako len môžeš, zachráň malého pána. Ja sa tam vrátim," ukázal rukou v smere, odkiaľ prišli, „pán ma tam potrebuje."

Tak to jsem po přečtení ukázky zvědavá na další pokračování.
Těším se, je to napínavé.

Další krásná fixe, jsem zvědavá na zápletku. Asi budou Peyrakovci pronásledováni i ve Španělsku. Myslím si jen, že JP měl určitě nějaké peníze ve Španělsku, či možnost je získat. Jsem zvědavá zda tam bude mít ochránce. Precios, moc děkuji za překlad, udělala jsi mi velikou radost. Nemůžu se dočkat pokračování

Precious píše: *

27 říj 2023, 13:00

Ale – a to bez toho, že by som chcela znižovať autorkin talent – musím veci uviesť na pravú mieru: práve tieto časti prvej kapitoly, kde sa opisuje útek zo Saint-Jean-de-Luz a prechod na španielsku časť Bidassoy, sú umne „vytiahnuté“ z kánonu a šikovne zapracované do fikcie. Musela som pri preklade pracovať s knihou „Kráľovské slávnosti“ a až tam som si uvedomila, ako málo tento diel poznám , lebo je tam všetko, o tom tábore kočovníkov, Angelikina účasť na procesii v San Sebastiene (čo som si matne pamätala, lebo Joffrey jej vyčítal, že mu ušla do Španielska ), plávajúci most na Bažanťom ostrove atď. Nuž, mám vážne medzery v čítaní Integrále

Ak by ste si to chceli oživiť rovnako ako ja, o tomto píše AG hlavne v kap. 6 a 9. v tretej časti Integrale - "Kráľovských slávnostiach".

No ja tiež nechcem znižovať talent pani AG ale práve tie podrobné opisy z kráľovskej svadby deň po dni pochádzajú z pera kráľovského kronikára a pani AG ich hojne použila v v tomto diely. Pokúsim sa niekde nájsť ten zdroj, mám pocit že to aj vyšlo ako kniha. Takže toto pani AG v podstate umne vytiahla z kráľovskej kroniky a zamontovala do knihy.
V prípade dielu Integrále Kráľovska Svadba musím povedať že to pani AG prehnala a precpala to historickými udalosťami a je tam príliš málo Joffreya a Angeliky - čo samozrejme na druhej strane necháva priestor pre zanietené písateľky fikcií ktoré radi doplňujú kánon.

Zuzanka62 píše: *

27 říj 2023, 22:58

Další krásná fixe, jsem zvědavá na zápletku. Asi budou Peyrakovci pronásledováni i ve Španělsku. Myslím si jen, že JP měl určitě nějaké peníze ve Španělsku, či možnost je získat. Jsem zvědavá zda tam bude mít ochránce.

Veľkomožný pán Rescator niekde v kánone o sebe hovorí že má príbuzných u všetkých kráľovských dvorov Európy - čo sa ani nečudujem, keďže je posledným potomkom Toulouských grófov. Nejneskoršie v momente keď sa človek dostane do Toulouse pochopí ako veľmi tam cítiť že to mesto nieje ďaleko od Španielskych hraníc. Joffrey mal podľa kánonu aj léna blížšie u španielskych hraníc - V Bearne a v Baskickej časti.

V čase kráľovskej svadby bolo ťažko v meste zohnať ubytovanie - a Joffrey z Angelikou sa ubytovali v dome nejakej jeho tetičky. Musím nájsť ten citát.

Tuto som napísala viacej a pridala citáty:

https://angelique.cz/phpBB321/viewtopic ... 746#p32746

Precious, Vidím,že jsi nám přeložila novou fanfikci s originální zápletkou
Díky. Tentokrát Joffrey pochopil včas, že v nebezpečí je celá jeho rodina. Poděkuj mým jménem také autorce. Jak bude žít rodina de Peyrac na útěku ? Jsem si jistá, že Joffrey se o svou rodinu postará.

Sob píše: *

30 říj 2023, 20:58

Precious, Vidím,že jsi nám přeložila novou fanfikci s originální zápletkou
Díky. Tentokrát Joffrey pochopil včas, že v nebezpečí je celá jeho rodina. Poděkuj mým jménem také autorce. Jak bude žít rodina de Peyrac na útěku ? Jsem si jistá, že Joffrey se o svou rodinu postará.

Sob, ďakujem/e za záujem, autorke som poslala link na diskusiu, takže si možno sama nájde Tvoje poďakovanie.

Veľmi sa mi páčia vaše úvahy, milé dámy, ako budú naši hrdinovia žiť u príbuzných v Španielsku a ako sa Joffrey o svoju rodinu postará. Ale bude to naozaj tak? Druhú kapitolu: "San Sebastian" práve pridávam na stránku. (opäť obsahuje úryvky z "Kráľovských slávností"). Príjemné čítanie!

Precious píše: *

27 říj 2023, 13:00

Lole, ďakujem za záujem! Podľa mňa keby v kánone Joffrey utiekol a Angeliku nevzal so sebou, by zrejme nechápal celý rozsah sprisahania voči nemu. Možno by si naozaj myslel, že je za tým len kráľ, intrigy či Mazarin, a Fouquet by ho v tej chvíli nenapadol. Aj tu v tomto príbehu mu ho musela pripomenúť Angelika.

Vďaka, že vo mne vidíš inšpiráciu A ak chceš prekladať francúzske fikcie, na čo ešte čakáš? Prosím začni a obohať náš repertoár, ja si niečo také veľmi rada prečítam a verím, že nie som sama!

Díky za povzbuzení ale zatím si netroufám. Jsem zatím v začátečnících ale možná až skončí další projekt můžu to zkusit a přece jenom se tím něco dá naučit. Dost jsem četla o lide z USA a Velké británie, co si chěli přečíst Angeliku v Qubecu, které je jen ve francouzštině a tak se jí díky tomu naučili.

Pokracovani se mi moc líbí, má jedinou vadu - je krátké. Nemůžu se dočkat pokracovani.
Opet dekuji Precios za skvělý překlad.

Jinak každá fikce je milým přínosem.

Precious, díky za přidání další kapitoly.
Je to napínavé a doufám, že to s hrdiny dopadne dobře.
Jsem zvědavá, jak se to bude dále vyvíjet a těším se na další pokračování.

Pokračování je napínavé. Zranění Joffreye je vážné, nedovedu si představit, že by nyní pokračovali v útěku. Jsem opravdu zvědavá, jak si autorka s touto situací poradí.
Prohlížela jsem si San Sebastian, je to nádherné místo. Všechna zmíněná místa jsou pohromadě na tomto odkazu :
https://www.barcelo.com/guia-turismo/en ... sebastian/

A z wikipedie obrázek z roku 1622:

Nádherné pokračování. Bude otec Fernando Joffreye operovat? Možná hraběte zbaví kulhání. Chápu, že Angeliku udivilo, že kněz považovaný za svatého je zároveň léčitelem, ale myslím, že otec Fernando je víc lékař než léčitel.

Pokračovanie som si už prečítala dva krát. Ale až teraz sa dostávam ku komentáru. Lebo som nechcela napísať iba tri riadky – to by som bola mohla hneď.

Je skvelé že každá fikcia sa zaoberá iným obdobím. Priznám že som moc nedúfala že sa niekto bude zaoberať kráľovskou svadbou.. hoci už aj ja som sa dávnejšie pohrávala s myšlienkou čo keby bolo keby ....
Autorke aj prekladateľke: veľmi dobre sa to číta. Má to dej, spád, je tam hromada narážok na kánon...

V minulom komentári som zabudla povedať že mi to tak trochu pripomenulo historického Andojosa ktorý sa počas povstania proti kráľovi hral z kráľovskými vojakmi ako mačka s myšou, neustále utekal cez hory do španielska a znovu sa vracal na Francúzsku stranu aby útočil na kráľovské vojsko. V skutočnosti prvý krát v histórii Francúuska armáda vstúpila do mesta San Sebastian po prvý krát až v roku 1719, čiže oficiálne Angeliku a Joffreya vtedy an španielskej strane nikto prenasledovať nemohol. Neboli teda tí lupiči Fouqueovi ľudia?

Zaujímavé by bolo aj zistiť kde v krajine Baskov mal Joffery de Peyrac svoje léna. No istotne na francúzskej strane.


Ach! Tereza našla super link a ja som to v Nemčine nevedela nájsť.
Toto je teda San Sebastian ktory Baskovia volaju Donostia-San Sebastián, či iba zjednodušene Donostia.

https://de.wikipedia.org/wiki/Donostia- ... sti%C3%A1n

Úbohý Joffrey !

Ach jaj! Mne už kedysi Jeanne vyčítala že som Joffreya nechala zmasakrovať už po súboji, a teraz tu máme masaker ešte horší. Úbohá Angelika! Čo by si len počala bez verného Kouassi-Ba.

Som zvedavá akú úlohu vo fikcii bude hrať dievčina s pekným menom Orkin. Bude to niečo podobného ako záchrankyňa Cantora a Florimonda Javotte? No už teraz veru hodne pomohla!

Samozrejme že Otec Fernando a jeho hrba kníh zaujala (tie knihy by istotne zaujali aj Joffreya). Držím Joffreyovi palce, pretože ten teraz potrebuje nielen dobrého liečiteľa ale istotne aj dobrého chirurga.
(spomínate si ktorá bola najstaršia medicínska fakulta v Europe ? má to súvis z Joffreyom)

No držim Joffreyovi a Angelike palce a teším sa na ďalšie pokračovanie.


---------------------------------------------

Poznámka pod čiarou, nuž taká dlhšia, však ma už poznáte

Španielsku stranu nemám nejako zrešeršovanú, napriek tomu mi už podľa názvov bolo ihneď jasné že tie spomínane kulinárske kreácie musia byť jedlami modernej doby, a nepasujú do hostinca 17 storočia. Pri písaní historických fikcií sú rešerše skutočne dôležité – inak prezentujeme čitateľom pokrivenú predstavu o konkrétnej historickej dobe. Autorka bohužiaľ Angeliku kŕmi vo veľkom štýle jedlami ktoré v 17 storočí ešte neexistovali. Napríklad Alcachofas con almejas je konkrétna kreácia jednej reštaurácie z roku 1962, syr Idiazabal tiež kreácia z roku 1987, Bacalao al pil-pil je kreácia z roku 1836. O mini-sendvičoch radšej pomlčím.
Ale aspoň nápoj Hypocras už existoval v 16 storočí a autorka nás takto aspoň previedla kulinárskym svetom toho miesta ako ho môžeme zažiť ak tam zavítame v časoch dnešných – takže už vieme čo si dáme ak tam pôjdeme.

Čo sa jedlo v španielskych, pardón , baskických hostincoch 17 storočia môžem zistiť – len aby sme neboli sklamané. V každom prípade ale vtedy aspoň všetko ešte bolo BIO a ECO, alias umelé hnojivá postreky neexistovali a ani masový chov zvierat. Syry sa robili ručne a nepridávali sa do nich žiadne umelé látky ani enzýmy. More nebolo znečistené tonami odpadu, plastu a ropného oleja. Teda ryby a morské potvory museli byť tiež božské. Takže by sme si určite pochutnali aj v tom 17 storočí, hoci pochybujem že by nám s toho spravili nejaké jednohubky. Napokon sendviče vynašiel v 18 storočí Lord Sandwich, preto sa tak volajú. A odvtedy sa kadejaké chlebíčky a všakovaké jednohubky začali podávať po celej Európe.

Je to tam definitívne nádherné:

Precious píše: *

27 říj 2023, 13:00

Toto som si aj ja pomyslela! Ale – a to bez toho, že by som chcela znižovať autorkin talent – musím veci uviesť na pravú mieru: práve tieto časti prvej kapitoly, kde sa opisuje útek zo Saint-Jean-de-Luz a prechod na španielsku časť Bidassoy, sú umne „vytiahnuté“ z kánonu a šikovne zapracované do fikcie. Musela som pri preklade pracovať s knihou „Kráľovské slávnosti“ a až tam som si uvedomila, ako málo tento diel poznám , lebo je tam všetko, o tom tábore kočovníkov, Angelikina účasť na procesii v San Sebastiene (čo som si matne pamätala, lebo Joffrey jej vyčítal, že mu ušla do Španielska ), plávajúci most na Bažanťom ostrove atď. Nuž, mám vážne medzery v čítaní Integrále

no autorka sa istotne narobila kým to načítala a ako si ty vyjadrila umne zapracovala do fikce

aspoň nás naštartovala osviežiť si pamäť ohľadom tohto dielu integrále

Moiro, I mne velká knihovna otce Fernanda zaujala

Sob píše: *

09 lis 2023, 22:51

Nádherné pokračování. Bude otec Fernando Joffreye operovat? Možná hraběte zbaví kulhání.

toto sa priam ponúka, však, milá Sob? ďakujem za tvoje slová!

Zuzanka, Mimi – ďakujem za feedback, som rada, že môžem na fórum priniesť niečo, čo rozprúdi diskusiu!

Tereza, Moirra, ďakujem za obrázky a link na San Sebastian, aj ja som si čosi musela vygúgliť, hlavne, aby som dobre opísala miesta v zálive La Concha a celkovo získala predstavu o oblasti, v ktorej sa pohybujú naši utečenci. Vyzerá to tam krásne a drsne. Musím sem pridať dáke podrobnejšie fotky Santa Clary, keďže tam sme sa akurát v našom príbehu dostali.

Moirra, autorka Vitael si prečítala tvoje poznámky k autenticite jedál a poslala mi správu, že túto fanfiction napísala za tri dni v rámci literárneho súboja pre ich web, takže naozaj niektoré veci nezrešeršovala tak dôkladne, ako by sa možno malo. Zistila teraz ale, že baskické jedlá, ktoré tu opisuje, sa síce presne takto v 17. storočí nevolali, ale mnohé z nich sa už vtedy v takomto zložení servírovali. Napríklad toto zistila o tapase:

Tapasom sa v Španielsku nazýva akékoľvek malé jedlo, ktoré sa podáva v bare si pivom alebo vínom. Častokrát je malý tapas zahrnutý v cene nápoja.
Už v dávnych časoch bolo tradíciou položiť predjedlo (kúsok chleba alebo šunky) na pohár alebo krčah s vínom (aby sa ochránil obsah od múch a prachu). Ale keď – v súlade s dekrétom kráľa Alfonsa X. Kastílskeho (v 13. storočí) – bolo prikázané, aby každému vojakovi v jeho službách v hostinci naservírovali okrem vína aj malé jedlo zadarmo (aby sa veľmi neopil), začali majitelia krčiem robiť tieto pokrmy zadarmo čo najmenšie. Takto vznikla tradícia takýchto „snackov“.

A „pincho“ je malý snack v severnom Španielsku, takže si ho Angelika v podstate aj mohla vychutnať.

A ešte našla Vitael aj niečo k sendviču:

„Vynálezcom“ sendviču, resp. chleba s maslom, bol Mikuláš Koperník. Na začiatku 16. storočia, keď bolo Poľsko vo vojne s Rádom nemeckých rytierov, začala sa medzi vojakmi šíriť nepochopiteľná epidémia. Spôsobil ju špinavý chlieb. Aby bolo možné rozlíšiť medzi „čistým“ a „špinavým“ chlebom, Koperník navrhol natrieť čerstvý chlieb maslom.

Ináč Vitael veľmi pekne ďakuje všetkým vám, ktoré čítate a poslali ste jej recenzie.

Precious píše: *

24 lis 2023, 10:32

Moirra, autorka Vitael si prečítala tvoje poznámky k autenticite jedál a poslala mi správu, že túto fanfiction napísala za tri dni v rámci literárneho súboja pre ich web, takže naozaj niektoré veci nezrešeršovala tak dôkladne, ako by sa možno malo. Zistila teraz ale, že baskické jedlá, ktoré tu opisuje, sa síce presne takto v 17. storočí nevolali, ale mnohé z nich sa už vtedy v takomto zložení servírovali.

To napísala tak rýchlo? No bravo, to jej teda tlieskam!

Tri z tých piatich jedál sú bohužiaľ novodobé kreácie konkrétnych reštaurácii a kuchárov, preto je v kuchárskej encyklopédii presný čas a miesto kedy ich niekto vymyslel ako celkom nové kreácie (žiadny vychýrený kuchár by sa nepreslávil kreáciou ktorá by sa už predtým bežne varila )- ale to s tými jednohubkami na zakrytie krígla či pohára je osvetlujúce a zábavné.
Aj to že miniatúrne "pinchos" vznikli vlastne z lakomstva krčmárov.

Chleba s niečim natretým či už masťou alebo maslom existuje určite už storočia pred Koperníkom, určite odkedy existuje chleba. Aby bol sendvič sendvičom musí mať oblohu ale na pinchos zrejme stačia aj nátierky. Musím pokorne priznať že som celkom nepochopila aký je rozdiel medzi (novodobými) pinchos a tapas. Španielske tapas sú v každom prípade 100 krát chutnejšie ako sendviče - sliny sa mi v ústach zbiehajú už len keď na ne pomyslím, a mávajú bohatú oblohu.

Inak ale som rada že máme zoznam jedál ktoré by mal človek ochutnať ak sa tam dostane. Z Bordeaux je to tam totižto naskok, a uvažovali sme že by sme tam dali odbočku ak by sme v budúcnosti odtiaľ robili náš okruh po Poitou, Angelikynom rodnom kraji. Teraz už vidíme že sa veru oplatí prejsť aj na Španielsku stranu. a pochutnať si

Neviem či ste si niektorá pozerali to video čo som sem pridávala, že od svadby Ľudovíta XIV sa Španieli a Francúzi ešte nedohodli komu Bažantí ostrov patrí, a preto patrí pol roka jednomu a druhého pol roka druhému štátu - a pre istotu naňho vôbec nikoho okrem vojakov nepúšťajú.

Precious píše: *

24 lis 2023, 10:32

Sob píše: *

09 lis 2023, 22:51

Nádherné pokračování. Bude otec Fernando Joffreye operovat? Možná hraběte zbaví kulhání.

toto sa priam ponúka, však, milá Sob?

presne tak! to sa hlavne pri tom zranení doslova ponúka- veď aj Abd-El-Meshrat liečil Joffreyovi otvorenú ranu na nohe ktorú mu pre zmenu vtedy spôsobil kat keď ho naťahoval na škripci

ja som teraz čumákovala do mapy Francie čo mi tu visí v izbe a snívala o ´dalších šialených dovolenkách,
je tam aj ten správny kúsok Španielska
všimli ste si že kúsok odtiaľ je v Španielsku mesto TOLOSA? tak sa volá, ako vieme, Toulouse v okcitánštine

Precious píše: *

24 lis 2023, 10:32

Sob píše: *

09 lis 2023, 22:51

Nádherné pokračování. Bude otec Fernando Joffreye operovat? Možná hraběte zbaví kulhání.

toto sa priam ponúka, však, milá Sob? ďakujem za tvoje slová!

Precious, Opravdu se to samo nabízí.

Prinášam malú ukážku z 3. kapitoly. Táto časť je najdlhšia, obsahuje veľa pasáží z rôznych dielov kánonu, preberajú sa v nej rozličné témy, napr. náboženstvo a matematika. Stále mám jednu stať, ktorej preklad mi robí problémy, možno budem potrebovať pomoc odborníka, ehm, Terezy. Ak máš čas, ozvi sa mi, prosím!

„Vo vašom dome, svätý otče, sa uchýlila rodina zločinca na úteku,“ muž hovoril po španielsky s ťažkosťami, plietol si slová a každú chvíľu sa zakoktával. „Máme príkaz na zatknutie podpísaný Jeho Veličenstvom Ľudovítom XIV.“
Otec Fernando trpezlivo počúval, čo mu hovorí nezvaný návštevník, a potom odpovedal najčistejšou francúzštinou:
„Žijem tu len ja a dievča, ktoré mi pomáha s domácimi prácami. Rodina ju zavrhla, nemá kam ísť a pracuje tu za stravu. Hostia navštevujú Santa Claru zriedkavo - raz za týždeň alebo dokonca dva nám nosia jedlo zo San Sebastianu. Takže vás môžem ubezpečiť, že neukrývam utečencov ani ich rodinných príslušníkov.“
„Alebo," vymenil si muž pohľady so svojimi spoločníkmi, „sú tajne ukrytí niekde na ostrove?"
„To je nemožné," povedal rozhodne svätý otec, „ostrov je príliš malý, cudzincov by som si určite všimol."

Ó Tak to je napínavé! A vtipné (čo sa tej jazykovej výmeny týka)
Fikcia ma zaujala, tak už sa teším na pokračovanie!

PS: Ako ma poznáte teraz si pôjdem rešeršovať Santu Claru a históriu ostrova.

Zatiaľ iba niečo z histórie

Pred 1000 rokmi boli v zálive San Sebastian dva ostrovy, pretože pri prílive sa hora Urgull (atol Urgull) stala ostrovom. Koncom 19. storočia bola močaristá alebo piesočná oblasť spájajúca štvrte Amara a Stará štvrť urbanizovaná a odvtedy je veľmi ťažké vnímať Urgull ako ostrov.

Ostrov navštívil František z Assisi v roku 1220. Žil veľmi chudobne, a tak pri tejto návšteve veľmi ochorel a veľmi prechladol. Trvalo mu asi šesť týždňov, kým sa zotavil v kláštore, ktorý v tom čase existoval na mieste, kde dnes stojí palác Miramar. Je veľmi pravdepodobné, že myšlienka postaviť (alebo obnoviť) pustovňu na ostrove svätej Kláry prišla Františkovi z Assisi na um práve počas tohto pobytu.
Klára Sciffi (1193 - 1253), ktorá sa v neskorších rokoch stala svätou Klárou a zakladateľkou rádu klarisiek, bola spolupracovníčkou Františka z Assisi a zvykla s ním cestovať. Odtiaľ pochádza aj názov ostrova.

V roku 1362 bola na vrchole ostrova postavená pustovňa. Pustovňa prešla v priebehu storočí rozsiahlymi zmenami.Ostrov Santa Clara bol pred viac ako 50 rokmi vyhlásený za historické centrum národného záujmu a počas svojej histórie zažil množstvo vzostupov a pádov.
Na konci 14. storočia na počesť Santa Clary postavená pustovňa bola neskôr premenovaná na San Bartolomé. Dnes z pustovne nič nezostalo - počas španielskej vojny za nezávislosť (1813) ju zničili francúzske vojská.

Ostrov sa stal miestom karantény pre chorých, keď mor koncom 16. storočia spustošil Pyrenejský polostrov.
Vlastníctvo ostrova Santa Clara previedol štát na radnicu mesta San Sebastián až v roku 1968.

No tak to je skutočne nádhera! Ale štverať by som sa tam hore asi nechcela.

Moiro, Víš, že si Klára z Assisi dopisovala se sv. Anežkou Českou ? Autorka fanfikce vytvořila spojení mezi světci z Assisi a Angelikou. To je neuvěřitelné.

Dievčatá, ďakujem za podnety. Je zaujímavé, Moirra, že si napísala o tej epidémii, bude o nej reč aj teraz - a okrem nej preberieme množstvo tém, presne v duchu kánonu si nebudeme len zaľúbene hrkútať, ale ponoríme sa aj do filozofie, náboženstva či bylinkárstva. Ako som už minule uviedla, táto kapitola obsahuje viacero pasáží z celej knižnej série, ale samozrejme sú zručne vložené do iných situácií a dialógy sa netýkajú tých istých postáv ako v origináli. Tu musím povedať, že som si uľahčila robotu a tieto pasáže som len odpísala zo slovenského prekladu kníh zo 70. rokov, takže je možné, že budú oproti iným častiam kapitoly pôsobiť trošku lyrickejšie a možno aj archaicky.

A ešte jedna dôležitá vec: zopakujem, že ide o odchýlku od kánonu, tak aby vás nerušilo, že autorka vynechala pre účely zápletky jednu veľmi dôležitú udalosť v Angelikinom živote.

A teraz už prestanem kecať a prajem vám príjemné čítanie (ako stvorené pre zimné chvíle oddychu so šálkou teplého nápoja v ruke). 3. kapitola: "Santa Clara".

Precious, Nádherná kapitolola přesně v duchu paní AG. Od začátku mi bylo jasné, že otec Fernando bude hraběte operovat. Dokáže si otec Ferndando konečně odpustit ? Myslím, že k odpuštění sobě samému ho chtěl Joffrey přivést citátem z knihy Kazatel. Setkají se naši hrdinové ještě se svým novým přitelem. Díky za překlad.

V tejto časti am najviac zaujali Angelikine bylinky a Joffreyove filozoficko-mysticky rozhovor z otcom Fernandom.
Kázateľ patrí u prorokov k mojim obľúbencom.

Dobrá vsuvka s Carmencitou.
Musím priznať že pri tej príhode z Arain ma autorka dostala - a vôbec mi to nezaplo.
Bohužiaľ v momente rozuzlenia sa mi pred očami zjavila automaticky Nora Arnezeder zo sfilmovania z roku 2013 a zhrozene som si vravela ako to asi dá Angelika s tých svojich krásnych vlasov dolu, . (a tiež ma napadlo že by som to na kúsku vlasov raz skúsila) Ešte dobre že si ich aspoň neostrihala.
Ako to že sa jej zmenili oči? No ten tmavý rám vlasov možno reflektuje inak.

Ako milovníčku vieruhodnej histórie ma potešilo pripomenutie historických bludov pastora Rocheforta. za ktoré vďačíme pani AG - vďaka Angelike sa teda aspoň mne poriadne rozšírili historické obzory. Aj keď knihy toho pastora boli krásne ilustrováné a boli tam samozrejme aj pravdivé veci.

Keďže ho mám zrešeršovaného, viem že skutočný Páter Rochefort jednu celú dekádu žil v Karibiku, a niekedy po roku 1640 sa odtiaľ vrátil, a viacej už necestoval. Usadil sa v Rotterdame ako pastor na zvyšok svojho života a tam napísal svoju známu knihu ktorá vyšla v roku 1658. Zomrel v roku 1683. Pridám o ňom viacej, keď už sa znovu spomína.

Takže už vieme kam sa asi cesta bude uberať - Angelike sa tým vlastne plní detský sen.

-----------------------
Poznámka pod čiarou: Chriurgické umenie pátra Fernanda som nekomentovala zámerne - beriem to ako zázrak a hotovo. Vravím to lebo som mala známu ktorej sa takéto niečo nezrastalo, a to pri všetkých vedomostiach a možnostiach 21 storočia. Vtedy sme to podrobne rešeršovali a viem o tom hodne - pani AG vedela prečo udala ako dôvod Joffreyovho krívania skrátené šľachy a nie niečo iné, lebo si bola vedomá že už aj tam sa v 17 storočí pohybuje na hrane možností.

Moc pěkné pokračování příběhu, kdy se Joffrey a Angelika neodloučili na dlouhou dobu.
Kromě témat, o kterých už psaly Moirra a Sob, mě zaujalo, jak měl Joffrey čas poznat Angeliku, jaká byla v dětství. Její zájem o bylinky a využití všeho, co jí naučila Meluzína.
Navíc měl možnost se přesvědčit, že Angelika ho opravdu miluje a dokáže být šťastná i bez jeho bohatství.
Moirro, také mě zaujala věta o jiné barvě očí.
Převleku byl asi opravdu uvěřitelný, když měla i falešný hrb, na který šikovně upozornil otec Fernand.

Prepáčte, dámy, že sa k tomuto dostávam až teraz, ale mám to momentálne v živote dosť "nahusto" a smutne musím skonštatovať, že odkedy som sem dala tretiu kapitolu, na štvrtej som neurobila ani čiarku Ale ďakujem veľmi pekne za milé recenzie - naozaj je to v duchu kánonu a to ma hreje mi pri srdci. Mimi, aj mne sa páčilo, ako sa Joffrey a Angelika viac spoznali a že jej naozaj nezáležalo toľko na peniazoch a postavení. Je pravda, že tu síce netrela biedu tak ako po Joffreyho "poprave", ale naozaj sa mohla nudiť a taký život ju mohol otravovať potom, čo prežila roky plné hojnosti, ruchu a obdivu. Našťastie, veľká mondénna dáma je len jedna časť Angelikinej osobnosti. Ona vie byť šťastná aj v jednoduchom prostredí a nájsť v ňom zmysel života...

Moirra, konečne viem, čo si myslela pod tou Norou a jej odfarbenými vlasmi Dnes dávali na jednom českom kanáli ten nový film a náhodou sme to zapli, tak som si to nahrala a časť aj odpozerala. Ach bože, ach bože, ach bože. Nemám slov - a nielen k Noriným vlasom. Som pevne presvedčená, že Angelika z tejto fikcie to urobila šikovnejšie a že vyzerala desaťkrát lepšie - veď aj Joffrey jej povedal, že je ešte krajšia, ako s blond vlasmi. A farba vlasov naozaj dokáže opticky "zmeniť" aj farbu očí - minule si moja dlhovlasá čiernovlasá susedka dala parochňu s krátkymi hnedými vlasmi a oveľa silnejší make up, ako bežne nosí, a mne chvíľu trvalo, kým som ju spoznala, lebo aj oči jej vyzerali inak

Sob, myslím si, že otec Fernando je sympatický a trochu tu prevzal rolu otca Jána z dielu o vzbure v Poitou. Aj ten rozhovor o matematike pochádza z Nieulského kláštora z toho dielu. Manželia de Peyrac sa vydávajú na cestu, takže mnícha už nestretneme, ale opäť sa na scénu vráti Kouassi-Ba a prezrieme si ďalšie španielske mesto. A kam povedú kroky grófa de Peyrac a jeho ženy? Dúfam, že to čoskoro dokončím a predstavím vám poslednú časť a epilóg!

Konečně jsem se dostala ke čtení této fikce, jejíž přítomnost na fóru již nějakou dobu eviduji, ale nebylo kdy číst. Diskusi jsem nečetla, abych se nedočetla spoilery, a tak zatím hezky postupně:

1. KAPITOLA

Angeličina reakce na zjištění, že manžel na noc někam pokoutně odjíždí, mi přišla trochu přehnaná, v tu chvíli ještě nemohla vědět, že Joffrey prchá na dobu neurčitou, bez rozloučení a uvedení místa pobytu. Naopak se mi ale líbilo, že se jí svěřil, hrozbu nepodceňoval, a že si oba záhy dali dvě a dvě dohromady a uvědomili si, že nebezpečí hrozí jim oběma.

Nevybavuji si teď časovou osu, kterou jsem sestavovala k procesu, ale angažoval se již v tuto chvíli v celé věci Fouquet? Vybavují si, že na počátku stalo arcibiskupovo nařčení, kdy chtěl Peyraka soudit u církevního soudu a ukázat mu, kdo je z nich dvou pánem. Jeho obvinění si pak král / Fouquet vzal jako záminku a dotáhl to mnohem dál, než kam to Fontenac měl v úmyslu.

Oceňuji, že manželé Peyrakovi zvládli vše opustit, luxus, majetky i přátele, a vyrazili nalehko. Pokud Joffrey už v tuto chvíli kalkuloval s tím, že třeba přijde o majetky, byl to odvážný krok. Ale třeba s sebou má v sedlových brašnách kromě svačiny i nějakou hotovost . S ohledem na jeho obchody s mulami, ve Španělsku bude jistě mít kontakty, které mu pomohou. Což je určitě lepší startovní pozice než měli Hugenoti při svém útěku z La Rochelle, který taky proběhl velice kvapně.

Edit po přečtení komentářů: Tak to já se musím pochlubit, že odkazy na Integrále jsem postřehla, včetně slavnosti božího těla na španělské straně, kam se Angelika s dvořany vypravila. O to víc mi přijde ta první reakce na Joffreyův odjezd přehnaná - v celém tomhle díle spolu manželé tráví jen minimum času a každý má de facto svůj program.

2. KAPITOLA

Říkám si, jestli by takový kousek od Saint Jean de Luz a plánované slávy byli bandité, jestli by se jim vyplatilo čekat na malé ryby - ty velké už byly na svatbě. Jak jsem ho chválila, že vyrazil nalehko, Joffrey udělal chybu, že s sebou nevzal ještě někoho. Nechat Angeliku ujet a bloudit v neznámém městě samotnou mi přišlo hodně nezodpovědné.

Pobavil mě hrdinky apetit navzdory ohrožení a nejistotě, kde je muž a zda se setkají. Vybavila se mi scéna svatby na Plessis, kdy rozzuřený Filip sledoval večeřící manželku .

Další risk mi přišlo nechat jediné dítě u cizích a trajdat po lese, obzvlášť po předchozí zkušenosti s lupiči. Peyrakova zranění mi přijdou až moc, stačilo nechat mu zlomit pár žeber a vykloubit rameno, ale otevřená zlomenina?? Díkybohu, že Angelika není žádná cimprlína a ovládá díky dětství v Monteloupu s Nicolasem a bratry + se školou čarodějnice Meluzíny zdravovědu. Něco mi ale říká, že do toho Bilbaa jen tak nedojedou...

Musím se podívat do starých přednášek z kodikologie, jak to bylo s vlastnictvím knih. Před vynálezem knihtisku to byla hodně drahá záležitost a mnoha svazkové knihovny utopií. S tištěnými knihami došlo k jejich rozšíření, ale pořád to nebyla úplně masová záležitost.

Edit po přečtení komentářů: Vidím, že ta knihovna zaujala i ostatní .

3. KAPITOLA

Peyrakovi měli štěstí, že otec Fernando nebyl žádný fanatik, ale duchovní střihu opata Jana. Jaký rozdíl oproti pyšnému Fontenacovi nebo zaslepenému otci d'Orgeval. Moc se mi líbil rozhovor F s JP i citáty z Bible. Z textu je cítit, že si autorka dala velikou práci s reáliemi a nevařila z vody, stejně jako cit překladatelky, která s překladem jistě měla spoustu práce.

Otevřená zlomenina se rázem hodí, kněz - lékař spojí "příjemné s užitečným" a rovnou Joffreyovi spraví nohu. Rozhodně fundovaněji a méně invazivně než "ortoped" mistr Aubin.

Je zajímavé sledovat, jak se mladičká Angelika, kterou život neprofackoval tak důkladně jako její knižní předobraz, dostala tam, co v Novém Světě. Oceňuji, že oproti 2. kapitole zde dostal prostor i její manžel, a že jsme mohli být svědky jejich poznávání a prohlubování vztahu. Tohle mi v kánonu chybí - a o tom, že nejen mně, svědčí i starší fikce od Moirry, Jeanne nebo Terezy. Moirra tuším jako jediná taky využila motiv Angeličiny znalosti bylinek

Kam na tom ostrově schovávali Maura? Pokud se šeptalo o zlatovlasé čarodějnici, jistě by se šuškalo i k tom, že na ostrově s ní žije statný černoch. Zmínka o Carmencitě pobavila. Manžel ji asi po zmizení Peyraka coby soka v lásce propustil z kláštera, kam ji zavřel krátce před královskou svatbou . Copak jí Angelika asi umíchala?

Edit po přečtení komentářů:

Haha, taky jsem si při čtení vzpomněla na Zeitounovu Angeliku a obarvenou + ostříhanou Noru .

Když jsem koukala na vzhled ostrůvku, nevím tedy, kde Joffrey Angeliku miloval v trávě... Ta skaliska nevypadají pohodlně... Velikost ostrova a jeho blízkost k jiné pevnině navíc dávají tušit, že by manželé při jejich chvilkách někdo bez problémů mohl sledovat přímo z města .

Precious píše: *

14 led 2024, 16:40

Sob, myslím si, že otec Fernando je sympatický a trochu tu prevzal rolu otca Jána z dielu o vzbure v Poitou. Aj ten rozhovor o matematike pochádza z Nieulského kláštora z toho dielu.

Precious, Otec Fernandéz je vážně sympatický a skutečně trochu v příběhu zastupuje otce Jana,který Angelice v těžké chvíli pomohl najit klid i samu sebe. Stejnou pomoc otec Fernandéz poskytl i hraběti de Peyrac.

Sob, omlouvám se za úpravu komentáře, zkrátila jsem citovaný příspěvek od Precious. Zase se tu na fóru rozmáhá "tapetování" .

Penelopo, Díky

Mimi a Penelopa - zhrnutia o tlači a o knižniciach som presunula do témy

Knižnica a cesty Joffreya de Peyrac -lebo by bolo škoda nemať to tam takto pekne stabuľkované

https://angelique.cz/phpBB321/viewtopic.php?f=1&t=657

Penelopa, ďakujem/e za obsažnú a hodnotnú recenziu! Dúfam, že si to prečítala aj autorka - ak nie, musím ju upozorniť, dnes jej budem písať.

PenelopaW píše: *

10 úno 2024, 23:03

Angeličina reakce na zjištění, že manžel na noc někam pokoutně odjíždí, mi přišla trochu přehnaná, v tu chvíli ještě nemohla vědět, že Joffrey prchá na dobu neurčitou, bez rozloučení a uvedení místa pobytu.

O to víc mi přijde ta první reakce na Joffreyův odjezd přehnaná - v celém tomhle díle spolu manželé tráví jen minimum času a každý má de facto svůj program.

Vidíš, a mňa toto vôbec nenapadlo, a že malo! Je to asi preto, že vnímam Integrále verziu - hlavne teda Kráľovské slávnosti - ako takú fanfiction a kánon je pre mňa pôvodná verzia. Kde sú teda manželia viac-menej stále spolu, netúlajú sa po Španielsku a netrávia na svadbe celé týždne. Skvelý postreh!

PenelopaW píše: *

10 úno 2024, 23:03

Pobavil mě hrdinky apetit navzdory ohrožení a nejistotě, kde je muž a zda se setkají. Vybavila se mi scéna svatby na Plessis, kdy rozzuřený Filip sledoval večeřící manželku .

áno, aj ja som presne na toto isté myslela, keď som čítala a prekladala túto kapitolu. Angelikin apetít je povestný!


A nepáči sa ti, aký bol de Peyrac "dorantaný"? Nuž, katovi unikol, tak aby to nemal také ľahké ani v tejto svojej "životnej verzii".

V každom prípade, ideme do finále. Tu je ukážka z poslednej kapitoly (ešte nie je úplne dočistená, takže sa môže meniť):

Neďaleko tržnice La Ribera sa nachádzala jedna z hlavných atrakcií Bilbaa - Kostol sv. Antona, perla neskorej gotiky, a most s rovnakým menom. Gróf Angelike povedal, že takmer tristo rokov predtým, ako na tomto mieste vybudovali prvý kostol, bol na skale pri brode, kde cez rieku prechádzali karavány naložené vlnou z Kastílie, postavený sklad a až v 14. storočí vzniklo prvé mestské opevnenie, ktorého ruiny bolo vidieť dodnes.
„Vďaka svojej priaznivej polohe pre obchod a mestským slobodám, ktoré si Bilbao užívalo ako mesto v Biskajsku, začalo rýchlo rásť. Vnútorné vojny Španielska sa ho dotkli málo, ale vojnami s Francúzskom veľmi trpelo. Musíme byť ostražití a pokiaľ možno nevstupovať do konfliktov s miestnymi obyvateľmi.“
Angelika a Kouassi-Ba jednohlasne prikývli.

super! som už zvedavá na pokračovanie

bavili sme sa už tu niekde o tom že Angelika v 8 diely spomína ako ju Joffrey vodil po krajine a boli aj v krajine Baskov, kde mal očividne tiež nejakú dŕžavy ? myslím že som to tu už spomínala

myslíte že Joffrey vedela aj baskicky? španielsky definitívne vedel, a mal v španielsku aj rodinu - takže ak zvyšní budú mlčať aspoň v tom jazyku sa musí definitívne dohovoriť !

Tuto je ten úryvok ako Joffrey vzal Angeliku do Baskicka:

https://angelique.cz/phpBB321/viewtopic ... 597#p23597

Milé dámy, k dispozícii je posledná kapitola a epilóg. Pozývam vás do Bilbaa a ešte kamsi...

A chcem sa veľmi pekne poďakovať autorke za to, že mi dovolila preložiť tento krásny príbeh a aj za pomoc s prekladom. Napísala si toho veľa, milá Vitael, a rada by som ďalšie tvoje slová sprostredkovala aj českým a slovenským fanúšičkám Angeliky, takže dúfam, že sa v budúcnosti opäť "stretneme".

No to je super! Už zasa budeme mať ďalšie ciele na cestovanie po stopách fikčnej Angeliky.

Strielacia scéna pripomína scénu z Nového Sveta, ibaže v tomto prípade má Angelika správneho učiteľa. Tak ako si to Joffrey želal, keď si vravel že sa formovala na novú ženu akou je ďaleko od neho a bez neho.

Rodinná pohodová scéna v Taverne v ktorej má okrem jedla hlavnú úlohu malý Florimond a psík rozohriala srdiečko. Úplne ich vidím pred očami. zaslúžili si konečne aj trochu bezstarostnej pohody.

OCH! ako tak čítam ďalej pohoda dlho nevydržala

pobavilo: „Tomu lupičovi, ktorý chcel ukradnúť Ceres, nadávali ako pohania, keď ho mestské stráže viedli do väzenia. Hádzali po ňom zhnité paradajky a kričali, že ho na lopatky položila žena.“

Úbohého Kouassi-Bu mi bolo skutočne ľúto veď normálne ho Joffrey vždy pokladal viac za priateľ ak oza sluhu a už vôbec nei za otroka. Ale inak dokonale chápem Joffreyovu zúrivosť. Angelika jednala ako matka - a inak nemohla. Bála sa o dieťa.

Ach... práve epilóg mohol byť ešte o niečo dlhší .... napriek tomu: bolo to pekné čítanie srdečná v´daka autorke aj prekladateľke za príjemne strávené chvíle

-------------------------------------

z jednou vecou vo fickii sa však nezhodnem. (názory môžu byť rozdielne) a predpokladám že to vychádza z uvažovania modernej ženy dnešného sveta.:

Angelika sa pokúsila predstaviť si svoju rodnú provinciu Poitou bez protestantských dedín s ich prísnymi obyvateľmi, ktorí síce pochovávali svojich mŕtvych v noci, ale hovorili rovnakým nárečím ako miestni katolícki roľníci. A čo by sa stalo s rodinou baróna de Sancé de Monteloup, keby nebolo správcu markíza du Plessis-Belliere, hugenota Molinesa, ktorý si ich zo súcitu vzal pod svoje krídla a vštepil im, že len tvrdou prácou si udržia svoje majetky, aj keď je to v rozpore s tradíciami šľachty?
Keď si spomenula na Molinesa, opäť ju premohol hnev na toho prefíkaného intrigána, ktorý zariadil jej manželstvo s Joffreym. Áno, v tomto zväzku našla neuveriteľné šťastie, získala všetko, o čom snívala, ale nátlak, ktorý na ňu vyvíjal správca panstva Plessis, vydieranie, ku ktorému sa uchýlil, aby ju presvedčil, aby sa vydala za grófa de Peyrac, mu dlho nevedela odpustiť.
„Zaujímalo by ma - keď som sa zúfalo snažila vyhnúť manželstvu, ktoré sa mi protivilo – keby ho upálili ako kacíra, potešilo by ma to alebo rozrušilo?“ pomyslela si Angelika a ihneď sa za svoje myšlienky zahanbila. Nie, nikomu by nepriala takú strašnú smrť...


pridala som neičo z mojich úvah priamo do vlákna Molinesa:

https://angelique.cz/phpBB321/viewtopic ... 573#p33573


Spomenula si na starého Guillauma a pomyslela si, že práve toto ho spájalo so starou halapartňou, ktorú tak rád leštil po večeroch pri krbe a počúval pri tom rozprávky tučnej Fantine.

Pri čítaní tohoto som si spomenula že Fantina a Guillaume nemajú vlákno v postavách a že si ho fakt zaslúžia. Spravím im spoločné.

https://angelique.cz/phpBB321/viewtopic ... 574#p33574

Děkuji Precious za - opět velmi propracovaný a poznámkami opatřený - překlad a autorce za svolení k publikování.

V úvodu mě trochu udivilo, že by Angelika ve Španělsku hledala protestantské vesničky - určitě nebyla tak izolovaná od reálného světa, aby nevěděla, že Španělsko je katolické jako řemen...

Po přečtení fikce chápu nové příspěvky u Fantiny, starého Viléma i Molinese. Taky se moc neztotožňuji s tím, že by protestantského správce Angelika vnímala jako ďábla a chtěla se mu mstít. Už jako mladá měla poměrně realistický pohled na svět a nutnost konání pragmatických rozhodnutí. (Já na jejím místě bych měla spíše vztek na její bratry. Josselin utekl, aby mohl žít svůj americký svět. Gontran odešel, aby mohl žít svůj profesní, malířský sen. Hortenzie se sice dobře vdala, ale rodině to až tolik nepomohlo, takže jediný, kdo mohl z potomků baronovi de Sancé a Monteloupu pomoci, byla Angelika a její bohatý ženich.)

Scéna, kdy Joffrey kárá Kouassi-Ba mi přišla taky hodně příkrá. Zajímavé je, že se vůbec nezlobil na Angeliku za to, že nechala dítě bez dozoru.

Propojení fikce a kánonu v motivu střelby z pistole a Angeličina střeleckého umění se mi moc líbilo.

Čekala jsem, že závěrečná část bude delší, v přístavu dojde ještě k nějakým peripetiím či dobrodružství, a ono to poměrně rychle skončilo a ještě s otevřeným koncem. Zase ale člověk před očima má blankytné nebe, modravé mořské vlny a cítí tu volnost a naději, protože nyní jsou oba dva volní a budoucnost má mnoho možností .

Děkuji Precious za - opět velmi propracovaný a poznámkami opatřený - překlad a autorce za svolení k publikování.

V úvodu mě trochu udivilo, že by Angelika ve Španělsku hledala protestantské vesničky - určitě nebyla tak izolovaná od reálného světa, aby nevěděla, že Španělsko je katolické jako řemen...

Po přečtení fikce chápu nové příspěvky u Fantiny, starého Viléma i Molinese. Taky se moc neztotožňuji s tím, že by protestantského správce Angelika vnímala jako ďábla a chtěla se mu mstít. Už jako mladá měla poměrně realistický pohled na svět a nutnost konání pragmatických rozhodnutí. (Já na jejím místě bych měla spíše vztek na její bratry. Josselin utekl, aby mohl žít svůj americký svět. Gontran odešel, aby mohl žít svůj profesní, malířský sen. Hortenzie se sice dobře vdala, ale rodině to až tolik nepomohlo, takže jediný, kdo mohl z potomků baronovi de Sancé a Monteloupu pomoci, byla Angelika a její bohatý ženich.)

Scéna, kdy Joffrey kárá Kouassi-Ba mi přišla taky hodně příkrá. Zajímavé je, že se vůbec nezlobil na Angeliku za to, že nechala dítě bez dozoru.

Propojení fikce a kánonu v motivu střelby z pistole a Angeličina střeleckého umění se mi moc líbilo.

Čekala jsem, že závěrečná část bude delší, v přístavu dojde ještě k nějakým peripetiím či dobrodružství, a ono to poměrně rychle skončilo a ještě s otevřeným koncem. Zase ale člověk před očima má blankytné nebe, modravé mořské vlny a cítí tu volnost a naději, protože nyní jsou oba dva volní a budoucnost má mnoho možností .

Tak i já přidávám své hodnocení poslední části vyprávění.
Přišlo mi dost stručné a konec trochu useknutý.
Moirra a Penelopa už hodnotily obsáhle přede mnou.
Líbila se mi scénka s Florimondem a štěňátkem. To bylo roztomilé.
I mě překvapil hněv a tvrdost Joffreye ke Kouassi-Bovi, který jako věrný sluha šel ochránit jeho syna.
Také mě překvapilo, jak Joffrey podle mě až lehkomyslně vyhodnotil, že se vlastně stali psanci, kteří opustí rodnou zemi a hlavně Toulouse, možná i navždy. Vždyť to své panství roky budoval a opečovával.

Přidávám se k poděkování překladatelce za zprostředkování této zajímavé fikce.

Na těch pár stránkách mě doslova uchvátilo propojení této fikce s kánonem – nové vysvětlení toho, „kterak se hrabě kulhání zbavil“, vzpomínky na Meluzínu, pastora Rocheforta, údiv Joffreye nad poznáním, že jeho ženě stačí ke štěstí opravdu málo, scény s pistolemi, Angeličin vstup do světa podnikání.


A protože je jedním z mých nejoblíbenějších dílů Cesta do Versailles, tak se mě scéna, kdy si Angelika vydělala své první peníze, dotkla asi nejvíc. Z Angeliky tady čiší čirá radost z úspěchu podpořená zájmem jejího muže.
Je to krásný kontrast s tou samou, ale tolik rozdílnou situací v kánonu, ve které sice Angelice svítá naděje, ale je zahalená do hlubokého smutku.

Angelika vyšla na dvůr nadýchat se čerstvého ranního vzduchu. V ruce pevně svírala zlaťáky a tiskla si je na prsa. Tohle zlato bylo klíčem ke svobodě. Ani mistr Bourjus nevyšel zkrátka. Ale Angelika si spočítala, že když se její skupinka bude navíc živit ze zbytků hostin, to, co vydělá a co bude díky jejímu úsilí ještě růst, nakonec vytvoří základ celkem slušného jmění. A pak se může pokusit o něco jiného. Proč například nevyužít toho Davidova patentu, o němž tvrdí, že ho opravňuje k výrobě exotického nápoje zvaného čokoláda? Prostí lidé bezpochyby nebudou něco takového nikdy pít, ale elegáni a preciózky, toužící po novinkách a zvláštnostech, ho možná přivedou do módy.
Angelika si už představovala kočáry vznešených dam a pánů v krajkách, zastavující v jejich ulici.
Potřásla hlavou, aby odehnala příliš odvážné sny. Nesmí pohlížet příliš daleko a vysoko. Život je ještě nejistý a vrtkavý. Zatím musí pilně střádat a střádat jako mraveneček. Bohatství je klíč ke svobodě, právo na přežití, na život dětí, právo na jejich smích. Kdyby mi nezkonfiskovali majetek, řekla si mladá žena, určitě bych mohla Joffreye zachránit. Sklopila hlavu. Nesmí na to už nikdy myslet, protože pokaždé, když se k tomu vrací, ucítí v žilách ozvěnu smrti a zmocní se jí touha usnout navěky, jako člověk usne v proudu vody, který ho unáší.


Pouze ve dvou momentech ve mně hlodal červíček pochybností – a to nad tím, jak se na malinkém ostrově blízko města podařilo tak dlouhou dobu přežít tříčlenné rodině v podstatě bez povšimnutí a také nad konfliktem s Kouassi-Ba jsem pozvedla obočí, ale to bylo jediné vyrušení z příběhu.


Otevřené závěry v podobně laděných fikcích vítám . Jednak ve mně živí naději, že autorka sedne někdy v budoucnu ke klávesnici a odvypráví, jak to bylo dál. A také si pak sama pro sebe domýšlím pokračování, třeba – pro Cantora položili na plážích základ a Cassiterideské ostrovy skýtají pro Joffreye potenciál. Někde si ještě můžou Peyracovi odskočit za nějakým dobrodružstvím, rozpletou všechny intriky a šup s nimi zpátky do Toulouse! Tam je totiž vždycky vidím nejraději.

ďakujem, milé dámy, za krásne slová aj konštruktívnu kritiku. Súhlasím s tým, že Joffrey to pri Kouassi-Bovi prehnal a že jeho ľahkomyseľnosť ohľadom toho, či sa vráti do Toulouse alebo nie, mi neprišla ako práve uveriteľná a to z viacerých dôvodov. A aj ja by som si priala dlhší epilóg. Ale musím sa na to pozrieť realisticky: autorka povedala, že fikciu napísala za tri dni. Pre mňa by bolo nemožné napísať plnohodnotný príbeh na "jeden šup", takže klobúk dolu napriek všetkým veciam, ktoré úplne neladia s kánonom!

Moirra, tá stať s Molinesom, ktorá sa ti nepozdáva, je zrejme rozvinutie toho, čo Angelika viackrát spomína v kánone. V prvom dieli hovorí, keď dostane list od otca, že aj napriek tomu, že je momentálne veľmi šťastná, stále rodine zazlieva svoj sobáš. Aj v dieli v Quebecu, po toľkých rokoch, keď sa po rozhovore so Sabine zveruje Joffreymu a na pretras prídu okolnosti ich svadby, "ožije v nej dávny hnev" a posťažuje sa: "Molines sa plietol do vecí, ktoré sa ho vôbec netýkali!" Takže na rozumovej úrovni si určite uvedomovala, aké mala šťastie, ale stále cítila určitú krivdu za to, že bola donútená vydať sa. Samotná AG ju tu prezentuje ako "modernú ženu" (podľa tvojich slov)

Od Vitael som čítala ešte jeden fascinujúci príbeh, ale je veľmi, preveľmi dlhý, koniec má nie úplne na sto percent šťastný a navyše sú tam intímne scény, ktoré by fanúšikovia páru Angelika - Joffrey asi neocenili. Ale posúďte sami: Naši hrdinovia sa stretnú v Paríži, kedy gróf je už ženatý s inou mladou ženou (historickou postavou) a Angelika je len slečna z vidieka, ktorá si prišla nájsť v hlavnom meste bohatú partiu. Na večierku u Ninon de Lanclos sa zoznámia a prebehne medzi nimi iskra, ktorá v krátkej dobe obom prevráti život naruby. Carmencita, Fouquet, Filip, Montespanovci, Hortense, Ninon, Molliére a mnoho ďalších postáv z kánonu zohrajú úlohu v tejto nezvyčajnej variácii Markízy anjelov, kde stále funguje tajomstvo skrinky s jedom, strieborná baňa, voľnomyšlienkársky Joffrey, ctižiadostiví a závistliví jedinci, súdny proces a samozrejme veľká láska, ktorej osud hádže polená pod nohy ...

Precious píše: *

30 bře 2024, 19:17

Moirra, tá stať s Molinesom, ktorá sa ti nepozdáva, je zrejme rozvinutie toho, čo Angelika viackrát spomína v kánone. V prvom dieli hovorí, keď dostane list od otca, že aj napriek tomu, že je momentálne veľmi šťastná, stále rodine zazlieva svoj sobáš. Aj v dieli v Quebecu, po toľkých rokoch, keď sa po rozhovore so Sabine zveruje Joffreymu a na pretras prídu okolnosti ich svadby, "ožije v nej dávny hnev" a posťažuje sa: "Molines sa plietol do vecí, ktoré sa ho vôbec netýkali!" Takže na rozumovej úrovni si určite uvedomovala, aké mala šťastie, ale stále cítila určitú krivdu za to, že bola donútená vydať sa. Samotná AG ju tu prezentuje ako "modernú ženu" (podľa tvojich slov)

Nejde o tú stať, aj ja by som bola na jej mieste poriadne nahnevaná na rodinu ale viacej ako na Molinesa, Ide iba o túto časť: Angelikine fantázie kde skúma či by ju potešilo ak by ho upálili (historicky protestantov neupaľovali ale posielala na Galeje)
proste mi to ku knižnej Angelike ktorá také fantázie nemávala ani o ľuďoch ktorí jej ublížili skutočne a oveľa viac alebo dokonca ukladali o život ... napríklad Montespanke ktorá jej posalala otrávenú košeľu či o kráľovom bratovi a jeho milencovi čo sa ju pokúšali dva krát po sebe zabiť....
proste mi to k Angelike nepasuje - toto:

„Zaujímalo by ma - keď som sa zúfalo snažila vyhnúť manželstvu, ktoré sa mi protivilo – keby ho upálili ako kacíra, potešilo by ma to alebo rozrušilo?“ pomyslela si Angelika a ihneď sa za svoje myšlienky zahanbila. Nie, nikomu by nepriala takú strašnú smrť...

ano to s tým Joffreom je dobré ako mu vykrikuje že si ju kúpil ako dobytok

ten citát k tomu dávam sem:

https://angelique.cz/phpBB321/viewtopic ... 691#p33691