Na konci Quebeckého dielu Florimond de Peyrac preberá otcové grófske tituly a vydáva sa za kráľom Ľudovítom XIV do Versailles.
Čísi nohy hbitě vyběhly po schodech, dveře se rozletěly a na prahu se objevil Florimond. „Poslal jste pro mě, otče?“
Joffrey de Peyrac se na něj usmál. Přistoupil k synovi, pozoroval upřímnou a statečnou tvář mladíka, s nímž v posledních létech trávil čas jak při práci, tak se spolu účastnili nejrůznějších vědeckých i dobrodružných výprav.
„Synu, jak víte, král nám právě vrátil všechny naše tituly, pozemky a majetek. Neříkám slávu, protože tu jsme si získali sami na cestách kolem světa. Pokud jde o čest… Přiznám se vám, že čest a pocty, které mě čekají ve Versailles, mě zas tak moc nelákají. Jsem dobrodružný šlechtic, zvyklý vděčit za všechno jen sám sobě a nebrat ohled na žádného pána. Stačí mi, že vím, čeho jsem schopen a co dokážu a o nějaký vděk či vyznamenání nestojím. Rád se chlubím tím, co jsem dokázal, a ne tím, co mi kdo daroval. Naopak jsem ale přesvědčen, že vášnivý a pilný mladý člověk by si zasloužil pomoc a úkoly, jež ho jsou hodny. Pružnost myšlení patří k mládí, pokud je natolik inteligentní, že se dokáže poučit. Jste můj dědic. Mnohokrát už jste prokázal své schopnosti. Jste na své mládí zkušený a moudrý, umíte v pravou chvíli mlčet a v pravou chvíli promluvit.
Nepotřebujete čekat na mou smrt, abyste mohl užívat svého majetku a svých titulů. Stanete se pánem našeho panství. Dobrovolně se ho vzdám ve váš prospěch. Tyto listiny to potvrzují. Jste mým dědicem a jste daleko schopnější než já splnit úlohu, kterou král od svých šlechticů očekává. Odplujete první lodí, která napne plachty.
(...) Neradujte se, budete mít velkou odpovědnost. Musíte obnovit slávu Languedoku, zvelebit náš majetek a jako vyslanec Nového světa dbát i na naše zájmy tady v Kanadě a nedopustit, aby se k ní pařížští politici chovali lhostejně. A pak máte ještě jedno velice delikátní a obtížné poslání, jež zvýší vaši prestiž u dvora. Král
je smutný a trpce nese tíhu oficiálností a jezuitských příkazů a zákazů. Informoval jsem se. Zatím ho rozptyloval pan de Saint-Aignan. Jakmile se octnete na pevné zemi, převezmete jeho úlohu. Neváhejte platit za to, abyste tu roli směl hrát. Máte k ní všechny předpoklady. Vyniknete v tom natolik, že král, který má rád lesk a zábavy, se bez vás brzy nedokáže obejít. Budete žít u dvora. A to bude bojiště, na němž získáte první ostruhy…
Ale o tom si ještě budeme mít čas promluvit. Tady jsou listiny, podle nichž jste ode dneška hrabě de Peyrac de Morrens d’Irristru a pán našeho majetku. Hned zítra je oficiálně potvrdí v zastoupení krále pan guvernér.“
Celá tá posledná kapitola, ten rozhovor medzi otcom a synom je úžasná. najradšej by som ju sem pridala celú.
Toto je fakt vtipné čo vraví Joffrey Florimondovi:
A brzy zjistí, že má raději hraběte de Peyrac ve tvé podobě než v mé.“
Inak, objavila som zábavnú scénu znázorňujúcu vylodenie kapitána Phipsa v Quebecu v roku 1690. Pre tie čo nevedia Anglicky, ten mladý muž čo s ním šermuje si s Phipsa uťahuje volajúc ho namiesto Generál Phips
Colonel Ships - a ja si v mojej fantázii predstavujem že to je Florimond
(v roku 1690 to už mal 31 rokov)
https://angelique.cz/phpBB321/viewtopic ... 252#p32252