Henrietta Anna Stuartová, alias Henrieta anglická, pofrancúzsky Henriette d'Angleterre, zvaná tiež Minette (* 16. jún 1644, Exeter, Anglické kráľovstvo – † 30. jún 1670, Saint-Cloud, Francúzske kráľovstvo) bola anglická princezná, najmladšie dieťa anglického kráľa Karola I. a jeho manželky Henrietty Márie Bourbonskej.

Mazarin sa ešte prd smrťou postaral aby za účelom upevnenia vzťahov medzi Francúzskom a Anglickom prebehli zásnuby Monsieura kráľovho brata a tejto mladej sestry kráľa Karola II.

Tu ju máme z obrazom Monsieura v rukách. Chcela nechcela, stala sa súčasťou politickej šachovnice a musela hrať zamilovanú. Televízor ešte neexistoval tak sa robila obrazová propaganda.



-------------------------------------------------------------

Henrietta Anglická krátka biografia:

Minette, ako ju volali v rodinnom kruhu, si vytvorila hlboký a lojálny vzťah so svojím starším bratom Karolom II. Ako najmladšia sestra kráľa bez kráľovstva mala obmedzené možnosti vydať sa, ale tento nedostatok si vynahradila hlbokým vzdelaním. Po obnovení Karolovej kráľovskej moci v roku 1660 sa Henrieta Anna Stuartovna predsa len stala "dobrou partiou" a 31. marca 1661 sa vydala za svojho bratranca Filipa Francúzskeho, vojvodu Orleánskeho, pána, brata francúzskeho kráľa Ľudovíta XIV.

Filip I. Bourbonský mal sotva utajovaný homosexuálny vzťah s Filipom Lotrinským, Chevalierom de Lorraine, a dohodnutý sobáš bol z jeho strany neželaný. Mali spolu šesť detí, ale len dve z nich sa dožili dospelosti. Pod nátlakom Ľudovíta XIV, ktorý dúfal, že získa politické ústupky od anglického kráľovského dvora, bol Filip Lotrinský (Rytier Lorraine, milenec Monsieura kráľovho brata) nakoniec nútený opustiť dvor Filipa Orleánskeho v Palais Royal a odišiel do exilu v Ríme. Henrieta sa zaslúžila o jeho vyhostenie.

Rokovania o Doverskej mierovej zmluve

Keď Henrieta Anna už nemohla ďalej znášať verejné poníženie a manželstvo bez lásky s manželom, odcestovala v roku 1670 na dvor svojho brata Karola II. do Anglicka. Ako jeho poradkyňa zohrala kľúčovú úlohu pri tajných rokovaniach o Doverskej zmluve. Kráľ Slnko jej práve preto splnil želanie aby poslal Loraineho do vyhnanstva. Po rokovaniach v Doveri sa vrátila k Filipovi na hrad Saint-Cloud, kde o niekoľko dní neskôr nečakane a vo veľkých bolestiach zomrela. Stalo sa tak v priebehu niekoľkých hodín po silnom záchvate horúčky a vypití ľadovej čakankovej vody, ktorá vraj mala antipyretický účinok.

Zdravila napravo nalevo, prohodila s každým slovíčko. Mluvilo se ještě o velkolepé cestě do Flander, odkud Madame odjížděla do Anglie na návštěvu ke svému bratrovi Karlu II. Někteří zlí jazykové se tázali, jak to, že tam Angelika nebyla. Také se říkalo, že se Madame brzy vrátí a že její jednání je na dobré cestě.


Rytina: Rokovanie o Doverskej zmluve.


Hrozné podozrenie:


Kvôli bezradnosti lekárov sa rýchlo rozšírili fámy, že Filip svoju manželku otrávil alebo že v tom mal prsty kavalier de Lorraine.
Keďže spojenectvo s Anglickom bolo ohrozené, večer v deň jej smrti bola nariadená pitva, ktorú vykonal tucet francúzskych lekárov za prítomnosti anglického veľvyslanca a niekoľkých anglických lekárov. Tá odhalila koliku. Kolovali však fámy, že lekári boli podplatení, pretože pred smrťou Henriety Anny Stuartovej jej bol skutočne podaný jed, pravdepodobne na príkaz Chevaliera de Lorraine. Súčasné správy pripúšťajú, že samotná Henrieta bola presvedčená, že bola otrávená, ale sú zdržanlivé, pokiaľ ide o to, či toto podozrenie bolo skutočne opodstatnené.

Teória o vražde jedom

Teória o vražde bola písomne vyjadrená až oveľa neskôr, v roku 1716 v liste Henriettinej nástupkyne, Filipovej druhej manželky Liselotty Falckej, a od vojvodu de Saint-Simon v jeho pamätiach. Prvý z nich sa odvolával na vyhlásenie komorníka de chambre, že Lorraine poslal jed prostredníctvom posla menom Morell markízovi d'Effiat, ďalšiemu Filipovmu obľúbencovi, ktorý ráno vybral zo skrine madaminu misku na pitie a vytrel ju kúskom papiera, čo tento sluha tvrdil, že si všimol. Saint-Simon sa odvolával na generálneho prokurátora Jolyho de Fleuryho, ktorý mu mnoho rokov po udalostiach povedal, že madamin správca de Purnon sa mu priznal, že Lorraine poslal jed dvoranom d'Effiatovi a de Beuvronovi. Samotný Purnon sa k tomu dokonca osobne priznal kráľovi počas výsluchu, ale na otázku, či v tom mal prsty jeho brat, odpovedal, že ho zámerne neinformovali, čo kráľa upokojilo. Krátko po svadbe Ľudovít XIV. ubezpečil aj Liselottu Falckú, že by jej nikdy nedal svojho brata za manžela, keby bol schopný takéhoto zločinu; Liselotta tiež vždy predpokladala manželovu nevinu. Ďalšie vyšetrovanie príčiny smrti a možných páchateľov sa však potom neuskutočnilo.

Nanešťastie pre palatínsku Liselottu sa kavalier de Lorraine mohol čoskoro vrátiť na Filipov dvor, pretože kráľ ho mal v rukách - aj s peňažnými platbami - a tak vykonával kontrolu nad svojím bratom, ktorý slepo poslúchal svoju milenku.
Oráciu na pohrebe Henriety predniesol uznávaný a obľúbený kazateľ z kazateľnice Jacques Bénigne Bossuet.
Po vymretí Stuartovcov v priamej mužskej línii v roku 1807 Henrietini potomkovia prostredníctvom jej dcéry Anny Márie boli jakobínmi považovaní za jakobitských uchádzačov o trón.

Angelika bola prítomná pri smrti Hernrietty 30 júna 1670 v Saint Cloud:

Najednou se v ohybu aleje objevilo letní sídlo pana d’Orléans s osvětlenými okny, za nimiž se míhaly stíny. Před vchodem stálo mnoho kočárů. Vrata byla dokořán otevřená. Skutečně se něco dělo, rozhodně to však nevypadalo na nějakou slavnost.
Roztřásla se, vyskočila z kočáru a běžela ke vchodu. Nepřispěchal žádný sluha, aby jí vzal plášť a zeptal se, co tu chce v tuhle hodinu. Hala však byla plná lidí, kteří s vyděšenými tvářemi přecházeli sem tam a polohlasně rozmlouvali. Angelika zahlédla paní de Gordon-Huntley.
„Co se tu děje?“ zavolala na ni.
Skotka nepřítomně mávla rukou.
„Madame umírá,“ odpověděla a zmizela za závěsem.
Angelika chytila za paži nějakého sluhu.
„Madame umírá? To není možné! Ještě včera byla úplně zdravá. Viděla jsem ji tančit ve Versailles.“
„Bohužel. Ještě dnes ve čtyři hodiny se Její Výsost smála a vesele se bavila. Jenže pak vypila šálek čekankového odvaru á okamžitě se jí udělalo špatně.“

Henriettě je věnována kapitola v knize Královské vraždění od Kovaříka. Matně si vybavuji, že autor s teorií o otravě polemizuje a nesouhlasí. Doma dohledám.

Otázka pro fajnšmejkry: Jak do osudů anglické princezny zasáhl policista Desgrez?

PenelopaW píše: *

19 úno 2024, 07:22

Henriettě je věnována kapitola v knize Královské vraždění od Kovaříka. Matně si vybavuji, že autor s teorií o otravě polemizuje a nesouhlasí. Doma dohledám.

Kovárik nieje žiadny neomylný boh historických udalostí, i keď sa očividne zaňho považuje. Ja osobne som ohľadom Henrietty a jej smrti dôkladne rešeršovala sa prikláňam k názoru veľkej časti francúzskych historikov, ktorí sú presvedčení že otrávená bola. Samozrejme Kovařikové závery sem pridaj keď to nájdeš. Musíme zohľadniť aj iné názory a nech si každý urobí svoj vlastný názor. Ja sem postupne pridám čo som zistila pri svojich rešeršiach - to čo som postla doteraz bolo iba úvodné zhrnutie. Ten posledný obraz sa nachádza v múzeu v Saint Cloud, kam sme nestihli ísť keď sme boli v parku Saint Cloud na tých fontánach.

ja osobne som vďačná že po Henriette sa k dvoru dostala Liselotta z Pfalzu ktorá sa pretože napísala oveľa viac dopisov ako pani de Sevigne, stala svedkom svojej doby a života pri kráľovskom dvore.
Táto si nikdy nebrala pred ústa servítku, a videla veci tak ako sú a o francúzskom dvore si nerobila ilúzie.( ona je pre mňa niečo ako "Polačka s šľachtickým titulom" )
Táto si sama v reálnej doby zisťovala okolnosti jej predchodkyne, pričom sa samozrejme rozprávala s očitými svedkami a potom vykričala kráľovi rovno do očí (toto si inak dovolila iba naša Angelika ) že ona nechce byť ďalšou obeťou Monsierových diabolských priateľov.

PenelopaW píše: *

19 úno 2024, 07:22

Otázka pro fajnšmejkry: Jak do osudů anglické princezny zasáhl policista Desgrez?

Keď hodíš takúto otázku do pľacu musíš hneď dodať či sa pýtaš na skutočného alebo na toho knižného.
V tomto období ešte nevypukla aféra z jedmi - tak asi na knižného , keďže Polícia v Paríži v čase Henrietinej smrti fungovala ešte iba 2 roky (od marca 1667)

moirra píše: *

19 úno 2024, 10:41

Keď hodíš takúto otázku do pľacu musíš hneď dodať či sa pýtaš na skutočného alebo na toho knižného.

Knižní určitě, zda i historický se mi ještě nepovedlo uspokojivě ověřit.
Nicméně i historický Desgrez měl s Henriettou něco společného.

Pokud by si někdo chtěl přečíst Bossuetovu pohřební řeč, zde je text:
https://fr.wikisource.org/wiki/Oraisons ... l%C3%A9ans
https://gallica.bnf.fr/ark:/12148/bpt6k ... b/f20.item

PenelopaW píše: *

19 úno 2024, 11:49

moirra píše: *

19 úno 2024, 10:41

Keď hodíš takúto otázku do pľacu musíš hneď dodať či sa pýtaš na skutočného alebo na toho knižného.

Knižní určitě, zda i historický se mi ještě nepovedlo uspokojivě ověřit.
Nicméně i historický Desgrez měl s Henriettou něco společného.

V knihe Henrietta očividne poznala tie dve mená: Reynie a Desgrez. Teraz ale neviem či aj v skutočnosti to bol Desgrez kto zatkol biskupa Cosnaca, jej spovedníka. Niečo sa mi marí, ale vyfučalo mi to z hlavy.

No už to mám, pridávam stranu z knihy o Monsierovi, kráľovom bratovi. Je to spomenuté na stránke celkom dolu.

Zhluboka vzdychla a položila si ruku na srdce, které jí stěží tlouklo.
„Konečně se cítím jako vítěz. A přesto se nemohu zbavit obav! Obklopuje mě tolik nenávisti. Výsost mi už několikrát vyhrožovala, že mě otráví.“
Angelika vyskočila.
„Madame, nepropadejte takovým morbidním myšlenkám!“
„Nevím, není-li to spíš než morbidní myšlenka naopak jasný pohled na věc. Dneska se snadno umírá.“
Angelika si vzpomněla na Florimonda a na poznámky abbého de Lesdiguičres a najednou pocítila ledový závan strachu.
„Pokud je o tom Vaše Výsost přesvědčená, pak musí vzbouřit nebe i zemi a bránit se, svěřit
se se svým podezřením policii a požádat o ochranu.“
Madame na ni pohlédla, jako by řekla největší hloupost na světě, a pak se rozesmála:
„Vy reagujete tak přímočaře, až mě to od vás překvapuje. Policii? Myslíte snad ty chlapy, jimž vládne pan de La Reynie? Jako je například jistý Desgrez, kterého pověřili, aby zatkl mého zpovědníka Cosnaca, biskupa z Valencie? Ale fuj, ty já až příliš dobře znám a vím, že nebudou strkat své dlouhé červené nosy do našich záležitostí.“
Vstala a prudce si uhladila ledově modré hedvábné šaty. Byla menší než Angelika, ale držela se zpříma jako královna, a tak se zdála větší, než byla.
„Pamatujte si, že my u dvora nemáme jiné východisko, než se bránit sami nebo… zemřít,“
řekla s klidem.

ja o Henriete veľa toho neviem, ale jedna z verzií jej smrti je zápal slepého čreva. Aj jedna z jej dcér, Mária Lujza, ktorú chuderku vydali za španielskeho Karola II., zomrela vo veku svojej matky, tiež sa šepkalo o otrave, ale napokon to vraj bol slepák.

Přesně tak, Desgrez zatýkal Henriettina zpovědníka Cosnaca. Tuším, že o tom sám mluví s Angelikou v díle Angelika a král, že mu to nebylo moc po chuti. Což by odpovídalo i tomu, jak v dalších letech musel zatýkat Hugenoty či takovou mne Guyon.

Ta druhá věc: Henriettě na pohřbu mluvil Bossuet, reálnému Desgrezovi také.

Henrieta se mi brýlatý do paměti v seriálu Versailles, kde mimo jiné o ni tvrdili, ze byla milenkou Ludvíka. Porodila mrtvé dítě. Filip, přestože měl své milence na ni velmi zarlil a zároveň pořizoval. Odjela oslabena po porodu do Anglie pro podporu KarlaII. Po návratu zemře la na vyčerpání, otravu? Líbí se mi i verze se zánětem slepého střeva. Kdesi jsem četla, ze se lidé toho velmi báli.
Moji favoritkou je však Lisolet Falcká, inteligentní p, nepříliš pohledný žena. Svoji inteligenci dokázala mnoho.
Nevím, zda paní Golon o ni v Angelice píše?

moirra píše: *

19 úno 2024, 10:41

Kovárik nieje žiadny neomylný boh historických udalostí, i keď sa očividne zaňho považuje.

Myslím, že panu Kovaříkovi křivdíš a zaměnila jsi ho s panem Žákem. To je ten, co ho nemáme rády, protože si přibarvoval a uváděl nepřesnosti . Kovaříka jsme naproti tomu dokonce chtěly zvát i na nějaký náš sraz .

Dívala jsem se do příslušné kapitoly a autor výslovně netvrdí ani to, ani to.

s. 271:
Bossuet i lékaři, kteří u Henrietty byli, myšlenku na otravu zavrhli, i anglický vyslanec ostatně Karlu II. referoval, že tu o žádný úklad nešlo. Po eventuálních vinících se nepátralo, neboť ohledání těla a pitva přítomnost jedu neprokázaly.
Všichni pamětníci se shodovali v tom, že princezna nekypěla zdravím a že si v posledních třech letech občas stěžovala na intenzivní bolest v boku, kvůli níž musela ulehnout, leč pitevní protokol tvrdil, že žaludek byl v pořádku až na malou trhlinu, způsobenou nešikovností a nervozitou chirurga (...). Kdyby tato okolnost nebyla výslovně v protokolu uvedena, dalo by se uvažovat o zanedbaných běžných gatrointestinálních onemocněních, pro které mohla mít studená koupel či sklenice chladné cikorkové vody kritický význam. Jenže lékaři nic takového nepotvrdili.

s. 272:
Někteří současníci ovšem zapochybovali, že byla princeznina smrt přirozená, a vysvětlení hledali v tom, v co ona sama na prahu smrti věřila.
Jedním z hlavních pochybovačů se stal ve svých memoárech Louis de Rouvroy, vévoda de Saint-Simon, a jeho podezření padlo na muže, který Madame nejvíc nenáviděl, na rytíře de Lorraine. (...)

s. 273:
Podle těchto pamětí Ludvík XIV. vše utajil, aby neriskoval skandál a roztržku s Anglií.
Saint-Simonova verze působí nepravděpodobně tím spíše, že se její autor narodil teprve pět let po Henriettině smrti a měl zprávu z druhé či třetí ruky. Princezna-kurfiřtka, Druhá Monsieurova choť, však leccos podobného prozradila v dopise své tetě Sofii Hannoverské. Jed prý de Lorraine poslal do Francie po provensálském šlechtici Morelovi, který byl v Monsieurových službách; sám se jí prý přiznal!
Badatelé sice vypátrali, že tento Morel byl Antoine de Maurel, syn zámožných provensálských rodičů, který si roku 1663 zakoupil u Madame úřad majordoma a zastával jej do roku 1676, že by však Monsieur i po Henriettině smrti zaměstnával vraha své ženy, to vypadá hodně nepravděpodobně.
Kolem záhadného úmrtí Madame se vynořila nejedna teorie a zastánci vraždy jsou dodnes stejně početní jako příznivci přirozeného skonu. (...)

s. 274:
Otrava: ano či ne? Uvěřit či neuvěřit? Ani moderní francouzské encyklopedické příručky a syntézy nevědí, což řeší šalamounským konstatováním, že princeznina krutá smrt byla pravděpodobně způsobena otravou. Na světě zůstává další záhada, na niž s definitivní platností nikdo odpověď nenajde.