Nikdy jsem tam nebyla, ale při čtení jsem si to tam takhle nějak představovala
.
no super že si si to presne tak predstavovala - pani AG vie dobre opisovať
do veže sa dá nazrieť a stavím sa že pani AG opisovala čo videla
tuto vo Videu máme vežu na ktorej slúžil statočný vojak Anselm - a hneď ten dom na rohu by mal byť dom pána BERNA. Máme opisy z knihy že bol tak blízko pri veži že sa sz vojakom Anselmom Angelika zhovárala cez okno:
Několikrát denně se Angelika vyklonila z okna obráceného k hradbám a volala na Anselma Camisota:
„Už jsou Holanďané na obzoru?“ Strážný na věži vrtěl hlavou. „Ještě ne. Copak že jste tak netrpělivá, paní Angeliko? Máte tam nějakého kavalíra?“ Právě se rozkřiklo, že opouštějí Brest. Za dva tři dny tu budou. Obzor rozkvete plachtami
je to hneď na začiatku videa na minutke 01:00
https://www.youtube.com/watch?v=FSxtab1_KPM
Ibaže nechápem ako mohla Angelika liezť z tej Laternovej veže, teda vyšla z dverí a ocitla sa kde? pod hradbami?
xxxx
Chodníky mám vyšetrené, toto je z mapy z roku 1638 - takže sa potom vybrala chodníkom popri mori.
Si to rozkliknite, laternová veža je číslo 6.
No keď Angelika šla s Honorinou a zbadala Rescatora tak šla inou cestou: z mestskej brány smerom na dedinu Saint Maurice a potom ďalej smerom na prístav Pallice - lebo odtiaľ sa mala nalodiť na Ostrov Ile de RE - teda kráľovský ostrov.
Cesta po příkrém mořském břehu se vinula mezi uschlou a slanou trávou. Vedla podél neschůdného pobřeží z La Rochelle a pokračovala mezi naplavenými kameny, zátokami a vroubkovanými mysy až k osadě La Pallice naproti ostrovu Ré. Šedý písek ztěžoval chůzi. Angelika postupovala jen pomalu. Jí to ale nevadilo. Měla dost času, a přestože by už raději měla svěřené poslání za sebou, vychutnávala tuhle nenadálou procházku s potěšením.
Krajina tu byla rovná, bez lesů, holá pod lehkým závojem nazelenalé mlhy, která toho dne donekonečna prodlužovala pláň složenou z dun, močálů a chudých políček. Napravo v dálce se krčily ubohé chatrče jakési osady. Byla to Saint-Maurice.
V moři se tyčil střední pilíř Richelieuovy hráze, porostlý mušlemi, ale z obou stran už trčely jen pahýly trámů, které pomalu hnily a hroutily se do vln. Angelika tam jen roztržitě pohlédla. Před ní se otevírala mořská zátoka. Úžina mezi ostrovy Oléron a Ré, ale už typická nostalgickým pohupováním oceánu.
Rozhlédla se kolem a hbitě uskočila do hájku tamaryšků. Schovala se tam i s dcerkou. Za písčitou dunou jen matně tušila, co se opodál děje. K prvnímu muži přistoupili dva jiní. Mluvili spolu. Pak zmizeli. Mohla mít dojem, že se jí to zdálo, kdyby uchem přitisknutým k zemi nezachytila zvuky lidských hlasů a pravidelné údery, jako by kdosi tloukl kladivem. Závan větru k ní zanesl pronikavý zápach rozehřáté smůly. Nad okrajem útesu, který tady prudce klesal dolů a tvořil jakousi zátoku, stoupal tenký pramínek kouře. „Nehýbej se,“ řekla Angelika Honorině.
Honorinu něco takového ani nenapadlo. Tiskla se do pískové prohlubně jako králíček ve střehu, což vyhovovalo její nespoutané povaze a připomínalo jí první období dětství. Angelika se tiše doplazila trávou až k vrcholku srázu.
Rovná pláň opisovaná v knihe po ktorej šla Angelika predtým z Honorine a schovala sa za krík keď zbadala Rescatora. Nech vás obrázok nemýli, ten zráz do mora je poriadne vysoký a strmý – ako býva všade pri Atlantiku. To je to čo Angličanai a ˇIri volajú Cliffs.
Preklad "cliff" do slovenčiny: útes, zráz, strmina FOTO plán ktorou šla Angelika::
https://sens-nomades.com/wp-content/upl ... elle-1.jpg
na mape z Merianu je na ľavej strane mestkých hradieb pekne vidno chodníček od hlavnej brány, ale vidno aj spodnú cestu od domu pána Berneho, od laternovej veže. teda lampášovej veže - kade šla v noci za Rescatorom.
Nuž ale hlavný vchod BERNEHO domu nebol smerom na Vežu ako vidíme s osudovej noci keď šla za Rescatorom:
Abigail ji doprovodila až k hlavnímu vchodu. (...) Téměř po kolenou se jí podařilo vylézt po kluzkých schodech, vedoucích na obhlídkovou cestu. Nahoře ji ohlušil šílený hukot moře. Chvíli poslouchala prudké nárazy vln na hráz. Voda se rozstřikovala a zaplavovala všechno kolem, rozlévala se po dlažbě jako pěnivý koberec. Ještě než Angelika dorazila k strážnici na Majákové věži, byla celá promočená. Okamžik postála v úkrytu přístřešku, aby nabrala dech, a pak si stoupla na špičky a nahlédla škvírou dovnitř. Zahlédla vojáka Anselma Camisota, sedícího zadumaně vedle ohřívadla (...) „Pane Camisote, přišla jsem vás požádat o velkou službu. Musíte mi otevřít ta malá rohová dvířka, já totiž potřebuju jít vén z města.“ (...) příšerném hukotu vln, narážejících na pobřežní skály, našla cestu podél příkrého útesu a vydala se po ní. Rozeznávala ji jen podle písku pod nohama. Občas zabloudila ve vysoké trávě nebo v tamaryškovém hájku. To pak tápala nohou a znovu hledala holý písek cesty.
PS: Pracujem na tom, a o chvíľku sa dozvieme aj v akej "KRABEJ DIERE" to vlastne parkoval Rescator. Bolo to oveľa bližšie k mestu ako som si pôvodne myslela.
Rescator sa jednoducho zbláznil. No ano:
Mapku pridávam aj vo väčšom rozlíšení, ale len čiernobielu mám. Kliknite dva krát a máte to velikánske.