Precious, cílíš správným směrem. Na obrázku je postava Rodogone. V knize není u této scény explicitně zmíněn, ale teoreticky přítomen být mohl - scéna se týká jeho "suity". Je to skutečně z Cesty do Versailles a dá se na den přesně datovat.

Jako nápovědu přidávám obzvláště úchylnou koláž, na kterou jsem náležitě pyšná . Počet medvědů není náhodný.

PenelopaW píše: *

11 úno 2024, 13:00

Jako nápovědu přidávám obzvláště úchylnou koláž, na kterou jsem náležitě pyšná . Počet medvědů není náhodný.

Skvelá koláž! tým pádom tie z nás čo nevedia kresliť už nemajú výhovorku že nemôžu byť výtvarne tvorivé.

Keď som hádala cez mail, prvé sa mi tiež zjavil medveď z Nového sveta. Ale bolo mi jasné že Rodogone tm nieje náhodou, a potom som si spomenula. A presne som aj chcela povedať: ten medveď nebol iba jeden. Viac tu prezrádzať nebudem, nech hádajú ostatné dámy.

no ja si na nič nespomínam, mne sa tam marí len jarmok Saint-Germain, ale mám pocit, že táto koláž sa odvoláva na Integrale verziu.

Stopy skutečně vedou k jarmarku. Scéna je v původním vydání .

Sice v rámci e-mailové komunikace, ale Precious to trefila:

Precious píše:

Fakt neviem, o čo presne šlo - zdá sa mi, že Angelika si ich požičala od niekoho z jarmoku a zariadila, aby rozohnali Rodogonovu bandu?

Jestli tam byl i Rodogone, nevíme, ale zde je úryvek z Cesty do Versailles:

Angelika běžela nocí k bráně svatého Jakuba a až tam přešla příkop. Jeden z Rodogonových cikánů jí zastoupil cestu. Vyložila mu lámanou němčinou složitou historku je jedna z trhovkyň na Saint-Germainském jarmarku a hledá svůj stánek. Cikán nechal tu maskovanou ženu, zahalenou do černé pláštěnky, klidně projít. Utíkala ke známému kejklíři, který měl tři mohutné medvědy.
Angelika okouzlila zvířata stejně jako jejich starého pána a hocha, který je vodil.
Obchod byl kvůli krásným očím návštěvnice rychle uzavřen.
Na klášteře Saint-GermaindesPrés právě odbíjelo deset, když Rodogonovi lidé, kteří hlídali průchod po celé délce bývalých hradeb, zahlédli v matném světle měsíce obrovskou funící hmotu.
Blížila se k nim. Ten, kdo se první pokusil zjistit, co se to opovažuje projít jejich strážemi, dostal do prsou ránu tlapou, která mu servala halenu i s pořádným kusem masa.
Ostatní nečekali na další vysvětlování a přeskočili hradby. Někteří běželi až k Seině varovat kamarády. Ale i ti dostali na dvou různých místech stejně nepříjemnou návštěvu. Většina cikánů už byla ve vodě a plavala k břehu pod Louvrem a k bezpečnějším místům. Pobít se, třeba i na smrt, s bandity a zloději, to je vůbec neděsilo, ale zápasit s medvědem, který stojí na zadních tlapách a měří dobré dva sáhy, na to neměl žádný z Rodogonových mužů chuť…
Angelika se klidně vrátila do Nesleské věže a sdělila, že čtvrť je dokonale vyčištěná od nežádoucích návštěvníků. Rošťákovi pobočníci se šli podívat a museli to potvrdit. (...) Ještě po letech si u večerního ohně bandité vykládali historku o třech medvědech a Markýze andělů.

Událost odehrála v noci před zahájením jarmarku, a my víme, že Ale ani tenhle poslední úskok nezabránil dramatu. Ukázalo se, že kapitán Desgrez měl pravdu, když ráno 1. října navštívil pana de Dreux d’Aubrays, pana z Offémontu a Villiers, zástupce velitele města Paříže a přesvědčil ho, aby nasadil všechny policejní síly, které má k dispozici, do okolí Saint-Germainského jarmarku.

Scénu "pět medvědů s Cibulkou", tedy vlastně "tři medvědi s Rodogonem" lze tedy naprosto přesně datovat 30. 9. 1661.

Opět inspirována Bécatem, přidávám další hádanku. Obě ilustrace se vážou ke stejné události. S ohledem na moje monotematické zaměření byste to mohly uhádnout snadno.

Penelopo,
Já myslím, že je to návštěva Angeliky u Desgreze u něho doma v knize Angelika a král.
Nejprve mu A. Vynadala,co jí to dal vypít. Potom se to vyvinulo, že jí Desgrez pomohl odložit šperky a oděv. Angelika mu říkala, že je jí u něho dobře. Potom to skončilo společnou nocí.

Ja si myslím že pokiaľ Penelopa napísala že

Citovat:

Obě ilustrace se vážou ke stejné události

tak to asi bude ten fingovaný výsluch u neho doma keď Angelika uvažovala o samovražde. Vtedy sa jej predsa vypytoval na Nikolasa a jej minulosť Markízy Anjelov, alebo?
A tiež jej pomáhal sa obliecť.

Já jsem tu stejnou událost pochopila, jako to, jak obě ty návštěvy skončily.

mimi píše: *

24 úno 2024, 19:54

Já jsem tu stejnou událost pochopila, jako to, jak obě ty návštěvy skončily.

aha ano tak to asi máš pravdu ty

tak to potom môže byť deň kde si Desgrez povedal niečo v zmysle: jeden jediný deň, pre jednu jedinú ženu .....

Moirro, teď jsem se dívala pozorně a Desgrez ji podle mě obléká. Jestli si dobře vzpomínám, tak jí vždycky navrhl, že jí bude dělat komornou.

lenže on ju tuším obliekal v obidvoch scénach ...

v tej čo spomínaš ty jej pri prípínaní naušníc povedal niečo v zmysle: klick, klick a kráľovská kobylka je pristrojená haha
typický Desgrez

moirra píše: *

24 úno 2024, 22:55

lenže on ju tuším obliekal v obidvoch scénach ...

v tej čo spomínaš ty jej pri prípínaní naušníc povedal niečo v zmysle: klick, klick a kráľovská kobylka je pristrojená haha
typický Desgrez

Jasně, že jí oblékal v obou scénách. Proto jsem psala, že jí vždycky navrhl, že jí bude dělat komornou. Takže by to mohlo být i z knihy Cesta do Versailles.
Penelopa to kreslí jako pokračování.
Desgrez měl různé poznámky. Vzpomínám si, jak říkal při jejich podruhé, že předtím cítil její kosti.

Tou svojí monotematičností jsem samozřejmě myslela scény spjaté s Desgrezem .

Pročpak bych znovu kreslila Pont Notre Dame, když tu máme mnohem krásnější scénu?

mimi píše: *

24 úno 2024, 18:14

Já myslím, že je to návštěva Angeliky u Desgreze u něho doma v knize Angelika a král.

moirra píše: *

24 úno 2024, 20:04

tak to potom môže byť deň kde si Desgrez povedal niečo v zmysle: jeden jediný deň, pre jednu jedinú ženu .....

Přesně tak.

Scéna je z knihy Angelika a král 2 – Desgrez pomáhá Angelice se obléknout.

Hned za rozbřesku jí pomohl se znovu obléknout, zatímco světlo svíček v červáncích bledlo.
(…) Tiskl ji k sobě a díval se do prázdna nad její světlovlasou hlavou.
(…) Stoupl si za záda mladé ženy a zavazoval jí stuhy třetí sukně.
„No prosím, jak se žena umí stát nebezpečnou,“ řekl se svým sarkastickým úsměvem. „A stejně tak i beránkem. Tak čím ještě mohu posloužit paní markýze? Jakou radu jí ještě dát? Jakou pitomost ještě udělat?“
Obcházel kolem ní s pohyby prvotřídního krejčího, natřásal jí cípy přepychového pláště, rovnal záhyb sem a záhyb tam, a jeho přehnaná mimika kontrastovala se zuřivým výrazem v obličeji.

Kdybyste jen věděly, jakou práci mi dalo vymyslet, co mohla mít na sobě, a crcat se (na druhém obrázku) se třetí sukní!

moirra píše: *

24 úno 2024, 19:45

ten fingovaný výsluch u neho doma keď Angelika uvažovala o samovražde. (…)
A tiež jej pomáhal sa obliecť.

Musela jsem si osvěžit paměť, protože jsem žila v tom, že při první „návštěvě“ Desgrez Angeliku neoblékal, ale pouze ji vykázal do koupelny, ať se jde upravit. Mýlila jsem se:

Slyšela skřípat husí brk. Najednou Desgrez vstal a zeptal se:
„Zvládnete to? Můžu vám posloužit místo komorné?“
Aniž čekal na odpověď, vešel a šikovně jí začal zavazovat šňůrky na sukni.

mimi píše: *

24 úno 2024, 18:14

Potom se to vyvinulo, že jí Desgrez pomohl odložit šperky a oděv.

Nenapadlo mě, že (hlavně ta první) kresba se dá pochopit i tak, že ji svléká. Ale ono by to klidně být mohlo:

Pohodila hlavou, jako by znovu pocítila tíhu svých řetězů. Pořád jí bylo nevolno a nemohla popadnout dech, ta tíha byly možná jen slzy, které nemohla vyplakat. Položila ruku na tuhý korzet a postěžovala si: „I ty šaty jsou těžké!“
„Tak je sundáme,“ chlácholil ji.
Paže kolem pasu ji už zavírala do bezpečného kruhu. Zlý sen se ztrácel. V této chvíli se jí nemohlo nic stát.

mimi píše: *

24 úno 2024, 20:30

Moirro, teď jsem se dívala pozorně a Desgrez ji podle mě obléká. Jestli si dobře vzpomínám, tak jí vždycky navrhl, že jí bude dělat komornou.

Zajímavé je, že na rozdíl od scény v dílu Cesta do Versailles, zde z textu není patrné, zda byl Desgrez při oblékání Angeliky sám již ustrojen anebo byl sám nahý. Jelikož se nacházel u sebe doma, klidně ji mohl oblékat sám jen v nedbalkách nebo nějakém domácím oděvu – zvažovala jsem, zda ho neobléct do županu .

Samozřejmě i zde má ilustrace svoje mouchy. Desgrez jako vysoce postavený úředník v této době již nosil paruku, viz první setkání v jeho novém bytě, když Angelika přivezla otrávenou noční košili k rozboru.

Když Desgrez za dlouhým pracovním stolem vstal, pochopila, že je skutečně naprosto vyloučené vrhat se kolem krku úředníkovi v paruce, dokonalému od pečlivě uvázaného šátku na krku až po špičky naleštěných střevíců. V tabákově hnědém obleku vypadal trošičku silnější, pořád to byl však hezký muž, jenž vyměnil poněkud nedbalé chování hladového chudáka za odměřený postoj perfektního úředníka. Stále však z něho vyzařovala tehdejší síla. Podala mu ruku. Stiskl ji, ale nepolíbil.

Nebudu hanět sebe sama, ale kromě toho, že má Desgrez na prvním obrázku každou botu jinak velkou, pokud by nosil paruku, měl by zřejmě nakrátko ostříhané vlasy jako Filip:

Díky krátkým kudrnatým vlasům, které ve dne skrýval pod parukou, dlouhým řasám a kyprým rtům připomínal s tím nevinným a klidným výrazem tváře řeckou sochu.

Mně se ale líbí s tím rozcuchaným lookem, takže jsem si dovolila ponechat mu vlasy dlouhé a spoléhajíc na to, že si je nechal v původní délce a holt pokaždé, když šel do práce, nacpal pod paruku.

------------

Možná, kdybych rovnou přihodila třetí kresbu, neváhaly byste, o který styk Desgreze s Angelikou se jedná. Kánon se touto otázkou vůbec nezabývá a přesouvá pozornost do ložnice, kam pan policajt markýzu odvedl, ale už jednou jsem tu kladla otázku, kterou jsem pobavila hlavně sebe sama. Co po Angeličině odchodu dělal pan de La Reynie??

Z knihy víme, že jej Desgrez přizval k setkání s Angelikou, které se rychle opět změnilo ve výslech:

„(…) Zatím dlužíte policii, madame, důkaz své důvěry k ní. Pan de La Reynie mě pověřil, abych vám vyřídil, že si s vámi přeje naléhavě mluvit.“
„Příležitostně se u něj zastavím.“
„Nejvhodnější příležitost je právě teď,“ řekl Desgrez, dvěma kroky došel ke dveřím a otevřel je.
Vešel pan de La Reynie.

Poté, co Angelika odmítla vypovídat a poněkud se připila, ji Desgrez šel vyprovodit.

„Machiavelli řekl, pánové… ano, Machiavelli řekl, že kdyby lidé byli dobří, i ty bys byl dobrý a řídil by ses ve všem příkazy spravedlnosti, ale protože jsou špatní, musíš i ty být často špatný…“
Policejní důstojník a jeho podřízený si vyměnili pohledy.
„Nechme ji jít,“ řekl La Reynie polohlasem.
Uklonil se Angelice, která ho snad ani neviděla. Vrávorala ke dveřím, nohy se jí podlamovaly. Desgrez šel za ní, a když narazila na polici a pak do zavřených dveří, provedl ji chodbou.

Jenže, jak víme, ven nedošli:

„Nono, jste opilá, jak zákon káže. Nemohu vás takhle nechat jít, nebo si zlomíte nohu.“
Autoritativně ji uchopil za paži, postrčil ji o několik schodů nahoru a násilím ji vtáhl do jakéhosi pokoje.

Jak to pokračovalo, také dobře víme, stejně jako, že Desgrez se s Angelikou rozloučil až ráno. Ale co sakra v té pracovně dělal pan de la Reynie??!!

Vysvětlení by se mohlo skrývat v této nenápadné replice:

„Desgrezi, Desgrezi,“ opakovala mazlivým hláskem, který ho dojímal, „já už nemůžu…
Ach, kolik je hodin?“
„Určitě dost pozdě.“
„A mě čeká dole kočár.“
„Mí lidé se o něj postarali.“

Vidím nebohého policejního ředitele, jak čeká, až se jeho podřízený vrátí, aby mezi čtyřma očima probrali, co jim výslech markýzy du Plessis prozradil. Desgrez se stále nevrací. La Reynie trpělivě čeká. Desgrez stále nikde. La Reynie nenápadně sleduje hodinky. Přijde sluha, aby zastřihl knoty svíček. La Reynie trpělivě čeká. A čeká. A čeká... Vchází sluha a oznamuje mu, že pan kapitán je zaneprázdněn, ale paní markýza mu laskavě zapůjčila svůj kočár, aby se mohl vrátit domů .

Diskuse k tomuto tématu zde: https://angelique.cz/phpBB321/viewtopic ... 205#p21205

-------------

„(…) Pokud bys chtěla někdy něco sdělit policii, obrať se na pana de La Reynie. Je daleko způsobilejší než já přijímat urozené dvorní dámy.“

Naprostý souhlas!

Věřím, že policejní ředitel neměl u své pracovny v Chateletu šmajchlkabinet .

Přidávám další hádanku.

Pokud jste nečetli poslední mé příspěvky různě jinde na fóru, tak je ani nečtěte, protože jinak to hádání nebude mít žádný formát .

Penelopo, tak tohle samozřejmě vím.Je to podle mě známé a lehké.
Dám možnost i ostatním.
Moc hezký obrázek.

Při mým štěsí budu zase mimo, ale typnu si Honorina a Hrabě, co měl sledovat Peyraka a Angeliku v Novém světě, měla s ním poměr. Za bohu si nemohu vzpomenout na jmeno a nejsme u knih. A bylo Angelika se bouří. Potkala ho již v La Rochelle. Byl přesvěčen, že Angelika není vzácná doma a dal dívce tenrkát hračku ale zjistily to až u pana Berneho.

Lole, uhodla jsi, jen s menšími nepřesnostmi . Ale upřímně říkám, že já bych si nevzpomněla vůbec, ani na jméno, natož na detaily .

Přidávám příslušný úryvek z knihy Angelika se bouří:

Domácnost stála Angeliku pořád dost práce a starostí. Při péči o dům neměla příliš času na úvahy. Chodila máchat prádlo k městské studni, daleko větší než studna na dvoře, a vodila s sebou Honorinu. Jednou ráno, když kladla do koše vyprané kousky, překvapeně zahlédla, jak si dcerka hraje s jakousi lesklou věcí.
„Ukaž mi to,“ vybídla ji.
Honorina, ze zkušenosti nedůvěřivá, schovala hračku za záda. Angelika však přece jen stačila zahlédnout krásnou zlatou tepanou řehtačku se slonovinovou rukojetí, skutečný skvost.
„Jak jsi k tomu přišla, Honorino? Nemůžeš si přece nechávat, co ti nepatří.“
Malá se bránila:
„To mi dal ten honej pán.“
„Jaký hodný pán?“
„Támleten,“ mávla Honorina kamsi do rohu náměstí.

Co se řehtačky týče, mělo to být spíše chrastítko: https://angelique.cz/phpBB321/viewtopic ... 378#p33378

K identitě "honýho pána":

V úzké, téměř pusté uličce je došel jakýsi muž s ohrnutým límcem kabátu, aby mu nebylo vidět do tváře. Lehce vykřikla, ale vzápětí se uklidnila, protože poznala královského místodržícího Nicolase de Bardagne.
„Ach, vy jste mě vyděsil.“
„To mě mrzí.“
Vypadal celý potěšený svým galantním útokem.
„To je ten honej pán,“ oznámila jí Honorina.
„Ano, chtěl jsem se uvést dárkem pro to rozkošné dítě.“
Honorina ho pozorovala s očima přetékajícíma obdivem. Jaká v ní už dřímala žena, získaná zlatou věcičkou…

-------------

U téhle scénky se plně projevila trýzeň ilustrátorské profese!

Pokud chce být člověk věren knize, musí promýšlet neuvěřitelné detaily, které by kohokoli jiného nechaly naprosto chladným, ale oku sečtělého angelikologického fajšmejkra neuniknou. Kupříkladu: pan de Bardagne byl kavalír sledující módní trendy, takže by si zasluhoval spíše klobouk s péry, zdobnější kabát či boty s mašlemi. Vycházela jsem však z jeho výroku:

„Odvážil jsem se bez doprovodu do téhle nepřátelské čtvrti, a tak je podle mě nanejvýš vhodné, aby mě tu nikdo nepoznal.“

Proto dostal prostší klobouk i oděv, ačkoli paruku jsem mu nechala.

Když byl obrázek hotový, napadlo mne, že jsem pořádně nestudovala jeho vzhled a jestli náhodou jako správný fešák té doby nenosil knírek. Ihned jsem psala SOS Dashe a Precious, které mi obě shodně potvrdily, že ano. V Novém Světě (díl Angelika a spiknutí stínů) ho Angelika nemohla poznat:

"Pan de Bardagne," opakovala spokojeně. "To jsem ráda, že vás znovu vidím, mám na vás ty nejlepší vzpomínky."
"Nevypadalo to tak."
"Je to taky vaše chyba," vyčetla mu. "Tvářil jste se tak vážně, tak odměřeně, ale já si vzpomínám, promiňte, na muže velice
usměvavého a společenského."
"Možná že má na té proměně podíl i bolest z toho, že jsem vás ztratil."
"To určitě ne. A pak, neměl jste tehdy malý knírek?"
"Oholil jsem se. Vyšlo to z módy."

A jsme u další záludnosti:

Prohlížela si ho s čím dál větší radostí. Ale ne, nezměnil se. La Rochelle! Najednou ji zaplavily vzpomínky: Pan de Bardagne v kočáře, doprovázející ji, přestože byla oblečená jako služka. Pan de Bardagne, halící se do širokého tmavého pláště, v němž na ni čekal v uličce u kašny, kde prala prádlo a teď se tudy vracela s velkým košem.

Člověk se s tím crcá a nakonec zjistí, že to stejně má blbě!

-------------

Lole, jestli v La Rochelle najdeš studnu a vyfotíš mi její okolí, tak do obrázku mohu dokreslit Angeliku, jak v pozadí pere prádlo .

PenelopaW píše: *

25 úno 2024, 12:20

Jak to pokračovalo, také dobře víme, stejně jako, že Desgrez se s Angelikou rozloučil až ráno. Ale co sakra v té pracovně dělal pan de la Reynie??!!

Vysvětlení by se mohlo skrývat v této nenápadné replice:

„Desgrezi, Desgrezi,“ opakovala mazlivým hláskem, který ho dojímal, „já už nemůžu…
Ach, kolik je hodin?“
„Určitě dost pozdě.“
„A mě čeká dole kočár.“
„Mí lidé se o něj postarali.“

Vidím nebohého policejního ředitele, jak čeká, až se jeho podřízený vrátí, aby mezi čtyřma očima probrali, co jim výslech markýzy du Plessis prozradil. Desgrez se stále nevrací. La Reynie trpělivě čeká. Desgrez stále nikde. La Reynie nenápadně sleduje hodinky. Přijde sluha, aby zastřihl knoty svíček. La Reynie trpělivě čeká. A čeká. A čeká... Vchází sluha a oznamuje mu, že pan kapitán je zaneprázdněn, ale paní markýza mu laskavě zapůjčila svůj kočár, aby se mohl vrátit domů .

Diskuse k tomuto tématu zde: https://angelique.cz/phpBB321/viewtopic ... 205#p21205

-------------

„(…) Pokud bys chtěla někdy něco sdělit policii, obrať se na pana de La Reynie. Je daleko způsobilejší než já přijímat urozené dvorní dámy.“

Naprostý souhlas!

Věřím, že policejní ředitel neměl u své pracovny v Chateletu šmajchlkabinet .

Hahaha kresba aj minifikce o Reynem super doplnila kánon. Teda mňa si skvele pobavila.


čo sa týka Honoriny a jej hrkálky - ja som samozrejme okamžite vedela o akú scénu sa jedná.
Illustrácia je moc pekná Honorine aj Bardagne sa ti moc vydarili.

Děkuji .

Přidávám další hádanku - poslední obrázek, dodělaný dneska. Jsem zvědavá, nakolik Vás zmátnu.

Penelopo, odehrálo se toto setkání v Quebeku ?

Mě napadá, jestli to je Champelinově táboře?

PenelopaW píše: *

29 úno 2024, 17:48

Lole, jestli v La Rochelle najdeš studnu a vyfotíš mi její okolí, tak do obrázku mohu dokreslit Angeliku, jak v pozadí pere prádlo .

Jestli to fakt výjde a pojedeme a najdu jí, tak ano

Setkání se neodehrálo v Quebeku ani Chapelainově táboře.

Zkouším tedy dál. Bylo to v La Rochelle? Pomohl ten muž Angelice?

2x ano

Nazval ten muž Honorinu "Malou zrzavou dračicí"?
Možná to necituji úplně přesně.

Ano .

Tak je to Desgrez. V díle Angelika se bouří. Desgrez poznal, že Angelika je buřička z Poitu.Nechal Angeliku odejít z vězení a předtím poslal domů Honorine.

Výborně! Sorbonne by na Tebe byla pyšná .

Matoucí mohly být na obrázku dvě věci:

1. Desgrezův obličej, který se mi nepovedlo trefit a skutečně víc připomíná Peyraka.

(Hodlám ho přegumovat a víc si s ním pohrát, ale kdo by toho želel, Peyrakův obličej mám naskenovaný k dalšímu použití.)

2. Skutečnost, že setkání Desgreze s Honorinou známe jen z doslechu, v knize jsme jeho bezprostředními svědky nebyli.

„A co děti? Bez nich nemůžu odejít.“
„Už dávno jsem je poslal domů,“ broukl. „Ta malá zrzavá čertice, podle všeho vaše dcera, ječela tak, že jsme málem přišli o uši. Nařídil jsem té starší, aby se vrátili k otci, nikomu nic neříkali a čekali, až se vrátí paní Angelika. Mezitím vás Baumier vyslýchal. Ale já věděl, že na mě dojde.“

Tohle byl vlastně první obrázek s Honorinou, který jsem chtěla vytvořit - a pokud Mimi na to šla tak, že nikoho jiného než Desgreze nekreslím, nemohla se v odpovědi splést . Když jsem hledala inspiraci, narazila jsem na moc pěkný obrázek tatínka, který s dcerkou nacvičuje pukrle, a z toho pak vznikl pan de Bardagne se zlatou "řehtačkou".

moirra píše: *

29 úno 2024, 21:22

Ten namosúrený výraz tej tváre malej Honorine sa ti podaril.

Co se Desgreze a malé zrzavé čertice týče, musela jsem nakonec jako figurantku použít vlastní dceru, kterou jsem požádala, ať si stoupne do příslušné pózy a tváří se naštvaně . U pana policisty jsem bojovala s jeho ústrojením. Když jsem si sestavovala časovou osu, historický Desgrez se na jaře zrovna vrátil s Liege s markýzou de Brinvilliers, aby téměř obratem byl vyslán do La Rochelle prověřit totožnost buřičky z Poitou, o níž na královské radě básnil naivně zamilovaný pan de Bardagne.

Pověřili mě, abych vás našel a zatkl vás. Neustále mě pověřují něčím nepříjemným. Zatknout Buřičku z Poitou! Dost složité. Navíc není zrovna moje specialita potulovat se po kraji, jako je váš… ubohý kraj,“ zamumlal, „vykrvácený, zpustošený, lidi jako zvířata, jejich ústa se semknou, jen co zaslechnou vaše jméno… Musel jsem to vzdát a spolehnout se na náhodu. Tenhle čmuchal Baumier v tom sehrál svou důležitou roli. Přijel do Paříže s hlášením o věčných náboženských sporech, a zároveň sháněl informace o ženě, která… o ženě, kterou… Jak mě vlastně napadlo, že ta žena byste mohla být vy? Nevím. Když jsem si poté popovídal s tím miloučkým místodržícím La Rochelle, panem de Bardagne, poslední pochybnosti zmizely. Takže jsem se hnal jako blázen, abych vás zase uviděl, drahoušku. A jste to opravdu vy. Poslání skončeno.

Pokud se obě události (tzn. zatčení Brinvilliers a setkání s Angelikou v La Rochelle) udály v roce 1676, neměl Desgrez moc času na setkání s Bardagnem a přesun z Paříže do La Rochelle, takže jsem původně měla za to, že jel koňmo a tryskem. Jenže kdyby cestoval narychlo a nalehko, musel by nutně být v cestovním, tedy zřejmě bez paruky a v jezdecké obuvi. Pochybuji, že s prioritou úkolu a v předtuše setkání, které ho čekalo, by se v La Rochelle převlékal - ať do vlastního (což by musel brát s sebou) nebo do vypůjčeného (nepřichází v úvahu).

Pohled na hranatou bradu, pronikavé hnědé oči a široká ramena, upnutá do hnědého redingotu, diskrétně obšitého zlatem kolem knoflíkových dírek, na všechno to, co na jeho upraveném zjevu na vysokých podpatcích „vonělo“ hlavním městem Paříží, jejími kočáry a modrými nocemi, byl tak překvapující, že si Angelika hned neuvědomila, co pro ni přítomnost toho přízraku z její minulosti znamená.

Jelikož Desgrez do místnosti vstoupil upraven a oděn dle pařížské módy, musel cestovat kočárem. Tudíž jsem mu na obrázku přiřkla vše, co v 70. letech 17. století frčelo, včetně širokých nohavic a stuhy na zavěšení meče . Pokud by měl bohatou paruku, tak by klobouk držel v ruce, ale říkám si, že až tak moc chic na to cestování vybaven být nemusel, takže jsem mu klobouk narazila na hlavu, paruka neparuka .

-------------

Jó, a i tenhle obrázek je nakreslený blbě! Desgrez se totiž s malou zrzavou čerticí vůbec nepoměřoval!

„Nikdo se nás na nic neptal,“ řekl Martial. „Naštěstí. Okamžitě za námi přišel nějaký velký pán. Vzal Honorinu do náručí, aby přestala křičet, a pak nám řekl: Vraťte se domů, paní Angelika přijde za vámi. Ostatní se netvářili moc nadšeně, ale on nás dovedl až na ulici.“
„Mám dojem, že byl z Paříže,“ Severině se rozzářily oči. „Ostatní před ním měli respekt.“

------------

moirra píše: *

29 úno 2024, 21:22

čo mi pripomína že musím prásknuť Mr Rescator že nedávno nakreslila pár nových outfitov podľa kníh, úplne dokonalo úžasných, však už je profi - dúfam že ich bude zdielať.

Sem s tím .

PenelopaW píše: *

29 úno 2024, 18:19

Děkuji .

Přidávám další hádanku - poslední obrázek, dodělaný dneska. Jsem zvědavá, nakolik Vás zmátnu.

No, já jsem si říkala,že je to trochu chyták.

Ten namosúrený výraz tej tváre malej Honorine sa ti podaril. Stavím sa že aj Desgreza ohromne pobavilo keď v nej zbadal hodne z Angeliky, napriek jej medeným vláskom a šikmým čiernym očkám.

No neviem tie čo tipovali na Nový Svet dúfam že netipovali na Joffreya-Rescatora, lebo ten nechodil v takých botách a ani v takých nohaviciach pretože to bolo na lodi aj v novom svete nepraktické. Kedysi v Toulouse však podobné veci nosil.

čo mi pripomína že musím prásknuť Mr Rescator že nedávno nakreslila pár nových outfitov podľa kníh, úplne dokonalo úžasných, však už je profi - dúfam že ich bude zdielať.

Moirro, tak Joffreye jsem netipovala. Já váhala jestli je to Desgrez ještě v La Rochelle, nebo Loménie v Novém světě.

Já s ostudo říkám ano typovala jsem Jofreye, ale na mou obranu zase hlava mluvila než si pořádně prohlídla obrázek. Viděla vlasy a bot si nevšimla

Lole píše: *

29 úno 2024, 22:23

Já s ostudo říkám ano typovala jsem Jofreye, ale na mou obranu zase hlava mluvila než si pořádně prohlídla obrázek. Viděla vlasy a bot si nevšimla

Zmiatla ťa parochňa - veď v knihe pani AG píše že Joffrey mal tak bohaté a krásne vlasy že si Angelika na svadbe myslela že to je parochňa.

Hej A taky opět zvítězila impulzivita prvního nápadu A taky je to moc hezký moment, když jí řekne že její otec.

Citát a komentář k tvorbě ilustrace jsem přidala výše do původního příspěvku.

Joffrey určitě nemohl být na Gouldsboro oblečen tak, jako kavalír na obrázku . Ale jak jsem uvedla výše, matoucí mohla být samotná tvář postavy, která skutečně víc vypadá jako Joffrey.

Penelopo, tak tvojí dceři se moc hezky podařilo tvářit se naštvaně. Ty jsi to pěkně nakreslila.

PenelopaW píše: *

29 úno 2024, 20:21

Jó, a i tenhle obrázek je nakreslený blbě! Desgrez se totiž s malou zrzavou čerticí vůbec nepoměřoval!

„Nikdo se nás na nic neptal,“ řekl Martial. „Naštěstí. Okamžitě za námi přišel nějaký velký pán. Vzal Honorinu do náručí, aby přestala křičet, a pak nám řekl: Vraťte se domů, paní Angelika přijde za vámi. Ostatní se netvářili moc nadšeně, ale on nás dovedl až na ulici.“
„Mám dojem, že byl z Paříže,“ Severině se rozzářily oči. „Ostatní před ním měli respekt.“

myslím že to vôbec nemusí byť nakreslené zle - predsa skôr ako malú vzal do náručia musel existovať aj moment kedy stála pred ním a kričala, alebo?

Víš jak... my perfekcionisté to máme těžké. Když jsem líčila Dashe své problémy kupříkladu s odíváním a přesností pánských outfitů, suše konstatovala, že to trápí tak možná jen mě a kromě Ms_Rescator si toho nikdo jiný nevšimne .

Přidávám obrázek extra vytvořený pro jednu nejmenovanou uživatelku. Ostatní tedy poprosím, jestli by chvilku nehádaly, než se dotyčná připojí a podívá se .

Protože to opět může být matoucí, znalcům přidávám nápovědu, že žena na obrázku měla mít na krku perlový límec. Nevím, jak takový "perlový límec" může vypadat, byla jsem líná hledat v jiných jazykových verzích, co že to doopravdy měla, a tak jsem ho nenakreslila s tím, že už jí ho pán sundal .

PenelopaW píše: *

29 úno 2024, 20:21

Pokud se obě události (tzn. zatčení Brinvilliers a setkání s Angelikou v La Rochelle) udály v roce 1676, neměl Desgrez moc času na setkání s Bardagnem a přesun z Paříže do La Rochelle, takže jsem původně měla za to, že jel koňmo a tryskem. Jenže kdyby cestoval narychlo a nalehko, musel by nutně být v cestovním, tedy zřejmě bez paruky a v jezdecké obuvi. Pochybuji, že s prioritou úkolu a v předtuše setkání, které ho čekalo, by se v La Rochelle převlékal - ať do vlastního (což by musel brát s sebou) nebo do vypůjčeného (nepřichází v úvahu).

Pohled na hranatou bradu, pronikavé hnědé oči a široká ramena, upnutá do hnědého redingotu, diskrétně obšitého zlatem kolem knoflíkových dírek, na všechno to, co na jeho upraveném zjevu na vysokých podpatcích „vonělo“ hlavním městem Paříží, jejími kočáry a modrými nocemi, byl tak překvapující, že si Angelika hned neuvědomila, co pro ni přítomnost toho přízraku z její minulosti znamená.

Jelikož Desgrez do místnosti vstoupil upraven a oděn dle pařížské módy, musel cestovat kočárem. Tudíž jsem mu na obrázku přiřkla vše, co v 70. letech 17. století frčelo, včetně širokých nohavic a stuhy na zavěšení meče . Pokud by měl bohatou paruku, tak by klobouk držel v ruce, ale říkám si, že až tak moc chic na to cestování vybaven být nemusel, takže jsem mu klobouk narazila na hlavu, paruka neparuka .

Hneď ako si to napísala ma napadlo že Desgrez musel ísť dostavníkom. A mala som pravdu. Včera som si pred spaním dala na uspatie tú kapitolu, v starej slovenskej knihe a tam je že šiel poštovým dostavníkom. Myslím že už som to tu niekde rozoberala a viem že mám niekde dokonca aj mapu trás dostavníkov toho času takže som možno dokonca schopná zistiť celkom presne koľko to z Paríža do La Rochelle trvalo.
Okrem toho som si všimla že nemal parochňu a na nohách mal čižmy. Batožinu zo šatami samozrejme tak ako každý poriadny cestovateľ istotne mal - tie sa ukladali na strechu koča.

Pohľad na tie hranaté čeľuste, hnedé prenikavé oči, mohutné plecia, na postavu upätú v zvrchníku zo súkna gaštanovej farby s diskrétnym zlatým lemovaním na gombičkových dierkach a na všetko to, čo bolo cítiť na jeho zjave s nákrčníkom a v čižmách s vysokými podpätkami, hlavné mesto Paríž.

Hnal som poštový koč ozlomkrky aby som vás videl, moja premilená ....

Nenosil parochňu, pripomínalo jej to dôverne známu postavu z niekdajších čias, a hoci mu črty stvrdli, dodávalo m uto výzor hýrivého chudobného študenta.....

Ešte to porovnám s inými textami večer keď snáď budem mať čas. Potom to vložíme kam to patrí aby sa nám to nestratilo.

Jinými slovy jsi objevila další detaily, kvůli kterým budu gumovat a překreslovat . Poprvé mu dopřeju paruku a on ji vůbec neměl!

"Hádam mi neroztrháte perlový golier, ktorý stál dvetisíc libier!"

Ach, Penelopa, neviem, či to bol dobrý nápad pozrieť si tvoju kresbu takto uprostred dňa... Ak dobre tipujem, ide o scénu pred krásnym milovaním Angeliky a Filipa. "Na koberci a s vlastným manželom, za bieleho dňa!" ako sa pohoršovali potom dvorania.

Uhodla jsi

(Dasha tipovala vlkobijce.)

Precious píše: *

02 bře 2024, 11:54

Ach, Penelopa, neviem, či to bol dobrý nápad pozrieť si tvoju kresbu takto uprostred dňa...

Alespoň budeš žehlit manželovy košile zasněná .

PenelopaW píše: *

02 bře 2024, 10:11

Protože to opět může být matoucí, znalcům přidávám nápovědu, že žena na obrázku měla mít na krku perlový límec. Nevím, jak takový "perlový límec" může vypadat, byla jsem líná hledat v jiných jazykových verzích, co že to doopravdy měla, a tak jsem ho nenakreslila s tím, že už jí ho pán sundal .

Nechcem ti tu stále do toho vŕtať ale musím : Límec to podľa mňa nebol - hoď si do google "plastron de perles" tak je to vo francúzskom vydaní, a všade ti to vyhodí niečo ako náhrdelník.

Píše sa tam že ju to vyšlo 2000 Ecus - 3 libry boli v tom čase 1 Ecu. To znamená okolo 700 Libier - keď vychádzam z toho že na začiatku 18 storočia si človek za 300 Libier mohol kúpiť tlačiarenskú mašinu - tak to teda určite límec nebol.

https://de.wikipedia.org/wiki/Livre

Je viem že francúzske slovo collier veľmi zvádza nazvať niečo golierom.

— Doucement, Philippe, par grâce. Vous n'allez pas mettre en pièce ce plastron de perles qui m'a coûté 2 000 écus.

Jen vrtej. Mně bylo jasné, že ten český překlad není přesný, autorka pojmem "límec" myslela zřejmě jen to, že to Angelice obepínalo hrdlo, ale muselo jít o nějaký náhrdelník sestávající z několika řady perel.

Co se perel týče, na začátku knihy Angelika a král, kdy Filip svoji ženu zavře do kláštera, Angelika uplatí nějakou dívku také perlami - není cena zmíněna i zde?

PenelopaW píše: *

02 bře 2024, 19:31

Co se perel týče, na začátku knihy Angelika a král, kdy Filip svoji ženu zavře do kláštera, Angelika uplatí nějakou dívku také perlami - není cena zmíněna i zde?

nie, nieje - ale Filipov vyšívaný vojenský stan stál napríklad 2000 libier a úrad konsula v Kandii vyšiel Angeliku na 40.000 libier
Cesta poštovným dostavníkom z Paríža do Bordeaux stála 75 libier. 1 libru stál obed v dobrom lokáli. 100 libier kôň

Pridávam niečo čo síce nieje ilustrácia z Angeliky ale má to z Angelikou súvis:

Na tomto obrázku by podľa názoru zarytej Angelikoložky mala sedieť pri stole aj samotná Angelika spolu s ešte niekym. Kto uhádne s kým a prečo?

A kto chce môže skúsiť identifikovať všetky ostatné osoby sediace okolo stola.

PS: Penelopa, dúfam že v kreslení budeš pokračovať.

Mně napadá jen nějaký ze ctitelů (možná páže v Poitiers), kdo přirovnával Angeličina ňadra k jablíčkům (možná to byl i básník Špína) .

A jablko tuším Angelice - baronce Popelce nesl i Filip, ne?