Rychlé odkazy
FAQ
Registrovat
Přihlásit se
https://www.databazeknih.cz/knihy/snero ... set-431114
Už dlouho ji mám vypůjčenou z knihovny, bylo by záhodno ji otevřít.
EDIT:
Koukala jsem do té publikace a tady půjde o terminologickou záležitost. Autorky o korzetu hovoří až od 19. století, do té doby zeštíhlující a tvarující součást oděvu označují jako šněrovačku.
Ms_Rescator píše: * 03 kvě 2024, 13:18 Zaujalo mě, že se tenkrát vynechával korzet a na místo něj byly vyztužené rovnou živůtky.
Nicméně terminologicky v tom asi v odborné literatuře jasno moc není. Viz odkaz níže. Autorka ale moc hezky zodpovídá otázku, co bylo svrchní částí oděvu a co se nosilo jako spodní prádlo.
https://sarahabendall.com/2019/01/01/bo ... h-century/
Z publikace Šněrovačku nebo korzet? /Stays, or corset?:
Šněrovačka se vyvinula ze živůtku. Díky šněrování procházejícímu v celé její dílce těsně obepínala tělo.
Tuhé oděvy běžně oblékané v 17. století neměly s tvarem lidského těla mnoho společného, nerespektovaly ženské poprsí ani pasovou linii a staly se jen jakousi schránkou. (…) K vyztužování oděvů se na konci 16. století užívala vata, svazky vláken, ocelové pruty nebo lamely ze dřeva. Velkou změnu přinesly velrybí kostice, jejichž použití dovedly způsoby tvarování těla během 18. století téměř k dokonalosti.
Tvarová stylizace směrem k barokní siluetě se projevuje od poloviny 17. století. V té době se živůtek zásadně mění, již je vyztužen kosticemi a stahován šněrováním. V této době lze začít hovořit o šněrovačce. Současně se vyčleňuje přední část v podobě zdobeného nebo zašněrovaného puntu.
Systém šněrování středem zadního i předního dílu má své kořeny ve španělské módě. Dvojí možnost stažení měla praktický dopad na účinnost tvarování těla. Šněrovačky se oblékaly volně šněrované na zádech, poté se zašněrovaly na předním díle a podle potřeby ještě dotáhly zezadu. Postup šněrování odspodu nahoru vede k žádanému efektu, kdy poprsí vyplňuje prostornější dekolt.
Z dochovaných oděvů 2. poloviny 18. století jsou rozeznávány 2 typy – šněrovačky jednodílné, šněrované častěji středem zadního dílu (než středem předního dílu), a dvoudílné se šněrováním současně vepředu i vzadu. Další dělení je dle umístění šněrování: podle francouzského vzoru – šněrované zepředu a podle anglického vzoru – šněrované vzadu.
Nošení šněrovačky nebylo limitováno postavením nositelky. Existence šněrovaček je doložena nejen ve šlechtickém a měšťanském, ale i venkovském prostředí. Šněrovačka se vždy oblékala na spodní košilku. V měšťanské módě byla nošena pod živůtkem, pro venkovské obyvatelstvo byla svrchním oděvem.
Dámské svrchní oděvy 18. století jsou vyztuženy pouze minimálně, protože kýžený tvar těla zajišťovala právě šněrovačka. Krejčí, u kterého si žena objednala ušití svrchního oděvu, bral míry těla odvozené od těla oděného do šněrovačky.
HISTORIE ŠNĚROVAČEK
Dámské i pánské oděvy šili výhradně muži – krejčí, ženy – švadleny mohly pouze pomáhat se šitím. Kolem třetí čtvrtiny 17. století došlo k vyčlenění některých krejčích, kteří se začali specializovat pouze na šití dámských a dětských šněrovaček. Ženy mohly navrhovat a šít oděvy pro vlastní pohlaví později, v roce 1675 mohly být ve Francii přijímány do cechů, ale směly šít pouze přesně specifikované oděvy pro ženy, dívky a chlapce do věku 6 let. (Šněrovačky totiž nosily děti již krátce po narození, a to i chlapci. Odkládali je až v 6 letech, dívky je neodložily vůbec, a to ani v době těhotenství.) Švadleny ovšem neměly stejná práva jako krejčí a nesměly užívat stejné materiály, např. kostice, proto šněrovačky nadále šili krejčí. Jelikož šlo o nákladný a promyšlený kus oděvu, někteří se specializovali pouze na šněrovačky. Šněrovačky byly šity nejen na míru, ale v 18. století se zhotovovaly i jako „konfekce“ v obvyklých mírách, bylo tedy možné koupit šněrovačku již hotovou (nebo samozřejmě šněrovačky „z druhé ruky“). Protože šlo o nákladný kus oděvu, šněrovačky se i dědily a jsou užívány v přehledu majetku při pozůstalostech.
Šití šněrovačky vyžadovalo dobrou znalost problematiky a zkušenost s technologií výroby. Kromě střihu bylo nutné znát položení střihových šablon na látku, jakým směrem jednotlivé díly položit. Dochované nákresy neobsahují směr položení kostic, předpokládá se, že tuto znalost krejčí získal ve svých učňovských létech nebo k ní došel zkušeností. Výroba šněrovačky byla časově velmi náročná. Základními materiály byly vrchní tkanina, lněné plátno a hrubší plátno zpevněné klihem nebo škrobem. Na jednotlivé díly byly předkresleny linie úzkých tunýlků pro následné prošívání. Po prošití se vložily pevné výztuhy. Pokud měla být šněrovačka prošita skrz vrchní tkaninu, prošívaly se díly do dutinek s přidáním vrchní tkaniny a vrstvy papíru. Vrstva papíru se pod vrchní tkaninu vkládala nejen kvůli zpevnění, ale aby zabránila proznačení spodních vrstev z hrubšího plátna. Pro pevné výztuhy se používaly velrybí kostice – jde o ideální materiál: pevný, lehký, pružný a přizpůsobivý. Na trh byly kostice dodávány jako polotovar – 3 – 4,5 m dlouhý plát, který bylo nutno očistit, máčet, napařovat a krájet na požadované rozměry podle dalšího použití. Polotovar pro oděvní průmysl byl v podobě podlouhlých lamel o délce 70 cm, z nichž byly krájeny tloušťky pohybující se kolem 0,80, 1, 1,2 nebo 1,4 cm. Takové tloušťky již bylo možno propíchnout jehlou. Kostice se prodávaly stočené jako metráž, před použitím je bylo nutno napařit a vyrovnat. Na barokní šněrovačku bylo třeba celé kilo velrybích kostic.
Na některá místa šněrovačky byly používány silnější kostice, a to nejčastěji v místě šněrování v kraji zadního nebo předního dílu, tedy na nejvíce namáhaných místech. Kromě toho byly šněrovačky zpevňovány na dalších místech – v dolní části předního dílu a místě špičatého zakončení, kam se sbíhají hlavní švy, dále v pase podél vyústění patek nebo podél výstřihu a průramků. Zde se přišívaly plošné výztuhy z hrubého plátna, tvarovaného papírového kartonu nebo usně.
Vnitřní strana šněrovačky byly na závěr zakryta podšívkou z lněné tkaniny. Patky byly vyztuženy kosticemi sahajícími odshora dolů, ale i přidanými krátkými kosticemi, z vnější a spodní strany byly obvykle pokryty kůží nebo hrubším lněným plátnem s prošitím, aby byly odolnější proti oděru.
Posledním výztužným prvkem šněrovačky byla tzv. planžeta. Používala se z důvodu držení poprsí a břicha, aby příliš nevystupovaly a nedeformovaly požadovanou linii těla. Jednalo se o ploché „pravítko“, které se vkládalo do zvlášť zhotovené dutiny ve středu předního dílu. Na rozdíl od kostic planžeta musela být zcela pevná a nejčastěji byla zhotovována ze dřeva. (Dalšími materiály byly kov, rohovina, kost či slonovina v závislosti na velikosti a délce planžety.) Ženy a dívky ji zasouvaly směrem shora dolů. Až na výjimky v podobě šněrovaček se šněrováním na předním díle všechny šněrovačky obsahují dutinu pro vložení planžety.
Ms_Rescator píše: * 03 kvě 2024, 13:18 Jen přemýšlím, kam strkali tu velrybí kostici, u živůtků, které se šněrovaly vepředu. Možná jí neměly…
V obrazové ikonografii celého 18. století se setkáváme s vyobrazením, jak služebná nebo jiná blízká osoba za zády utahuje dámě šněrovačku. To byl zřejmě běžný model dam z vyšší společnosti, které se neoblékaly samy. Žena z nižší společnosti se byla schopna do šněrovačky obléct i bez pomoci. Dobové zmínky hovoří i o tom, že některé ženy nenosily šněrovačku vždy pevně dotaženou. Příčinou může být nejen jistá nepohodlnost při běžném nošení, ale i fakt, že žena nebyla schopna utáhnout šněrování dostatečně pevně.
Ms_Rescator píše: * 03 kvě 2024, 13:18 Jinak ty živůtky šněrované vepředu (o kterých je ve videu zmínka) si představuju třeba u šatů, které Rescator vytáhl z truhlice na Gouldsboru, jinak by se do něj nemohla rychle sama obléct. Joffrey myslel na všechno.Možná i šaty v Kandii takové mohly být, když se do nich sama došněrovala…
Angelika jako taková si prošla všemi hierarchiemi dobové módy, od venkova, přes měšťanstvo po high society, takže ta si se šněrováním jistě hravě poradila i sama. Anebo se prostě jen nedotáhla
.---------------------
Pro úplnost ještě doplňuji, jaké pojmy autorky používají v anglické verzi textu:
- šněrovačka = stays
- živůtek = bodice
- punt = stomacher
- planžeta = busk
Konečně vím, jak se jmenuje ta věc, co si rvala do šatů Claire v Outlanderovi
.https://angelique.cz/phpBB321/viewtopic ... 656#p22656
