Zdravím vás po 100 letech u své nové fikce!

Původně se mělo jednat jen o krátký flashback, setkání Florimonda s Joffreyem na 1-2 stránky, v rámci úplně jiného vyprávnění. Jenže pak se přede mnou začaly vynořovat otázky: Řekl Florimond Joffreyovi, že Angelika žije? A co se hrabě rozhodl udělat pak? Proč nedorazil Angelice na pomoc už dřív, když Florimond odešel z Plessis už v roce 1672! Věděl, že se ho Angelika sama vydala do Středomoří hledat a tudíž, že jí není lhostejný? Mohl tušit, že se vzbouřila proti králi a padla do bídy?

A tak příběh začínal postupně bobtnat, až se z něj stalo samostatné vyprávění na několik kapitol. Kromě odpovědí na otázky výše, jsem si chtěla udělat i časovou představu o tom, jak události probíhaly od odjezdu ze Středomoří, po setkání s Angelikou (1672 - 1676). Snažila jsem se proto zakomponovat všechny zmínky o té době, co jsou roztroušené v kánonu a sepsat vše tak, aby to odpovídalo časově i dějově. A musím říct, že jsem se u toho docela zapotila...

Tak doufám, že se u čtení zabavíte alespoň tak, jak jsem se při psaní bavila já a jsem zvědavá na případné připomínky k časové / dějové kontinuitě.

Haha, to dobře znám - s výjimkou mého "opus magnum" měly být všechny moje výtvory jen na několik odstavečků. Jak se ovšem člověk do toho pustí, tak pokud to chce mít propracované, navazující na kánon i historicky věrné, dostaví se efekt sněhové koule a nakonec je z jedné sněhové vločky solidní lavina .

První kapitolu jsem si přečetla už včera a doufám, že pokračování bude brzy. Naivně jsem si myslela, že už v této části se dočtu o Florimondovi, ne-li že se dočkám onoho rozhovoru s otcem, a ono - zcela v intencích toho, cos napsala v úvodním komentáři zde - to byl jen úvod a předehra . Takže prosím prosím o pokračování .

Moc se mi líbilo vykreslení jednotlivých námořníků, kdy každý byl něčím svůj a svérázný. Za mě super nahlédnutí do "Rescatorovy kuchyně" (čti: posádky), kterou určitě tvořilo víc postav než jen ty, co známe z kánonu. Kromě kapitána si vlastně teď z hlavy vybavuji snad jen toho Maura, co ho sváděla Bertille , ale vsadím se, že Ty někde budeš mít jejich přehled?

Až teď mi došel zase jeden zajímavý jev. Vždy, když čtu Angeliku, vím o osudech jednotlivých postav a nemám o ně strach. Stejně jako vím, že Angelika v poušti nezemřela, vím i to, že Florimond v pořádku docestoval do Severní Ameriky a setkal se s otcem. Tak nějak mě nenapadlo uvažovat nad tím, že jiné postavy tuhle moji jistotu a klid nesdílejí. Rescator musel prožívat solidní duševní muka, když se hnal pro Angeliku a bylo mu řečeno, že zemřela (jistě při tom oželel i Ferradžiho skon). A určitě musel někdy při svých dobrodružstvích rekapitulovat i zbytek svojí rodiny. Myšlenky na syna ve chvíli, kdy definitivně ztratil ženu, se přímo nabízejí. Zobrazila jsi to velmi hezky.

Líbí se mi i to, že JP v duchu Angelice spílá do blázínků - jsem si jistá, že kdyby o ní takto přemýšlel Desgrez, padly by podstatně hrubší výrazy . (Vlastně si teď neuvědomuji, zda se do Francie dostala dřív zpráva o Angeličině útěku z harému nebo hrdinka sama?)

Tak to jsem ráda, že tě mé vyprávění pobavilo, Penelopo. Pokračování může být brzy, protože fikce je z velké části napsaná.

S těmi námořníky jsi mě trochu zaskočila, seznam napsaný samozřejmě nemám. Zkusím to projít, ale přijde mi, že se okolo lodi točí jen pár pořád stejných tváří, z nichž o tři jsme přišli už v 6. díle - Jasona, Maura Abdullaha a Kaštanovou slupku Taorminiho.
A následně se Peyrakova flotila doplnila o Colinovy muže.

Jinak souhlasím, myslím, že ty příhody s "mrtvými" a pohřešovanými příbuznými musely být pro naše knižní postavy traumatizující. Ještěže se z ledasčeho dokázali rychle oklepat. Nejhořší to měla Angelika - ztráta dvou manželu a tří dětí, hrůza! Ale i Joffrey se s její "smrtí" těžce smiřoval:
Drahoušku, tolik jsem tě miloval, tolik oplakával... A když jsem tě našel živou, nevzal jsem tě do náručí! (6. díl, a ve francouzštině je to v podstatě to samé.)

"Blázínek" jí říká v českém překladě v 6. díle, to je jeden z takových easter eggs, které jsem si tam sama pro sebe poukládala.

A zajímavá myšlenka, kdo se dostal do Francie dřív - Angelika, nebo její legenda, hmm?! Desgrez, který byl o všem perfektně informovaný, možná dostal zprávu dřív, než dorazila do Francie, ne? Breteuil mohl poslat dopis do Francie okamžitě co Angelika dorazila do Ceuty, věděl, jak moc na tom králi záleží. Na druhou stranu oni pak taky dost pospíchali...

I keď som bola na určité veci beta čtenárka, tento úvod je premňa nový
fikciu som si dala už po ceste z Prahy vo vlaku a teraz to tu čítam po druhý krát
svelé nahliadnutie za kulisy Rescatorovej posádky neviem aký vzťah mali kapitáni Jason a Erricson, ktorí inak moc zhovorčiví ani vľúdni neboli, či sa vzájomne nebrali ako konkurencia - ale ako sa vraví spoločný nepriateľ spája.
A chudera Angelika sa stala ich nepriateľkou lebo sa im obom zdalo že akonáhle sa zjaví, ich šéf je úplne mimo a dokonca v ohrození
Po tom ako to mali ohľadne tej zelenookej modly nastavené teda viem predstaviť ich "nadšenie" keď sa znovu zjavila v La Rochelle, a ani sa nečudujem je Jasom vyskočil až po povalu - ich ďalší rozhovor po tom čo sa nalodila na "ich" loď by som si fakt chcela prečítať

PenelopaW píše: *

25 čer 2024, 13:29

Moc se mi líbilo vykreslení jednotlivých námořníků, kdy každý byl něčím svůj a svérázný. Za mě super nahlédnutí do "Rescatorovy kuchyně" (čti: posádky), kterou určitě tvořilo víc postav než jen ty, co známe z kánonu. Kromě kapitána si vlastně teď z hlavy vybavuji snad jen toho Maura, co ho sváděla Bertille , ale vsadím se, že Ty někde budeš mít jejich přehled?

Fakt by sa zišiel nejaký prehľadný zoznam Rescatorových chlapov

Ms_Rescator píše: *

25 čer 2024, 20:28

S těmi námořníky jsi mě trochu zaskočila, seznam napsaný samozřejmě nemám. Zkusím to projít, ale přijde mi, že se okolo lodi točí jen pár pořád stejných tváří, z nichž o tři jsme přišli už v 6. díle - Jasona, Maura Abdullaha a Kaštanovou slupku Taorminiho.

Ešte že mu zostal aspoň Erricson. Určite ich bolo viacej. Ty sama si mi vravela že niektorí z nich, napríklad Malťan Enrico, Joffreya sprevádzali pri výprave a boli potom aj vo Wapassu.

PenelopaW píše: *

25 čer 2024, 13:29

Rescator musel prožívat solidní duševní muka, když se hnal pro Angeliku a bylo mu řečeno, že zemřela (jistě při tom oželel i Ferradžiho skon). A určitě musel někdy při svých dobrodružstvích rekapitulovat i zbytek svojí rodiny. Myšlenky na syna ve chvíli, kdy definitivně ztratil ženu, se přímo nabízejí. Zobrazila jsi to velmi hezky.

na tomto mieste sa spytujem koľko času vlastne Rescator srávil u Muleja - podľa kánonu tam bol očividne až dovtedy kým sa vrátili Mulejovi ľudia zo správou že Angelika je mrtva
potom Rescator ešte musel až na Sicíliu po Cantora, ktorý tam študoval v Palerme

PenelopaW píše: *

25 čer 2024, 13:29

Vlastně si teď neuvědomuji, zda se do Francie dostala dřív zpráva o Angeličině útěku z harému nebo hrdinka sama?

Ms_Rescator píše: *

25 čer 2024, 20:28

A zajímavá myšlenka, kdo se dostal do Francie dřív - Angelika, nebo její legenda, hmm?! Desgrez, který byl o všem perfektně informovaný, možná dostal zprávu dřív, než dorazila do Francie, ne? Breteuil mohl poslat dopis do Francie okamžitě co Angelika dorazila do Ceuty, věděl, jak moc na tom králi záleží. Na druhou stranu oni pak taky dost pospíchali..

pýtam sa aj ako to vlastne bolo s tým vyslancom od kráľa, pôvodne Angelika kráľovi napísala dopis v ktorom ho žiadala o pomoc, viem vôbec čo plánoval kráľ pôvodne podniknúť, a akoto že Angeliku našli v Ceute? mali vyslanci Ľudovíta XIV pôvodne namierené až k Mulejovi?

je uplne jedno koľko záhad a hluchých miest z kánonu v našich fikciách poriešime, vždy sa vynárajú nové a nové otázky

PenelopaW píše: *

25 čer 2024, 13:29

Líbí se mi i to, že JP v duchu Angelice spílá do blázínků - jsem si jistá, že kdyby o ní takto přemýšlel Desgrez, padly by podstatně hrubší výrazy .

ach to bolo tak krásne ako nežne to Rescator hovorí, blázinku ... pri tých jeho spomienkach som celý čas achala a trpela s ním

ani sa nečudujem že si na tomto mieste Joffrey vyčíta že nezasiahol skôr, ale je celkom logické že si zrejme myslel že je všetko v poriadku, a synovi sa radšej nikdy neozval. Veď Cantor mu porozprával že Florimond je u dvora pečený-varený a má nádej na skvelú kariéru. Páči sa mi myšlienka že Rescator zisťoval čo sa stalo s Florimondom a definitívne odplával až po správe že chlapec zmizol. Veď tak či tak musel najskôr po Cantora, a určite aj pár vecí ešte zorganizovať a na spiatočnej ceste zo Sicílie si zrejme niekde vyzdvihol správy o staršom synovi. Keďže sa plavil do Karibiku a nie na sever, bolo jedno ako neskoro odpláva.

Moc pekné doplnenie kánonu. Veď ako vieme Joffreya-Rescatora nikdy nieje dosť a v kánone je ho zúfalo málo.
Dúfam že sem čoskoro pridáš pokračovanie.

Díky za obsáhlé zhodnocení!

moirra píše: *

25 čer 2024, 23:23

: neviem aký vzťah mali kapitáni Jason a Erricson, ktorí inak moc zhovorčiví ani vľúdni neboli, či sa vzájomne nebrali ako konkurencia - ale ako sa vraví spoločný nepriateľ spája.
A chudera Angelika sa stala ich nepriateľkou lebo sa im obom zdalo že akonáhle sa zjaví, ich šéf je úplne mimo a dokonca v ohrození
Po tom ako to mali ohľadne tej zelenookej modly nastavené teda viem predstaviť ich "nadšenie" keď sa znovu zjavila v La Rochelle, a ani sa nečudujem je Jasom vyskočil až po povalu - ich ďalší rozhovor po tom čo sa nalodila na "ich" loď by som si fakt chcela prečítať

Já si umím představit, že Jason s Ericksonem mohli mít trochu svéraznou dynamiku love - hate vztahu. Oba byli morousové, silné osobnosti a skvělí námořníci. Umím si představit, že si v některých situacích mohli jako berani postavit hlavu a nebylo s nimi k hnutí. A jindy se zas mohli účelově spojit a tvářit se jako "nejlepší přátelé", třeba když je spojila společná nechuť k Angelice, jak jsi už psala. Ale to vše jen na osobní rovině, na té profesionální museli dodržovat řád hierarchii a v nebezpečí spolupracovat.
Myslím ale, že nakonec měl Erickson Angeliku rád, nebo spíš, že si jí vážil. Vzpomeňme jak jí šel doprovodit za Joffreyem v Saint-Croix-de-Mercy. Myslím, že když zjistil, jaké má kvality, že jeho pána spíš doplňuje a že se Joffrey nakonec uklidnil a už je nenutí jezdit bezvýsledně sem a tam jako šílené, tak jí odpustil. A věřím, že by na to měl stejný pohled i věčný misogyn Jason. Stejně jako si jí oblíbili muži ve Wapassu a v rámci svých možností i Joffreyovi Španělé.

moirra píše: *

25 čer 2024, 23:23

Ešte že mu zostal aspoň Erricson. Určite ich bolo viacej. Ty sama si mi vravela že niektorí z nich, napríklad Malťan Enrico, Joffreya sprevádzali pri výprave a boli potom aj vo Wapassu.

Nejen Enrico, ale i Octave Malaprade, který byl na Gouldsboru kuchař / námořník, možná i Yann, který byl původně plavčíkem ve Středomoří, nebo i Jacques Vignot, který byl tesař... kdo ví. Enrico a Octave jsou jistí, o těch zbylých nevíme.

moirra píše: *

25 čer 2024, 23:23

na tomto mieste sa spytujem koľko času vlastne Rescator srávil u Muleja - podľa kánonu tam bol očividne až dovtedy kým sa vrátili Mulejovi ľudia zo správou že Angelika je mrtva

No, cesta Angeliky z Mekenésu do Ceuty probíhala mezi březnem a dubnem (možná až do začátku května) 1672. Takže bych řekla, že Rescator mohl dorazit koncem března a zdržet se pár dní, dokud nedorazila zpráva, že "Francouzsku uštknul had v poušti". Tu falešnou zprávu jim dali dva zajatí otroci z Colinovy party, Piccino a Bask, kteří byli zajati 8. den po útěku. Taky myslím, že pak už se Rescator příliš dlouho v Mekenesu nezdržoval, neřekla bych, že by se mu chtělo dlouho truchlit s Mulajem. Možná zůstal jen tak, aby to nebylo neslušné a pak odjel. Umím si představit, že se vydal zničit Mezza Morteho jako formu vyrovnávání se s Angeličinou smrtí a že se do toho opřel (to jsem si ještě mohla napsat do té fikce). Takže v mé představě strávil v Mekenésu třeba necelé dva týdny + cesta.

moirra píše: *

25 čer 2024, 23:23

pýtam sa aj ako to vlastne bolo s tým vyslancom od kráľa, pôvodne Angelika kráľovi napísala dopis v ktorom ho žiadala o pomoc, viem vôbec čo plánoval kráľ pôvodne podniknúť, a akoto že Angeliku našli v Ceute? mali vyslanci Ľudovíta XIV pôvodne namierené až k Mulejovi?

Rozhodně měl Breteuil v plánu zajet až do Mekenésu. Vždyť se pak radoval, že si ušetřil cestu i všechny ty dary, co měl připravené pro sultána.

moirra píše: *

25 čer 2024, 23:23

ani sa nečudujem že si na tomto mieste Joffrey vyčíta že nezasiahol skôr, ale je celkom logické že si zrejme myslel že je všetko v poriadku, a synovi sa radšej nikdy neozval. Veď Cantor mu porozprával že Florimond je u dvora pečený-varený a má nádej na skvelú kariéru. Páči sa mi myšlienka že Rescator zisťoval čo sa stalo s Florimondom a definitívne odplával až po správe že chlapec zmizol.

Já si myslím, že zcela určitě se po Florimondovi sháněl, ještě než odjel ze Středomoří. Jednak určitě cítil otcovskou povinnost ale samozřejmě ho i zajímalo jak se má. Věřím že syny měl v srdci a myslel na ně i když s nimi nežil. A druhak prostě proto, že to byl Rescator, který měl potřebu být o všem informovaný. Ale začal právě až poté, co "Angelika zemřela", protože jeden pokus kdysi udělal, to se dozvěděl, že se A. znovu vdala, tak dal od toho ruce pryč a dál se do toho nepletl. A znovu začal, až když mu náhoda přivedla do cesty Cantora. Florimonda začal řešit, až když si myslel, že mu zemřela matka. I časově to vychází s tím, že rozkládal síť vlivu Mezza, měl na to čas, věci si pozjišťovat. A bylo to snadnější, než si nechávat posílat informace do Ameriky, na což v dalších kapitolách taky narazíme...

Ms. Rescator, veľmi ďakujem za príbeh, ktorý som už dlho túžila čítať! A je presne taký, ako som si predstavovala, že by mohol byť! Je to kánon ako vyšitý a tak to mám rada.

Je zaujímavé, že tu hovoríme o Rescatorových námorníkoch: ja sama som za posledné dva týždne zbúchala fanfikciu, ktorá pojednáva práve o tom, ako vnímali Joffreyovi muži honbu za zelenookou Francúzkou. Stále si nie som istá, či ju mám zverejniť - a zvlášť teraz, keď vidím, že niečo podobné si už napísala. Čítal by to vôbec niekto?

Nastoľuješ tu otázku, že Joffrey nevedel, čo robila Angelika v Stredomorí. Vždy som verila, že keď po jej úteku z Kandie šiel za Rochatom a vypytoval sa na ňu, náš obľúbený chlapík mu všetko vyrozprával, teda aj to, prečo sa Angelika ocitla v Stredomorí. Rochat to predsa vedel, veď jej v hľadaní pomáhal. Alebo si to len zle pamätám? Viacero mojich fikcíí (čo mám v hlave) sa o toto opiera - teda že to, že ho Angelika hľadala, vedel prvotne od Rochata a až potom od Florimonda. No som zvedavá, ako sa to vyvinie v Tvojom podaní!

A plne súhlasím s tebou aj Penelopou: človek chce napísať "pár slov" a zrazu je z toho príbeh s plnohodnotnými postavami s vlastnými životopismi...

Jsem ráda, že tě vyprávění bavilo, Precious!

Precious píše: *

27 čer 2024, 14:55

Je zaujímavé, že tu hovoríme o Rescatorových námorníkoch: ja sama som za posledné dva týždne zbúchala fanfikciu, ktorá pojednáva práve o tom, ako vnímali Joffreyovi muži honbu za zelenookou Francúzkou. Stále si nie som istá, či ju mám zverejniť - a zvlášť teraz, keď vidím, že niečo podobné si už napísala. Čítal by to vôbec niekto?

Myslím, že je to zbytečná otázka. Určitě můžu mluvit i za ostatní, že bychom si tvou verzi rády přečetly. Já osobně jsem zvědavá, jak moc se naše představy lišily, nebo jestli jsme se v něčem shodly.

Precious píše: *

27 čer 2024, 14:55

Nastoľuješ tu otázku, že Joffrey nevedel, čo robila Angelika v Stredomorí. Vždy som verila, že keď po jej úteku z Kandie šiel za Rochatom a vypytoval sa na ňu, náš obľúbený chlapík mu všetko vyrozprával, teda aj to, prečo sa Angelika ocitla v Stredomorí. Rochat to predsa vedel, veď jej v hľadaní pomáhal. Alebo si to len zle pamätám? Viacero mojich fikcíí (čo mám v hlave) sa o toto opiera - teda že to, že ho Angelika hľadala, vedel prvotne od Rochata a až potom od Florimonda. No som zvedavá, ako sa to vyvinie v Tvojom podaní!

Nemyslím si, že Rochat o tomhle věděl. Pokud si dobře pamatuju, Savary po něm jen chtěl, aby našel Ali Mektuba, ale o hledání manžela nepadlo slovo. O Angeličině hledání manžela šla pravděpodobně Středomořím jen neurčitá šeptanda, protože to zmínila Panassavemu, Mezzovi atd. zároveň s tím, šla i šeptanda o jiných důvodech, proč se vydala do Středomoří (Vivonnovi myslím řekla, že důvodem je obchodní jednání). Takže z toho se nedaly dělat závěry. A ano, Florimond to musel otci říct, ale na to si počkejme, až jak bude fikce pokračovat.

Ms_Rescator píše: *

27 čer 2024, 15:26

Precious píše: *

27 čer 2024, 14:55

Nastoľuješ tu otázku, že Joffrey nevedel, čo robila Angelika v Stredomorí. Vždy som verila, že keď po jej úteku z Kandie šiel za Rochatom a vypytoval sa na ňu, náš obľúbený chlapík mu všetko vyrozprával, teda aj to, prečo sa Angelika ocitla v Stredomorí. Rochat to predsa vedel, veď jej v hľadaní pomáhal. Alebo si to len zle pamätám? Viacero mojich fikcíí (čo mám v hlave) sa o toto opiera - teda že to, že ho Angelika hľadala, vedel prvotne od Rochata a až potom od Florimonda. No som zvedavá, ako sa to vyvinie v Tvojom podaní!

Nemyslím si, že Rochat o tomhle věděl. Pokud si dobře pamatuju, Savary po něm jen chtěl, aby našel Ali Mektuba, ale o hledání manžela nepadlo slovo. O Angeličině hledání manžela šla pravděpodobně Středomořím jen neurčitá šeptanda, protože to zmínila Panassavemu, Mezzovi atd. zároveň s tím, šla i šeptanda o jiných důvodech, proč se vydala do Středomoří (Vivonnovi myslím řekla, že důvodem je obchodní jednání). Takže z toho se nedaly dělat závěry. A ano, Florimond to musel otci říct, ale na to si počkejme, až jak bude fikce pokračovat.

Ach nie, zlomila si mi srdce! Všetky moje predstavy a headcanony takto rozprášiť v mihu sekundy! Musela som si to s niečím popliesť... ach jo. Mám zasa nad čím rozmýšľať

Ešte som chcela podotknúť, že sa mi páčilo uvedenie do deja Jasona aj Eriksona. Oboch mám rada, aj keď Jason je zarytý mizogýn a Erikson večne mrzutý. Sú to chlapi na správnom mieste. A ako to musel chudák Joffrey niesť, keď počas vzbury na Gouldsbore prišiel o tohto svojho spoľahlivého dlhoročného priateľa! Mal by niekto napísať, čo sa dialo v Rescatorovej hlave vo chvíľach oddychu po pristátí v Amerike, keď musel „spracovať“ nielen Jasonovu stratu, ale aj to, že prišiel o Abd-el-Mešrata... Počas vzbury sa na to zrejme nemohol sústrediť, ale určite ho to zasiahlo...

A na záver: napokon moje písačky uzrú svetlo sveta – musela som ich ale prekopať, keď som si prečítala tento tvoj príbeh: zistila som totiž, že si niektoré veci pamätám nesprávne. Uvedomila som si, že písať, keď príde inšpirácia, je síce pekné, ale grafománia je na figu, ak píšem len po pamäti a nemám pri sebe kánon. Takže som vytiahla knihu/y a pekne zrevidovala celú prvú kapitolu. Nechala som to do rána odležať a výsledok si môžeš prečítať v sekcii čitateľských snov. Ďakujem, že si ma nasmerovala a že som to vďaka tebe nepoplietla!

Precious píše: *

28 čer 2024, 09:12

Ešte som chcela podotknúť, že sa mi páčilo uvedenie do deja Jasona aj Eriksona. Oboch mám rada, aj keď Jason je zarytý mizogýn a Erikson večne mrzutý. Sú to chlapi na správnom mieste. A ako to musel chudák Joffrey niesť, keď počas vzbury na Gouldsbore prišiel o tohto svojho spoľahlivého dlhoročného priateľa! Mal by niekto napísať, čo sa dialo v Rescatorovej hlave vo chvíľach oddychu po pristátí v Amerike, keď musel „spracovať“ nielen Jasonovu stratu, ale aj to, že prišiel o Abd-el-Mešrata... Počas vzbury sa na to zrejme nemohol sústrediť, ale určite ho to zasiahlo...

Precious, těší mě, že tě fikce bavila. I já mám ráda Jasona a Ericksona a je mi vždycky moc líto, že Jasonova linka už dál nepokračuje. Byl to schopný člověk na svém místě, opravdový přítel i když hrozný misogyn. Stejně tak smrt arabského lékaře mě vždycky zasáhne. Vždycky se to ve mě bouří, že museli umřít tak schopní, kvalitní lidé, kteří v tom byli nevinně a v podstatě úplně zbytečně. Ale to je realita.

Já už jsem začala psát i o tom, jak se s tím Joffrey musel vyrovnávat, to byla ta původní fikce, ve které měla být tahle jen kraťoučkou vsuvkou. Osobně si myslím, že byl zvyklý na životní ztráty, vždyť ve Středomoří byla smrt neustále na blízku a v Americe často taky. Tím rozhodně nezpochybňuju hloubku celé tragédie. Ale spíš si myslím, že Joffrey si to po všech zkušenostech uměl nastavit tak, aby se příliš neohlížel na to co mohlo být jinak a díval se spíš dopředu. Po všech těch tragédiích co ho potkaly, by ho zničilo, kdyby neustále myslel co se v minulosti mohlo udělat jinak a lépe, koho mohl zachránit. On věřil v budoucnost a život a tohle nastavení mysli si nikdy nenechal vzít. To byl i jeden z důvodů, proč odpustil hugenotům. Ale myslím, že ho ta ztráta určitě bolela.

Ono určité napětí mezi ním a hugenoty stejně zůstalo (a možná právě i kvůli tomuhle). Vždyť v 9. díle, když jde Angelika s Joffreyem na oběd k Bernovým, si trochu dělá starosti, jak to setkání dopadne.

A abych nekončila tak depresivně: to věčné přepisování fikcí znám velmi dobře a děje se mi neustále. Vždycky je něco, na co si člověk pamatuje chybně, na co zapomene... Tahle série v tom byla masakr a nenalhávám si, že jsem na nic nezapoměla.

Přidávám pokračování příběhů z Nového světa. Tahle kapitola je trochu "vycpávková", je mi jasné, že s ničím dějově převratným nepřichází, ale to ani nebyl úmysl. Je to spíš taková rozpracovaná časová osa událostí, jak mohly jít za sebou tak, aby se všechno stihlo v rámci "pětiletého okna". Přemýšlela jsem třeba, jestli loď Mořský orel jela ještě jednou do Evropy. Kdy Joffrey začal kolonizovat pobřeží a vnitrozemí a "sbírat" lidi, kteří mu s tím budou pomáhat, kdy stihl dojet za Marcellinou atd. atd. Můžeme mít na věci jiný názor, nicméně já jsem se snažila řídit co největší logičností a zmíněným "časovým oknem" - tedy aby se všechny zmínky z kánonu (snad jsem na nic nezapomněla) do těch pěti let vešly. A samozřejmě jsme zatím v roce 1674.

Rozesmálo mě, jak mezi sebou Rescátorova posadka tajně hodnotí Angeliku, ale dávají si velký pozor, aby je u toho kapitán nepřistihl.
Rescátorovy vzpomínky na staršího syna zaplňují další prázdné místo v ději, ale je mi líto,že Angeliku považuje za nezodpovědnou matku, když víme, co všechno pro syny udělala, ale zároveň ho trochu chápu.

Sob píše: *

02 črc 2024, 21:27

Rozesmálo mě, jak mezi sebou Rescátorova posadka tajně hodnotí Angeliku, ale dávají si velký pozor, aby je u toho kapitán nepřistihl.
Rescátorovy vzpomínky na staršího syna zaplňují další prázdné místo v ději, ale je mi líto,že Angeliku považuje za nezodpovědnou matku, když víme, co všechno pro syny udělala, ale zároveň ho trochu chápu.

Jsem ráda, že tě fikce pobavila!
Ohledně "nezodpovědné matky" zkusím vysvětlit věc ze svého pohledu:
Samozřejmě my, čtenáři, známe celý kontext, ale Rescator ho neznal a nevěděl, jakým člověkem se Angelika stala, když jí poznal, nebyla ještě hotovou osobností. Neznal její pohnutky.
Bez znalosti kontextu, z jeho pohledu bylo její chování nepochopitelné - vyrazit jako osamělá žena jen tak do nebezpečného Středomoří, to byl nerozum a neuváženost, ať už by to bylo z rozmaru, nebo ze seriózního důvodu (i Angelika si to nakonec sama přiznala). A když si k tomu přičtem ještě fakt, že měla doma dvě mělé děti, tak to jako nezodpovědnost mohlo působit. Zvlášť když se následkem toho ztratil Florimond, kterého nikdy už nemusel znovu potkat a který mohl snadno na cestách zbytečně umřít.

Jen doplním, že je nutno akcentovat dobové zvyklosti a tehdejší roli tehdejších žen v tehdejší společnosti. Aby byla nějaká takhle "ztřeštěná" a ještě emancipovaná, aby se pustila do podobného VYSOCE riskantního podniku, to musela být jen Angelika .

Druhou část jsem přečetla krátce po publikování, komentář se budu snažit přidat v dohledné době.

Ms_Rescator píše: *

03 črc 2024, 19:11

Ohledně "nezodpovědné matky" zkusím vysvětlit věc ze svého pohledu:
Samozřejmě my, čtenáři, známe celý kontext, ale Rescator ho neznal a nevěděl, jakým člověkem se Angelika stala, když jí poznal, nebyla ještě hotovou osobností. Neznal její pohnutky.
Bez znalosti kontextu, z jeho pohledu bylo její chování nepochopitelné - vyrazit jako osamělá žena jen tak do nebezpečného Středomoří, to byl nerozum a neuváženost, ať už by to bylo z rozmaru, nebo ze seriózního důvodu (i Angelika si to nakonec sama přiznala). A když si k tomu přičtem ještě fakt, že měla doma dvě mělé děti, tak to jako nezodpovědnost mohlo působit. Zvlášť když se následkem toho ztratil Florimond, kterého nikdy už nemusel znovu potkat a který mohl snadno na cestách zbytečně umřít.

Ja som si prečítala tiež už samozrejme druhú časť a ešte sa k tomu podrobnejšie vrátim, ale pri tejto príležitosti sa mi pred očami zjavila otázka: Rochat bol predsa u Rescatora v paláci a ten sa ho kadečo vypytoval, a to hodne obšírne. že by mu pri tom všetkom pán Rochat, hoci vraví že videl aj Markízine papiere, nepovedal že Angelika bola Konzulom v Kandii ?
Konzulát bol samozrejme veľvyslanectvo, pretože od roku 1669 bola Kréta v Osmanských rukách, a teda to bolo pre Europanov Orientálne zahraničie.

moirra píše: *

03 črc 2024, 23:26

Ms_Rescator píše: *

03 črc 2024, 19:11

Ohledně "nezodpovědné matky" zkusím vysvětlit věc ze svého pohledu:
Samozřejmě my, čtenáři, známe celý kontext, ale Rescator ho neznal a nevěděl, jakým člověkem se Angelika stala, když jí poznal, nebyla ještě hotovou osobností. Neznal její pohnutky.
Bez znalosti kontextu, z jeho pohledu bylo její chování nepochopitelné - vyrazit jako osamělá žena jen tak do nebezpečného Středomoří, to byl nerozum a neuváženost, ať už by to bylo z rozmaru, nebo ze seriózního důvodu (i Angelika si to nakonec sama přiznala). A když si k tomu přičtem ještě fakt, že měla doma dvě mělé děti, tak to jako nezodpovědnost mohlo působit. Zvlášť když se následkem toho ztratil Florimond, kterého nikdy už nemusel znovu potkat a který mohl snadno na cestách zbytečně umřít.

Ja som si prečítala tiež už samozrejme druhú časť a ešte sa k tomu podrobnejšie vrátim, ale pri tejto príležitosti sa mi pred očami zjavila otázka: Rochat bol predsa u Rescatora v paláci a ten sa ho kadečo vypytoval, a to hodne obšírne. že by mu pri tom všetkom pán Rochat, hoci vraví že videl aj Markízine papiere, nepovedal že Angelika bola Konzulom v Kandii ?
Konzulát bol samozrejme veľvyslanectvo, pretože od roku 1669 bola Kréta v Osmanských rukách, a teda to bolo pre Europanov Orientálne zahraničie.

To je pravda, že to mohl vědět a zřejmě si tohle mohl i ověřit, narozdíl od jiných povídaček. Jenže podle mě to na ničem nic nemění - že se žena v té době vydala do Středomoří byla prostě šílenost, ať už k tomu měla jakékoliv důvody. Navíc, zřejmě mnoho dvořanů nejezdilo takto navštěvovat místa, od kterých drželi ve Versailles nějaký úřad. To samozřejmě vařím z vody, ale z knih mám takový pocit... Mohl to brát jako zástěrku pro cokoliv dalšího. Myslím, že i když by se tohle od Rochata dozvěděl, nemohl být o důvodu jejích pohnutek o moc moudřejší...

Ale jsem zvědavá na vaše názory.

Moc pekné pokoračovanie, ktoré je síce skutočne tak trochu časovou osou a človek by si želal aby si to rozpísala obšírnejšie, ale teším sa napriek tomu hlavne z nahliadnutia do života Cantora

Ms_Rescator píše: *

24 čer 2024, 11:13

S šátkem okolo hlavy a spálenou pletí od soli a slunce, vypadal jako dítě moře a zelené oči mu spokojeně plály.
Ještě bude potřeba, aby se zdokonalil v kormidlování a navigaci, ale za pár let už bude moci velet své vlastní lodi.
Ta myšlenka Joffreye napadla několikrát, když sledoval Cantora šplhajícího po provazových žebřících nahoru do ráhnoví.
Už podruhé ho přítomnost syna zachránila před zatrpknutím. A on znovu děkoval osudu, že mu toho tichého, ale příjemného společníka navrátil.

Ms_Rescator píše: *

24 čer 2024, 11:13

Do bostonské loděnice připlul trojstěžník ve značně pochroumaném stavu. Pestře oblečená posádka s opálenými tvářemi a zvláštním přízvukem sice nevzbudila v puritánském přístavu šok, bostoňané už viděli připouvat různé lodě, avšak pozdvižené obočí si od těch upjatých protestantů přece jen vysloužila. Když ale pochopili, že jsou domělí piráti mírumilovní a dokonce platí dobrou měnou, neměli dalších otázek.

prosím ťa neber to ako kritiku, skôr ako námet na spoločnú úvahu, ja som to s kníh pochopila tak že najskôr bol v Karibiku a až po čase sa zjavil v Bostone - takže v tom prípade by bol Cantor býval v karibiku na začiatku s ním. Ale možno sa mýlim.

Ms_Rescator píše: *

24 čer 2024, 11:13

Nápad lovit zlaté předměty z potopených galeon se ukázal jako velmi výnosný. A Rescatorova posádka si ho hlasitě pochvalovala.
“Já vždycky říkal, že se budem mít dobře, ať už nás kapitán vezme kamkoliv,” opakoval spokojeně Enrico Enzi a zbytek posádky mu přizvukoval.

Nuž Rescator mal očividne niečo čo iní nemali, inak by si tie poklady v Karibiku ostatní piráti vylovili sami. Okrem najlepších potápačov, kým bol napríklad Enrico z Malty, mal možno aj nejakú techniku.
Avšak ponorku z filmu od Bordieriera určite nie. Už sa mi začínajú v hlave závity točiť na plné obrátky a fantázia pracuje.

Ms_Rescator píše: *

24 čer 2024, 11:13

Nikdo nevěděl, co mu ten muž v černém obleku a dlouhém plášti pověděl. Crowley nebyl z těch, co by se snadno nechali zlákat cinkotem naditého měšce. Výsledkem ale bylo, že se s ním Skot milerád rozdělil nejen o “svou zátoku” ale s přátelským požehnáním mu dal volnou ruku v dalším kolonizování jeho území!

Super zhrnutie, škoda len že si toto viacej nerozviedla - to prvé stretnutie mohlo byť rozhodne napínavé a vtipné.
Bohvie aké mal predtým Crowley vzťahy zo svojim susedom s Baronom de Saint-Castine z pevnosti Pentagoet
To že boli Joffrey a St.Castine bratia z rodného kraja, muselo tiež zavážiť ....

To stretnutie s Marselinou by bolo tiež treba rozviesť. Zhrnutie o Jezuitoch je vynikajúce!

Moc sa teším na pokračovanie a tetelím sa blahom že už niesom sama kto sa pohybuje vo fikciách v novom svete - a rešeršuje

Moirro, děkuji za krásný feedback, nic samozřejmě neberu jako kritiku (však jsi ani nic nekritizovala). Naopak jsem ráda, za připomínky, které rozvinou debatu, protože těch možností, jak to všechno bylo, je milion. A mně taky nemusí některé věci dojít.

Jasněže v ideálním případě by se všechna ta témata měla rozvést do detailů. Ale to by pak byla už regulérní kniha s mnoha rešeršemi a vymýšlením kvalitních rozhovorů a tu teď psát nechci. Takže čistě z pragmatického hlediska jsem věci jen stručně sepsala, nejdřív sama pro sebe, abych si udělala představu, a teď to sdílím, pro případ, že by si někdo o tom chtěl taky popřemýšlet. Víš, že původní myšlenka byla pouze dvoustránková fikce o setkání s Florimondem, haha.

moirra píše: *

06 črc 2024, 15:19

Ms_Rescator píše: *

24 čer 2024, 11:13

Do bostonské loděnice připlul trojstěžník ve značně pochroumaném stavu. Pestře oblečená posádka s opálenými tvářemi a zvláštním přízvukem sice nevzbudila v puritánském přístavu šok, bostoňané už viděli připouvat různé lodě, avšak pozdvižené obočí si od těch upjatých protestantů přece jen vysloužila. Když ale pochopili, že jsou domělí piráti mírumilovní a dokonce platí dobrou měnou, neměli dalších otázek.

prosím ťa neber to ako kritiku, skôr ako námet na spoločnú úvahu, ja som to s kníh pochopila tak že najskôr bol v Karibiku a až po čase sa zjavil v Bostone - takže v tom prípade by bol Cantor býval v karibiku na začiatku s ním. Ale možno sa mýlim.

To je rozhodně věc k zamyšlení a nevyvracím jí, možná máš pravdu. Popravdě, já vycházela z tohohle citátu:
Na té záležitosti mě spíš udivuje to, že oni důvěřovali mně: Připlul jsem z Orientu na starém trojstěžníku, poškozeném bouřemi a pirátskými bitkami.
To na mě působí, jakoby doplul rovnou z Evropy do Bostonu, ale samozřejmě nic to nedokazuje.
A vidíš, já z tebe měla pocit, že jak jsi vždycky brojila proti tomu, aby byl Cantor v Karibiku (protože to bylo nebezpečné), tak bys ho tam nechtěla vidět. Zvlášť ne hned na začátku, když to ještě muselo být divoké. Na druhou stranu Joffrey by si situaci zřejmě ohlídal, to by záleželo, jak by se celý ten příběh detailně rozepsal... Takže proč ne. Ostatně víme, že Cantor v Karibiku určitě byl, zmiňuje se to v 8. díle. Já se tomu trochu elegantně vyhnula jen náznaky.

moirra píše: *

06 črc 2024, 15:19

Ms_Rescator píše: *

24 čer 2024, 11:13

Nápad lovit zlaté předměty z potopených galeon se ukázal jako velmi výnosný. A Rescatorova posádka si ho hlasitě pochvalovala.
“Já vždycky říkal, že se budem mít dobře, ať už nás kapitán vezme kamkoliv,” opakoval spokojeně Enrico Enzi a zbytek posádky mu přizvukoval.

Nuž Rescator mal očividne niečo čo iní nemali, inak by si tie poklady v Karibiku ostatní piráti vylovili sami. Okrem najlepších potápačov, kým bol napríklad Enrico z Malty, mal možno aj nejakú techniku.

No nějakou techniku určitě mít musel. Dějiny potápění nastudované nemám a jediný známý předmět mi je "potápěcí zvon", tak možná něco na ten způsob... Já zas přemýšlela nad žraloky, kterých je v Karibském moři hodně. Takže možná možná nějaký takový zvon by se jim hodil jednak jako zásobárna kyslíku, jednak jako místo pro převážení předmětů a v neposlední řadě jako ochrana před predátory...

moirra píše: *

06 črc 2024, 15:19

Bohvie aké mal predtým Crowley vzťahy zo svojim susedom s Baronom de Saint-Castine z pevnosti Pentagoet
To že boli Joffrey a St.Castine bratia z rodného kraja, muselo tiež zavážiť ....

To je zajímavý postřeh, který vybízí k mnoha dalším fantaziím. Crowley byl svéráz, tam ten příběh musel být celkově zajímavý, ale neměl nějakou Indiánskou manželku? Možná byla příbuzná s Saint-Castinovými Indiány? Nevím co jaké to byly národy...
A jinak je pravda, že jejich společný jižanský původ (Saint-Castina a Joffreye) byl určitě polovinou úspěchu, ještě než se vůbec potkali.

Téma této fikce je pro každou potencionální autorku velká výzva, protože otázek a možných odpovědí z tohoto období je více než dost, takže předně děkuji za odvahu , že se Ms. Rescator do toho pustila.

Přemýšlela jsem i nad tím, jestli není někde chyba v překladu původního textu románu, protože paní AG má vždy všechno pečlivě promyšleno a právě v tomto období od údajné smrti Angeliky až po setkání Angeliky a Joffreye na palubě Gouldsbora je spousta zásadních nesrovnalostí.

Jsem proto opravdu hodně zvědavá na vysvětlení od autorky fikce.

Úvod se zlomeným Rescatorem a věrnými námořníky, kteří ale Angeliku moc v lásce v tuto chvíli nemají, byl velmi povedený.
Nicméně mi vyvstala další otázka - jestli Rescator pátral po Florimondovi a bylo mu informátorem zjištěno, že Florimond žil chvíli v Poitou a pak zmizel, že by mu zvěd nezjistil, že byl v Poitou se svou matkou? Protože si přece asi každý, kdo hledá dítě, položí otázku, s kým, u koho ten chlapec je?

Co se další části týká, mám další otázku k časové ose. Skončila jsi rokem 1674, Florimond odešel z Poitou 1671, pokud si pamatuji, ve Francii se nezdržel a hned hledal otce, což se mu po připlutí do Ameriky prakticky okamžitě podařilo. V tom případě - nemohl vědět o Angelice Joffrey mnohem dříve než 1674 ?

Vedli jsme tady dříve velkou diskuzi, jak moc zchudl hrabě Peyrac odchodem ze Středomoří a jak moc byl informován o dění ve Francii. Že by stále k dobře informovanému muži až do roku 1674 nedonesl drb, že se Madame du Plessis odmítla vrátit ke dvoru? A že by nekontaktoval třeba Molinese, důvěrného známého a spolehlivého přítele?
Moirra je přesvědčená, že si před odchodem za oceán všechny finance řádně zajistil, já jsem i přes její argumenty větší pesimista.
On sám říká : ....Když proplul Gibraltarským průlivem a zamířil do Ameriky, měl jen svou loď , Mořského orla, a svou posádku, aspoň ty námořníky, kteří byli ochotni dál snášet jeho úděl.



Těším se, jak se s tím vším v této fikci popereš.

Ahoj Terezo, díky za obsáhlý feedback, zkusím na některé otázky odpovědět:

Tereza píše: *

08 črc 2024, 15:09

Přemýšlela jsem i nad tím, jestli není někde chyba v překladu původního textu románu, protože paní AG má vždy všechno pečlivě promyšleno a právě v tomto období od údajné smrti Angeliky až po setkání Angeliky a Joffreye na palubě Gouldsbora je spousta zásadních nesrovnalostí.

Nevím, co se týče překladů, ale co se Joffreyova příběhu týče, přijde mi, že tam prostě nesrovnalosti a plot holes jsou. Mohu se samozřejmě mýlit a říkám to s velkým respektem k tak velkému objemu kvalitně odvedené práce od AG. Ony se nesrovnalosti objevují už třeba i u cesty s galejníky, u pobytu v Maroku a určitě i v této části příběhu viz. setkání s Rochatem, kdy se Rescator tváří, jakoby o Angelice slyšel poprvé.
Se všemi rešeršemi a vymýšlením děje musela mít AG hrozně moc práce a tak si říkám, jestli si prostě nestanovila priority. A tím byl Angeličin příběh a aby v něm všechno logicky a historicky správně navazovalo. Joffreyovu příběhu samozřejmě taky dala péči, ale možná trochu menší. A hlavně jak uhlídat bez chyb takový kolos?!

Tereza píše: *

08 črc 2024, 15:09

Úvod se zlomeným Rescatorem a věrnými námořníky, kteří ale Angeliku moc v lásce v tuto chvíli nemají, byl velmi povedený.
Nicméně mi vyvstala další otázka - jestli Rescator pátral po Florimondovi a bylo mu informátorem zjištěno, že Florimond žil chvíli v Poitou a pak zmizel, že by mu zvěd nezjistil, že byl v Poitou se svou matkou? Protože si přece asi každý, kdo hledá dítě, položí otázku, s kým, u koho ten chlapec je?

No, tohle je jedna z těch plot holes, ze kterých jsem přemýšlela, jak se elegantně vykroutit tak, aby to bylo akceptovatelné. Taky by mi dávalo největší smysl, že by se poinformoval i o tom, jestli tam Angelika náhodou není. Popřípadě aby pátral ohledně povstání v Poitou - příčiny, kdo ho vedl, drby okolo. Jenže to podle kánonu zřejmě nic z toho neudělal. Jak to teda zaobalit? Já jsem si ty Joffreyovy pochody, v souladu s kánonem, představovala nějak takto: Florimond byl nejdřív pod dohledem jezuitů a možná když mu sdělili, že se matka nevrátila, odjel se ještě podívat na Plessis (rozloučit se s bratrem, nebo rozloučit se s celým tím místem a životem) a pak se vydal dál za dobrodružstím. Ve Francii dál nic nedrželo a byl stejné nátury jako jeho otec. Charlese-Henriho samozřejmě vzít s sebou nemohl, to je stejné jako v kánonu.
Ale jsem otevřená dalším variantám, jak říkám, tohle je trochu ošemetné a kdybych se neohlížela na kánon, asi bych to napsala jinak...

Tereza píše: *

08 črc 2024, 15:09

Co se další části týká, mám další otázku k časové ose. Skončila jsi rokem 1674, Florimond odešel z Poitou 1671, pokud si pamatuji, ve Francii se nezdržel a hned hledal otce, což se mu po připlutí do Ameriky prakticky okamžitě podařilo. V tom případě - nemohl vědět o Angelice Joffrey mnohem dříve než 1674 ?

Tohle bude v následující kapitole a něco z toho, jsme už naťukly v diskuzi k časové ose. Florimond určitě odjel z Plessis v říjnu 1672 a dlouho mu trvalo, než se nalodil. Vzhledem k zimě, kdy byl provoz omezený, se mohl nalodit třeba až na jaře roku 1673 a za 2- 3 měsíce se teprve dostat do Charlestownu. Zbytek bude vysvětlen v pokračování. Je v tom ale taky element časové osy - musela jsem Joffreyovi dopřát nějaký čas v Karibiku, cestu do Evropy a následně to sjednotit i s výstavbou lodi Gouldsboro (která byla dost nová, když plula s hugenoty a při jejíž výstavbě právě Florimonda potkal) a taky tím, proč by se Joffrey nevydal za Angelikou dříve. Protože kdyby mu o ní Florimond řekl např. už v roce 1673, tak by po ní možná začal pátrat už tehdy, odjel by do Evropy dřív a opět by nám tam nevycházela Angeličina léta jako buřička a následně rok v La Rochelle. Je to taková skládačka.

Tereza píše: *

08 črc 2024, 15:09

Vedli jsme tady dříve velkou diskuzi, jak moc zchudl hrabě Peyrac odchodem ze Středomoří a jak moc byl informován o dění ve Francii. Že by stále k dobře informovanému muži až do roku 1674 nedonesl drb, že se Madame du Plessis odmítla vrátit ke dvoru? A že by nekontaktoval třeba Molinese, důvěrného známého a spolehlivého přítele?
Moirra je přesvědčená, že si před odchodem za oceán všechny finance řádně zajistil, já jsem i přes její argumenty větší pesimista.
On sám říká : ....Když proplul Gibraltarským průlivem a zamířil do Ameriky, měl jen svou loď , Mořského orla, a svou posádku, aspoň ty námořníky, kteří byli ochotni dál snášet jeho úděl.

Taky jsem nad tím uvažovala a zastávám zlatou střední cestu. Určitě neodjel bohatý na to, aby si mohl nechat stavět paláce a flotily. Ale myslím, že na plat posádce, základní vybavení pro potápění ke galeonám, nebo na opravu lodi měl. Vždyť ještě nějakou dobu pendloval okolo Gibraltaru, pak jel do Palerma vyzvednout Cantora. Proč by si tedy čistě prakticky nenechal poslat nějakou truhličku s drahokamy z některé ze svých skrýší nebo paláců?! Joffrey byl praktický člověk, který myslel na všechno, takže mi k němu sedí, že by si určitě nějaké peníze dokázal uchovat. A určitě také peníze neměl jen na jednom místě. Mohl je mít i po bankách v Itálii, Francii, Španělsku... zvlášť po zkušenostech se zabavením majetku v Toulouse. Je to taky stejný vzorec chování, jako když si schoval truhličku v Beautreillis. Ale můžeme se na něj dívat i jako na romantického hrdinu, který odjel úplně chudý rovnou do Karibiku a tam teprve zíkal nějaké peníze. Fantazii se meze nekladou.

Přidávám pokračování, tentokrát jdeme už k jádru věci.
Jak jsem psala o příspěvek výš, největší problém byl s časovou osou - kam umístit Florimondův příjezd tak, aby zapadl co nejlépe do zbytku děje. Takhle si to představuju já a jsem zvědavá na vaše postřehy.

Děkuji za dojemný příběh o setkání rozdělené rodiny. Kdy začne Florimond mluvit o matce ? Těším se na šokovaného Joffreye.

Ms_Rescator píše: *

08 črc 2024, 16:38

Taky jsem nad tím uvažovala a zastávám zlatou střední cestu. Určitě neodjel bohatý na to, aby si mohl nechat stavět paláce a flotily. Ale myslím, že na plat posádce, základní vybavení pro potápění ke galeonám, nebo na opravu lodi měl. Vždyť ještě nějakou dobu pendloval okolo Gibraltaru, pak jel do Palerma vyzvednout Cantora. Proč by si tedy čistě prakticky nenechal poslat nějakou truhličku s drahokamy z některé ze svých skrýší nebo paláců?! Joffrey byl praktický člověk, který myslel na všechno, takže mi k němu sedí, že by si určitě nějaké peníze dokázal uchovat. A určitě také peníze neměl jen na jednom místě. Mohl je mít i po bankách v Itálii, Francii, Španělsku... zvlášť po zkušenostech se zabavením majetku v Toulouse. Je to taky stejný vzorec chování, jako když si schoval truhličku v Beautreillis. Ale můžeme se na něj dívat i jako na romantického hrdinu, který odjel úplně chudý rovnou do Karibiku a tam teprve zíkal nějaké peníze. Fantazii se meze nekladou.

nečuduj sa na tomto príspevku, som ho už napísala 3 dni dozadu ale nešlo mi to postnúť

Ja si skôr myslím že v tom svojom výroku že "nemal nic" preháňal a katarínoval podobne ako Angelika keď sa po odhalení že Joffrey žije videla romanticky na cestách ako "bosá pútnička lásky".
Z najbohatšieho piráta v Stredomorí sa predsa nemohol cez noc stať chudobný kapitán čo nemal nič iba svoju loď a pár svojich verných.

Sám predsa vravel že nechal svojich menších Rescatorov operovať v Stredomorí. Myslím že sa najskôr vydal na cestu iba zo svojmi vernými, pretože ešte presne nevedel čo ho v Novom Svete čaká, ale istotne si vzal nejakú časť svojho bohatstva zo sebou. Niekto kto podľa kánonu riadil zmenné hodnoty peňazí v Stredomorí cez striebro a zlato, mal celkom určite peniaze vo viacerých bankách.

Nuž ale aj celkom bez plánu určite nebol, pretože zo sebou vzal podľa vlastných slov celý team najlepších potápačov.

čo sa týka nezrovnalostí v knihách: za mnohé vďačíme lektorom ktorí vyškrtávali - pripomeniem napríklad ako zapadlo strieľanie na Angeliku v lese cestou do Paríža keď sme zistili že dvor sa po ceste tesne predtým zastavil vo Vaux u Foqueta.
A tiež chýbajúcu časť v úvode 5 dielu ktorá nám osvetľuje Angelikino rozpoloženie po návrate do Francie.
A tiež že sme si mysleli že nám v 5 diely chýba rok, a že Berne trepe keď vraví že pozná Angeliku skoro rok, kým som si v kánone všimla že Angelika sa z Rochatom stretla na jeseň roku 1675....

nachádzame sa v 17 storočí a cestovanie a tiež zisťovanie hodne trvalo. To nebolo že niekomu zavolám a vyzistím. Je dosť možné, ba dokonca aj veľmi pravdepodobné, že sa Joffrey správy dozvedal z medzerami a nie zo všetkými udalosťami čo sa medzi tým stali. Veď kto by riskoval a behal po vyplienenom Poitou a zisťoval detaily?

takže mne príde toto tu viac ako logické, pretože Joffrey ani len vo sne netušil čo sa tam naozaj udialo:

Citovat:

Na podzim Rescator konečně obdržel zprávu z Francie. Bohužel však ne takovou, v jakou doufal. Florimond de Morens, nevlastní syn zesnulého maršála du Plessis, nějaký čas studoval na jezuitské koleji v Poitou. V září však kolej opustil, navštívil zámek na Plessis a následně se jeho stopa ztratila. Ostatně je velmi těžké nyní zjistit jakékoliv informace o pohybech lidí v Poitou, region se totiž zmítá v nepokojích…

presne tak a tiež mi príde logické že na jeseň už z Nathanelom nestihli odplávať pretože
1. nemali pravdepodobne nejak veľa peňazí, ak vôbec - veď Nathanelovi zahynula celá rodina a Florimond zdrhol takže si od Angeliky určite peniaze nepýtal
istotne aj preto sa napokon nalodili ako plavčíci a to museli k tomu nájsť aj vhodnú loď - takú na ktorej mali šance dostať sa živí a zdraví do cieľa - a zasa bez námorníckej praxe položiť "prímací pohovor" to zrejme Florimond ktorý bol po otcovi hovoril za oboch hi-hi
2. sami v Novom Svete spomínajú že hodne dlho blúdili kým sa nalodili

A Florimond na takom veľkom kontinente, keď ani nevedel kde má začať hľadať, celkom určite nenašiel otca ihneď... v 17 storočí všetko hodne trvalo a to mal ešte v podstate šťastie že Joffrey už začal používať svoje pravé meno PEYRAC

PS: k novej časti fikce napíšem extra feedback

Sob píše: *

09 črc 2024, 20:10

Děkuji za dojemný příběh o setkání rozdělené rodiny. Kdy začne Florimond mluvit o matce ? Těším se na šokovaného Joffreye.

Jsem ráda, že tě příběh bavil! Co se týče rozhovoru o Angelice... Florimond přece cestoval tak dlouho, o pár dní navíc už nic nezmění a hlavně je teď nadšený, že konečně potkal otce, kterého v podstatě nikdy nepoznal. Tak jim musíme dát taky trochu času, aby si jeden druhého užili.

Moirro - k Rescatorově ztrátě majetku: Jak jsem řekla, jsem někde uprostřed. Snažím se respektovat co je v knize, ale jak říkáš, je možné, že ještě někde něco vyhrabeme nebo zjistíme nějaké nesrovnalosti z překladů. Mně prostě spíš přijde, že tím odchodem ze Středomoří ztratil stabilní přísun peněz, který do té doby měl, protože už nedělal "své povolání". Ztratil moc, paláce, "malé rescatory" tzn. obchodní partnery a hlavní příjem. Ale cash, tedy to co si eventuelně poukládal do bank, nebo měl při sobě, to mu asi zůstalo. Ale nemohlo toho být zas příliš mnoho. (Mnoho myslím na jeho měřítka a on se porovnával Medicejema ).
Nezapomínejme, že skutečně bohatí podnikatelé mají většinu majetku v pasivech a investicích a ne v cashi. Mohl přijít o obchodní flotily, pozemky, pohledávky, procenta ze zisků, investice do svých obchodů se stříbrem atd. atd.
Prostě nemohl toho mít příliš mnoho, protože jinak by nedávalo smysl, proč by jezdil do Karibiku zbohatnout. To mohl rovnou začít s hornictvím v Maine.

aaach! rozkošné toto Joffreyovo mladšie Alterego
presne tak so si vždy Florimonda predstavovala

Citovat:

Soudě podle značně obnošeného a trochu krátkého oblečení to vypadalo, že je už dlouhou dobu na cestě, během které stihl z oděvu vyrůst. Ta skutečnost však nemohla být mladíkovi víc lhostejná. Nenuceně postával vedle svého průvodce, naprosto klidný a s lehce přezíravým výrazem ve tváři si prohlížel okolí.

Citovat:

“Florimonde!” ozvalo se nadšené zavýsknutí z lodi.
Mladík se otočil směrem odkud slyšel hlas. Cantor už dobíhal za nimi.
“Konečně si nás našel, Florimonde! Já jsem vždycky říkal, že jednou dorazíš. Trvalo ti to!”
“Já vím, já vím…” opakoval rozzářeně vytáhlý mladík a nemohl popadnout dech. “Už vás hledám celou věčnost. Nebylo vůbec snadné přijít vám na stopu, Amerika je hrozně velká a vy jste hrozně tajnůstkářští!”

ha-ha páči sa mi ako to Cantor a Florimond berú ako nejakú hru - presne takto si predstavujem ich bratské rozhovory
(čo by sme iné čakali pri takých dvoch mimoriadných ale aj pološialených rodičoch? )

ano presne tak:

Citovat:

“Ty teda vypadáš Florimonde! Tak povídej, co všechno si dělal?” zasmál se Cantor a kriticky svého bratra pozoroval. V očích mu plály zelené jiskřičky. Vlastně ani nebyl překvapený, že bratra vidí. Nikdy si o něj nedělal starosti, protože vždycky intuitivně tušil, že se Florimond dříve či později objeví.
Tak se přece kdysi dohodli.

No Cantor Joffreyovi vždy vravel že Florimond za nimi príde neskoršie a viacej to neriešil. Bral to ako samozrejmosť a Florimond tiež. A že ho nenapadlo naliehať aby dal vedieť matke? Bol ešte dieťa keď odplával do Stredomoria. A na tomto mieste musím pripomenúť Joffreyové spomienky na jeho matku keď bola na cestách.
V tejto časti fikcie má Cantor teda 14 rokov. Začína dospievať.
Moc sa teším že sú traja Peyracovci konečne spolu.

ach pri tomto som skoro slzičku vyronila:

Citovat:

Jeho zjizvená tvář ošlehaná mořem teď přímo zářila. Takovou radost měl naposledy když vytáhli z moře zalykajícího se malého Cantora.

toto ma trochu poplietlo:

“Hmm, tos nás Florimonde zřejmě předběhl,” odtušil nevzrušeně Cantor. “Před dvěma lety jsme teprve začínali brázdit Karibské moře. Teda jen otec a jeho posádka, já většinu času zůstával tady…” dodal s mírnou lítostí v hlase a mávl rukou směrem k univerzitě.

Cantor bol predsa v Harvarde, či nie?

Tuto moja fantázia pracuje na plné obrátky, očakávala by som že sa Florimod začne smiať keď mu všetko docvakne:
Vivonne, večne sa sťažujúci už od roku 1669 na Rescatora (Florimond bol predsa u dvora) plus že by nebol vedel že Rescator mal kedysi spôsobiť smrť Cantora?
Aj keď síce Florimond Angeliek vravel že Cantor žije, ale keby bol vedel že Rescator je jeho otcom, tak by sa bol vypytoval aj na toto meno.
mne s kánonu vyplýva že Florimond skôr očakával že jeho otec začal po úteku nový život niekde v Amerike.
Definitívne si musím zrekapitulovať čo o tom hovoril v 5 diely, keď Angelike vyčítal že sa vzdala.

“No ano,” přisvědčil opět nevzrušeně Florimond, “měl jsem o vás kdysi sen, byli jste v Zemi duhy. Taková duha nemohla být ve Starém světě, říkal jsem si, že musíte být někde tady. Nevím jak je to možné, ale věděl jsem to. A vidíte, měl jsem pravdu!”

no takéto profetické sny naozaj existujú , zažila som definitívne na vlastnej koži viackrát v živote. a poznám aj iných čo mali také skúsenosti

Florimondová Odysea v Novom Svete sa mi zdá dôveryhodná. Skvelý ďalší diel Fikcie.

Už sa nemôžem dočkať pokračovania.

Ms_Rescator píše: *

10 črc 2024, 14:33

Moirro - k Rescatorově ztrátě majetku: Jak jsem řekla, jsem někde uprostřed. Snažím se respektovat co je v knize, ale jak říkáš, je možné, že ještě někde něco vyhrabeme nebo zjistíme nějaké nesrovnalosti z překladů. Mně prostě spíš přijde, že tím odchodem ze Středomoří ztratil stabilní přísun peněz, který do té doby měl, protože už nedělal "své povolání". Ztratil moc, paláce, "malé rescatory" tzn. obchodní partnery a hlavní příjem. Ale cash, tedy to co si eventuelně poukládal do bank, nebo měl při sobě, to mu asi zůstalo. Ale nemohlo toho být zas příliš mnoho. (Mnoho myslím na jeho měřítka a on se porovnával Medicejema ).
Nezapomínejme, že skutečně bohatí podnikatelé mají většinu majetku v pasivech a investicích a ne v cashi. Mohl přijít o obchodní flotily, pozemky, pohledávky, procenta ze zisků, investice do svých obchodů se stříbrem atd. atd.
Prostě nemohl toho mít příliš mnoho, protože jinak by nedávalo smysl, proč by jezdil do Karibiku zbohatnout. To mohl rovnou začít s hornictvím v Maine.

Tohle náhodou zní logicky pro mě, ztratil mnoho obchodních kontaktů, které musela v Novém světě opět vybudovat. A upřímně se mi líbí, jak ty fikce na knihy navazují na události v knize. Je to prostě takový velmi milý příběh Těším se na další pokračování

Lole píše: *

10 črc 2024, 19:41

A upřímně se mi líbí, jak ty fikce na knihy navazují na události v knize. Je to prostě takový velmi milý příběh Těším se na další pokračování

Děkuji

moirra píše: *

10 črc 2024, 14:52

“Hmm, tos nás Florimonde zřejmě předběhl,” odtušil nevzrušeně Cantor. “Před dvěma lety jsme teprve začínali brázdit Karibské moře. Teda jen otec a jeho posádka, já většinu času zůstával tady…” dodal s mírnou lítostí v hlase a mávl rukou směrem k univerzitě.

Cantor bol predsa v Harvarde, či nie?

Ano, Cantor byl na Harvardu v Bostonu.

moirra píše: *

10 črc 2024, 14:52

Tuto moja fantázia pracuje na plné obrátky, očakávala by som že sa Florimod začne smiať keď mu všetko docvakne:
Vivonne, večne sa sťažujúci už od roku 1669 na Rescatora (Florimond bol predsa u dvora) plus že by nebol vedel že Rescator mal kedysi spôsobiť smrť Cantora?
Aj keď síce Florimond Angeliek vravel že Cantor žije, ale keby bol vedel že Rescator je jeho otcom, tak by sa bol vypytoval aj na toto meno.

Samozřejmě mohl ledacos u dvora zaslechnout. Na druhou stranu mám dojem, že zrovna Vivonne v té době už zřejmě netrávil u dvora příliš času. Když byl jmenovaný generálem královských galér v roce 1669.
Tak mě napadá, že mu Rescator připravil krásné uvítání v nové pozici, když mu hned toho roku potopil lodě.

moirra píše: *

10 črc 2024, 14:52

Florimondová Odysea v Novom Svete sa mi zdá dôveryhodná. Skvelý ďalší diel Fikcie.

Moirro, díky za feedback, jsem ráda, že ti přijde dějový sled důvěryhodný. Mně zas moc pomohla diskuze ve vlákně časové osy, kdes mé myšlenky "nakopla" správným směrem a pomohla mi tak vyřešit některá dilemata.

Ms_Rescator píše: *

10 črc 2024, 14:33

Moirro - k Rescatorově ztrátě majetku: Jak jsem řekla, jsem někde uprostřed. Snažím se respektovat co je v knize, ale jak říkáš, je možné, že ještě někde něco vyhrabeme nebo zjistíme nějaké nesrovnalosti z překladů. Mně prostě spíš přijde, že tím odchodem ze Středomoří ztratil stabilní přísun peněz, který do té doby měl, protože už nedělal "své povolání". Ztratil moc, paláce, "malé rescatory" tzn. obchodní partnery a hlavní příjem. Ale cash, tedy to co si eventuelně poukládal do bank, nebo měl při sobě, to mu asi zůstalo. Ale nemohlo toho být zas příliš mnoho. (Mnoho myslím na jeho měřítka a on se porovnával Medicejema ).
Nezapomínejme, že skutečně bohatí podnikatelé mají většinu majetku v pasivech a investicích a ne v cashi. Mohl přijít o obchodní flotily, pozemky, pohledávky, procenta ze zisků, investice do svých obchodů se stříbrem atd. atd.
Prostě nemohl toho mít příliš mnoho, protože jinak by nedávalo smysl, proč by jezdil do Karibiku zbohatnout. To mohl rovnou začít s hornictvím v Maine.

Souzním s výše uvedeným .
Co se týká nového pokračování, moc se mi líbilo. Potulovat se podél pobřeží takovou dobu sice možná nebyla taková selanka, jak líčí Florimond - dospělý nebyl, musel jíst, spát pod širým nebem se přece stále také nedá, Nový svět nebyl rozhodně bezpečný. Ale možná se ještě ten hoch rozpovídá.
Mám ty tři chlapy opravdu ráda, ale za Angeliku se mě jako matku dvou synů dotklo, že na ni zatím nepřišla řeč. Stačilo říct jen takové obyčejné...."škoda, že tu s námi není matka......"........"je mi líto, že se toho vaše matka nedočkala....." Měla to být jedna z prvních reakcí, kterou bych jako máma čekala.
Ach, ti muži.....

Doufám, že zpráva o tom, že Angelika to své středomořské dobrodružství přežila s Rescatorem pořádně otřese. Jsem opravdu zvědavá, jak s touto informací naloží. Gouldsboro je hotové jako na zavolanou, Mořský orel je už asi pro zaoceánské plavby rizikový, mnohokrát jsme si ho do různých fikcích půjčily - vlastně by mě i docela zajímalo, kterak Rescator k Mořskému orlu přišel.

Ms_Rescator píše: *

11 črc 2024, 17:51

moirra píše: *

10 črc 2024, 14:52

“Hmm, tos nás Florimonde zřejmě předběhl,” odtušil nevzrušeně Cantor. “Před dvěma lety jsme teprve začínali brázdit Karibské moře. Teda jen otec a jeho posádka, já většinu času zůstával tady…” dodal s mírnou lítostí v hlase a mávl rukou směrem k univerzitě.

Cantor bol predsa v Harvarde, či nie?

Ano, Cantor byl na Harvardu v Bostonu.

No veď práve preto, od prístavu lodeníc k Univerzite to je najmenej 7 kilometrov - tak ďaleko by asi Cantor nedovidel. Preto ma tak trochu zarazilo že mávl rukou smerom k Univerzite.

Moc sa teším na pokračko.

Tak to je asi otázka zvyku. Já, když znám směr, tak běžně mávám rukou směrem na čtvrti města nebo vesnice v okolí co jsou 10, 20 km daleko.

Tereza píše: *

12 črc 2024, 11:37

Co se týká nového pokračování, moc se mi líbilo. Potulovat se podél pobřeží takovou dobu sice možná nebyla taková selanka, jak líčí Florimond - dospělý nebyl, musel jíst, spát pod širým nebem se přece stále také nedá, Nový svět nebyl rozhodně bezpečný. Ale možná se ještě ten hoch rozpovídá.

Děkuji
To cestování zřejmě sranda nebyla. Já si ale představuju, že tohle Florimondovi, s jeho povahou, nevadilo. Říkám si, jak asi cestoval mladý Joffrey? Taky to zřejmě nebylo v žádném pohodlí a přesto si to několik let užíval. Já si třeba představuju, že Florimond vždycky kus popošel, pak někde měsíc dva zůstal, pak zas šel dál, přespal u někoho pár nocí atd. atd. Určitě by ale v této části šla fikce rozepsat víc do detailu o tom, kde a jak dlouho byl a co dělal.

Tereza píše: *

12 črc 2024, 11:37

Mám ty tři chlapy opravdu ráda, ale za Angeliku se mě jako matku dvou synů dotklo, že na ni zatím nepřišla řeč. Stačilo říct jen takové obyčejné...."škoda, že tu s námi není matka......"........"je mi líto, že se toho vaše matka nedočkala....." Měla to být jedna z prvních reakcí, kterou bych jako máma čekala.
Ach, ti muži.....

Chápu... Já si zas myslím, že to bylo těžké téma (Joffrey si myslí, že je Angelika mrtvá a Florimond zas, že jí ve Francii hrozí potenciální nebezpečí) a nikdo z nich si nechtěl hned z kraje "kazit" krásnou chvíli setkání tak náročným a smutným tématem. Vždyť ani Joffrey zatím neví, co přesně Florimond ví a co prožil v posledních letech ve Francii, tak jsem nechtěla, aby hned vytahoval silný kalibr "mrtvé matky". A představuju si, že i Florimond byl nadšený, že po tak dlouhé době našel vysněného otce a bratra, že si tu chvíli chtěl prožít sám. Ten těžký rozhovor je stejně jednou čeká, jestli bude o pár dní nebo týdnů dřív nebo později, to už je v řádu těch let jedno.

Tereza píše: *

12 črc 2024, 11:37

Doufám, že zpráva o tom, že Angelika to své středomořské dobrodružství přežila s Rescatorem pořádně otřese. Jsem opravdu zvědavá, jak s touto informací naloží. Gouldsboro je hotové jako na zavolanou, Mořský orel je už asi pro zaoceánské plavby rizikový, mnohokrát jsme si ho do různých fikcích půjčily - vlastně by mě i docela zajímalo, kterak Rescator k Mořskému orlu přišel.

No jsme na jaře 1675 a je dané, že Rescator odplul až o rok později, takže s tím se nedá nic dělat. Jen ten čas nějak smysluplně vyplnit.

Ještě než naši pánové přejdou k náročnějším tématům, dopřejme jim pár poklidných společných chvílí, aby si jeden druhého taky trochu užili...
Kdyby tak Angelika tušila, že na tom divanu, kde pila kávu s Rescatorem, před pár měsíci seděli i její dva synové...

Ms_Rescator píše: *

14 črc 2024, 20:31

Kdyby tak Angelika tušila, že na tom divanu, kde pila kávu s Rescatorem, před pár měsíci seděli i její dva synové...

no veru! to teda! keď sa naloďovala Rescatorovi na palubu vedela že ju čaká nový, úplne iný život, ale že až taký prekvapujúci, o tom sa snáď neodvážil snívať ani v tých najšialenejších fantáziách v období keď ešte pevne verila že Joffreya nájde

nové pokračovanie som si dokonale užila opis novej lode veľkomožného pána Rescatora je skvelý

ja som si kedysi našla takúto kajutu v orientálnom štýle ale tej tvojej sa to ani len zďaleka nevyrovná (rozkliknúť)


osobne oceňujem že Joffrey na chlapca netlačí, nič konkrétne sa nevypytuje a nechá ho aby sám rozprával o tom čo uzná za vhodné

toto ma dokonale pobavilo: POZOR SPOILER

“Jedna z výhod pirátského života,” ušklíbl se Joffrey, “nemusíš se řídit každým nařízením, který si vymyslí kdejaký hlupák. Kdyby tu ty knihy někdo našel, mé pověsti to už stejně neublíží. Neočekává se ode mě, že se budu řídit pravidly civilizovaného světa,” dodal s obvyklou dávkou ironie.
Florimond se souhlasně zasmál. Spokojeně si však pomyslel, že podle toho co slyšel, se otec neřídil kdejakým hloupým nařízením ani ve Francii, nahlas však nic neřekl.

myslím že v opisoch posádky a úvahách Ericsona a Jasona sa s Precious pekne dopĺňate

páči sa mi aj ako prirodzene a nenútene Cantor a Florimond nadviazali na ich staré bratské puto

teším sa na ďalšie pokračovanie

Jsem ráda, že tě bavila, Moirro.
No za popis kapitánského apartmánu si můžes sama, vždyť jsi to byla ty, jako beta čtenář, kdo chtěl prodloužit tenhle úsek, který byl původně jen jedním odstavcem.
Ten obrázek se mi náhodou velmi líbí a koresponduje s tím, který máme tady na webu na úvodní stránce.

moirra píše: *

16 črc 2024, 17:59

osobne oceňujem že Joffrey na chlapca netlačí, nič konkrétne sa nevypytuje a nechá ho aby sám rozprával o tom čo uzná za vhodné

Však Joffrey si stále ještě myslí, že je Angelika mrtvá, tak proč by "pitval" ve starých ranách. On, který se raději soustředil na to dobré, co život přináší, teď přece musí především budovat vztah se synem, kterého v podstatě nikdy nepoznal. Takže kromě těch těžkých témat, mají spoustu pozitivních společných témat, na kterých můžou stavět. A já jsem ráda, že jim to takhle fikčně můžu alespoň trochu dopřát. Kde by se jinak sebral ten respekt, který k němu Flo měl (v 7. díle je o tom několikrát zmínka), kdyby spolu předtím neprožili vlastní dobrodružství a nepoznali jeden druhého? A to ještě stále mají před sebou několik společných měsíců!

Tak k debatě toho, jak to byl s bohatstvím ve Středozemí, tak v 6. dílu, který zrovna čtu (Ano random čtu šestý, i když mám rozečteno mnoha další knih. Já osobně tomuto říkám záchvatovité čtetení.) Tak je to skutečně podáváno, že jakmile opustil Středozemí po výhrůžkách Mezzo Morte, tak tam zanechal svoje bohatství a šel jej znovu budovat jinam. Asi ne úplně s prázdnými ruky na posádku, jak tu bylo řečeno, ale jednoduše se dobrovolně toho vzdal na úkor toho, že už nechtěl žít ve starém světě, kde ani evropské ani muslímské části jednoduše nerozumím. Tak mi příjde nereálný aby udržel stejný majetek k tomu, aby vůbec zabral nějakou část území dnešního Maine a něco tam budoval.

Ms. Rescator,
líbí se mi, jak jsi doplnila svoje představy o době, o které se v knihách dozvídáme spíš ve vzpomínkách Joffreyho.
Setkání s Florimondem, to co Florimond podnikal, aby otce našel. Jeho zájem o astronomii a další vědy mohl vracet Joffreyeho do dob vlastního mládí.
Také setkání s Cantorem a jejich hovory jsou takové věrohodné. Měla jsem dojem, že čtu doplněné díly z Ameriky.

Přidávám další část a tentokrát již o vážných věcech.
Nebudu spoilerovat, takže jen jedna poznámka: Říkala jsem si, že jediným řešením, jak z celé konfrontace vyváznout tak, aby následně navazovala na děj v 5. a 6. díle je, že upovídaný Florimond, který znal jen půlku příběhu, svým vyprávěním Joffreyovi úplně pomotal hlavu. Všechno co řekl, se dalo vykládat několika způsoby. A co se nepovedlo Florimondovi, to dokonaly Joffreyovy pochyby a předsudky. Kdyby dostal přesná a jasná fakta (které ale chudák Flo neměl odkud vědět), mohl by se rozjet do Francie za Angelikou hned a setkání s ní by zřejmě bylo mnohem méně komplikované.
Tak snad mi nic zásadního neuniklo a jsem zvědavá na vaše postřehy a názory!

--------------

mimi píše: *

21 črc 2024, 18:33

Ms. Rescator,
líbí se mi, jak jsi doplnila svoje představy o době, o které se v knihách dozvídáme spíš ve vzpomínkách Joffreyho.

To jsem ráda, děkuji.

Lole píše: *

21 črc 2024, 17:10

Tak mi příjde nereálný aby udržel stejný majetek k tomu, aby vůbec zabral nějakou část území dnešního Maine a něco tam budoval.

Souhlasím, určitě o velkou většinu majetku přišel. Ale zas z "psychologického profilu" a jeho životních zkušeností, dává smysl, že rozhodně nějakou slušnou sumičku zachránil.

Určitě něco měl, ale asi to se zbytkem bohatství bylo velmi málo

Jinak další tvou část jsem přečetla jedním dechem. Velmi se mi líbilo jak Florimond poslouchal jako kdysi Malá Angelika slyšela za dveřmi. Nevím zda to byl úmyslný odkaz, ale vzhledem k tomu že mí příjde že většina z nás tu má většinou události z knih naskenované do mozku tak bych věřila že se jedná a úmysl a udělal mi radost. Vlastně se mi i líbí jak příběh navazuje na 5. a 6. díl, ale vždy mě překvapovala že Florimonda odjel z Plesis a nedozvěděl se že v Poitu vypuklo povstání, asi dává smysl že se dříve ty zprávy se nešířili takto rychle, ale jak odjede a ihend na to na zámek dorazí vojácí tak to ve mě věčně vyvolá otázku, zda si toho mohl zcela nevšimnout?
Jinak za sebe velmi oceňuji mojí oblíbenou polohu pan Rescatora, která ráda nazývám duševní bordel pana Dokonalého. Několik protichůdných pocitů najednou.
A Cantor s Florimondem, který si představují cestu pro matku jako Hurvínek válku jsou sladký.

Ospravedlňujem sa že svoj feedback pridávm až teraz, ale vo Viedni bolo ako v pekle a teda sme s Fantinou každý deň boli plávať.

Joffrey s potemnělým pohledem pátral v synově obličeji. Snažil se odhadnout, co se za ním odehrává.
“Kdy jsi naposled viděl svou matku?” začal opatrně.

Ešte že pán dokonalý je dokonalý a hneď položil tú jedinú správnu otázku.
Ale vidno že odpoveď Joffreya skoro zložila. Celkom určite mu zmäkli kolená. Vždy som si túžila prečítať ten moment keď sa to dozvie, a tuto sa mi plní starý sen.
je to spísané tak dokonale že to kľudne mohlo pochádzať z pera pani AG

ja tu iba achám POZOR SPOILER

Do očí se mu vehnaly dvě velké slzy.
V záchvěvu poslední zoufalé obrany zaťal prudce ruce v pěst. Nehty se mu zaryly do masa, ale z hrdla mu přesto unikl tichý, dlouho zadržovaný vzdech.

Citovat:

Teprve teď Florimondovi došlo, jaký dopad mělo jeho nevinné prohlášení. Původní nechápavý výraz se změnil na nevěřícný.
Teď zbledl prozměnu on.
“Tys myslel… Ty sis myslel celou tu dobu že je matka…” koktal zmateně,

Teraz by som to najradšej vyspoilerovala celé , ale dám iba jedno, teda to kľúčové:

Král by pro matku udělal cokoliv, věděl jsem, že by jí neublížil.

tja ka si Joffrey toto spojil s tým čo rozprával Cantor už by nikdy neuveril že A nebola kráľovou milenkou ...

súhlasím že Florimond zo všetkého poznal iba útržky, takže Joffreyovi bolo ťažko vytvoriť si ucelený obraz
a naprosto chápem že mu téza, že Angelika odišla hľadať jeho, pripadala ako Florimondová fantazmagória

Je přece proslulá svou velkou spotřebou manželů, říkal si na svou obranu sarkasticky. Joffreyovi sa zdá jeden manžel po jeho smrti "vysoká spotreba manželov" ... ako vždy nieje schopný objektívne rozmýšľať

Joffreyova tvář se najednou znovu rozjasnila.
“Když ses narodil, všechno kvetlo. Začínalo horké léto, ale v Bearnu to vonělo po bouřce. Přinášela do pokojů sladkou vůni květin… Věděls, že ses narodil v Bearnu?”
“Ne, ani o Toulouse jsme s matkou nikdy nemluvili,” přiznal Florimond.
Hrabě de Peyrac pohlédl zpátky na syna a na tváři se mu najednou objevil jemný, lehce melancholický úsměv.
“Toulouse bylo krásné místo, město květin a zpěvu, básní a lásky,


ach ach ach

moc vydarené pokračovanie

Přečetla jsem další díl vyprávění a je to opět skvělé.
Připadá mi to, jako rozšířené vydání napsané paní AG. Moirra už uvedla citáty a momenty, které i mě nejvíce zaujaly.
Situace, jak Joffrey reagoval, když se dozvěděl, že Angelika nezahynula v poušti, to v knihách tak dopodrobna nebylo popsáno.
Moc se mi líbilo, jak vzpomínal na Florimondovo narození a první rok jeho života.

Dámy, děkuji za reakce, jsem ráda, že se vám pokračování líbilo.

Lole píše: *

23 črc 2024, 21:02

Jinak další tvou část jsem přečetla jedním dechem. Velmi se mi líbilo jak Florimond poslouchal jako kdysi Malá Angelika slyšela za dveřmi. Nevím zda to byl úmyslný odkaz, ale vzhledem k tomu že mí příjde že většina z nás tu má většinou události z knih naskenované do mozku tak bych věřila že se jedná a úmysl a udělal mi radost.

Tak tohle mě při psaní vůbec netrklo! Vycházela jsem spíš z Florimondovy "touhy po vědění", z toho jak vyhodil v jezuitské koleji do vzduchu laboratoř (nebo jak to tam bylo). Určitě se nemohl dočkat cesty do Wapassu s otcem, se kterým má stejné zájmy. Určitě o tom snil když opatroval tajnou podzemní chodbu v Paříži. A vždyť i Angelice se hned po příjezdu zmiňuje, kolik se toho naučil z geologie.

Lole píše: *

23 črc 2024, 21:02

A Cantor s Florimondem, který si představují cestu pro matku jako Hurvínek válku jsou sladký.

Samozřejmě. Sice si oba mladíci už zažili svoje, ale zatím jim všechno vycházelo a jim život připadal snadný. Parafrázuju konec 6. dílu.

moirra píše: *

24 črc 2024, 18:20

Ale vidno že odpoveď Joffreya skoro zložila. Celkom určite mu zmäkli kolená.

Zadání znělo pořádně mu nandat, takže... ale ne, teď vážně, to by muselo položit každého i jeho, ztělesnění sebekontroly. Zkoušela jsem se do té situace vcítit - to je silný kafe... Ale individuální reakce zřejmě bude u každého jiná - popírání, sarkasmus, zhroucení... nakonec jsem se rozhodla pro cestu bolestivé romantiky.
A říkala jsem si, že ty slzy v očích nemusí být přehnané. Vždyť i on sám, když vzpomíná na dobu po Angeličině "smrti", říká, že kvůli ní plakal.

moirra píše: *

24 črc 2024, 18:20

Teraz by som to najradšej vyspoilerovala celé , ale dám iba jedno, teda to kľúčové:

Král by pro matku udělal cokoliv, věděl jsem, že by jí neublížil.

tja ka si Joffrey toto spojil s tým čo rozprával Cantor už by nikdy neuveril že A nebola kráľovou milenkou ...

No to jsem tam samozřejmě napsala záměrně. Aby se přímo nabízelo že A. a král byli milenci a aby nám to pak pěkně navazovalo na kánon.
Krom toho, Florimond vlastně nevěděl, jestli jeho matka byla královou milenkou. Když se jí na to explicitně zeptá ve 4. díle, tak ho chce Angelika proplesknout. V konečném důsledku nakonec jednala sama proti sobě. Kdyby mu narovinu řekla, že se nic nestalo a že to jsou pomluvy, mohl by to Florimond stejně interpretovat i otci.

moirra píše: *

24 črc 2024, 18:20

Je přece proslulá svou velkou spotřebou manželů, říkal si na svou obranu sarkasticky. Joffreyovi sa zdá jeden manžel po jeho smrti "vysoká spotreba manželov" ... ako vždy nieje schopný objektívne rozmýšľať

To samozřejmě známe z kánonu, ale je to moje oblíbená průpovídka, tak jsem si jí vypůjčila. Ano, Joffrey se chová, jako kdyby jich Angelika měla 100 a nejlépe každý druhý den uzavírala nové manželství.

mimi píše: *

24 črc 2024, 21:42

Moc se mi líbilo, jak vzpomínal na Florimondovo narození a první rok jeho života.

Říkala jsem si, že si to zaslouží oba dva. S Cantorem na nic takového vzpomínat nemohl a Florimond měl právo mít nějaké informace o svém původu.

Děkuji, že jsi nám úžasným způsobem doplnila chybějící scénu, ve které se Joffrey od Florimonda dozví, že jeho žena stále žije. To jsem si vždy chtéla přečíst. Jeho šok je popsán dokonale,

Další pokračování jsem přečetla jedním dechem. Líbila se mi atmosféra celého rozhovoru, je vidět, že Florimond s Joffreyem mají opravdu hodně společného, včetně způsobu, jakým se vyjadřují.
Překvapilo mě, že se chlapci nejdříve domluvili na svého otce - cítím z toho velkou autoritu Joffreye, možná i trochu obavy, jak bude otec reagovat - vždyť Cantor ani fyzicky už v tuto dobu v Bostonu nebyl a "vyjednávání" se ujal Florimond.
Doufám, že to není jejich poslední rozhovor o Angelice, Joffreyovi to bude od této chvíle v hlavě pěkně šrotovat, čekání na zprávy o Angelice mu ale opravdu nezávidím.

Jedno mi ale stále vrtá hlavou - někde jsme už tady rozebíraly, že byl hrabě při svém působení v Novém světě o dění ve Francii velmi dobře informován. Že by se mu nedonesl klep, že se po roce vrátila vdova po Filipovi, adeptka na milenku krále, která frnkla naštvanému králi z hlídaného paláce před nosem a zase mu vzdoruje? Možná se mýlím, možná jsem nyní ovlivněna Bridgertonovými, ale i tak myslím, že tohle bylo silné bulvární téma.

Tereza píše: *

29 črc 2024, 18:38

Jedno mi ale stále vrtá hlavou - někde jsme už tady rozebíraly, že byl hrabě při svém působení v Novém světě o dění ve Francii velmi dobře informován. Že by se mu nedonesl klep, že se po roce vrátila vdova po Filipovi, adeptka na milenku krále, která frnkla naštvanému králi z hlídaného paláce před nosem a zase mu vzdoruje? Možná se mýlím, možná jsem nyní ovlivněna Bridgertonovými, ale i tak myslím, že tohle bylo silné bulvární téma.

To že mu frnkla, to vedel samozrejme každý, ale kto vedel o tom že sa napokon vrátila, a kedy sa to dozvedli pri dvore, je otázka.

V prípade Ľudovíta XIV to bolo tak, že kráľ sám rozhodoval o čom sa smie hovoriť a o čom nie. Za indiskretnosť týkajúcu sa záležitostí kráľa boli v 17 storočí drakonické tresty. Veď práve preto že Lauzun vykecal bulvárnemu plátku v Amsterdame, ktorý rád vydávl všetk očo bolo vo Francii zakázané, že si bude brať za manželku vznešenú slečnu a že kráľ dal povolenie, skončil na 10 rokov vo väznici Pignerole. (bolo tam viacero vecí, ale toto bola posledná kvapka)

To pretože bulvár v absolutistickej krajine bolo to čo dovolil vytlačiť kráľ slnko a o ostatnom sa maximálne iba pošepkávalo.
A beda ja tomu kto si dovolil šepkať o tom čo si krá neželal. Teda žiadne správy šíriace sa rýchlosťou tamtamu po celom kráľovstve by som si v tomto prípade nepredstavovala.
Stavím sa že nakázal pánovi de Briene aby bol čo najdiskrétnejší. Pochybujem že by niekto vo väzenkyni v Marseille ladne pohodenú na slame spoznal pani De Plessis.

napokon po Anglikynej "smrti" sa Joffrey aj v tejto fikcii zaujímal iba o to čo je s Florimondom, takže predpokladám že nikto sa nesnažil zisťovať čo je z z nejakou Angelikou, keďže takú úlohu nikto nedostal.

Kto s vás už niekedy niečo vybavoval na diaľku v čase pred internetom a mobilnými telefónmi, vie aké to bolo ťažké aj v 20 storočí, a nieto v 17tom kedy neexistovali telefony žiadne, ani len telegraf, a pošta bola nespoľahlivá a pomalá ako slimák.
Sama Angelika na konci 11 dielu si nebola celkom istá či jej list Dezgrezovi vôbec dorazí kam má.

suma sumárum predpokladám že kým s Joffrey konečne niečo dozvedel na žiadosť synov, dozvedel sa akurát tak že Angelika zmizla. Preto sa Berneho toľko vypytoval v 6 diely - lebo mu hodne informácii chýbalo.

PS: Mazarin kráľa naučil aby dával tajne otvárať poštu svojich poddaných.

Historik doc. Tomáš Parma se odborně věnuje komunikaci a šíření informací v raném novověku i církevním dějinám 16. a 17. století.

Koukám, že mě Moirra předběhla v tom, co jsem vlastně sama chtěla napsat.
Já vždycky měla pocit, že fakt, že paní du Plessis byla Buřičkou z Poitou, nebyl úplně veřejně známý. Tak mi to vyplývá z knih, protože v Americe se nestává, že by jí s tím lidé konfrontovali (byť i neverbálně), jako se jí to stávalo s podezřením, že je akadská ďáblice. Já vím, že měla jiné jméno, ale předpokládám, že kdyby byl ten příběh veřejnou věcí, lidé by se to "dohmátli". Quebec načtený nemám, tak mě případně opravte...

A jak říká Moirra, mohlo to být u dvora veřejné tajemství, o kterém se prostě nemluvilo a tím pádem se i málo šířilo. A tím, že Joffrey netušil, že by měl po Angelice pátrat, se ty šeptandy k němu nedostaly. Jeho informátoři mu mohli posílat jiné zprávy, které se zdály mnohem důležitější, než drb ode dvora (zvlášť pokud se o něm nemluvilo).
Otázka je, co bude v odpovědi na dopis, kterou tak očekávají.

Terezo a Sob, děkuji za feedback a jsem ráda, že se vám pokračování líbilo!

Ms_Rescator píše: *

30 črc 2024, 11:28

Otázka je, co bude v odpovědi na dopis, kterou tak očekávají.

Vidím že si s rozhodla nás napínať.

moirra píše: *

30 črc 2024, 11:40

Ms_Rescator píše: *

30 črc 2024, 11:28

Otázka je, co bude v odpovědi na dopis, kterou tak očekávají.

Vidím že si s rozhodla nás napínať.

To ani ne. Pokud se Joffrey už takhle explicitně zeptal, co se stalo s paní du Plessis a měl schopné informátory (což věřím že měl), muselo se s tím dopisem stát jediné.
A možná to bylo pro něj i lepší, že jel do Evropy bez znalosti toho, co se ve Francii stalo. Musel by se znovu vnitřně vyrovnávat s fakty že se Angelika znovu ztratila a že může být kdekoliv (nebo nakonec i mrtvá). Znovu řešit, co říci synům, možná si znovu vyčítat... to už tady jednou bylo. Takhle odjel do Evropy skoro jako nepopsaný list papíru. Možná, že ten následný šok z toho, čím vším si prošla, přece jen trochu tlumilo to, že jí má pěkně na lodi, odkud mu už neuteče.

Dopis se ztratil ? Ráda bych přečetla fikci, ve které Joffrey odjíždí do Francie podrobně informován o osudu své ženy. Zajímá mě popis jeho pocitů.

Sob píše: *

31 črc 2024, 11:54

Ráda bych přečetla fikci, ve které Joffrey odjíždí do Francie podrobně informován o osudu své ženy. Zajímá mě popis jeho pocitů.

To by ale byla alternativní verze ke kánonu. Já se snažím spíš vyplnit prázdná místa, tak aby to do kánonu zapadalo. A kdyby všechno věděl už předem, byly bychom ochuzené o následné dramatické, romantické shledání.

Z tohoto textu jasne vidno čo si Joffrey myslel:

Takže tím vyplnila těch pět let života, o nichž nevěděl. Myslel si, že je mrtvá nebo se vrátila a pokořila se před králem.
Vzpoura proti panovníkovi, to je šílené!

Zdá sa že sa vskutku nestihol dozvedieť že Plessis bolo vypálené a Angelika zmizla a tiež že podľa toho čo mu vravel Florimond si myslel že s pravepodobne vrátila ku kráľovi. To si samozrejme myslel že je kráľovou milenkou - a že sa pohádali a potom zasa udobrili.