Poezie, která v 17 století prolétávala klíčovou dírkou každých dveří salonů a zanechávala na tváři mužů i žen uznalý, zvědavý, užaslý úsměv. Básně z celého světa vkládané do úst toužebným mužům, kteří verši otvírali dveře srdcím. Básně, které buřily, některé znechucovali a vytvářely rozpaky. Inspirováni středověkými trubadúry,básníky celého světa, muži, kteří marně opětovali krásu žen.
Francouzští básníci vyprávějí své galantní verše pro dobrou pohodu, o lásce v nejrůznějších polohách.Tato poezie se udržovala nejvíce ve věku XVII. a XVIII. ale mnozí lidé doby 17 století sklouzly i hlouběji do minulosti. (mi můžeme i více do budoucnosti.

De La Fontaine- Paní de Montespan

Bajka je vzácný dar, jejž bozi dali nám.
a vyšla -li snad z dílny lidí,
pak tvůrci jejímu buď pomník za to dán.
Mi všichni, jak nás nebe vidí,
za světce měli bychom mít
toho jehož poprvé dal bajce promluvit.
Je věru kouzlo v ní: duši vám připoutává,
jež zajatkyní se stává
vyprávění, jež do srdce
i duše vloží vám, co autor sám
jen chce.
Vy jež se rovnáte jí kouzlem, Olympie,
pozvedněte svůj zrak na dary múzy mé,
jestliže náhodou v kruh božský zasedne.
A mějte v přízni hry, jimiž má duše žije.

Čas, který ničí vše, dovolí díky vám,
abych směl dílem svým i léty překonati.
Ten autor, který chce přežiti sebe sám,
musí o vaší přízeň dbáti.
Mé verše ocení po právu jen váš hlas.
Není přec v dílech naších krás,
z niž byste neznala i nejskrytější stopy.
Nikdo tak, jako vy dar krásy nepochopí!
Slova i pohled váš jsou okouzlující,
a proto se svou múzou chci
co nejvíc z jejich krásy těžit.

...to vypadá, že ji měl až moc v oblibě......hihi


Neznámí autor

Těší mne, že láskou našeho krále
paní de Montespan
Já, Frontenac, vím co ho čeká dále
a smíchy umírám.
Nejsem hrubián, podotýkám skromně,
přišel jsi až po mně,králi,
přišel jsi až po mně...

Králové dobrý je zvyk
i s Mortemartem na pomoc
Tambonneau...
Nedbají klepů, že ona je šik
a on bohužel hodný moc, moc, moc
Tambonneau!

Společný zájem s Jupiterem
nectného neskrývá zhola nic.
Co lepšího zná smrtelník hrát za úlohu
než konkurovat samotnému vládci bohů...

La Valliírová zdá se
ze starých časů žije,
král ze zvyku, povídá se,
to samé víno poje.
Montespanová hbitě
rozprostřela své sítě
-ruka ruku myje..

nebo paní Azalais de Porcarages, jež skládala verše a písně pro rytíře, kterého milovala, a dávala mu je posílat:

Příteli, vám s radostí
jsem se dala do zástavy,
jste pln milé dvornosti,
ať mě o čest nepřipraví,
čin, když zkouška začíná,
jdu v vaší moc bezbranná,
kéž co cti mé neprospěje,
vás zrušit slib nepřiměje.

Žakéři, jen z vesela
odvezte, kde Nerbona,
píseň mou- ke konci spěje,
za tím, jenž ctí mládí reje.

Náměstí Revoluce

Náměstí revoluce, jak zní to převelice
náměstí, kde se hlavní cesty pojí
a na něm guillotina stojí.
Stojí tu jako výstraha a já se bojím,
avšak při popravě tu stojím.
a přemýšlím komu se to vlastně klaním.
Jsem jen pouhý pařížan, jenž stojí v zástupě sluhů
co poslušně platí daň, nikoliv však dluhů
a když se naštvu a začnu zlobyt se
stačí projít náměstím a na guillotinu podívat se.
V tu ránu je ze mě poslušný občan
který čeká až zkončí tato éra
i když se toho zřejmě nedočkám,
neb právě popravili Robespierra.

trochu pozdější doba(píseň v době, kdy byla nastolena vláda tyranie, krutosti a revoluce, která pohltila samu sebe.)



http://www.chd.univ-rennes1.fr/Icono/Th ... pierre.jpg
http://static.pagina12.com.ar/fotos/rad ... lotina.jpg

Akvitánští trubadůr Bernard de Vantedorn:

Nad sebou moc jsem ztratil hned
a svůj jsem více nebyl, když
jí v očí jsem mohl pohledět,
v zrcadlo, jež je blaha skrýš.
Od chvíle té, co v něm se zřím,
vzdechy mě mohou usmýkat,
neboť jsem stejně ztraceným
jak krasný Narcis, jenž v tůni spad.

Tou zdá se k ženám náležet
má dáma vlastnosti, pro niž
odmítá to, co má se chtít
a co nemá, činí spíš.
upadl jsem v nemilost, to vím,
jak bloud na mostě musím stát,
proč je to tak, je tajemstvím,
moc vysoko mířil jsem snad.
http://www.juggling.org/papers/history-1/Pics/weird.jpg
http://myweb.dal.ca/dhevans/2034/waterh ... ameron.jpg

Jacquis Prévert:

Řeka
Tvé mladé prsty zářily v měsíci
Ale on hodil
zledovatělý kamínek
studený kamínek žárlivosti
na odlesk
tvé krásy
jenž v letním nádheře nahá
na řece tančila si.

To nezazpívám
To nezpívám já
ale květy, které jsem spatřil
To se nesměji já
ale víno, které jsem vypil
To nepláču já
ale láska, kterou jsem ztratil.

Má duše temná je
Lord Byron

Má duše temná je - ó do strun sáhni,
jen ještě harfu toužím poslouchat,
kéž uslyším ten zvuk, tak pro mne vábný
až vzbudíš tóny tiše ve strunách.
Jestli bdí v srdci naděje mi drahá,
kouzlem těch zvuků znovu zaplane,
a pakli v očích ukryta je vláha,
vytryskne s písní, mučit přestane.

Divoce začni, z hloubky žalu v duši,
nespěchej chválit radost písněmi,
říkám ti, pěvče, nejdřív plakat musí
mé těžké srdce, jinak pukne mi.
Vždyť bylo jenom smutkem odchováno,
muselo ve zlých nocích samo bdít;
teď shůry nejhorší mu bylo dáno,
teď zlomí se - či v písni najde klid.

http://upload.wikimedia.org/wikipedia/c ... rawing.png
http://www.ralphmag.org/BW/lord-byron383x473.gif
http://www.dkimages.com/discover/previe ... 331470.JPG

Někde jsem slyšela, že Lord Byron opravdu nezemřel(lidská schránka ano) ale tělo a poezii zaprodal temným mocím, nočním tvorům(upírúm), stal se jedním z nich a zapomenut v temných salonech, obklopen lidmi noci, recitoval básně o svém černém srdci, zlu a silách podsvětí o a vábil duše- bylo to jeho "temné období"- možná-určitě to tak nebylo, ale slyší se to moc pěkně, kdo ví, možná to nebyl upír, jen muž se zlomeným srdcem, znaven básněmi opěvující víno, život a svůj žal léčil touto etapou plnou nádherných veršů.
Chtěl zemřít jako hrdina-Představoval si, že padne v bitvě, ale to se mu nesplnilo.I přes úsilí doktorů , 19. dubna 1824 zemřel na mrtvici.

Simonamafia píše:

Jacquis Prévert:

Řeka
Tvé mladé prsty zářily v měsíci
Ale on hodil
zledovatělý kamínek
studený kamínek žárlivosti
na odlesk
tvé krásy
jenž v letním nádheře nahá
na řece tančila si.

To nezazpívám
To nezpívám já
ale květy, které jsem spatřil
To se nesměji já
ale víno, které jsem vypil
To nepláču já
ale láska, kterou jsem ztratil.

Jacquese Préverta mám moc ráda .

Francois Marie Arouet- Voltaire


http://www.gutenberg.org/files/11956/11 ... es/277.jpg
http://bkmarcus.com/blog/images/heads/Voltaire.jpg
http://www.arikah.net/commons/en/2/22/Voltaire2.jpg

Bastille a Voltaire

Jaké jsou pocity člověka, jenž nebyl souzen.
Ač se mu těžko poliká, do cely byl vsazen.
Proč?
Pro básně od srdce nebo za svobodu těla?
V kopce nespí se dobře, vězení zvíře z člověka dělá.
A tak básbík bez soudu,
tak už to přeci bývá,
slízl jen ostudu.
Co jiné mu zbívá?
Co mu zbívá než klít nahlas a sprostě?
Začíná snít o révě a děvkách na nejstarším mostě.

..............

Co je Bastille?
Je to slovo nebo co?
Né, křičím, je to hrůza...
Je to hrůza mít kouli na nohou
a v hlavě domněnku bláhovou,
že ji jednou opustím, jako ženu odpornou.
Lepší je žena odporná, než-li jedna jedíná bezesná noc zde!!
Ach, pomoz mi Bože,
vždyť já nebyl jsem souzen
a to nemám být vzpouzen...myslím,
že drží mě tu jako Manoletu, která úkladně svého muže zabila.
Tak pro ní je postavená Bastille.
Ale ona běhá si po svobodě a směje se v cizím loži.
já trpím tu v nepohodě a neprosím všechny...jen tebe Bože!!!

Zachraň mě- Voltaire tě žádá