Mě by vlastně věčný úsměv vůbec nevadil, dovedu si Desgreze dobře představit jak se tak pro sebe usmívá věcem, o kterých ostatní nemají ani tušení. Desgrez přece zná spoustu různých tajemstvích - jak ze dvora, tak s podsvětí, a to mu dává právo se potutelně usmívat. Byl by mi tak i milejší.
Filmový Desgrez byl přece ohodnocen kladně, a ten se usmíval také, někdy sice jenom očima, ale v podstatě skoro pořád - alespoň takhle na mě působil.