Já vím, kdy ty knihy vycházely a kdy vznikly filmy Daruno. Můj názor je můj názor, aplikovaný na mě a mně byly v době, kdy tady knihy začaly vycházet 3 roky, takže na Angeliku jsem se necítila
. Já to prostě vidím jinak z toho důvodu, že já už si měla možnost vybrat mezi knihou a filmem a navíc jak jsem několikrát napsala, film mě ani nezaujal, prostě se mi strašně nelíbil ani když jsem ho viděla ještě před přečtením prvních řádků a ve chvíli, kdy jsem se s knihami seznámila, můj odpor k těm filmům holt ještě vzrostl z důvodů, které jsem už také popsala. 60. léta ani léta následující, kdy ty filmy byly ve světě i tady u nás asi velice překvapivým osvěžením, jsem nezažila, tudíž po mně nikdo nemůže chtít, abych je brala jako symbol doby nebo dětství. To pro mě ani nemohou být. Pro mě, z mého hlediska a pokud se soustředím na moji generaci, je jejich vliv prostě velmi negativní.
Konečně také musím reagovat
. Já se narodila až když bylo u nás vydáno pár dílů a k filmům mám nejmíň třicetiletý odstup. Takže by se dalo říct, že jsem s Andrej stejná generace.
Moje generace, pokud tedy o Angelice alespoň něco ví (což, světe div se, většinou neví vůbec nic
), ji vnímá negativně a to jen kvůli filmům. Já si nemůžu pomoct a nesrovnávat je s knihou. To mi prostě nejde, bohužel
. Ve své době byly tyhle filmy úžasné (a já to nikomu neberu), dnes je musíme brát spíš jako filmy z té doby. Kdyby jsme se je pokusili chápat v dnešním světle, mohli by nám, neurazte se, připadat v některých směrech směšné
.
Jak už tady bylo řečeno, tak je lepší knihy a filmy oddělovat. Filmy jsou určitý symbol určité doby, to ale neznamená, že je musí všichni obdivovat a já Andrej naprosto chápu
, protože mě filmy vůbec nezajímaly, dokud jsem se jednoho dne neodhodlala podívat se na ně, abych si měla s babičkou o čem povídat (čímž samozřejmě nechci říct, že jsou všechny fanynky filmu důchodového věku, to ani omylem
).
A co se týče líčení a účesů, ty mi většinou na Angelice spíš vadí, než že by se mi líbily, ale to je věc názoru