Táto téma sa možno na prvý pohľad zdá rovnaká ako téma Ktorú Angeliku máte najradšej, ale ja som to poňala trochu osobnejšie. Zaujímalo by ma, ktorou Angelikou by ste chceli byť skôr z geografického hľadiska, t. j. kde by sa vám najlepšie žilo, či na Kráľovskom dvore, či v zasneženom Quebecu, alebo v močiaroch Poitou. To miesto alebo mesto, ktoré je vám blízke podľa vašej povahy, čo by vám najviac vyhovovalo, o čom snívate.

Ja by som chcela žiť buď v Toulouse alebo na Dvore, lebo som rozmaznaná a mám rada pohodlie, teplo, dobré jedlo a hlavne hygienu (aj keď o tej Versailleskej radšej pomlčím ). A tiež by sa mi páčilo nosiť krásne šaty, obklopovať sa krásou všetkého druhu - hudbou, spevom, literatúrou, divadlom, architektúrou. Ako pionierka v Novom svete by som asi neprežila

No já bych chtěla žít v Americe. Sice to není tak pohodlné ale takové ryzejší, víc spjaté s přírodou, opravdovější...

Já bych chtěla žít jedině Toulouse, protože do divoké přírody by mě nikdo za boha nedostal (nic proti zvířátkům , teda proti některým něco mám, ale to je vedlejší ) a na dvoře bych se mohla bavit tak akorát pomlouváním, takže možná na pár týdnů a pak zase zpátky "do civilizace". V Americe bych se v té době - i dnes - bála (no jo, vůbec nejsem dobrodružný tip ). Prostě by mi stačilo normální město, takže bych přežila i Paříž nebo třeba La Rochelle . A v dnešní době zrovna tak (tedy do Ameriky možná na výlet a jinak nějaké "poklidné" francouzské město ).

Alex píše:

Já bych chtěla žít jedině Toulouse, protože do divoké přírody by mě nikdo za boha nedostal (nic proti zvířátkům , teda proti některým něco mám, ale to je vedlejší ) a na dvoře bych se mohla bavit tak akorát pomlouváním, takže možná na pár týdnů a pak zase zpátky "do civilizace". V Americe bych se v té době - i dnes - bála (no jo, vůbec nejsem dobrodružný tip ). Prostě by mi stačilo normální město, takže bych přežila i Paříž nebo třeba La Rochelle . A v dnešní době zrovna tak (tedy do Ameriky možná na výlet a jinak nějaké "poklidné" francouzské město ).

Skoro tři dny jsem tady nebyla, a dějí se věci
Jinak, na tom co říká Alex je hodně pravdy - alespoň u mě.
Na dvůr se absolutně nehodím, nejsem ten tip - přetvařovat se, intrikovat a pořád se obávat, že upadnu v nemilost. Život u dvora je podle mě hodně náročný, a já, i když jsem celkem společenská, tak bych tam nevydržela.
Alex zřejmě vybrala nejlepší místo pro život. Když však přemýšlím o Angelice, kde bych jí chtěla potkat, či případně být v tu chvíli jí, tak vidím Ameriku. Ano, mám ráda pohodlí - ale to ve městě přece celkem bylo také (viz tekoucí voda ), jen ty suché WC nemusím, ale ty jsou (pokud vůbec) všude .
Ne, že bych milovala prudérní Gouldsboro, spíš bych to tak viděla na společenský Quebec.
Jednak proto, že tam Angelika už v podstatě byla vyrovnaná sama se sebou, jednak proto, že její milovaný Joffrey žije - a je s ní. (Ano, já vím, že zrovna v Quebecu si zažila kruté chvíle žárlivosti, ale dopadlo to dobře )
Stejně tak si myslím, že jenom v Americe je v podstatě uznávanou dámou. Ano, určitě by zazářila i u dvora, ale přijal by jí dvůr po tom všem čím si prošla a co jí tolik poznamenalo?
Vždyť jak sama jednou řekla: "Žít u dvora? K smíchu."
Povrchní dvůr obávající se o živobytí a posty ? Spojil by se proti "cizince". I kdyby jí král uznával - myslím, že by tam už nemohla žít. Možná jinde ve Francii, možná.... Ale spíš ji vidím v Americe.

Ja podobne ako Precious, mam rada pohodlie tak by so brala Toulouse.

To je opravdu zajimave, uz jsem o tom kdysi premyslela a urcite me nelaka zivot u dvora - neustale se obavat, ze me nekdo otravi, par hodin spanku v nejakem malinkem pokojicku, neustale byt na ocich v dokonale krase - to by nebylo nic pro mou dusicku touzici po soukromi. V Toulouse by to bylo urcite lepsi, urcite bych si to chtela na par let vyzkouset, takovy pohadkovy zivot. Ale zase - az prilis mnoho lidi a spolecnosti,asi bych byla v jednom kuse zasita v tom zamecku, kde A. porodila Florimonda

Co se tyka Ameriky, tak Quebec jako mesto mi byl moc sympaticky, ale zabila by me ta 7 mesicu trvajici zima, tu opravdu nenavidim. Gouldsboro a Wapassu by mne k trvalemu zivotu asi taky nelakaly, u me jednoznacne vede poklidny zivot na zamku Plessis-Belliere, v Poitou. Samozrejme jen jako misto k bydleni, neresim ted okolnosti, za kterych tam A. bydlela

To je zajímavé, jak si poklidný život, někde na pěkném místečku (což Plessis je) představuje víc děvčat
(z nás )

Ale, až bychom se tam sešli, nebylo by po klidu?

Tak jsem dámy zodpovědně přemýšlela o tomto novém tématu a došla jsem k závěru, že bych chtěla od každého kousek: Užít si trubadůrskou poezii v Toulouse po boku s obdivovaným Zlatým hlasem (jj, vždycky se mi líbili kluci, kteří měli hudební nadání ), být obdivována na dvoře krále Slunce - ale jak už tu padlo, to bych asi dlouho nevydržela, navíc nemám moc ostré lokty.., dobývání panenské přírody severní Ameriky je spíš sen mého přítele, ale pokud bych měla po boku tak zaníceného zálesáka, proč ne, může to být docela romantické. Quebec, "malé velké město", je také vylíčeno velice půvabně a určitě by mi Villedavrayův domeček dokonale vyhovoval.
Ale obávám se, že při mém současném životě na mateřské dovolené a stále více postupující lenosti bych byla asi nejspokojenější v harému Mulaje Ismaila. Celé dny se jen válet, jíst lahůdky a pečovat o svůj zevnějšek, semtam do toho nějaká ta radovánka a filozofování s Osmanem Feraji nad šálkem dobré kávy... už ani nevím, kdy jsem si dala naposledy kafe v klidu a o těch dalších věcech ani nemluvím O všech!!!

Mně se teda úplně nejvíc líbilo čokoládové období spolu s obdobím života v Marais. To mi přijde nejlepší. Podnikatelka, které se daří, dělá co ji baví, realizuje se a přitom žije i ve vznešené společnosti, přijímají ji do salónů, má nápadníky, ale pořád je jaksi chráněná před dravostí a nebezpečím dvora. To bych brala já .

Yenn, na tých pár hodín spánku som zabudla, to by som asi fakt nezniesla. A nemyslite si o mne, že som nejaká otrlá a necitlivá, s hrošou kožou. Tiež neznášam intrigy a na klebety ma tiež nenahovoríte. Ja by som si tak priala byť na tom Dvore vo Versailles nejakou nenápadnou manželkou šľachtica, ktorý by sa musel snažiť pred kráľom, zatiaľ čo ja by som si len užívala luxus a krásu

V háreme by som to vydržala asi tiež len chvíľu, ako takú dovolenku, čo my, ženy na materskej, potrebujeme ako soľ. V tomto súhlasím s Dashou. Nezniesla by som však, keď by som nemohla ísť ďalej ako za múry paláca. Navyše by som pri toľkých sladkostiach a lenivosti veľmi rýchlo pribrala, čo sa "podarilo" aj Angelike a tie "radosti", čo spomína Dasha, by asi pri takom množstve žien boli asi zriedkavejšie ako Vianoce či ramadán.

A to Toulouse by bolo ideálne len v zime. Si predstavte tú horúčavu v tých šatách Iba keby mal manžel dáke sídlo pri mori alebo ten už spomínaný zámok v Pyrenejách, kde by sa dalo dýchať!

Vidím, že jediná tu má zatiaľ podnikateľského a emancipačného ducha len Andrej!

Precious nakousla téma, které jsme při hledání Angeliky trochu opomíjely. V harému ztloustla (jak milé ).
Jedinou herečku, co znám, co to dokázala byla Reneé Zellweger - ale tu jako Angeliku opravdu nevidím.

Jinak, čokoládové období je fajn. Přesto to Angelice nestačilo
Ale jinak, mě ano (ale jak bych potom vypadala :x ? )

No nestačilo, chtěla být zase šlechtičnou... Ale pokud bych si já měla vybrat působiště bez ohledu na tituly, sama za sebe, tak tohle, to by bylo fajn . Na druhém místě Toulouse. Siesty, pořádání oslav a zábav pro přátele, proč ne? Ale Marais by mě asi bavilo víc. Mám tu dobu moc ráda i v knize , taky Cesta do Versailles je mým snad nejoblíbenějším dílem.

Andrej píše:

No nestačilo, chtěla být zase šlechtičnou... Ale pokud bych si já měla vybrat působiště bez ohledu na tituly, sama za sebe, tak tohle, to by bylo fajn . Na druhém místě Toulouse. Siesty, pořádání oslav a zábav pro přátele, proč ne? Ale Marais by mě asi bavilo víc. Mám tu dobu moc ráda i v knize , taky Cesta do Versailles je mým snad nejoblíbenějším dílem.

veď hej, ctižiadosť jej bola vlastná, Už keď raz okúsiš niečo lepšie, ťažko sa navrátiš k horšiemu. Ale Cesta do Versailles je aj môj najobľúbenejší diel.

Ono je otázka, jestli dvůr byl lepší teda... Ale je jasné, že kdybych byla šlechtična, které by vzali tituly a stala se z ní obyčejná měšťačka, taky bych asi bojovala o navrácení a návrat mezi své...To je pochopitelné. Úplně by mi lezl na nervy člověk jako Audiger, kterej si nadutě myslel, co jí nenabízí a jak z něj musí bejt úplně vyjevená a ona přitom věděla, že je původem vysoko nad ním.

Zajímavá otázka,já bych asi chtěla být v Goldsboro.Král daleko,rodina u mně a všechno ostatní mi může být volný.A když by mi holt připadalo,že je moc klid odjela bych na zimu do Quebecu.Jediná důležitá věc by pro mě bylo,že jsem s lidmi,které miluju a co milují mě.
Jinak souhlasím s Andrej,taky by mi vadilo,kdyby se nade mne povyšoval kdejakej floutek jako byl Audiger,chtěla bych být mezi svými.Ale zase myslím,že Angelika věděla,že nejen peníze jsou moc a ona chtěla mít moc,kvůli svým dětem a kvůli králi. Byla hrdá. A nerada se před někým ponižovala,zvlášť ne před někým kdo si to nezasloužil.

Tak co se týká místa, určitě by se mi líbilo v Toulouse. Občas bych zaskočila na Versailes, ale tam bych nevydržela dlouho. Tak nějak střídat tu klidnou pohodu a akci, i trochu riskantní, každopádně zajímavou. Prostě cokoliv co je variabilní, časné změny Na moři bych ale rozhodně být nechtěla, to už tím dobrodružstvím zavání trochu víc, než se mi líbí. Asi bych dala dohromady ty části, kdy Angelika žíla ve Francii.

Nejspíše bych chtěla být Angelikou v tom jejím "čokoládovém" období, i když takové poklidné soužití v Quebeku by také nebylo k zahození. Svým způsobem mě láká i Versailles, ale nevím, jak bych se asi vypořádala s intrikami a falešností královského dvora.

Já bych volila asi Toulouse, to je pro mě taková nejideálnější varianta...Nebo pak Versailles, docela by mě bavily neustálé změny, bavilo by mě stoupat po společenském žebříčku...Quebec bych nepřežila, jsem tak trošku rozmazlená, ta věčná zima by mě zabila...a co se týče dvorských intrik, člověk si prý zvykne na všechno

Hmm tak sem si myslela, že sem také přispěju, ale vidím, že Dasha už řekla všechno Taky bych si chtěla prožít všechno. Příjemné čokoládové období, oslňující Versailles, močály Poitou, Wapassu, Québec... Snad jen Dvůr zázraků bych vynechala. Žít mezi hrdlořezy a všelijakými individui to by se mi nechtělo. Jenom to volné, svobodné pobíhání po Paříži...áách. Určitě by mě zajímal i život na moři, učit se pracovat se sextantem, pozorovat hvězdy, číst v mapách a to vše s charizmatickým, maskovaným Rescatorem... Nakonec ale u mě také vítězí bezstarostný, bezpečný život v Toulouse.

Nejvíce bych chtěla být tou Angelikou ve Versailles.
Amerika mě příliš nevábí,na můj názor moc práce. Ne, že bych byla líná... spíše nešikovná. Ale líná také. Ale jak to jen říct? S Rescatorem, Žefa-el-Chaldunem, Tekonderogou, s Peyracem kamkoliv!

ja by som určite chcela byť Angelikou na mori a v Amerike. Cítim to podobne ako Angelika, že mi more dáva nekonečnú slobodu. mám k nemu akýsi intímny vzťah. každý rok, keď ideme do Chorvátska a prvýkrát sa nám naskytne pohľad na more, tak mne niečo stisne srdce a do očí mi vstúpia slzy. neviem to ovplyvniť, ani sa tomu ubrániť. každý rok to isté. dokážem donekonečna hľadieť na more a počúvať ho, sledovať, ako sa mení, ako dokáže z minúty na minútu zmeniť farbu, tvar, vôňu. teda určite more. V tej Amerike by som asi veľmi často po vnútrozemí nechodila (predsa len, vlky a medvede - to nie je nič pre mňa), ale v Gouldsboro by som bola určite šťastná.