Pán dokonalý sa diskrétnosti naučil až pri svojej zákonitej ?

Také že užívať si a mlčať To mu nehovorí nič

Čiže pánom dokonalým sa stal až keď spoznal svoju pani dokonalú

Tak to mě tahle fikce nevyděsila! Naprosto jsem jí propadla, je excelentní, psaná tak svižně a vtipně že je to jak číst Dumase!!! Smála jsem se od začátku do konce, a právě narozdíl od vás nemám vůbec problém s Joffreyovými avantýrami a jeho nediskrétností, musel si přece prožít všechno, aby se stal dokonalým panem dokonalým . Přiznám se, že jsem se nějak nemohla smířit s popisem intimních scén Joffreye a Angeliky, jejich vztah je něco tak krásného a tajemného že bych si v jejich případě představovala trochu více diskrétnosti ale u ostatních Joffreyových avantýr s jinými ženami mě to vůbec nevadí, moc si to užívám a směju se na celé kolo, zajímavé...

Téda, je mi jasné kolik práce ti musela dát rešerš, máš to tak důkladně propracované, člověk se toho tolik dozví, úžasně se vzdělá... achh. Zbožňuju bratrance Louise i všechny ostatní postavy, prostě nádhera! Skoro se pak stydím přijít sem se svou nedokonalou fikcí, když sem jen tak postneš něco TAKOVÉHO...

Super byla ta příhoda s kočárem madame de Gondi, jak si mysleli že jsou neodolatelní dala jim to pěkně sežrat, dobře jim tak! Ta sázka byla taky bomba, no ono všechno bylo bombastický abych to zkrátila. A co mě rozesmálo nejvíc: takže madame de Chaulnes měla před Cantorem také Joffreye?! Jeanne, ty seš ďábel!! Hrozně se těším na pokračování, doufám, že se se všema postavama ještě setkáme a těším se i na Ninon a Lauzuna, to bude teprve mela, zvlášť když je tam už Villacreaux

PS: chtěla jsem se zeptat tím: "Jsem kapitánem gard vévody d’Orléans a pana Dauphina." je myšlen Ludvík XIV. jako dauphin?? To je zajímavé...

jeanne píše:

První díl nové série... Dalo mi to trochu zabrat, protože jsem začala podzimem 1651, když jsem zjistila, že k tomu prvnímu setkání došlo až jednoho dubnového večera 1652, takže jsem musela vše předělat na následující jaro, ale teď by to už mělo jít snáz, když jsem pevně zakotvená.

fikciu som si chcela nechat na vecer ako odmenu za preklady na ktorych prave teraz pracujem....
ale veru neviem ci to vydrzim
(nie komentare som este necitala! )

Já nevím, proč mi píšete že se bojíte mých reakcí líbí se mi každá vaše fikce a navíc přiznejme si, že dokonalost pana dokonalého spočívá v jeho občasné nedokonalosti a průměrnosti mám slabost pro jeho poklesky, vždyť víte... A tvá dnešní fikce Jeanne je prostě úchvatná!!

Haha o hugenotech budeš psát jo?! No, nevěřím že bys vydržela nepsat o jejich poklescích, haha hora smilnících hugenotů, arcibiskup by měl z tebe radost, Jeanne!

Vidíš, to mě nenapadlo, že by kapitán gard vévody d'Orleans a pana dauphina mohl být jeden titul, asi máš pravdu, já jsem nad tím přemýšlela a právěže mi to přišlo divný že by Ludvíka XIV. označovali jako dauphina ale zas kdo by tomu titulu byl blíž, prostě ten titul je strašně zvláštní v té době, kdyby ho alespoň měl v době Ludvíka XIII. to by bylo logické - kapitán dauphina Ludvíka a jeho bratra jenže tam by zas nesedělo to d'Orleans... no aby se ehm v těch francouzských titulech vyznalo, ale proto je tolik milujem že .

S tím Lauzunem: já si předně nejsem jistá kdyže do Paříže vůbec dorazil. Ale myslím, že datum je ve vysvětlivkách v knize Rozhovory na dálku, mám ho vypsané ale sešit nemám u sebe, ach jo... No každopádně, jestli v té době už byl v Paříži, já bych to pojala asi takhle: věk 19 let je vhodný na zaučení, není to už úplně malé ucho, dámy o něj už mohou mít zájem a navíc ještě není starý aby zaškolování nevyznělo trapně . Kdy jindy ho zaškolit než v 19?! Viděla bych to tak, že Lauzun bude v té době ještě takové hovádko, nezkušený mladík, který už ovšem uplatňuje (zneužívá) svůj gaskoňský temperament a humor. Takže by s dámami už mohl mít nějaké pletky ovšem chybí mu zkušenosti a rafinovanost, je prostě takovej klučík, na což se ovšem rafinovaný hrabě z Toulouse nemůže dívat, a proto z čisté nezjišťnosti a lásky k bližnímu se toho chudáka ujme a pomůže mu zkvalitnit jeho milostný život. Vymetali by spolu s ostatními pařížské salóny, Joffrey by mu radil, dával mu lekce a úkoly na procvičení, až by se to všehno tak zamotalo, že by pak mohlo dojít k tomu že by se nevědomky nějakým záhadným způsobem dělili o stejnou milenku...

Já se k tomu dostanu až v pondělí :/ ale kdyžtak vědět dám, doufám, že si to zas nepletu s něčím jiným...

To bych teda nemohla napsat! Psaní pikantních scén mi opravdu nejde... radši zůstanu u dramatického Rescatora.

dauphine píše:

Přiznám se, že jsem se nějak nemohla smířit s popisem intimních scén Joffreye a Angeliky, jejich vztah je něco tak krásného a tajemného že bych si v jejich případě představovala trochu více diskrétnosti ale u ostatních Joffreyových avantýr s jinými ženami mě to vůbec nevadí, moc si to užívám a směju se na celé kolo, zajímavé...

Ako sa tu každá na to ináč pozeráme ... ja to mám asi presne naopak ...

JSamozrejme ze som to az do vecera nevydrzala

Jeanne, tak toto sa ti podarilo! Uzasna, velmi humorna a samozrejme poriadne
pikantna fikcia.

Preco mam po precitani tvojej fikcie pocit ze najvacsia "drbna" v Parizi druhej polovice 17 storocia nieje ta Montchevreuilka ale volajaka "jeanne" tu z fora???

Vynikajuco zresersovane.

Tie hlasky pana dokonaleho nemaju chybu:

„Asi vám dnes večer budu muset připomenout, že nikoho nepřipomínám,“ odpověděl hrabě a pak dodal „a co kdybychom se vypravili do vašich pokojů hned teď?“

Takže celá Paříž je moje.“
„Ne, když jsem tady já,“ odpověděl klidně hrabě de Peyrac.

Uz sa tesim na dalsie dobrodruzstva pana dokonaleho v Parizi a hlavne sa neviem dockat jeho stretnutia a slovnych duellov z Ninon de l‘Enclos, ktora mu istotne bude vyrovnanou superkou ;-)

Jeanne, moc pěkná fikce. Má švih a šarm, bavila jsem se těmi sondami do mládí a líčení opravdu svobodného života ďábelského hraběte.
Já sice pracuji na plese, ale dnes mi to nějak nejde. Tak jsem zatím přidala takový malý doplněk scénáře. Už při sledování dvd mě, to napadlo. Doufám, že tady to už není jenom ten starý pán, ale i trochu náš hrabě.
Jak říká Moirra, postavy si žijí samy dále. Už mě napadají další doplňky scénáře,kde by Angelika byla jemnější zelenooná víla a Lanvin omlazenější s jinou parukou.
Ale ples má přednost. Ten musím vypilovat.

Jeanne, ještě jsem si vzpomněla; když jsem četla tu pasáž kde Joffreye a madame de Montchevreuil překvapí bratranec Louis... nejdřív jsem si myslela, že je překvapí její manžel podle jednoho drbu z 18. století: jednou jeden manžel vyrušil svou manželku vstupem do její ložnice zrovna ve chvíli, kdy byla s milencem v nejlepším, když si toho ten manžel všiml, bylo mu trapně, že jim svým vpádem zkazil chvilku potěšení, proto se zdvořile omluvil za vyrušení a odešel aby si to mohli vynahradit. cynismus hodný 18. století! tak to jen tak pro zpestření, třeba se tím necháš inspirovat...

Keby sa to odohravalo medzi anglickou slachtou tak by sa manzel okrem ospravedlnenia este aj podakoval milencovi manzelky ze ho trochu odbremeni od manzelskych povinnosti

Já právě myslím, že tohle sedí dokonale na francouzskou šlechtu (ne akvitánskou ), která byla právě velice galantní a vyznávala volnou lásku U Angličanů bych to viděla na nějakou suchou humornou poznámku...

Ááá! Já chci žít v Paříži v roce 1652 To je nespravedlivý Tam měla šanci užít si s panem dokonalým každá, která se mu dostala na dosah, a my tady v tomhle století zase nic Naše novodobé pány dokonalé si už rozebraly Angelika Desátá a Angelika Sedmá, proč se jich sakra nerodí víc??

Jeanne, nádhera, krásná fikce, dokonalost sama. Je úžasný, jak perfektně a věrohodně dokážeš zpracovat do tak poutavého příběhu skutečné historické postavy, události a atmosféru té doby. Opravdu občas lituji, že se nepíše rok 1652 ... i když vím, že to nebyl žádný "zlatý věk", ale popravdě, člověk si stejně nevybere. Moc se Ti to povedlo a pan dokonalý prostě navždy bude panem dokonalým

jeanne píše:

A k té vaší připomínce, že si pan dokonalý dvakrát v jednom týdnu užil poprvé s Angelikou, zatímco u mě nonstop. Na věrné fanouškovství pana dokonalého tady máme novou předsedkyni, ale já jsem zkrátka ta, kdo vždycky nešťastně přeskakuje všechny scény od okamžiku, kdy dojde k jeho zatčení - a když už mám zrovna jeho osud ve svých rukou...

Myslím, že "Tvé ruce" jsou pro něj ty pravé ..

Nuz chela som si to nechat na vecer, ale kdeze! Nevydrzala som! Pan dokonaly a Ninon to
je jednoducho prilis lakava tema.

Este som len zacala citat a uz sa rehocem!

„Na to je už pozdě, příliš vzbudila moji zvědavost,“ prohlásil vážně pan de Peyrac, který se právě rozhodl, že Ninon rozhodně pozná a nic ho od toho nemohlo odradit.
„A vy moji. Jdu taky do toho,“ přidal se Louis de Mornay, „ale kdybyste chtěl dostat pozvání ke králi, bylo by to podstatně jednodušší,“ povzdechl si.
„Tak ten mě opravdu neláká,“ řekl trochu znechuceně pan de Peyrac.

och, jeanne, už pri čítaní prvej fikcie z "mladých rokov" pána dokonalého som si musela v hlave prepnúť gombík, že to bolo v časoch ešte pred Angelikou (ale tak, skúsenosti musel niekde nadobudnúť a vylepšiť)

ale v tomto druhom pokračovaní ... wau....

potvrdzuje sa staré dobré, nikdy nehovor nikdy,

„Jen jsem uvažoval nad tím, proč dal pan Scarron jedné osudové ženě svého románu takové kláštěrní jméno, když v tomhle ani nespočívá jeho zápletka,“ řekl pohotově mladý hrabě, aby odvedl pozornost a dodal, „zkrátka jen jsem si neuměl představit, jak se může někdo smrtelně zamilovat do ženy jménem Angelika.“

....... osud nám dáva niekedy zvláštne karty na hru života

Jak se může někdo takhle zbláznit pro lásku…, pomyslel si hrabě de Peyrac. A aniž by si to uvědomil, jeho myšlenky se stočily k otázce, jestli by mohl jednou něco podobného taky prožít. Jeho zkušenosti ho vedly k tomu, že láska je jen zajímavá hra. Bavilo ho prakticky odhalovat a ověřovat Le Chapelainova pravidla, ale vždycky mu zůstával jistý nadhled. Nade vše uznával pravidlo, že milenci se mají rozejít ve chvíli, kdy se začnou vzájemně unavovat, a to někdy mohlo nastat hned po první a jediné noci. Některé jeho známosti byly delší, ale jakoby stále věděl, že žena, kterou v tu chvíli shledal něčím zajímavou, není dostatečně hodná jeho výstřední osobnosti, aby ho mohla zajímat delší dobu. Takže i jeho sebelépe míněné úmysly, které výrazně přesahovaly známosti na jednu noc nebo dokonce soutěžní body mezi ostatními Gaskoňci a sukničkáři, se nakonec nejpozději za pár měsíců rozplynuly v neporozumění. Zvykl si na to a vyhovovalo mu objevovat svět milostného umění podle okamžité nálady. Někdy sáhnul po jednoduchém cíli, jindy se potřeboval pokusit o něco velkého, jako teď byla Ninon de l’Enclos.

a opis Ninon... myslím, že sa ti podarilo vystihnúť jej osobnosť, , dokonalé, úžasná práca, je to ľahko čitateľné, s jemným humorom ... čakám ako to bude pokračovať s Ninon ďalej

Jeanne, vydarena a vynikajuco zresersovana, svizna a vtipna fikcia
Naozaj som si ju uzila.
Dobry napad zamotat tam este aj Scarrona.

A ten zaver! diabolske!

Jakmile byla pryč, Louis de Mornay a Joffrey de Peyrac na sebe spiklenecky pohlédli a usmáli se. Oba si byli jistí svým vítězstvím, aniž by si uvědomovali, že by se ten druhý mohl stát jejich soupeřem.


Horim nedockavostou ako to dopadne!

Jeanne, krásná a úžasně vtipná fikce. Popisy salónů, tehdejší intelektuální prostředí, skutečné postavy, zkrátka paráda. A ty úvahy pana dokonalého, nad jménem Angelika, jak už citovala Ernnie. Už se těším na vývoj vztahu s Ninon.

jeanne píše:

Dekuji.
To nebyl muj napad, zamotat tam Scarrona, to jsou dejiny - kdy je fakt, ze se pan de Mornay setkal s Ninon jednoho dubnoveho vecera u Scarrona.
Fikce je jen to, ze je tam i pan de Peyrac.

Myslim ze takto nejako pracovala pani AG pozrela si co sa v danom roku dialo a potom to "zamontovala"
do pribehu. Vidno ze si venovala nemalo casu resersiam. Co ma teraz zaujima, bez toho aby som musela
resersovat, mala Francoise naozaj taky neblahy vplyv na Scarronovo pisanie??? Alebo je to len fikcia?

jeanne píše:

Tak to je bohuzel taky pravda, ze pod jejim vlivem odstranil vetsi narazky... Je neuveritelne, jak ji podlehali sami vystredni panove - pozdeji s ni zil 3 roky i Villarceaux, a co udelala s Ludvikem... Navic kazdeho prebrala mnohem zajimavejsi zene... - z vnejsiho pohledu - zatimco pro ty pany, znudene mnozstvim krasnych zen, asi tahle nenapadna Francoise mela nejake neodolatelne kouzlo.

Ja si nemyslim ze bola az taka "nenapadna" a ze bola duchaplna a vysoko inteligentna to z historie uz vieme.

Nuz podla mna ked porovnavam fotky de la Valliere, Montespanky a Francoise, tak sa mi zda ze az tak
velmi v krase nazaostavala. Iba ze ju nevystavovala az tak vyzyvavo na obdiv.

http://commons.wikimedia.org/wiki/Categ ... uselang=de

V podstate bola velmi rafinovana

A Ninon bola velmi pekna:
http://en.wikipedia.org/wiki/Ninon_de_l ... clos_2.jpg

PS. nechapem ze som pana dokonaleho nenasla vo Wikipedii...cudne..naozaj cudne

Už ze samotného nápadu napsat fikci z doby "utváření osobnosti pana Dokonalého" jsem byla nadšená, a během čtení jsem měla co dělat, abych nepištěla blahem!!!
Neskutečně vtipná, svižná a čtivá fikce. Nebudu psát, že je to jako od AG, protože, jak už bylo řečeno výše, principem výstavby a použitím rešerší ano, ale jinak jí stylem nijak nekopíruješ, píšeš za sebe.
Kromě toho, že se v těch šlechticích už nějak ztrácím (doufám, že mě Dauphine proškolí cestou do Vídně aspoň na basic level ), obdivuju spoustu těch překvapivých a vtipných momentů a přesahů, které tomu dodávají ten pravý šmrnc... (jak se někdo může osudově zamilovat do ženy jménem Angelika, kurtizány se počítají, jen když jim neplatíš.. atd).
Pro mě zatím nejlepší fikce od Tebe, nemůžu se dočkat pokračování!!

jeanne píše:

Ale stejně se mi zdá, že i když má člověk v hlavě hrubý plán, okamžitá nálada poznamenává jednotlivé části. Třeba tu první si ráda přečtu, ta druhá mě samotnou moc nebaví. Ale zdá se, že třetí už zase vzniká v dobré náladě, takže snad z ní sama budu mít lepší pocit.

Ja som naozaj vytrvalo odolavala tomu aby som to tu spomenula, ale teraz uz nemozem mlcat....

V tej druhej casti sa poprvy krat v tvojej fikcii "nic nedeje" co je tvoj vyraz na moje fikcie, pokial tam nieje ziadny SEX ha ha ha ci tak nevznikla aj tvoja fikcia na fikciu na zamocku???
nic sa nedialo, tak si doplnila "dej"

PS: Tak a teraz je to vonku!!!

jeanne píše:

Klidně můžeš říct nahlas, že to je nuda, přece si nebudeme lhát, k čemu by to bylo... - vlastně jsem myslela, že to bude první, čeho si každý všimne - že se poprvé "nic" neděje. ...Zatím. Určitě nemyslíte, že si s Ninon budou rozumět jen v poezii. I když...?

Vlastně bys mi to teď měla vrátit a napsat fikci o tom, co pak dokonalý dělal ty dva dny u starých přítelkyní.

Ja nemam preco pisat fikciu na fikciu, pretoze mne sa ten diel pacil, ja som len zhodnotila situaciu
preco teba tvoj vlastny 2 diel tak nebavi ako ten prvy

Nie urcite sa nedazdavam ze si Joffrey bude z Ninon rozumiet len v hudbe, filozofovani a skladani versov,
ale vztah ktory by sa zakladal len na porozumeni v posteli, taky velmi rychlo stroskota.

Jeanne, myslím, že je docela jedno jestli se styl tvého rešeršování shoduje nebo liší od paní AG, podstatné je, že je zvládáš naproto perfektně a můžeš jít příkladem ostatním. Tvá fikce není vůbec nudná, má přesah a je třeba číst mezi řádky. Moc, moc, moc se mi to líbilo . Skoro by stálo za pokus, přejmenovat hraběte de Peyrac aby jeho jméno nerozptylovalo neznalé "znalce filmů" a nevedlo k předsudkům a tvou fikci víc vypustit do světa, neříkej mi, že by se pak někdo odvážil říct, že je to plytká, bezduchá, červená knihovna!! Možná by to stálo za vědecký pokus...

Podstatu Ninon jsi vystihla nádherně, je moudrá, duchaplná a atraktivní. Jsem zvědavá jak to bude pokračovat, třeba si pan dokonalý trochu vyláme zuby... každopádně miluju jeho mladickou drzost a nadměrné sebevědomí (ještě tak trochu neoprávněně nadměrné ). Jako ostatní i mě opravdu pobavila jeho poznámka ke klášternímu jménu Angelika, haha náš ďábel nám začíná vystrkovat růžky... no však i tohle se musel někde naučit, že?

Ale co ti udělala chudák budoucí madame de La Fayette?! No to je jedno, každopádně se mi moc líbí jak jsi nám nenapsala že se jedná o madame de La Fayette autorku Kněžny de Cléves, všechno je jen v náznacích tvá fikce pak získává ten přesah který má i dílo AG, kdy čtenář může nalézat souvislosti, dělat si rešerše a být nadšený svými objevy jak to všechno najednou do sebe zapadá

Btw taky jsem si všimla že se nám tu začíná opět objevovat značné množství anonymních čtenářů, nechtěli byste se připojit do diskuze?? Všechny budem nadšené z vašich komentářů

jeanne píše:

moirra píše:

Nie urcite sa nedazdavam ze si Joffrey bude z Ninon rozumiet len v hudbe, filozofovani a skladani versov, ale vztah ktory by sa zakladal len na porozumeni v posteli, taky velmi rychlo stroskota.

A přesto víme, že jejich vztah musí ztroskotat..., aby nakonec mohli být dobrými přáteli.

Nuz kazde priatelstvo je urcity druh lasky....ak nejaky vztah prejde z
mileneckej lasky do hlbokeho priatelstva ja to veru nepovazujem za stroskotanie vztahu....iba prechod na inu uroven lasky....
(viem o com hovorim z v lastnej skusenosti )

na svete neexistuje iba laska milenecka..

laskou je aj pratelstvo, je laska rodicovska, laska surodenecka..dokonca laska medzi panom a konom ci psom...

PS: uz zasa filozofujem

dauphine píše:

Ale co ti udělala chudák budoucí madame de La Fayette?! No to je jedno, každopádně se mi moc líbí jak jsi nám nenapsala že se jedná o madame de La Fayette autorku Kněžny de Cléves, všechno je jen v náznacích tvá fikce pak získává ten přesah který má i dílo AG, kdy čtenář může nalézat souvislosti, dělat si rešerše a být nadšený svými objevy jak to všechno najednou do sebe zapadá

Ha ha uboha madame de La Fayette ..Jeanne sa divala na obrazok z wikipedie...vyzera tam
strasne znudena a samozrejme ze ma dvojitu bradu



ale mozno sa panovi dokonalemu podari spravit z nej povabnu damu..ved nebola skareda.....
mal by jej dat terapiu!

jeanne píše:

PS: Že bych ho přejmenovala na comte de Parfait?

Jeanne to je GENIALNY napad

No, mě hlavně příjde že Marii-Madeleine vůbec neslušel ten stažený uzel vlasů a lokýnky, ale ten slušel málo komu, v pozdějších letech už to nebylo tak tragické:
http://www.nndb.com/people/400/00010508 ... -sized.jpg ale myslím, že byla docela duchaplná ne?? Tak že by své nedostatky na kráse vyvažovala svou osobností? Nebo co si o ní zjistila Jeanne??

A teď mě napadla kacířská myšlenka: umíte si představit, že by se třeba Joffrey v této době setkal s Angelikou?? Ona by mohla mít těch sedmnáct on by byl pětadvacetiletý mladík s přehnaně vysokým sebevědomím, přelétavý z jedné ženy na druhou, hledající sám sebe... Týjo to by bylo zajímavé, možná o tom někdy napíšu fikci na fikci...

PS: Moirro, mě nepříjde znuděná, příjde mi zasněná možná sní o svém panu de Nemours... A ano, Joffrey by si na ní mohl procvičit svůj budoucí čuch na lidi

dauphine píše:

A teď mě napadla kacířská myšlenka: umíte si představit, že by se třeba Joffrey v této době setkal s Angelikou?? Ona by mohla mít těch sedmnáct on by byl pětadvacetiletý mladík s přehnaně vysokým sebevědomím, přelétavý z jedné ženy na druhou, hledající sám sebe... Týjo to by bylo zajímavé, možná o tom někdy napíšu fikci na fikci...

Prehnane vyskoke sebavedomie???Nuz neviem. Ale ty si expertka na dusu pana dokonaleho.

Avsak nezabudajme ze Joffrey zazil aj vysmech a pohrdanie, pre svoju zjazvenu tvar (pani AG to neopisuje ako nejaku malu jazvicku ale jazvu v tvare pismena V ktora mu znetvorovala polovicu tvare) a krivanie. A skor ako
sa vybral do sveta boli on a jeho rodina chudobni ako kostolne mysi. takze si zrejme intenzivne kompenzuje
"stratene roky"

Moirro, já bych těda řekla, že tento mladý pan dokonalý má příliš vysoké a tak trochu neoprávněné sebevědomí, běhá za ženskýma svádí je, experimentuje, nabírá zkušenosti... je v počáteční fázi na cestě která vede k finálnímu produktu = panu dokonalému . Příjde mi, že si je příliš sebejistý sám sebou, je si jistý že mu žádná neodolá, ale kromě svého charismatu a sečtělosti nemá tu přidanou hodnotu, to co ho dělá panem dokonalým, k té se dostane až nasbírá všechny zkušenosti, až se vycuká... navíc ještě neumí tolik číst v lidech. Takže pak se mu stávají ty faily jako ten s madame de Gondi který popisuje Jeanne. A tuším že ani s Ninon to nebude snadné, co? Ale postupně se na té cestě stane dokonalým panem dokonalým a vyvrcholí to příchodem Angeliky kdy konečně zmoudří a zjistí, jak mi to dnes řekla Dasha, že mu nakonec stačí jen ta jediná dokonalá žena - ta pravá. ♥ Tak to alespoň vidím já, samozřejmě na to můžeš mít vlastní názor, odbornice na duši pana dokonalého jsme tu přece všechny a myslím, že s mou následující fikcí (která příjde opravdu, opravdu brzo, fakt) si konečně roztřídíme jednotlivé aspekty jeho duše, kterým se každá z nás věnuje Třeba tebe vidím jako expertku na jizvu pana dokonalého
A samozřejmě že dalšímu vývoji pak dochází v rescatorovské éře a v Americe - což je nutno zdokumentovat.

Jeanne, já bych to právě viděla tak, že by to setkání mělo probíhat odlišněji, prostě vlivem toho, že v té době měl ještě jinou povahu, stejně jako by vypadalo jinak, kdyby se A&J setkali ve Středomoří místo v Atlantiku. Každý během té doby ušel úplně jinou cestu která je změnila... samozřejmě že v jádru jsou pořád stejní, takže to ve finále po menších nebo větších peripetiích prostě musí skončit happy endem, už jen proto, že mezi nima funguje velká fyzická přitažlivost Zkusím o tom popřemýšlet...

jeanne píše:

dauphine píše:

A teď mě napadla kacířská myšlenka: umíte si představit, že by se třeba Joffrey v této době setkal s Angelikou?? Ona by mohla mít těch sedmnáct on by byl pětadvacetiletý mladík s přehnaně vysokým sebevědomím, přelétavý z jedné ženy na druhou, hledající sám sebe... Týjo to by bylo zajímavé, možná o tom někdy napíšu fikci na fikci...

Dauphine, rozhodně bys to měla napsat!

Umím si představit, že by to neprobíhalo o moc odlišněji, než o těch pár let později... ale možná by se pak rozhodoval, jestli už chce být jen jejím panem dokonalým nebo ještě ne. Ale "naštěstí" by stejně přišel králův zásah shora a než by se případně stačil špatně rozhodnout, měl by dalších 15 let na to být panem nedokonalým, takže...

Ale taky taky by hrálo roli, jestli by se jen někde potkali a neměla by proti čemu bojovat, nebo by to zase byla bouřící se prodaná nevěsta.

Bouřící se prodaná nevěsta, která by přišla k oltáři v kalhotách. Docela se bavím představou přihrát mu tu ledovou a vyčítající Angeliku z nové verze filmu. Ale třeba by si porozuměli. Jsem trochu škodolibá.

No já teď píšu verzi, kde je Angelika jemnější a něžnější. To jsem spíš myslela jako inspiraci pro některou z Vás. Ale můžu se, až budu mít čas, pokusit i o tohle, snad mě napadne něco vtipného. Každopádně je to výzva, jak by řekl náš pan dokonalý.

Jeanne, tak jsem napsala tu fikci. Je uložena v jako další ve fikcích Co ve filmu nebylo. Byla to zkrátka výzva. Nevím, zda jsem alespoň trochu vystihla toho mladého sebevědomého šlechtice, který chtěl dobýt Paříž.
Jinak v mé zromantizované fikci také popisuji svatbu, ale to zas bude něco jiného, až to dopíšu.

Víš Jeanne, podle mě by se v okamžiku knižního vydání stalo toto Tvoje dílo absolutním bestselerem. Prostě to nemá chybu. Navíc ho vůbec nepovažuji za fikci, ale za úplně nový samostatně si žijící příběh ze života šlechty v 17. století.
Jak už jsem psala dřív, strašně se mi líbí, jak máš úžasně přesně zmapovanou historii a s ní si pak hraješ jak kočka s myší .... dáváš jí nový rozměr a svým svižným stylem, který se tak úžasně lehko čte, nás pomalu ale jistě přesvědčuješ, že to takhle všechno ve skutečnosti bylo a že i pan dokonalý je skutečná historická postava.

A opět - jak už jsem psala dřív - pořád nepřestávám obdivovat Tvoje „pánské“ dialogy. Výrok markýze de Villarceaux: „...ale nemůžu si pomoct, nepamatuji si jména žen, do kterých nechci jít“, mě opět dostal do kolen, protože je prostě dokonalý

PS: Mimochodem, to „nové jméno“, které jsi vymyslela, určitě použij, až tohle všechno jednoho dne budeš vydávat knižně. Comte de Parfait, alias Count Perfect alias hrabě Dokonalý je naprosto úžasný!

fantina píše:

Víš Jeanne, podle mě by se v okamžiku knižního vydání stalo toto Tvoje dílo absolutním bestselerem. Prostě to nemá chybu. Navíc ho vůbec nepovažuji za fikci, ale za úplně nový samostatně si žijící příběh ze života šlechty v 17. století.
Jak už jsem psala dřív, strašně se mi líbí, jak máš úžasně přesně zmapovanou historii a s ní si pak hraješ jak kočka s myší .... dáváš jí nový rozměr a svým svižným stylem, který se tak úžasně lehko čte, nás pomalu ale jistě přesvědčuješ, že to takhle všechno ve skutečnosti bylo a že i pan dokonalý je skutečná historická postava.
PS: Mimochodem, to „nové jméno“, které jsi vymyslela, určitě použij, až tohle všechno jednoho dne budeš vydávat knižně. Comte de Parfait, alias Count Perfect alias hrabě Dokonalý je naprosto úžasný!

Fantina absolutne suhlasim! Ja uz som to iste hovorila Jeanne na FB, ze toto mi prijde na samostatnu knihu.

"Parizske prihody Comteho de Parafait" alias "Tisic otienov kralovskej modrej"
by urcite mohol byt bestseller

Já si myslím to samé! Už jsem to tu psala, že bys měla zkusit přepsat jména, aby to v nikom nevzbuzovalo předsudky a šoupnout to jako fikci na nějaký web, zabývající se amatérskými literárními počiny. Určitě bys je tam strčila do kapsy! Mám ďábelskou představu to lidem ukázat, ti by ti to pochválili a pak bychom odhalily že je to Angelika - to by byl šok! Prostě teatrální gesto hodné Rescatora no není to svůdná myšlenka?!

Jeanne, nebuď k sobě tak skeptická! Tvé dílo je super a jeho síla je právě v tom, že je zasazené do konkrétních historických událostí, kdyby jsi ho přepracovala do současnosti, dregradovalo by ho to! O sekretářce si lidé můžou přečíst v milionu jiných knih, ke kterým není potřeba rešerš a nijak je zároveň nevzdělají. A doufám, že ti teď to nedorozumění ohledně fikcí nevzalo chuť k psaní dalších!!! Prosím to ne!

jeanne píše:

Každopádně jiné tipy lidí na tohle téma říkají, že bych měla psát ze současnosti, kde by se lidé z vyšší společnosti mohli bavit úplně stejně..., těžko říct, jestli je nás opravdu jen hrstka, co má ráda obal 17. století a ostatní chtějí číst klišé o šéfovi a sekretářce. A pro milovníky historie bych třeba zase nebyla dost seriózní zápletkami.

Tak ať si doma pustí nějakou jihoamerickou telenovelu, nebo ještě líp, nějakou českou Tam je takových úchvatných klišé zápletek a problémů lidí ze současné "vyšší" společnosti až hrůza, o tom bych fakt číst teda nechtěla A milovníci historie? Tak ti mají historii také jen z doslechu, ani jeden ji ve skutečnosti nezažil, nevím, proč by mělo mít jejich posouzení "serióznosti" zápletek hlavní slovo při vzniku Tvého nového díla. Žil snad někdo z nás alespoň jeden den v domácnosti šlechty či měšťáka ve Francii 17. století Asi nikdo, že? Vše je o fantazii a dobových záznamech. Navíc, když tu historii nijak nepřekrucuješ, skvěle se držíš všech faktů a při rešerších jsi schopna třeba i zjistit, jestli v ten inkriminovaný den náhodou ve skutečnosti nepršelo či nesněžilo , tak já osobně na těchto životních zápletkách neshledávám vůbec nic neseriózního (a to se řadím k milovníkům historie ).

moirra píše:

"Parizske prihody Comteho de Parafait" alias "Tisic otienov kralovskej modrej"

Tak teď jsi na to kápla, Moirro Úžasný název pro knihu, tu bych si hned koupila Protože přesně tohle mě láká číst

dauphine píše:

A doufám, že ti teď to nedorozumění ohledně fikcí nevzalo chuť k psaní dalších!!! Prosím to ne!

Tak to taky doufám, a to žádné z vás Moc mě mrzí, že tohle nastalo, ale na druhou stranu se to dalo očekávat. Jen mě nenapadlo, že tak brzy ....

Ano, i mě by lákalo přečíst si Tisíc odstínů královské modré, protože šedá mě neláká...

Já myslím, že Nadju, znepokojuje míra napsaných fikcí, vždyť už by to šlo vydat! Kdyby to byly dvě tři strany nějakého braku tak by ani nemrkla. A jestli to jen neházela do google překladače, ale nechala si to od někoho přeložit, nebylo by to pak i trochu potvrzení našich pisatelskýh kvalit?!

Jeanne, přidávám se k předchozím názorům. Název knihy, který navrhuje moirra, bych také brala. A knih, filmů a telenovel ze současnosti je tolik, že si může každý, kdo potom touží bohatě vybrat. Právě ta minulost je teda pro mě hodně lákavá. Mě 17. století hodně zajímá, jak ve Francii, tak i třeba v našich dějinách. Ale to je můj vkus. Tehdy měli lidé samozřejmě jiný styl života, ale myslím si, že touha po štěstí a lásce byla i v jejich životech.
Těším se na tvé další fikce.

Citovat:

Ale stejně, i kdybych napsala cokoli, budu už celý život ovlivněná atmosférou Angeliky a několika pár dalších knížek. Tuhle "vypůjčenou" atmosféru ze sebe nedostanu.

Jeanne, promiň, že Ti do toho budu tolik kecat, ale já Ti musím trochu oponovat.
„Vypůjčená“ atmosféra neexistuje. Každý je pod vlivem něčeho, co ho v životě utvářelo nebo s čím zrovna svůj život spojuje. A stejně tak to měl každý spisovatel, který kdy nějakou knihu vydal. Neexistuje nikdo, jehož tvorba by nebyla něčím ovlivněna, v jehož díle bys nenalezla podobnost s něčím jiným (dílem, životní zkušeností, vyprávěným příběhem někoho jiného atd.). A je jedno, jestli dotyčný talentovaný člověk vytváří dílo literární, hudební nebo obrazové apod. Tím chci říct, že pokud jsi podle svého názoru příliš ovlivněná dílem Angelika, je potřeba si uvědomit, jak je tento vliv na Tvojí tvorbu blahodárný. Vem si, co všechno jsi už pod tímto „vlivem“ ve svém životě dokázala. A hlavně, Tvůj styl psaní je jiný než paní AG, jak už tu bylo řečeno od Dashi: nikoho nekopíruješ, píšeš za sebe .. a opravdu je to hodně znát.
A jestli máš pocit, že by si každý musel zákonitě všimnout, že motivem k Tvé knize bylo dílo AG, tak se prostě pleteš. Tento motiv osudové lásky, kdy se dva lidé po dlouhá léta míjejí, než se konečně naleznou, jak je jejich životní zkušenosti formují, aby si pak vlastně mohli rozumět, tak to už tu bylo ve světové literatuře popsáno snad tisíci autory, a to od té doby, co si lidé navykli zaznamenávat podobné příběhy pro budoucí generace, čili už po několik staletí.

Citovat:

Ne, je to zajímavá myšlenka, ušetřit si starosti s psaním "zlých fikcí" a psát vlastní knížku bez vypůjčených postav, ale jak by to vypadalo? Celé z pohledu muže?

No, jak by to vypadalo!? Určitě skvěle!
V první řadě Tě ráda uklidním, že rozhodně nepíšeš „z pohledu muže“. Pokud jsem si všimla, tak píšeš z pohledu „nezávislého pozorovatele, který se stává vypravěčem“. To, že píšeš převážně o činech, myšlenkách, slovech a plánech muže, ještě neznamená, že by to byla nuda nebo to vůbec na mužskou povahu nesedělo. Právě naopak! Zatím jsi u pana dokonalého vystihla vše přesně podle standardních mužských principů. Se svým postřehem, posbíranými životními zkušenostmi a vrozenou intuicí si můžeš dovolit všechno.
A určitě nemusí být v celém příběhu obrácena pozornost jen k němu. Mě osobně by třeba zajímaly i malé útržky a myšlenkové pochody jeho „obětí“. Co si asi myslela jeho milenka na jednu noc? Zanechalo jejich setkání nějaké známky na jejím těle, duši, srdci ... ? Cítila se opuštěná, zhrzená nebo pyšná, že si pan dokonalý vybral právě ji? Jak už jsi psala v jiné diskuzi, hodí se někdy více „rozebrat“ vedlejší postavy, i když se jedná o skutečné historické osobnosti.
V druhé řadě, pokud by ses odchýlila od fikce a začala psát vlastní román, výsledkem životního příběhu pana dokonalého by nemuselo být zákonitě setkání s „tou nejlepší“. Nemusí potkat osudovou lásku, která je „k mání“. Může se zamilovat do někoho, kdo už je zadaný a kdo je natolik „morální“, že svou rodinu opouštět nebude, nebo do někoho, kdo se v důsledku jistých zkušeností a principů nikdy nevdá (jako třeba Ninon). I taková zkušenost ho pak bude dál formovat a přetvářet. A vůbec, co to tady blbnu, vždyť Ty už to máš určitě dávno vymyšlený. Stejně jsem přesvědčená, že Ty se svým talentem dokážeš zázraky.

PS. Ano, v tomto uzavřeném soukromém klubu se mi opravdu líbí

Fantino, napsalas to úžasně, podepisuju! Ale stejně by mi bylo trošku líto, že už by to nebyla fikce na Angeliku a že bys, Jeanne přesedlala na samostatnou vlnu... I když nepochybuju že by mě tvůj román maximálně bavil a měl by čestné místo hned vedle Angeliky. Zas na druhou stranu vydat román, o kterém by jen pár zasvěcených vědělo že vychází z Angeliky, to je kousek hodný exkluzivního klubu...

jeanne píše:

PS: Myslím, že členství v klubu podmíníme alespoň jedním pokusem o vlastní fikci. Nikdo tu nezůstane nepošpiněn a nevinen. Vemte si příklad z Annie, jen přišla a už se do toho namočila.

Ha ha, tak to asi přijdu o členství ... to mám ale smůlu

Jeanne, pokračovanie super. Strašne sa teším ako sa to s Ninon bude ďalej vyvíjať

Jeanne, opět krásná fikce! Musím se přiznat, že už při prvních řádcích se začínám smát protože se těším co zas ten tvůj přehnaně sebejistý hrabě vyvede...

Musím znovu zdůraznit, jak hrozně miluju ty tvé salonní konverzace!! Připomínají my ty Dumasovy třeba v Královnině náhrdelníku kde diskutují mme du Barry, vévoda de Richelieu, Cagliostro... můžeš se jim směle rovnat! Hrozně mě baví, to tvoje rozhodnutí mít všude jen skutečné postavy, číst o tom co si myslí Perrault, Ninon nebo Saint-Évremond... je prostě nádhera! /vzdychající smajlík/

A nejkrásnější je duchaplná korespondence Joffreye a Ninon (chudák sluha haha)

také mně byla vaše společnost nečekaně příjemná, stejně tak jako jarní řádky vašeho někdejšího akvitánského kolegy.
Vězte však, že odolávání ženy není vždycky jen důkaz její ctnosti, ale častěji její zkušenosti.
Klidně sněte o souboji s vaším akvitánksým sokem, jehož ducha jste dnes v noci sám vyvolal.

vězte, že dokonalost má mnoho jmen a krása není nic, než jedno z nich

Nechápu jak můžeš jen tak chrlit tak skvělé věty, které by mohly sloužit i jako citáty. Prostě skvělé! Těším se na pokračování!

V tom případě obdivuju jak sis dokázala prefektně najít všechny ty informace, výroky i ostatní drobnosti. To se prostě pozná, kdo je tu vědec no... A nepodceňuj se, tvá fikce je skvělá a jestli je polovina výroků reálná (tím lépe), tak tys je uměla brilantně poskládat do té své mozaiky tak, aby vyzněly opravdu dokonale!

Jeanne, moc krásná fikce. Vtipná a napínavá. Už se těším na to, jak se bude vyvíjet vztah Ninon a Joffrey. Rozhodně piš dál.

ja sis toto nechavam ako bombonik na vecer.

Jeanne, vydarena, vynikajuco zresersovana fikcia

myslim ze ti uz dopredu muselo byt jasne ze najviac ma nadchne korsepondenicia medzi
Joffreyom a Ninon aaah.....a kvoli Ninon uz zacal aj trubadurcit!

Samozrejme ze niektore vyroky od Ninon som spoznala ale je tam aj dost duchaplnej
konverzacie z tvojho vlastneho pera....mam rada tie salonove "prekaracky"

Ach aka rafinovana romantika:
Někdy již nedoufáme, že potkáme někoho, kdo by nás mohl něčím tolik překvapit, že zaplní všechny naše myšlenky a prázdnotu, kterou můžeme cítit dokonce i ve chvíli, kdy jsme obklopeni milými lidmi.

A to ze "zneuziva" svoj vzhlad aby u Ninon zahral na tu spravnu strunu je typycky diabolskey rafinovane:

Prozraďte mi však alespoň, zda má u vás šanci i nynější akvitánksý trubadúr, jež hyne láskou, nebo je vám přespříliš nepříjemná jeho ošklivost…

Tesim sa ako to medzi nimi bude pokracovat

PS: tja..musim sa uprimne priznat ze dufam ze mu to Ninon nespravi az take lahke ako tie ostatne damy..inak sa to zacne napadne podobat na pamäti giacoma casanovu

Jeanne, jako vždy nemám slov. Prostě nádhera.

Jak už jsem psala, tuto část tvé tvorby nepovažuju za fikci, ale za velmi seriózní a propracované historické dílo, ale přece jen, když jsem v závěru četla o tom jeho snu, nakonec se mi tam vkradla nevhodná myšlenka: "Vida, už mu z toho všeho krásně začíná hrabat, takovýhle představy kdyby vyprávěl arcibiskupovi ... to by asi měl nadobro pokoj.."

jeanne píše:

jestliže jsem chtěla ukázat, že si hraje na pana dokonalého, ale nemá to všechno tak úplně pod kontrolou. Dokonce má občas i pochybnosti a pak už má z toho všeho noční můry.

Jo, to je právě ono. A nejen touhle noční můrou se ti to dokonale povedlo. Vůbec z celého příběhu je cítit, že jeho cesta k panu dokonalému bude ještě dlouhá.
Třeba i ten tvůj podařený výrok: "Ještě svůj neproniknutelný výraz budu muset zlepšit, pomyslel si." tomu nasvědčuje. A to je právě to, co se mi na tvém psaní tolik líbí. Většina z nás tu jeho nejistotu kolem něj určitě vnímá, ale jen ty ji dokážeš takhle bravurně vykreslit.

PS: Navíc jsem přesvědčená, že ještě nebyl tak úplně sebejistý ani o čtyři roky později, když se oženil s Angelikou. I tehdy ještě sám o sobě říká, že si prohlížel svůj nehezký obličej v zrcadle a nadával si do hlupáků.

jeanne píše:

"Já ti ještě ukážu, ty jeden atlete...", (Muž z Acapulca).

Tak tímhle jsi mě zase dostala. Okamžitě se mi vybavily ty scény, jak ze svého hrdiny udělal totálního truhlíka Doufám, že až tak daleko s panem dokonalým nezajdeš