Ako sa tak dívam vôbec tu nemáme Spiknutie tieňov.

A pritom tá plavba do Quebecu s miláčkom Vileldavrayom na palube bola taká skvelá!

Vidno že pani AG je dcéra lodného Kapitána a že sa narodila a vyrastala v prístavoch. (Najskôr na juhu v Touloune a potom kdesi v Normandii) tie plavby na lodiach vie opísať dokonale, bez ohľadu na to či sa naši hrdinovia plavia po mori, oceáne, a či po rieke, nuda tam veru nikdy nieje.
A píráti jej idú tiež skvele.

Takže neodolám a musím sa vami na tomto mieste zdielať môj obľúbený citát, ktorý som dnes zdieľala na francúzskom FB a v ktorom veľkomožný pán Rescator zasa raz šokoval svoje okolie. A to on veru robil veľmi rád!


"Mluvíte přesně jako nějaký pirát," zvolal rozhořčeně intendant Carlon.
"Já také jsem pirát, pane," odpověděl Joffrey nebezpečně přívětivě, "aspoň se to o mně tvrdí."
Angelika tušila, že se mu na rtech objevil úsměv.
"A také jsem čaroděj," pokračoval, "který byl před sedmnácti lety zaživa upálen v Paříži na náměstí Grěve."
Tentokrát bylo ticho ještě delší. Úplně zapomněli na ohlášenou loď. (...)
"A... král vás amnestoval?" zeptal se konečně intendant.
"Ano i ne... Spíš na mě zapomněl.

Tak tento citát jsem si založila. Turné mi pro tom krev v žilách, protože ihned vidím hranici s upalovanym clovekem

Milé dámy, neviem či ste si všimli, ale Angelika sa v Novom svete častejšie doslova vrhá na Joffreya.

Pridávam túto scénu zo začiatku sprisahanai tieňov pretože sme hádali ilustráciu na obale.

Tak táto pasáž v knihe prichádza potom čo Angelika zachráni Joffreya ktorý sa nerozumne vybral na tajnú schôdzku bez dostatočnej ochrany.
Je to scéna ktorá ma vždy pobaví, hlavne to Joffreovo vyhlásenie že mu Angeliak robí manželské scénu HA-HA:

Kdosi pozval hraběte de Peyrac na schůzku a on na ni šel, aniž se postaral o patřičný doprovod, jenž by ho v případě potřeby ochránil. Vzal s sebou pouze Yanna le Couénnec, a ne svou španělskou gardu....

Když se s Peyrakem octla sama v kajutě Gouldsbora, v té krásné místnosti, jež se stala jejich útočištěm a svědkem tolika vášnivých milostných scén, nervy jí vypověděly a ona mu začala prudce vyčítat:
"Proč jste to udělal! Taková neopatrnost! Měl jste mě aspoň upozornit, svěřit se mi. Byla bych vycítila nebezpečí... Jsem si tím
jista. Čelila jsem francouzskému králi. Já vím, jakých zrádných činů jsou jeho lidé schopni. Byla jsem Buřička z Poitou. Jenže vy mi nevěříte. Nic pro vás neznamenám. Jsem jen žena, pohrdáte mnou a odmítáte se zabývat mými názory, přehlížíte mě."
"Ale miláčku, uklidněte se. Právě jste mi zachránila život a budete mi dělat manželské scény?"
"Jedno souvisí s druhým."
Najednou se mu vrhla do náručí, skoro ztrácela vědomí.
"Ach lásko moje jediná.

Mě se taky ten první cítat velmi líbí a celkově mám tu scénu, kdy společně popíjejí a vyprávějí si příběhy hrozně ráda. Nevím proč ale připomínám mi v něčem Canterburské povídky a podobné knihy. Ale ta scéna výše je takovej důkaz vnitřní odvahy. A mám pocit že jim nic jiného než otevřít karty nezbývalo. Navíc je z toho cítit jak ho ta reakce a situace velmi baví Jak si vlastně užívá situace kdy provokuje a tak, to mě na jeho charakteru vždy baví nejvíce. A obecně mi příjde tato knihy vlastně velmi zdařila z celé série.

znovu si čítam túto knihu a zisťujem, že ju mám naozaj rada. Je taká, ako by som povedala, pokojná, pohodová. Najväčšie nebezpečenstvo si "odbijeme" hneď na začiatku a potom už len láska, priateľstvo, hostiny, a vynárajúca sa minulosť. Za mňa super.

A ešte: musím s vrátiť k tomu, ako sa v jednej kapitole Honorine ukladá spať a preberá sa svojou truhličkou s pokladmi. Medzi nimi je aj prsteň od Joffreyho, "ten, ktorý jej daroval po pristátí v Amerike". Ide zrejme o prsteň, ktorý jej dal, keď jej povedal, že je jej otec. Ale: tento prsteň predsa dievčatko "vyhandlovalo" s Mopontukom za začiatku 7. dielu za kus vypracovanej kože... Angelika to zistila po kúpaní v jazere, na ceste do Katarunku. Bola na dcéru nahnevaná a to hlavne preto, že šlo o ten prsteň, ktorý jej "dal otec". Že by ten prsteň od Indiána získali späť? Asi áno...

Už jsem se chtěla radovat, že jsme se v 10. díle dozvěděly, jaké že to měla Angelika šaty v den královy svatby (ty zlaté měla na audienci) a pak jsem zjistila, že je to jen špatný český překlad.

"Šaty?" zvolala Angelika. "Ano, máte pravdu. Na něco takového jsem ještě nepomyslela."
"Ano, šaty. To je ten problém. Které si vybrat? Máte tři možnosti: světle azurové, zlatavé, skoro barvy ledu, jaké jste na sobě měla v Biarritzu na králové svatbě, nebo sametové purpurové. Azurové jsou z Paříže, zlaté z Anglie a purpurové z Itálie."

Samozřejmě to bylo přehozené a má tam být: světle azurové skoro barvy ledu, zlatavé, jaké jste měla na sobě v Biarritzu (...)
(kontrolováno ve francouzské a anglické verzi)

No svetle azúrové skoro barvy ledu - tak to sú tie povestné, ktoré mali v záhyboch dúhové odlesky.

Ja som si k tomu obrázku rieky Svätého Vavrinca pri Quebeku napísala poznámku že pani AG poeticky napísala že Angelikyne šaty sa ligotali ako rieka. musím nájsť ten citát.



Na francúzskej aj tej finskej obálke ktorú som priložila sú moc modré,

tuto je tá francúzska:

https://angelique.cz/obaly-fr/trevise-4 ... quebec.jpg

na moje počudovanie ich lepšie stvárnili Rusi a myslím že aj Barbie šaty robila Ruska. Tja Rusi podobne ako Quebčania, zyvknutí na treskúcu zimu vedia ako vyzerajú šaty farby ľadu lepšie ako Francúzi ...

https://angelique.cz/phpBB321/download/ ... ew&id=1934

Práve som pridávala citát na FB vo francúzštine a všimla som si pritom že v češtine to bolo trochu inak preložené:

Pri plavbe po rieke Svätého Vavrinca sa im v časti kde nebolo živej duše zjavili na vode záhadné svetlá a Joffrey Angelike vravel že práve prežila niečo čomu sa vraví námornický krst, ale ž to nieje žiadna predzvesť nešťastia, že jej to môže garantovať, pretože už také úkazy na svojich dávnych cestách zažil. Onedlho na to sa odohráva táto scéna:

Scéna z lode GOULDSBORO: Držal ju za ramená. Napriek jeho pokoju sa nemohla ubrániť pocitu akejsi snovej neskutočnosti a zároveň pocitu, že je s nim sama, celkom mimo čas a priestor. Rozhliadla sa okolo seba, aby sa presvedčila, že svet ešte stále existuje, a bola by drkotala zubami a triasla sa zimou, keby ju nedržal pod jeho plášťom tesne pritúlenú k sebe.
- Už sú tu zase! Tam!- zvolala, - Aj tam sú! (bludné svetlá na vode)
- Ale nie, vy môj blázonko!
- Čo sú potom tie nehybné svetelné body, ktoré sa tiahnu po oblohe?
- Pozrite sa lepšie a pochopíte. Nechali sme sa unášať prúdom a teraz sme rovno pod Quebecom. To, čo tam vidíte sú svetlá mesta. Pochopila. Zabudla na neznáme preludové svety. Búrka sa ešte nerozpútala. Mesto bolo tam, v tieni, v tieni, a šplhalo sa nahor po nebeskej klenbe. Od dolného mesta až po horné mesto sa do tmy noci zabodávali žiarivé svetlá. Angelika a sprisahanie tieňov FR


Mne ten opis v origináli ako ju držal pod plášťom v origináli príde o neičo romantickejší

V českej knihe je to takto:

Držel ji okolo ramen. Přestože byl naprosto klidný, ona měla přece dojem čehosi podivného, jako by spolu stáli někde zcela mimo čas. Rozhlížela se kolem, aby se ujistila, že svět existuje, a kdyby ji byl nezahalil do svého pláště, drkotaly by jí zuby jako v zimnici.
"Proboha, podívejte! Támhle je to znovu!"
"Ale ne, hlupáčku."
"Co tedy znamená ta záře na obloze?"
"Podívejte se lip a pochopíte. Pomalu jsme se otočili a plujeme po proudu. Už jsme skoro pod Quebekem. To, co tam vidíte, jsou světla městal"
Pochopila. Zapomněla na neznámé světy. Žádná bouře nevypukla. Tam ve tmě stálo město a zářilo stovkami světel. Po celém pobřeží se táhla řada světel. PDF 286

Obraz je samozrejme iba ilustračný, kvoli atmosfére.