PenelopaW píše:

A z úplně jiného soudku:

Pont-aux-Meuniers neboli Most mlynářů

Zde jsou hezky vidět kolesa mlýnů, jejichž klapání přehlušovalo zvuk polibků :
http://grande-boucherie.chez-alice.fr/Pont-meuniers.htm

Jak vidno, Paříž neměla jen mlýny větrné, ale i mlýny vodní přímo v centru města...
Jestli rozumím historii toho mostu dobře, tak - podobně jako jiné pařížské mosty - lehl popelem, byl nahrazen Pont Marchand.

Citovat:

„Angeliko, drahoušku, nebuďte krutá,“ žadonil. „Pojďte se mnou v neděli na procházku. Chci si s vámi vážně promluvit. Můžeme jít do Javelského mlýna. Dáme si pečenou rybu, projdeme se po polích. Souhlasíte?“ (...) Ale o chvíli později, když kočár projížděl podél Seiny, se jí vrátila dobrá nálada. Javelský mlýn rozpínal svá obrovská netopýří křídla mezi stády ovcí na Grenellské pláni a jeho něžný klapot doprovázel polibky a přísahy mileneckých párků. K Javelskému mlýnu se jezdilo
tajně. Společnost se scházela ve velkém hostinci, jehož majitel byl nanejvýš diskrétní.
„Kdybychom v domě, jako je náš, neuměli mlčet, bylo by to hrozné. Paříž by se obrátila vzhůru nohama,“ říkával.
Procházeli tudy malí oslíci s pytli na hřbetě. Kolem voněla mouka a obilí, rybí a račí polévka.

Citovat:

Z hranice se vznesl oblak bílých listů, který rozfoukával vítr, a snášel se v podobě popela na hlavy lidí.
„To jsou ďábelské knihy, které spalují s ním...“Vítr najednou srazil plameny. Angelika jako v jasnozřivém vidění zahlédla zbytky knih z knihovny v Paláci trubadúrské poezie a kůl, k němuž byla přivázána černá nehybná hmota s hlavou pod tmavou kuklou. Omdlela. Vzpamatovala se až v uzenářově krámku na náměstí Grève.

Citovat:

Mladá žena prošla jako náměsíčná branou Templu a zamířila na náměstí Grève.
Mlha nad Seinou se začala pomalu rozplývat a odhalovala krásnou budovu radnice s krajkovou rampou. Bylo velice chladno, ale modré nebe slibovalo slunečný den. Na přední části náměstí se na kamenném podstavci tyčil vysoký kříž blízko šibenice, na níž se houpalo tělo oběšence.

moirra píše:

https://www.youtube.com/watch?v=lQv8bc_J3HI

Takýto čarovný prútik by potrebovala každá Angelikoložka keď sa ocitne v Paríži,
aby si tam aspoň na chvíľu pričarovala 17 storočie

moirra píše:

PenelopaW píše:

No tie Parížske mosty sa veru rúcali či horeli častejšie.

PenelopaW píše:

Já mám tedy proti tomu zásadní výhradu - je tam nějak MÁLO lidí!

Tereza píše:

Myslela jsem, že ta socha Jindřicha IV. na mostě je původní, překvapilo mě, že byla v roce 1792 během Francouzské revoluce roztavena na výrobu děl a novou sochu odhalil král Ludvík XVIII. až v roce 1818.

PenelopaW píše:

Živou a tepající atmosféru Anna nasávala již když tudy párkrát projížděla kočárem s dámami z okruhu slečny de Montpensier, osobní návštěvě se ovšem nic nevyrovnalo. Okouzlenýma očima sledovala dvojici postarších žebráků, muže a ženy, prozpěvující sentimentální baladu o oběšencích, kterým naslouchal dojatý a slzící dav........

PenelopaW píše:

Moirro, to je příspěvek spíše do Paříže po stopách Angeliky . A samozřejmě, že o obecní šibenici je zmínka i v kánonu - zde skončilo mnoho zatčených po Saint-Germainském jarmarku a doprovázel je sem náš známý, tehdy kariéru počínající, kapitán ze Chateletu…

Přestože byl jen podřízený policista, dosáhl toho, že ono ráno, kdy jarmark začínal, získal povolení shromáždit všechny policejní síly hlavního města kolem předměstí Saint-Germain.
Nemohl zabránit tomu, aby bitka vypukla a prudce a rychle se rozhořela, ale brutálními metodami ji omezil jen na tuto čtvrť – včas hasil požáry, organizoval obranné valy šlechticů s meči a zatýkal
všechny, kdo se tu vyskytli. Sotva začalo po krvavé noci svítat, a už vedl dvacet nejproslulejších banditů za město až k pověstné obecní šibenici na návrší Montfaucon a nechal je oběsit.

PenelopaW píše:

moirra píše:

Studenti, kteří s oblibou odbývali své souboje na Studentské louce,

A já pořád řeším, KDE byla Studentská louka? V Integrale (Královské slavnosti) je zmínka o souboji v Pré-aux-Clercs:

Zeptala se na markýze d’Andijos. Cerbalaud jí sdělil, že odjel do Prés-aux-Clercs na souboj.
„On se bude bít v souboji?“ polekala se Angelika.
„On ne, ale Lauzun a d’Humières se rozhodli hájit svou čest.“
„Doprovoďte mě, musím s nimi mluvit.“



Dle wikipedie na louce postavili novou čtvrť, jejíž hlavní ulicí byla Rue de l'Université. Je Pré-aux-Clercs totéž co Studentská louka?? (V obou heslech je uvedeno, že po zakoupení pozemku univerzitou zde trávili svůj volný čas studenti.) Nemám tento díl Integrale ve FJ, abych se podívala na originál, je někdo ochoten se podívat?

moirra píše:

„Nemluv tak. Jednou na tobě něco chci. Nicolasi, můj Nicolasi, pomoz mi zachránit děti!“
Začali jim říkat „andílci“. Pod Rošťákovou ochranou sdíleli Angeličin život uprostřed bídy a
zločinů. Spali ve velké truhle vystlané měkkými kabáty a jemnými hadry. Každé ráno měli čerstvé
mléko. Rigobert a Pivoňka kvůli nim chodili číhat na venkovanky, mířící s měděnými vědry na
hlavě na mléčný trh. Nakonec mlékařky odmítly chodit cestou přes Seinu. Museli za nimi až do
Yaugirardu. Když však venkovanky pochopily, že stačí džbánek mléka a budou mít cestu volnou,
nemuseli bandité ani tasit meče.

PenelopaW píše:

„Musím se vrátit na pátou hodinu do Tuilerií,“ řekla Margot. „Do té doby si sedneme v nějakém hostinci, kde nám dají najíst a napít.“(…)
Našly hostinec u Nesleské brány před malým můstkem, připomínajícím oslí hřbet, který se klenul přes bývalý příkop podél hradeb. (...)
Otevřenými dveřmi Angelika pozorovala zlověstnou Nesleskou bránu a její věž s lampou na vrcholu. Odtud kdysi házeli do řeky milence na jednu noc, které si chlípná Markéta Burgundská, francouzská královna, chodila v masce do ulic vybírat mezi studenty se svěží tvářičkou.Dnes město pronajímalo chatrnou věž pradlenám, které na cimbuří a střílnách sušily prádlo.
Hostinec byl klidný a skoro prázdný, tady už začínal venkov. Lodníci vlekli loďky po bahnitém břehu. V příkopu rybařily

Tereza píše:

Mám ho

PenelopaW píše:

Dívala jsem se, kde ta brána je, a na wikipedii se dočetla, že

a) si nemáme historickou bránu plést se současnou "La porte de Montmartre", která stojí v 18. arrondissementu;

b) v Paříži postupně stály tři brány tohoto jména, které ležely na různých místech podle toho, jak se měnila městská zástavba.

Všechny brány nakonec zničeny, aby bylo usnadněno zásobování a obchod v Paříži se lépe hýbal. I mnoho jiných bran či portálů neslo v historii pařížské městské zástavby jméno "Montmartre", zmíněné tři nejstarší však stály podél osy rue Montmartre.

Sofinava1 píše:

Moc se omlouvám, já ty citace, když chci reagovat, neumím použít, vždy vymažu co nechci a pak stejně neumím oddělit moji zprávu. Tak pardon, že to tu kopu.

Tereza píše:

Myslím, že někde tady na webu byl podobný obraz takových her na vodě, nemůžu ho ale najít.

PenelopaW píše: *

16 zář 2018, 10:47

JARMARK NA TRŽIŠTI V SAINT-GERMAIN

Nejprve malé shrnutí dosavadních zjištění:

moirra píše:

Nám dobre známe trhovisko Saint German:

Mimochodem - rytec na obrázku vynechal zastřešení, které svého času budilo největší zájem (originální a dobře provedené architektonické řešení). Zastřešená tržnice ukrývala 20 pavilonů, v nichž bylo cca 350 stánků a obchůdků (označovaných jako loge - podobně jako lóže v divadle). Rytina ukazuje podobu trhu uspořádaného na klasickém městském půdorysu a zdůrazňuje vnitřní uspořádání tohoto prvního městského nákupního centra. Uvnitř zobrazovaných pavilonů však již probíhá zcela nový typ trhu. Jednotlivé pavilony jsou odděleny uličkami nesoucí názvy skutečných pařížských ulic (např. rue de Picardie) a tyto uličky jsou současně těsně propojeny se skutečnými ulicemi venku za hranicemi trhu.
(Zdroj: Noc, kdy se zrodilo šampaňské, s. 209-210)

Citovat:

Tržiště Saint-Germain zažilo také první prezentaci zboží, které později změnilo ráz Paříže. Roku 1972 zde byla poprvé na veřejnosti ve stánku Arména jménem Harouithioun podávána káva... Titulní strana komedie Jeana-Francoise Regnarda La Foire Saint-Germain nese vyobrazení vybraně oblečených Pařížanů oddávajících se zábavě na trhu v Saint-Germain, kdy dámy oblékají harlekýna do kostýmu en Arménien, jaký nosili číšnici v elegantních kavárnách, aby se poté mohl ucházet o práci ve stánku v pozadí, který není ničím jiným než maison du café neboli stylovou kavárnou. (Komedii stejného jména napsal i Florian Dancourt a obě začínají shodně scénami, v nichž prodavači pokřikují na kolemjdoucí a nabízejí jim "čínské hedvábí", "zboží z Levanty" či "siamské klobouky" - ty do módy přišly po návštěvě siamského vyslance u Ludvíkova dvora roku 1686.)

moirra píše: *

08 říj 2021, 22:42

a inak nemal tuto byť dátum 1672 ????

PenelopaW píše: *

09 říj 2021, 09:03

moirra píše: *

08 říj 2021, 22:42

a inak nemal tuto byť dátum 1672 ????

Samozřejmě, že ano .

dauphine píše: *

06 pro 2014, 11:22

Když už jsi nám založila tak pěkné fórum, zmíňila bych klášter kam zašel Joffrey vyhledat otce Antoina: klášter lazaristů Saint-Lazare ve čtvrti Saint Denis (dnes již neexistující) byl vzdušnou čarou cca 1,5 km od čtvrti Marais (kde byl palác de Beautreillis) směrem na sever.

První písemná zmínka o špitálu pro nemocné leprou pochází z roku 1110. Tato leproserie byla pod ochranou krále. Okolí kláštera se rozvíjelo i díky jarmarku, který povolil král Ludvík VI. a potvrdil Ludvík VII.
V roce 1179 získal Saint-Lazare právo na stavbu vodovodu pro své vinice. Voda byla přiváděna z Le Pré-Saint-Gervais a z návrší Belleville. Vodovod napájel i první pařížské kašny.
V klášteru se nacházel mlýn a farma, po které jsou dnes pojmenovány ulice Passage de la Ferme-Saint-Lazare, ve které se dochovala stará studna, a Cour de la Ferme-Saint-Lazare. V obou ulicích se dochovaly četné klenuté sklepy ze 17. století. Klášterní kostel Saint-Lazare byl zbořen v roce 1823 kvůli svému špatnému stavu.
V 17. století se v okolí Paříže lepra začala vyskytovat častěji a 8. ledna 1632 zdejší převor Adrien Le Bon abdikoval a předal převorství Vincentu z Pauly, který zde založil kongregaci nazývanou podle mateřského kláštera Lazaristé.

V severní části klášterního komplexu vznikl v roce 1644 dům pro rekonvalescenci kněžích a kolem roku 1645 nechal Vincent z Pauly zřídit dům pro ubytování nalezených sirotků. V roce 1653 zde byl zřízen starobinec pro 20 žen a 20 mužů ze zdejší čtvrti. Ten byl zbořen při stavbě Východního nádraží.

Vincent z Pauly zemřel v klášteře Saint-Lazare v roce 1660 a byl pohřben ve zdejším kostele Saint-Lazare.

PenelopaW píše: *

11 dub 2022, 10:10

Myslela jsem si, že Paříž 17. století mám prochozenou křížem krážem, ale spletla jsem se. Vlastně mě vůbec nikdy nenapadlo zamýšlet se nad tímto klášterem, takže moc děkuji za příspěvek, který podnítil moji fantazii.

moirra píše: *

28 led 2019, 23:28

„Nemluv tak. Jednou na tobě něco chci. Nicolasi, můj Nicolasi, pomoz mi zachránit děti!“
Začali jim říkat „andílci“. Pod Rošťákovou ochranou sdíleli Angeličin život uprostřed bídy a
zločinů. Spali ve velké truhle vystlané měkkými kabáty a jemnými hadry. Každé ráno měli čerstvé
mléko. Rigobert a Pivoňka kvůli nim chodili číhat na venkovanky, mířící s měděnými vědry na
hlavě na mléčný trh. Nakonec mlékařky odmítly chodit cestou přes Seinu. Museli za nimi až do
Yaugirardu. Když však venkovanky pochopily, že stačí džbánek mléka a budou mít cestu volnou,
nemuseli bandité ani tasit meče.

Zuzanka62 píše: *

19 bře 2023, 18:30

Nádherné obrazy, v mých představách tam běhá nešťastná Angelika a nesou chudáky Joffrey

mimi píše: *

28 lis 2023, 17:49

Já tipuji most Alexandra III. Přes ten jsem také šla.
Důkaz, že je to Paříž, je jednoduchý Eiffelova věž.

PenelopaW píše: *

29 lis 2023, 14:55

Já bych řekla, že Pont-Neuf je z tohohle pohledu před katedrálou. Já sázím na Pont de la Tournelle, ale moc se mi nepozdává.