Pre tie čo niesu na FB pridávam ďalšie dva obrázky:
Adresa na FB je:
https://www.facebook.com/pages/Angelika ... k=timeline
"U svatého Severina," zvolal markýz a nadskočil. "Mám dojem, že vám přijel naproti manžel."
"Už!" Angelika cítila, jak bledne. Pážata jí hbitě otevírala dvířka kočáru a ona musela sestoupit do písku cesty, na žhavé slunce. (…) Objevila se vysoká postava v rudém sametu, opírající se o ebenovou hůl. Jak se ten člověk kulhavě blížil, rozeznávala v orámování obrovské černé paruky obličej na pohled stejně nehezký jako chůze. Spánek a levou tvář protínaly dvě hluboké jizvy a napůl přivíraly víčko. Rty byly silné a tvář bez vousů, což nebylo v módě a ještě podtrhovalo neobvyklé vzezření tohoto podivného strašáka.
To není on, modlila se Angelika, Bože můj, udělej, ať to není on!
"Váš manžel, hrabě de Peyrac, madame," hlásil vedle ní markýz de Andijos
"Už je mi naprosto jasné," vydechl mnich, "že tady narazím na mnoho podivných věcí: žena v laboratoři (…) Joffrey de Peyrac, Velký Kulhavec z Languedoku, opřený o zídku jedné z pecí, pohlédl povýšeným ironickým pohledem na své hosty. Dával zřetelně najevo, jak si vůbec neváží starého dona Quijota alchymie a jeho naparáděného Sancha Panzy. Ve srovnání s oběma směšnými figurkami připadal Angelice tak velký, svobodný a výjimečný, že se jí sevřelo srdce jakýmsi neznámým citem, který téměř bolel. Miluji ho, napadlo ji najednou. Miluji ho a mám strach.