Diel šiesty - Angelika a jej láska chýbajúce texty
Fantina našla ve slovenském vydání celý týden, který Angelika prožila na lodi Gouldsboro, o kterém není v českých knihách ani zmínka.- toto sa bude ešte musieť porovnať - a do českého vydania doplniť
Zatiaľ to čo si musia doplniť slovenské čitateľky:
Našla som dve veci, ktoré sa vyskytujú v nemeckej aj českej knihe, ale tentokrát v niesú v slovenskej.
Prvá:
Nahá vnímala jeho doteky a chvěla se.
„Neboj se,“ šeptal, „chci tě jen rozehřát.“
A druhá:
Cítila, že už se nebude moci obejít bez jeho náruče, jeho pohlazení, bez něhy, kterou mu
četla v očích, ještě nedávno tak nelítostných.
Nastával den po bouři a moře se vlnilo tak unaveně a rozkošnicky, že to Angelika vnímala
každým nervem. Vůně moře už nebyla tak teplá. Angelika už vdechovala jen vůni lásky, zpečetění
jejich svazku. Přesto se nepřestávala bát.
Ze všech vroucích slov, kterými jí překypovalo srdce, jí nepřešlo přes rty jediné.
Co si pomyslí o jejím mlčení? O její milostné neobratnosti? Co řekne, až se probudí? Určitě
jí začne vyčítat. Uhádla to podle ironické vrásky, křivící mu tvář.
„No, na malou matku představenou to nebylo tak špatné. Ale, mezi námi, drahoušku, od naší
školy trubadúrské poezie jste zas tak moc nepokročila.“
Angelika se rozesmála. Je lepší, když jí vyčítá nešikovnost než přílišné pokroky. Měl právo
si ji trochu dobírat. Zatvářila se jakoby zahanbeně.
„Já vím. Musíte mě znovu naučit mnoho věcí, drahý pane. Bez vás jsem nežila, jen živořila.
To není totéž…“
Zašklebil se.
„No, tak úplně vám nevěřím, vy pokrytče. Ale nevadí. Řekla jste to hezky.“
Hladil ji, kochal se něžnými a plnými tvary, které cítil pod prsty.
„Je zločin halit takovéhle tělo do hadrů služky. To musím napravit.“
No teda, obrať slovenské čitaťeľky o Rescatorovo ironizovanie, to je neodpustiteľné!