Tereza píše:

Když jsem viděla ty obrazy pradlen, hned jsem si vzpoměla na Angeliku na lodi, s bílým čepcem,v jednoduchých protestantských šatech, jak prala

No vida! Tyhle díly nemám tolik pod kůží, takže tohle si vůbec nepamatuju! Ale je to dobré další téma k rešeršování - praní a obecně starost o oděvy .

Ano, šestý díl Angelika a její láska je podle mě také nejkrásnější, nejromantičtějšī, prostě ten nej z celé série. .
Je také skvělý tím, že je psaný z pohledu Angeliky, ale i Joffreye.

moirra píše:

PenelopaW píše:

No vida! Tyhle díly nemám tolik pod kůží, takže tohle si vůbec nepamatuju!

Ha-Ha veď to je najkrajší a najromantickejší diel zo všetkých
ale pre teba asi nie - pretože Desgreza nechali v La Rochele

Tak to jsi vystihla .

Angelika a jej Laska ♥ Najromantickejší diel ♥

Sorry, dopredu sa ospravedlňujem všetkým sofistikovaných Angelikoložkám -
že som si pri tejto téme dovolila "srdiečkovať" už v názve.

Och, ako veľmi by som chcela zažiť ten pocit čitateliek kedysi,
keď z vždy napätím očakávali vyjdenie nového dielu.

Tušili azda už ku koncu piateho dielu kto sa skrýva za povestným pánom Rescatorom?

Mihlo sa o nich tušenie už v Kandii? Alebo neskoršie keď Osman vravel Angelike že jej osud je s tajomným pirátom spojený?

Onedlho je tu Valentín - sviatok zamilovaných. Kto nikdy skutočne nemiloval, ten ani akoby nežil.
Túto tému som otvorila aby sme spolu prebrali tie najkrajšie momenty plavby za láskou.

mimi píše:

Ano, šestý díl Angelika a její láska je podle mě také nejkrásnější, nejromantičtějšī, prostě ten nej z celé série. .
Je také skvělý tím, že je psaný z pohledu Angeliky, ale i Joffreye.

Presne tak Mimi! Konečne sme sa raz dozvedeli aj to čo sa odohrávalo v Joffreyovom vnútri.

na tomto mieste si dovolím znovu upozorniť na chýbajúce časti 6 dielu v českom aj Slovenskom vydaní:

http://angelique.cz/cz_phpBB3/viewtopic.php?f=1&t=708

Slovenských čitateľov obrali o tie najromantickejšie chvíle

a českých zasa hneď na začiatku o celý týždeň.

http://angelique.cz/cz_phpBB3/viewtopic ... sku#p18154

Porovnávanie textov šiesteho dielu samozrejme ešte nieje skončené.

Ha! tuhle o tom psala Tereza a už se mi to stalo taky... vše se mi smazalo .

Tenhle díl jsem četla dvakrát. Poprvé v pubertě a v podstatě vůbec nic jsem si z něj nezapamatovala, a to ani vzpouru hugenotů v čele s panem Bernem při snaze získat loď. Asi jsem si k tomu musela dozrát, získat nějakou životní zkušenost, promítnout do čtení vlastní prožitky ze vztahů, nešťastné lásky, partnerské soužití, ...

Druhé čtení proběhlo před rokem a těch myšlenek a postřehů o soužití mezi manželi či o vztazích mezi mužem a ženou obecně tam bylo tolik, že jsem k tomuto dílu jako k jedinému nesepsala komentář na Databázi knih. Záložek ve formě nejrůznějších papírků mám v knize tolik, že díky nim musel zdvojnásobit svoji váhu . Ovšem možná právě proto, že jsem se k nim nevrátila, přebila dojem ze čtení pokračující dějová linie dalších dílů...

Těším se proto na Vaše postřehy, úryvky, glosy... Mně se líbilo už jen to, že Angelika a Joffrey si k sobě museli znovu najít cestu. že jejich shledání neproběhlo jako v prvoplánové červené knihovně ve stylu "padli si do náručí a byli spolu šťastni až navěky", jako kdyby uplynulé roky byly zapomenuty a nikdy neexistovaly. Naopak se oba dva setkali s cizincem, který jen vzdáleně připomínal blednoucí idealizovanou vzpomínku na dávnou lásku, začali stavět na základech, které už byly na mnoha místech vydrolené, museli si vyříkat mnohá nedorozumění a přitom se dopouštěli dalších. A oba už měli něco odžito, co se do jejich rozpoložení a hodnocení protějšku promítalo... Osobně pro mne měl velkou cenu už jen Joffreův vztah k Honorině. Protože o tom, že s Angelikou spolu znovu skončí, jsem nepochybovala .

Penelopo, já četla tenhle díl mnohokrát a určitě ještě budu číst.
Pokaždé objevím něco, co jsem předtím přehlédla nebo zapoměla. Je to o vztahu muže a ženy, hledání cesty matky k nechtěnému dítěti, touha Honoriny po rodině, kde je matka i otec.
Vzpoura protestantů, to je ukázka, jak na lidi působí uzavřené prostředí, omezení svobody a nečinnost.
Těch motivů je hodně a autorce se podařilo všechno krásně spojit.

Tak toto sme už dlhšie hľadali, tento citát:

„Každá žena je však trochu sentimentální, když odhání vášnivého milence.“

V Slovenčine je to takto: ale každej žene je tak trochu clivo keď odmieta milenca

V Nemčine: Každá žena cíti stopu melanchólie, keď odmieta vášnivého milenca.

Originál vo Francúzštine:
– Mais n'importe quelle femme éprouve quelque mélancolie à détourner d'elle un amoureux passionné.

Ale každá žena pociťuje istú melancholiu keď musí odmietnuť vášnivého milenca.

To vraví Joffrey Angelike čo sa týka Berneho.

a rozkošná je aj Angelikyna odpoveď (nikto iný v celom Stredomorí by sa veľkomožného pána Rescatora
neodvážil počastovať takýmto menom)

„Ach, vy jste hlupák,“ zasmála se Angelika.
„Nikdy nevím, mám-li věřit vaší žárlivosti, tak mi připadá nesmyslná.

moirra píše:

Tak toto sme už dlhšie hľadali, tento citát:

Tak to moc gratuluji! Já jsem se ho také snažila pro vás najít, zrovna minulý víkend jsem se do toho pustila znovu. Ale tím, že ve slovenštině je to napsané dost jinak, tak jsem s tím měla fakt potíže. Jakmile ho vidím napsaný v češtině, tak hned vím, do jakého rozhovoru ho mám zařadit a kdo to řekl
To je vždy náročné, když překlady, byť významem shodné, dokáží být pro "cizince" zavádějící

Moja najobľúbenejšia časť tohto dielu, keď Peyrac objaví skutočnú Angeliku (pri pozorovaní veľrýb s deťmi):

"Když viděl, jak je obětavá vůči svým přátelům, jak vášnivě miluje dcerku a jak rozčilená klečí u protestantova lože a něžně mu hladí raněné rameno, spalovala ho ještě větší žárlivost, než kdyby se cynicky vrhla do náručí milence. To by jí aspoň mohl pohrdat, věděl by, zač stojí. A také by se k ní podle toho choval.

Z čeho je to vlastně stvořená? Z jakého zdroje plyne tlumený jas její zralé krásy, prozářený jásavým sluncem vrcholného rozkvětu, který v člověku probouzí touhu položit jí unavené čelo na ňadra a poslouchat její hlas, vyslovující něžná a povzbuzující slova?

Takovouhle slabost snad ještě nezažil… Proč mu ji musí působit právě tahle prudká amazonka, jež umí drze odseknout, tahle vášnivá a citlivá žena, která ho bez lítosti podvedla?

Slunce se klonilo k západu a Joffrey de Peyrac našel ke svému údivu jeden z klíčů k tajemství Angeličina chování za nejrůznějších okolností.

Ano, je velkorysá, říkal si. Hlava se mu zatočila závratí."

fantina píše:

moirra píše:

Tak toto sme už dlhšie hľadali, tento citát:

Tak to moc gratuluji! Já jsem se ho také snažila pro vás najít, zrovna minulý víkend jsem se do toho pustila znovu. Ale tím, že ve slovenštině je to napsané dost jinak, tak jsem s tím měla fakt potíže. Jakmile ho vidím napsaný v češtině, tak hned vím, do jakého rozhovoru ho mám zařadit a kdo to řekl
To je vždy náročné, když překlady, byť významem shodné, dokáží být pro "cizince" zavádějící

No to mladu slecnu Rescatorovu osvietilo a priamo z lode z Francie mi vyslala rozkaz
hladat vo vsetkych pdfkach od 7 do 9 dielu slovo "sentimental" lebo si je ista ze tam to bude ...

samozrejme ze som nic nenasla .. hoci som poctivo prehaldala pdfky az po 14 diel ...

ale indicia to nebola zla .. uz som to chcela vzdat a zavrhnut ako nepresnu indiciu
a potom som zadala vyhladavanie predsa len este do 6-teho dielu ...

a ... voila! aleluja! ako by povedal arcibiskup toulousky

Maira píše:

Moja najobľúbenejšia časť tohto dielu, keď Peyrac objaví skutočnú Angeliku (pri pozorovaní veľrýb s deťmi):

ano to je nadherna pasaz ... ach!

Pridávam rozhovor Angeliky a Joffreya o jej vzťahu s kráľom:

Cukla sebou, když se jí zničehonic zeptal:
„Proč jste se vzbouřila proti francouzskému králi?“
Okamžitě cítil, jak se mu vzdaluje. Dotýkat se minulosti, jejího osobního života, bylo pro ni utrpení, jako by se dotýkal živé
rány. Přesto to chtěl vědět. Bude ji mučit, ale donutí ji odpovědět. Jsou tu temné body, které potřebuje objasnit za
každou cenu, i za cenu jejího utrpení. Viděl, jak se v Angeličiných očích objevil děs. Vyčetla mu z tváře, že se rozhodl dovědět se pravdu.
„Proč?“ opakoval téměř tvrdě.
Jak to víte?“Mávl rukou, jako by odháněl zbytečné otázky.„Vím. Mluvte.“
Musela se strašně přemáhat.
„Král chtěl, abych se stala jeho milenkou. Nepřijal mé odmítnutí. Aby toho dosáhl, necouvlpřed ničím, nechal mě hlídat svými vojáky na mém zámku, hrozil, že mě dá zatknout a zavře do kláštera, jestli se po nějakém čase jeho vášni nepodrobím.“
„Vy jste nikdy nesouhlasila?“
„Nikdy.“
„Proč?“
Angeličiny oči se propadly, ztmavly jako moře.
„To se ptáte vy? Kdy si konečně připustíte, že jsem vás milovala, že jsem se po vaší popravěoctla v zoufalé situaci? Oddat se králi! Copak jsem vás mohla zradit, vás, kterého nespravedlivě obětoval? Když mi vzal vás, vzal mi všechno. Všechny radosti, všechny pocty dvora mi vás nemohly nahradit. Ach, jak jsem vás volala, lásko moje!“
Znovu prožívala tu krutou prázdnotu, to zoufalství ze ztracené lásky, dřímající na dně jejího srdce. Každá maličkost ho znovu vyvolala. Vášnivě mu ovinula paže kolem krku, položila mu hlavu na kolena. Manželovy otázky ji bolely, ale byl tu. To jediné mělo význam.
Za chvíli ji donutil zvednout hlavu.
„Ale byla jste v pokušení souhlasit?“
„Ano,“ přiznala, „byla jsem jen žena, slabá před všemocným králem… Neměl mě kdo bránit. Mohl mi zničit život podruhé. A také to udělal… Marně jsem se spojila s velkými poitouskými šlechtici, jež se proti němu vzbouřili z jiných důvodů. Teď už není doba silných provincií. Zničil nás, porazil… Vojáci mi zpustošili pozemky, spálili zámek… Jedné noci pozabíjeli
mé sluhy i mého nejmladšího synka… a mě…“
Odmlčela se. Zaváhala. Byla by ráda mlčela, nepřiznala svou hanbu. Ale kvůli Honorině, nemanželskému dítěti, jehož přítomnost by vyvolávala hořkost podvedeného manžela, musí promluvit.
„Z té noci se narodila Honorina,“ řekla bezbarvě.

PS: Nespomínam si odkiaľ vlastne Joffrey vedel že sa búrila proti kráľovi? Nevravel mu to náhodou Florimond ?????
Alebo že by Rescator zbieral nielen periodiká ale aj klepy o Francúzskom dvore ????? Pokial sa na tom čo kráľovi vyparatila madame du Plessis smialo nielen celé kráľovstvo ale aj celé Stredomorie, tak by som sa jeho zúrivosti nečudovala.

A tiež že jej vraví: „Ale byla jste v pokušení souhlasit?“ no ale veď Rescator bol vychýrený ako čarodej
a vedel ako tikajú ženy ....
(okrem jedného slabého momentu kde ho Angelika dohnala k takému zúfalstvu, až vyhlásil že vôbec nerozumie ženám)

moirra píše:

A tiež že jej vraví: „Ale byla jste v pokušení souhlasit?“ no ale veď Rescator bol vychýrený ako čarodej
a vedel ako tikajú ženy ....

Za tuhle otázku měl dostat pěstí do nosu....hajzlík jeden.
Škoda, že ho neslyšel Desgrez. Ten by mu určitě jednu natáhl. Ten jediný pořádně věděl, jakou cenu za tu kapku naděje na shledání Angelika zaplatila.

Tereza píše: *

31 říj 2018, 21:02

moirra píše:

A tiež že jej vraví: „Ale byla jste v pokušení souhlasit?“ no ale veď Rescator bol vychýrený ako čarodej
a vedel ako tikajú ženy ....

Za tuhle otázku měl dostat pěstí do nosu....hajzlík jeden.
Škoda, že ho neslyšel Desgrez. Ten by mu určitě jednu natáhl. Ten jediný pořádně věděl, jakou cenu za tu kapku naděje na shledání Angelika zaplatila.

No ale veď práve preto sme sa všetky tak zlomyseľne tešili keď dostal to zaucho.

Penelopa sa v čítaní dostala práve tam - takže dúfam že nám prezradí svoju úvahu k tejto téme.

PenelopaW píše: *

30 kvě 2021, 18:51

Nicméně už teď mohu říct, že mě naprosto svrbí prsty jít ke knihovně a přečíst si "druhou polovinu" ságy, tu "americkou". Při čtení jsem skončila vyloděním Hugenotů na břehu Ameriky a setkáním Angeliky se syny.

teda aj osobne som si to zaucho dokonale užila Na pripomenutie:

Vy! Ženy vás natolik rozmazlily, že si myslíte, že si můžete beztrestně zahrávat s jejich srdcem, aniž vám to způsobí nepříjemnosti.“
„Přece jen,“ položil si Joffrey de Peyrac prst na tvář, „dala jste mi políček, madame.“
Angelika si vzpomněla na nepříčetnost, jíž se dopustila, a v duchu se vyděsila. Ale nechtěla dát najevo žádné pokání.
„Nelituju toho. Pro jednou jste, pane de Peyrac, zaplatil za vaše odporné předstírání a…,“ podívala se mu zpříma do očí, „za své nevěry.“
Přijal úder chladnokrevně. V očích mu zajiskřilo. „Takže jsme si kvit?“
„To není tak jednoduché, pane,“ namítla Angelika, jíž se vracely síly a tím také bojovnost.

moirra píše: *

30 kvě 2021, 23:56

Penelopa sa v čítaní dostala práve tam - takže dúfam že nám prezradí svoju úvahu k tejto téme.

teda aj osobne som si to zaucho dokonale užila Na pripomenutie:

Vy! Ženy vás natolik rozmazlily, že si myslíte, že si můžete beztrestně zahrávat s jejich srdcem, aniž vám to způsobí nepříjemnosti.“
„Přece jen,“ položil si Joffrey de Peyrac prst na tvář, „dala jste mi políček, madame.“
Angelika si vzpomněla na nepříčetnost, jíž se dopustila, a v duchu se vyděsila. Ale nechtěla dát najevo žádné pokání.
„Nelituju toho. Pro jednou jste, pane de Peyrac, zaplatil za vaše odporné předstírání a…,“ podívala se mu zpříma do očí, „za své nevěry.“
Přijal úder chladnokrevně. V očích mu zajiskřilo. „Takže jsme si kvit?“
„To není tak jednoduché, pane,“ namítla Angelika, jíž se vracely síly a tím také bojovnost.

Jestli si to vybavuji dobře, tak:
a) Joffrey měl kupu času jí to říct už na lodi, ale neřekl.
b) Se syny se setkala poté, co spolu strávili noc - což byl pro Angeliku veliký mezník, protože doposud se intimnostem po noci na Plessis vyhýbala.

Zejména s ohledem na bod b) mi to "testování manželky" přišlo jako totální prasárna. Já se svojí povahou bych asi u facky neskončila .

Penelopo, Máš pravdu zkouška pro manželku byla od Joffreye opravdu podpásovka. Angelika určitě neměla zůstat pouze u jedné facky Jeho Zkouška byla nedůstojná. Joffreyovo jednání je neomluvitelné. Co vlastně čekal ? Nechápu. Když Angelika omdlela, vyděsil se. Jeho strach je další malé zadostiučinění.

moirra píše: *

02 lis 2015, 23:09

Rescator a klačiaca Angelika z ilustrovanej ruskej série.

"Анжелика и Рескатор" Tuto z knihy Angelika a Rescator.



Sledovala, jak si navléká dva prsteny a na krk si na vestu zavěšuje řetěz ze zlatých plíšků (…) Angeliku mrazilo po celém těle, točila se jí hlava. To se nesmí stát, říkala si, udělám cokoliv, abych tomu zabránila, padnu mu k nohám…Přešla místnost, a aniž vytušil její úmysl, sesula se před ním na kolena a objala mu nohy.
„Joffreyi, ušetřete je, prosím vás, drahoušku můj, já vás zapřísahám (…)
Jeho vždycky zdrženlivý hlas se třásl vzteky, oči mu blýskaly.
„Vaše prosba mě uráží, madame, a já se obávám, že vás k ní strhl opovrženíhodný vztah k jednomu z těch mužů, kteří mě zradili, mě, vašeho manžela, jehož údajně milujete.“
„Ne, to ne, a vy to dobře víte… Miluji jen vás… vždycky jsem milovala jen vás… k smrti milovala… málem jsem pro vás položila život… Srdce mi zkamenělo daleko od vás…“
Byl by ji rád odstrčil, ale musel by být surový, protože se k němu vinula vší silou a on cítil teplo jejích paží a jejího čela tisknoucího se k němu.
Stál nehybně a hleděl na ni, neodvážil se setkat s jejíma prosebnýma očima, nedokázal však odolat jejímu dojemnému hlasu. Slovo „drahoušku“ ho přímo pálilo. Přestože se cítil dost silný, aby jí odolal, přece jen ho zasáhlo to nečekané oslovení a gesto pyšné ženy, která před ním poklekla.


A keď už sme pri tom, všimla som si rozdiel medzi slovenským a českým prekladom.

slovo miláčik, teda "drahoušku" v slovenčine Joffreya rozpaľovalo.... čo považujem za výstižnejšie

a Angelika vraví že "Nie nie, sám to dobre viete. Ľúbim len vás...Vždy som len vás ľúbila..Skoro som preto umrela...Bez vás by sa mi nechcelo žiť...Srdce by mi vyschlo, keby ste boli ďaleko.

Takže mi zasa nezostáva nič iné ako sa pozrieť do ostatných jazykových vydaní....

Rescátor sa díval nie na ňu ale ponad ňu.....

najradšej by ju bol odsotil, ale bol by musel byť surový, lebo sa doňho zakvačila zo všetkých síl. Cítil teplo jej ramien i čela, ktoré si k nemu pritisla.
Meravo sa díval ponad ňu, nechcel sa stretnúť z jej prosebnými očami, ale jej dojímavému hlasu nemohol odolať.
Slovo miláčik ho rozpaľovalo. Nazdal sa, že je dosť vyzbrojený, aby nemusel ustúpiť a zatiaľ sa chytil na nečakané pomenovanie a na gesto hrdej ženy ktorá si pred ním kľakla.

No nieje rozkošný?????

Když jsem četla Angeliku a její lásku poprvé, byla jsem hodně překvapená, že Joffrey nechal Angeliku, aby před ním klečela

Sob píše: *

23 lis 2021, 16:09

Když jsem četla Angeliku a její lásku poprvé, byla jsem hodně překvapená, že Joffrey nechal Angeliku, aby před ním klečela

Nuž Angelika od neho žiadala niečo vskutku neslýchané - aby daroval život vrahom jeho dlhoročných blízkych priateľov: Ab-Del-Meshrata ktorý v podstate Joffreovi zachránil život, lebo by inak zo stále otvorenej rany možno bol dostal gangrénu, plus mu vyliečil nohu tak že už nekríval umožnil začať nový život. A tiež zavraždili, okrem teda obyčajných námorníkov z posádky, jeho dlhoročného priateľa Jassona. Okrem toho sa mu za dobro že ich zadarmo zachránil odvďačili veľkým nevďakom, nazdávajúc sa že mu majú právo ukradnúť loď. Angelika bola múdra žena, a preto vedela že od neho žiada takmer nemožné, pretože ako Joffrey podotkol, za každú slabosť sa pyká, a tým že im daruje životy sa vlastne zasa dostáva do ohrozenia, elbo nevie čo od nich očakávať.

Za povšimnutie stojí, ako to správne zhodnotil Joffrey, ako si Hugenoti ospravedlnňovali všetky svoje vlastné zlé a podlé skutky, od krádeže až po vraždy, a stáel sa pokladali za dobrých kresťanov a vyvolených bohom, kým prstom ukazovali na tie isté činy iných, nazývajúc ich hriechom.

Nuž aj pani AG často citovala Bibliu, tak si aj ja zacitujem Ježiša: „Vidíš triesku v oku brata svojho a brvna v oku svojom nedbáš“

Ale Angelika ktorá mala skutočne veľkorysé srdce a snažila sa v živote vždy vidieť v ľuďoch to najlepšie to vyjadrila krásne:

: Vy jste žena. Zřejmě nechápete, že muži, za něž jsem na své lodi zodpovědný stejně jako v zemi, kde se vylodíme, uznávají jen jediný zákon: ten, který jsem jim dal já. Musí ho zachovávat. Spravedlnost a disciplína jsou naprosto nutné, jinak dojde k anarchii. A to pak nevznikne nic velkého ani trvalého, a navíc půjde zbytečně o život. Tady, kde jsme, nelze být slabý.“
„Nejde o slabost, ale slitování.“
„Nebezpečný odstín. Altruismus vám nesluší, zavádí vás na scestí.“
„Tak už konečně řekněte, jakou byste si přál mě najít?“ vykřikla najednou rozhořčeně.
„Tvrdou? Zlou? Nelítostnou? Jistě, před několika lety jsem byla zosobněná nenávist. Ale teď už nemohu… Už nechci zlo, Joffreyi. Zlo, to je smrt. Já miluji život.“
Sklonil k ní velitelský pohled.
Její výkřik zlomil jeho obranu.

Moiro, Když jsem četla poprvé , jen jsem očekávala, že Angelice okamžitě pomůže vstát. Rozumím chování Joffreye odpustit vraždu přátel, nevděk a zradu, je opravdu těžké. Kdyby Angeliku tolik nemiloval asi jim nikdy neodpustí. V Angelice byla malá dušička, když šla prosit o život svých přátel. Nemyslela, že uspěje. Častých biblických citací v Angelice jsem si všimla, obvykle přesně sedí k situaci v knize Paní AG biblí dobře zná.

Sob, ja myslím že Angelika okrem toho tromfu v rukách že Joffrey ju miloval nad ním zvíťazila svojimi argumentami, tým svojim výkrikom že už nechce zlo, že miluje život a tiež tým že naňho apelovala že nechce aby deti začínali v novej zemi taký život že prídu o svojich otcov .. a samozrejme ho dojalo aj že si pred nim kľakla.

mňa dnes trklo že v jedenej veci je Joffrey typický chlap - z dátumami a rokmi okolo manželstva to jednoducho nedáva :

„Tady stojí… Tady je žena, kterou jsem si vzal před patnácti lety ve vší nádheře a poctách v katedrále v Toulouse… Tady je hraběnka de Morens d’Isritru, moje manželka.“


Angelika to má ako správna žena stabuľkované a nastavené celkom správne, ona totižto o pár strán ďalej hovorí:

Po patnáctiletém odloučení – myslela jsem si, že jsem vdova.....

moirra píše: *

12 pro 2022, 18:55

Sob, ja myslím že Angelika okrem toho tromfu v rukách že Joffrey ju miloval nad ním zvíťazila svojimi argumentami, tým svojim výkrikom že už nechce zlo, že miluje život a tiež tým že naňho apelovala že nechce aby deti začínali v novej zemi taký život že prídu o svojich otcov .. a samozrejme ho dojalo aj že si pred nim kľakla.

mňa dnes trklo že v jedenej veci je Joffrey typický chlap - z dátumami a rokmi okolo manželstva to jednoducho nedáva :

„Tady stojí… Tady je žena, kterou jsem si vzal před patnácti lety ve vší nádheře a poctách v katedrále v Toulouse… Tady je hraběnka de Morens d’Isritru, moje manželka.“


Angelika to má ako správna žena stabuľkované a nastavené celkom správne, ona totižto o pár strán ďalej hovorí:

Po patnáctiletém odloučení – myslela jsem si, že jsem vdova.....

a Peyrac ešte aj tomu ryšavému Škótovi, čo býval v Champlainovom tábore, po príchode do Ameriky povie, že je ženatý "už pätnásť rokov".

Precious píše: *

12 pro 2022, 19:01

a Peyrac ešte aj tomu ryšavému Škótovi, čo býval v Champlainovom tábore, po príchode do Ameriky povie, že je ženatý "už pätnásť rokov".

ha ha ha presne! tipický chlap! má v tých dátumoch bordel
ženatý bol v tom čase 20 rokov

Poznámka pod čiarou:

Inak s toho čo pani AG rozprávala v rôznych Interview som si zapamätala že časti z Angelikou vymýšľala zásadne len a len ona, ale časti z Joffreyom, hlavne keď išlo o nejaké mužské či vedecké záležitosti často vymýšľal jej manžel. Samozrejme všetko písala ona - písala rukou a vraj nikdy nič spätne nečítala - na to že v Nemčine má celá séria cez 6 tisíc strán až toľko chýb v časových údajoch vôbec nemá. 90 percent má rozhodne správne.
Ja si totiž vo všetkých PDF knihách značím všetky časové údaje slimákom @ - a keď si dám potom vyhľadávanie vo vyhľadanom a zapnem iba slimákov @ - tak vidím všetky časové údaje v každej knihe naraz a postupne po sebe

V mojom čítaní českej Angeliky som sa dostala akurát na palubu Gouldsbora, ktorý bol strhnutý Floridským prúdom a protestanti zistili, že sa ocitli v riadnej kaši (ktorú si sami navarili ). Čítajúc Rescatorove spomienky na jeho časy v Stredomorí, stále sa mi vracala na myseľ otázka: "Čo sa stalo s jeho predchádzajúcou loďou, Morským orlom, na ktorom aj odišiel do Ameriky?" Hneď potom, ako protestanti "zatkli" Rescatora, im totiž šprihne do tváre, že je veľmi bohatý, niečo v tom zmysle, že by si mohol kúpiť všetky americké ostrovy, na ktoré sa hugenoti tak veľmi túžia dostať. Išiel teda Morský orol "do dôchodku", bol v takom zlom stave, že si Rescator musel dať postaviť novú loď? Alebo to bola v tomto prípade otázka prestíže, keďže bol taký bohatý?

A ďalšia vec, ku ktorej sa dostanem síce až na konci knihy, ale dobre si ju pamätám: od narodenia Charlesa-Henriho (syna Jenny Manigaultovej) do odchodu výpravy z Gouldsbora do Katarunku mali ubehnúť cca dva týždne. Tak to Joffrey aspoň plánoval. Veľmi rada by som si prečítala nejakú fanfiction na tému toho, čo sa počas týchto dvoch týždňov odohralo. Určite sa intenzívne chystali na cestu, ale odkiaľ mali všetky zásoby, hlavne oblečenie (zimné) a obuv? Zastavil sa v Gouldsbore nejaký podomový obchodník typu Ellieho Kemptona? Protestanti vrátane Angeliky ušli z La Rochelle viac - menej len s tým oblečením, čo mali na sebe. Kde vzala Angelika to, v čom chodila vo Wapassu? Odkiaľ mala čižmičky a kožúšok pre Honorine? Hm, možno bol medzi hugenotmi aj nejaký obuvník, Manigault hovorí, že na lodi sa viezlo pätnásť mužov - protestantov... Tiež viem, že Florimond a Cantor prišli do Gouldsbora s karavánou z Bostonu, určite v nej bola kopa vecí potrebných na prežitie v zimných lesoch, ale ani "čarodejník" Joffrey nemohol predvídať, že Angelika bude potrebovať veci pre trojročné dievčatko

Precious píše: *

20 led 2023, 08:59

V mojom čítaní českej Angeliky som sa dostala akurát na palubu Gouldsbora, ktorý bol strhnutý Floridským prúdom a protestanti zistili, že sa ocitli v riadnej kaši (ktorú si sami navarili ). Čítajúc Rescatorove spomienky na jeho časy v Stredomorí, stále sa mi vracala na myseľ otázka: "Čo sa stalo s jeho predchádzajúcou loďou, Morským orlom, na ktorom aj odišiel do Ameriky?" Hneď potom, ako protestanti "zatkli" Rescatora, im totiž šprihne do tváre, že je veľmi bohatý, niečo v tom zmysle, že by si mohol kúpiť všetky americké ostrovy, na ktoré sa hugenoti tak veľmi túžia dostať. Išiel teda Morský orol "do dôchodku", bol v takom zlom stave, že si Rescator musel dať postaviť novú loď? Alebo to bola v tomto prípade otázka prestíže, keďže bol taký bohatý?

A ďalšia vec, ku ktorej sa dostanem síce až na konci knihy, ale dobre si ju pamätám: od narodenia Charlesa-Henriho (syna Jenny Manigaultovej) do odchodu výpravy z Gouldsbora do Katarunku mali ubehnúť cca dva týždne. Tak to Joffrey aspoň plánoval. Veľmi rada by som si prečítala nejakú fanfiction na tému toho, čo sa počas týchto dvoch týždňov odohralo. Určite sa intenzívne chystali na cestu, ale odkiaľ mali všetky zásoby, hlavne oblečenie (zimné) a obuv? Zastavil sa v Gouldsbore nejaký podomový obchodník typu Ellieho Kemptona? Protestanti vrátane Angeliky ušli z La Rochelle viac - menej len s tým oblečením, čo mali na sebe. Kde vzala Angelika to, v čom chodila vo Wapassu? Odkiaľ mala čižmičky a kožúšok pre Honorine? Hm, možno bol medzi hugenotmi aj nejaký obuvník, Manigault hovorí, že na lodi sa viezlo pätnásť mužov - protestantov... Tiež viem, že Florimond a Cantor prišli do Gouldsbora s karavánou z Bostonu, určite v nej bola kopa vecí potrebných na prežitie v zimných lesoch, ale ani "čarodejník" Joffrey nemohol predvídať, že Angelika bude potrebovať veci pre trojročné dievčatko

Precious, Položila jsi otázku do pranice. Jedno je jisté, Joffrey Honorinu mrznout nenechal. Jak to udělal? O tom musíme popřemýšlet. Možná koupil kožešiny. A ženy rychle začaly šit?

Precious píše: *

20 led 2023, 08:59

V mojom čítaní českej Angeliky som sa dostala akurát na palubu Gouldsbora, ktorý bol strhnutý Floridským prúdom a protestanti zistili, že sa ocitli v riadnej kaši (ktorú si sami navarili ). Čítajúc Rescatorove spomienky na jeho časy v Stredomorí, stále sa mi vracala na myseľ otázka: "Čo sa stalo s jeho predchádzajúcou loďou, Morským orlom, na ktorom aj odišiel do Ameriky?" Hneď potom, ako protestanti "zatkli" Rescatora, im totiž šprihne do tváre, že je veľmi bohatý, niečo v tom zmysle, že by si mohol kúpiť všetky americké ostrovy, na ktoré sa hugenoti tak veľmi túžia dostať. Išiel teda Morský orol "do dôchodku", bol v takom zlom stave, že si Rescator musel dať postaviť novú loď? Alebo to bola v tomto prípade otázka prestíže, keďže bol taký bohatý?

Všetky odpovede človek väčšinou nájde v samotných knihách.

Keďže som si tabuľkovala sama pre seba všetky Resatorové lode, a mám zmienky o nich označené vo všetkých knihách, viem že o tej lodi ktorou sa dopravil do Ameriky a potom ešte lovil poklady v Karibiku ,sám vravel že už bola zrelá do dôchodku. Tiež v knihe vraví že Goludsboro si nechal postaviť v lodenici Bostone za pekné zvonivé dukáty (myslím že to tak vravel, lebo toto všetko píšem z hlavy, mrknem neskoršie na citát). Vraví to protestantom keď naznačujú že je pirát ktorý zrejme tu loď niekomu ukradol.

jediné nejasno ktoré som ešte nevyriešila mám v tom že Morského Orla mal keď si vzal Cantora - ale neskoršie keď má Vivonne na palube galéry Angeliku, tento vraví že Rescátor má novú loď. Takže už nemal Morského Orla?

ale musel ho mať lebo v 6 diely sa zasa píše:
Když proplul Gibraltarským průlivem a zamířil do Ameriky, měl jen svou loď, Mořského Orla, a svou posádku

Jedno je však isté, Goldsboro si nechal postaviť v lodeniciach Nového Sveta až po jeho časoch v Karibiku. Už ten citát mám. Je to skvelý rozhovor, pri ktorom Rescator ukazuje Protestantom že vidia triesku v jeho oku ale brvno vo vlastnom veľkoryso prehliadajú:

Rescator se obrátil čelem k protestantům.
„Dobrá práce, pánové. Uznávám, že jste tu záležitost zvládli na výbornou. Využili jste toho, že mí námořníci byli unavení po celonočním boji o záchranu lodi, svých i vašich životů. Když si šli odpočinout a nechali na stráži jen několik hlídek, uskutečnili jste svůj pirátský plán…“
Hysterický Manigault při urážce zrudl.
„Pirátský plán! Vy obracíte role, pane!“
„To snad ne! Jakpak se tedy říká činu, při němž se někdo násilím zmocní majetku druhého, v tomto případě mé lodi?“
„Tu loď jste vy ukradl někomu jinému. Žijete z loupeží.“
„Jste nějak kategoričtí ve svých soudech, zbožní pánové. Zajeďte si do Bostonu a zjistíte, že Gouldsboro byl postaven podle mých plánů a že jsem za něj zaplatil poctivými zlatými dukáty.“
„Vsadím se, že ty dukáty pocházejí z podezřelých zdrojů.“
„Kdo se může pochlubit, že zlato, které má v měšci, je z čistého zdroje? Vy sám, pane Manigaulte, jste svůj majetek zdědil po korzárských či kupeckých předcích z La Rochelle. Copak snad na vašich penězích nelpějí slzy a pot tisíců černých otroků, které jste kupoval v Guineji a prodával do Ameriky?“

Precious píše: *

20 led 2023, 08:59

A ďalšia vec, ku ktorej sa dostanem síce až na konci knihy, ale dobre si ju pamätám: od narodenia Charlesa-Henriho (syna Jenny Manigaultovej) do odchodu výpravy z Gouldsbora do Katarunku mali ubehnúť cca dva týždne. Tak to Joffrey aspoň plánoval. Veľmi rada by som si prečítala nejakú fanfiction na tému toho, čo sa počas týchto dvoch týždňov odohralo. Určite sa intenzívne chystali na cestu, ale odkiaľ mali všetky zásoby, hlavne oblečenie (zimné) a obuv? Zastavil sa v Gouldsbore nejaký podomový obchodník typu Ellieho Kemptona? Protestanti vrátane Angeliky ušli z La Rochelle viac - menej len s tým oblečením, čo mali na sebe. Kde vzala Angelika to, v čom chodila vo Wapassu? Odkiaľ mala čižmičky a kožúšok pre Honorine? Hm, možno bol medzi hugenotmi aj nejaký obuvník, Manigault hovorí, že na lodi sa viezlo pätnásť mužov - protestantov... Tiež viem, že Florimond a Cantor prišli do Gouldsbora s karavánou z Bostonu, určite v nej bola kopa vecí potrebných na prežitie v zimných lesoch, ale ani "čarodejník" Joffrey nemohol predvídať, že Angelika bude potrebovať veci pre trojročné dievčatko

na tomto som sa tiež najskôr čudovala aj ja kým som si nezačala zisťovať ako to v tej dobe vlastne v Novom Svete fičalo - vo všetkých dieloch z Nového Sveta sú zmienky o obchodných staniciach aj o tovare v nich. Kto mal peniaze mohol si v Novom Svete v podstate zadovážiť čokoľvek. Okrem tej karavány z Bostonu, tam medzičasom mohli pristáť nejaké tie obchodné lode - ako sa o tom pani AG zmieňuje. Ja som napríklad využila jej zmienku o odchode s Karibikom a moje rešerše vo veselej fikcii z Nového Sveta o pirátovi Čierna brada na to aby som priviedla Angeliku na myšlienku uvariť čokoládu aj v Novom Svete.

Pravda je taká že aj samotný Quebec obchodoval s Karibikom (hsitoricky, ale zmienky sú aj v knihách Angelika, a nepriamo aj s mestami svojich nepriateľov: Bostonom, New Yorkom, Salemom, Akádčanmi s ich Port Royal ....
Takže ako vravím pre toho kto mal peniaze o žiadny tovar núdza nebola.
Spomeňme si aké úžasné zásoby mal Joffrey v Katarunku - tie mal istotne aj v Gouldsbore.

Facit: Podľa historických faktov za viac ako dva týždne zohnať v Novom Svete 17 storočia hocičo čo človek práve teraz potrebuje nieje zázrak ani pre obyčajného smrtelníka ak má pravda dosť peňazí, a nieto ešte pre čarodeja Rescátora

Jofferey sám podľa svojich slov obchodoval s Karibikom Bostonom a bohvie ešte s kým všetkým priamo v osade v Gouldsbore mal čosi ako obchodnú stanicu ryšavý Škót Crowley.

Inak časť žien, vrátane Angeliky zo sebou nejaké to rezervné oblečenie mali, iba tí čo sa rozhodovali do posledenej chvíľe a nič si nezbalili nemali nič. Sú o tom zmienky v celej knihe, ale to musí človek cielene hľadať, inak si to tak nevšimne. Honorine však očividne mala iba tie jedny topánky čo mala na nohách.

keďže toto je vlákno 6 dielu, dovoľujem si pripomenúť truhlicu šiat v kapitánskej kajute Gouldsbora z ktorej si Angelika vyberala šaty po ich prvej noci lásky na lodi Gouldsboro.

Musíte mě znovu naučit mnoho věcí, drahý pane. Bez vás jsem nežila, jen živořila. To není totéž…“
Zašklebil se. „No, tak úplně vám nevěřím, vy pokrytče. Ale nevadí. Řekla jste to hezky.“
Hladil ji, kochal se něžnými a plnými tvary, které cítil pod prsty.
„Je zločin halit takovéhle tělo do hadrů služky. To musím napravit.“
Viděla, jak vstává k truhle a cosi jí hází k nohám.
„Odedneška se budete oblékat, jak se sluší a patří.“
„Jste nespravedlivý, Joffreyi. Mé hadry, jak říkáte, mají své výhody. Umíte si představit, jak bych na vašeho Gouldsbora s vojáky v patách vstupovala v dvorské toaletě? Nejsem žádná královna!“
Znovu si lehl vedle ní. Opíral se o loket jedné ruky, druhou položil na ohnuté koleno; zdálo se, že přemýšlí. A byl to znovu onen neodolatelný svůdce z Toulouse.
„Královna? Ale já mám své království. Je obrovské… Obdivuhodné. Roční období ho oblékají do smaragdů a zlata. Pláže má růžové jako červánky a koupe se v tak modrém moři, že si ho ani neumíte představit.“
Najednou z něj byl znovu lyrický trubadúr.
„Kde je to vaše království, můj drahý pane?“
„Vezu vás tam.“

Nevieme síce koľko ženských šiat veľkomožný pán Rescator v tej truhlici mal , ale v´daka Honorine vieme že tie čo jej hodil k nohám jej očividne pasovali a boli modré a kvetované:

„Ach, ty máš klásné šaty,“ všimla si Honorina. „Co je na nich napsané? Jsou to květiny?“
Angelika ji vzala do náručí. Chtěla by s dcerkou odejít daleko, strašně daleko. Jak byly šťastné v době, kdy mohly utéct do lesa, běhat cestou necestou. Odtud se nedá nikam utéct. Na téhle prokleté lodi poseté mrtvolami, a pokud to takhle půjde
dál, brzy nasáklé krví, se mohou motat jen kolem dokola.
„Mami, to jsou kytky?“
„Ano, jsou to kytky.“
„Máš šaty modlé, tmavé jako može. Takže jsou to mozské kytky. Takový kytky se dají vidět na dně moze, viď, ze je tam uvidím?“
„Ano, tam je uvidíš,“ řekla Angelika mechanicky s jistotou.
Zbytek dne už byl klidnější. Loď poslušné brázdila vlny. Posádka, zavřená v podpalubí se svým kapitánem Rescatorem, o sobě nedávala vědět.

A propos Hugenoti - ja už som za pomoci Penelopy začala vyrábať zoznam všetkých Hugenotov a ich povolania, a myslím že je už skoro hotový.

škoda že ani jedna s vás nepridala žiadny citát o veciach na ktoré ste v komentároch cielili.

Čo sa týka topánok pre dieťa - hlavne čižmičiek a kožúška - na spracovanei kože a kožušín boli absolutné expertky Indiánky. Joffreyov najbližší sused pri pevnosti Gouldsboro, francúzsky Barón Saint-Castine a veliteľ pevnosti Pentagoet bol ženatý s krásnou Indiánkou, dcérou tamojšieho náčelíka. (On aj tá francúzska vojenská pevnosť sú skutočné historické fakty.)

(neuveríte ale môjmu Joffreyovi v Amerike keď tam hrali s kapelou a on bol potom na návšteve v rezervácii Indiánky ručne ušili z jemnej kože celý oblek na mieru)

Mrknite tuto do farebenej mapy ktorú som kreslila.

https://angelique.cz/phpBB321/viewtopic.php?f=16&t=945

Nový Svet 17 storočia nebol žiadna pustina - inak by predsa Florimond a Cantor nemohli študovať na univerzite. Jedine celkom severné časti ešte neboli až tak husto osídlené.

Ono je v knihách dosť zmienok o tom odkiaľ mali rôzne veci a tovar napríklad tuto. To m§so mali samozrejme s polovačiek :

Nožičky, hlavu a vnitřnosti upravené na nejrůznější způsob snědli hned, ale nejlepší kousky masa šetřili na sváteční večer. Mezitím se vrátil z jihu Nicolas Perrot a už jeho přátelská usměvavá tvář byla největší dar. Vyprávěl jim o malé obchodní stanici, kde nakoupil zásoby. Vybudoval ji na Kennebeku jakýsi mlčenlivý a energický Holanďan se dvěma anglickými pomocníky na ostrově uprostřed řeky, zešedlé jako had a chřestící ledovými krami.
Perrot přivezl cukr, sůl, mouku, slunečnicový olej a tulení tuk, sušené švestky, hrách, sušenou dýni, pokrývky, tři páry lněných prostěradel a vlněnou látku na šaty. To všechno naložil na saně a dlouhé míle táhl se svým indiánským míšencem.
Angelika zamkla vzácné potraviny do truhly, kterou jí nechal vyrobit Joffrey de Peyrac. Byla na zámek a stála v jejich pokoji.

V tej Holanďanovej stanici boli Angelika a Joffrey spolu keď sa po spoločne prežitej zime vracali z Wapassu do Gouldsbora na lodi po prúde po rieke Kennebec.


A na záver ešte k Honorine a jej obuvi. Spomenula som si na jednu príhodu s kánonu, okolo Honorininych topánočiek, keď sa Angelika v 7 diely Nový Svet kúpala v jazere:

https://angelique.cz/phpBB321/viewtopic ... 694#p31694

moirra píše: *

20 led 2023, 14:25

jediné nejasno ktoré som ešte nevyriešila mám v tom že Morského Orla mal keď si vzal Cantora - ale neskoršie keď má Vivonne na palube galéry Angeliku, tento vraví že Rescátor má novú loď. Takže už nemal Morského Orla?

ale musel ho mať lebo v 6 diely sa zasa píše:
Když proplul Gibraltarským průlivem a zamířil do Ameriky, měl jen svou loď, Mořského Orla, a svou posádku

tak teraz si ma dorazila! Máš úplnú pravdu, veď si dokonca pamätám Vivonnove slová: "Má novú loď, pekelník!" Hmmm, takže čo si o tom môžeme myslieť?


Keď si to tu takto všetko zosumarizovala, o zásobách, odevoch a vôbec, dáva to naozaj zmysel. Môj problém je, že si z kníh pamätám väčšinou iné veci, ako tie, čo si tu uviedla, resp. si tie veci dám dokopy až neskôr, keď ich niekto takto vytiahne na denné svetlo. Angelika samozrejme dostala od manžela krásne "morské šaty" (ako ich nazvala Honorine), aj z La Rochelle si určite niesla aspoň čistú bielizeň, ale zimnú výbavu si asi musela nazhromaždiť buď v Gouldsbore pred cestou alebo, ako ty píšeš, po ceste, ak naďabili na dáku obchodnú stanicu. Ale ďakujem za info, nemyslela som si, že by sa dali zásoby v tej dobe a na takom odľahlom pobreží zohnať tak rýchlo! Jazdecké čižmy, v ktorých "krotila" kobylu Wallis v 7. dieli, si napríklad požičala od Cantora, takže zrejme všetko k dispozícii predsa len nebolo. A zrejme ani pekárova žena Elvire nemala veľa vecí pre svojich chlapcov, hoci si nezabudla zobrať kefu na pranie ... a jej muž ušiel z La Rochelle s košíkom ešte teplého pečiva.

Tu je citát o Rescatorovom bohatstve v Novom svete:

"Nehodlal jste nás dovézt k cíli naší cesty, na Santo Domingo."
Rescator mlčel. Nespouštěl černý, nezvykle jiskřivý pohled z loďařovy tváře. Stáli proti sobě. Vyhraje ten, kdo vydrží soupeřuv pohled.
"Vidíte, nepopíráte to," pokračoval Manigault vítězně. "Naštěstí jsme vaše úmysly prohlédli. Chtěl jste nás prodat."
"Ale ne, obchod s otroky nepokládám za dobrý a čestný zpusob výdělku. Mýlíte se, pane. Nikdy jsem vás nehodlal prodat. Něčím takovým já se nezabývám. Nevím, jaký máte majetek v Santo Domingu, ale já vlastním daleko víc, než je hodnota celého toho ostrova, a ani jediný z vás, vy zachmuření protestantští mudrci, by mi nestál za to, abych si vámi a vašimi rodinami obtěžkal loď...."


Manigault hovorí na pláži v Gouldsbore, keď Rescator dal vodcom vzbury milosť a na oplátku od nich žiadal, aby nešli na ostrovy, ale budovali nové mesto priamo tam, kde pristáli:

Manigault rozpřáhl mocné paže, hlásil se o slovo:
"Nenechme se příliš unést. Jistě, máme víru, máme duši, ale je nás na tak obrovský úkol jen patnáct mužu."


A napokon, ukážka z dialógu medzi A a J krátko potom, ako Berne konfrontoval A s tým, že mu neprezradila, že je vydatá za Rescatora a preto povyvádzal hlúposti:

"Kdy odjedem na tu plánovanou výpravu do vnitrozemí?" zeptala se Angelika.
"Mám to chápat tak, že byste ráda co nejdřív opustila přátele?"
"Chci být co nejdřív sama s vámi," řekla a věnovala mu ten vášnivý pohled milenky, který ho dokonale vyváděl z míry.
Nežně ji políbil na víčka.
"Skoro se na sebe zlobím, že vás trápím, ale nezasloužíte si trest za to, jaká muka jste mi zpusobila? Odjedem do dvou týdnu...."

Penelopa v niektorom vlákne uviedla, že hugenotov, ktorí prišli do Ameriky na Gouldsbore, bolo okolo šesťdesiat. No a pani Carlonová sa zamyslela a uvedomila si, že Joffrey de Peyrac bol naozaj odvážny človek: prišiel si do La Rochelle pre manželku, a okrem nej - jednej cestujúcej navyše, pre ktorú bolo miesto už prichystané (a nielen miesto, ako dokazuje truhlica so šatami a Dauphinina fanfiction), vzal na loď desiatky viac-menej čiernych pasažierov, pre ktorých musel nachystať stravu a nájsť miesto na bývanie v priebehu niekoľkých hodín. Šesťdesiat ľudí navyše. Áno, námorníci si odtŕhali od úst, aby hugenoti a ich deti mali čerstvé a lepšie jedlo, ale nabrať vodu a zásoby pre šesťdesiat ľudí navyše na tri týždne plavby a to za pár hodín? Gróf de Peyrac mal určite skvelé organizačné schopnosti, ale aj tak klobúk dolu!

Ms_Rescator píše: *

22 kvě 2024, 19:07

Precious píše: *

21 kvě 2024, 13:54

krásne a zároveň elegantné, gróf sa (v tebe) nezaprie . V tejto súvislosti mi nedá nespomenúť si na Tvoju fanfiction, ako Rescator prikázal tomu španielskemu krajčírovi, aby ušil Angelike šaty (kurník, vypadáva mi pamäť, v ktorom meste sa to stretol s Rochatom, v Cádize?). Eňo ňuňo, inými slovami, som si to užívala.

Děkuji. Tak to já si tu fikci ani nic dalšího, co jsem kdysi psala, už vůbec nepamatuju, už je to tolik let zpátky... A raději se k nim nevracím.
Co se týče setkání s Rochatem: my nevíme, jestli bylo v Cadizu. Ale bylo asi někde ve španělském přistavu (mohla to být třeba i Malaga). O Cadizu se zmiňuje Jason v 6. díle, že tam najali nejhorší spodinu námořníků, aby doplnili stavy na lodi. Mohli ale být i v jiných přístavech... Ačkoliv se ve Španělsku zřejmě moc dlouho nezdrželi, když hned ujížděli do La Rochelle (soudím i podle časové osy). Takže třeba Cadiz mohl být jediný přístav, kde se stihli zastavit a kde se právě s Rochatem setkali... To je na naší představivosti.

Takže Joffrey podľa nemeckej knihy kotvil v španielskom Cadize a Lissabone v Portugalsku - píše sa to v 6 diely.

vraví protestantom po tom čo sa zmocnili lode že im želá veľa šťastia s tou posádkou, čvargou narýchlo pozbieranou v prístavoch v Lissabonu a v Cadizu


A je to aj v českej ako vidím:

„Přeji vám, abyste neměli velké potíže s těmi skvělými dobrovolníky, sebranými mezi nejhorší spodinou v Cádizu a Lisabonu,“ ušklíbl se Joffrey de Peyrac. „Manuelo,“ vykřikl najednou. Jeden ze vzbouřenců sebou trhl a Rescator mu něco španělsky rozkázal. Muž zděšeně přiskočil a podával mu plášť.
Hrabě si ho přehodil přes ramena a rozhodným krokem zamířil ke dveřím.

A v 9 diely Joffery Angelike potvrdil že Rochata vtedy stretol v Španielsku.
A s toho čo rozpráva Jason, že sa z Cádizu ponáhľal - a nekotvil tam tak dlho ako bolo plánované pôvodne - mne osobne hovorí že Rochata stretol práve tam.

Na té cestě jsem náhodou potkal ve španělském přístavu Rochata a ten mi řekl: Ta Francouzka se zelenýma očima, víte, ta, co jste ji koupil v Kandii... žije. Je v La Rochelle. Nedávno jsem ji tam viděl...

Ano Jason spomína Cadiz tiež:

Joffrey de Peyrac pozorně pohlédl na svého pobočníka. Poďobaná tvář, hořký úsměv. Oči má chladné jako acháty. Deset let plaveb ho spojuje s tímhle tichým zamračeným chlapíkem.
„Posádka reptá,“ pokračoval Jason. „Samozřejmě ne naši druhové z Orientu, ti se nebouří, ale ti noví, co jsme je museli najmout v Kanadě a ve Španělsku, abychom doplnili posádku Gouldsbora. Je nás šedesát. Je těžké držet celou tu smečku pevně v ruce, tím spíš, že nevědí, co zamýšlíte. Stěžují si, že se v Cádizu nevylodili na tak dlouho, jak jste sliboval, a taky že nedostali svůj díl španělského zlata, co naši maltští potápěči vylovili u Panamy…

Juj mně nikdy nedošlo, že vlastně kotvili i v Lisabonu!! Že by nakonec Abd el Mechrata nabrali tam?!

No, jak říkám, taky bych si ze všech těch zmínek vydedukovala, že se nejspíš setkali opravdu v Cadizu, nicménně to nikde není explicitně řečeno. Když se mluví o Cadizu, nemluví se o Rochatovi a když se mluví o Rochatovi, zmiňuje se pouze španělský přístav.

áno, Moirra, na základe toho, čo si písala, som aj ja podvedome usúdila, že sa s Rochatom stretol v Cádize. Ale je to tak aj vo fanfiction od Ms. Rescator-ky? Musím pozrieť.

Náš pán Rescator je inak cool ale keď je v hre Angelika, tak sa chová nelogicky až šílene - ako napokon každý zamilovaný.

Mne ten rozhovor s pánom de Berne príde hodne vtipný, aj keď Bernemu moc do smiechu nieje.

To mluvíte o Rescatorovi?“ zeptala se paní Manigaultová.
„A o kom asi?“ odsekl Berne vztekle. „V životě jsem neviděl nikoho tak odporného

Toto je vskutku vtipné:

„Jak jsou daleko vaše svatební přípravy s paní Angelikou?“ zeptal se chraplavý hlas s úsměškem.
Berne zůstal klidný. Peyrac si s nelibostí uvědomil, jak se dokáže ovládat. Ten balvan na sobě nedá znát, že dostal zásah. Zatím ho ale ani nevrací. Kdo však ví, jestli mě nakonec svou vahou nepřitlačí a nesrazí na kolena.
Konečně Berne zavrtěl hlavou.
„Nevidím důvod, proč bych s vámi o nich mluvil.“
„Ale já ano. Mám o tu ženu zájem, takže si o ní rád popovídám.“
„Také ji chcete požádat o ruku?“ ušklíbl se pro změnu kousavě Berne.
„Tak to jistě ne.“
Hugenot nechápal, proč se jeho protivník rozesmál, a nenáviděl ho ještě víc. Přesto zůstal navenek klidný.

No ja sa Rescatorovi nečudujem že sa po tej otázke smial.

Inak Berne dobre odhadol že Rescator je šľachtic a že má drahé a vyberané oblečenie (obchodnícky tik )

haha ale to je niekde neskoršie v knihe, k ilustrácii ktorú sme práve hádali mám toto:

Černý muž si přitáhl židličku a usedl několik kroků od vězně. Narudlé světlo svítilny podtrhovalo jejich rozdílnost: masivní protestant, jakoby vytesaný z jednoho kusu, proti křehkému šlechtici, chráněnému maskou své ironie. Když si Rescator sedl, všiml si Berne navyklého sebejistého gesta, s nímž odhazoval plášť. Bezděky položil ušlechtilou ruku na stříbrnou rukojeť
dlouhé pistole. Je to šlechtic, říkal si. Bandita, ale bezpochyby urozeného původu. Co já proti němu zmůžu?

Tak a tuto sa Berne Joffreyovi v podstate spovedá:

V našem srdci přebývá pouze On.“ „Jenže ženu nosíme v útrobách,“ prohlásil tvrdě Joffrey de Peyrac (...)

Kupci se podařilo vysoukat se na kolena. Opřel se o stěnu. Obrátil k Joffreyi de Peyrac horečnatý pohled připomínající šílence… Rozum se mu kalil.
„Pokoušel jsem se zapomenout,“ vyhrkl, „zapomenout na ten první večer, kdy jsem ji viděl s rozpuštěnými vlasy… na schodišti… Nechtěl jsem jí ublížit, byla v mém domě… postil jsem se, modlil se… Ale neměl jsem klid .....
+

a zlatý klinec programu, čo vraví Berne Rescatorovi:

Kdybych byl papeženec,“ prohlásil Berne naprosto vyvedený z míry, „pokřižoval bych se, protože vy jste posedlý ďáblem.“

mám rada ilustrácie u ktorých vidno že ich kreslil niekto kto knihy čítal a má ich rád

Ilustrace dokonale vystihuje scénu z knihy. Moiro, máš pravdu rozhovor mezi panem Brnem a Rescátorem je opravdu zábavný. Taky se vůbec nedivím, že se Rescátor při Bernově otázce, jestli se také chce s Angelikou oženit rozesmál. Při čtení se musím smát s ním. Líbilo se mi, že Rescator byl připraven bojovat o srdce Angeliky i její dcerky. Co by se asi stalo, kdyby pravda o manželství Rescátora s Angelikou vyšla najevo už během plavby ?Zabránilo by se mnoha nedorozuměním

Sob píše: *

04 čer 2024, 11:58

Co by se asi stalo, kdyby pravda o manželství Rescátora s Angelikou vyšla najevo už během plavby ?Zabránilo by se mnoha nedorozuměním

no toto je práve zaujímavá otázka, Sob, a kladie si ju aj sama Angelika. V jednej scéne uvažuje, že o tom povie Bernovi (na to som si napísala sama pre seba fanfiction), v inej - už po vzbure - si uvedomuje, že keby to protestanti vedeli, zabili by ju. A ak nie, oslabilo by to jej vplyv na nich.

Precious, Tvou fanfikci bych ráda přečetla.

ja tiež - aj ja som prvé fickcie písala iba sama pre seba - a po mojm zverejnení sa tu rozthlo Angelikologické nebo a pršali fikcie ako prietrž mračien a našťastie aj do dnes pršia

Zuzanka objavila takéto zábavné foto z názvom prací deň na pirátskej lodi - (viď príloha)
čo mi pripomenulo ako dámy na lodi Gouldsboro prali prádlo
predstavte si že by sa veľkomožný pán Rescator ráno zobudil a jeho loď by vyzerala presne takto a namiesto plácht by tam mal to povešané prádlo to by bol asi od žien horší atentát ako čo mu vyviedli hugenoti
Na přídi praly protestantské ženy prádlo. Jejich bílé čepce připomínaly racky sedící na úzké pláži. Když k nim Rescator došel, hluboce se uklonil paní Manigaultové, paní Mercelotové a tetě Anně, staré matematičce, jejíž vzdělanosti si velice vážil, a něžné červenající se Abigail i mladým dívkám, které se neodvážily vzhlédnout a zatvářily se jako chovanky z penzionátu.
Pak se postavil čelem k hlavnímu stěžni a začal pracovat se sextantem. (...) „Dítě je už v pořádku?“ zeptal se konečně.
Přikývla a otočila se zpátky ke svému škopku. Takový je život. Musí vyprat prádlo. Tím hůř, jestli to pana de Peyrac pobouří, říkala si vzdorně Angelika. Možná že pochopí, když ji takhle uvidí, že měla daleko častěji příležitost tvrdě pracovat než tančit u králova dvora, a když si člověk chce zachovat upravenou a krásnou ženu, navíc svůdnou, musí si dát trochu práce, aby si ji chránil. (...) Naštěstí, říkala si a energicky drhla kartáčem prádlo, jsou na téže palubě a nemohou od sebe utéct.

(...)Vy ale spotřebujete na to prádlo pěny,“ bručela Marcela Carrerová vedle ní. „Jako bychom měli mýdla habaděj…“
Angelika ji nevnímala. (...)
Viděla, jak zvedá sextant, obrací maskovaný profil k obzoru a mluví s loďmistrem. Obrátil se. Vracel se k ženám a znovu ty hospodyně uctivě pozdravil, jako by to byly dvorní dámy. Pérem na klobouku skoro zametal podlahu. Obrátil se k Abigail, ale bylo to příliš daleko, než aby Angelika zaslechla, co si říkají, slova unášel vítr. Pohledem fascinoval mladou dívku tak, že zrudla, nebyla zvyklá na mužskou pozornost.
Jestli se jí dotkne, začnu ječet, pomyslela si Angelika.
Rescator uchopil Abigail pod paží a Angelika se roztřásla, jako by cítila dotek jeho prstů na vlastním těle.
(...) „Nedrhněte tak to prádlo,“ upozornila ji znovu paní Carrerová, která s ní prala ve stejném škopku. „Vy to prádlo úplně zničíte. Nemáme přece žádné náhradní.“


na tomto mieste musím dodať že v Slovenčine je to lepšie a príde mi to vtipnejšie. Na miesto nedrhnite tak to prádlo je tam:
...Nebite že tak tým piestom, pani Angelika ...
pritom si vždy predstavujem Angeliku ako zúrivo tlčie do prádla

musím mrknúť do originálu

Ne tapez pas si fort avec votre battoir - nebite či netlčte tak silno s tým vašim piestom -

Inak to im mohli vyrobiť na pranie tesári na lodi - našla som obrázok toho čomu hovoria
battoir a baquet - po slovensky piest a dieža.
chvalabohu že dnes už máme automatické pračky.


https://storage.canalblog.com/25/24/167 ... 3844_o.jpg

Ne tapez pas si fort avec votre battoir, dit encore Mme Carrère qui partageait son baquet et l'eau
parcimonieuse dont il était rempli. Vous allez user le linge. Nous n'en aurons pas de sitôt de rechange.

úplne mám pred očami Angeliku ako tam do toho tlčie a Rescator sa tam flaníruje ako kohút na smetisku:

Obrátil se. Vracel se k ženám a znovu ty hospodyně uctivě pozdravil, jako by to byly dvorní dámy. Péremna klobouku skoro zametal podlahu.

Ten svůdník nachází neomylně cestu k ženským srdcím. Jen k mému ne, zuřila Angelika. Můžu jen říct, že si vůbec nedal práci, aby se mi zalíbil.

Moirra, táto časť je v slovenčine naozaj vtipná. Angelika žiarli a zlosť si vybíja na nevinnej bielizni A pani Carrérová len hundre a hundre

Hej, ani si nějak nevybavuju část s dívkami v penzionátu. Ale mě se hrozně líbí obraty a přirovnání, která paní Golon používá. Nejdřív racci na lodi, pak Rescator co se ukloní jak kdyby před ním byli dvorní dámy. Takové malé střípky, ale je to celkově takové sugestivní že člověk hned tuší co si představit. A tuto scénu mám velmi ráda z knihy. Té snad vévodí jen scéna kdy se Rescator vysměje Bernovi že si rozhodně nemá v plánu Angeliku vzít za ženu.

Jinak zajímavý detail k tomu prádlu a loď s pověšeným prádlem je skvělá

Precious píše: *

06 zář 2024, 14:23

A pani Carrérová len hundre a hundre

Keby len to! Pozrime sa čo z advokátovej manželky a matky 11tich detí napokon o chvíľočku nato v tej istej kapitole vyliezlo. Nielen Angelike, ale aj jej sa splnil dávny sen :

Angelika začala mít ráda Gouldsboro jako lidskou bytost a starého přítele, který jim dvěma nedovolí se odloučit. Skřípající skořápka, opuštěný koráb na šedém oceánu je spojuje a chrání před nenapravitelnými činy.
Přála by si, aby plavba trvala věčně.
Rescator se rozloučil s Abigail a sestoupil po žebříku napravo.
Paní Carrerová strčila loktem do Angeliky a naklonila se k ní:
„Už od svých šestnácti jsem snila o tom, že mě unese nějaký takovýhle pirát a odveze mě na nádherný ostrov.“
„Vy?“ užasla Angelika.
Advokátova žena na ni spiklenecky mrkla. Připomínala černého aktivního a nehezkého mravenečka. Vysoký čepec žen z Angoumois, vždycky pevně uvázaný, jako by drtil něžné tělíčko, které však dokázalo porodit jedenáct dětí. Oči za brýlemi jí zazářily, když dodala:
„Ano, já. Víte, já měla vždycky ohromnou fantazii. Občas si na toho vysněného piráta vzpomenu ještě dnes. A najednou ho mám tady, přímo před očima. Všimněte si, jak je krásně oblečený. A pak, ta maska! Z té na mě jdou mrákoty.“

Ilustrácia: Hugenotská žena. Ale tak si skôr predstavujem sčítanú tetu Annu.